Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Kdo mi jde po krku (2021) 

Vyzáblá Agelina Jolie jako (traumatizovaná) velitelka hasičů a ochranitelka malého svědka zločinu. Tohle moc novátorstvím nezavání, takže průměrnost scénáře může zachránit pouze detailní záběr na poprsí po mastektomii hlavní hvězdy, vytříbený vizuál a kvalitní režijní přístup. Angelina se sice pokusí předvést svoji kostru v negližé, ovšem podprsenka držela jako přibitá a navíc byl na place přítomen nezletilý kluk. Taylor Sheridan už tak nějak dopředu vytušil, že tenhle film nemá smysl tlačit před bulvy filmovým akademikům. Uznal, že to bude prospěšné zahřívací kolo pro Angelinu před ambiciózním snímkem Eternals. Ta bude vést taktický boj se dvěma nájemnými zabijáky, do toho se vznítí les a Angie spořádá s poslední klapkou speciální kaši, po které zhubne ještě "přebytečných" deset kilo. Aidan Gillen a Nicholas Hoult v rolích zabijáků tlačí hvězdu filmu do kouta a ukazují, že umí táhnout dějství. Nejsou to žádné bezchybné stroje na zabíjení, nějakou tu minelu během své vražedné mise spáchají. Režisér ovládá technickou stránku, takže akce je svižná, průstřely jsou krvavé. Za pozornost stojí také práce s ohněm. Lesní požár vypadal úchvatně. Snímek si drží své tempo. Sheridan si zrežíroval oddechovku v devadesátkovém hávu s mnoha provařenými klišé prvky, které se mu přece jen odbourat nepodařilo. Angelina mu zachrastila kostmi a všichni jsou rádi, že je zpět. 8/10

plakát

Kosmický hřích (2021) odpad!

Sci-fi splašek, co spláchl i to nejlepší, co měl k dispozici. A sice Bruce Willise a Franka Grilla. Uboze realizovaná slátanina, ke které je nutné mít manuál. Přiznám se, že většinu dění jsem vůbec nechápal, o co vlastně má jít. Absolutně se do filmu nedostala ani špetka něčeho jen drobně zajímavého. A kdybyste toužili po napětí, tak i televizní reklamy na dámské intimní potřeby jsou napínavější. Naděje spočívala v akčnosti. Tu ještě se do filmu podařilo dostat, jenže jakýkoliv akční střet působil nezajímavě, bez nějakého režijního nápadu. Režisér Edward Drake je opravdu zvláštní postavička, co toho moc z režijního řemesla nepobrala, ovšem dokonale umí přesvědčit kvalitní herce, aby se jeho děsivým projektům upsali. A řádně se v nich znemožnili. A jejich společnou tupou až nulovou snahu odnese negativně divák, který se raději oddá hrátkám s análním kolíkem, než by sledoval smutný kariérní úpadek kdysi skvělého herce. 0/10

plakát

Krotitelé duchů: Odkaz (2021) 

Sympatická směsice recyklovaných vzpomínek na zašlou slávu krotitelů. Za (nepatrné) účasti původní herecké čtveřice. Gozer, Pán klíčů, Strážce brány...to jsou všechno důvěrně známé pojmy, co se vrací na scénu po bezmála čtyřiceti letech. A podezřívám scenáristy, že se jim moc nového ani nechtělo vymýšlet. Město střídá (tak trochu strašidelně vyhlížející) venkovská farma, respektive zapadákov kdesi v Oklahomě. Manhattan byl rozhodně velkolepější lokací. Do popředí jde estrogen stříkající mamina Carrie Coon se dvěma výrostky. A zbývá dodat, že farmu dříve obýval Egon Spengler, dřívější největší vědecká mozkovna krotitelského kvarteta, který je po smrti a kterého jeho současné okolí vnímalo spíše kontroverzně. A ten na farmě po sobě zanechal množství svých vynálezů/odkazů, co jsou spjaté s duchy, v garáži dokonce parkuje korodující cadillac, co zažil ty nejlepší duchařské časy rozpadlého kvarteta někdejších spasitelů lidstva. Ivan Reitman v roce 1984 dobyl kina prvním filmem, který vládl přelomovými triky a kreativním způsobem vyprávění. Druhý díl stihl osud typických pokračování, ve kterých je všeho víc. Feministické krotitelky duchů se Danu Aykroydovi a spol. ale vůbec nepozdávaly. Na řadu tedy přišel reboot/pokračování, kterého se Reitman sice režijně vzdal, ovšem režijní jablko se dokutálelo k jeho synovi Jasonovi, co odkaz původních filmů značně ctí a je si vědom nastavené kvality. A jelikož se podílel na scénáři, tak se rozhodl, že nové diváky zabaví a pobaví tím, co bavilo jejich předešlou diváckou generaci, tedy originálními atributy, které budou (pro nové publikum) fungovat neotřele, ovšem hlavně se bude hrát na nostalgickou notu. Ostatně toho se držel i skladatel Rob Simonsen, který záměrně opakuje dříve použitou a chytlavě zažitou notovou osnovu. Pochopitelně se to neobejde ani bez notoricky známé hitovky Ray Parkera Jr, znějící v závěrečných titulkách. Dostaví se, až na závěr, Bill Murray, Dan Aykroyd a Ernie Hudson, v titulkové scéně i Sigourney Weaver. A Harold Ramis coby mlžný duch. Gozer je víc sexy než dřív, aby ne, když ho ztvárnila Olivia Wilde, v titulkách neuvedená(!). Paul Rudd coby sympatický učitel, který má libůstku v tom, že dětem místo výuky pouští osmdesátkové horory z véháesek, sice vyloženě nenahrazuje absentujícího Ricka Moranise, svým způsobem ale později přebírá jeho úlohu, a nemá komediálně na něj. Dětskou partu vede Mckenna Grace se vzhledem šprtky. Vtipem a kreativností film nepřekypuje. Největšími nápady jsou ty, co už diváci znají z dřívějška, načež jsou povýšeny do téměř absurdní roviny, takže místo dřívějšího osvědčeného ducha slizáka zaujal duch Kovožrout, obřího reklamního panáka střídají jeho početné mini verze. Film své dva původní bratrské filmy naprosto v ničem nepřekonává, vzpomínková hra na nostalgii však zaručuje dostačující divácký zážitek. 7/10

plakát

Krvavě rudé nebe (2021) 

Doktor z hor a sestřička Stefanie se ustrašeně krčí v koutě,  když se na palubě uneseného letadla vyskytne německá upírka. A jak kouše, saje a rdousí, mění se i posádka v krvežíznivá monstra. Téma vampyrismu už jaksi vykazuje známky obehranosti i klišé, proti čemuž vytáhl do boje německý režisér Peter Thorwart. Dražší letenku zakoupil hlavně pro Dominika Purcella, posila ze zámoří, ovšem krutě nevyužitá. Otěže však v rukou třímali jiní. Zohyzděním prošla Peri Baumeister, která se do role upírky (pře)vtělila neskutečně. Jako druhý za zmínku stojí její protivník, zpočátku řadový psychopatický únosce, později úhlavní běsnící upír, Alexander Scheer. Tihle dva jsou herecky nejvýživnější a film táhnou. Masky jsou ucházející, technická stránka solidní, brutalita a krev hlásí přítomnost, extra gore ale rozhodně nečekejte, režisér má režijní jistotu a umí být originální. Bizarnost je zajištěna lokacemi, na které štáb zavítal, natáčelo se kupříkladu v Brně. A tím pádem film nese i výraznou českou stopu. Nedočkáme se sice známých českých herců, celkem známá je zejména Alena Doláková, která má jen miniroličku vyděšené matky. Zato ve štábu se to hemží samými českými jmény. Největší problém vyvstal se stopáží. Film má dvě hodiny, což mně přišlo přepálené. Ta svěžest a i jistá nápaditost pak kdesi uprostřed té dvouhodinovky začne lehounce stagnovat až upadat. Znáte to, jsme přece v letadle, které má tendenci klesat a absolvovat turbulence, načež přeneseně podobný vývoj stihl i tento počin. Ovšem režisér stále vršil dost kvalitní závěrečné scény, kterým se podařilo diváka uspokojit. Netflix tentokrát vsadil na echt německou kvalitu, přičemž kooperace s českým štábem nepůsobila až tak zaostale, jak bývá zvykem, a dopadla nad očekávání akčně-hororově chvalitebně. 7/10

plakát

Kurz manželské touhy (2021) 

Kříženec komedie a detektivky ani v jednom ohledu příliš nefunguje. Na scéně je guru Mazel (Vojtěch Kotek), který není  nikterak vzdělán v oboru psychologie, ovšem vesele pořádá párovou terapii pro manžele, jejichž vztah vyčpěl. A jednoho dne při banálním úkonu vzájemného objímání jeden z účastníků (Stanislav Majer) zkolabuje před zraky všech ostatních, přičemž se do celé záležitosti vloží duo kriminalistů, kteří obviní manželku (Lenka Vlasáková) zkolabovaného a případ označí jako podezření z vraždy. A oblíbený resort pro terapie se začne otřásat v základech. Většina filmu na mě působila a odvíjela se značně absurdně. A rozhodně to nelze brát za pochvalu. Absurdní byl přivolaný kriminalistický tandem - Jana Plodková v nemožné  paruce a Radek Holub. Absurdní byla také výchozí situace, z jaké vzniklo podezření na trestný čin, načež jsem se ošíval a nechtěl věřit tomu, že to má být hlavní podstata dalšího průběhu filmu a celé dějství se má o tuhle podivnost opírat. A i jednání všech postav nepostrádá absurdní  tendence. Absurdní  je i závěrečné resumé vyšetřování. No, spíše vyznívá otřesně nepovedeně a bez jakéhokoliv zajímavého nápadu. Všechno to má na svědomí Radek Bajgar, ostřílený  tvůrce, co je schopen stvořit přijatelný filmový počin. Tentokrát se sekl a svůj decentně neprovařený námět kompletně pokazil šílenými scenáristickými tahy, kterým chybí zajímavější režijní a herecké ztvárnění. Když se mně z celého filmu vybaví nahá Jana Kotrbatá v sauně a hustá hříva Lucie Siposové, tak to rozhodně  není ideální vizitka pro devadesát minut trvající film. Detektivní linie je naprosto směšná, výrazných komediálních ingrediencí to moc nepobralo a slibná herecká sestava  se v ničem extra nevyznamenala. Výsledek je nesourodý a podprůměrný. 4/10

plakát

Kyslík (2021) 

Vědecky filosofující Alexandre Aja? Tak tohle fakt ne. Pod ten nezáživný škvár o ničem měl raději podepsat Arnošta Vopajšlíka, prokázal by tím laskavost a ušetřený čas divákovi, který by o tento film tím pádem vůbec nezavadil. Děj je následovný: v kriplokreténí jednotce leží asexuální Mélanie Laurent. A dochází jí kyslík.  Je všem u prdele, jestli pojde, nebo přežije. Úmorné flashbacky, debilní telefonování prostřednictvím umělé inteligence, hovory pochopitelně rovněž nic neřešící. To vše provázené nulovým napětím a nulovým zájmem o dějství. S hororem to nemá nic společného, horor je to sledovat. Závěr postrádá pointu/překvapení. Celé dějství by se v pohodě dalo smrsknout nanejvýš do hodiny. Dál ani ťuk. Kariéra kdysi inovativního režiséra silně stagnuje. Poslední dobou nabízí jen samé klišé, v tomto případě přišel s ukrutnou a nenápaditou nudou bez šťávy, filmem, co má ucházející technickou a vizuální stránku. Zlatý Reynolds, zlatý Dorff, když svého času zažívali obdobná sólová klaustrofobická vystoupení. Tahle vaginální sliznice rozhodně nevzrušila můj tep. 3/10

plakát

Last Survivors (2021) 

Vesnická výpůjčka, co drží herecké řady na úrovni. Jake žil dvacet let v nevědomí.  Jeho otec mu namluvil, že vypukla třetí světová válka, aby ho ochránil před negativními vlivy vnějšího světa. V lesích vychovávaný a od společnosti izolovaný mladík již ovšem brzy pozná, že svůj nástroj nemá jen na močení, když mu svůj vyhladovělý klín poskytne o generaci starší žena z farmy, kam po svých toulkách za lékem pro svého churavého otce dorazil. Alicia Silverstone, Stephen Moyer a Drew Van Acker tvoří celkem divácky atraktivní herecký trojlístek ve velmi levném filmu, který se za sci-fi a thriller nedá považovat, tedy rozhodně ne do specifického významu těchto dvou žánrů. Film se spíše otírá o psychologické nuance a koketuje s dramatem. Diváka ani nikterak nevytrhne z klidové fáze, že pointa se vyloupne z filmu úplně nepřekvapivě, což úplně nutně nemusí znamenat nedostatečně kvalitní zacházení s jednou z největších devíz scénáře. Pokud jde o nějaké erotické nuance, tak po Alicii Silverstone jsem nikdy netoužil, tudíž její pokročilý věk i vzhled může těžko zvrátit moje neaktivní libido. A výsledná erotická scéna je decentně nasnímána v tradičním ztemnělém nasvícení žen před koncem klimakteria. Drew Van Acker zážitek nekazil, neokoukaný ksicht mu byl jen ku prospěchu. Třetí do party Stephen Moyer předvedl zdařilou psychotickou kreaci, dal si záležet. Spolu se svojí kolegyní Alicií vyprodukoval průměrnou záležitost, co z technického a akčního hlediska nemá šanci se nějak významněji blýsknout. Režisér Drew Mylrea má určitě potenciál. Jeho druhý filmový počin budu mít spojený hlavně s dobrým hereckým obsazením, které se schovalo za průměrný a málo překvapivý scénář Joshe Janowicze. 5/10

plakát

Liga spravedlnosti Zacka Snydera (2021) 

S křížkem po comicsovém funuse. Zneuznaný režisér odmítl dráždit režijní prostatu svého kolegy Josse Whedona a rozhodl se comicsovou káru opětovně rozjet a proměnit v čtyřhodinový kolos. A ta stopáž je fakt znát. V dobrém i zlém smyslu. Zack Snyder si dal repete, které je i svým způsobem zbytečné. Parta comicsových mimoňů je nadále směsicí povrchnosti i určité směšnosti. Jsme svědky zmrtvýchvstání Supermamlase a jeho vítání s občany jemu blízkými. Určitě nejnatahovanější sekvence z celého filmu. Wonder Whore parádně vystavuje nohy, takže kdykoliv tahle poletucha byla na scéně, tak spermie měly pohotovost. Bukman, který dával dohromady celou partu, byl snesitelný. Fleše bych nakopal do patřičných míst i s tím Cyberblbem, ti mě absolutně nezajímali. Aquaman byl v pohodě, akorát zapomněl sexuálně obtěžovat Amber Heard. Comicsová parta hic se vydržet dala v pohodě. Na odpálení sítnic byl záporák ze všech nejzápornější Steppilábuzna, který byl tak dětinsky naivní, až budil jen a pouze smích. To se fakt nedalo vydržet to jeho stupidní počínání. A ten jeho tragický vzhled, škoda slov. Akce je celkem jednolitá, extra momenty ani významné propady jsem nezaznamenal. Finální souboj neměl potřebný náboj. Snyder dialogy neumí, digitální šrumec mu jde podstatně lépe. Film je rozdělen do pěti částí, mimo jiné je v nich objasněna motivace účastníků, což je docela fajn. Zvláštní kapitolu tvoří epilog, co výsledný dojem poměrně tříští a v němž je k vidění Joker v podání Jareda Leta. A najednou jsem u příležitosti této sekvence šíleně zatoužil, kdyby se Bukman a Joker spolu utkali a ještě jim k tomu (se)kundovala Harley Quinn. Na to už pochopitelně nedošlo, a když tak o tom přemýšlím, vlastně tahle sekvence neměla nijaké zvláštní opodstatnění. Přikláním se k tomu, že filmu by výrazně prospělo být přinejmenším o hodinu kratší. Přiznávám se bez mučení - měl bych nemalé potíže film vidět opakovaně. Snyder prostě čtyři hodiny vydatně masturboval, načež vyčistil dostatečně své trubky a svůj výsledný výron hodil na diváka. Bombasticky přebujelé, hudebně vytuněné, vizuálně tmavé až hnusné. Účel zastaralého formátu 4:3 jsem nepochopil, patrně se jedná o jakýsi "sofistikovaný" odkaz na stránky comicsového sešitu. 7/10

plakát

Love Island (2021) (pořad) odpad!

I Love Pissland aneb obezita a celulitida mají zákaz vstupu. 5 totálně vymaštěných kravek se páruje s pěti metro(homo)sexuály, šestý Černý Petr jim přebývá a Nikol Moravcová potřebuje do dutiny ústní něco hodně tvrdého, možná do všech ostatních otvorů. Kreatury v počtu 11 dostávají archaickou chudinku televizi do víru nočních hrátek s igelitem a vidličkou. A Vítek Pokorný formuje vkus televizního diváka a zpoza pracovny své spolupracovníky úkoluje, aby účastníkům vkládaly do úst neskutečné bláboly. Všichni diváci jsou paf z toho, že "náročný" casting vrhl na obrazovky výkvět ženského nepůvabu, i když se všude traduje, že Češky a Slovenky patří k nejkrásnějším. Ehm, tři z účastníků jsou míšenci. Když něco hodně extrémního, chtěl bych, aby se do akce dostaly kypré ženské tvary. Chci stokilové krasavice, prdící prasnice, plešaté chlápky malého vzrůstu s pivními panděry, skutečné obludy, které překonají obludnost tohoto projektu. Ta je ostatně nepřekonatelná. Režisér se navíc vyžívá v malebnosti prostředí a je posedlý přenést každý záhyb vytuněné ženské a mužské kostry, až nejednou budí dojem, že ještě před týdnem stál za kamerou pornografických snímků. Je směšné, že se tahle stupidita vysílá v pozdních nočních hodinách. Neobjevil jsem nic pohoršujícího, ani žádný explicitní obsah. Možná za zvýšený obsah stupidity, která by mohla narušit divákův duševní stav a rovnováhu, se pořad uklidil do nočního vysílání, kde se vyskytují jedinci, kteří rádi riskují svoji normálnost. 0/10

plakát

Masquerade (2021) 

Excelentně vypointovaná noční vloupačka do jednoho domu. Shane Dax Taylor je pro mě režisér (z nižší kategorie), který za pár hadrů umí natočit solidní film. I tentokrát se mu podařilo do předních hereckých řad ulovit hvězdu, v tomto případě Bellu Thorne, která mu za kosmetiku a tampony prokázala dobré služby. Herecky ji ale převyšuje talentované mládě Alyvia Alyn Lind, která dostala v celém dějství větší prostor. A možná je to také tím, že po celou dobu čelila lupičům, tudíž měla co hrát. A zahrát strach jí nečiní problém. Režisér věděl kde a jak ušetřit. Volno dal osvětlovačům, interiér domu je decentně ponořen do šera. A tentokrát se hodně zaměřil na to, jak si dokonale pohrát s divákem, který nemá nejmenší tušení, co se na něj (v závěrečném vyvrcholení) chystá. V podstatě je uvozen, že sleduje další klasickou domovní invazi, co už dávno tvoří samostatný subžánr. A už jich existuje tolik, že už se velkého svěžího závanu originality lze jen těžko dočkat. Zakuklená žena a muž vlezou do domu s cílem ukrást vzácné umělecké dílo. Toho inkriminovaného večera je v domě pouze chůva a nezletilá dcera majitelů domu. Bella Thorne mezitím veze rodiče dívky domů z večírku a snaží se jejich příchod domů co nejvíce oddálit. A vše nasvědčuje tomu, že je s lupiči spolčená. Dál se o ději nedá rozepisovat bez toho, aniž bych nebyl nucen spoilerovat. Chůva je ubita tesařským kladivem a mládě vytrvale bojuje, aby uniklo ze spárů lupičů. V závěru to celé konání ale vezme velký obrat a přijde VELKÁ POINTA, na které film celou dobu stavěl. A stavěl natolik šikovně a neprůhledně, až jsem výsledný manévr neodhalil. Film má kratší stopáž, vše se vejde do optimálních osmdesáti minut. V rámci domovních vloupaček se režisérovi a spol. podařilo udělat cosi neotřele působícího, takže výsledkem je jakýsi pokus o zajímavé novum. 8/10