kingik

Režisér se z filmu snažil vyrazit, co se dalo. Sympatická mexická imigrantka se dozvídá drastickou pravdu o levné ubytovně, výhradně určené ženské klientele. Šéfují v ní dva bratři, krajně podezřelí z nekalostí. A když se začnou pohřešovat ubytované nájemnice, je nasnadě, že se zde dějí nepravosti, které má na svědomí  cosi nadpřirozeného. Netflix dal prostor režisérovi Santiago Menghinimu, co se ještě nestačil realizovat ve filmu. A ten ukoval plíživý děs v zaplivaných zdech, kde by se člověk štítil opřít, natož aby v nich přebýval a ještě za to platil. Do titulní role si vybral exotickou Cristinu Rodlo, která je více známá seriálovým divákům, nicméně je ve svém herectví spolehlivá. Film moc velkým spádem neoplývá. Povětšinou je divák (zpočátku) svědkem různých (nejasných) nadpřirozených výjevů a úkazů, nějaká ta duchařská upomínka je namístě. Hlavní hrdinka se přetahuje se správcem ubytovny o vrácení finanční kauce, ten stále hledá výmluvy, do toho její sociální situace není růžová, doklady nemá v pořádku a její ochotná kamarádka, která jí dokumenty totožnosti falšuje, nevysvětlitelně zmizí. A jaksi jsem si nevšiml, že by tvůrci podali vysvětlení o jejím zmizení. Posléze film nabere hororovou auru, atmosféra začne houstnout s příchodem porce gore. Marc Menchaca s Davidem Figliolim tvoří zlověstné duo. Vše je temně posazeno, scéna postrádá větší nasvícení a závěr je věren všem správným tradicím potenciálních pokračování. A technická stránka rozhodně film nepoložila. I přes převažující pozitiva se najdou rezervy - monstrum si s příchodem na scénu dává načas a nezlobil bych se, kdyby se zdrželo i více a déle, film byl trochu moc exponovaně tmavý a příště by to chtělo i přidat na tempu. Nicméně, Menghini se i nadále může angažovat v hororovém působišti, Svůj hororový cíl splnil se svým štábem vcelku optimálně. 8/10

Film, který se tlačí k inteligentní pointě, co hororové aspekty využívá ke své psychologické inklinaci. A ženský divák pochopí, co mu debutující režisérka Gia Elliot chce vlastně sdělit. Atraktivní vizuální umělkyně se jedné noci stane obětí útoku. Četná zranění na jejím těle prokazují fyzické napadení, ovšem závěr policejní vyšetřovatelky je nemilosrdný: žádný pachatel zřejmě neexistuje. A co hůř, útok vykazuje známky abnormality, kdy ženu patrně napadlo cosi nadpřirozeného. Emma Fitzpatrick se po jedné takové večerní sexuální úmluvě s Giou Elliot rozhodla sepsat společný scénář, který konečně poukáže na zranitelnost vagín. A vznikl film, co se tváří jako horor, respektive ve svých nejlepších scénách tak působí. Jenže všechno je v závěru maličko jinak, takže divák, co přetrpěl ultra levnou trikovou složku, kdy agresivní monstrum reprezentuje tmavá šmouha a chlupaté tlapy evokující to nejlepší z českých studiových pohádek, se v závěru dočká satisfakce. Emma Fitzpatrick by mohla ukazovat kozy častěji, nechá je ale vykouknout jen na malý mžik z profilu, přičemž mnoho diváků si jistě její krátké vlasy spojí s různými erotickými fantaziemi. Okamžitě pánskému publiku šrotují v hlavě sexuální pozice, ve kterých se kratší ženský vlas promění v jakousi oj při souloži zezadu, načež shledají, že s dlouhými vlasy se to spřežení přece je kočíruje snáze. Dámské publikum, co je nezřídka při nočních toulkách městem ohrožováno na křehké psychice, si film oblíbí a dá mu v podstatě zapravdu. Jedná se o nikterak ohromující počin v nikterak ohromující režii, co má svoji originální stavbu a neokoukanou herečku v titulní roli, která do filmu solidně (sexuálně)  zapadla. 6/10

Noční okružní jízda po Los Angeles, z něhož je město upírů, kteří sice mají s lidmi dohodnutý smír, ovšem obývají  svá důležitá strategická území, co jsou smrtelníkům zapovězena. Hispánec na záskok za volantem svěřeného auta vozí na zadním sedadle od večírku k večírku dvě sličné upírky, jedna je mrcha, druhá až taková mrcha není, co svůj pravý účel svého nočního cestování tají a co své řezáky dávají ve správnou chvíli a na správném místě řádně na odiv nepohodlným dárcům krve. Vypadalo to, že tvůrci budou chtít zvětralá upírská dobrodružství dostat na level akční zábavy, načež zbytečnými upovídanými průtahy diváka jen navnadí a vše se rázem překlopí do pořádného zběsilého masakru. A ono nic z toho se nestane. Ve filmu se místo toho vydatně žvaní a akce je v něm zhruba desetiminutovka. Ehm, akce, divák nevěří vlastním očím, když dvě akční sekvence (nepočítám trochu toho finálního rozruchu) z bezmála dvouhodinového filmu jsou tak kompozičně nevalně vyvedeny. V jedné z nich probíhá akční nakládačka za zády v popředí stojícího Jorge Lendeborga Jr., druhá akční mela je snímána ze vzdálenosti několika desítek metrů od ohniska bitky, kdy ji kamera snímá (z patřičné vzdálenosti) přes okno baru, kam vtrhla přepadovka upírů. Pochopil bych efektivitu těchto (pro režiséra) vynalézavých záběrů jedině v případě, že by film disponoval přehršlí akce. Jenže se jedná o jediné dva akční příspěvky, načež zbývá upírskými zuby prokousat se slovními pasážemi, které jsou moc vážně a veskrze nudně natočeny na to, aby se u nich divák dostatečně zabavil. A přitom výsledná akce vypadala technicky natočena schopně - švih, dynamika i dravost hlásily svoji přítomnost. Scénář dodal debutant Brent Dillon, který patrně měl vizi udělat snímek, co bude nějakým originálním způsobem řešit koexistenci upírů s lidmi, načež doufal, že tuhle jeho vizi zajímavě podpoří a přetaví režisér. Adam Randall tápal, kam přesně film má nasměrovat. Bylo znát, že pomalejší filmy má zažité, akci nehoví, ovšem pozoruhodný thriller  natočit umí.  Film s upírskou tematikou staví na rutinních postupech a režijně selhává. Cílové publikum určitě nechtělo zívat nudou, což z větší části film způsobil. Nejlepší na filmu je jeho ženské obsazení. Divák tak nějak oželel Megan Fox a prsatou Sydney Sweeney, kterým je ve filmu věnováno jen pár minut. Obě byly jen lákadlem traileru a ozdobou titulek. Lucy Fry a Debby Ryan se vyprofilovaly ve skvostné akvizice. Muži mají v ději rovněž své zastoupení, oproti nim ale tvoří nezajímavé křoví, které nemá potřebné charisma. Vůdce upírů Victor neboli Alfie Allen filmem propluje bez velkých ovací a jeho záměry by potřebovaly pevnější scenáristické i režijní vedení. O hodně lépe na mě působil Alexander Ludwig ve své krátké pasáži coby majitel baru. Hlavní hrdina s tragickým účesem nepůsobil otravně a nesympaticky. Kvalitní vizuální stránka filmu pozvedla divácký komfort, když dějová stránka neměla sílu. Celkově mně film připadal nezáživný, zdlouhavý a málo průbojný. Netflix po tomto fiasku asi dlouho upíří tematiku nechá spát v rakvi. 6/10

Každoroční krvavý svátek dospěl do svého pátého dějství. Napříč Texasem se fanaticky rozléhá oslavný pokřik "Očista navždy" a v centru vyhlazování přistěhovalců se ocitá rančer se svojí rodinou, který uniká před běsněním rasistických maniaků. Kdyby nebyl zbohatlík, co na svém ranči zaměstnává imigranty, mohl přestát vládou stanovených 12 hodin tolerance zločinů všeho druhu relativně v klidu. Takhle musí nedobrovolně se svými nejbližšími absolvovat bonus v podobě násilných střetů s rasistickými a xenofobními přívrženci za bílého dne, který po ukončení tradiční Očisty bezprostředně následuje. Tušíte správně, pětka přichází s inovací, kdy násilí s naplněním sedmé hodiny ranní nekončí, právě naopak - má být (z filmu) tím nejvýživnějším. Otec námětu James DeMonaco už před pár lety režijní veslo předal svým kolegům, spokojil se s prací scenáristy, ten poslední, Everardo Gout, se věnuje převážně tv tvorbě a nikterak mu není blízký černý humor, takže tenhle kousek nemá až tak televizní proporce, ovšem černého humoru a morbidity by trochu víc bylo zapotřebí k celkovému oživení stagnujícího napětí, a to se nedostavilo. Méně jásat také budou ti, co v ulicích rádi spatřili pestrou čeládku násilnických typů a krev prýštila z každé odřeniny. Sekvencím, v nichž jsou vidět krutosti na různé způsoby, je věnován jen malý časový úsek, načež je krvavé řádění kamerou zabíráno z úctyhodné vzdálenosti(???). A pak teprve dojde k přepadení ranče, následuje úprk napadených jedinců a po cestě dojde k různým střetům s lidmi, se kterými byste se nechtěli potkat. Průběh je ok, má to tempo, krve mělo být povícero. V popředí se objevují známé herecké tváře, jako Josh Lucas, méně sympatický a je naznačena možná inklinace k rasismu (zcela nevyužitý zajímavý charakterní rys), a Ana de la Reguera, jako vždy mile sympatická a prcatelná samice. Will Patton se coby šéf ranče zdrží jen chvíli. A pochopitelně nejsme ušetřeni politického blábolení v médiích, které je tentokrát mimořádně otravné. Očista už patrně nenabídne víc, je znát určitá opotřebovanost nosného tématu. A pokud se ještě jednou chcete účastnit honu fanatických šílenců na ctihodné občany-přistěhovalce, tenhle díl přináší solidní dávku (nenávistné) tenze. 8/10

Nuda z Brna. Na jedné brněnské rasově smíšené základní škole dojde k incidentu. Mně to přišlo směšné, i směšně  natočené, ovšem školní kuloáry šly do kolen. Posuďte sami: Marsell Bendig vytáhne vystřelovací nůž  na svého tvarohového vrstevníka. Následné je ministerstvem školství vyslán školní ombudsman, aby celou mimořádnou událost století řádně  vyšetřil. A to je jen začátek. Objeví se zároveň tajně pořízená nahrávka ze školní třídy. A to je tedy případ vhodný pro brněnského Hercula Poirota! V Brně by mu měli postavit pomník, kdyby existoval. Budeme se muset spokojit jen s Lukášem Vaculíkem a Jaroslavem Pleslem, který mu při vyšetřování asistuje. S tímto seriálem končím hned po jedné zhlédnuté epizodě. Nic proti tématu rasové segregace, ovšem s tím už přišel Tomáš Magnusek v Bastardech. Tohle bylo tak nezáživné a unylé. A zbavené veškeré kontroverze. Řešilo se rázem mnoho jiných záležitostí, koho zajímalo nějaké tajně pořízené video a jeho instalace v učebně, rasové rozdíly rázem ustoupily do pozadí. Vaculík má to nejlepší  za sebou. A když je nedostatek romských herců, ochotně zaskočí Zdeněk Godla. Existenci inkriminované nahrávky jsem nechápal. Vůbec nic skandálního na ní nebylo. Směšné bylo, jak do toho byl zapleten majitel přilehlé zastavárny. A aby těch hovadin nebylo dost, okrajově se řeší i řevnivost mezi Prahou a Brnem. Takže tahle epizoda otřesná úplně ve všem a nejvíce je na ní pozoruhodné na kost vyhublý Martin Havelka ve svém posledním tažení. 4/10

Voda, chatky a vrcholný kreténizmus. Když nám Radek Bajgar před léty vysemenil seriál Ulice pro sortu inteligenčně zakrnělých diváků, jejichž doporučená denní dávka kyseliny listové je silně podprůměrná, existovala naděje, že zmizí ze scény, případně ho umučí v Pařezové chaloupce. Kupodivu tento tvůrce vydrží všechno a po různých tvůrčích oklikách na diváky vrhl obludné letní hrátky u vody, které absolutně nemají opodstatnění plnit hlavní vysílací čas. Druhořadý sled herců, kteří si nikdy nezískají plnou diváckou oblibu, ultra trapně skotačí ve stupidních epizodách, kdy i zápletky z Bob a Bobka měly relevanci. A nyní k humoru. Totiž stále hledám na seriálu cokoliv humorného, alespoň nějaké vzdálené synonymum. Určitě se divák měl chechtat vysoké úrovni humoru. Zřejmě ovšem místní vodník utopil cokoliv vtipného. Zůstala jalová pitomina, co dokáže být tak úmorná na sledování, až je to nejapné a ponižující. 0/10

Záhada kolem souvislosti tohoto díla jest rozluštěna: s Pachem krve, a dalšími čtyřmi pokračováními, má tato hororová série společného scenáristu. Jistě si to každý zjistil, no, těch záhad už bylo veskrze dost, tak se podívejme, co zajímavého tvůrci v lese, mechu a kapradí připravili zbloudilým mladým turistům tentokrát. Tak v letošním jubileu je přivítá náruč kultu zvaného Nadace, který se už kdysi dávno vzdal vymožeností moderní doby, preferuje lov a sběr lesních plodů a vypadá celkem "normálně" (lebky jsou slušivé) a spokojeně. Tedy ve srovnání s předchozí partou zdegenerovaných skřetů kanibalů. Tvůrci učinili odklon, máme zde něco na způsob tohoto, načež Charlotte Vega vede svoje ovečky vstříc jisté smrti herecky i fyzicky schopně. A to jí na pomoc ještě přiskotačí Matthew Modine, aby nejen zachránil ji coby svoji filmovou dceru, ale také zbytky svojí herecké kariéry, a z opačného spektra na nás nesmiřitelným okem vůdce kultu pohlédne charismatický Bill Sage. Na režisérovi Mike P. Nelsonovi se dá ocenit jeho vývoj. Není to totiž vůbec špatný režisér, sice má své rezervy, občas by potřeboval popostrčit, aby některé explicitní záběry byly ještě lahůdkovější, ovšem celkově je jeho přístup poměrně chvalitebný. A patrný vývoj provází tento film od počátku. Nejdříve příjemná konfrontace s rozloženými pastmi po lesních cestách-necestách, kmen stromu drtí obličej jednoho z výletníků a pak odchyt lidské zvěře, následný soud, kde na obhajobu není brán zřetel atd. Prostě celková změna k lepšímu. A pak finální zúčtování. A hlavně vypiplaný a působivý dojezd. Série má ještě šanci na přežití i dožití, přece jen ale oficiální text tvrdí něco jiného - nejedná se o pokračování a jakékoliv navázání čehokoliv, co se pyšní názvem Pach krve. No, hlavně jde o to, že les je zase jednou nebezpečným místem a hororoví tvůrci jeho prostředí umí řádně využít. Kvalitní (neoficiální) návrat série. 8/10

Charismatická Barbara Hershey je hvězdou tv hororu z produkční dílny Jasona Bluma. Ocitá se v sanatoriu, v němž se v noci zjevuje prastará kreatura, kterou kdosi vyvolal. A tím pádem zde není bezpečno. Sílí totiž neklamné podezření, že v tomto starobinci má klientela jepičí život. Jelikož slovutný producent kolikrát šetří kde se dá a odmítá pustit nějaký ten dolar navíc, bude se muset divák spokojit s levným designem filmu. Žádné gore, žádná pořádná hororová scéna, žádné kvalitní speciální efekty a kreatura by sotva vystrašila prvňáčka. I tak tenhle počin není úplně marný, pokud se tedy počítáte mezi nenáročné diváky, kteří schlamstnou každý bububu film. Režisérka a příležitostná herečka Axelle Carolyn měla obrovské štěstí, že na place byla přítomna Hershey. Dáma se sedmi křížky na krku, bohatou plavovlasou hřívou, která na svůj věk srší energií a vypadá zachovale a hlavně zvládající mnohé herecké polohy, je jednoznačným tahounem filmu. Ten to velmi často hraje na děs a nevlídnost v útrobách zařízení, což je znásobeno ne vždy korektním a vybraným chováním zaměstnanců z řad pečovatelů. A povedl se také casting klientely sanatoria. Bruce Davison a spol. jsou spolehlivá osádka. A následně na diváka ještě čeká celkem zajímavá, ale ne úplně bravurně originální pointa, která rozluští, proč někteří klienti za mnoho let nezestárli. Titulní hrdinka filmu se za tímto účelem  spojí se svým vnukem (Nicholas Alexander), aby celou prapodivnou záležitost vyřešila. Finální část ovšem nepatří zrovna k povedenému úseku filmu. Ta do očí bijící lacinost už byla opravdu přehnaná, navíc místy nevyrovnaná až nezvládnutá režie shodila poměrně příznivý dojem z filmu. Jste-li příznivci hororů natočených v levném kabátku, vzdáleně se k vám donesla informace, že herečka ve své době patřila k filmovým hvězdám, a baví vás uzavřené prostředí, pak můžete směle absolvovat 80 minut v záhadném starobinci. 6/10

Objektiv ruční kamery zachytil novou hororovou záhadu. A je třeba ji vyřešit. Největší záhadou sice zůstává, proč film nutně musí spadat pod značku Paranormal Activity, když největší styčný bod představuje původní autorství Orena Peliho, což vlastně filmu v podstatě přidává na pozornosti, ovšem naprosto v klidu by film mohl nést úplně jiný titul. Paradoxně je paranormálních aktivit, jaké jsou dobře známy z dřívějších námětem sloučených počinů, naprosto zanedbatelné množství. Sympaťanda jménem Margot (Emily Bader) zjistí, že je adoptovaná. A za každou cenu chce znát odpovědi, proč se jí matka vzdala coby miminka. Za tímto účelem neváhá vydat se se svými dvěma přáteli do odlehlé amišské komunity, kde zachytila horkou stopu ohledně svého příbuzenstva. A mezi nezbytnými zavazadly je kamera, co natáčí každý moment jejich návštěvy v neznámém i poněkud znepokojivém prostředí. Subžánr found footage už pomalu bere za své, tudíž je potřeba svolat kvalitní hororové činovníky, aby se dal dohromady rafinovaně vypadající kus, u něhož bude divák napjat a zvědav, co mladou ženu na záhadné farmě potká. Christopher Landon dodal scénář režisérovi Williamu Eubankovi, produkci jim posvětil Jason Bloom. A všichni tři vlili soustředěně novou hororovou sílu do stagnující značky. Upřímně řečeno, nebude mnoho těch, kteří bažili po návratu bubáků, kteří za ramenem nic netušící oběti tančí čardáš, hrají mariáš či případně souloží s blanokřídlým hmyzem. Momentů, které nějakým způsobem vyloženě vykazují paranormální aktivitu, je tentokrát pomálu. Nejmarkantnější scénou je ta, ve které se hlavní představitelka v noci strachem z prozrazení schová pod postel, jejíž pelest se prohne, ačkoliv na ní nikdo viditelně neleží. Konkrétně tahle scéna postrádá jakékoliv vysvětlení, duchové prostě tentokrát nehrají prim. A ani není jasné, proč ta scéna ve filmu vlastně byla, když se film následně rozhodl vydat se zcela novým směrem, respektive odklonil se od původního duchařského základu celé série. Postupně se začnou dít hodně podivné, husí kůži nahánějící a zcela reálně vyhlížející záležitosti - trojčlenná partička objeví záhadný kostel stojící nedaleko farmy, v něm ještě záhadnější jámu nevídané hloubky a také se stanou nočními svědky zrození dvojhlavého kůzlete. A nesluší se více prozrazovat z dějství. Rozplétání záhady je poutavé až do finálního hrůzyplného maratonu, kde jen divák může litovat zběsilosti kamery, která nedopřávala delší stabilitu záběru. Sugestivní divácký zážitek se místy dostavoval a následný nenormální objev na farmě udělal radost všem skeptickým záhadologům. 7/10

Prastará indiánská legenda ožívá v zapadákově v Oregonu, kde masožravému monstru s parohy čelí učitelka v nejlepších letech, její žák a její bratr, který je v městečku šerifem. Stvoření je vzhledově příbuzné jelenovi, ovšem hajný Robátko se před ním třese a Smolíček raději podrží Jezinkám, než se nechat roztrhat na kusy tímto obávaným desaterákem. Scott Cooper se dal na horor. Kdysi na začátku své kariéry s odvětvím tohoto žánru po scenáristické stránce koketoval, ovšem naplno se do hororových vod ponořil režijně až nyní. Ke spolupráci přizval hormonálně soustředěnou Keri Russell, od ambicioznějších rolí si odskočil Jesse Plemons a rodičům školou povinného Jeremy T. Thomase slíbil, že natáčení nikterak nenaruší jeho psychiku a výchovu. Podíl na scénáři je u Coopera obvyklá záležitost. Literární námět má ale jednu nevýhodu. Kdyby se jej totiž neujal schopný režisér, jakým Scott Cooper je, hrozil by vážný pád do (laciných) produkcí, jejíž výsledkem by mohla být otřesná realizace. A pochopitelně by film kina minul velkým obloukem. Což se nestalo. Průběh je poutavý, tempo je vyvážené, herci, masky a gore jsou precizní. Legenda se nikterak složitě nepitvá, v případě jejího původu zcela postačil kratičký odborný výklad Grahama Greena. Většina filmu má náboj a i atmosférický ráz i tajemný háv. Po zdárném průběhu měl ale film vygradovat a překlopit se do pořádně zběsilé finální části. Tak bych si to nechal líbit. A to finále mě zrovna nenadchlo. Jeho vyznění se nemálo přiblížilo k horším béčkovým hororům, neudálo se už nic tak napínavého a zajímavého, jako předtím. Dokonce je naznačena možnost pokračování, ovšem silně pochybuji, že na něj v budoucnu dojde. Rozhodně Cooper danou látku nikterak neprohospodařil. Ukázal, že se i v žánru hororu umí zdatně až originálně orientovat, dokáže diváka přikovat v napínavém rozpoložení a torza dokonale zohavených těl mohou způsobit citlivější sortě diváků zpětné návaly obsahu jejich žaludků. Příště vypilovat finální část, nenaznačovat otřele možná druhá dějství a nebudu mít co vytknout. 8/10