kingik

kingik

David Kraťásek

okres Šumperk
profík, recenzent

76 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 17.10.2010  13:14
    Jak se ševcem šili čerti (TV film) (1975)
    *****

    Povedená "papundeklová" pohádka se skvělým hereckým obsazením, která už sice něco pamatuje, ale vždy se na ni rád podívám. Mrkvička v roli chytrého ševce, co uhodne každou hádanku, až mu jeho "sláva" stoupne do hlavy, aby pak následně bojoval o duši svého kamaráda v pekle, byl skvělý, a spolu s neméně skvělým Kemrem vytvořili perfektní tandem.

    • 17.6.2012  17:19
    Kamenný řád (TV seriál) (1975)
    ***

    Kvalitní seriál dodaný ostravskou televizí. Velmi trefné herecké obsazení, skvěle napsaný scénář, pasující hudební doprovod a dobrá režie. Jen kamera, respektive kvalita obrazu neoslní a ubírá svojí nevzhledností výslednému dílu na síle. Rodinná sága, ve které se vládne železným řádem. Seriál o osudech jednoho rodinného klanu, jehož kvalita nemá sestupnou tendenci ani po takové dlouhé době, kdy poprvé vstoupil na televizní obrazovky. 60%

    • 9.11.2013  16:25
    Letní romance (TV film) (1975)
    ***

    Hudební koktejl podle Ladislava Rychmana. Melodie notoricky známé i méně známé vám zapějí přední čeští umělci. Je to přesně ten druh filmu, který ačkoliv nemá vekou stopáž, jeví se delší a na Rychmana je to veskrze nepříliš propracovaná záležitost trpící nevyváženou dramaturgií, kterou vyvažuje bohatý výběr melodií pro dříve narozené. K poslechu se najdou chytlavé songy, ale scénář usoudil, že by bylo vhodné podat je nějakou komediální formou jaká je známá kupříkladu z populární série hudebních komedií o proutníkovi Alfonsu Karáskovi. Probíhá to z větší části tak, že větší počet postav se během filmu vynořuje, odzpívá své hudební číslo, případně se pokusí být vtipný i když to rozhodně pokaždé nevyjde, a pak zase zmizí. Do toho příjemná letní atmosféra, na televizní poměry solidní kamera Jiřího Macáka a také nadějná režie zkušeného Ladislava Rychmana, který si v podobně laděných kouscích liboval se zalíbením v Heleně Vondráčkové, kterou neobsadil do svého filmu tak úplně naposledy. Lubomír Lipský jemuž byla svěřena hlavní role pro mě nikdy nebyl takový stoprocentní bavič. Ve vedlejších rolích se oproti němu našli přece jen zajímavější herečtí kolegové. Vznikla nenápadná komedie, která se v televizi reprízuje velmi zřídka (zaznamenal jsem teprve její druhé uvedení do vysílání) a která splnila svoje poslání a sice pobavit a zapomenout. Mé hodnocení: 50%

    • 15.1.2014  07:17
    My z konce světa (TV seriál) (1975)
    ***

    Na pomyslném konci světa stojí horská restaurace, kterou provozují dva šíleně hodní a šíleně tolerantní manželé mající spolu tři děti, dva bernardýny a prosperující penzion. Starší ze dvou synů, s domáckou přezdívkou Vuk, už vyletěl z hnízda a mladší Jurka v něm vidí nedostižný vzor. Se svými kamarády pak prožívá obyčejná klukovská dobrodružství a je v podstatě příkladným synem svých rodičů. Kdyby jím nebyl, tak by ho jistě přísný pan režisér Ludvík Ráža, srovnal do latě. Populární třináctidílný televizní seriál ze sedmdesátých let, který se čas od času vrací na obrazovky, těží především z přesně vybraného hereckého obsazení, které ač se to na první divácký pohled nezdá, vytváří jistou autenticitu prostředí, se kterým až důvěrně a především uvěřitelně v příběhu splývá. Ze seriálu je cítit určité zachování knižní předlohy, postavy mají spíše literární ráz. Bylo na hercích, aby jim vdechli život, což se podařilo. Větší počet dílů se však nakonec ukázal přehnaným pro příběhy, jejichž zápletky působí obyčejně a některé díly až roztahaně, ačkoliv jejich jednotlivá minutáž není ani půlhodinová. Herecké výkony, úvodní melodická titulková instrumentálka a v neposlední řadě řemeslně dobře odvedená režijní práce, jsou hlavními devizami seriálu pro celou rodinu, kterému se na televizních obrazovkách daří i po čtyřech dekádách na světě, a to se prosím podle tvůrců odehrává "na konci světa" a vznikl v době normalizace. Politickým hlediskem byl však nezatížen, ale zase se to nahradilo příkladnou prací horské služby. 60%

    • 15.1.2014  13:09
    Nejmladší z rodu Hamrů (TV seriál) (1975)
    **

    Jézedáci a kolchozníci, spojte se. A pak tu naši malou zemi rozkrademe a svedeme to na "buržousty". A kradlo se i v padesátých letech a pan scenárista Dietl o té době věděl hovno, respektive ani mu nebylo možno se pravdivě o ní vyjádřit, a i když otepi slámy se zlatily pod ještě zdravým sluncem a úroda byla trochu víc bio, tak se tak mohutně budovalo, až nebylo nic, co by se za pšeničný klásek vlezlo. Ne každá správná budovatelka socialismu si lehne před kombajn po vzoru matky Hamrové, ztvárněné Libuší Havelkovou A ne každý správný komunista je tak čestný, poctivý a dodržující desatero socialismu jako Jan Hamr, ztvárněný Jaroslavem Satoranským. Dohromady seriál nabízí široký a krásně idylický pohled na naše "vzkvétající" hospodářství, které bylo postupem času na úrovni Peru, a v seriálu se hlavních, a tedy stěžejních partů, zmocnili jen ti angažovaní straníci, jako pan Moučka a spol. Režisér Evžen Sokolovský, který byl pověstí pruďas, to celé natočil opravdu hezky, dokonce i černobíle, to už asi podvědomě věděl, jak to s celým tím naším hospodářstvím je, a že se tehdy ještě nenatáčelo v barevném formátu, se klidně dá brát jako soudružská výmluva. Nicméně, pokud seriál má své řemeslné kvality, a jakože je rozhodně má, tak mu citelně chybí nezkreslený pohled na celou tu situaci, která s odstupem času budí pobavený smích spolu s odhodláním Jana Hamra být za každou cenu ctnostným bolševikem, který nepodrazí svoji stranu, i kdyby mu ufikli rudé koule. 40%

    • 17.11.2009  12:04
    Páni kluci (1975)
    ****

    Je to povedený dětský film. Režisérka Věra Plívová-Šimková odvedla vynikající práci s herci a Tom Sawyer, zde jen Tomáš, a Huckleberry Finn, zde Hubert, jsou sympatičtí uličníci, kteří u diváků jasně zabodují. Stejně tak zabodují i dospělí herci jako je přísná tetička Ivy Janžurové, dobrotivý Karel Augusta, brusič Jiřího Lábuse nebo profesor Josefa Somra. A v neposlední řadě se o skvělý zážitek postarala hudební složka filmu. Ačkoliv má film spíše řidší děj, jeho trumfy jsou silné v jednotlivých scénách, takový Štrůdl, pumpující do sta, je jednoznačně kultovní postava. Prostě klasika mezi dětskými filmy, na kterou se vždy dobře dívá.

    • 30.10.2017  13:49

    Je důležité splnit normalizační plán na 120 decibelů. A mládeži dejme hrdinu z lidu. Dejme jim učně Píďu. Usnesli se toho roku rudí ďáblové a odklepli hudební film, který plnil kritéria své doby. Z dnešního pohledu je hudebně vykloktaný, tehdy se v něm ale sešly hudební veličiny, které prostě v té době byly populární. A nabídly celkem zoufalý hudební kokeškoktejl, prostě patrně to nejhorší, co vyplodily. Hudebně je tedy film na zacpání uší. O něco víc mě film bavil svým obsazením. Ještě než zesnulý Erik Pardus zakotvil v Četnických humoreskách, překypoval zde mladistvou vizáží i hustým provokativním "bítlsáckým" vlasem. Mirka Šafránková, to byl v podstatě erotický symbol jinochů, kteří do dědotrenek posílali kapky z pinďourů, když uzřeli její kukadla. Obrazovou fazonu podržel skvělý kameraman Emil Sirotek. Dál se nemá smysl bavit o kvalitě. Vladimír Kalina, jinak poměrně zdatný scenárista, vyplodil jeden ze svých nejslabších scénářů. Vtip v křeči, vše idealisticky nalajnované, každý se přátelí s každým, zápletka liknavá. Zdeněk Brynych měl bohatou filmografii. Jeho filmy se určitě nikdy nevyrovnaly tehdejším režijním špičkám. Tenhle film má určitě netradiční herecké obsazení, neokoukaného hrdinu. Hudební složka je strašná. Dneska to působí celé naivně, nekomplikovaně, prostě hotový socialistický (hudební) ráj. A on ten film je docela peklo.4/10

    • 29.5.2015  20:37
    Rákosníček a hvězdy (TV seriál) (1975)
    *

    Je to nakreslené jak od debila. Nemám výtvarný talent, nicméně, splácal bych lepší kreslenou filcku. Rybník smradlavý, nefiltrovaný a to zelené cosi je infekce, která po několik večerů obtěžovala děti v rámci Večerníčků. Příběhy opravdu rajcovní. Rákosníček je fakt sexy, když promluví hlasem Bohdalové, která kudy chodí, tudy trousí, že si hlas zkurvila na takových a jim podobných animovaných postavičkách. Samozřejmě, že dikci už měla dávno předtím, do toho pár panáků a na světě je hlas, který pokoří i ruské mužíky v Mrazíkovi. Celkově je Rákosníčkovo pásmo slušná nuda. Jeden příběh je imbecilněji naivní než druhý, do toho protlačené morální poselství a "dechberoucí" animace. Děti samozřejmě tomuhle nevěnují ani minutu svého hyperaktivního života. Jejich nároky na poutavý animovaný film jsou dnes natolik vysoké, že na tohle háží bobany do nočníků. Kde si myslíte, že dnešní předškolní děti žijí? To se mohlo líbit leda tak dětem vyrůstajícím za komunismu, ale rozhodně ne dnešním rozmazlencům, kterým na dvd běhají super technicky propracované animáky. Už jim nestačí pustit něco barevného a rozhýbaného. Rákosníček je dětmi brutálně vypískán. Patří do vykopávek. Neatraktivní animace, příběhy pomalé a bez tempa, hudební doprovod ucházející, vypravěčské umění Bohdalové je dobré, ale na mě působí jak bróm v čaji. Nevím, v čem by měl být obstarožní Rákosníček současným dětem přínosný. V záplavě bombastických animáků sáhnou po jiné akvizici. Dospělým je výraz Rákosníček, respektive Rákosník, přece jen bližší. Vžil se jako hanlivé označení pro asiaty. A to je asi to jediné, co je na pičusovi z rybníka alespoň trochu zábavné. Ano, to je hodně málo, není-(vy)liž pr(del)avda. 20%

    • 22.4.2012  19:23
    Včelka Mája (TV seriál) (1975)
    *

    Až příliš naivní pohled do hmyzí říše. Zarážející je v prvé řadě disproporce mezi jednotlivými postavičkami. Myš Alexandr je například stejně velká jako včela Mája. Animace je zoufalá zvláště u těchto starých japonských seriálů, a až v 90% trpí animace strnulostí. To znamená, že se hýbe jen postava, která mluví, a ostatní tak maximálně mrknou anebo se ani nepohnou. Stejným problémem trpěl například animovaný stupid Willy Fog (0%) a celkem snesitelný Pinochio (60%) Když má postava strach, je to znázorněno obrovskými otevřenými ústy, kdy jsou vidět až mandle, jak se lidově říká, a vyrazí se jí na čele obří krůpěje potu.Větší debilitu jsem dlouho neviděl, ale chtělo by si to nastudovat alespoň základy o hmyzu, který se rozhodně nepotí. Vypadá to, že animátoři hulili dobrý matroš. Dále naprosto nesnáším, když zvířata mluví, a zvláště hmyz neobdivuji. Líbil se mně český dabing, který překonal i původní německou verzi. Gottova písnička není rovněž nejhorší. Přesto se z mého pohledu jedná o seriál, který z dětí dělá pitomečky, dospělí na to hodí ignor. Pokud jsou tedy jen trochu při smyslech. 20%

    • 11.2.2009  19:13
    Čelisti (1975)
    ***

    Z vysoka kašlu na to, že je tohle klasika žánru. Budu hodnotit více uvážlivěji. Úvodní scéna je vynikající a je to nejlepší moment filmu. Křičící dívka skutečně nažene husí kůži, ale dál se Čelisti pohybují ve vodách lepšího průměru. Hudba je přitom napínavější, než to, co se právě ve filmu děje, a žralok je taky pěkně gumový. Co je to za horor, když nevyděsí, není napínavý a disponuje vesměs průměrnou režií. Bylo to dobré, ale od hororu očekávám opravdu hrůzu, děs, něco, co mě položí na lopatky. Tady zůstalo jen u snahy. 60%

    • 18.7.2015  16:00

    Nostalgie je děvka, co už znásilnila kdekoho. Výsledkem pak byla vyšší hodnocení u filmů slabších kvalit. Ale mě si ta malá, proradná děvka nepodá. Nelze však hodnotit bez vzpomínek na bezstarostný dětský věk, kdy se od rána v sobotu čekalo na tento film, který měl běžet večer na programu bez loga v rohu obrazovky, na kterém v podstatě přes den nic kloudného neběželo. Večer to nebylo o nic lepší, ale toho léta páně nevím kolikátého, se prý zadařilo. Dávali Šimona a Matouše. Takhle nějak mně to vylíčil můj starší brácha, který mně coby blbému dítěti mnohem později barvitě popsal i děj, ale nesdělil mně tehdy jeden zásadní poznatek. A sice, že se nejedná o Buda Spencera s Terencem Hillem, ale o jejich dvojníky. Film jsem si tehdy pustil na videu. V očekávání maximálně bombastického zážitku jsem byl lehce zmaten vizáží obou protagonistů. Těm (originálům), které jsem doposud znal, tak úplně z oka nevypadli. Jsou to oni, nejsou to oni. Během filmu jsem pořád přemítal nad tím, že se mně u té dvojky něco nezdá. Tehdejší pocit z filmu už si nevybavím, ale jelikož jsem film viděl čerstvě, je hodnocení bez problému. Šimon s Matoušem byli (relativně) vtipní, herecky sympatičtí, příběh byl mimořádně jednoduchoučký, opatřený originálním až specificky groteskním humorem, který se ale hodí právě do těch dětských let. Akčnost, dá-li se tak naivní dění, respektive zrychlené pobíhání postav, co filmem probleskuje, nazvat, se dnes smrsklo na ryze trapný vývar ze špaget, na kterých sýr s omáčkou dávno vyčpěl a celé to přestalo chutnat. Bohužel, tenhle film je zde hodnocen nostalgickým způsobem. Valných kvalit nedosahuje. Obraz je úděsný, je znát, že technicky je film těžce v piči. O nic lepší to není ani po scenáristické a režijní stránce. V naprosté krizi, kdy vám ukradnou dvdéčka i externí disk s vašimi oblíbenými filmy a vy zjistíte, že zloděj neměl zájem jen o Šimona s Matoušem z pošetky za 50 Kč, se to vidět dá. Jinak ne! 40%

    • 10.10.2009  21:55

    Populární dvojníci Buda Spencera a Terence Hilla, jež vešli do diváckého povědomí coby dobromyslní sympaťáci Šimon a Matouš, měli něco do sebe, ale i jejich filmy trpěly tím, co jsem zaznamenal už i u originální dvojky. Byly mírně slabomyslné a velmi stereotypní. U těchto eskapád moje křivka smíchu párkrát vykazovala vyšší hodnoty, dokonce se objevil náznak něčeho zajímavého se snahou vybočit z daných kolejí, ale bezbřehá trapnost to spolehlivě zabíjela. Nápady se našly, dvojník Donalda Pleasence radost pohledět, nedomrlý strážce zákona neuvěřitelně zábavný, písnička z filmu "On My Way" patřičně chytlavá a ústřední italsko-americká dvojka Antonio Cantafora & Paul L.Smith přiměřeně sympatická. Za pozornost rovněž stojí vynikající český dabing ze staré školy pánů Ladislava Mrkvičky, Rudolfa Jelínka a spol. Od filmu velké zázraky nečekejte, hlavně tvrdé pěsti, razítka,dětsky naivní humor, rychlý spád a mimořádně bídnou obrazovou kvalitu, na níž se značně podepsal zub času. 60%

    • 4.3.2009  09:31
    30 případů majora Zemana (TV seriál) (1974)
    ****

    Je mně zcela jedno, jestli tento seriál měl politický podtext. Stejně se polovině uživatelům líbil, nahrávají si ho nebo si mezi sebou vyměnují jednotlivé díly, ale jenom to odmítají přiznat, aby se mimoděk náhodou neztrapnili. Hodnotím ho hlavně z diváckého hlediska a rozhodně má nepopíratelné kvality. Sešla se tady tehdy herecká elita a řada dílů byla opravdu poutavá, po technické a řemeslné stránce velmi kvalitně udělaná, až mám chut napsat, že dodneška se neobjevil seriál, který by mu konkuroval. Dnešní hrozní tvůrci mohou Sequensovi a spol. jen tiše závidět, protože by nebyli schopní natočit k Zemanovi ani titulky. Takže je to špičkový seriál a basta.

    • 8.2.2016  09:00

    Neuvěřitelné, co se dalo zpracovat v Bakalářích za náměty. Tak třeba tristní Dveře. Co asi tak může být pozoruhodného na mladém manželském páru nastěhovaném u postarších rodičů, který prožívá muka s dveřmi. Ty nesnesitelně vrzají a ještě se samovolně otvírají v těch nejméně potřebných okamžicích, až to mladému Štěpánkovi leze (komicky) na nervy. Ten těch komických rolí moc nevytvořil, tahle se k nim ale blížila. Pobavilo mě, jak si v každé vypjaté chvíli něco nesrozumitelného drmolil jen tak pro sebe s naprosto nepříčetným výrazem. To jeho partnerka, méně známá Valerie Chmelová, byla daleko trpělivější a klidnější, pokud šlo o dveře, ale také o její otravné rodiče, kteří se do jejich pokoje chodili do pozdních nočních hodin dívat na televizi. Postarší pár vytvořili Štěpničková se Záhorským. Ač je obsazení ne úplně režimem protěžované, samotný námět je tak debilní, až to práská inkriminovanými dveřmi. Pro dnešního diváka, co má ústřední topení, jsou (společná) kamna v pokoji cosi nepředstavitelného, stejně tak spoře a skromně zařízený byt s archaickou televizí, v níž kupodivu nevysílali jen nepochopitelnou Hudbu z respiria, ale také poměrně atraktivní fotbalový zápas, který zaujal i Bohuše Záhorského. Divácky tuhle nanicovatou povídku hodnotím dost nízko. Černobílý formát, ten nesnesu. Režie a scénář ze slabého námětu nevycucal nic, co by stálo za řeč. A tak to celé vypadá dost nepovedeně. Herecká dvojice Záhorský a Štěpničková je poměrně nevyužitá. Mohlo se přidat více situací, kdy dochází k vyhroceným generačním střetům. Něco takového je zde jen naznačeno. A tak to celé táhne Martin Štěpánek, který nečekaně sólaří, aby se divák alespoň nějak pobavil, i když v podstatě nemá nad čím. 20%

    • 3.2.2017  10:54
    Bakaláři - Klec (S03E03) (epizoda) (1974)
    *

    Dementní povídku tahá z nezajímavého zpracování snad jen přítomnost Menšíka a jeho skutečných potomků, Martiny a Jana. Scénář silně zavání improvizací. Menšík je utahaný z práce, přesto ještě najde zbytek sil, aby si zahrál dementní hru, kterou vymyslí jeho blbě (si) hrající děti - má předvádět opičáka. Aby byla iluze dokonalá, musí si vlézt do dětské postýlky, v níž usne. Děcka nelení, přiklopí na něj mřížky z postýlky. A aby nebylo úniku, opatří je zámky. Poté se odeberou k sousedce. Menšík se následně probudí, musí zpět na šichtu, jenže je uvězněný. Po radiátoru pak nalezenou tyčí vysílá S.O.S. Vše je dost zoufale naaranžované. Nedovedu si představit, kdo přespával v té dětské postýlce. Děcka mně přišla na takovou postýlku vyspělá. Ani nebylo jasné, kde tak narychlo vzaly ty obří zámky. Možná, že ty zámky byly součástí postýlky, pokud ano, to už ovšem hraničilo s týráním dětí. Následně se ukáže, že synek, ten inteligentnější z celé sourozenecké dvojice, trpící drobnou vadou řeči, uměl morseovku. Jestli tohle měla být pointa, tak jsem příběh pochopil dobře. Šikovný harant vás vždy vytáhne z bryndy, Povídka byla příšerná. Zrežírovaná a zahraná úplně diletantsky. Takže nedělat (o)pičárny, nejste-li (o)pičákem z povolání. 1/10

    • 25.2.2016  19:56

    Taková herecká sestava a tak bídný výsledek. Zřejmě se Dietl rozhodl Růžkovi a Adamírovi dát to nejhorší, co vyštrachal ze svého scenáristického šuplíku. Růžek ale zkušeně vycítil, že námětu o generačních rozdílech, respektu a morální úctě, znatelně pomůže, když bude hodně halasný, hravý a do placu hodí i třeba nějakou tu (blbou) hlášku, ale celkově tu upjatou nudu prostě nějak rozpohybuje. Růžkovi se podařilo strhnout pozornost na sebe. Adamíra zůstal důstojně nad věcí a nesklouzl pod svoje herecké možnosti. No jinak ale hrozná krávovina, v níž je k vidění pěkný model železnice, který se stal i předmětem sporu. Stále jsem čekal na nějakou pointu, ono se to i nabízelo, ale příběh na to neměl. Zahrát to už lépe nešlo, kvalitní herci odevzdali, co měli, dokonce to celé v mnohém vylepšili. Černobílý formát dělal povídku vyloženě pamětnickou záležitostí. Přece jen elektrický vláček a humbuk kolem něj, to už patří do doby dávno minulé. Tahle povídka klidně mohla zůstat na věky věků v televizním archivu. Už jí opravdu citelně ujel vlak. A to není právě povzbudivá metafora. 20%

    • 17.2.2016  15:09

    Zdeněk Řehoř si na večer pozve domů svého nově jmenovaného šéfa, kamaráda a kolegu z práce Zbyňka, kterého pomohl dosadit do vedoucí funkce. To se nelíbí jeho nevrlé manželce, která nařídí generální úklid bytu. Sama nehne ani tlustou prdelí. Má to být pomsta dominy za to, že si její submisivní manžel zve domů lidi, s nimiž ona nechce na plánovanou swingers party. Návštěva se nakonec zruší, zašukat si přijdou sousedé. Konečně se v Bakalářích objevilo tak trochu kontroverzní téma nesoucí název "Toho mamrda k nám nezvi!". Tahle povídka z celého pásma, které vzniklo v roce 1974, ale nepatří k těm povedeným. Nemůže za to ani tak Jarda Dietl a Jarda Dudek, ale dvě krávy divačky, které toho roku tuhle pičovinu bez pořádné zápletky na adresu redakce zaslaly. Úvod je ještě nadějný, byť nijak nesouvisí s dalším děním v povídce. Řehoř v něm po cestě z práce střetne Menšíka, s nímž se pozdraví. Následně spolu zavedou krátkou řeč na téma správného natahování hodinek. Menšík byl neodolatelně nervozní a už se nedozvím, na koho to tenkrát vlastně čekal. Dál už je to tristní. A nejde jen o slaboučký děj s nulovou pointou, ale i obsazení není příliš trefné. Libuše Havelková vypadá nejméně na šedesát let, přesto jí scénář určil, že bude mít s Řehořem malého syna, odhadem prvňáčka, ale také dvě dospěle vypadající dcery. Tedy do studentek měly hodně daleko. Obě herečky, Krejčíková a Homolová, jsou navíc narozené v jednom roce. Mohly hrát maximálně dvojčata, což samozřejmě není tento případ. Mrdat se ale daly. Chudák Řehoř, jestli musel šukat Havelkovou, nedivím se, že ho jeden úklid kvartýru tak vyřídil. Pokud od téhle povídky čekáte vtip a s ním i spojené gagy, zřejmě jste ještě bláhově doufali, že tu hovadskou diváckou story, zkušený televizní autor nějak obohatil a okořenil. Ne, ani Dietl s tímhle těžkým nábytkem, co jej tahal hubený Řehoř, nehnul. Pásmo bylo poměrně povedené, tahle povídka se však zařadila až na jeho chvost. 20%

    • 3.1.2012  09:16

    Docela sranda. Množství vtípků už dneska klidně nemusí budit tolik pousmání jako kdysi, ale Zidi komedie točit uměl. Když se mu francouzští hudebníci Les Charlots svěřili do jeho režisérských rukou, vždy z toho vzešla poměrně vtipná komedie, mnohem vyšších kvalit než s jinými režiséry. Doba, kdy se mně parta Les Charlots líbila, je ale zřejmě nenávratně pryč. Děj mně přišel dětsky naivní až lehce přitroublý. Už to tolik neobstojí jako v čase své největší slávy, kdy tady v podstatě v kinech nic jiného nebylo. Kdo však není obeznámený s partou sympatických zmatkářů, by si měl doplnit filmové znalosti zhlédnutím téhle komedie a porovnat to s dnešní tvorbou, jak se za tu dobu výrazně posunula, možná i k horšímu. Celou část odehrávající se na statku vystřihnout, protože jen děj zpomalovala a přišel rapidní úbytek gagů. 60%

    • 17.3.2014  14:19
    Byl jednou jeden dům (TV seriál) (1974)
    ****

    V tomhle obyčejném pavlačovém domě se psaly dějiny českého národa. A divák byl při tom. S laskavostí sobě vlastní natočil velezkušený režisér František Filip jeden z legendárních seriálů a se stejným přístupem sepsala dvojice Daněk/Otčenášek scénář k němu. Odvíjejí se v něm osudy nájemníků jednoho pražského domu, kteří prožívají své obyčejné radosti a strasti v předválečné a posléze válečné době. Jejich nesmírné vlastenectví dokázalo bojovat proti fašistickým utlačovatelům, a ačkoliv v pěti dílech neopustíme dům a nezbavíme se úsporného divadelního pojetí, tak si troufám tvrdit, že je na co se dívat a co prožívat, sice zprostředkovaně, ovšem perfektními českými herci. Herec, který v tomhle seriálu nehrál, jako by nebyl. Sešla se tady opravdová elita českého herectví. Z těch služebně starších nesměli chybět Hlaváčová, Abrhám, Adamíra, Větrovec, Vala, Libíček, Čepek, Moučka, Menšík, Sovák, Medřická, Myslíková, Vinklář, Somr a mnozí další. Herecká omladina měla zastoupení v budoucích velkých talentech, a dejme tomu v jejich nástupcích či následovatelích, k nimž patřil především Hanzlík, Hrzán, Trejtnarová, Postránecký nebo Obermaierová. Ti všichni se sešli v Bagounově ulici pod jednou střechou, pod kterou se držela soudržnost a utvořil se silný národní duch, který proti nastupující fašistické moci vzdoroval po svém. Někdy s humorem, a někdy se slzami v očích, ale vždy to bylo to hrdé češství. Seriál staví na naprosto dokonalých a propracovaných charakterech jednotlivých postav, které jsou nad to mistrně zahrány a není zde k vidění jediný slabý herecký výkon. Za pozornost stojí skvělé vystižené doby, o které se zasadil renomovaný architekt Jan Zázvorka. Divák se sice nedostane exterierně dál, než na ulici před domem, ale je to dobře zvládnuté. Oproti tomu nelze chválit interiéry bytů jednotlivých partají, které přece jen nezakamlufují svůj studiový ráz. František Filip, který se poté stal vyhledávaným seriálovým tvůrcem pro svoji kvalitní řemeslnou režii a vynikající práci s herci, se na dlouho vzdal filmové režie, ačkoliv měl za sebou kritikou uznávanou filmovou komedii "Utrpení mladého Boháčka", a upsal se televizi. V televizní tvorbě uplatnil svůj cit pro příběhy, jimž vtiskl opravdovost a řemeslnou zručnost. Přes výborně napsaný scénář mě v něm zarazilo pár nedostatků. Např. Eva Trejtnarová hraje náctiletou naivku a byla to jedna z mála postav, která kazila dojem, zvláště když herečce v té době bylo 25 let(!) a na náctiletou opravdu nevypadala. Také jména z řecké mytologie, která pro své syny vybral nerudný pan radní Nerudný ztvárněný skvělým Milošem Nedbalem, nebyla zrovna to, co příběh potřeboval a zkrátka to nějak rušilo. Rozjezd seriálu vlažnější. V prvním díle se především řešila trafika stojící před domem, která odporovala určitým politickým názorům a stala se terčem sváru, a vedle toho se divák postupně obeznamoval s nájemníky domu a jejich rozličnými charaktery. Od dalších dílů se to rozjelo a přidalo se na dramaticky vystavěných a vyhrocených situacích, kterých nebylo zrovna málo. Kvalitně udělaný seriál, který ocení milovníci lidských příběhů podložený mimořádnými hereckými výkony elity českého herectví. A myslím, že nebude mnoho těch, kteří jej ještě neviděli a přibude mnoho těch, kteří se zase na něj rádi podívají. Mé hodnocení: 80%

    • 16.4.2012  17:05

    Je to hlavně víc legrace než krimi. A aby taky ne, když do hlavních rolí byli obsazeni komici na slovo vzatí Janžurová & Hrzán. Staré tety jsou rovněž vybrány perfektně. Podskalský většinu scén pojal jako komické etudy, než plynulý příběh o přepadení pošty a následném pátrání po pachateli loupeže. Tohle ustoupilo na úkor komických vsuvek, ve kterých baví hlavně Hrzán a zdatně mu sekunduje Janžurová. Odhalení pachatele pak tak nějak zaniká po těchto zdařilých, ale trochu jednotvárných vystoupeních. Plnohodnotná krimi se tak úplně nekoná, nebylo to ani záměrem, ale na dobrou komedii zaděláno bylo. 70%

    • 7.1.2012  14:12

    Dlouho jsem zvažoval hodnocení. Pohybuje se přesně mezi silnými 3* a slabšími 4*. Je tam spousta gagů, které postupem času, a po několika reprízách v televizi, jistým způsobem zlidověly. Asi nejlepší je hádka o "zelinkavý" přehoz. Schulhoff byl specialista na vykreslení postav do krásně absurdních rozměrů. Zahrané perfektně. Například takový počítač ve výzkumném ústavu pro hledání dokonalého partnera, byl opravdu model k pohledání, ale psal se rok 1974, tak asi netřeba žehrat. Přesto tam byly takové proluky, kdy se nic moc nedělo, ale pak zase v krátkém intervalu přišly solidní "zápichy" (rozuměj povedené gagy). Komedii jsem viděl několikrát a vždycky se těším na pasáže rozhádaných partnerů, které dohromady svedl jeden nemoderně designovaný počítač. 60%

    • 18.2.2012  17:30

    Dobré herecké obsazení může zachránit veskrze originální a ve filmech nepříliš proklamované prostředí skladu porcelánky. Tady se rozvíjí osudy děvčat a jejích laskavé vedoucí. Tentokrát nehororový Herz přináší příběh opravdu jako z porcelánu. Křehký a málo uvěřitelný. Když ještě filmem znějí písně některých protagonistek příběhu, působí to jako nedodělaný muzikál. Je zde ale také spousta úsměvných příhod, které zdatně táhne nejvíce Veškrnová. Herz si vyzkoušel také něco jiného. Nevedl si špatně. Znám však od něj lepší filmy a podle mě měl klidně na víc. 60%

    • 1.1.2012  17:41

    Dnes tenhle styl komedií není schopen spíchnout ani sám Vorlíček. V době, kdy byl ve formě, se ukazoval jako režisér s vytříbeným režijním stylem, citem pro správné podání gagu a dokonale uměl pracovat s herci. Krásně naivně vzhledem k dnešním nárokům publika se jeví i po letech poměrně působivá triková stránka filmu. Občas film působí jako nějaký lapač, který chytá a do popředí staví především ukázkově absurdní situace, a tak se pro diváka, toužícího vidět něco "normálního", stává až nestravitelnou komedií, ale tvůrci naštěstí z toho, jako nějakým zázrakem, umí vyplout zase na hladinu. A jako poctiví vodníci zůstanou suší. 80%

    • 3.3.2009  17:19

    Asi nejpovedenější film s touto dvojicí, ale jejich filmy už moc nemusím.

    • 5.3.2009  14:43

    Luděk Sobota si touhle vydařenou komedií plnou nesmrtelných hlášek na sebe upletl bič. Už totiž od té doby nevytvořil lepší a silnější roli, a dá se říct, že už ani nevytvoří. Jeho František Koudelka, řídicí se předpověďmi dobrých a špatných dnů, nabízí mnoho hereckých poloh a obdivoval jsem ho jako nesmělého troubu v bufetu hledajícího způsob, jak si získat pozornost prodavačky, nebo jako absolventa kursů karate i neustálého soka psa Gregorka v boji o lepší postel. Řada hlášek už vlastně dávno zlidověla, stejně jako postava psychiatra Chocholouška, nebo Bédi Hudečka z autoservisu. Možná konec nebyl nejpovedenější, ale jinak to v režii Oldřicha Lipského dynamicky a neotřele šlape. 80%

    • 8.12.2009  20:24
    Krkonošské pohádky (TV seriál) (1974)
    ****

    Kdo by neznal Trautenberka, zadýchaného hajného, který tu kupodivu nemá jméno, Anče, Kubu a Krakonoše. Trautenberk Krakonošovi pije krev a Krakonoš vždycky odhalí Trautenberkovo intrikování a na konci každého dílu s ním řádně zatočí. Ti dva spolu vedou nesmiřitelný boj. A Trautenberk na to vždycky dojede, ale tak už to v pohádkách bývá. Příběhy mají svoje kouzlo, jsou precizně zahrány a dá se jim odpustit, že jsou trochu stereotypní. Zkušená režisérka Věra Jordánová režíruje s přehledem a vybrala do rolí vynikající herce, kteří svým pohádkovým postavám vdechli život, a každý divák měl svou oblíbenou. U mě je to Trautenberk a Ilja Prachař ho hrál báječně. A tahle večerníčkova pohádka asi nikdy nezestárne.

    • 21.6.2015  11:43

    Pane redaktore, hlásím se do služby. Jsem jen takový pisálek, ale užitečný a hlavně užvaněný až hrůza. Vymluvím každému do hlavy díru. Nejdál jsem to dotáhl do funkce šéfredaktora Sedmičky pionýrů, ale to bylo až po emigraci z USA. Největší slávu jsem zažil v Chicagu třicátých let, kdy jsem šéfoval plátku The Daily Šplechty News. Miloval jsem ta rána, kdy jsem si do čaje vymačkal LE(M)MON a uvažoval jsem denně nad sólopstruhem, pardon, sólokaprem na titulní stránku novin, se kterými si každý občan vytřel prdel. Telefon byl hlavní zprostředkovatel mých nápadů. Držet v jedné ruce sluchátko a ve druhé mikrofon byla fajn věc. Tolikrát jsem se spletl, že jsem nejednou v ruce držel vibrátor a lepidlo. Byly to fajn dny v redakci, kdy jsme plácali o píčovinách. Billy Wilder o mně a o mé práci natočil film. Hůř už to dopadnout nemohlo. Tedy my jsme u nás v redakci takovou nudu neměli. V jeho filmu se jen plká. Nechápu, že nás tak viděl. My jsme v redakci měli články, nad kterými dnešní plátky rudnou závistí. To s tím posledním článkem na titulní stránku bylo dost přehnané. Nelze napsat jen jeden dobrý článek a finito. To každý můj článek byl dobrý. Já se na tenhle film o mně nedokážu dívat. Je mně přes sto let a chci psát. Dejte mně papír, tužku, retro hadry a napíši na titulní stránku bombu. Chci být současný, jen mně dejte šanci. Váš Walter Matthau in memoriam/t.č.novinář. 20%

    • 20.11.2017  21:40

    To je Miloš Zeman, major Zeman? Aha, pravděpodobně Karel Zeman, režisér. No, kamaráde, moc ses nevytáhl, to ti povím. Soudruhu Zemane, co měl znamenat ten létající koberec?! To může být provokace, návod k emigraci. A co ten Sindibád?! My moc dobře víme, kde je třídní nepřítel. Tak takhle ne! Hnusná animace, máme normalizaci, pamatujte na to. Tvorba takových záludných moderních pohádek by mohla vést k otupění smyslů a ztrátě bdělosti. To Vám nestačí, že už jsme třikrát zamítli realizaci pohádky Princové jsou na draka! A co ten měsíc na obloze?! Není to náhodou zostuzení sovětských přátel?! Až podezřele připomíná srp. Tak ta vaše pohádka není vůbec pohádkou. Tolerovali jsme Vám zpátečnickou Cestu do pravěku, pokrokového barona Prášila, ale Sindibád je imperialista. 4/10

    • 30.12.2011  23:01
    Robinsonka (1974)
    ***

    Těžko porovnávat s literární předlohou, ale film se dá v pohodě zhlédnout. Dělí se však na dobré a nudné úseky bez života. Větší tempo by filmu taky neškodilo. Hlavní devízou je jednoznačně herecké duo Šafránková a Kostka. S nimi se tak nějak daly překlenout například nudně snové pasáže. 50%

    • 29.3.2009  17:00

    Klasika, u které se dost nudím. Po trikové stránce to už dnes neobstojí. Herci jsou sice super, ale i tak se jedná o zdlouhavý spektákl, který se dá vidět nanejvýš jednou. 60%