kingik

kingik

David Kraťásek

okres Šumperk
profík, recenzent

76 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 31 32 33 34 35 36 37 47 93 138 184
    • 20.2.2016  09:32
    The Hollow (TV film) (2015)
    ***

    V souvislosti s tímto hororem se mně vybavil song Dalibora Jandy "Oheň, voda, vítr, déšť". Všechny živly totiž mají v tomto filmu své zastoupení. Největší prim však hraje oheň. Ten spolu s větvemi stromů z větší části tvoří plazivé stvoření, které jsem pojmenoval Větvohořák, které se po sto letech rozpomnělo, že má zaútočit na přístavní městečko, které stihla dávná kletba. Vraždění o Halloweenu má být trestem za šest upálených dívek, které městečko proklely. Tři sestry siroty mají smolíka v tom, že se za svojí tetičkou vydaly zrovna, když se monstrum probudilo. Ba co hůř, to se výhradně krmí mladými dívkami. Jedná se o televizní horor, nelze tedy spoléhat na gejzír gore a mimořádné speciální efekty. Režisér Sheldon Wilson si libuje v televizní hororové tvorbě, kterou si i produkuje a výjimkou není jeho vlastní námět a scénář. Mohl si dovolit i známější herečku, kterou je někdejší sexice Deborah Kara Unger, která zde v roli tetičky setrvá jen na úvodní sekvenci. S hereckým obsazením jsem problém neměl, holky nebyly prvoplánově sexy, ječáky měly slušné, takže v pohodě. Monstrum silně připomínalo strašáka z předchozího režisérova počinu "Legenda o vraždícím strašákovi". Kdo film viděl, určitě si toho všimne. Tenhle horor s tím o strašákovi má i poměrně podobný průběh. Efekty jsou ale lepší, vraždění je slabé. Větvohořák sice svým obětem vydloubává očička a spaluje jejich těla zevnitř, ale z toho mého popisu to zní líp než samotné provedení. To zabíjení příliš neuspokojí brutalitou nasáklé horory, krev skoro žádná. Obětí je tak akorát. Velkým plusem je, že se většina filmu odehrává ve dne, akce je celkem dynamická, děj nijak nestagnuje. Tím ale není vyhráno. Monstrum působí směšně, objeví se i několik stupidních pasáží. V rámci televizního formátu se film pyšní schopným vizuálem, několik nápadů se najde. Finále je poměrně delší, konec se mohl udělat zajímavější, několik postav nečekaně zemře. Když to půjde takhle dál, Sheldon Wilson jednou natočí horor i pro kina. Dnes ještě ne. Musí odbourat nechtěně směšné prvky i zapracovat na tom, aby se jeho příští horor monstra dala brát vážně. Ale je fakt, že si nedovedu představit, jak by to dopadlo, kdyby se nějaký český režisér rozhodl natočit televizní horor. To by teprve byla sranda. 60%

    • 20.2.2017  10:51

    Takhle blbě to dopadne, když se nepříliš talentovaná režisérka pustí do potenciálně zajímavé látky. K filmu si dejte pochutinu, nejlépe chlupatou deku, z níž budete ukusovat sousta, k nimž vás dožene tenhle pičovně zpracovaný/zprasený film, za oříšky, chipsy a jiné rozhodně neutrácejte, nechte si to k lepšímu filmu z kategorie horor. Ostatně tuhle kategorii tak trochu reprezentuje až ve vlažně pojatém finále. Do té doby se jedná o žánrově nezařaditelný film, snad nejvíce se otírá o psychologický žánr, ovšem ani to není příliš markantní. A pokud nemáte uvařeno, uklizeno, nakoupeno, nevadí, během této nekonečně zdlouhavé rapsodie na žvásty u stolu stihnete v pohodě vše. Ve filmu se prakticky nic podstatného neodehraje. Hlavní chlápek má trauma z dávného úmrtí syna, tím jsem si jist, ovšem co přesně se jeho synovi stalo, na to už si povolejte Sherlocka Holmese. Patrně zemřel po úderu Rafaela Nadala, neb v jeho úmrtí svoji roli sehrála tenisová raketa, anebo jsem to prostě nepochopil. Jistě se pobavíte nad relativně zábavným hádáním příčin jeho úmrtí, pokud ovšem sami nezemřete nudou. Nápad přijmout pozvání od bývalky, která nemá zrovna ty nejčistší úmysly, trpí mnoha neduhy. Exotická režisérka Karyn Kusama si s nimi od počátku nevěděla poradit, nedokázala je odbourat. Film se sice zuby nehty drží jakéhosi realistického přístupu, ale selhává ve formě vyprávění, které nemá sebemenší vnitřní logiku, slavné to ani není s technickým zázemím, všude přítomná ponurost, slabé nasvícení, gore je zcela zbabělé, pár slabých úmrtí přijde až v závěru. O hercích se nedá prohlásit, že by byli přímo strašní, ovšem zapadávají dokonale do nevýrazného konceptu. Nudné pojetí si s tímhle filmem vybavím v prvé řadě, určitě si ale nevybavím žádný výrazný moment filmu. Námět určitě měl svůj potenciál, jeho režijní (pře)vedení je ale slabé, nudné. Nedá velkou práci u filmu usnout. Pozvání ke spánku tedy proběhlo úspěšně. 4/10

    • 19.3.2016  20:09

    Dokázal porazit zákeřnou chorobu, nedokázal si poradit s dopingem, který byl jeho dlouholetým neviditelným partnerem v pelotonu, který se svým úspěšným týmem dovedl k sedmi vítězstvím na Tour de France. Řeč je o hvězdném Lance Armstrongovi, kontroverzním cyklistovi, jehož dopingový skandál se pokusil zmapovat tenhle film. Pokud čekáte adrenalinové cyklistické závody, budete překvapeni, jak tvůrci Armstrongovu kariéru na kole smrskli jen velmi ilustrativním způsobem. Kombinace závodů s nešikovně vloženými archivními záběry, která se omezí jen na hrstku detailních záběrů na šlapajícího Armstronga, není příliš šťastná. Když se k tomu přidalo permanentní opakování vítězného ceremoniálu na stupních vítězů za neúčasti diváků v záběru, avšak za jejich vydatného jásotu použitého z jakéhosi předtočeného zvukového záznamu, nevypadalo to vůbec podařeně. Plusem je, že film se nijak významně nevěnuje soukromému životu hvězdného závodníka. Seznámení i svatba s jeho ženou se odehraje jen v kratičké, nepříliš podstatné sekvenci. Více už film o osobní život ani nezavadí. Je zaměřen hlavně na vzestup a pád sportovní legendy, která frčela na zakázané stimulační látce EPO. Film trochu počítá s tím, že je divák nějak informován o sportovním skandálu, dále se ale nesnaží předložit víc, než jen to, co je o kauze známo. Setkáte se tedy s postavami, které měli co do činění s Armstrongovými sportovními úspěchy, nebude chybět ani investigativní novinář Walsh, který byl jedním z mála lidí, kteří nevěřili, že Armstrong dosáhl svých vítězství poctivou cestou. O celé události sepsal knihu, která posloužila filmu jako studijní materiál. Optimální podobu ale film nenabral. Režijní veterán Stephen Frears se zmohl jen na film v lacinějším televizním syžetu, jemuž je podřízena výprava, kamera, scénář i méně atraktivní herecké obsazení ve vedlejších rolích, byť hrající velmi spolehlivě. Ben Foster těžil z výhody, že byl svému slavnému předobrazu značně podobný. Tudíž odpadá dohadování, koho to ten herec vlastně hraje. Ale ano, hrál schopně, náhledy do zákulisí, kde dopuje, jsou neotřelé, režijně se ale film nijak nevyznamenal, ani nepřekonal, což ale není nic překvapivého vzhledem k Frearsově průměrné filmografii. Každý sport může být atraktivní, má-li svou hvězdu. Biatlon taky ničím nelákal, dokud si divák neukroutil honina nad Soukalovou. A cyklistika také přišla o svoji zajímavou hvězdu, která si pojem fair play vysvětlovala dost po svém. 60%

    • 26.10.2015  17:44

    Připravte se na příchod Antikrista Babiše! Důchodcům nepřidal, kouřit se bude už jen zdravě, brambory a jablka zdraží, rohlíky definitivně nebudou odpoledne křupat, autobusáci nedostanou požadované kilo na hodinu. Ve Vatikánu ale mají své metody, jak se k podobným necitelným kurvám, co vydávají čechoslovenštinu za aramejštinu, stavět. Na jejich páskách je zachyceno znepokojivé Kalouskovo, Filipovo a Dolejšovo posednutí. Teď k nim přibude i vnadná blondýnka Angela, na kterou je dobré si připravit prsty. Na své si přijdou milovníci agresivního režijního stylu, znepokojivých báchorek a exorcismu. To všechno nabízí Mark Neveldine vrchovatou měrou. Poté, co ukončil nerozlučnou režijní spolupráci s Brianem Taylorem, se zrovna nerozhodl vydat se cestou, kdy si získá uznání kritiky i diváků. Kritikům se nezavděčíte, u nich je to ztracené, diváci holdující filmům o exorcismu. by však mohli dát filmu šanci. Rituál vymítání, kterému je věnována závěrečná fáze filmu, má hned několik prvků a nápadů, které ve filmech s obdobnou tematikou ještě k vidění nebyly. Je veden znepokojivě, diváka přiková, i hrdinka bude určitou chvíli přikovaná, katoličtí kněží jsou uvěřitelní, Peter Andersson, v roli jednoho z nich, je fascinující. Neokoukaná Olivia Taylor Dudley je příslibem ruky na kalhotách a pocákání svěceným semenem je její dar. Dejme tomu, že se tak urputně nebude bránit té mrdce. Jo, je to solidní kurvisko. Šel z ní strach, ale ne ve smyslu, že byste se z ní posrali, ale strach, že jí jeden čurák nebude stačit. Film je technicky vycizelovaný, kamera filmem dynamicky poletuje, prostory nemocnice a blázince, ve kterých se s hlavní hrdinkou ocitneme, jsou chladné a neútulné, trochu jsem ale postrádal sevřený pocit z těchto nelákavých prostor, rušivě naštěstí nepůsobily občasné záběry dokumentární kamerou, se kterou se pořizoval záznam do vatikánských archivů. Všechno v pohodě, až na ten závěr. Ten je prostě sprasený. Posledních pět minut si říkalo o přetočení. Naroubovalo se do nich něco, co nemělo funkčnost, smysl a film tím málem ztratil respekt. Pokud si nechcete zkazit příjemně strašidelný zážitek z filmu, sekvenci po vymýtání elegantně vynechejte. Režisér nezapomněl i na pár prachem zavátých herců. Kathleen Robertson, Michael Paré nebo Daniel Bernhardt už nějaký ten čas nefigurují v popředí zájmu režisérů. Mark Neveldine si počínal zdatně. Se scenáristy nezvolil sice úplně uvěřitelný způsob posednutí temnými silami, ale nasadil zajímavý hororový ráz a rozměr. Jeho film má jen střídmou stopáž (cca 80. minut). Takže se zvládnout dá. Doufejme, že mě Babiš nenapálil a neposlal za sebe předvoj v podobě Moniky Štikové. To víte, to blond háro se v tom návalu hrůzy snadno splete. 80%

    • 27.10.2015  09:08
    The Visit (2015)
    ***

    Vláda má v dohledné době důchodcům přidat jednorázově litr. Jak ironické! To proslulý režisér M.Night Shyamalan je větší frája a jde v zesměšňování seniorů ještě dál. Ze dvou vitálních staříků dělá nesvéprávné magory, do jejichž osidel poslal jejich dvě vnoučata v pubertálním věku, která je nikdy předtím neviděla. Jak to tak u Shyamalana bývá, návštěva dvou sourozenců nebude probíhat v úplně standardním duchu a budou se dít věci, nad kterými divákův rozum nejednou zůstane v němém úžasu. Laskominy sice budou na stole, ale za daného chování pana a paní domu, by je nikdo dobrovolně nepozřel. Babka po nocích zvrací a po domě se promenáduje nahá a vyšiluje. Dědek se posírá do plenek, které tajně schovává v kůlně a ve volném čase se mazlí s brokovnicí, nebo má pocit, že ho někdo nebo něco pronásleduje. Blázinec jak vyšitý! Starší ze dvou sourozenců, Becca, se ten týden podivností a podivného chování svých prarodičů rozhodne zdokumentovat. Shyamalan neodolal svodům docu-stylu a svůj režijní comeback plně podřídil záběrům P.O.V. kamerou, která každému nemusí být po chuti, zvláště když se s horory na tento způsob snímanými, roztrhl pytel. Ano, budete muset vydržet trochu té roztřesené kamery, jejíž snímání má mnohdy i svoji působivost. Nejlépe se uplatnila v záběrech na větší vzdálenost, když dva staříci stáli opodál a v danou chvíli se chovali divně. Část scén působí strašidelně. Jedná se ale jen o několika vteřinové strašení. Tyto zajímavě a neotřele působící sekvence jsou ale také dost často prokládány nezajímavými a chod strašení nabourávajícími scénami, ve kterých se nic extra neděje. Rytmus filmu nebyl ideální. Je zde i řada scén s potenciálně děsivým rozměrem, ale režisér z nich hanebně nic nevytěžil. Třeba scéna s troubou, do které Becca musí na žádost babky vlézt celá, aby ji dobře vyčistila. Scéna je zde dvakrát, pokaždé napětí jak prase a režisér s touhle scénou vůbec nepracoval dál a nijak ji patřičně nerozvinul. To samé platí o scéně se studnou. I několik dalších scén má hodně zakrslý rozměr. Shyamalanovi solidně hráblo. Kdyby mu hráblo ještě víc, mohl bych slavit, že je v excelentní formě. U něj spíše pořád platí, že když nepřijde ve svém filmu s extra vypointovaným závěrem, jeho film nezabere. I zde pointa nechybí. No, nebyla zrovna logicky neochvějná. To sourozenci nikdy neviděli svoje prarodiče na fotce?! To se mně nechce věřit. Ale dobrá. Film gradoval, někomu může vadit rozvláčné a málo úderné tempo, Režisér v závěru neobjasní příliš. Ale nebyl u toho úplná piča. Práci s herci umí, casting kvalitní, Olivia DeJonge je své filmové mámě Kathryn Hahn dokonce podobná. Ta je současně i nejznámější hereckou akvizicí ve filmu. Budování strašidelné atmosféry dobré, z odlehlosti farmy se už tolik strachu nevytřískalo, některé vsuvky zoufalé i zbytečné (rapování klučiny+zpovědi členů rodiny na kameru), závěr je nejodvázanějším v celé režisérově kariéře. Film bych si podruhé nepustil. Shyamalanovo napravení pošramocené režijní reputace bude ještě nějakou dobu trvat. Filmem o šíleném párku důchodců hororovou extra bouři nenadělal. Snaha se cení. Neměl jsem totiž chuť z této návštěvy předčasně odejít. 60%

    • 26.9.2015  15:14
    Tiger House (2015)
    ****

    Utíkej, holka, utíkej, honí tě zaměstnanec plynáren! Aj, chybka, mně se to nerýmuje. Nevadí. Kayla Scodelario zde není za supergirl, ale vcelku uvěřitelně čelí bandě násilníků, kteří vtrhnou do domu jejího přítele. Film má spád, Kayla má kvalitní vagínu, vidíte, již nesmíme být vulvaanální, jinak ty, ty, ty, neboli Du, Du, Du...dudy. Ich habe ein Angst, akorát nevím, jak se řekne německy "o tu holku". Já se bál, co vám mám povídat. To byl napínavý kus. Kdo nemá moc nakoukané ty invaze do domů, to pravé domácí žvýkání, tak musí být spokojený. Debutující režisér Thomas Daley předvedl poměrně syrový styl, i když byla režijní nezkušenost občas znát, bylo to příjemně neobroušené. Film má umírněnou stopáž, nečeká se tedy na příchod bandy záškodníků moc dlouho. Pořád se něco dělo, hrdinka sympatická, chvíli schovaná pod postelí, chvíli zase na půdě. Prostě nervák jak má být. A závěrečný zvrat nechybí. Nedá se odhadnout. Neimponoval mně akorát britský přízvuk herců a hlavní hrdinka i ostatní postavy se přece jen vždy neřídili přísnou logikou. Film ji někdy až moc rád vypouštěl. Ve výsledku se jedná o zdařilý debut, který ve svém subžánru nabízí kvalitní pokoukáníčko. Škoda, že Kayla hraje v takových blbostech, jakými jsou Bludišťáci v análu. Má na lepší. 80%

    • 8.8.2015  10:45

    Přítomnost versus budoucnost. Anebo je to všechno jinak vzhledem k alternativním časovým liniím, v nichž dochází k nejzásadnějším změnám v životě Loua, Jacoba a Nicka? Jistě netřeba osvěžovat, co se událo v jedničce. Lou díky cestování v čase pohádkově zbohatl, ale jeho osud se brzy naplní. Poté, co byl střelen do choulostivých míst, je opět nutné cestovat v čase, aby k jeho vraždě nedošlo. Stará parta spojí síly a vířivkou, která je strojem času, se nedopatřením dostane do roku 2025, kde na ni čeká nejedno záludné překvapení. Každý může být v budoucnosti vrahem, který byl vyslán, aby změnil minulost (ano, na zmínku o Terminátorovi skutečně dojde) a ke všemu se trio setkává s Adamovým synem, o kterém neměli ani potuchy, i když původně hledali jeho tátu, který byl z vraždy hlavním podezřelým. Adam v podání Johna Cusacka se v pokračování objeví už jen na okamžik. Tvůrčí tým z jedničky nedostál změn. Na režijní sesli už poměrně zkušený Steve Pink, scénář opět dodal Josh Heald. A oba se zřejmě domluvili na tom, že pokračování musí být desetkrát střelenější a zamotanější, i když to z tohoto hlediska vychází lépe pro střelenou eventualitu na nejrůznější způsoby. Asi nejvíc překvapí, že dvojka je podstatně hardcore, než její podstatně invenčnější předchůdce. Zde se cílí na kozy, genitálie, pěkné slečny, na odkazy a citace nejrůznějších slavných i méně slavných filmů a songů, zvratky, gay sex ve zvrácené tv show a já nevím, co ještě, protože je toho poměrně dost. Vlastně celý film je takto sestaven. Dvojka je vlastně jen jakási šňůra, na které je navlečen humor všeho druhu, fekální nevyjímaje. A do toho se nezapomíná pátrat po vrahovi Lou. Tak jestli vám tyhle atributy k dobré komedii stačí, neměla by vám dvojka uniknout. Trio Rob Corddry, Craig Robinson a Clark Duke je vtipné a jejich humor je neokoukaný. Cestovat s nimi časem - rovná se humorná kravinka - jak se patří. 70%

    • 4.4.2016  22:08

    Máma Sára je hodná a sexy, otčím Brad je neplodný, zodpovědný a seriozní ňouma a biologický otec Dusty, pro rodinný život absolutně nepoužitelný, ovšem alfa samec, co přišel kdoví odkud, má mírně tajemnou minulost (čím se v minulosti živil, není příliš jasné), ale je odhodlaný vybojovat si svoji rodinu zpět. A nebude vždy používat fér údery. Zní to na úvod docela dobře, jenže film má před sebou dlouhou cestu, která trvá devadesát minut. A ujít tu cestu se nedaří optimálně. Volí se tedy gagy, které absenci zajímavější i vynalézavější zápletky nahrazují, ačkoliv nejsou z kategorie zázračných. Lze je rozdělit do tří kategorií - originálně jízlivé, vypointované a divné až občasně trapné. A bohužel, těch divných je největší množství. Funkční duo Wahlberg/Ferrell by si zasloužilo lepší film. Žvásty o rodinných hodnotách, i v jejich podání, jsou pořád jen žvásty o rodinných hodnotách. Film je tím dost nasáklý a působí to po chvíli natolik otravně, až si divák začne vypíchávat jen ty gagy, které do této kategorie nespadají. A dá se na nich nějakým způsobem zabavit. K těm kupříkladu patří pes nalezenec s legračním jménem, návštěva kliniky pro neplodné páry, sledování Ledového království, černý opravář v domě, co se zdrží na hodně dlouhou dobu, rodinná návštěva basketbalového zápasu. Zvláštní kapitolou jsou pak pikantní historky z milostného života Bradova šéfa, které leckomu mohou připadat i zábavné. Soupeření dvou nenadálých soků (v lásce?) jde v podstatě vniveč, neboť Sára je totiž plně přizpůsobena manželskému soužití s Bradem, které přišel Dusty jen narušit. Za svým manželem si bezvýhradně stojí a o svého ex neprojevuje žádný zvýšený (sexuální) zájem (jen na klinice se podivuje nad Dustyho vyvinutým pohlavním údem). A to je asi tak všechno. Film je naneštěstí poměrně nevýrazně natočený, je docela problém si z filmu něco zapamatovatelného vybavit po pár dnech. Z technického měřítka ale měl solidní profesionální zázemí, i když štědrý rozpočet je znát jen sporadicky. Do kina na komedie moc nechodím. O to méně na ty s rodinným zaměřením. Tuhle jsem zkusil, nelituji, ale ani nijak zvláště ji nedoporučuji. Vládne sympatickým hereckým duem, které má komediální elán a usilovně dojí z poloprázdného scénáře gagy, občas i nějakou tu "hlubší" myšlenku. Pochvalu zaslouží i ten, kdo si vzpomněl na Lindu Cardellini, u níž je celkem škoda, že je divákům známa hlavně z nepovedených Scooby-Doo dobrodružství. John Cena se zjeví až v závěru. Vyloženě oplzlých gagů je minimum, což je při Ferrellově výskytu dost zarážející. A konec není úplně ideálně řešen. No jo, co on tenhle film vlastně chtěl divákům sdělit? Vždyť neměl jasno skoro v ničem. Sean Anders se tentokrát nijak režijně nepřekonal, ještě hůře si vedl ve scénáři, na který přibral ještě další dva spolupachatele. Filmu hodně uškodila jeho rozpolcenost. Ve výsledku se nejedná o typickou rodinnou komedii, rozhodně ale ani o žádnou extra hrubozrnnou legrandu. A přece se najde něco, s čím si divák, zaměřený na (rodinný) humor, bude vědět rady. 60%

    • 12.4.2015  06:56
    TýTý 2014 (TV pořad) (2015)
    odpad!

    Letos bez Novy, ale nikterak nově. Nejvíc se vždy těším na Šípovy kiksy. A dočkal jsem se i tentokrát. Zase to nezvládl. A obdivuji jeho brilantní angličtinu. Rok co rok to samé. Bez jiskry, bez prožitku. Uniformní podání, které měl Šíp efektně nabourávat břitkými bonmoty. To jsme se nasmáli. Ještě teď mně bolí bránice a z potlesku mě pálí dlaně. Má smysl vyjadřovat se k ubohé scéně a ještě ubožejší prezentaci na ní?! Píše se rok 2015 a ještě pořád se rozdávají divácké ceny, ale divák se musí rozplakat, jak otřesně uhozené to celé je. A kde jsou moje hlasy pro Penka za Zpěváka roku. kam se započítaly hlasy pro Wetlinskou za Hlasatelku roku a kde jsou moje hlasy pro Macuru za Baviče roku. Zase je to celé zmanipulované. Nova se distancovala a já bláhově uvěřil, že vyhraje někdo jiný, ale pochopitelně z dvaceti stále stejných provařených sereblit, nelze vytáhnout na světlo nějaký normální objev roku. I když pravda, přece jen se toho večera událo jedno překvápko. Moderátorská dvojice Kratochvílová a Šebrle nezískala "prestižní" cenu Objev roku, ale vyfoukl jim ji jakýsi kandrdas z ČT. Tomu já říkám pech. I když Gábince by tam slušel a Šebrle se na zprávaře hodí, asi jak já na Ramba. Scéna, kdy dojem, že Husák přestřihl pásku teprve předevčírem, je markantní a opravdu žalostná prezentace může jen a pouze fungovat jako dokonalý antipořad, ve kterém se ceny našly na smetišti a moderátor snad na něm bydlí. Tak asi takové bylo Týtý 2015. Hrozné! 0%

    • 16.2.2016  20:43
    U moře (2015)
    ****

    V zajetí vyhaslých (manželských) citů a vášní, (hotelového) voyeurismu, vlažné (manželské) erotiky a jedné manželské krize. Manželství Rolanda a Vanessy už trvá čtrnáct let, ale do idylického soužití má daleko. Jejich vztah skomírá. A vypadá to, že jsou spolu už jen ze zvyku. Divák nezná přesnou příčinu, proč pár žije jen vedle sebe. Pobyt v přímořském hotelu ve Francii ale leccos změní. Roland je neúspěšný spisovatel, který chodí každou chvíli do baru nasávat (inspiraci), sem tam napíše na papír pár řádků pro své nové literární dílo, ale většinu času (francouzsky) klábosí s obsluhou v baru. Jeho frustrace už je ale z nespokojeného manželství neúnosná. To jeho zádumčivá žena je mnohem vynalézavější při navazování nových přátelství. Do jejich života vstoupí místní manželský pár z vedlejšího apartmá, o kterém Vanessa už ví vše, co se intimního soužití týče. Dírou ve zdi totiž pravidelně sleduje jejich mrdačku. A co to v ní probudí? Chuť na mrdačku. Na mrdačku s manžílkem, případně i s novým kamarádíčkem od vedle. To je fuk. Za tímto účelem se Angelina Pittovka neváhá odhalit. Očima bude divák lovit její koziště, které si také urvalo ve filmu pěkný kus celuloidu. Brad Piťák ptáka neukáže, ale Angelina se líbí i ženám, tak je o erotiku tímto směrem postaráno. Mohli si zamrdat víc, to jo, ve filmu je místo toho k vidění jen odvážnější muchlovačka ve vaně. U páru jsem vypozoroval i nějakou tu zajímavost. Neměli žádné přátele z minulosti a Vanessa si potrpěla na neustále upravený vzhled. Dlouhé řasy, upravené vlasy, dokonalé líčení i po probuzení, outfit luxusní paničky, takže pro svého muže nechtěla vypadat tuctově. Znenadání v jejich vztahu nastal obrat. Spojila je díra ve zdi, u které se pravidelně střídali, aby se snad i něčemu (sexuálnímu) přiučili. Piťák s Pittovkou po deseti letech zase spolu před kamerou, ale ve zcela odlišném, komorně laděném a nekomerčním filmu, než kdysi poprvé na počátku jejich slavného vztahu. Film svým pojetím a psychologickou stavbou by se dal připodobnit k vyzrálejším dílům Romana Polanskeho. V každém případě obě herecké hvězdy hrají něco jiného, než na co je divák zvyklý. A ono bylo zajímavé sledovat jejich dvouhodinové snažení ve velmi pomalém a pocitovém filmu. Jen doufám, že se Angelina při psaní scénáře neinspirovala vlastním manželským soužitím s Bradem. Absolutní jistotu, že tomu tak nebylo, nemám. Niterně, intimně a zajímavě hloubavě pojatý film, kterému chybí o chloupek výraznější režijní rukopis. Ale režisérka Angelina to časem přivede k dokonalosti. Jinak by to snad ani nebyla ona, že jo. 80%

    • 16.5.2015  13:53
    Upgrade (TV pořad) (2015)
    odpad!

    A tak nám ten upgrade zdechl. Pohozená mršina leží před budovou tv Nova, až se jí ujme jeden zázračný scenárista, kterému přijde divné, že velká komerční televize nemá ve svém programu pořad o moderních technologiích. Urychleně se na tom něco musí změnit. Něco se splácne, to je jasné, ale dřív než se ten geniální nápad realizuje, je nutné zajistit zajímavého moderátora. Musí to být populární tvář, která je mladým lidem, jimž je pořad určen především, povědomá, ale její jméno jim patrně nic neřekne. TOMÁŠ MĚCHÁČEK. Ano, i banku můžete mít rádi, tak co bychom neměli mít rádi muže, který desetkrát i vícekrát za den s exotem Jeřábkem dává národu legrační formou tipy, jak změnit banku. Jenže pořad má natolik uhozený koncept i obsah, že jestliže jste v sobotu dopoledne po tahu, kdy se vysílá, tak se ani neobtěžujte vstávat. Nova objevila teprve nyní existenci smart phonu, tabletu a dalších běžných vymožeností dnešní doby. Podáváno je to takovým tím typicky hnusně hloupým a vtíravým přístupem k dané věci, kdy se počítá s tím, že divák je úplný blb a o přístroji nic neví. Takže to akorát nasere, znechutí a říká si to o vypnutí. Jedním z možných vrcholů každého vydání dílu je host ve studiu. Vidět Uršulu Klukovou házet oštěpem asi nechcete. Žádný strach, jedná se jen o herní simulaci hodu oštěpem. Obsah pořadu mně stačil k tomu, abych ho zhodnotil tak, že je to přitrouble dementní pořad, který se na divákovi dopouští DOWNGRADEingu. Měcháčka vrátit do reklamy, prosím. 0%

    • 11.4.2018  17:14

    Budu tvoje úpa nej kámoška - ve zdraví i v nemoci, až do tvého skonu. Další z nekonečné řady velice dramatických a smutných filmů o lidech stižených smrtelnou chorobou. A pacientka, která je v (pokro)čilém stádiu rakoviny a je vdaná, je tentokrát extra třída - např. uloví chlapáka a souloží kdesi na Větrné hůrce. Divák má své jisté, neb hrdin(k)a se jen málokdy dožije závěrečných titulek. Ne, nemá smysl řešit tuhle píčovinu, která kupodivu nefunguje ani ve svém primárním cíli - rozplakat diváka. Ne že by se dvě kámošky nesnažily. Toni Collette pro roli obětovala vlasy, amputace prsou už byla záležitostí maskérů, je fajn, že neztratila sexappeal a sexuální apetit, jinak by nebylo ani na co koukat. Drew Barrymore zpočátku má trochu druhořadý úděl, ovšem scénář jí nadělil těhotenství. Hodně laciný tah scenáře nechat jeden život zemřít a druhý zrodit vůbec nevycházel. Film je na drama plytký, komediální vsuvky jsou slaboučké, vše korunuje závěr s protivně rodící Drew. A rozbrečet se u toho? Tak to nedoporučuji. Budete si připadat divně, neb film si to nezaslouží. Catherine Hardwicke je režisérka, která neví, s čím ve filmu uspět. Tak nutí Toni Collette přehrávat, i tak jednoznačně převyšovala zbytek filmu, dělat z ní sexbombu, pak ji i její kámošku nesmyslně roudtripově poslat na vřesoviště a pak rovnou do hospicu. Filmy o umírajících lidech v důsledku vážné nemoci se musí umět. Je to téma omleté. A konkrétně tenhle film svůj příběh nemá dobře postavený, i když erektivní stav z Toni Collette není vyloučen, tedy před jejím oholením hlavy. Pokud je mně ale osud hlavní hrdinky "šumák" a z jejího příběhu nečiší žádné emoce, je vše (pocitově) ztraceno. 5/10

    • 11.8.2017  07:59

    Myslbek by se jistě zaradoval z toho, jak byl film sochán. Ovšem velikým myslitelům tenhle film vystavuje rovnou stopku. Pokud tedy rádi racionální stravu, protentokrát to nechte raději na filmu, co vám naservíruje. Nebude toho málo, zkuste hltat Hopkinse, zajímavě koncipované dialogy, posléze vás určitě příběh zaujme a vtáhne. Sešlo se zde totiž nebývale luxusní obsazení. Začnu Abbie Cornish, jejíž luxusní kůzlátka uvězněná v halence vydatně mečí, mečí na Jeffrey Deana Morgana, jejího kolegu agenta, který raději obětuje vlastní život po zjištění, že jim z jejich zajetí nepomohl, po hodině filmu bude zastávat těžkou fachu Colin Farrell, ten ale raději vraždí churavějící lidi. Ale největším tahákem i tahounem je charismatický Anthony Hopkins v roli geniálního psychotronika. To jsou přesně role pro něj. Zřejmě díky jeho produkci i účasti se podařilo udělat z filmu "áčkovější" záležitost. Důležité je, že všichni hrají s chutí. A na výsledku je to znát. Režijně je film vypiplaný. Afonso Poyart se rozhodl vsadit na efektní režijní vedení, podpořené příjemnou vizuální stránkou. A rating R se postaral o delikátní nechutnosti, s nimiž se neplýtvá, určitě nepřesahují víc, než je nezbytně nutné. A naprosto delikátní jsou psychotronické vize, v nichž probleskuje blízká budoucnost. A bylo neméně zajímavé sledovat, jaký zvrat bude v osudech postav bezprostředně následovat. Poměrně odvážné bylo proti sobě postavit dva geniální psychotroniky, jedním je Hopkins, to je klaďas, tím druhým je sériový vrah Farrell, a čekat, kdo z nich bude mít navrch. Celé to graduje, čekáte, že kůzlata Abbie Cornish zamečí, ovšem kozy předvede jiná herečka, tak alespoň něco z té bio farmy zavítalo, nechybí několik úmrtí i erudovaný výklad záhad z úst toho nejpovolanějšího. Film určitě připomene i jiné dávné kousky z kategorie thriller, jenže zde sehrává významnou roli mystično, které příběh hází do jiného diváckého světla. Jedná se o působivý a zajímavý napínák. A pokud přemýšlíte až příliš racionálně, tenhle thriller můžete s klidem vynechat. 8/10

    • 27.1.2017  07:17
    V pasti (2015)
    **

    Zaměnitelný a nepřekvapivý cákanec, v němž si krev musíte domyslet. Obsahem je jen minimum scén, které diváka proberou ze spánku spravedlivých. Film značně nudí. Agorafobie hlavní hrdinky a banda násilníků v jejím domě, to jsou aspekty, z nichž se dalo vytěžit relativně hodně. Jen to režijně rázně a řízně uchopit, že. Tohle ale neplatí pro režiséra Adama Schindlera, o kterého, alespoň doufám, už dlouho nezavadím. A pokud ano, musel by přijít s něčím oslnivým. Nejprve nastolil situaci, kdy do domu nebohé ženy vniknou tři zloději. No dobrá, ale jak to panu režisérovi trvalo, než se ve filmu něco stalo. Aby to pokazil ještě víc, nechal zemřít nadějně vyšinutého násilníka jako prvního, zbytek to už nevytrhl. Divák se ještě obeznámil s nějakou tou pastí v domě, která je nastražená pro takové případy. Opět nic v rámci žánru překvapivého. Na filmu je v mnohém znát, že se jej chopil začátečník, který nemá cit pro rytmus scén, napětí, gradaci. Poté, co se skupinka zlodějů ztenčí, začal film silně stagnovat. Brutálních scén je minimální množství, dojde k nim převážně v první třetině filmu, následně už se nic kloudně zajímavého nedělo. Herecké obsazení určitě nebylo nijak vrcholně špatné, námět sice je ohraný, ale i omletý příběh může zaujmout, je-li natočen svěže násilně a nápaditě. U tohoto home invasion si můžete po půl hodince zdřímnout a vůbec o nic nepřijdete. Budete plni sil na lepší násilnické zítřky v jiném a rozhodně lépe natočeném filmu. 4/10

    • 26.3.2016  16:23

    Na obřím digi péru zvaném Mega Dick. V kinech byla delší dobu poměrně nouze o dobrodružné námořnické eposy, díru přišel zaplátovat harcovník Ron Howard. Síly spojil s osvědčeným Chrisem Hemsworthem, jenž je ústřední postavou vyprávění, ačkoliv fascinující příběh o (ztroskotané) posádce velrybářské lodi Essex, vypráví po letech její nejmladší člen, a to přímo slavnému spisovateli Hermanu Melvillovi, který se zaujetím počíná psát první řádky svého slavného literárního díla - Moby Dick. Divák tak bude svědkem zrodu slavné knihy, respektive kterak se příběh velrybářů stal zdrojem inspirace do té doby podceňovaného autora. Po mnoha fascinujících scénách na moři, nasáklých CGI skrz naskrz, bylo ale postupem času jasné, že dvojka Howard & Hemsworth nenaváže na úspěch svého sportovního dramatu "Rivalové". Film v USA v podstatě propadl. Když se příběh přehoupl z vln oceánu na souš, přišla i podstatná změna stylu vyprávění. Změna k horšímu. Dobrodružný styl se prakticky z filmu vytratil, nástup hlásily podivné "psychedelické" až hardcore výjevy, co stejně podivně znázorňovaly utrpení a strádání námořníků ve stavu ztroskotání. Že už to nebylo nijak zábavné, avšak pro film svým způsobem přínosné, to už se jaksi z hlediska kompaktnosti a adekvátnosti scénáře neřešilo. Horší bylo, že už se nedostavila žádná epická scéna! Film zřejmě všechny vyplýtval ve svých předchozích skvělých dvou třetinách. Dojezd byl přinejmenším maličko nudnější. Spousta potenciálně dobrých scén se totiž vměstnala jen do úst Brendana Gleesona, který je sice detailně popsal, ale co z toho. Divák tak byl třeba připraven o kanibalistickou scénu, v níž je barvitě popisováno, jak zubožená posádka "hamala" jednoho (černého) ťuhýka ze svých řad. I když film má ke dvěma hodinám, v závěru už se začalo spěchat, což se podepsalo na celkově slabém vyznění několika stěžejních scén, k nimž patřilo i soudní líčení s přeživšími veliteli ztroskotané lodi, kteří byli vyšetřovací komisí nuceni lhát, aby nevyšlo najevo, že posádka byla zdecimována obří Bílou velrybou. Převážná část filmu je ale perfektní. Bez vydatného CGI se dnes už žádný pořádný blockbuster neobejde. Není tedy proč mít filmu za zlé, že množství scén na moři je plně digitálních, stejně tak konfrontace velrybářů s (digi) kytovci. Howard s kameramanem Anthony Dod Mantlem připravili fascinující porcí scén, ve kterých přírodní živly a obyvatele oceánu, nikdo hned tak nezkrotí a nepokoří. Je to nádherná podívaná, z níž si určitě vybavím skvělého Chrise Hemswortha, který hrál vyvinutým pérem, vyvinutým svalstvem i vyvinutým herectvím. Následovali ho i ostatní ze zajímavého hereckého ansámblu. Až na tu rozbředlou závěrečnou fázi filmu, je to film vládnoucí emocemi, pěknou kamerou, řemeslnou režií a plnokrevnými hereckými výkony. Snad jen pro pěstitele skalár je tenhle film určitým varováním, i z mírumilovné akvarijní rybičky lze mít za čas útočného Moby Dicka. 80%

    • 9.10.2015  10:27
    Vice (2015)
    ***

    Chudák Bruska Willis, v čem to zase hraje, posteskne si nejeden příznivce akčního harcovníka, když narazí na tohle scifi. Jeho režisérem je Brian A Miller, jenž točí levnější filmy se zapadajícími star, ale třeba s takovým Nickem Cagem ještě nespolupracoval. Nejsou to úplně nezajímavé počiny, ale vždycky se na nich najde něco, co příznivý dojem kazí. Tentokrát je to hlavně neoriginálnost, chybí objevné prvky, hodně z toho, co je v tomhle snímku, už bylo k vidění jinde a lépe. Ke všemu je zajímavý kontroverzní rozměr hned potlačen. Debilně béčkově koncipovaný a nedomyšlený závěr film degradoval. Opakování je matka moudrosti. Asi to je nejlepší možnost, jak k tomuto filmu divácky přistoupit. Blonďatá kráska Kelly o sobě neví, že je umělou bytostí, až do násilného incidentu, který spustí její vzpomínky. Je rezidentem kontroverzního komplexu Vice, v němž není nic zakázané. Stálá klientela si užívá nevázaných sexuálních radovánek a fantazií, ani vražda zde není zločinem. Vše je zde legální. Vždyť se jedná jen o roboty, co se dají i po zabití opravit. Město má s institucí dohodu, úlisný viceprezident a jeho pohůnci komplex dokonale zabezpečili. Ale chybička se vloudila. Kelly procitne a dává se na útěk, šéf vysílá přepadové komando, aby byl nežádoucí element odstraněn, milá blondýnka se spojí se svým stvořitelem a dozvídá se o sobě šokující pravdu (šokující byla pro ni, pro diváka ne). Když ve filmu dojde na přestřelku, komando svůj cíl nikdy nezasáhne. Prvek, kdy se robot cítí více člověkem než umělou inteligencí, už je stará vesta. Film je po zajímavě rozehraném úvodu oproštěn od kontroverzního pojetí. Zůstává standardně akčním snímkem, ve kterém má každý herec svůj prostor. Bruska je úplně nevýrazný záporák, Thomas Jane je zábavně nekonvenční detektiv s bujným hárem, co občas procedí vtipnou hlášku, objev Ambyr Childers je nejpůvabnější mezi hereckými akvizicemi. Neztratil se ani "béčkový" Johnathon Schaech coby pravá ruka Brusky a za zmínku stojí i Charlotte Kirk coby kamarádka Kelly, též robot. Film si netroufl na žádné bombastické akční scény. Nejčastěji se v něm střílí. Znáte to, tatatata. Převládal dojem, že se film odehrává na jednom plácku, nikoliv v rozlehlém městě a rozpočet byl utažený, i když z technického hlediska to bylo místy solidní. Příznivci béčkových počinů film zhlédnou hlavně kvůli Brusovi, který si v podobných opusech libuje, ale měl relativně kliku. Tohle sice nemělo žádný úchvatný inovativní a režijní rozměr, ale šlápanec do hovna, to taky nebyl. 60%

    • 19.2.2016  11:53
    Villmark 2 (2015)
    ***

    Německé "Hilfe" se zde ve psané formě objeví hned několikrát, přesto je to film norský a tak poněkud pošahaný jak Breivikova mysl. Hlavní je, že jsem po tomhle filmu zjistil, že mně norština zní. Tudíž jsem se ihned nechal zapsat do kurzů norského jazyka s Norou Fridrichovou, kde pravidelně u liščí nory procvičuji norská slovíčka a hledí na nás místní norek (hovorový výraz pro ožralu). Už umím říct plynně dvě celé věty. Na norskou kinematografii hledím s despektem, tenhle hororový kousek poněkud vylepšil můj postoj k ní, i když se do dalších filmů nehrnu. Tenhle horor to hraje dost na stísněnou atmosféru než na nějaké hutné a chutné gore, které má ve filmu nízké procento zastoupení, což je škoda vzhledem k průběhu děje. Severských lesů si divák tentokrát moc neužije, bloudění v nekonečném areálu bývalého sanatoria však rozhodně ano. To za války sloužilo k pokusům na pacientech, ale od konce sedmdesátých let je komplex uzavřen a určen ke zbourání. Do jeho prostor přijíždí na inspekci výzkumný tým, který na svoji práci nebude mít klid. V prostorách zchátralého komplexu je cosi velmi znepokojivého, co dá o sobě zanedlouho vědět. Tým na místě nachází podivínského správce, který ví o pohnuté minulosti areálu opravdu víc než dost. Správce Karl připomínal starší verzi Babiše. Dovedu si představit, že kdyby jednou přišel o svoje miliardy, tak takhle nějak bude vypadat, protože bude mít běžné starosti obyčejných smrtelníků. A tenhle Karl Babitsch (z filmu pochopíte, proč jsem to takhle napsal) nebyl zdaleka jedinou postavou, co obývala tyhle nehostinné prostory. To sami uvidíte, kdo všechno se tam ještě vyskytl. Námět skupinky v ohrožení je už klasika žánru. Nic nového, ani objevného, nepřináší zjištění, že se v sanatoriu děla za války zvěrstva, ani to, kdo je měl na svědomí. Tenhle horor v podstatě diváka, pokud jde o drastičnost, docela šetří. Asi největší slabinou je, že režisér to nenatočil dostatečně napínavě, přehledně a srozumitelně. Postavy nemají legrační jména - Frank (to byl muž), Live (to byla žena a zároveň vedoucí výpravy), Synne (to byla žena), Ole (byl muž) atd. Čekal jsem, že mně ta směšná jména budou připadat směšná, ale celkem normál. Poměrně horší, trochu i nechtěně směšné, bylo ale finále. Určitě se o něm nedá prohlásit, že bylo explozivní a napínavé. Film se rozjížděl postupně, rytmus i tempo měl solidně nastavené, i když nijak zběsile, objevily se i příjemné náznaky strašidelné atmosféry, situace, do níž se hrdinové dostali, se jevila bezvýchodná. Pracovalo se převážně s obehranými prvky, kterým se nepodařilo vtisknout nějaký zásadní inovativní rozměr. Pokud jde o úmrtí jednotlivých postav, nebyla stoprocentně přehledná. Nezřídka se stalo, že někdo náhle zmizel ze scény, ne nutně to znamenalo, že zemřel, ale zpětně jsem ztratil přehled, co se s tou kterou postavou vlastně stalo. Značné nejasnosti panovaly v postavách z dávné minulosti, u nichž nebylo srozumitelné, jakým způsobem tak dlouho přebývají v opuštěném sanatoriu, případně co jsou zač. Režisér svoji kůži nedal ale tak snadno, snažil se. Tak se taky diváci snažte u tohoto hororu vydržet a nevolat Chocholouška. Ten, pokud vím, nepocházel z Norska. Ale řečeno jeho slovním obratem: na norský horor se podívám jednou, maximálně dvakrát za deset let. Ale spíše to bude častěji. 60%

    • 29.9.2015  11:47
    Vybíjená (2015)
    ***

    Vybíjená hořkých vzpomínek na studijní léta prostřednictvím osudového maturitního srazu u jezera, k němuž došlo po čtvrt století. Síla přátelství Jeffa (Ondřej Sokol), Toma (Michal Suchánek) a Skippyho (Richard Genzer) neochabuje ani po tolika letech, co školní lavice vyměnili za advokátní kancelář, učitelskou katedru a gynekologickou ordinaci. Z jejich profesí, až na nestandardně probíhající porod, neuzříme nic. Jejich náplní do vypsaných pér i per však zůstává třídní krasavice Eva, kterou si k oltáři nakonec odvedl Jeff, který si ji hned po příchodu do třídy "zamluvil". Ostatní dva se na něj nezlobili (když tak jen to v sobě dusili), ačkoliv Jeff má atraktivní blondýnku už vedle sebe jen z decentní manželské povinnosti a vyčítá jí její neplatonickou náklonnost k jejich profesorovi ještě z dob studií. Tuto vzpomínku provází pěkně nasnímaná retrospektivní scéna s temnými hudebním tóny. Na Toma se Skippem nezbyla žádná žena, prakticky nechtějí nic řešit k lepšímu, vypadá to, že jsou se svým staromládeneckým životem tak nějak smířeni a už vůbec jim nevadí obývat zanedbané prostory zatuchlého baráku, kterému trefně říkají "doupě". Ještě že jsou na světě oškliví lidé. K nim se řadí nosatá spolužačka Hujerová, která si na svůj vzhled chodí stěžovat až k Nejvyššímu do kostela, ale je ráda, že ve třídě neplatí za nejošklivější. Prim totiž drží spolužačka s přezdívkou "Větev", která se školního srazu už nedožila, neb boj se svojí ošklivostí v mládí vzdala na dráze metra. Osudy pěti hrdinů vyprávění se znovu po letech spojí, občas se přidá vnitřní monolog, z jejich života bude divák sledovat ty nejzásadnější životní momenty a osudové okamžiky od studií až po současnost. Zralý rozum a cit nakonec zvítězí nad krásou a ošklivostí. Těžko říct, odkud čerpal inspiraci a nápady pro svůj román Michal Viewegh, podle něhož zkušený Petr Nikolaev natočil svůj ironizující film, v němž není příliš silný příběh ani pointa, ale sympatické herecké výkony, jimž se ta životní frustrace dá v pohodě věřit. Přece jen je však znát literární původ díla, který nedovoluje více proniknout do všední reality, a někdy tak činí dost naivně i méně impresivně. Film následně působí rozvlekle, zvláště když se až do konce střídá nepříliš optimistická přítomnost s relativně pozitivní minulostí. Divák je nucen extrémně se zaměřit na herce. Vzápětí mu výběr mladších představitelů nepřijde zrovna ideální, protože se mladší verze příliš nepodobají svým starším, ale jejich herectví je neokoukané. Modelka Linda Bartošová toho za film moc nenamluví, ale se Simonovou Krainovou si jsou podobné. Ano, tenhle film proslavila Krainová. V podstatě se nemluvilo o ničem jiném, než že zde hraje jednu z hlavních rolí. Mám-li její výkon srovnávat s výkonem vysloužilé modelky Herzigové a její kreace v Pohádkáři", je Krainová hotová Meryl Streep. A rozhodně by ji režiséři měli dále obsazovat. Mladí a méně známí herci ve filmu na sebe solidně upozornili. U Geni, Suchoše a Sokiše jsem vděčný, že ze sebe nedělali kašpárky a byli nezvykle umírnění. Takže vlastně fajn setkání. Akorát malý problém. Divačky-čtyřicátnice budou mít ze vzhledově bezchybné Krainovky mindrák, dříve optimističtí čtyřicátníci nepřijdou na jméno panu spisovateli i režisérovi, a my kritici, mimo jiné, oceníme zvláštní pojetí a rytmus filmu, dobovou retro výpravu, absenci internetu a smartphonu v současnosti, přehlédneme tradiční product placement a pokocháme se vteřinovým záběrem na ztopořené bradavky top modelky v rouše Simonině. Jak málo stačí ke štěstí. 60%

    • 7.9.2015  10:02
    Vychytávky Ládi Hrušky (TV pořad) (2015)
    odpad!

    Na ja, wirklich großartig! Fenomenal! Němečtí turisté jsou nadšeni z novátorského Ládi Hrušky. Jeho popularita se (zatím) nedostala za oceán, ale v Německu je to TopStar. A jak k tomu došlo? Hruška v německé verzi svého revolučního pořadu pro stanici Deutsche Kundpunt vyrobil šukací pannu - Die Perkaus Doll. Myslí tedy i na škaredé německé občany. K výrobě panny budete potřebovat následující: starou krabici o rozměrech 1m x 1,5m, izolepu, kousek kožešiny světlé barvy, dva vydlabané kokosy, lepidlo, nůžky, alobal. Postup je velmi jednoduchý. Na krabici nalepíte lepidlem dva vydlabané kokosy, to budou prsa, pro komfort je můžete obtáhnout alobalem, nebo fólií na potraviny, následně si vystřihnete plát kožešiny, to budou vlasy, světlá kožešina představuje blond vlasy, když chcete mít brunetu, použijete tmavou kožešinu, to nalepíte dopředu na krabici, na boku vystřihnete otvor na kundu. Panna je v podstatě hotová. Nepoznáte rozdíl. A hodně ušetříte za nákup nekvalitní nafukovací panny. Další zlepšováky mně zašlete na adresu redakce. Váš Ládínek. A nyní k samotnému pořadu. Je bizarní, leč strašný. 0%

    • 22.8.2018  15:13
    Vykolejená (2015)
    **

    Vykolejený jsem byl hlavně z toho, že to za dvě hodiny nehodí žádný extra vtip. A čekat dvě hodiny, než se film uráčil skončit, je docela fuška. Celé to spískala Amy Schumer, ta odmítá zalézt mezi šeredné kreatury a má drzost být vnadnou, žádoucí a sexuálně náruživou ženou, co má zálusk opíchat třetinu newyorských obyvatel s koulemi a pytlíkem mezi nohama. A tak se stane, že prostřednictvím článku o sportu, který má sepsat pro místní plátek, se seznámí s ohyzdným sportovním lékařem Billem Haderem, kapacitou, co spravuje menisky hvězdám NBA. A setrvá s ním nejdéle, i když monogamie ji zrovna netrápí. V posteli skončí s Johnem Cenou i s úchylným pubertálním jedincem. Tenhle nevtipný blábol si hlavní herečka sama spíchla a vyprodukovala, až se to dostalo k Juddu Apatowi, který z toho režijně nevytřískal zhola nic. Vedlejší role mají náboj, jenže John Cena se zdrží jen v první třetině, Tilda Swinton svoji nevyzpytatelnou šéfredaktorku také dává s přehledem i na malém prostoru a pod rukama make-up artist kouzelníků atraktivně prokoukla a LeBron James má neokoukaný herecký status. Je zde i Brie Larson v roli sestry hlavní hvězdy, ještě před svým hvězdným zakotvením. Děj je bez pořádně výživné zápletky. Romantika není naštěstí příliš vlezlá, takže se dala akceptovat, tempo je povadlé. Vznikl nudný a beztvarý film, co poztrácel veškerou komediální výbavu. 4/10

    • 4.3.2016  09:20

    Krásná a posedlá. Kam až moje filmy posedlá paměť sahá, nevybavím si horor, který by pojednával o muži (teď nemyslím nějaké dítě mužského pohlaví), který by byl posedlý Satanem. U ženských to zřejmě funguje lépe. Asi nemá smysl se nějak obšírně zaobírat starším spřízněným snímkem "Haunting of Molly Hartley", na nějž tenhle do jisté míry navazuje. Herečku z původního filmu vystřídala jiná, změnil se i režisér, došlo také k výraznému zlepšení technické stránky filmu. Den po svých 24. narozeninách je Molly Hartley obviněna, že v nepříčetnosti u sebe doma zabila dva mladé lidi. Je umístěna do církevního psychiatrického ústavu Clovesdale, kam byl před časem hospitalizován i mladý kněz Barrow, který při exorcismu selhal a padlo na něj podezření, že zapříčinil smrt posedlé ženy. Přesto je jediným, kdo může zastavit příchod Satana. V polstrované cele svede litý boj s rohatým. Z filmografie režiséra Steva Monroea za pozornost stojí hlavně jeho přínos pro exploit subžánr v podobě dvou pokračování Plivnu na váš hrob. Často střídá celkem snesitelné filmy s podřadným šunty. Tenhle jeho další subžánrový počin, který sahá až ke kořenům "Vymítače kundy", je příjemným zpestřením. Film střídá své nálady, uzme si něco málo z erotiky, však na to má patřičně atraktivní herečky, uprostřed dojde na obřad vymítání, který nebyl ani tak napínavý, jako spíše úžasně hravý, do závěrečné třetiny spadá výrazný dějový zvrat a zbytečně béčkový dojezd s povinným závěrečným záběrem, který už prostě k hororům tak nějak patří, a ani Monroe jej nevymýtil. Když Monroe natrefí na dobré produkční zázemí, mají jeho filmy pěkný vizuál a kvalitní technickou stránku. Tenhle je jedním z nich. Přísná kritéria snesou masky, gore je méně, ale také vypadá zdařile. Záporem byl pro mě dějový zvrat, který odhaluje vůdce satanistického kultu. Od toho okamžiku film silně spadne do standardně béčkového pojetí, ze kterého se už nevymaní. Ovšem pozor, z větší části tenhle horor šlape, nenudí, baví. Casting si dal záležet na obsazení. K vidění jsou velice píchatelné herečky. Ta hlavní, Sarah Lind, hraje sice postavu o dekádu mladší, ale není to znát, je neokoukaná a zajímavá tím, jakou hereckou proměnou prošla. Ve scénách, kdy je normální a neposedlá, hraje blbě, ve scénách, kdy s ní lomcuje Babiš, je dokonalá. V roli kněze odněkud vyštrachali Devona Sawu, jehož všechny filmy po Nezvratném osudu většina diváků spolehlivě ignorovala. Jeho herecké vzkříšení proběhlo zdárně. U hororů se tak nějak nehledí na super propracovaný scénář, tentokrát postačilo, že to ostatní mělo správný (ďábelský) poměr. 90%

    • 31.5.2015  10:51

    Když člověk jednou zemře, nelze ho už přivést zpět k životu. Výzkumný tým čtyř lékařů a jedné kameramanky je však zcela opačného názoru. Za dveřmi jejich laboratoře provádí přísně tajný a nepovolený výzkum, jehož výsledkem je vyvinutí zázračného séra, po kterém k životu přivedli mrtvého psa. Výzkum by to byl jistě převratný, kdyby nebylo hned několik negativních faktorů, které výsledný dojem kazí. Pes vykazuje známky agresivity, výzkum je prozrazen a následně z vyšších míst přichází příkaz k zastavení experimentu a zabavení séra. Tým to nevzdává, tajně pokračuje ve výzkumu, do toho za nešťastných okolností umírá přímo v laboratoři doktorka Zoe, kterou se na místě její snoubenec rozhodne vrátit zpět mezi živé. Jde o riskantní krok, neboť experiment s člověkem je už přes čáru, ale doktor si postaví hlavu i čuráka a nehne s ním ani ministr zdravotnictví. Hádáte správně. Zoeyin návrat mezi živé nedopadne podle očekávání. Olivia Wilde kývla na totálně béčkový scénář, který je slitkem cca deseti jiných známých filmů. Otře se mimo jiné o Noční můru v Elm Street, nepřehlédnutelně koketuje s Hráči se smrtí, ke slovu se dostane i pojem Kubrickova chodba i Fincherův třetí Vetřelec, scifi rank zastupují Scanners, ze současnějších filmů vykrádá třeba Lucy. Nijak osvědčené scenáristické duo Slater &Dawson ve scenáristické laboratoři vyvinulo téměř tragický scénář plný nesmyslů, který doprovázejí tragické herecké výkony. Vůbec nejhorší je v tomhle ohledu hlavní hvězda Olivia Wilde. Neumí sice přesvědčivě hrát posednutou, ale jako plus pro ni hovoří to, že za svoji kariéru byla poprvé nehezká, s minimem líčení a úpravy vlasů. Překvapením filmu je režie neznámého režiséra Davida Gelba, který vytvořil skvělou symbiózu s kameramanem Michaelem Fimognarim. Až na pár výjimek, neopustíme prostory laboratoře a jejího přilehlého prostoru. To byl jeden z nejlepších nápadů celého filmu. Nechybělo mnoho a vytvořila se velmi hutná, klaustrofobická atmosféra. Ve filmu chybí krev, zabití nenadchnou. Film, na to, jak je krátký, má i celkem vlažný rozjezd. Celkově film trvá jen něco málo přes 70 minut(!). V kinech to samozřejmě nemělo co pohledávat. Béčkový scénář kloubí v sobě hned několik žánrových prvků. Vůbec nevysvětluje, proč se tak děje, není jasné, koho po oživení Zoe přivolali v jejím nitru. Objevují se totiž i satanské motivy anorganicky doprovázené schopností telekineze oživeného monstra. Výzkumnému týmu nelze dost dobře věřit jejich erudované schopnosti. Stačilo vlahým okem přejet jejich sestavu čítající mladého černocha, hulícího kudrnáče, katalogovou modelku a rádoby doktora věd a bylo to k zasmání. I film budí nechtěný smích. Za vše hovoří scéna, kdy se vědci i přes embargo vetřou do výzkumného komplexu a vrátný na obhlídce zkontroluje všechno možné, ale jejich laboratoř nechá ladem(!). A to se mně ani nechce vypisovat ta tuna scenáristických hovadin, včetně trapného traumatu z dětství, které se vrací v podobě noční můry. Už chyběl jen Freddy Krueger. Lekačky fungovaly, na mě ne, ale připouštím, že leknout se u toho (občas) dá. Když se film začal zlepšovat, pojebal to závěr. Ten je naprosto otřesný. Film za moc nestojí. Perfektní vizuál, zajímavě využité prostory laboratoře a nad tím převažuje pachuť béčkové slátaniny, která ani pořádně nevěděla, čím by ráda chtěla být. Jo, výzkum na to uspořádávat nehodlám. 40%

    • 30.3.2017  09:06

    Frnk a vtipný Brabec uletěl na střechu. Nevrátí se do artových vod české filmové poetiky, aniž by se nestyděl, že nebyl dost bystrý, když s Bystroněm obcoval u hranic Kameňákova. Původní sestava únavou materiálu netrpí. Kdo přežil nejapný humor předchozích dílů, může se herecky ztrapňovat i dál. Vždyť už ale nikdo z obyvatel nebyl vtipný. No dobrá, relativně vtipně to táhla omladina a její výstupy v nevěstinci. Nastínění problémů ve společnosti by mohlo fungovat, ovšem ty správné prostředky nebyly k dispozici. Když chci mít ve filmu prezidenta Zemana, nelze použít dvojníka, který ho blbě imituje, a je snímán tak, aby mu nebylo vidět do tváře. Předpokládám, že se nejednalo o poctu Ed Woodovi a oslavu jeho tristních režijních postupů. Brabec nemá do něj daleko. Některé původní herce v jejich rolích nahradili noví (Pepík/Jaroslav Blažek, Julča/Kristýna Hrušínská), Eliška Bučková nám moc hezky zazpívala a celé to bylo nasnímáno kvalitně. Ovšem Vánoce by s tímhle trávil jen vrah vánočních svátků, zloděj vánočních dárků a milovník zapařených genitálií Santa Clause. Pane Brabec, to jste si ale nadělil divný film. 2/10

    • 26.12.2015  13:15

    Národe, omlouvám se. JSEM indisponován. Za to, že JSEM mluvil z cesty, může viróza. Já a můj věrný soudruh Becher přejeme úspěšný rok 2016. P.S. Mluvil jsem s Kassandrou, příští Vánoce bude sníh, pokvetou hrábě a důchodová valorizace bude atakovat padesátikačku! 0%

    • 4.8.2015  13:53

    "Tak tohle je přesně film pro mě. A po 50 odstínech je to druhý nejlepší film, co jsem od smrti svého manžela viděla," nadšeně prohlásí dvaapadesátiletá Květa, žena zvolna zarůstající vousem. Její manžel před pěti lety skonal zcela nepřirozenou, avšak dobrovolnou cestou, šlo o náhlý kolaps z toho, jak se mu jeho choť měnila před očima. Když její transformace dosáhla vrcholu, tzv. prasnice, kdy by asi tak trvalo rok, než by za pomoci potápěčské výbavy a přístroje pro noční vidění našel otvor do její tvarůžkové píči, raději volil odchod. Myšlenky černé jak černé kafe směřovaly jen k tomu, že by si musel nejdříve prosekat cestu houštím plnou dravé zvěře a netopýrů mačetou jak princ v pohádce O Šípkové Růžence. Tomu ta cesta stála alespoň za to, protože věděl, že smočí do kvalitní výstelky, ale pomyšlení, že když tuhle prasnici má prstit, musí mít prsty dlouhé jak "ítý", ho den ze dne ničilo. "Na tenhle film se vyplatí jít do kina dvakrát," s těmito slovy volá Květuš své stejně staré kamarádce Heduš, která je nevidomá. "Já už to viděla a chci na to jít znovu!", sdělí nadšeně Heduš do telefonu. Jdou na to spolu do kina, Květa každých patnáct minut popisuje Heduš, co se děje na plátně, ale film ji znovu pohlcuje. Od poloviny už jen mlčí, je do něj zabraná a užívá si jej. Vždyť je to taková romantická paráda, působivě natočená a krásně zahraná. Blake Lively v tomhle filmu vypadá jako Květa nikdy vypadat nebude. A až ten film vyjde na dvd, pořídí si jej za sníženou cenu v Tescu na Clubcard. A pak bude roky a roky čekat na podobně laděný film pro ženy, jejichž zevnějšek není nestárnoucí na rozdíl od zevnějšku titulní hrdinky tohoto dojemného filmu. Typicky ženský film netřeba hanit, i když prostřední část je rozvleklá. 80%

    • 31.1.2015  16:11
    Všechny moje lásky (TV seriál) (2015)
    odpad!

    Ne, lidé kolem padesátky opravdu nejsou hezcí. Tvůrci tohoto "zázraku" však chtějí nezlomného českého seriálového diváka přesvědčit o pravém opaku. Život po menopauze, se strhaným rypákem a šedivými skráněmi, je přece tak báječný. Režisérka německého původu Johanna Steiger-Antošová zřejme dospěla k přesvědčení, že má perfektně nastudovanou vyšší střední třídu a může operovat s nejrůznějšími charaktery postav dle libosti. Do popředí vrhla, podle jejího přesvědčení, sympatickou Veroniku Žilkovou, kterou obklopila příslušně zdegenerovanými charaktery, které přecházejíc z jednoho současného seriálu do druhého, plní úspěšně funkci postav na zabití. Všichni jsou tak chápaví a tak k sobě laskaví jakoby si přičichli ke květině Dobra. Jedině Miluše Šplechtová v roli místostarostky si nepřivoněla, neboť hraje zápornou postavu. Každá životní překážka se ukazuje jako ten pravý rajc, každé rozhodnutí v nepravou chvíli je rozhodnutím v pravou chvíli a každá starost je radostí. Jsme tedy nuceni vedle Žilkové také vidět těhotnou Kubařovou jako její dceru, co se k ní nastěhovala. A tímto výčet postav samozřejmě nekončí. Co třeba taková hilda Bočanová, která se pravidelným běháním v parku snaží dohonit mládí, když nemůže Majerovi, co hraje jejího manžela, vyhonit čuráka, který na úkor mrdání raději cestuje. Další postavy, o kterých se rozepisovat nemá cenu, se vůbec ničím neliší od těch, které známe z tryzen typu Cesty Romů, Hulice, Koordinace v Černobílé osadě nebo Felčaři z Konců. Scenárista si zkrátka vytřel riť a na vedení televize Prima se rozhodlo, že ta rozmazaná vrstva na papíře má jisté umělecké hodnoty a je dobré přijít v nové sezoně s dalším seriálovým blábolem. Jako by jich za poslední dobu nebylo dost. Tenhle seriál se však vymyká v tom, že nemá vůbec tempo. Sekvence, ve kterých se nechal odehrát nějaký starší písničkový šlágr v téměř plné délce a postavy mlčely nebo zdlouhavě esemeskovaly, nebyly výjimkou. Ano, je to moderní seriál, tak se v něm ve zvýšené míře píší textovky, všude v domácnostech jsou zapnuté notebooky, a pohybujeme se v moderních, prosperujících firmách, kterým šéfuje (úspěšná) žena. Do toho ovdovělá Žilková hledá novou lásku u svých bývalých lásek z mládí, Kubařová rodí, Bočanová běhá v parku a tak pořád dokola. No normálního člověka by z toho mrdlo. Tedy toho, kdo se na současné a lacině vypadající české seriály občas koukne, tak se nestačí divit, jak šla seriálová tvorba do sraček. Kdo naopak tyhle módní ultrakokotiny sleduje pravidelně a má občanku s datem narození pod rok 1970, tak mu to přijde osvěžující a milé. Jistě, proč ne, když z hlediska kvality, je tohle to nejlepší z nejhoršího. Seriálová tvorba je naprosto v dezolátním stavu. A pokud bude nadále zásobena podřadnými příspěvky jako je tenhle, může dojít k jejímu totálnímu popravení. Věřím, že valná většina diváků má soudnost a nepustí si Žilkovou a spol. do svých obýváků. 0%

    • 10.4.2015  15:20

    I s vlastní manželkou můžete mít doma peklo. A správná manželka svému muži pomůže, když mu teče do bot a je vydírán svojí novou zaměstnankyní ve firmě. Nastavený nevyhovující manželský řád dominantní chotí, Don řeší tak, že si zapíchá jinde. Don si myslel, že svoji Monu dokonale zná. Najednou ho u ní překvapilo zjištění, že má zálibu ve vraždění. Vedle toho, že je krásná, sexy, chytrá, ambiciozní a blond, je také patřičně afektovaná, psychotická a chladně kalkulující. A v žádném případě nedopustí, aby ji nějaká coura pošlapala její rodinné štěstí. Nevěru svého manžela řeší dost radikálně. Zabitím coury a napravením svého ušlápnutého manžela, respektive upevněním manželského svazku. Jenže po mrtvé svůdnici se brzy začne shánět parta nebezpečných kompliců, se kterými byla spolčena a podílela se na vydírání ženatých nevěrníků jako je Don. Neotřelá černá komedie, která jde proti zaběhaným stereotypům filmů proklamujících rodinné hodnoty, je už druhou spoluprací irského herce a producenta A.J. Buckleyho a nadějného režiséra Anthony Burnse. Po kritikou vlažně přijatém "Skateland" se nenechali odradit a vyprodukovali zdařilejší počin, který měl štěstí na hvězdné obsazení. V titulních rolích excelují Katherine Heigl a Patrick Wilson. Těžko říct, kdo z nich je lepší. Heigl jsem bez výhrad věřil její psychopatickou osobnost dokonale skrytou za sympatickým zevnějškem milující mámy, manželky i sousedky. Wilson byl jako ušlápnutý majitel rodinné firmy a muž bez šance na vlastní názor mimořádně lahůdkový. Bavila mě jeho pestrá škála grimas a "comicsové" herectví. Oba herci svoji účastí film vytáhli na vysoký level. Dobře napsané dialogy trojici scenáristů měly kvalitní údernost. Nebyla nouze o nějaký břitký dialog nebo hlášku. Hláška "Prosereš se k smrti" z úst Katherine Heigl si vysloužila zvláštní péči. Film se k ní vrací i v podtitulkovém audiu. Režie je poměrně dobře koncepčně rozvržená. V závěru se sice odkloní od svého precizního nadhledu, ale to jen proto, aby film zakončila nečekaným vyústěním. Nezapomnělo se na vkusnou erotiku. Samozřejmě nechybí i nějaká ta hardcore scéna. Těch není přehršel, mohlo jich být klidně i víc, ale ty, které ve filmu jsou přítomny, se povedly a krvemilný divák si přijde na své. Sice ne moc, ale tak akorát. Určitě je zarážející, jak je možné, že manželům Champagneovým vydrželo manželství takovou dobu, když se pořád jelo podle manželčina rozvrhu, u kterého bylo striktně vymezeno vše disharmonické, včetně přemíry sexu. Nepříznivým faktorem v ději je i laxní přístup policie. Zmizení ženy zde řeší jeden afroamerický policista, který se sice tváří, že našemu hrdinovi moc nevěří, ale příliš proti tomu nic nepodnikne. A zahnout Katherine Heigl?! Není možná! Ale to jsou jen takové drobné až nepodstatné výtky. Příznivci černých komedií by měli zavětřit. Dostane se jim svěže pojaté černé komedie s perfektním hereckým obsazením. Všude dobře, doma pekelně dobře (s tímhle filmem). 90%

    • 25.7.2015  10:42
    We Are Still Here (2015)
    odpad!

    Grand sólo pro Dagmar(ovi)! Představte si, že existuje horor, který je natolik skrz naskrz prolezlý stupiditou, ale nevypnete ho jenom proto, že se v něm objeví jméno Dagmar, které je sice příjmením, jež nosili za života absolutně nestrašidelní démoni, kteří uhořeli a vypadají jak banda načerněných retardů po čištění komínů, či ještě lépe, vyfáraná směna vracející se ze šichty v dolech. Ale právě to příjmení zní tak nějak hezky česky. Vybaví se vám Patraska, Veškrnka, Jak ukrást Dagmaru, těch synonym je víc a naskakují automaticky a jsou zábavné, buzerantské, růžovoučké. Díky nim tuhle sračku ustojíte. O dobrý horor to ani nezavadilo. Nemám problém s klišé prokletých domů, v nichž se probouzí Temnota (jednou za třicet let) s příchodem postaršího manželského páru, truchlícího nad tragickou ztrátou svého syna, který kupodivu a úplně nesmyslně, neopodstatněně taky bloumá po domě jako duch. Mám problém s tím, jak je to nemožně natočeno. Není se co divit, když nejlepší film, který má absolutně tvůrčí múzou nepolíbený Ted Geoghegan ze scenáristického hlediska na kontě, je "Továrna oživlých mrtvol". Nyní se pokusil i o něco, co velmi vzdáleně připomíná režii, která si troufá inklinovat k hororům z osmdesátých let, dokonce i snaha o citaci má své náznaky, včetně herců, kteří se podobají slavnějším hereckým vzorům té doby, které si produkce této pičoviny pochopitelně nemohla dovolit. Pokud vám schází Jack Nicholson, máte zde jeho dvojníka Larry Fassendena, který je jeho věrnou kopií z filmu "Osvícení". Ve filmu narazíte i na jiné "impostory", třeba Mia Farrow nebo Stephen Tobolowski v rolích manželů. Když jsem je viděl a pomyslel jsem si, že mám s nimi strávit příštích devadesát minut, málem mě omývali. Moje prognóza se naplnila. Polovinu filmu se nic neděje, obeznámení s historií prokletého domu je nezajímavě, nudně a obehraně podáno, celý film je ultralaciný a stupidní. Na scénu napochoduje Monte Markham, ale není to vlídný záchranář, jak si ho někteří pamatují z Pobřežní hlídky. Je z něj pěkná kurva, co nové nájemníky předhazuje démonům, aby se nerozlezli do města, nebo co to bylo za kreténovinu. Pak film v příšerné režii doplazí do "krvavého" finále. U žalostných speciálních efektů, které následovaly, jsem se musel jít převléct, protože jsem se z jejich kvality posral. Všechno to šlo do trenek a neměl jsem komfort, protože jsem musel být nepohodlně přikrčený nad židlí a nedosednout, aby mně to nepolechtalo záda. Tvůrce krvavých efektů byl zatraceně talentovaný a nebyl drahý. Potřeboval ke své práci měch, červenou barvu na vajíčka a kýbl. Když démoni sejmuli jednu z obětí, ta zmizela důmyslně pod stolem, kde byl schovaný specialista, který pohotově rozlil po podlaze kýbl s červenou barvou. Když jiná oběť zmizela v otvoru ve zdi, hned šlápl na měch a z díry vytryskl gejzír červené barvy. Tenhle film jsem chtěl vypnout, ale démoni pomatlaní krémem na boty a blátem, na mě ustavičně volali a prosili mě "Nevypínej to, my jsme pořád tady". 0%

    • 8.10.2015  13:34
    Wilsonov (2015)
    **

    Tomáš Mašín na mě působí jako inteligentní režisér. Proč se zahodil s touhle nevtipnou podivností, ví jen on sám. Odněkud byl vyštrachán soubor povídek ne moc známého spisovatele, které mají údajně zcela odlišný ráz, než jaký prezentuje film, v němž Macháček na amerického detektiva mluví až moc kvalitní češtinou, ke všemu jeho ztvárnění vyšetřovatele tajemných vražd není nikterak zábavné. O zbytku hereckého ansámblu to platí dvojnásob. Dyk jde proti svému typu, ale nic z toho nevytěží, Pauhofová už je moc okoukaná a herecky mě nebaví. Film se zcela utopil ve své absurditě, která se považuje za mistrovskou. Městečko, dnešní Bratislava, zcela vážně usiluje o nezávislost, následně jde ještě dál a zcela vážně se chce stát oficiálním státem USA! Do toho vraždy s absurdním rozuzlením a další mini příběhové linie, které mnohdy působí nadbytečným dojmem, zvláště když má divák potíž vstřebat ty dvě kravské dějové linky. Ono se řekne PARODIE, ta pojme všechno. Ale musí se umět s ní zacházet. Ani příliš neobstojí argument, že po revoluci se do tohoto žánru pustila jen hrstka tvůrců, tudíž tady tenhle žánr již dekádu nemá pokračovatele. Mašín určitě není zdatným nástupcem Lipského, co do řemeslného zpracování, je technicky zručnější, než třeba Marhoulova práce na Mazaném Filipovi, ale dohromady dal vzniknout solidnímu utrejchu, nad kterým se divák nemůže bavit. Hlášky strojené, detektiv Food nemá kladný přístup k lidem, i když jeho rasistické, šovinistické i jiné poznámky mají ráz stylizace, tudíž nedají se brát vážně, přesto nejsou prezentovány noblesně a sympaticky, nýbrž zhýrale a trapně. Trapné pojetí je výstižným synonymem pro tenhle film. Na filmu je znát, že rozhodně nebyl levný. Pěkné kostýmy, snímání kamery, stylizovaná výprava, výtvarné řešení, to vše je přepychové. Uniká mně podstata tohoto díla. Není jasné, co se vlastně paroduje. Možná filmy, v nichž do zapadákova přijíždí špičkový detektiv, aby rozlouskl záhadu zamčeného pokoje, v tomto případě vražd. Silně ale pochybuji, že mám pravdu. Tvůrci byli tak absurdně bezradní, nebo možná bezradně absurdní, že sami ztratili nosnou myšlenku celého projektu. Nezbylo jim nic jiného než dvě hodiny v kině šaškovat, tajtrlíkovat a ještě si za to nechat platit od diváků, kteří měli v úmyslu jít na kvalitní film. Ne na abnormální spletenec krejzy kravin. Wilsonov bych přejmenoval na Kocourkov. I když se možná "kocourkovští" obyvatelé cítí tímto dotčeni. Divák přesto pocítí určitou satisfakci z nekorektního přístupu i humoru, který v českém filmu má jen minimální zastoupení, respektive žádné. 40%

    • 25.11.2015  08:38
    Wrecker (2015)
    ****

    Dvě hárající feny v příznačně "jahůdkovém" Mustangu dráždí zaměstnance odtahové služby. I na silnici "to" mohou ženy dostat. Pak jen paranoidně vyšilují, že je někdo pronásleduje a usiluje jim o život. A to jim chtěl ten vzorný pracovník měsíce jen vrátit balík vložek, který si zapomněly na odpočívadle. A protože skrýval svoji tvář, dívky se nemohly orientovat při výběru sexuálního partnera, zpanikařily a vlezlo jim to na mozek. Situace se ale vyhrotí, když je jedna z dívek unesena. Jo, s čerty nejsou žerty. A podle satanských symbolů v kabině řidiče, to nevypadalo, že by si man(ia)ík z odtahovky chtěl povídáním ukrátit dlouhou chvíli na nekonečných pouštních silnicích vedoucích do Palm Springs. Koneckonců, režisér Michael Bafaro o tom natočil film, který by chtěl současně s totožností maniaka také maskovat svůj nízký rozpočet, ne vždy se to ale daří. Při psaní scénáře se příliš nepředřel. Inspirující látky z obdobného ranku měl solidní množství. S terorem na silnici už přišel kdysi v dávnověku Steven Spielberg. Nespustil tím úplně řetězec filmů, které by ho chtěly napodobovat, ale čas od času se mihl snímek s ďábelským řidičem, který svoji pronásledovanou kořist umí pěkně uondat. A na mě to nikdy nepůsobilo moc ohraně. Bafarovi v podstatě stačilo vzít něco z Duelu, Jízdy do pekel a Stopaře a nějak to záživně a napínavě pospojovat. A povedlo se. Tentokrát se zaměřil na mladé ženy za volantem. Thriller, v němž dvě atraktivní ženy čelí výpadům psychouše z kabiny tahače, to je poměrně novinka v dané oblasti. Takže i když film nemusí na diváka působit nijak objevně, jsou zde jisté prvky, jež se dají označit za osvěžující. Samozřejmě film počítá, že mu divák vyjde vstříc. Nemělo by mu tedy v takovém případě vadit, že v dané oblasti nefungují telefony, dívky se nemají na koho obrátit s žádostí o pomoc, a když už se objeví naděje na vybřednutí ze šlamastyky, není to scenáristicky vystavěno tak, aby to bylo relevantní a účinné. Dívky jsou v tom prostě samotné a hotovo. Film má kratší, umírněnou stopáž (cca 80. min.), nezaobírá se tedy nijak zdlouhavým rozjezdem a jde rovnou na věc. V podobně laděných trash filmech paradoxně není příliš prostoru pro drastické scény. Tenhle snímek není výjimkou. Gore vystřídaly honičky, hraní si myšáka se sexy kočičkami. Větší prostor z dvojice kamarádek dostala nadějná Anna Hutchison. Její Emily je dostatečně sympatická mrdna, o kterou si lačný divák bude dělat starosti, jestli jí její sexappeal vydrží až do konce. Její kolegyně Dréa Whitburn poněkud zůstala v jejím stínu. No ale účastnice silničního provozu to nebyly nijak vzorné, měly u sebe alkohol i lehké drogy, takže příklad si z nich nelze brát. Možná tohle byl důvod k tomu, že muž z tahače nedal kamarádkám dýchat. Patrně se angažoval v prevenci bezpečného silničního provozu, neb důvod jeho pronásledování nebude rozkryt. K tomuhle filmu patří i noční sekvence, úsporné dialogy, spád a závěrečné povinné "zmrtvýchvstání" maniaka. Něco z toho mně přišlo zbytečné, na některých sekvencích se dalo zapracovat, někdy chybělo patřičné napětí. Přesto se jedná o sympatický až zábavný počin, který jistě způsobí řidičům dilema, zda napříště při poruše vozu volat odtahovou službu. 80%

1 31 32 33 34 35 36 37 47 93 138 184