kingik

kingik

David Kraťásek

okres Šumperk
profík, recenzent

77 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 32 33 34 35 36 37 38 47 93 138 184
    • 4.3.2016  09:20

    Krásná a posedlá. Kam až moje filmy posedlá paměť sahá, nevybavím si horor, který by pojednával o muži (teď nemyslím nějaké dítě mužského pohlaví), který by byl posedlý Satanem. U ženských to zřejmě funguje lépe. Asi nemá smysl se nějak obšírně zaobírat starším spřízněným snímkem "Haunting of Molly Hartley", na nějž tenhle do jisté míry navazuje. Herečku z původního filmu vystřídala jiná, změnil se i režisér, došlo také k výraznému zlepšení technické stránky filmu. Den po svých 24. narozeninách je Molly Hartley obviněna, že v nepříčetnosti u sebe doma zabila dva mladé lidi. Je umístěna do církevního psychiatrického ústavu Clovesdale, kam byl před časem hospitalizován i mladý kněz Barrow, který při exorcismu selhal a padlo na něj podezření, že zapříčinil smrt posedlé ženy. Přesto je jediným, kdo může zastavit příchod Satana. V polstrované cele svede litý boj s rohatým. Z filmografie režiséra Steva Monroea za pozornost stojí hlavně jeho přínos pro exploit subžánr v podobě dvou pokračování Plivnu na váš hrob. Často střídá celkem snesitelné filmy s podřadným šunty. Tenhle jeho další subžánrový počin, který sahá až ke kořenům "Vymítače kundy", je příjemným zpestřením. Film střídá své nálady, uzme si něco málo z erotiky, však na to má patřičně atraktivní herečky, uprostřed dojde na obřad vymítání, který nebyl ani tak napínavý, jako spíše úžasně hravý, do závěrečné třetiny spadá výrazný dějový zvrat a zbytečně béčkový dojezd s povinným závěrečným záběrem, který už prostě k hororům tak nějak patří, a ani Monroe jej nevymýtil. Když Monroe natrefí na dobré produkční zázemí, mají jeho filmy pěkný vizuál a kvalitní technickou stránku. Tenhle je jedním z nich. Přísná kritéria snesou masky, gore je méně, ale také vypadá zdařile. Záporem byl pro mě dějový zvrat, který odhaluje vůdce satanistického kultu. Od toho okamžiku film silně spadne do standardně béčkového pojetí, ze kterého se už nevymaní. Ovšem pozor, z větší části tenhle horor šlape, nenudí, baví. Casting si dal záležet na obsazení. K vidění jsou velice píchatelné herečky. Ta hlavní, Sarah Lind, hraje sice postavu o dekádu mladší, ale není to znát, je neokoukaná a zajímavá tím, jakou hereckou proměnou prošla. Ve scénách, kdy je normální a neposedlá, hraje blbě, ve scénách, kdy s ní lomcuje Babiš, je dokonalá. V roli kněze odněkud vyštrachali Devona Sawu, jehož všechny filmy po Nezvratném osudu většina diváků spolehlivě ignorovala. Jeho herecké vzkříšení proběhlo zdárně. U hororů se tak nějak nehledí na super propracovaný scénář, tentokrát postačilo, že to ostatní mělo správný (ďábelský) poměr. 90%

    • 31.5.2015  10:51

    Když člověk jednou zemře, nelze ho už přivést zpět k životu. Výzkumný tým čtyř lékařů a jedné kameramanky je však zcela opačného názoru. Za dveřmi jejich laboratoře provádí přísně tajný a nepovolený výzkum, jehož výsledkem je vyvinutí zázračného séra, po kterém k životu přivedli mrtvého psa. Výzkum by to byl jistě převratný, kdyby nebylo hned několik negativních faktorů, které výsledný dojem kazí. Pes vykazuje známky agresivity, výzkum je prozrazen a následně z vyšších míst přichází příkaz k zastavení experimentu a zabavení séra. Tým to nevzdává, tajně pokračuje ve výzkumu, do toho za nešťastných okolností umírá přímo v laboratoři doktorka Zoe, kterou se na místě její snoubenec rozhodne vrátit zpět mezi živé. Jde o riskantní krok, neboť experiment s člověkem je už přes čáru, ale doktor si postaví hlavu i čuráka a nehne s ním ani ministr zdravotnictví. Hádáte správně. Zoeyin návrat mezi živé nedopadne podle očekávání. Olivia Wilde kývla na totálně béčkový scénář, který je slitkem cca deseti jiných známých filmů. Otře se mimo jiné o Noční můru v Elm Street, nepřehlédnutelně koketuje s Hráči se smrtí, ke slovu se dostane i pojem Kubrickova chodba i Fincherův třetí Vetřelec, scifi rank zastupují Scanners, ze současnějších filmů vykrádá třeba Lucy. Nijak osvědčené scenáristické duo Slater &Dawson ve scenáristické laboratoři vyvinulo téměř tragický scénář plný nesmyslů, který doprovázejí tragické herecké výkony. Vůbec nejhorší je v tomhle ohledu hlavní hvězda Olivia Wilde. Neumí sice přesvědčivě hrát posednutou, ale jako plus pro ni hovoří to, že za svoji kariéru byla poprvé nehezká, s minimem líčení a úpravy vlasů. Překvapením filmu je režie neznámého režiséra Davida Gelba, který vytvořil skvělou symbiózu s kameramanem Michaelem Fimognarim. Až na pár výjimek, neopustíme prostory laboratoře a jejího přilehlého prostoru. To byl jeden z nejlepších nápadů celého filmu. Nechybělo mnoho a vytvořila se velmi hutná, klaustrofobická atmosféra. Ve filmu chybí krev, zabití nenadchnou. Film, na to, jak je krátký, má i celkem vlažný rozjezd. Celkově film trvá jen něco málo přes 70 minut(!). V kinech to samozřejmě nemělo co pohledávat. Béčkový scénář kloubí v sobě hned několik žánrových prvků. Vůbec nevysvětluje, proč se tak děje, není jasné, koho po oživení Zoe přivolali v jejím nitru. Objevují se totiž i satanské motivy anorganicky doprovázené schopností telekineze oživeného monstra. Výzkumnému týmu nelze dost dobře věřit jejich erudované schopnosti. Stačilo vlahým okem přejet jejich sestavu čítající mladého černocha, hulícího kudrnáče, katalogovou modelku a rádoby doktora věd a bylo to k zasmání. I film budí nechtěný smích. Za vše hovoří scéna, kdy se vědci i přes embargo vetřou do výzkumného komplexu a vrátný na obhlídce zkontroluje všechno možné, ale jejich laboratoř nechá ladem(!). A to se mně ani nechce vypisovat ta tuna scenáristických hovadin, včetně trapného traumatu z dětství, které se vrací v podobě noční můry. Už chyběl jen Freddy Krueger. Lekačky fungovaly, na mě ne, ale připouštím, že leknout se u toho (občas) dá. Když se film začal zlepšovat, pojebal to závěr. Ten je naprosto otřesný. Film za moc nestojí. Perfektní vizuál, zajímavě využité prostory laboratoře a nad tím převažuje pachuť béčkové slátaniny, která ani pořádně nevěděla, čím by ráda chtěla být. Jo, výzkum na to uspořádávat nehodlám. 40%

    • 30.3.2017  09:06

    Frnk a vtipný Brabec uletěl na střechu. Nevrátí se do artových vod české filmové poetiky, aniž by se nestyděl, že nebyl dost bystrý, když s Bystroněm obcoval u hranic Kameňákova. Původní sestava únavou materiálu netrpí. Kdo přežil nejapný humor předchozích dílů, může se herecky ztrapňovat i dál. Vždyť už ale nikdo z obyvatel nebyl vtipný. No dobrá, relativně vtipně to táhla omladina a její výstupy v nevěstinci. Nastínění problémů ve společnosti by mohlo fungovat, ovšem ty správné prostředky nebyly k dispozici. Když chci mít ve filmu prezidenta Zemana, nelze použít dvojníka, který ho blbě imituje, a je snímán tak, aby mu nebylo vidět do tváře. Předpokládám, že se nejednalo o poctu Ed Woodovi a oslavu jeho tristních režijních postupů. Brabec nemá do něj daleko. Některé původní herce v jejich rolích nahradili noví (Pepík/Jaroslav Blažek, Julča/Kristýna Hrušínská), Eliška Bučková nám moc hezky zazpívala a celé to bylo nasnímáno kvalitně. Ovšem Vánoce by s tímhle trávil jen vrah vánočních svátků, zloděj vánočních dárků a milovník zapařených genitálií Santa Clause. Pane Brabec, to jste si ale nadělil divný film. 2/10

    • 26.12.2015  13:15

    Národe, omlouvám se. JSEM indisponován. Za to, že JSEM mluvil z cesty, může viróza. Já a můj věrný soudruh Becher přejeme úspěšný rok 2016. P.S. Mluvil jsem s Kassandrou, příští Vánoce bude sníh, pokvetou hrábě a důchodová valorizace bude atakovat padesátikačku! 0%

    • 4.8.2015  13:53

    "Tak tohle je přesně film pro mě. A po 50 odstínech je to druhý nejlepší film, co jsem od smrti svého manžela viděla," nadšeně prohlásí dvaapadesátiletá Květa, žena zvolna zarůstající vousem. Její manžel před pěti lety skonal zcela nepřirozenou, avšak dobrovolnou cestou, šlo o náhlý kolaps z toho, jak se mu jeho choť měnila před očima. Když její transformace dosáhla vrcholu, tzv. prasnice, kdy by asi tak trvalo rok, než by za pomoci potápěčské výbavy a přístroje pro noční vidění našel otvor do její tvarůžkové píči, raději volil odchod. Myšlenky černé jak černé kafe směřovaly jen k tomu, že by si musel nejdříve prosekat cestu houštím plnou dravé zvěře a netopýrů mačetou jak princ v pohádce O Šípkové Růžence. Tomu ta cesta stála alespoň za to, protože věděl, že smočí do kvalitní výstelky, ale pomyšlení, že když tuhle prasnici má prstit, musí mít prsty dlouhé jak "ítý", ho den ze dne ničilo. "Na tenhle film se vyplatí jít do kina dvakrát," s těmito slovy volá Květuš své stejně staré kamarádce Heduš, která je nevidomá. "Já už to viděla a chci na to jít znovu!", sdělí nadšeně Heduš do telefonu. Jdou na to spolu do kina, Květa každých patnáct minut popisuje Heduš, co se děje na plátně, ale film ji znovu pohlcuje. Od poloviny už jen mlčí, je do něj zabraná a užívá si jej. Vždyť je to taková romantická paráda, působivě natočená a krásně zahraná. Blake Lively v tomhle filmu vypadá jako Květa nikdy vypadat nebude. A až ten film vyjde na dvd, pořídí si jej za sníženou cenu v Tescu na Clubcard. A pak bude roky a roky čekat na podobně laděný film pro ženy, jejichž zevnějšek není nestárnoucí na rozdíl od zevnějšku titulní hrdinky tohoto dojemného filmu. Typicky ženský film netřeba hanit, i když prostřední část je rozvleklá. 80%

    • 31.1.2015  16:11
    Všechny moje lásky (TV seriál) (2015)
    odpad!

    Ne, lidé kolem padesátky opravdu nejsou hezcí. Tvůrci tohoto "zázraku" však chtějí nezlomného českého seriálového diváka přesvědčit o pravém opaku. Život po menopauze, se strhaným rypákem a šedivými skráněmi, je přece tak báječný. Režisérka německého původu Johanna Steiger-Antošová zřejme dospěla k přesvědčení, že má perfektně nastudovanou vyšší střední třídu a může operovat s nejrůznějšími charaktery postav dle libosti. Do popředí vrhla, podle jejího přesvědčení, sympatickou Veroniku Žilkovou, kterou obklopila příslušně zdegenerovanými charaktery, které přecházejíc z jednoho současného seriálu do druhého, plní úspěšně funkci postav na zabití. Všichni jsou tak chápaví a tak k sobě laskaví jakoby si přičichli ke květině Dobra. Jedině Miluše Šplechtová v roli místostarostky si nepřivoněla, neboť hraje zápornou postavu. Každá životní překážka se ukazuje jako ten pravý rajc, každé rozhodnutí v nepravou chvíli je rozhodnutím v pravou chvíli a každá starost je radostí. Jsme tedy nuceni vedle Žilkové také vidět těhotnou Kubařovou jako její dceru, co se k ní nastěhovala. A tímto výčet postav samozřejmě nekončí. Co třeba taková hilda Bočanová, která se pravidelným běháním v parku snaží dohonit mládí, když nemůže Majerovi, co hraje jejího manžela, vyhonit čuráka, který na úkor mrdání raději cestuje. Další postavy, o kterých se rozepisovat nemá cenu, se vůbec ničím neliší od těch, které známe z tryzen typu Cesty Romů, Hulice, Koordinace v Černobílé osadě nebo Felčaři z Konců. Scenárista si zkrátka vytřel riť a na vedení televize Prima se rozhodlo, že ta rozmazaná vrstva na papíře má jisté umělecké hodnoty a je dobré přijít v nové sezoně s dalším seriálovým blábolem. Jako by jich za poslední dobu nebylo dost. Tenhle seriál se však vymyká v tom, že nemá vůbec tempo. Sekvence, ve kterých se nechal odehrát nějaký starší písničkový šlágr v téměř plné délce a postavy mlčely nebo zdlouhavě esemeskovaly, nebyly výjimkou. Ano, je to moderní seriál, tak se v něm ve zvýšené míře píší textovky, všude v domácnostech jsou zapnuté notebooky, a pohybujeme se v moderních, prosperujících firmách, kterým šéfuje (úspěšná) žena. Do toho ovdovělá Žilková hledá novou lásku u svých bývalých lásek z mládí, Kubařová rodí, Bočanová běhá v parku a tak pořád dokola. No normálního člověka by z toho mrdlo. Tedy toho, kdo se na současné a lacině vypadající české seriály občas koukne, tak se nestačí divit, jak šla seriálová tvorba do sraček. Kdo naopak tyhle módní ultrakokotiny sleduje pravidelně a má občanku s datem narození pod rok 1970, tak mu to přijde osvěžující a milé. Jistě, proč ne, když z hlediska kvality, je tohle to nejlepší z nejhoršího. Seriálová tvorba je naprosto v dezolátním stavu. A pokud bude nadále zásobena podřadnými příspěvky jako je tenhle, může dojít k jejímu totálnímu popravení. Věřím, že valná většina diváků má soudnost a nepustí si Žilkovou a spol. do svých obýváků. 0%

    • 10.4.2015  15:20

    I s vlastní manželkou můžete mít doma peklo. A správná manželka svému muži pomůže, když mu teče do bot a je vydírán svojí novou zaměstnankyní ve firmě. Nastavený nevyhovující manželský řád dominantní chotí, Don řeší tak, že si zapíchá jinde. Don si myslel, že svoji Monu dokonale zná. Najednou ho u ní překvapilo zjištění, že má zálibu ve vraždění. Vedle toho, že je krásná, sexy, chytrá, ambiciozní a blond, je také patřičně afektovaná, psychotická a chladně kalkulující. A v žádném případě nedopustí, aby ji nějaká coura pošlapala její rodinné štěstí. Nevěru svého manžela řeší dost radikálně. Zabitím coury a napravením svého ušlápnutého manžela, respektive upevněním manželského svazku. Jenže po mrtvé svůdnici se brzy začne shánět parta nebezpečných kompliců, se kterými byla spolčena a podílela se na vydírání ženatých nevěrníků jako je Don. Neotřelá černá komedie, která jde proti zaběhaným stereotypům filmů proklamujících rodinné hodnoty, je už druhou spoluprací irského herce a producenta A.J. Buckleyho a nadějného režiséra Anthony Burnse. Po kritikou vlažně přijatém "Skateland" se nenechali odradit a vyprodukovali zdařilejší počin, který měl štěstí na hvězdné obsazení. V titulních rolích excelují Katherine Heigl a Patrick Wilson. Těžko říct, kdo z nich je lepší. Heigl jsem bez výhrad věřil její psychopatickou osobnost dokonale skrytou za sympatickým zevnějškem milující mámy, manželky i sousedky. Wilson byl jako ušlápnutý majitel rodinné firmy a muž bez šance na vlastní názor mimořádně lahůdkový. Bavila mě jeho pestrá škála grimas a "comicsové" herectví. Oba herci svoji účastí film vytáhli na vysoký level. Dobře napsané dialogy trojici scenáristů měly kvalitní údernost. Nebyla nouze o nějaký břitký dialog nebo hlášku. Hláška "Prosereš se k smrti" z úst Katherine Heigl si vysloužila zvláštní péči. Film se k ní vrací i v podtitulkovém audiu. Režie je poměrně dobře koncepčně rozvržená. V závěru se sice odkloní od svého precizního nadhledu, ale to jen proto, aby film zakončila nečekaným vyústěním. Nezapomnělo se na vkusnou erotiku. Samozřejmě nechybí i nějaká ta hardcore scéna. Těch není přehršel, mohlo jich být klidně i víc, ale ty, které ve filmu jsou přítomny, se povedly a krvemilný divák si přijde na své. Sice ne moc, ale tak akorát. Určitě je zarážející, jak je možné, že manželům Champagneovým vydrželo manželství takovou dobu, když se pořád jelo podle manželčina rozvrhu, u kterého bylo striktně vymezeno vše disharmonické, včetně přemíry sexu. Nepříznivým faktorem v ději je i laxní přístup policie. Zmizení ženy zde řeší jeden afroamerický policista, který se sice tváří, že našemu hrdinovi moc nevěří, ale příliš proti tomu nic nepodnikne. A zahnout Katherine Heigl?! Není možná! Ale to jsou jen takové drobné až nepodstatné výtky. Příznivci černých komedií by měli zavětřit. Dostane se jim svěže pojaté černé komedie s perfektním hereckým obsazením. Všude dobře, doma pekelně dobře (s tímhle filmem). 90%

    • 25.7.2015  10:42
    We Are Still Here (2015)
    odpad!

    Grand sólo pro Dagmar(ovi)! Představte si, že existuje horor, který je natolik skrz naskrz prolezlý stupiditou, ale nevypnete ho jenom proto, že se v něm objeví jméno Dagmar, které je sice příjmením, jež nosili za života absolutně nestrašidelní démoni, kteří uhořeli a vypadají jak banda načerněných retardů po čištění komínů, či ještě lépe, vyfáraná směna vracející se ze šichty v dolech. Ale právě to příjmení zní tak nějak hezky česky. Vybaví se vám Patraska, Veškrnka, Jak ukrást Dagmaru, těch synonym je víc a naskakují automaticky a jsou zábavné, buzerantské, růžovoučké. Díky nim tuhle sračku ustojíte. O dobrý horor to ani nezavadilo. Nemám problém s klišé prokletých domů, v nichž se probouzí Temnota (jednou za třicet let) s příchodem postaršího manželského páru, truchlícího nad tragickou ztrátou svého syna, který kupodivu a úplně nesmyslně, neopodstatněně taky bloumá po domě jako duch. Mám problém s tím, jak je to nemožně natočeno. Není se co divit, když nejlepší film, který má absolutně tvůrčí múzou nepolíbený Ted Geoghegan ze scenáristického hlediska na kontě, je "Továrna oživlých mrtvol". Nyní se pokusil i o něco, co velmi vzdáleně připomíná režii, která si troufá inklinovat k hororům z osmdesátých let, dokonce i snaha o citaci má své náznaky, včetně herců, kteří se podobají slavnějším hereckým vzorům té doby, které si produkce této pičoviny pochopitelně nemohla dovolit. Pokud vám schází Jack Nicholson, máte zde jeho dvojníka Larry Fassendena, který je jeho věrnou kopií z filmu "Osvícení". Ve filmu narazíte i na jiné "impostory", třeba Mia Farrow nebo Stephen Tobolowski v rolích manželů. Když jsem je viděl a pomyslel jsem si, že mám s nimi strávit příštích devadesát minut, málem mě omývali. Moje prognóza se naplnila. Polovinu filmu se nic neděje, obeznámení s historií prokletého domu je nezajímavě, nudně a obehraně podáno, celý film je ultralaciný a stupidní. Na scénu napochoduje Monte Markham, ale není to vlídný záchranář, jak si ho někteří pamatují z Pobřežní hlídky. Je z něj pěkná kurva, co nové nájemníky předhazuje démonům, aby se nerozlezli do města, nebo co to bylo za kreténovinu. Pak film v příšerné režii doplazí do "krvavého" finále. U žalostných speciálních efektů, které následovaly, jsem se musel jít převléct, protože jsem se z jejich kvality posral. Všechno to šlo do trenek a neměl jsem komfort, protože jsem musel být nepohodlně přikrčený nad židlí a nedosednout, aby mně to nepolechtalo záda. Tvůrce krvavých efektů byl zatraceně talentovaný a nebyl drahý. Potřeboval ke své práci měch, červenou barvu na vajíčka a kýbl. Když démoni sejmuli jednu z obětí, ta zmizela důmyslně pod stolem, kde byl schovaný specialista, který pohotově rozlil po podlaze kýbl s červenou barvou. Když jiná oběť zmizela v otvoru ve zdi, hned šlápl na měch a z díry vytryskl gejzír červené barvy. Tenhle film jsem chtěl vypnout, ale démoni pomatlaní krémem na boty a blátem, na mě ustavičně volali a prosili mě "Nevypínej to, my jsme pořád tady". 0%

    • 8.10.2015  13:34
    Wilsonov (2015)
    **

    Tomáš Mašín na mě působí jako inteligentní režisér. Proč se zahodil s touhle nevtipnou podivností, ví jen on sám. Odněkud byl vyštrachán soubor povídek ne moc známého spisovatele, které mají údajně zcela odlišný ráz, než jaký prezentuje film, v němž Macháček na amerického detektiva mluví až moc kvalitní češtinou, ke všemu jeho ztvárnění vyšetřovatele tajemných vražd není nikterak zábavné. O zbytku hereckého ansámblu to platí dvojnásob. Dyk jde proti svému typu, ale nic z toho nevytěží, Pauhofová už je moc okoukaná a herecky mě nebaví. Film se zcela utopil ve své absurditě, která se považuje za mistrovskou. Městečko, dnešní Bratislava, zcela vážně usiluje o nezávislost, následně jde ještě dál a zcela vážně se chce stát oficiálním státem USA! Do toho vraždy s absurdním rozuzlením a další mini příběhové linie, které mnohdy působí nadbytečným dojmem, zvláště když má divák potíž vstřebat ty dvě kravské dějové linky. Ono se řekne PARODIE, ta pojme všechno. Ale musí se umět s ní zacházet. Ani příliš neobstojí argument, že po revoluci se do tohoto žánru pustila jen hrstka tvůrců, tudíž tady tenhle žánr již dekádu nemá pokračovatele. Mašín určitě není zdatným nástupcem Lipského, co do řemeslného zpracování, je technicky zručnější, než třeba Marhoulova práce na Mazaném Filipovi, ale dohromady dal vzniknout solidnímu utrejchu, nad kterým se divák nemůže bavit. Hlášky strojené, detektiv Food nemá kladný přístup k lidem, i když jeho rasistické, šovinistické i jiné poznámky mají ráz stylizace, tudíž nedají se brát vážně, přesto nejsou prezentovány noblesně a sympaticky, nýbrž zhýrale a trapně. Trapné pojetí je výstižným synonymem pro tenhle film. Na filmu je znát, že rozhodně nebyl levný. Pěkné kostýmy, snímání kamery, stylizovaná výprava, výtvarné řešení, to vše je přepychové. Uniká mně podstata tohoto díla. Není jasné, co se vlastně paroduje. Možná filmy, v nichž do zapadákova přijíždí špičkový detektiv, aby rozlouskl záhadu zamčeného pokoje, v tomto případě vražd. Silně ale pochybuji, že mám pravdu. Tvůrci byli tak absurdně bezradní, nebo možná bezradně absurdní, že sami ztratili nosnou myšlenku celého projektu. Nezbylo jim nic jiného než dvě hodiny v kině šaškovat, tajtrlíkovat a ještě si za to nechat platit od diváků, kteří měli v úmyslu jít na kvalitní film. Ne na abnormální spletenec krejzy kravin. Wilsonov bych přejmenoval na Kocourkov. I když se možná "kocourkovští" obyvatelé cítí tímto dotčeni. Divák přesto pocítí určitou satisfakci z nekorektního přístupu i humoru, který v českém filmu má jen minimální zastoupení, respektive žádné. 40%

    • 25.11.2015  08:38
    Wrecker (2015)
    ****

    Dvě hárající feny v příznačně "jahůdkovém" Mustangu dráždí zaměstnance odtahové služby. I na silnici "to" mohou ženy dostat. Pak jen paranoidně vyšilují, že je někdo pronásleduje a usiluje jim o život. A to jim chtěl ten vzorný pracovník měsíce jen vrátit balík vložek, který si zapomněly na odpočívadle. A protože skrýval svoji tvář, dívky se nemohly orientovat při výběru sexuálního partnera, zpanikařily a vlezlo jim to na mozek. Situace se ale vyhrotí, když je jedna z dívek unesena. Jo, s čerty nejsou žerty. A podle satanských symbolů v kabině řidiče, to nevypadalo, že by si man(ia)ík z odtahovky chtěl povídáním ukrátit dlouhou chvíli na nekonečných pouštních silnicích vedoucích do Palm Springs. Koneckonců, režisér Michael Bafaro o tom natočil film, který by chtěl současně s totožností maniaka také maskovat svůj nízký rozpočet, ne vždy se to ale daří. Při psaní scénáře se příliš nepředřel. Inspirující látky z obdobného ranku měl solidní množství. S terorem na silnici už přišel kdysi v dávnověku Steven Spielberg. Nespustil tím úplně řetězec filmů, které by ho chtěly napodobovat, ale čas od času se mihl snímek s ďábelským řidičem, který svoji pronásledovanou kořist umí pěkně uondat. A na mě to nikdy nepůsobilo moc ohraně. Bafarovi v podstatě stačilo vzít něco z Duelu, Jízdy do pekel a Stopaře a nějak to záživně a napínavě pospojovat. A povedlo se. Tentokrát se zaměřil na mladé ženy za volantem. Thriller, v němž dvě atraktivní ženy čelí výpadům psychouše z kabiny tahače, to je poměrně novinka v dané oblasti. Takže i když film nemusí na diváka působit nijak objevně, jsou zde jisté prvky, jež se dají označit za osvěžující. Samozřejmě film počítá, že mu divák vyjde vstříc. Nemělo by mu tedy v takovém případě vadit, že v dané oblasti nefungují telefony, dívky se nemají na koho obrátit s žádostí o pomoc, a když už se objeví naděje na vybřednutí ze šlamastyky, není to scenáristicky vystavěno tak, aby to bylo relevantní a účinné. Dívky jsou v tom prostě samotné a hotovo. Film má kratší, umírněnou stopáž (cca 80. min.), nezaobírá se tedy nijak zdlouhavým rozjezdem a jde rovnou na věc. V podobně laděných trash filmech paradoxně není příliš prostoru pro drastické scény. Tenhle snímek není výjimkou. Gore vystřídaly honičky, hraní si myšáka se sexy kočičkami. Větší prostor z dvojice kamarádek dostala nadějná Anna Hutchison. Její Emily je dostatečně sympatická mrdna, o kterou si lačný divák bude dělat starosti, jestli jí její sexappeal vydrží až do konce. Její kolegyně Dréa Whitburn poněkud zůstala v jejím stínu. No ale účastnice silničního provozu to nebyly nijak vzorné, měly u sebe alkohol i lehké drogy, takže příklad si z nich nelze brát. Možná tohle byl důvod k tomu, že muž z tahače nedal kamarádkám dýchat. Patrně se angažoval v prevenci bezpečného silničního provozu, neb důvod jeho pronásledování nebude rozkryt. K tomuhle filmu patří i noční sekvence, úsporné dialogy, spád a závěrečné povinné "zmrtvýchvstání" maniaka. Něco z toho mně přišlo zbytečné, na některých sekvencích se dalo zapracovat, někdy chybělo patřičné napětí. Přesto se jedná o sympatický až zábavný počin, který jistě způsobí řidičům dilema, zda napříště při poruše vozu volat odtahovou službu. 80%

    • 8.7.2015  14:40

    Tahle písnička nemá v podstatě žádný vrchol, vrcholem Je Selina Gomez. Díky ní tahle taneční záležitost nezapadne. Klip trefně odráží naturel písně. Selina na diskotéce. To je přece věc! Pánové na ní mohou oči nechat, dámy žárlí a Selina čtyři minuty s nasazením řádí jako v transu v hudebním rytmu na parketě, aniž by si všimla nějakého povyku kolem sebe. Povinná šlechtírna před zrcadlem a není co řešit. Je královnou diskoték a párty songů. A ke všemu jí to zpívá dobře. Mně se líbí, že její hlas má příjemně poslouchatelný ráz, není v něm nucený afekt a Selča chce být inovativní interpretkou. Paktování se Zeddem by mohla občas praktikovat i nadále. Výsledkem jistě bude určitě nějaký solidně dynamický song, který sice nezbourá brány hudební invence, svoji taneční sílu ale mít bude. Mladá zpěvačka jde moderní hudební cestou, na které může svým fanouškům připravit různé polohy své pěvecké realizace. Po tomhle svištivém hudebním nárazu si lze jen těžko představit, že by přišla s nějakým pomalým songem. Dobrá souhra klipu s písní je důležitá a zde se to daří. Dobrý hudební počin, který se hraje v éterech rádií a hudebních televizí o něco méně, než by si zasloužil. Ale je to vlastně dobře, hned se to neoposlouchá. 80%

    • 16.11.2017  08:49
    Zoom (2015)
    ***

    Záměr autora zůstane zřejmě navždy nepochopený. Ode mě určitě. Sledujeme tři navzájem propojené/provázané příběhové linie, chcete-li tři různé reality. Emma na zakázku vyrábí sex figuríny, jejichž atraktivnosti se chce vyrovnat svým vzhledem, za tímto účelem si nechá udělat silikonové poprsí, ve volném čase tvoří comics, Edward je arogantní režisér, který právě pracuje na svém nejnovějším filmu, jehož tvůrčí záměr nekoresponduje s představou produkce, ve volném čase "ojede" i dopravní značku (tato linie je výhradně animovaná), Michelle je modelka se spisovatelskými ambicemi, odcestovala do Brazílie, kde počíná psát svůj román. A teď k hlavní podstatě filmu. Edward a jeho svět se objevuje na stránkách Emmina comicsu, Michellin příběh je Edwardovým filmem, Emmin příběh je Michelliným románem. Pátrat proč tomu tak je, není třeba. Nic se ve filmu nevysvětlí. Zmatek ve vyprávění je úmyslný, dá se filmu přisoudit i určitá experimentální forma, u mě ale hraje vždy hlavní roli prožitek z filmu, ten zde absentoval. Do svého reálně/comicsového světa mě to nevtáhlo, kreativnost filmu neupírám, však na ní málo známý brazilský režisér Pedro Morelli dělal celých pět let. Alison Pill coby obrýlená "nerdka" s budoucími "airbagy", souložící v práci se svým kolegou, je fajn, Gael García Bernal je po celou dobu animovaný, a i když zažívá trampoty se zmenšeným penisem a řadu sexuálních radovánek, explicitnost v animované podobě je dysfunkční, Mariana Ximenes jako Michelle má úplně nudnou příběhovou linii, kde je osvěžením jen lesbický románek a herecky vzkříšený Jason Priestley. Film je žánrově zcela nezařaditelný. Není vhodný pro děti, nese comicsové, erotické, dramatické i komediální žánrové prvky a ještě celou řadu dalších, přičemž se celkem dovedně vzpírá být spolehlivě jedním z nich. Možná nechybělo mnoho a mohlo se jednat o provokativní dílo. V této podobě mě příliš nezaujal. Ačkoliv je zpracován opravdu atypickou formou. A na brazilsko/kanadskou produkci je to v podstatě nevídaný počin. Ty vrtochy filmu, složitá a zamotaná strukturalizace filmu ale prostě není pro každého. 5/10

    • 18.3.2015  08:10
    Zpívá celá rodina (TV pořad) (2015)
    **

    Kopta ok, uváděl neokoukaně a normálně. Porota nenadchla, neuměla vnést jiskru napětí do těch soubojů tří rodin, které vyznívaly sterilně a bez náboje. Tréma s účinkujícími samozřejmě udělala své. Trefit tón byl najednou problém, intonace se rázem stala úhlavním nepřítelem a dobře nacvičená písnička najednou nechtěla poslouchat. Důležité je, že se nikdo neposral. Zpívalo se česky. Pořad o angličtinu ani nezavadil a zůstal věrný své tradici, tedy že budeme hrdí na svůj barvitý jazyk. A právě zazpívat písničku v češtině je těžší a hned se odhalí technické nedokonalosti v hlase, což tady dominovalo. Porota nudná, lehce namistrovaná (Baláž, Debbie, Hejma, Vondráčková), scéna by ještě potřebovala notně doladit, chyběla bojovnost, příliš to nevtáhlo. Obnovování televizních tradic nese sebou úskalí. Navázat po letech na pořad, co se vysílal v jiné době a měl jiné priority, bylo vskutku odvážné. Je mnoho pamětníků, kteří si pamatují, jak Vladimír Dvořák a spol. sloužili socialistické vlasti pěknou písní, jež se stala předmětem soutěžení a rodinné klany představovaly tehdejší rodinné hodnoty. Dnešní podoba soutěžního pořadu je pochopitelně modernější, ale už nemá příliš mnoho co nabídnout. Přece jen posun doby je značný a nesrovnatelný, ale jistě se najde nějaký ten rodinný klan čítající amatérské zpěváky, kteří se přihlásí. Jestli dojde v budoucnu k nějakému dalšímu televiznímu zápolení, chtělo by to záživnější pojetí, výrazovější porotu, napětí, ale samozřejmě nic moc se nezmění. Pokud tedy zůstane vše tak, jak jsem viděl, bude to sterilní nuda. Soutěžním kláním zpívajících rodin, zdá se, odzvonilo. Přechod ze socialismu do kapitalismu nebyl zvládnutý optimálně. Jedna velká křeč, dalo by se napsat. Alespoň ty mladé holky, a celkově styling účinkujících, vypadaly k světu. 40%

    • 22.10.2015  13:58
    ČTTV (TV pořad) (2015)
    ****

    Čtvrtníček je super. Dělá to mistrovsky. Pobavil díl s Rathem, sadu dostal Knížák. Čtvrtníček dokazuje, že na něj nikdo nemá. Osud dalších dílů je ale nejistý. Zřejmě u toho nevydrží. Tyhle fiktivní rozhovory si žádají pokračování. Chtělo by to pestřejší výběr "hostů". Necelý půl tucet rozhovorů je málo. 70%

    • 29.8.2017  08:17

    Josef, co´s nám to pustil za film, všichni se tam pořád modlí... A tahle hláška nebude jedinou českou stopou ve filmu odehrávajícím se v Nové Anglii. Ještě se dostaví něco málo ze "Všech dobrých rodáků". A hlavně Saxana, čarodějka II.kategorie zde má svoji příbuznou, Sexinu, čarodějku I.kategorie, která je mnohem mocnější a není takový zbrkloun a popleta. Scénář má nápad, který opravdu nebyl moc drahý. Hvozd, farma, černý kozel zvaný Černý Tulipán a králík mezi kozy (to není neobjevená sexuální praktika). To všechno moc rozpočet nezatížilo. A do toho šest primitivů, kteří postupně propadají paranoidním stavům. Naštěstí má alespoň jeden z těch náboženských pablbů rozum, tím je Anya Taylor-Joy. A jak to tak bývá, ti, co mají rozum, to schytají od své rodiny nejvíc, v tom smyslu, že se paktují se silami pekelnými, zvláště když záhadně zmizí jejich novorozeně, posléze po blábolivě plamenném proslovu zhebne na lůžku její uhranutý bráška. A máme zde nábožensky založeného fotříka, co začne vyšilovat, matku v pokročilém věku, dvojčata, co si povídají s kozlem, který se promění na muže se vzhledem korzára a také čarodějku, která razí celulitidu a faldy za ideál krásy a rozhodně nešije u Blanky Matragi. Co z toho vzešlo? Skoro hodinu se nic moc neděje, není úplně zřejmé co se děje a co má přijít, pak přijde intenzivnější závěr, anglický Matuška (viz "Všichni dobří rodáci"), nabraný na rohy, doprovázeno několika infarktovými lekačkami. Sice kupa otázek zůstane nezodpovězena, předchozí dění to před akčním závěrem hrálo na atmosféru odlehlé samoty a postupně narůstající paranoii, jenže rozhodně všechno nebylo objasněno. A až na pár sekvencí, je to natočeno dost ordinérně. Režisér a scenárista Robert Eggers se držel dostupných pramenů, legend a povídaček, včetně zachování dobové mluvy. Na mě to ale až tak nezafungovalo, nebyl jsem ochoten plést si Černého Tulipána s Fanfánem Tulipánem. A jsme u toho, film mně přišel poněkud směšný. A určitá jeho nedotaženost mně paradoxně nepřišla až tak na překážku.Ta byla celkem v pořádku v rámci zachování tajemné aury. Spíše celkové vyznění nemělo extra čarodějnický účinek. 5/10

    • 4.9.2015  20:01
    Česko Slovensko má talent 5 (TV pořad) (2015)
    **

    No co, Diana Mórová má určitě talent na mazlení s čuráky, Jaro Slávik má talent zpracovávat pánská pozadí, Jakub Prachař v ničem nevyniká, má však talent to rozpohybovat blbým kecáním a Lucie Bílá má talent vyjádřit své pocity očima. Obávám se, že duo bavičů Zimnýkoval & Forgáč, nepředstavuje výraznější hrozbu pobavit diváky, ale alespoň to nejsou hezouni, co jim ženy padají k nohám. Konečně měl někdo odvahu dát do televize normální moderátory, ne do sebe zahleděné seladony, kteří si myslí, jak jsou neodolatelní a srší vtipem. Koncept pořadu už takřka připomíná cirkusovou show, kdy už vlastně ani nepřekvapí, že by se třeba objevil adept, co plive na kilometr do dálky a neomylně zasáhne cíl. Důležité je dodržet pestrost uchazečů, což vypadá, že nebude problém. Pořád se na to dá dívat. Jestli se u toho dá bavit a usínat pln dojmů a nadšení, to už bych nechal na individuálním posouzení. 40%

    • 29.3.2015  09:45
    Česká MISS 2015 (TV pořad) (2015)
    **

    Jsou v životě recenzenta chvíle, kdy ho náhle přepadne dobrá nálada pobavit se u tv obrazovky. Náhle však propadne beznaději. Ten okamžik právě u mě nastal. Není divu, když se na mě vyřítí v sobotu 28.3.2015 Hrubeš a Mareš, co jsou znenadání kamarádi do deště, pardon, Bouček a Mareš, jež úspěšně uplatňují vzájemný řitní alpinismus a předhánějí se v tom, na koho dříve praskne nepřiznaná homosexualita. Jeden má holek plnou prdel, ačkoliv má sexappeal asi jako stonožka a druhý krátce před přenosem otestoval jednu missku, aby na něj nepadl stín podezření, že dlouho to nedělal s ženskou. A teď zbývá jen rozsoudit, který z těch dvou je vtipný a vtipnější a který je jen Prima a Cool. Věru, jejich ostrovtip je skutečný zabiják. Strávit s jejich hláškami téměř tři hodiny je opravdu solidní záhul. V podstatě je úplně jedno, která z účastnic bude na závěr korunována, protože než se show k tomu dopracuje, tak je nutné absolvovat pásmo keců po dobré družbě, pardon, kuřbě od soutěžících, absolvovat nejeden reklamní blok, kdy můžete mít rádi i banku, snít své sny, když máte své dny a na závěr vidět Rampelníka Fiata, co místo sexu, vytunil Viagrou nevýkonné auto, dále je nutno zazpívat si s Bílou + Arakainy, Christovaem a Vojtkem. Připadá vám tohle jako vrchol televizní zábavy?! Určitě ano, když si uvědomíte, že o kus dál, na jiné stanici a ve stejném čase, oživují Hložka, Janků a Rudu z Ostravy. Co si z toho vybrat. Ženská krása, kterou obstarává dokonalý make-up a styling profesionálních vizážistů, k tomu dva homosex maníci, co z toho udělali parodii a pár zvadlých hudebních výstupů. Tentokrát se však luxusně blýskla scéna, na které se to celé odehrávalo. Získala nejvíce bodů. Graficky to také bylo vychytané i nápadité, oproti tomu technicky zazlobily mikrofony, často převládal trapas, přímo otřesná byla porota. Šebrle, ty už taky odskákej na tyči do piči! No, a tak výsledky taky podle té slavné poroty dopadly. Jak už se stalo tradicí, opět vyhrála ta nejprůměrnější ze všech. Pravda, pokud by se soutěžilo v inteligenci, děvčata by dopadla na hranici imbecility, alespoň tak na mě při svých výstupech působila. Tahle show má obrovskou přednost v tom, že ve své podstatě už je předem fiasko a nikoho tedy nepřekvapí, když mu tak s doběhnutím závěrečných titulek bude připadat. Hlavně, že to byl Prima galavečer a jeho dva moderátoři byli Prima Cool. Jistě za nějaký čas to bude Cooltovní (kultovní) moderátorská dvojka. Alespoň, že ta ohyzdná Maláčová už složila funkci. Už bylo načase. Koukat se na ní ještě jeden ročník, tak bych tu televizi vzal a vyhodil z okna. To by teprve bylo Prima a Cool! 40%

    • 29.11.2015  08:10
    Český slavík Mattoni 2015 (TV pořad) (2015)
    odpad!

    A kde jsou moje hlasy pro Pavla Lišku, Arnošta Pátka, Marcela Zmožka a Davida Krále. No dobrá, možná už všichni nežijí, ale na pěkné čtvrté místo to jistě jeden z nich vytáhl. Jenže to někdo zmanipuloval. A takový je finální Ortel. Nejvíc mě zamrzely hlasovací kupony z Chvilky pro tebe, nebyla totiž jediná trafika, v níž bych neobtěžoval sádelnatou prodávající pojídající Bouček, ehm, bůček, s dotazem o tak prestižní časopis s napínavou křížovkou a Sudoku, po jejímž řešení jsem byl zařazen do slosování o naběračku do kuchyně, která šetří energii i můj čas. Za křížovky jsem již obdržel soubor knižních publikací z prestižní edice Řezník, v nichž je detailně popsáno, jak vyjebat s Martuccim, ehm, s Mattoni. A i když blondýnkám nebyl na akci vstup zakázán, dočkal jsem se jen zvětralé Borhyové, svěží vítr z Perkaus hor ke mně nedorazil. Co já se napřemýšlel v křížovce nad záludným ptákem na šest písmen. Po všech možnostech jsem dostal do těch zpropadených okýnek jen slovo Bimbas. Byl to boj s vlastní vytrvalostí, ale nebyla to lopota Farna, ehm, marná. Dělal jsem to celé v Klusu. Hnala mě totiž touha absolvovat sobotní večer plný uměleckých zážitků, které jsou každý rok tak stejné. Proto jsem zase rád, že se nic nezměnilo. Všichni zpěváci byli v žebříčku na svých místech. A jaký je Ortel? Nedalo se na to dívat. Gott mit uns. 0%

    • 6.5.2016  15:45

    Mám na péru divný útvar! Kurva, lidi, mám na péru fakt útvar, ze kterého se mně klubou rohy, do koulí se mně dobývá Stalin, a jakýsi obrýlený vědec posílá moje semeno na rozbor. Ano, už je to tak, jsou to neomylné známky posednutí Bertíkem. A jak známo, s čerty nejsou žerty. Jsem přesvědčený, že "cenami ověnčený scenárista "Chris Sparling, svůj blábol o posednuté ženě směřoval do kontroverze a popletl si nejspíše žánry. Narazil docela pekelně. Film divákům rádoby autentickou formou předkládá, že skutečně v sedmdesátých letech bylo možné do výzkumné laboratoře zavírat jedince s parapsychologickými schopnostmi. A vlastně celý film je sestaven z koláže dochovaného archívního materiálu, který zachycuje, jak se vydra Rya Kihlstedt kroutí a svíjí připoutaná na židli a občas z jejího hrdla promlouvá mocný death metalový hlas. Film působí postupem času značně úsměvně. Erudovaní vědci nahlas a s vážnou tváří pronášejí neuvěřitelné hlody, které by rozhodně nedělaly ostudu sérii Scary Movie. Jejich spiklenecké teorie, jak nejlépe využít služeb vrásčité ženy, se opírají o zápichy čítající politickou špionáž, ovládání myslí tehdejších předních vlivných státníků, až si divák musel ten horor domýšlet. Neustálé střídání pozůstalých současníků, vyjadřujících své postřehy z dřívějška na kameru, s dobově instruovanými záběry do osvícených sedmdesátých let, bylo značně otravné. Od televizně natočené Bytosti z hlubin, jsem s Rya Kihlstedt neviděl žádný jiný film, což už je pěkná řádka filmových let. Celkem jsem se poděsil, jak se ze sexy děvy za těch patnáct let proměnila v asexuální megeru, která se k filmu hodí maximálně tak na zametání placu. Film tím správným směrem funguje jen velmi zřídka. Ke konci jsem měl pocit, že dokonce vykazuje i nějaké to tajemno, jenže už bylo dost pozdě na zlepšení. Chtěl bych-li se podívat na záhadné a nevysvětlitelné okolnosti ďáblem posednuté ženštiny z výzkumného ústavu Atticus, volil bych nefalšovaný dokument, v případě jeho existence. Tohle bylo na horor slabé, nedostačující, na kontroverzní film málo průrazné. Výprava ovšem nebyla k zahození, celkem zdatně evokovala sedmdesátkový dobový interiér "výzkumáku". Na víc pochval to už ale nebude. Buď to byla blábolivá šeď, bez patřičně hororových ingrediencí, nebo se to posunulo do takového nechtěně absurdního rozměru, až se to režisérovi vymykalo z jeho zamýšleného autentického pojetí. 40%

    • 9.12.2017  19:42

    Zkrocená hora po "jackblackovsku". Ano, s trochou nadsázky se dá k tomuto filmu i takto přistoupit. Hlavní je, aby se k němu nepřistupovalo jako k ryzí komedii. Film totiž až tak jednoznačně neplní kritéria komedie. Humor v něm samozřejmě je, příběh na něm ale vůbec nestaví. Dvojka Andrew Mogel/Jarrad Paul nepíše úplně blbé scénáře, tohle je jejich režijní prvotina. Před nějakým časem zachraňovali (kariéru) Jima Carreyho, když mu napsali "Yes Man". Zfotrovatělému Danu Landsmanovi po letech do života vstoupí školní hvězda ze střední jménem Oliver Lawless, který je podle indícií zřejmě těžce za vodou, sklízí totiž úspěch s účinkováním v televizní reklamě na opalovací krém. I když je to velestupidní propagace výrobku, na Dana to udělá obrovský dojem, přičemž zavětří, že s ním by chystaný školní sraz po dvaceti letech mohl být pro něj spasením, mohl by se zbavit jednou provždy nálepky outsidera. Aby nápad zrealizoval, vydá se za dávným jakoby kamarádem až do jeho současného působiště, tím je Los Angeles. Danův život se po setkání s Oliverem obrátí vzhůru nohama. Pozná lásku mužů, uzavře pro svého zaměstnavatele fiktivní obchod, lže všem okolo. Dopad na sebe nenechá dlouho čekat. Oliver je suverénní floutek, který přátelství jen předstírá. Neprávem strhaný a neotřele vedený film našel hlavní hnací sílu v ústředních protichůdných charakterech, jež bravurně ztělesnili Jack Black a James Marsden. Ti mezi sebou vedou tichou válku, Marsden je idol, buldozer ženských srdcí a mužských análů, kdežto Black je jeho pravý opak, neatraktivní, obézní fotřík od rodiny. Zatímco většinu filmu je to nazírání na mužské ego hodně nestandardní, Marsden má navrch, závěrečné vyústění už se mohlo vyřešit jinak. Nechci spoilerovat, do zvoleného konceptu to tolik nezapadalo. Ovšem i tak je tenhle počin příjemným překvapením, které má nejblíž k hořké tragikomedii. A navíc se mně líbilo, že film uměl vyvolat dojem, že je inovativním a nevídaným ve svém žánru. 10/10

    • 4.12.2015  09:57
    Špión (2015)
    *****

    Jestli jste v roce 2015 ještě nepodnikli filmový výlet s nějakým agentem či špionem, měli byste s tím něco udělat. Tenhle rok se totiž nese ve znamení týpků v nažehlených kvádrech. Studia se předháněla, které z nich přijde s nápaditějším projektem na tohle téma. Paul Feig si usmyslel, že ve svém filmu spojí špionážní komedii s drsným akčním zabarvením. Zábavný akční mix plný ostrých (h)ran má na první pohled casting jako by jej navrhoval pejsek s kočičkou. Je rarita, když se v jednom filmu setkají Melissa McCarthy, Jude Law a Jason Statham. Každý z nich přece jen reprezentuje jiný druh filmového žánru, nikdo by ani nepomyslel, že by mohli jednou společně fungovat v jednom filmu, navíc s ratingem R. Nejenže každý z nich dostal svůj komediální prostor, nebylo ani poznat, že komediální žánr zastupuje zejména Melissa McCarthy, která je i hlavní hvězdou dvouhodinového filmu. A byla to nadupaná a natlakovaná jízda plná komediálního gejzíru. Polovina režisérů by z jednoduché osy scénáře udělala nevtipnou trapnost, ne tak Paul Feig. Byl si dobře vědom, jak svůj film divácky obohatit. Ze své oblíbené herečky Melissy McCarthy, se kterou vydatně spolupracuje, udělal královnu komedie. Neznám totiž (prostorově) výraznější herečku současnosti, která by si dělala prdel ze svých kil a současně uměla se svými kily být tak pohybově dobrá. Co chvíli jí kadeřníci udělali na hlavě nějakou šílenou vlasovou kreaci, ze které by nejeden omdlel, ale Melissa jela pokaždé komediálně i drsně, hláška za hláškou, nejen od ní, ale také od Jasona Stathama, který přišel s novou a komediální polohou svého herectví. Jeho postava dá na začátku u CIA naštvaně výpověď a dál jede na vlastní pěst a nebezpečí. Elegantní Jude Law byl na scéně nejméně, patřil mu začátek, prozradit ale můžu, že se objeví ještě v závěru, to i přesto, že údajně při plnění mise zemřel. Susan Cooper, tak se jmenuje Melissina postava, je do něj zakoukaná, stydí se mu to říct, ke všemu jej bude muset na další misi nahradit, i když v terénu nikdy nebyla a výcvik už absolvovala před dekádou. Ale má výhodu v tom, že ji atraktivní a bestiálně chladná dcera teroristy, nezná. Susan má za úkol dostat se do její blízkosti, neb Rayna má v moci jadernou bombu. A Rayna je pořádná rajda, Rose Byrne byla dobrá volba. Standardní scénář se v rukou nadaného režiséra proměnil v invenční řachandu, která se nesnaží příliš parodovat špionážní žánr, když už, dělá to decentně. Už tak decentní ale není při vyjadřování postav, éterem létá jedno sprosté slovo za druhým, stejně tak nechybí časté průstřely hlav, případně bodné nástroje různě po těle. R-kový rating filmu dodal patřičný říz. Mezi slabiny filmu patří standardně uvařený závěr, na němž jsem už nic tak nápaditého neshledal, akční scény nemají vždy technickou vytříbenost, s jakou se třeba chlubí bondovky s Craigem, všechny scény odehrávající se ve vzduchu tedy nepatří k těm nejpovedenějším, snadno poznáte zadní projekci i horší CGI letadla a vzdušného prostoru kolem něj. Byl jsem ale nadmíru spokojen s namixovaným a rafinovaným poměrem, se kterým se přišlo diváka bavit. A bude i pokračování. 90%

    • 21.5.2015  19:38

    Ustupte, jen ustupte, nebuď prašná cestičko, švarný Mad Max teď tebou jede a chce neznalému divákovi představit bizarní svět maličko. Není třeba se příliš obtěžovat s nějakým představováním post-apokalyptického světa plného ultra bizarních postav, usoudil autor projektu George Miller. Nejlepší bude, když diváka vhodím přímo do té vřavy a on si to nějak přebere. Potíž je v tom slovíčku NĚJAK. On totiž divák ten film nemusí vůbec pobrat. Dejme tomu, že tady máme jiného (Mad) Maxe, než jakým svého času býval Mel Gibson. Tom Hardy pojal svého Maxe jako drsného dobrodruha, který toho moc nenamluví, nejí, spí jen když mu to okolnosti dovolí a souložit nemá s kým. Tedy mohl by, to zase jo, poněvadž se shodou okolností dostane do společnosti šesti žen. Široko daleko je to samý primitiv, a tak se ženské osádce cisterny hodí jeden kultivovanější vazoun, od něhož žádné potencionální nebezpečí nehrozí. A až se zbaví toho "náhubku" na obličeji a řetězů, bude z něj docela fajn chlap. A co teprve, až převeze ohroženou skupinku dívek a žen do oázy bezpečí. To mu každá skočí kolem krku. Blbé je akorát to, že nedoveze úplně všechny. Zařve ta nejtěhotnější z nich. Nechtějte po mně, abych nějak barvitě líčil děj filmu. Předně jsem ho ne úplně po všech stránkách pochopil. To víte, jsem jen prostý muž, a když na mě George Miller vybalil svůj příběh scenáristicky modulovaný do bizarnosti na druhou, nebyl jsem připravený pojmout hned naráz takovou porci agresivity, uřvanosti a surrealistické bizarnosti. Koncept z původního Mad Maxe zůstal v podstatě zachován. Došlo na značný remaster akčních scén. Na úvodní akční půlhodince jsem neshledal nic až tak poutavého. To lepší z filmu přišlo až s příchodem Charlize Theron a jejích chovanek. Btw, Charlize byla s oholenou hlavou a pahýlem ruky hnusná, jak už dlouho ne. Po zběsilém rozjezdu film pomalu a jistě dostával fazonu. Nijak extra dobrou, ale rozhodně extrémně vykolejenou, a to tak, že neexistuje nic jiného než nad filmem zůstat paf, jak blbý, případně dobrý byl. Pravda, mě moc neuchvátil. Nedokázal jsem mu přijít na chuť. Miller není zrovna dobrý vypravěč, ale v akčních scénách si to vynahradil. Sice nebyly všechny maximálně soudržné, někdy mně vadil střih nebo jejich podivné zrychlení, ale invenčnost měly (téměř) mistrovskou. U mě film body posbíral hlavně za akční složku. Příběh mě nebavil. Práce s herci dost dobrá. I taková polena, jakými jsou Nicholas Hoult a Rosie Huntington-Whiteley, složili hereckou maturitu. Tempo filmu je nastavené zdatně. Z něho film vypadne jen jednou, asi půlhodinu před koncem se film zdržel na jakési meditační píčovině, ale pak se zase vrátil ke své zběsilosti v kvalitní finálové mele, vřavě a šílenosti. I přes svoje klady v tempu, akčnosti a hereckých výkonech, mě film víc nudil než bavil. Nepronikl ke mně třeba už tím, že nebylo komu moc fandit . Samozřejmě, že se jedná o nejlepší film veterána George Millera, ale jeho reboot na mě zanechal vlažný dojem, neboť k dobrému filmu patří i dobrá a strhující story a o tu se nový Mad Max právě opřít nemohl. Z oživeného Mad Maxe jsem měl v podstatě úplně stejný požitek jako z původní trilogie. Podstatný rozdíl byl v technickém zpracování, které se s původní trilogií nedá srovnávat. Příběhově to však vázlo. A to velmi. Tenhle film byl MAD, ale rozhodně ne MAX. 60%

    • 30.3.2015  07:49
    Žaneta Show (TV pořad) (2015)
    *

    TV Barrandov se snaží doplnit si mezery ve svém programovém harmonogramu, ale mouchy stále ne(vy)chytal. Ulovil však jednu Žanetu Muchovou. Copak o to, holčina je to mrdatelná, ale svlažit péro v její podvečerní talkshow se mně nechce. Stanice zařadila svoji "pecku" na poměrně netradiční čas. Proti Žandě jdou atraktivní konkurenti, a tak holka musí sahat k zajímavým tématům, které však působí unyle, uhlazeně a polovičatě. Zaměření na kontroverzní témata, respektive látku, která nemá na obrazovkách zastoupení, to mohl být dobrý nápad, kdyby se však realizoval poněkud méně přihlouple, což není žádné velké překvapení, vzhledem k denní programové barrandovské skladbě, která mele samé odpadní sračky, které už snad nechtěli ani na minoritních tv stanicích, včetně těch s náboženským, "šlágrovským" a jiným zaměřením. Hned po zapnutí, krátce po 19. hod., do vás udeří tzv. odpadní dojem. Najednou máte pocit, že na vás vyskočil jakýsi hybrid Tv Joj, který byl za dvě koruny české licenčně prodán maníkům z Barrandova. Ti dostali jasný pokyn od programového ředitele, aby hledali v kalendářích vhodné ženské jméno, které poslouží jako hlavní název talkshow. Vedení trvalo na tom, že moderátorem pořadu bude žena, neboť navrhované "Kvído Show" nebo "Evžen Show" nenaplní cíl ve sledovanosti. Z původní "Aranka Show" se ve finální fázi přešlo na sofistikovanější Žaneta Show. Programový ředitel po nezbytném vyprstění moderátorky usoudil, že si useknout prsty nemusí, na rozdíl od kofolové Aranky, na kterou ani Savo nestačilo. Název tedy máme a co dál? Architekt se s vymýšlením scény moc nepředřel. Máme tady lacinou variantu interiérů tv stanic, na které se nikdo nedívá. Studio je nevzhledné, témata asi nikoho neohromí, protože je to ještě ke všemu podáváno typicky nevzrušivou formou a moderátorka má komunikační přednosti, ale přesto není nijak osobitá. Ve výsledku se jedná o zbytečný pořad, který si pár svých příznivců, respektive hrstku, najde, ale to bude (možná) zásluhou sympatické průvodkyně, nikoliv formou ani obsahem. 20%

    • 4.11.2015  09:04

    Český film postrádá dobrodružnou spektakulárnost. Režisér Milan Cieslar se rozhodl pro to něco udělat. Natočil akční komedii, v níž se obyčejná realita všedního dne prolíná s bujnými představami jednoho policejního poručíka. Tím je Franta Sýkora, který velí menšímu policejnímu sboru, doma zase mírně despoticky velí svým třem dcerám a opotřebované manželce, která si nejvíc "erotiky" užije při doručování pošty v práci, a s níž má sice náš hrdina relativně hezký vztah, ale jeho usedlému způsobu života chybí náboj a milostná jiskra. Už vůbec není nadšen z role dědečka, která mu bude příslušet poté, co jeho nejmladší, teprve šestnáctiletá dcera přišla do jiného stavu s nějakou pochybnou náhodnou známostí. Nezbývá než tajemného dredaře vypátrat. A tak jsme svědky, kdy se z pupkatého a prošedivělého Franty stává uhlazený, neohrožený a atleticky disponovaný agent Frank mladšího vzhledu, kterému neodolá žádná žena. Franta se totiž s oblibou ponořuje do svých dobrodružných představ, jež má vášnivě načtené z dobrodružné literatury, a v nichž je možné absolutně všechno. V jeho fantaziích figurují snad všechny postavy z jeho okolí. Jeho aktuální mise spočívá v dopadení muže jménem Sperminátor, jenž stojí za oplodněním jeho dcery, ale také vlivného bosse, který má v úmyslu odloudit mu ženu. V reálném životě totiž jeho citově vyprahlá manželka nesměle nadbíhá neurotickému spisovateli, který hraje v jeho představách zákeřného bosse. I Franta to zkouší u jiné. Zakoukal se do nové a podstatně mladší kolegyně z práce, která bude akční partnerkou na jeho misi. Ženská i mužská plodnost a neplodnost v tomhle filmu sehraje svou nemalou roli. A svůj prostor pochopitelně dostanou i ostatní dvě dcery a jejich životní peripetie. Nikdo si tedy nemohl stěžovat, že by ve filmu nedostal dostatečný prostor. Prolínání reality s fantazií není ve světě filmu nic tak nového a objevného. V českém filmu je to ale vzácný úkaz. Milan Cieslar, který má na kontě i spolupráci na scénáři, se pustil do neprověřených filmových vod a měl i kus odvahy, když z komerčního hlediska jeho počin nepředstavoval žádnou jistotu. Ondřej Vetchý ve stěžejní dvojroli prokázal svůj zjevný komediální talent. Jeho Franta coby hlava rodiny je ale mnohem vtipnější než agent Frank, jehož postava je poměrně seriózně pojata. Vetchý je v mnoha scénách začtený do románů o Jamesi Bondovi, jen jednou je k vidění, jak třímá v rukou dobrodružnou knihu o pirátech, což se ve výsledku promítne do jeho představy, kdy se na palubě pirátské lodi ocitne se svojí atraktivní kolegyní z práce, kterou sympaticky ztvárnila populární slovenská zpěvačka Kristína Peláková. Chybou bylo akorát jen to, že se těžko mohla objevit v jeho představách, když ji v té době ještě ani neznal(!). Takových těch drobných nedůsledností i nepřesností je ve filmu poměrně nemalý počet. Někdy je to rušivé, do očí bijící, někdy se to dá tolerovat. Proč se záporák Sperminátor z představ nesmyslně objeví v reálu na svatbě jedné z jeho dcer jako fotograf? Proč jeho nejmladší dcera neustále mlží, s kým souložila. Co chtěla docílit Františkova manželka tím, že se sblíží se spisovatelem se sebevražednými sklony? Proč je Franta rázem se všemi rodinnými problémy tak smířený, když předtím nekontrolovatelně vyšiloval? A tak bych mohl pokračovat. Motivace postav byly mnohdy málo zřejmé, dost často i nešikovně posazené. V představách taky panoval menší zmatek, ale ten byl i celkem přípustný. Kolikrát se v nich odehrálo něco, co vlastně ani nebylo moc zajímavé, ani příliš smysluplné a odvázané tak akorát. Nebyly moc dobře zvládnuty přechody mezi realitou a snovými sekvencemi. Když film setrvával v realitě, byl komediálně dobře zvládnutý, snové sekvence byly poměrně trapné. Akce ve filmu tolik nedominovala, jak by asi měla. Asi si umíte představit, jak čeští filmaři zvládají akci. Po řemeslné stránce nic moc. Otřesně ovšem dopadly postsynchrony. Dva méně známí herci byli špatně předabováni Štěpničkem a Sypalem. A občas se stávalo, že některým hercům nebylo dost dobře rozumět, značně totiž haproval zvuk i artikulace. Ani okatě nastrčenému product placementu se film neubránil. Zasmát se u této na české poměry netradiční komedie dalo. Originálních vtipů se vyrojilo dost. Herecké obsazení to odehrálo v pohodě. Casting si dával záležet na výběru atraktivních mladých slečen. Globálně u mě převažují pozitivní dojmy. Mělo se zapracovat hlavně na detailech. Ale takový už je život filmových hrdinů. 60%

    • 21.11.2014  06:52

    Chlapče, holku si vynutíš jedině s Donutilem. Za pomoci jeho desatera se definitivně zbavíš ostýchavého postoje k ní. Karel Janák tomu věnoval celý film. Představte si, že ještě někde existuje v tom našem zemském ráji na pohled oplývajícím mlékem, strdím a krásnými dívkami, mimózní mladík Marek, (přestárlý) student astrofyziky, kterému učarovala jedna buchta, myšleno slečna, pro kterou je (zatím) vzduch. I nelenil nám tento slovanský jinoch, a pro něj přesličnou děvu, začal pronásledovat, posléze si vědom, že to není dobrá metoda pro získání její pozornosti. neb by se jevil jako uchyl. I rozhodl se pro rady experta obrátit na odborníka z nejpovolanějších, který o problematice balení žen sepsal několik úspěšných knih. Shodou okolností se jedná o jeho otce, se kterým se moc nestýká, ale jehož knihy mají u čtenářů značnou odezvu. A ačkoliv spolu neudržují nejvřelejší vztahy, i tak expert souhlasí a žádosti vyhoví. Jemu a jeho třem spolubydlícím předestře, jím osobně sepsané desatero pravidel "Jak ulovit ženu". Je vedlejší, že tato pravidla přenesená do praxe mohou fungovat poněkud jinak, než na papíře. Točit v Česku remake je tvůrčí sebevražda. Jedná se o dva roky starý, u nás prakticky neznámý italský romantický film, k němuž se tvůrci v úvodních titulcích přiznali. Ponechme stranou srovnání s ním a zaměřme se raději, jak dopadl z hlediska českého diváka, který se na něj podívá s určitým očekáváním komedie napěchované humorem, potažmo bláznivými gagy. Můžu místopřísežně prohlásit, že film neobsahuje jediný gag(!), který by vyvolal pobavený úsměv. Situace se nezlepší ani s příchodem osvědčeného Miroslava Donutila na scénu. Ten sice v obarvených vlasech budí oprávněné podezření, kam ho vlastně zařadit, ale kupodivu se nesnaží svým typickým ztřeštěným přístupem vytřískat z filmu něco humorného na přilepšenou. O nic lépe na tom nejsou ani ostatní herci. Matouš Ruml, jinak více známý jako extra blb Lexa ze sitcomu "Comeback", je neskutečně nudný (pokud právě nepředvádí dinosaura) a věkově nezařaditelný rádoby student a tahoun filmu v jedné osobě, ale na to, kolik prostoru ve filmu dostal, je hodně bezvýrazný. Jeho spolubydlící by mohli být zajímavá partička okolo něj, ale ani jim scénář nedopřál žádný gag. Jan Dolanský je z celého filmu nejpřesvědčivější figurkou. Hulí, zakládá si na pěstování trávy v bytě, a zase hulí, Petr Buchta hraje svoji studentskou postavu přibližně stejně, jako kdysi "cestovatele" Vojtu z nekonečného seriálu "Ulice", s tím rozdílem, že zde má obrýlenou image, což mu dodává na serioznosti a Tereza Nvotová je top nejšerednější herečka pod česko-slovenským sluncem. Kristína Svarinská coby objekt Markova zájmu s netradičním jménem Stefanie by zřejmě v reálu dostatečně obstála, nerda jako je Marek by asi nechtěla, dokonce je ve filmu zadaná a po jejím boku se objevuje zbohatlický synek, ale pro filmové účely nebyla tou potřebnou kráskou. Mně osobně nepřinutila, abych za celou dobu jedinkrát položil ruku na svůj pyj, a to hovoří za vše. A to musím zdůraznit, že jsem si v minulosti ve slabé chvilce vyhonil i nad bábou Tutovkou. Z předchozích řádků vyplývá, že film nikdo herecky netáhne. On to netáhne režijně ani Karel Janák. Jeho režie nemá příliš řemeslných kvalit a jediné, na čem si opravdu dává záležet, je kamera, v níž vyniká. Jejím vlivem je k mání řada pěkně nasnímaných obrázků, které dokonce navodí pocit, že se nedíváme na český film v jeho typickém architektonickém stylu. Záměr, alespoň v tomhle se přiblížit svému italskému vzoru, v tomhle rozhodně vyšel. Film si stanovil nejasná kritéria, jejichž vlivem tápe, a ve kterých tak nějak zaniká i těch deset proklamovaných pravidel, jejichž využití, vzhledem k absenci gagů s nimi spojených, je celkem nefunkční až zbytečné. Nejvíc slabin má disproporční scénář rovněž sepsaný Karlem Janákem. A nejedná se o drobné nebo menší nedostatky, ale obrovské kiksy k nepřehlédnutí. Proč je hlavní ženská postava Slovenka, proč by z nějakého neznámého popudu měla pustit k vodě perspektivní vztah s bohatým přítelem (Jakub Prachař), proč tolik obstrukcí kvůli jedné "buchtě", proč se tato "buchta" rozhoduje nad výběrem partnerů/soků v lásce takovým způsobem, jež nemá s realitou zhola nic společného a je vyloženě hloupý, až nad ním rozum zůstává stát, proč najednou otec chce pro svého syna to nejlepší, když se předtím tak nějak nezajímal jak žije atd. Zkrátka a dobře, scénář je zcela nefunkční, s postavami nespolupracuje návaznou formou, ani o ni příliš neusiluje, a je víc mimo, než hlavní mužský hrdina. Chápu, Janák chtěl natočit něco dospělejšího, ale současně zariskovat se nevyplácí. Přechod k dospělé a vyzrálejší filmové formě nezvládl a jeho film se utopil v bezradnosti scénáře a slabé, bezkrevné režii s řadou až podivně vzájemně nekoexistujících scén. Janák by si měl sám osvojit desatero, jak natočit dobrý film. Evidentně tu "brožuru" někam založil, že pane Donutile. S vaším dovolením, jsem použil vtipnou narážku z Tankového praporu, abych odboural to nevtipné prázdno, které film Karla Janáka obsahuje. A dost dobře si nedovedu představit, která kategorie diváků by tento film mohla ocenit. 40%

    • 23.10.2014  12:04

    Osvědčená "undercover" značka Schmidt & Jenko se vrací na scénu a možná ne úplně naposledy. Johnnyho Deppa tentokrát nečekejte. Avšak příval situační komiky cílený na klišoidní "buddy movies", rozhodně ano! A to v takové (pře)míře, kterou by žádný jiný film určený pro kina, hned tak nezvládl. Tím ovšem nechci tvrdit, že druhému pokračování vše precizně a do detailu vychází. S tím bych byl opatrnější. Ono měřit síly se situačním humorem a (záměrným) klišé je jedna věc a být nad věcí, je druhá. Ne vždy jsem měl stoprocentní pocit, že být trapný, je přímo tvůrčí záměr. Tak či onak, nový případ pro nerozlučné policejní partáky z oddělení narkotik je na světě. Tentokrát jsou pověřeni novým, neméně náročným úkolem odhalit distributora nové a nebezpečné drogy, která se na jedné z vysokých škol šíří rychlostí světla a má na svědomí už i první obět z řad studentů. Na policejních důstojnících je, aby ve svém novém působišti dokonale zapadli a nevzbudili nejmenší podezření, dokud dealer nebude vypátrán. Zamrzí, že se pokračování chce stát 22 krát odvázanější, než jeho předchůdce, a 22 krát je horší v poměru akce k situačnímu humoru. Akce je nejen opravdu mizivé množství, ale není ani špičková, což by se dalo odpustit filmu určenému rovnou na dvd, ne však předpokládanému kinohitu sezony. Akční chvilky si divák užije na začátku a na konci, ale pokud čekáte třeskuté finále, budete o to víc zklamáni. Se závěrečnou akcí je spojeno odhalení onoho dealera a jelikož tato záporná postava devalvuje i minimální šanci na seriozní pojetí, tak podle toho vypadá i finále, ve kterém není nouze o pořádnou dávku trapnosti, která však už bohužel nebyla ani natolik vtipná, jak by si tvůrci přáli. Když k tomu připočtete v dnešních akčních filmech málo vídanou zadní projekci, s jistotou se žádného pochvalného efektu nad ne právě ideálně zvládnutým finále, nedočkáte. Nicméně, s celým filmem to nikterak žalostné není. Co totiž filmu vychází perfektně, je jeho ústřední dvojka. Oplácaný Jonah Hill (podílel se vedle produkce i námětu) a atletický Channing Tatum jsou natolik perfektní dvojka, že i tu dějovou liknavost díky jejich energii filmu odpustíte. Dokáží se tak zesměšnit a přitom zůstat důstojní, že něco takového jsem naposledy viděl u inspektora Clouseau. Jednoznačně jejich zásluhou má film tolik originálních gagů a vtipných situací. V jejich podání bude divák svědkem následků požití inkriminované drogy, kdy se obraz rozdělí na světlou a temnou polovinu, při níž hraje zaniklá kapela Creed, anebo ho čeká vtipný přijímací rituál do vyhlášeného studentského spolku a opomenout ani nelze tu část, kdy jejich kapitán Dickson nasupeně zjistí, že mu Schmidt klátí na vejšce dceru, i když je diskutabilní, že by v případě svého nadřízeného neměl o ní potuchy a mnoho dalších situací, v nichž je dost prostoru jak pro vtipné, tak i opravdu trapné gagy, které jsou však velmi mile a bezelstně podávané. Dobrá porce akce však pokračování přece jen citelně chybí. Je sice fajn, že tady stupidní klišé všech "buddy movies" dostávají zabrat a jsou opatřeny novým rozměrem, jako třeba nabourání kamarádských vztahů mezi oběma partáky mezi něž se vloudí pochybnosti, jestli to spolu mají táhnout dál za účasti hudební klasiky "Missing You" od Johna Waite, ale stavět celý film v podstatě jen na obracení či přepracovávání zaběhaných stereotypů, s sebou nese nejedno úskalí. To se ve filmu samozřejmě projevuje v tom smyslu, že film se čas od času mění na jakousi delší seriálovou epizodu se vším, co k tomu patří. Někdy je to super, ale někdy od toho očekáváte víc, než se nakonec dostaví. Tohle břemeno z filmu definitivně padá v závěrečné titulkové sekvenci, kdy si tvůrci a celý film ze sebe střílí takovým nevídaným způsobem, až předchozí stagnaci opět odpustíte. Najednou se na vás vyvalí vlna vtípků spojená s případnými dalšími pokračováními, dostaví se substitující Seth Rogen a řada gagů, jimž nechybí parodický rozměr. To úplně maximálně nejodvázanější nakonec přišlo na závěr. Povzdechnutí, jestli je to škoda nebo ne, raději nechám na vás. Rozhodně si se sympatickou dvojkou policejních důstojníků užijete kopec legrace a čekejte spíše komedii s prvky krimi než obráceně. Pokračování ve výsledku zaostává za jedničkou především v akci, zápletka není žádný zázrak, ale je tak záměrně jednoduše koncipovaná i pojatá, chybí nějaká atraktivní ženská postava a pokud dojde na další díl, mohl by se zkusit angažovat výrazně akčnější režisér, který i nějakým způsobem zredukuje přemíru situačního i seriálového humoru (s tím moc nelze počítat vzhledem k předloze, z jaké oba filmy vycházejí) a dodá větší lesk, co do stylovosti, ale jinak to bylo celkem o.k. Pobaví to na 80%

    • 11.5.2014  14:13

    Zabít ihned režiséra, scénáristu, a pokud možno za méně než tři dny, tenhle utahaný slepenec zapomenout. Mohl to být comeback Kevina Costnera na plátna kin, ale je to fiasko. Stárnoucímu agentovi CIA Ethanu Rennerovi je diagnostikována rakovina mozku v pokročilém stádiu, která se mu přesunula do plic a zbývá mu řádově jen pár měsíců života. V praxi to znamená, že odejde z aktivní služby. Atraktivní agentka Viva ho za tímto účelem vyzve ke spolupráci na dopadení nebezpečného zločince jménem Vlk. Na oplátku mu agentka poskytne experimentální lék, který mu má prodloužit život. Na nebezpečný úkol má jen tři dny. Proč zrovna dostal tak krátkou lhůtu, mně nebylo jasné, ale ono je to vlastně jedno, zvláště když se náš umírající hrdina místo napínavého nahánění, se začne věnovat stmelování vztahů se svojí rodinou, kterou kdysi opustil, což si vyčítá a film se začne ubírat zcela jiným směrem, než by se dalo očekávat a to v negativním slova smyslu. Jeho dcera je nyní v citlivém, pubertálním věku a on jako starostlivý otec ji přece nemůže nechat kdejakému hejhulovi a jeho manželka je pořád ještě kost. Nedovedete si představit, co se po akčním úvodu začne ve filmu odehrávat. V podstatě nic a film je pojat zcela odlišně, než by se dalo předpokládat. Vyjma úvodní akce v Srbsku, se dobrou hodinu nic akčního nestane, pokud tedy nepočítáte Costnera jedoucího na kole, Costnera řešícího početnou černošskou rodinku nastěhovanou proti jeho vůli v jeho bytě, nesympatickou dceru, u které by to spravila jedna facka atd. Kdo zná filmografii režiséra McG, tak jistě má nějakou představu, jak by mohl režijně vypadat tento film. V podstatě se jedná o tři filmy v jednom. V prvním případě se jedná o částečně chtěnou a částečně nechtěnou komediální záležitost, pak se dostává na přetřes lehčí vztahové drama, a aby se neřeklo, tak i špionážně- akční thriller. Jenže akční scény by se daly spočítat na prstech jedné ruky, a jsou jedním slovem slabé, nesoudržně sestříhané a atakují sotva průměr, a to jen asi ve dvou případech. Tím prvním je rvačka v klubu, kde je dcera v obležení svých zřejmě nadržených vrstevníků (nedalo se rozpoznat, co jí hrozilo, protože tahle téměř psychedelická scéna působila, jak z nejhoršího filmu Davida Lynche) a tím druhým je vcelku povedená honička v autě se zločinci, ale mezi námi taky žádná sláva, když vezmeme dnešní standard v akčních filmech. McG film p(r)oložil neskutečně natahovanými scénami, ve kterých nejde o nic, a přitom se vehementně řeší dcera, její matka a rodinka černochů. A to pořád dokola a téměř dvě hodiny. Navíc dramaturgie filmu je naprosto nezvládnutá. Za tím vším stojí slovutný Luc Besson, jež dodal námět a scénář, a který má snad nějaký rodinný mindrák, protože si jinak nedovedu vysvětlit, proč do svého každého druhého filmu cpe rodinu a dceru, která nějakým způsobem stojí v popředí. Tohle je ovšem jeho nejhorší výtvor a jeden z nejhorších Costnerových filmů. Ano, za vším hledej vlky (i tady se jedna taková postava vyskytuje a asi to bude karma), ale přece jen časy, kdy s nimi tančil, jsou přece jen dávno zaváty prachem prérie. Nemůžu opomenout akvizici v podobě krásky Amber Heard, která patrně představila nejsvůdnější ženskou kreaci současnosti Její vyzývavé nastajlování je sice fascinující, ale do tak nudného a fádního filmu je jí škoda, a navíc se ve filmu objevovala nepříliš frekventovaně a téměř nadbytečně. Naprosté utrpení bylo, jak film trpělivě střídal absurdní komediální vsuvky s vážnějšími polohami filmu. Nevím, co si myslet o scénách, kdy Ethan zadrženého účetního, hledaného zločince, místo výslechu donutí diktovat telefonicky recept své dceři na špagetovou omáčku. Odůvodněno je to tím, že je to Ital a ti se ve špagetách přece vyznají. Dalších absurdních přešlapů jsou ve filmu desítky, a na hlavní zápletku a její rozvíjení, už se ani výrazně nedostalo a postupně přestala hrát důležitost, když byla značně upozaděna. Na to, že měl Costner hrát muže s rakovinou, kterému zbývá jen pár měsíců života, vypadal až příliš dobře a v kondici. Sice občas omdlel a měl halucinace, ale absolutně to nic neznamenalo. A takových podivných, vykolejených, zmatených, nedůležitých a s dějem absolutně nesouvisejících scén, se do filmu natkalo od začátku až do konce. Bessonovy filmy se většinou odehrávají mimo americkou půdu, a kdo tentokrát nepohrdne Paříží, má vyhráno. Kevin Costner předvedl uspokojivý herecký výkon, ale i kdyby se přetrhl, je to pořád Costner, co hraje vše tak trochu na jedno brdo a s jedním nacvičeným výrazem. Připadá mně, že se mu v obličeji zračila i nespokojenost s jeho současnou hereckou kariérou a po tomhle filmu utržila další vážnou trhlinu. Podle mě mu nezbývá, než se do tří dnů rozhodnout, popřípadě přehodnotit, jak chce dál v kariéře pokračovat. Tohle byla opravdu velká bída a zmar. Z hereckého obsazení je největším plusem tentokrát elegantně přirozená Connie Nielsen. Chtěl jsem vidět pořádný špionážní akční thriller a dostalo se mně slaboty o starostlivém tatínkovi na vejminku. Je to škoda, protože to vypadalo slibně. Mé hodnocení: 40%

    • 27.3.2014  12:39

    Hoj, bídný peršane střež se Themistoklesovy armády! Vzhůru do litého boje za sjednocení Řecka! K tomu nevybízím já, ale udatný generál Themistokles ve druhém pokračování "třístovky" comicsového autora Franka Millera, které změnilo obsazení i režiséra. Tohle pokračování, nebo chcete-li spin-off, je zobrazením událostí odehrávajících se ve vedlejší linii souběžně s událostmi z prvního dílu. Ještě jednou se setnina statečných athénských vojáků utká na digi ploše moderního blockbusteru ve stylu kdo z koho aneb padni komu padni. Odejde po cca 100. minutách (comicsové) řežby divák spokojený anebo otrávený? Možná bude vyhlížet v davu krále Leonidase Geralda Butlera z prvního filmu. Jeho postava zemřela. Místo něj je na scénu vehnán Sullivan Stapleton a nový režisér je přesvědčený, že v záplavě CGI smršti, nebude ani žádné charisma, jaké měl Butlerův Leonidas, zapotřebí.To je velký omyl. Butlera si z prvního dílu pamatuji víc než souboje v krásném vizuálním zobrazení. Snyder přenechal režírování celkem neznámému izraelskému režisérovi Noam Murrovi, jehož filmografii zdobí jen pár stejně neznámých snímků, a osobně se spokojil s podílem na scénáři a film produkčně zaštítil. Jeho produkční dohled, je i tak, na filmu více než znatelný. Nový režisér v podstatě pokračuje tam, kde starý režisér skončil. Do popředí příběhu se tentokrát dostává žena hnaná pomstou. Krásnou a krutou Artemisii ztvárnila na první pohled impozantním způsobem Eva Green. Za vším hledej ženu je tady bráno do důsledků. Konflikt rozvíří právě ona a děje se tak převážně proto, aby Eva Green a její postava působila maximálně sexy, a pro potřeby soudobého diváka, který chce před sebou vidět úchvatnou ženu-manipulátorku. Mužský prvek a testosteron je tady sice zastoupen ve velkém měřítku, ale stačí jedna Eva a všichni jdou k zemi. O hlavní femme fatale je postaráno a není tak docela ve filmu sama. Lena Headey, vdova po králi Leonidasovi, která přestála čistku v rámci přechodu z jedničky do dvojky, je tady rovněž přítomna. Byl jsem žádostiv, jaký film bude ohledně servírování krvavých scén. A krev chlístá na všechny světové strany. Tvůrci obešli pravidlo zaručující vysoké výdělky a rozhodli se film neudělat pro celou rodinu. Zhusta digitální a místy nerealistická krev po probodnutí a seknutí na první dobrou tryská ve velkých gejzírech. Kvalitou sice oscilovala mezi mrkvovým džusem a rajčatovým protlakem hustší konzistence, ale nikdo si nemůže stěžovat, že jí bylo ve filmu málo. Zpomalovat každou druhou drastickou scénu mně přišlo zpočátku, jako výraz efektnosti, ale později už to bylo přehnané a na konci filmu až otravné. Souboje tělo na tělo, respektive meč na meč, mají dost často vybroušené kompozice, ale jak už jsem psal výše, zpomalených záběrů bylo až přespříliš mnoho. Michael Bay by se při takovém značném počtu zpomalovaček dmul pýchou anebo by blednul závistí. Zkrátka, jak se to vezme. Jednotlivé souboje jsou provedeny z technického hlediska dobře, ale netvrdím, že výjimečně, i přestože je krvavý prvek přítomen ve vysokém měřítku. Přímo nad nimi nejásám a ani je neposílám do starého Řecka. Prvky explicitní erotiky se do filmu také vtěsnaly. Tvůrci Evu zahalili do úsporných šatiček s dráždivým dekoltem, který v jedné scéně herečce podlehne, stejně jako vojevůdce Themistokles a divák do té doby odkázaný na fantazírování, co se to tam Evě dme, už mohl porovnávat nakolik jeho představa splnila reálné cíle. Nad Lenou Headey může jen divák slintat, a i když vypadá rajcovně, tak co má pod outfitem se rovná dalšímu nenatočenému dílu Pánu prstenů, pokud jde o divákovo podněcování fantazie, nebot ze svého těla neukáže, oproti své kolegyni, zhola nic. Frekvence bitek je poměrně častá a vítal jsem jí nad dialogy, které jsou prázdné a nikterak záživné spolu s přítomným voice-overem královny přibližující a osvětlující nastalé události, a v podstatě to všechno sloužilo, jako nepříliš důležité předivo pro přechod do další obrazové lahůdky. Film skrývá opravdu efektní a často až impozantní vizuální podívanou, které však nějakým záhadným způsobem schází epický rozměr. S osvědčeným schéma z jedničky se tady pracuje jemně a v rukavičkách, což se filmu v mnohém vyplácí. Divák už je nějakým způsobem připraven, co ho v necelé třičtvrtěhodině čeká a nemine. Určitě bude i překvapen, jak filmu v mnohém jeho efektivita vychází. Hlavní úskalí nastává s tím nejlepším, co film má. A sice s jeho vizuálním stylem, který už tady, zkrátka a dobře, k vidění byl před osmi lety, a navíc divák znalý Millerova obrazového a vypravěcího stylu, už nebude zaražen do sedačky v kině, tak jako kdysi před léty. Zvláště, když nový režisér víceméně svého předchozího kolegu kopíruje, jen v mírných intencích odklonu. Na to, že je však nováčkem v režírování velkofilmu si může pogratulovat, jak je na poprvé dobrý, ačkoliv schopnost megalomanství po Snyderovi nezdědil. K bitvám z větší části dojde na Egejském moři. Velitelka perského námořnictva Artemisia vede svoji flotilu vstříc záhubě, ale i tak se o pozadí konfliktu mezi oběma znesvářenými stranami divák příliš mnoho nedozví, a pokud ano, tak to na něj bude působit všechno dost jednoduše a jednorozměrně, ale ostatně jde o comicsové zpracování, ale i tak se nedalo přehlédnout, že režisér se nechtěl až tak podvolit scénáři a z comiscsového pojetí se chtěl vymanit a pojat film seriozněji, než bylo zamýšleno, což se mu nejednou podařilo. Z technického hlediska občas zazlobilo CGI a z hlediska prožitku nebylo komu fandit. Xerxes, jako mstivý potomek zabitého perského krále, byl upozaděný a jeho autoritu notně podkopala "opircingovaná" a ořetízkovaná image s nádechem čtyřprocentní menšiny. V popředí diváckého zájmu stála dvojice Themistokles a Artemisie. Chrabrý válečník proti psychopatce velící námořní flotile to měl těžké a sympatie ani u jednoho z nich nebyly dostatečně vyladěné, jak by měly, ale jejich společné scény (byly celkem dvě/erotická+závěrečné zúčtování) patřily pro mě osobně k vrcholům filmu. Nejslabší to bylo s vyvoláváním emocí. Přitom všem, jak se toho ve filmu děje a rozhodně toho není málo, diváka nezásáhnou téměř žádné a nemyslím si, že by Murro byl horší vypravěč než jeho slavnější kolega Snyder. A trochu divně působilo, že všichni, ač řeckého nebo perského původu, hovořili plynnou (britskou) angličtinou. Po celkem kvalitativně vyladěné jedničce by leckdo mohl namítat, že její následné pokračování bez přítomnosti vizionářsky smýšlejícího a přehledem disponujícího Snydera na režijní sesli, bude mít film značně nakročeno do béčkového spektáklu, ve kterém není prostor pro konstruktivní myšlenku a nedostatek tvůrčí invence se zastírá řežbou hlava nehlava. Podobných filmů přece vychází na dvd v hojném počtu, tak proč, na to ještě chodit do kina?! Protože tomuhle filmu velké plátno sluší na 300%! Mé hodnocení: 80%

    • 22.10.2014  08:24
    7500 (2014)
    **

    Takaši, Takaši, tenhle horor je na kaši, i když letadlo zůstalo celé. Na palubu letu 7500 nastoupil nežádoucí cestující navíc a sice paní NUDA. A režisér krčící se v rohu kabiny letadla pilotoval nedůsledně, málo poutavě a nevyděsil ani omylem, a i když kormidloval přehledně a technicky přijatelně, vyvstal pocit, že si na technické stránce snímku zakládal víc, když prakticky nic víc z diváckého hlediska nepředvedl. Nutno dodat, že občas na diváka jukla mysteriozní atmosféra. Během letu 7500 mířícího do Tokia zemře za podivných okolností jeden z pasažérů. A následně jeho mrtvola zmizí. Tím se spustí řetězec ještě podivnějších událostí, na které nikdo nemá vysvětlení. Světe div se, ale je to právě stokrát provařené i prověřené prostředí dopravního letadla, ve kterém se mysteriozní děj z 99% odehrává, a které tenhle film dělá alespon trochu zajímavý a určitým způsobem funkční. Ne vždy a za všech okolností, ale příběhu slouží dobře. To, co naopak pozbývá funkčnost, je jakási režisérova umanutá snaha o strašidelnou až jakousi psychologickou hru s divákem. Především na to nemá prostředky v podobě odpovídajícím způsobem vystavěného scénáře a režie, která nemá téměř, co nabídnout, si jako nouzový východ stanovila závěrečnou pointu, kterou větříte o to víc, jak filmu postupně dochází palivo. Nad vším převládají hrozivě nudné a absolutně nezáživné dialogy bez štávy, což jen umocnuje celkovou rozvleklost s minimální snahou o rozpohybování ospalého filmu. Z relativně sympatické herecké sestavy, která čítá povědomé tváře, vlastně nikdo nezaujme. Letuška Leslie Bibb a spol. do té nudy svými mírně nevýraznými výkony úměrně zapadají. Takaši Šimizu není žádný začátečník a jeho snímek, když už nic jiného, má slušnou technickou kvalitu, která by se v kině neztratila. Jeho vynalézavé kamerové nájezdy občas vykouzlí hutnou atmosféru, ale v konečném součtu je to málo, protože scénář Craiga Rosenberga je nudný a je v něm znát inspirace slavnějšími filmy. Šimizu se až příliš spoléhal na atmosférické vyznění, které je sice v několika scénách fajn, ale to je asi tak všechno. Zapomnělo se na tempo, zajímavé postavy, akčnost i logiku a tím vším prostoupila nuda, jejíž přítomnost se ve filmu rozlévá v téměř neúnosné míře i zásluhou utahané režie. Nemám nejmenší doporučení, abyste do tohoto letadla nastoupili. V horším případě neustále rostoucí nudou usnete, a v tom lepším případě snímek dokoukáte, avšak nijakým způsobem ve vás nebude rezonovat. Tenhle let za mnoho nestál. Mé hodnocení: 40%

    • 6.3.2014  11:16
    86. Annual Academy Awards (TV pořad) (2014)
    ***

    Oscar už je dědeček o hůlčičce, není to na pohled ani nijak zvláště pěkný štramák, ale pořád přitahuje velkou pozornost. Herci dokáží pro tohle prestižní ocenění udělat cokoliv, aby ho získali. Slavnostní ceremoniál kolem Oscarů je vždy pompézní, účastníci se předhánějí v luxusních robách a oblecích, a nejinak tomu bylo i u 86.ročníku udílení cen, které uváděla Ellen DeGeneres, a které rozhodně nebyly bez překvapení stran oceněných tvůrců a jejich filmů. Největší zájem se vždy podle mě upírá na cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Letos ji všichni už předem posílali DiCapriovi a nakonec ji jemu, i zbylým nominovaným, vyfoukl Matthew McConaughey. Muž s AIDS vyzrál na muže z burzy. Je v podstatě jedno, jaký herec nebo film vyhraje. Jde o to, co tomu vítězoslavnému pocitu předchází. Tři hodiny uvolněné nálady, sličných hereček, hudebních vystoupení, uctění památky zesnulých umělců, objednávka pizzy (to byl nápad jíst v těch luxus hadrech pizzu) a uhozená selfie blbost, z které jsem se fakt nepodělal, jak ti, co ji rekordně sdíleli. Zkrátka večer plný dojmů a bilancování z filmového světa za uplynulý rok. Vysoká účast známých herců mě osobně potěšila, protože byly ročníky, kdy tam skoro nikdo nepřišel, respektive nikdo zajímavý. Předlouhé, a ne vždy se zajímavými rituály a proslovy, ale takoví jsou Oscaři. Milovaní i zatracovaní. Nenávidění i obdivovaní. A diváky na celém světě hojně sledovaní. Nelíbí se mně, že toho večera se vše točí kolem pár vyzdvihovaných filmů, které nemusí každého zaujmout. Platí to i o vítězném filmu "12 let na gauči" ,ne blbost, v řetězech to bylo. Film ze současnosti o černochovi, který trestal bělochy tím, že je přivazoval na dvanáct let ke gauči za to, co dělali běloši s jeho pra pra předky. A ještě zbývá předat mého Oscara za ten slavnostní večer: Oscar for beauty goes to...Charlize Theron. Mé hodnocení: 60%

1 32 33 34 35 36 37 38 47 93 138 184