kingik

kingik

David Kraťásek

okres Šumperk
profík, recenzent

76 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 33 34 35 36 37 38 39 47 93 138 184
    • 4.11.2015  09:04

    Český film postrádá dobrodružnou spektakulárnost. Režisér Milan Cieslar se rozhodl pro to něco udělat. Natočil akční komedii, v níž se obyčejná realita všedního dne prolíná s bujnými představami jednoho policejního poručíka. Tím je Franta Sýkora, který velí menšímu policejnímu sboru, doma zase mírně despoticky velí svým třem dcerám a opotřebované manželce, která si nejvíc "erotiky" užije při doručování pošty v práci, a s níž má sice náš hrdina relativně hezký vztah, ale jeho usedlému způsobu života chybí náboj a milostná jiskra. Už vůbec není nadšen z role dědečka, která mu bude příslušet poté, co jeho nejmladší, teprve šestnáctiletá dcera přišla do jiného stavu s nějakou pochybnou náhodnou známostí. Nezbývá než tajemného dredaře vypátrat. A tak jsme svědky, kdy se z pupkatého a prošedivělého Franty stává uhlazený, neohrožený a atleticky disponovaný agent Frank mladšího vzhledu, kterému neodolá žádná žena. Franta se totiž s oblibou ponořuje do svých dobrodružných představ, jež má vášnivě načtené z dobrodružné literatury, a v nichž je možné absolutně všechno. V jeho fantaziích figurují snad všechny postavy z jeho okolí. Jeho aktuální mise spočívá v dopadení muže jménem Sperminátor, jenž stojí za oplodněním jeho dcery, ale také vlivného bosse, který má v úmyslu odloudit mu ženu. V reálném životě totiž jeho citově vyprahlá manželka nesměle nadbíhá neurotickému spisovateli, který hraje v jeho představách zákeřného bosse. I Franta to zkouší u jiné. Zakoukal se do nové a podstatně mladší kolegyně z práce, která bude akční partnerkou na jeho misi. Ženská i mužská plodnost a neplodnost v tomhle filmu sehraje svou nemalou roli. A svůj prostor pochopitelně dostanou i ostatní dvě dcery a jejich životní peripetie. Nikdo si tedy nemohl stěžovat, že by ve filmu nedostal dostatečný prostor. Prolínání reality s fantazií není ve světě filmu nic tak nového a objevného. V českém filmu je to ale vzácný úkaz. Milan Cieslar, který má na kontě i spolupráci na scénáři, se pustil do neprověřených filmových vod a měl i kus odvahy, když z komerčního hlediska jeho počin nepředstavoval žádnou jistotu. Ondřej Vetchý ve stěžejní dvojroli prokázal svůj zjevný komediální talent. Jeho Franta coby hlava rodiny je ale mnohem vtipnější než agent Frank, jehož postava je poměrně seriózně pojata. Vetchý je v mnoha scénách začtený do románů o Jamesi Bondovi, jen jednou je k vidění, jak třímá v rukou dobrodružnou knihu o pirátech, což se ve výsledku promítne do jeho představy, kdy se na palubě pirátské lodi ocitne se svojí atraktivní kolegyní z práce, kterou sympaticky ztvárnila populární slovenská zpěvačka Kristína Peláková. Chybou bylo akorát jen to, že se těžko mohla objevit v jeho představách, když ji v té době ještě ani neznal(!). Takových těch drobných nedůsledností i nepřesností je ve filmu poměrně nemalý počet. Někdy je to rušivé, do očí bijící, někdy se to dá tolerovat. Proč se záporák Sperminátor z představ nesmyslně objeví v reálu na svatbě jedné z jeho dcer jako fotograf? Proč jeho nejmladší dcera neustále mlží, s kým souložila. Co chtěla docílit Františkova manželka tím, že se sblíží se spisovatelem se sebevražednými sklony? Proč je Franta rázem se všemi rodinnými problémy tak smířený, když předtím nekontrolovatelně vyšiloval? A tak bych mohl pokračovat. Motivace postav byly mnohdy málo zřejmé, dost často i nešikovně posazené. V představách taky panoval menší zmatek, ale ten byl i celkem přípustný. Kolikrát se v nich odehrálo něco, co vlastně ani nebylo moc zajímavé, ani příliš smysluplné a odvázané tak akorát. Nebyly moc dobře zvládnuty přechody mezi realitou a snovými sekvencemi. Když film setrvával v realitě, byl komediálně dobře zvládnutý, snové sekvence byly poměrně trapné. Akce ve filmu tolik nedominovala, jak by asi měla. Asi si umíte představit, jak čeští filmaři zvládají akci. Po řemeslné stránce nic moc. Otřesně ovšem dopadly postsynchrony. Dva méně známí herci byli špatně předabováni Štěpničkem a Sypalem. A občas se stávalo, že některým hercům nebylo dost dobře rozumět, značně totiž haproval zvuk i artikulace. Ani okatě nastrčenému product placementu se film neubránil. Zasmát se u této na české poměry netradiční komedie dalo. Originálních vtipů se vyrojilo dost. Herecké obsazení to odehrálo v pohodě. Casting si dával záležet na výběru atraktivních mladých slečen. Globálně u mě převažují pozitivní dojmy. Mělo se zapracovat hlavně na detailech. Ale takový už je život filmových hrdinů. 60%

    • 21.11.2014  06:52

    Chlapče, holku si vynutíš jedině s Donutilem. Za pomoci jeho desatera se definitivně zbavíš ostýchavého postoje k ní. Karel Janák tomu věnoval celý film. Představte si, že ještě někde existuje v tom našem zemském ráji na pohled oplývajícím mlékem, strdím a krásnými dívkami, mimózní mladík Marek, (přestárlý) student astrofyziky, kterému učarovala jedna buchta, myšleno slečna, pro kterou je (zatím) vzduch. I nelenil nám tento slovanský jinoch, a pro něj přesličnou děvu, začal pronásledovat, posléze si vědom, že to není dobrá metoda pro získání její pozornosti. neb by se jevil jako uchyl. I rozhodl se pro rady experta obrátit na odborníka z nejpovolanějších, který o problematice balení žen sepsal několik úspěšných knih. Shodou okolností se jedná o jeho otce, se kterým se moc nestýká, ale jehož knihy mají u čtenářů značnou odezvu. A ačkoliv spolu neudržují nejvřelejší vztahy, i tak expert souhlasí a žádosti vyhoví. Jemu a jeho třem spolubydlícím předestře, jím osobně sepsané desatero pravidel "Jak ulovit ženu". Je vedlejší, že tato pravidla přenesená do praxe mohou fungovat poněkud jinak, než na papíře. Točit v Česku remake je tvůrčí sebevražda. Jedná se o dva roky starý, u nás prakticky neznámý italský romantický film, k němuž se tvůrci v úvodních titulcích přiznali. Ponechme stranou srovnání s ním a zaměřme se raději, jak dopadl z hlediska českého diváka, který se na něj podívá s určitým očekáváním komedie napěchované humorem, potažmo bláznivými gagy. Můžu místopřísežně prohlásit, že film neobsahuje jediný gag(!), který by vyvolal pobavený úsměv. Situace se nezlepší ani s příchodem osvědčeného Miroslava Donutila na scénu. Ten sice v obarvených vlasech budí oprávněné podezření, kam ho vlastně zařadit, ale kupodivu se nesnaží svým typickým ztřeštěným přístupem vytřískat z filmu něco humorného na přilepšenou. O nic lépe na tom nejsou ani ostatní herci. Matouš Ruml, jinak více známý jako extra blb Lexa ze sitcomu "Comeback", je neskutečně nudný (pokud právě nepředvádí dinosaura) a věkově nezařaditelný rádoby student a tahoun filmu v jedné osobě, ale na to, kolik prostoru ve filmu dostal, je hodně bezvýrazný. Jeho spolubydlící by mohli být zajímavá partička okolo něj, ale ani jim scénář nedopřál žádný gag. Jan Dolanský je z celého filmu nejpřesvědčivější figurkou. Hulí, zakládá si na pěstování trávy v bytě, a zase hulí, Petr Buchta hraje svoji studentskou postavu přibližně stejně, jako kdysi "cestovatele" Vojtu z nekonečného seriálu "Ulice", s tím rozdílem, že zde má obrýlenou image, což mu dodává na serioznosti a Tereza Nvotová je top nejšerednější herečka pod česko-slovenským sluncem. Kristína Svarinská coby objekt Markova zájmu s netradičním jménem Stefanie by zřejmě v reálu dostatečně obstála, nerda jako je Marek by asi nechtěla, dokonce je ve filmu zadaná a po jejím boku se objevuje zbohatlický synek, ale pro filmové účely nebyla tou potřebnou kráskou. Mně osobně nepřinutila, abych za celou dobu jedinkrát položil ruku na svůj pyj, a to hovoří za vše. A to musím zdůraznit, že jsem si v minulosti ve slabé chvilce vyhonil i nad bábou Tutovkou. Z předchozích řádků vyplývá, že film nikdo herecky netáhne. On to netáhne režijně ani Karel Janák. Jeho režie nemá příliš řemeslných kvalit a jediné, na čem si opravdu dává záležet, je kamera, v níž vyniká. Jejím vlivem je k mání řada pěkně nasnímaných obrázků, které dokonce navodí pocit, že se nedíváme na český film v jeho typickém architektonickém stylu. Záměr, alespoň v tomhle se přiblížit svému italskému vzoru, v tomhle rozhodně vyšel. Film si stanovil nejasná kritéria, jejichž vlivem tápe, a ve kterých tak nějak zaniká i těch deset proklamovaných pravidel, jejichž využití, vzhledem k absenci gagů s nimi spojených, je celkem nefunkční až zbytečné. Nejvíc slabin má disproporční scénář rovněž sepsaný Karlem Janákem. A nejedná se o drobné nebo menší nedostatky, ale obrovské kiksy k nepřehlédnutí. Proč je hlavní ženská postava Slovenka, proč by z nějakého neznámého popudu měla pustit k vodě perspektivní vztah s bohatým přítelem (Jakub Prachař), proč tolik obstrukcí kvůli jedné "buchtě", proč se tato "buchta" rozhoduje nad výběrem partnerů/soků v lásce takovým způsobem, jež nemá s realitou zhola nic společného a je vyloženě hloupý, až nad ním rozum zůstává stát, proč najednou otec chce pro svého syna to nejlepší, když se předtím tak nějak nezajímal jak žije atd. Zkrátka a dobře, scénář je zcela nefunkční, s postavami nespolupracuje návaznou formou, ani o ni příliš neusiluje, a je víc mimo, než hlavní mužský hrdina. Chápu, Janák chtěl natočit něco dospělejšího, ale současně zariskovat se nevyplácí. Přechod k dospělé a vyzrálejší filmové formě nezvládl a jeho film se utopil v bezradnosti scénáře a slabé, bezkrevné režii s řadou až podivně vzájemně nekoexistujících scén. Janák by si měl sám osvojit desatero, jak natočit dobrý film. Evidentně tu "brožuru" někam založil, že pane Donutile. S vaším dovolením, jsem použil vtipnou narážku z Tankového praporu, abych odboural to nevtipné prázdno, které film Karla Janáka obsahuje. A dost dobře si nedovedu představit, která kategorie diváků by tento film mohla ocenit. 40%

    • 23.10.2014  12:04

    Osvědčená "undercover" značka Schmidt & Jenko se vrací na scénu a možná ne úplně naposledy. Johnnyho Deppa tentokrát nečekejte. Avšak příval situační komiky cílený na klišoidní "buddy movies", rozhodně ano! A to v takové (pře)míře, kterou by žádný jiný film určený pro kina, hned tak nezvládl. Tím ovšem nechci tvrdit, že druhému pokračování vše precizně a do detailu vychází. S tím bych byl opatrnější. Ono měřit síly se situačním humorem a (záměrným) klišé je jedna věc a být nad věcí, je druhá. Ne vždy jsem měl stoprocentní pocit, že být trapný, je přímo tvůrčí záměr. Tak či onak, nový případ pro nerozlučné policejní partáky z oddělení narkotik je na světě. Tentokrát jsou pověřeni novým, neméně náročným úkolem odhalit distributora nové a nebezpečné drogy, která se na jedné z vysokých škol šíří rychlostí světla a má na svědomí už i první obět z řad studentů. Na policejních důstojnících je, aby ve svém novém působišti dokonale zapadli a nevzbudili nejmenší podezření, dokud dealer nebude vypátrán. Zamrzí, že se pokračování chce stát 22 krát odvázanější, než jeho předchůdce, a 22 krát je horší v poměru akce k situačnímu humoru. Akce je nejen opravdu mizivé množství, ale není ani špičková, což by se dalo odpustit filmu určenému rovnou na dvd, ne však předpokládanému kinohitu sezony. Akční chvilky si divák užije na začátku a na konci, ale pokud čekáte třeskuté finále, budete o to víc zklamáni. Se závěrečnou akcí je spojeno odhalení onoho dealera a jelikož tato záporná postava devalvuje i minimální šanci na seriozní pojetí, tak podle toho vypadá i finále, ve kterém není nouze o pořádnou dávku trapnosti, která však už bohužel nebyla ani natolik vtipná, jak by si tvůrci přáli. Když k tomu připočtete v dnešních akčních filmech málo vídanou zadní projekci, s jistotou se žádného pochvalného efektu nad ne právě ideálně zvládnutým finále, nedočkáte. Nicméně, s celým filmem to nikterak žalostné není. Co totiž filmu vychází perfektně, je jeho ústřední dvojka. Oplácaný Jonah Hill (podílel se vedle produkce i námětu) a atletický Channing Tatum jsou natolik perfektní dvojka, že i tu dějovou liknavost díky jejich energii filmu odpustíte. Dokáží se tak zesměšnit a přitom zůstat důstojní, že něco takového jsem naposledy viděl u inspektora Clouseau. Jednoznačně jejich zásluhou má film tolik originálních gagů a vtipných situací. V jejich podání bude divák svědkem následků požití inkriminované drogy, kdy se obraz rozdělí na světlou a temnou polovinu, při níž hraje zaniklá kapela Creed, anebo ho čeká vtipný přijímací rituál do vyhlášeného studentského spolku a opomenout ani nelze tu část, kdy jejich kapitán Dickson nasupeně zjistí, že mu Schmidt klátí na vejšce dceru, i když je diskutabilní, že by v případě svého nadřízeného neměl o ní potuchy a mnoho dalších situací, v nichž je dost prostoru jak pro vtipné, tak i opravdu trapné gagy, které jsou však velmi mile a bezelstně podávané. Dobrá porce akce však pokračování přece jen citelně chybí. Je sice fajn, že tady stupidní klišé všech "buddy movies" dostávají zabrat a jsou opatřeny novým rozměrem, jako třeba nabourání kamarádských vztahů mezi oběma partáky mezi něž se vloudí pochybnosti, jestli to spolu mají táhnout dál za účasti hudební klasiky "Missing You" od Johna Waite, ale stavět celý film v podstatě jen na obracení či přepracovávání zaběhaných stereotypů, s sebou nese nejedno úskalí. To se ve filmu samozřejmě projevuje v tom smyslu, že film se čas od času mění na jakousi delší seriálovou epizodu se vším, co k tomu patří. Někdy je to super, ale někdy od toho očekáváte víc, než se nakonec dostaví. Tohle břemeno z filmu definitivně padá v závěrečné titulkové sekvenci, kdy si tvůrci a celý film ze sebe střílí takovým nevídaným způsobem, až předchozí stagnaci opět odpustíte. Najednou se na vás vyvalí vlna vtípků spojená s případnými dalšími pokračováními, dostaví se substitující Seth Rogen a řada gagů, jimž nechybí parodický rozměr. To úplně maximálně nejodvázanější nakonec přišlo na závěr. Povzdechnutí, jestli je to škoda nebo ne, raději nechám na vás. Rozhodně si se sympatickou dvojkou policejních důstojníků užijete kopec legrace a čekejte spíše komedii s prvky krimi než obráceně. Pokračování ve výsledku zaostává za jedničkou především v akci, zápletka není žádný zázrak, ale je tak záměrně jednoduše koncipovaná i pojatá, chybí nějaká atraktivní ženská postava a pokud dojde na další díl, mohl by se zkusit angažovat výrazně akčnější režisér, který i nějakým způsobem zredukuje přemíru situačního i seriálového humoru (s tím moc nelze počítat vzhledem k předloze, z jaké oba filmy vycházejí) a dodá větší lesk, co do stylovosti, ale jinak to bylo celkem o.k. Pobaví to na 80%

    • 11.5.2014  14:13

    Zabít ihned režiséra, scénáristu, a pokud možno za méně než tři dny, tenhle utahaný slepenec zapomenout. Mohl to být comeback Kevina Costnera na plátna kin, ale je to fiasko. Stárnoucímu agentovi CIA Ethanu Rennerovi je diagnostikována rakovina mozku v pokročilém stádiu, která se mu přesunula do plic a zbývá mu řádově jen pár měsíců života. V praxi to znamená, že odejde z aktivní služby. Atraktivní agentka Viva ho za tímto účelem vyzve ke spolupráci na dopadení nebezpečného zločince jménem Vlk. Na oplátku mu agentka poskytne experimentální lék, který mu má prodloužit život. Na nebezpečný úkol má jen tři dny. Proč zrovna dostal tak krátkou lhůtu, mně nebylo jasné, ale ono je to vlastně jedno, zvláště když se náš umírající hrdina místo napínavého nahánění, se začne věnovat stmelování vztahů se svojí rodinou, kterou kdysi opustil, což si vyčítá a film se začne ubírat zcela jiným směrem, než by se dalo očekávat a to v negativním slova smyslu. Jeho dcera je nyní v citlivém, pubertálním věku a on jako starostlivý otec ji přece nemůže nechat kdejakému hejhulovi a jeho manželka je pořád ještě kost. Nedovedete si představit, co se po akčním úvodu začne ve filmu odehrávat. V podstatě nic a film je pojat zcela odlišně, než by se dalo předpokládat. Vyjma úvodní akce v Srbsku, se dobrou hodinu nic akčního nestane, pokud tedy nepočítáte Costnera jedoucího na kole, Costnera řešícího početnou černošskou rodinku nastěhovanou proti jeho vůli v jeho bytě, nesympatickou dceru, u které by to spravila jedna facka atd. Kdo zná filmografii režiséra McG, tak jistě má nějakou představu, jak by mohl režijně vypadat tento film. V podstatě se jedná o tři filmy v jednom. V prvním případě se jedná o částečně chtěnou a částečně nechtěnou komediální záležitost, pak se dostává na přetřes lehčí vztahové drama, a aby se neřeklo, tak i špionážně- akční thriller. Jenže akční scény by se daly spočítat na prstech jedné ruky, a jsou jedním slovem slabé, nesoudržně sestříhané a atakují sotva průměr, a to jen asi ve dvou případech. Tím prvním je rvačka v klubu, kde je dcera v obležení svých zřejmě nadržených vrstevníků (nedalo se rozpoznat, co jí hrozilo, protože tahle téměř psychedelická scéna působila, jak z nejhoršího filmu Davida Lynche) a tím druhým je vcelku povedená honička v autě se zločinci, ale mezi námi taky žádná sláva, když vezmeme dnešní standard v akčních filmech. McG film p(r)oložil neskutečně natahovanými scénami, ve kterých nejde o nic, a přitom se vehementně řeší dcera, její matka a rodinka černochů. A to pořád dokola a téměř dvě hodiny. Navíc dramaturgie filmu je naprosto nezvládnutá. Za tím vším stojí slovutný Luc Besson, jež dodal námět a scénář, a který má snad nějaký rodinný mindrák, protože si jinak nedovedu vysvětlit, proč do svého každého druhého filmu cpe rodinu a dceru, která nějakým způsobem stojí v popředí. Tohle je ovšem jeho nejhorší výtvor a jeden z nejhorších Costnerových filmů. Ano, za vším hledej vlky (i tady se jedna taková postava vyskytuje a asi to bude karma), ale přece jen časy, kdy s nimi tančil, jsou přece jen dávno zaváty prachem prérie. Nemůžu opomenout akvizici v podobě krásky Amber Heard, která patrně představila nejsvůdnější ženskou kreaci současnosti Její vyzývavé nastajlování je sice fascinující, ale do tak nudného a fádního filmu je jí škoda, a navíc se ve filmu objevovala nepříliš frekventovaně a téměř nadbytečně. Naprosté utrpení bylo, jak film trpělivě střídal absurdní komediální vsuvky s vážnějšími polohami filmu. Nevím, co si myslet o scénách, kdy Ethan zadrženého účetního, hledaného zločince, místo výslechu donutí diktovat telefonicky recept své dceři na špagetovou omáčku. Odůvodněno je to tím, že je to Ital a ti se ve špagetách přece vyznají. Dalších absurdních přešlapů jsou ve filmu desítky, a na hlavní zápletku a její rozvíjení, už se ani výrazně nedostalo a postupně přestala hrát důležitost, když byla značně upozaděna. Na to, že měl Costner hrát muže s rakovinou, kterému zbývá jen pár měsíců života, vypadal až příliš dobře a v kondici. Sice občas omdlel a měl halucinace, ale absolutně to nic neznamenalo. A takových podivných, vykolejených, zmatených, nedůležitých a s dějem absolutně nesouvisejících scén, se do filmu natkalo od začátku až do konce. Bessonovy filmy se většinou odehrávají mimo americkou půdu, a kdo tentokrát nepohrdne Paříží, má vyhráno. Kevin Costner předvedl uspokojivý herecký výkon, ale i kdyby se přetrhl, je to pořád Costner, co hraje vše tak trochu na jedno brdo a s jedním nacvičeným výrazem. Připadá mně, že se mu v obličeji zračila i nespokojenost s jeho současnou hereckou kariérou a po tomhle filmu utržila další vážnou trhlinu. Podle mě mu nezbývá, než se do tří dnů rozhodnout, popřípadě přehodnotit, jak chce dál v kariéře pokračovat. Tohle byla opravdu velká bída a zmar. Z hereckého obsazení je největším plusem tentokrát elegantně přirozená Connie Nielsen. Chtěl jsem vidět pořádný špionážní akční thriller a dostalo se mně slaboty o starostlivém tatínkovi na vejminku. Je to škoda, protože to vypadalo slibně. Mé hodnocení: 40%

    • 27.3.2014  12:39

    Hoj, bídný peršane střež se Themistoklesovy armády! Vzhůru do litého boje za sjednocení Řecka! K tomu nevybízím já, ale udatný generál Themistokles ve druhém pokračování "třístovky" comicsového autora Franka Millera, které změnilo obsazení i režiséra. Tohle pokračování, nebo chcete-li spin-off, je zobrazením událostí odehrávajících se ve vedlejší linii souběžně s událostmi z prvního dílu. Ještě jednou se setnina statečných athénských vojáků utká na digi ploše moderního blockbusteru ve stylu kdo z koho aneb padni komu padni. Odejde po cca 100. minutách (comicsové) řežby divák spokojený anebo otrávený? Možná bude vyhlížet v davu krále Leonidase Geralda Butlera z prvního filmu. Jeho postava zemřela. Místo něj je na scénu vehnán Sullivan Stapleton a nový režisér je přesvědčený, že v záplavě CGI smršti, nebude ani žádné charisma, jaké měl Butlerův Leonidas, zapotřebí.To je velký omyl. Butlera si z prvního dílu pamatuji víc než souboje v krásném vizuálním zobrazení. Snyder přenechal režírování celkem neznámému izraelskému režisérovi Noam Murrovi, jehož filmografii zdobí jen pár stejně neznámých snímků, a osobně se spokojil s podílem na scénáři a film produkčně zaštítil. Jeho produkční dohled, je i tak, na filmu více než znatelný. Nový režisér v podstatě pokračuje tam, kde starý režisér skončil. Do popředí příběhu se tentokrát dostává žena hnaná pomstou. Krásnou a krutou Artemisii ztvárnila na první pohled impozantním způsobem Eva Green. Za vším hledej ženu je tady bráno do důsledků. Konflikt rozvíří právě ona a děje se tak převážně proto, aby Eva Green a její postava působila maximálně sexy, a pro potřeby soudobého diváka, který chce před sebou vidět úchvatnou ženu-manipulátorku. Mužský prvek a testosteron je tady sice zastoupen ve velkém měřítku, ale stačí jedna Eva a všichni jdou k zemi. O hlavní femme fatale je postaráno a není tak docela ve filmu sama. Lena Headey, vdova po králi Leonidasovi, která přestála čistku v rámci přechodu z jedničky do dvojky, je tady rovněž přítomna. Byl jsem žádostiv, jaký film bude ohledně servírování krvavých scén. A krev chlístá na všechny světové strany. Tvůrci obešli pravidlo zaručující vysoké výdělky a rozhodli se film neudělat pro celou rodinu. Zhusta digitální a místy nerealistická krev po probodnutí a seknutí na první dobrou tryská ve velkých gejzírech. Kvalitou sice oscilovala mezi mrkvovým džusem a rajčatovým protlakem hustší konzistence, ale nikdo si nemůže stěžovat, že jí bylo ve filmu málo. Zpomalovat každou druhou drastickou scénu mně přišlo zpočátku, jako výraz efektnosti, ale později už to bylo přehnané a na konci filmu až otravné. Souboje tělo na tělo, respektive meč na meč, mají dost často vybroušené kompozice, ale jak už jsem psal výše, zpomalených záběrů bylo až přespříliš mnoho. Michael Bay by se při takovém značném počtu zpomalovaček dmul pýchou anebo by blednul závistí. Zkrátka, jak se to vezme. Jednotlivé souboje jsou provedeny z technického hlediska dobře, ale netvrdím, že výjimečně, i přestože je krvavý prvek přítomen ve vysokém měřítku. Přímo nad nimi nejásám a ani je neposílám do starého Řecka. Prvky explicitní erotiky se do filmu také vtěsnaly. Tvůrci Evu zahalili do úsporných šatiček s dráždivým dekoltem, který v jedné scéně herečce podlehne, stejně jako vojevůdce Themistokles a divák do té doby odkázaný na fantazírování, co se to tam Evě dme, už mohl porovnávat nakolik jeho představa splnila reálné cíle. Nad Lenou Headey může jen divák slintat, a i když vypadá rajcovně, tak co má pod outfitem se rovná dalšímu nenatočenému dílu Pánu prstenů, pokud jde o divákovo podněcování fantazie, nebot ze svého těla neukáže, oproti své kolegyni, zhola nic. Frekvence bitek je poměrně častá a vítal jsem jí nad dialogy, které jsou prázdné a nikterak záživné spolu s přítomným voice-overem královny přibližující a osvětlující nastalé události, a v podstatě to všechno sloužilo, jako nepříliš důležité předivo pro přechod do další obrazové lahůdky. Film skrývá opravdu efektní a často až impozantní vizuální podívanou, které však nějakým záhadným způsobem schází epický rozměr. S osvědčeným schéma z jedničky se tady pracuje jemně a v rukavičkách, což se filmu v mnohém vyplácí. Divák už je nějakým způsobem připraven, co ho v necelé třičtvrtěhodině čeká a nemine. Určitě bude i překvapen, jak filmu v mnohém jeho efektivita vychází. Hlavní úskalí nastává s tím nejlepším, co film má. A sice s jeho vizuálním stylem, který už tady, zkrátka a dobře, k vidění byl před osmi lety, a navíc divák znalý Millerova obrazového a vypravěcího stylu, už nebude zaražen do sedačky v kině, tak jako kdysi před léty. Zvláště, když nový režisér víceméně svého předchozího kolegu kopíruje, jen v mírných intencích odklonu. Na to, že je však nováčkem v režírování velkofilmu si může pogratulovat, jak je na poprvé dobrý, ačkoliv schopnost megalomanství po Snyderovi nezdědil. K bitvám z větší části dojde na Egejském moři. Velitelka perského námořnictva Artemisia vede svoji flotilu vstříc záhubě, ale i tak se o pozadí konfliktu mezi oběma znesvářenými stranami divák příliš mnoho nedozví, a pokud ano, tak to na něj bude působit všechno dost jednoduše a jednorozměrně, ale ostatně jde o comicsové zpracování, ale i tak se nedalo přehlédnout, že režisér se nechtěl až tak podvolit scénáři a z comiscsového pojetí se chtěl vymanit a pojat film seriozněji, než bylo zamýšleno, což se mu nejednou podařilo. Z technického hlediska občas zazlobilo CGI a z hlediska prožitku nebylo komu fandit. Xerxes, jako mstivý potomek zabitého perského krále, byl upozaděný a jeho autoritu notně podkopala "opircingovaná" a ořetízkovaná image s nádechem čtyřprocentní menšiny. V popředí diváckého zájmu stála dvojice Themistokles a Artemisie. Chrabrý válečník proti psychopatce velící námořní flotile to měl těžké a sympatie ani u jednoho z nich nebyly dostatečně vyladěné, jak by měly, ale jejich společné scény (byly celkem dvě/erotická+závěrečné zúčtování) patřily pro mě osobně k vrcholům filmu. Nejslabší to bylo s vyvoláváním emocí. Přitom všem, jak se toho ve filmu děje a rozhodně toho není málo, diváka nezásáhnou téměř žádné a nemyslím si, že by Murro byl horší vypravěč než jeho slavnější kolega Snyder. A trochu divně působilo, že všichni, ač řeckého nebo perského původu, hovořili plynnou (britskou) angličtinou. Po celkem kvalitativně vyladěné jedničce by leckdo mohl namítat, že její následné pokračování bez přítomnosti vizionářsky smýšlejícího a přehledem disponujícího Snydera na režijní sesli, bude mít film značně nakročeno do béčkového spektáklu, ve kterém není prostor pro konstruktivní myšlenku a nedostatek tvůrčí invence se zastírá řežbou hlava nehlava. Podobných filmů přece vychází na dvd v hojném počtu, tak proč, na to ještě chodit do kina?! Protože tomuhle filmu velké plátno sluší na 300%! Mé hodnocení: 80%

    • 22.10.2014  08:24
    7500 (2014)
    **

    Takaši, Takaši, tenhle horor je na kaši, i když letadlo zůstalo celé. Na palubu letu 7500 nastoupil nežádoucí cestující navíc a sice paní NUDA. A režisér krčící se v rohu kabiny letadla pilotoval nedůsledně, málo poutavě a nevyděsil ani omylem, a i když kormidloval přehledně a technicky přijatelně, vyvstal pocit, že si na technické stránce snímku zakládal víc, když prakticky nic víc z diváckého hlediska nepředvedl. Nutno dodat, že občas na diváka jukla mysteriozní atmosféra. Během letu 7500 mířícího do Tokia zemře za podivných okolností jeden z pasažérů. A následně jeho mrtvola zmizí. Tím se spustí řetězec ještě podivnějších událostí, na které nikdo nemá vysvětlení. Světe div se, ale je to právě stokrát provařené i prověřené prostředí dopravního letadla, ve kterém se mysteriozní děj z 99% odehrává, a které tenhle film dělá alespon trochu zajímavý a určitým způsobem funkční. Ne vždy a za všech okolností, ale příběhu slouží dobře. To, co naopak pozbývá funkčnost, je jakási režisérova umanutá snaha o strašidelnou až jakousi psychologickou hru s divákem. Především na to nemá prostředky v podobě odpovídajícím způsobem vystavěného scénáře a režie, která nemá téměř, co nabídnout, si jako nouzový východ stanovila závěrečnou pointu, kterou větříte o to víc, jak filmu postupně dochází palivo. Nad vším převládají hrozivě nudné a absolutně nezáživné dialogy bez štávy, což jen umocnuje celkovou rozvleklost s minimální snahou o rozpohybování ospalého filmu. Z relativně sympatické herecké sestavy, která čítá povědomé tváře, vlastně nikdo nezaujme. Letuška Leslie Bibb a spol. do té nudy svými mírně nevýraznými výkony úměrně zapadají. Takaši Šimizu není žádný začátečník a jeho snímek, když už nic jiného, má slušnou technickou kvalitu, která by se v kině neztratila. Jeho vynalézavé kamerové nájezdy občas vykouzlí hutnou atmosféru, ale v konečném součtu je to málo, protože scénář Craiga Rosenberga je nudný a je v něm znát inspirace slavnějšími filmy. Šimizu se až příliš spoléhal na atmosférické vyznění, které je sice v několika scénách fajn, ale to je asi tak všechno. Zapomnělo se na tempo, zajímavé postavy, akčnost i logiku a tím vším prostoupila nuda, jejíž přítomnost se ve filmu rozlévá v téměř neúnosné míře i zásluhou utahané režie. Nemám nejmenší doporučení, abyste do tohoto letadla nastoupili. V horším případě neustále rostoucí nudou usnete, a v tom lepším případě snímek dokoukáte, avšak nijakým způsobem ve vás nebude rezonovat. Tenhle let za mnoho nestál. Mé hodnocení: 40%

    • 6.3.2014  11:16
    86. Annual Academy Awards (TV pořad) (2014)
    ***

    Oscar už je dědeček o hůlčičce, není to na pohled ani nijak zvláště pěkný štramák, ale pořád přitahuje velkou pozornost. Herci dokáží pro tohle prestižní ocenění udělat cokoliv, aby ho získali. Slavnostní ceremoniál kolem Oscarů je vždy pompézní, účastníci se předhánějí v luxusních robách a oblecích, a nejinak tomu bylo i u 86.ročníku udílení cen, které uváděla Ellen DeGeneres, a které rozhodně nebyly bez překvapení stran oceněných tvůrců a jejich filmů. Největší zájem se vždy podle mě upírá na cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Letos ji všichni už předem posílali DiCapriovi a nakonec ji jemu, i zbylým nominovaným, vyfoukl Matthew McConaughey. Muž s AIDS vyzrál na muže z burzy. Je v podstatě jedno, jaký herec nebo film vyhraje. Jde o to, co tomu vítězoslavnému pocitu předchází. Tři hodiny uvolněné nálady, sličných hereček, hudebních vystoupení, uctění památky zesnulých umělců, objednávka pizzy (to byl nápad jíst v těch luxus hadrech pizzu) a uhozená selfie blbost, z které jsem se fakt nepodělal, jak ti, co ji rekordně sdíleli. Zkrátka večer plný dojmů a bilancování z filmového světa za uplynulý rok. Vysoká účast známých herců mě osobně potěšila, protože byly ročníky, kdy tam skoro nikdo nepřišel, respektive nikdo zajímavý. Předlouhé, a ne vždy se zajímavými rituály a proslovy, ale takoví jsou Oscaři. Milovaní i zatracovaní. Nenávidění i obdivovaní. A diváky na celém světě hojně sledovaní. Nelíbí se mně, že toho večera se vše točí kolem pár vyzdvihovaných filmů, které nemusí každého zaujmout. Platí to i o vítězném filmu "12 let na gauči" ,ne blbost, v řetězech to bylo. Film ze současnosti o černochovi, který trestal bělochy tím, že je přivazoval na dvanáct let ke gauči za to, co dělali běloši s jeho pra pra předky. A ještě zbývá předat mého Oscara za ten slavnostní večer: Oscar for beauty goes to...Charlize Theron. Mé hodnocení: 60%

    • 28.1.2015  09:46

    Nekonformní akční děda si chce po vymezených 96 hodin (o kterých ve filmu samozřejmě nepadne řeč) zachovat důstojnost, a co do uhýbání před letícími kulkami, je mrštnější než Heidi Klum ve své reklamě na kosmetiku. Bohužel, film to není ani dostatečně nadsazený, ani nikterak efektně zrežírovaný, aby se dal brát jako zábavně nablblý popcornový odvaz. A to i přesto, že ohledně tempa a dynamiky zjevné potíže nevykazuje. Značné a poměrně nepřekonatelně rušivé potíže má stran scénáře a režie. Nabízela se otázka, jak tedy pojmout další díl, bez toho, aniž by to nebyla už jen nastavovaná kaše. Scénář velel jasně. Ústřední hrdina bez bázně a hany Bryan Mills musí být vystaven těžké zkoušce. Musí to být něco hodně osobního. V prvním případě to byla záchrana unesené dcery, ve druhém čelil pomstě pozůstalých mafiánů a ve třetím případě bude muset očistit své jméno. Jeho bývalá manželka bude totiž zavražděna a on se stane hlavním podezřelým z vraždy. Zní vám to otřepaně? A také to otřepané je. Navíc, asociace s Uprchlíkem s Harrisonem Fordem přijde záhy. A je nasnadě, jak s tím ostřílený Bryan Mills naloží. A stihne toho relativně hodně. Film se chtěl vymezit hlavně na svoji akční stránku. Za tímto účelem byl angažován diváky nepříliš oblíbený režisér Olivier Megaton, jehož režijní styl i dosavadní kredit stále budí nemalé rozpaky. Ani tentokrát se nepřešvihl přes akci průměrného ražení, ve které se průměrně natočené bitky střídají s průměrně natočenými karamboly v autech. Akce rozhodně dech nevyrazí a téměř v ničem nezaujme. Mnoho diváků si postěžuje na její celkovou nepřehlednost vlivem nevalné práce s technikou střihu, přičemž zlomkovitý střih neocení akční pamětníci. Do toho se vloudilo množství scenáristických chyb ve zdánlivě nepodstatných detailech. Můžete je zrovna tak přehlédnout, jako být jimi obtěžován. Namátkou je to úniková cesta hlavního hrdiny bezprostředně po nalezení mrtvoly manželky ve vlastním bytě, kdy pronásledující policejní hlídka se při prověřování možností chová lajdácky, nebo snadný přístup na patologii bez jakékoliv ostrahy, přičemž geniální Mills na mrtvé tělo manželky v chladícím boxu natrefí hned na první pokus, nebo asistent vyšetřujícího detektiva ptající se po zavražděné ženě neomylně určí, že se po ní ptal i Mills a jiné přešlapy. Jsou to jen chybné detaily, ale když se nakupily, už se to přehlížet nedalo. Scénář produkujícího Luca Bessona a jeho kolegy Kamena příliš nápaditosti nepobral, ačkoliv je kladen důraz na sofistikované způsoby i postupy unikajícího hrdiny. Jinak by to ani nemohlo být, než že jeho postupy jsou velmi sofistikované a velmi uvědomělé, nebo to podle scenáristů tak mělo přinejmenším vypadat. V tomto ohledu je největším "vrcholem" scéna s jogurtovým nápojem, který si Millsova dcera chodí pravidelně kupovat do jednoho a totéž krámu, přičemž z matematického hlediska konstrukce čísel, zásadně nebere hned ten první, co se jí dostane pod ruku, čehož "chytře" využije její chápavý a uvědomělý tatík, t.č. na útěku. Abych nezapomněl, jeho hlavní prioritou je teď chránit jeho dceru, protože po ní někdo jde a postupně se dobrat pravdy, kdo na něj vraždu ex-manžeky narafičil a proč. Otřepané scenáristické postupy a pokusy o jakési zvraty, jsou však značně průhledné a v konečném důsledku nijak nepřekvapí. Akce je relativně méně a je vyvážena pátráním a zběsilým pobíháním z místa na místo, kdy se Mills snaží dobrat pravdy. Podle scenáristů to stačí, ale je to na jeden z očekávaných hitů sezony málo. Při těch všech výše zmíněných negativech, se film dostává z toho nejhoršího zásluhou Liama Neesona, který je zkrátka ve své roli neselhávající a bez problémů se mu dá jeho konání věřit. I když se tímto jeho akční kapitola uzavírá, představoval jsem si velkolepější a výbušnější završení série. Zůstalo hlavně dobře nasazené tempo, spolehlivě uvěřitelný Neeson a jeho kreace, kdy sprška kulek mu nečiní nijaké potíže a zůstává nezraněn, i když jdou po něm i elitní zabijáci z ruské mafie a výbuch auta, ve kterém seděl, je pro něj relaxační masáží. I s tímhle filmem se dá v kině poměrně úspěšně relaxovat, nicméně dojem luxusní akční masáže a následného se ocitnutí v akčním ráji, se však ne a ne dostavit. 40%

    • 17.5.2015  13:58
    @online (TV pořad) (2014)
    *

    Publicistický pořad, ve kterém ambiciozní a afektovaná blondýna rozebírá kýbl sraček. V jejích letech by nemusela od rána do večera surfovat po netu, ale jí to vyhovuje, protože do třicítky jí zbývá nějaká ta pětiletka a musí svým slepičím mozečkem sjet internetový svět jak Willy Fog. Nemá na to 80 dní, ale 30 minut, což je délka jednotlivého vydání relace. Kam se poděly normální holky, proč jsme obklopeni pičoidní female sestavou, která jednoho uondá prachsprostou debilitou o třech fázích. Zkurvená virtuální realita zdegenerovala mozek pipce, která by jinak byla mrdatelná, ale proti jejímu blond virusu, který se jí urodil v hlavě, jsou i chlamydie nejlepší kámošky. Ono se řekne, že se to dá vypnout, ale to nestačí. Měl jsem pocit, že blbost Soni se zhmotnila a vylezla skrz obrazovku. Vzdálená reminiscence na hororové počiny Shocker a Kruh je na místě, ale informační pořad z České televize nedosahuje jejich kvalit. Zoufalý sled čehosi nepopsatelného se dostal až ke mně a já uklízím ty sračky z podlahy. Jen smůla, že obrazovkou ke mně nepronikla Sonča. Její mozek bych vyhodil a s jejím tělem bych si užil. Minimálně by se mnou přišla na jiné myšlenky. Ve Zverimexu bych nakoupili obojek a granule a udělal si z ní domácího mazlíčka. Ale jen do chvíle, kdy by se ozvali z televize, že se má zase dostavit k natáčení pořadu @online. Idyla by se rázem rozplynula a celá zdlouhavá procedura vymývání mozku jedné blond moderátorce, by byla zcela marná. Pořad si už nikdy nepustím. Za fešnou brněnskou moderátorku hvězdička. 10%

    • 16.5.2014  07:01

    Kdopak si to tady poletuje v newyorském povětří, rozhazuje svoje sítě a dbá na bezpečnost zdejších obyvatel? Spiderman-Man je zpět! Andrew Garfied alias Peter Parker se podruhé nasoukal do pavoučího kostýmu, a s odstupem dvou let s ladností sobě vlastní, prořezává vzduch nad Big Apple a vyřizuje si účty s nekalými živly, které mu zkříží cestu. Tentokrát bude mít co do činění s velmi nebezpečnou a mocnou hrozbou. Jeho protivníkem bude Electro. Muž tmavé pleti, který byl před mutací nerespektovaným outsiderem a nyní je chodícím zdrojem vysokého napětí a svoje schopnosti umí využít tak, jako žádný jiný protivník před ním. Jejich nezadržitelný střet je pro trikové specialisty tím pravým třaskavým finále plném elektrických výbojů a vystřelených pavoučích sítí. Druhým protivníkem je mladý milionář Harry Osborne, který po svém otci zdědil impérium a s Peterem Parkerem se dobře zná ze školních let. Jejich kamarádství ožije při jejich setkání s tím rozdílem, že Harry umírá, a pro svoje vyléčení potřebuje pavoučí krev, kterou mu však Peter nedaruje. A aby toho negativního děje nebylo tolik, je film odlehčen vztahem s přitažlivou blondýnkou Gwen, která jako jedna z mála zná identitu Pavoučího muže, a také nechybí starostlivá tetička, u které Peter stále bydlí. Nahlédneme také do Peterova dětství a zjistíme, za jakých okolností přišli o život jeho rodiče, a co spojuje v současnosti osiřelého mladíka s jeho otcem-vědátorem. Je toho tedy dějově hodně, a z tohoto hlediska je film poměrně bohatě zásobován. V zásadě platí, že čím méně comicsových filmů jste zhlédli, o to víc se budete bavit. Jinak hrozí efekt "přecomicsováno", který mě postihl. Poslední dobou totiž comicsové adaptace nad "obyčejnými" filmy převládají. Nemyslím si, že je to dobře, a ne každý z toho může být nadšený. Z tohoto důvodu jsem film plně neocenil, ale bylo na něm víc faktorů, které byly ke škodě. V globálu však film vyznívá sympaticky. A co je nejpodstatnější, tohle pokračování je o dost lepší než první díl. Andrew Garfield v jedničce vyzníval jako náhradník za lepšího Tobey Maguira, ale v druhém dílu se efekt "náhradníka" vytratil a Garfield má cestu volnou k originálnímu ztvárnění comicsové ikony, jejíhož ztvárnění se zhostil na výbornou. Rovněž ostatní role, včetně těch záporných, jsou ztvárněny nečekaně originálně. Jamie Foxx, zabarvený do modra s muréním obličejem, je solidní hrozbička, ale scén s ním není tolik, kolik by přes dvě hodiny dlouhý film požadoval. Moc svých elektrických kousků nestačí předvést. Ve filmu má v podstatě dvě epické scény, což je nedostačující, a navíc nenávist k Spider-Manovi přijde nějak moc rychle a bez většího opodstatnění. Předtím ho totiž bezmezně obdivoval a Spidey mu dokonce ještě jako člověku zachránil život přímo na ulici. Nenávistný také začal být i druhý záporák Harry v podání Dane DeHaana, který nabere poněkud démonického vzezření po aplikaci pavoučího krevního vzorku. Ve filmu je ještě jeden "podzáporák", dá-li se tak nazvat, který dělá neplechu v ulicích a patří mu úvod a závěr filmu. Ztvárnil ho Paul Giamatti. Spideyho milá Gwen v podání Emmy Stone má koeficient přitažlivosti a sympatičnosti velmi vysoký a s její postavou je spojen jeden zásadní zvrat v životě Petera Parkera. Z akčního hlediska to ovšem vázne, a někdy až nemile. Rozestupy mezi akčními scénami jsou někdy až příliš velké a film si jde svojí "ukecanou" cestou, přičemž dialogy jsou tu přesně comicsové, a kdyby šly postavám z úst comicsové bubliny, tak by se nebylo čemu divit. Z akčního hlediska, potažmo i z toho epického, se film předvede až v akčně nabitém finále. Do té doby akce zrovna nebylo přehršel. Film občas padal do své nezáživnosti vlivem jednorozměrných dialogů, kde nebyla akce, tam nastoupil humor, do toho otravná tetička v podání veteránky Sally Field a s klidem bych vynechal i Spideyho vize, ve kterých se zjevoval zesnulý Gwenin otec.Vyčítavé pohledy Dennise Learyho, který si ho zahrál, byly opravdu "nezapomenutelné". Filmu vysloveně chybělo něco velkolepého, epického. Kdyby se film sestříhal, nebo o dobrou půlhodinu zkrátil, tak by to filmu jen prospělo. Z dynamického hlediska to nebyla velká sláva. A nutno podotknout, že žádná scén není natočena napínavě, a i když Spidey bojuje se silnými záporáky, tak jsem se o něho vůbec nebál. Tím však nechci tvrdit, že by režisér Marc Webb pavoučkovi nerozuměl. Jeho podstatu se mu podařilo vystihnout na druhý pokus více než dobře, ale trilogie Sama Raimiho na mě udělala větší dojem a cením si jí víc. Výsledkem je comicsový film, který je dlouhý, někdy odsýpá více a někdy méně, obsahuje nižší procento akce, což nepromíjím a navozuje dojem, že tvůrci už by si mohli dát od comicsů pauzu. Prospělo by to jak jim, comicsovým hrdinům, tak i divákům. Mé hodnocení: 60%

    • 7.2.2016  12:31

    Zájezd do Iráku hrazený Al-Káidou. Pokud se vám podaří nasát pižmo iráckých ulic, máte o sugestivní zážitek postaráno. Do nozder se vám sice dostane hodně prachu i pachu z potu mariňáků, ale dvě hodiny si režijní veterán Clint Eastwood dává záležet, aby to nebyl promarněný čas. Přesto jsem si z filmu neodnesl perfekcionisticky vycizelovaný dojem. Příběh elitního odstřelovače Chrise Kylea je poměrně jednotvárný. Celý film se odvíjí prakticky v jednom neměnném měřítku. Návštěvy manželky-akce-přírůstky do rodiny-akce-manželka. A tak pořád dokola. Ovšem Eastwood ještě tak docela nezpitoměl a nudit ani zdaleka nechtěl. Naštěstí divákovi ukázal solidní porci drastických akcí, v nichž zákeřní teroristé pořádají rejdy na střechách a ulicích své domoviny. V akčních scénách se filmu daří udržet plně divákovu pozornost. Vůbec bych nebyl proti, kdyby film vynechal tu málo absorpční rodinnou složku, a dvě hodiny se mariňáci mydlili s přičmoudlíky. Takže k akci nemám žádné výtky. Je až téměř syrově vedená, bez okázalého hudebního doprovodu. Akční složka převyšuje zbytek, v němž se musíte dívat na nepřekvapivé rodinné momentky, v nichž nechybí nic, co znáte z filmů o rodině, manželkách a dětech. Prostě povinná výplň na hovno. I na toho Bradleyho Coopera v hlavní roli se dalo postupem času zvyknout. A není to zrovna typ do akčního opusu s psychologickými prvky. Smůlu má v tom, že je u spousty diváků zažitý jako komediální herec. Ale plus má v tom, že absolvoval fyzickou proměnu. Máme před sebou jiného Bradleyho Coopera - namakaného, s napumpovanými svaly a vousatého. Nevadil mně. Až na Siennu Miller v roli jeho manželky, je casting tvořen převážně neznámými herci, kteří nepůsobí nijak rušivě. Nejblběji na mě působily scény, v nichž hlavní hrdina volá ve vypjaté chvíli svojí ženě. Za každým rohem domu terorista, ve vzduchu visí nebezpečí a on si musí zavolat domů! Takže jsem tyhle pičoviny byl schopen režisérovi tolerovat a film nestrhám. Špičkově technicky film není zvládnutý, herecky je na tom průměrně, snímek má kolovrátkový průběh, ale celkově se mně zpracování líbilo víc, než třeba u spřízněného a nezáživného Smrt čeká všude. Eastwoodova režie není tolik emočně přepjatá a rozhodně je řemeslně kvalitní. Závěr filmu patří uctění památky muže zvaného Legenda a k vidění je autentický smuteční průvod a fotografie, na níž je skutečný Chris s manželkou. Podoba s ústředním hereckým párem veškerá žádná. 60%

    • 21.3.2014  14:56
    Anastacia - Stupid Little Things (hudební videoklip) (2014)
    ***

    Sešla z očí, nesešla tak úplně z mysli a mnohé hudební slechy se jí nemohly dočkat. Na tenhle comeback jsem byl hodně zvědavý. Sympatická zpěvačka s výjimečným rozsahem, a pro ní tolik charakteristickým hlasovým zabarvením, bojovala až donedávna s rakovinou a příliš své fanoušky hudebně nezásobovala. Naposledy o sobě dala hudebně vědět v roce 2012 cover verzí hitu od rockových Foo Fighters "Best of You", které se dostalo i klipové podoby. Nahrávka jen tak prošuměla éterem, a pak zase následovalo dlouhé čekání. Na svoje fanoušky to Anastacia Lyn Newton, kterou všichni bezpečně znají jen pod zkráceným jménem Anastacia, vybalila až v roce 2014, kdy dává vale nepodstatným věcem, které dokonce považuje za hloupé, jak o tom s chutí zpívá ve svém dlouho očekávaném songu. Na veřejnosti se zpěvačka poslední dobou ukazovala spíše sporadicky, a tak se nabízí kontrola, jak jí to v jejím novém klipu sluší a co se u ní stran image změnilo. A můžu místopřísežně prohlásit, že jí to sluší. A už upustila od nošení svých tradičních brýlí, ale přesto je v několika záběrech ještě stále má. Pokud jde o její poprsí stižené rakovinou, tak vlivem rychlého střihu a rychle uhýbavé kamery, nebylo dost dobře možné si prohlédnout, jestli o ně přišla, ale to není ani tak podstatné. Hlas má stále v dobré formě, už tolik nenatahuje svoje "ječáky", jako když zpívá černoška v kostelním chorálu, a ve své pěvecké poloze je příjemně umírněná. Jaký je její nový song z hlediska hudebních kvalit se také sluší zhodnotit. Nezní špatně, ale ani nijak objevně. Vyhrála si s moderním mixem soundu a hudebně by to nemuselo zapadnout. Zpěvačka si více, než hudební posun, užívá svůj návrat na hudební scénu, což její fanoušci vítají. Mně osobně její hudba blízká není anebo je to tím, že dříva byla hitovější, populárnější a tím také poslouchanější v mnohem širším spektru posluchačů, což pochopitelně s odchodem její hudební dekády, vzalo za své. V hitparádách její písničky postupem času začaly být opomíjeny, a co si budeme povídat - provokativním sex-appealem takového rozsahu, jako její kolegyně Britney Spears, Christina Aguilera, Katy Perry a nově Ke$ha nebo Demi Lovato, také určitě nedisponuje. Ony však nedisponují jejím vysoko oktávovým rozsahem. Anastacia se ve svém novém klipu prezentuje v dobré náladě, písnička je poslouchatelná o to víc, zvláště, jste-li příznivci téhle sympošky. Ostatní to až tolik nenadchne. Mé hodnocení: 60%

    • 3.1.2016  21:39

    Éterická přítomnost smrti. Alici Nellis připadl nelehký úkol tu Vieweghovu podivnou, karmicky nastavenou látku zhmotnit. A nevedlo se jí nijak excelentně. Její pověstný nadhled tolik nezafungoval, množství scén budilo spíše rozpaky. Nejasnosti panovaly hlavně kolem čtveřice andělů. Mám o andělech poněkud jiné představy, pokud k nim budeme přistupovat k jako nehmotným, neviditelným bytostem. Předně není definováno, jací vlastně jsou. Jsou zlí? Jsou hodní? Proč nehovoří jednotným jazykem, k čemu slouží a co značí jejich tolik rozdílná vizáž. Jeden vyhlíží excentricky, druhý intelektuálně, třetí by se hodil do středověkých časů, čtvrtá by nejspíš zvládla i casting na královnu krásy. A jak to vlastně mají s věkem, respektive jestli stárnou. Při pohledu na ně vypadal Javorský a Labuda sešle. Dohromady k sobě nepasovali. Jakýsi tablet se záznamem osudových životních okamžiků, co jej třímali, byl hodně mimo. Daná zápletka tak docela neutáhla film. Což je docela zásadní. Film se jevil utahaným, na smrt hrdinů se čeká prakticky až do konce filmu, ale nezapomnělo se na tuto stěžejní událost každou chvíli diváka upozorňovat. Ta tragická událost je natočena technicky zdatně a originálně. Určitě příjemné překvapení filmu. Nellis je režisérka, která si jde svojí osobitou režijní cestou. Chtěla udělat film na zamyšlení, v němž bude prostor pro řadu vsuvek i z jiných filmových žánrů. Ale jo, to jí nikdo nebere, ale pokud se filmem takřka pronudím, otázka života a smrti se v podstatě nikam neposune, je to asi ta horší varianta, co diváka může potkat. Lepší by byla ta, kdyby režisérka tolik nespoléhala na slavné jméno autora předlohy, více se do filmu položila, aby z něj měl divák víc. Film není ideální, pokud jde o záživnost, slušnou porci kvalitních a zručně natočených detailů mu však upřít nelze. Zábavných fragmentů není mnoho, ale ty, co jsou, potěší. Určitě je to Vojta Dyk, který své tři andělské kolegy zastínil svým citem pro komiku a humorné hlášky. Zbytek ansámblu mně přišel dost standardní, v podstatě v ničem vybočující. Jako sympatický úlet se dá brát, že mladá verze Bydžovské byla svůdnice, v podobném duchu působí i Dykovy převleky a další drobnosti, které to vytahují z nudy, do které se film často ponořoval. Výsledkem je blíže žánrově nezařaditelný guláš natočený na solidní technické úrovni, v němž jsou patrné neotřelé a nevšední chutě, ale žádná z nabízených chutí není dostatečně výraznou, aby se na ní dalo smlsnout. Nellis byla tentokrát poměrně bezradná v tom, jak by měla vypravěčsky zaujmout. Dobrou noc, andělé. Máte nezajímavé perutě. 50%

    • 12.11.2014  15:36
    Animal (2014)
    ***

    Les, chata, kreatura/ry a skupinka osmi lidí v ohrožení. Může být ještě větší klišé v hororové tvorbě? I tak by se pod nánosem zhusta obehraných propriet, mohlo vydolovat ještě něco originálního. Mohlo, doluje se, ale se střídavým úspěchem. Především scénář sepsaný dvojicí Tommy Hutson & Catherine Trillo, je absolutní příšernost v tom, jak je málo objevný. Bohužel, mnohdy nepříjemnou režijní formou se mu podřizuje i režisér. Předně by se celý film nemusel odehrávat jen v noci. Jakmile se totiž vzácně objevila v závěrečné třetině denní scéna se zběsilým úprkem před monstrem neznámého původu, byl hned film nabitý dynamikou a dokonce i napínavý. To se nedá s jistotou prohlásit o jeho zbytku. Netvrdím, že snaha byla, ale ne natolik dostatečná, abych si film užil v takové míře napínavého zážitku. Rozhodně se nedá napsat, že bych byl u filmu, jak přikovaný. Při výskytu scén s monstrem, kterých není málo, je napínavá sotva pětina z nich, a to ještě dost přidávám. Svůj podíl viny na tom nese i fádní kamera Scotta Winiga, která nabízí běžný standard a hlavně tmu tmoucí. Od tohoto záporného faktoru se odvíjí také nízká detailnost zabití, kdy sice vidíme vyhřezlé kusy vnitřností z umírajících obětí, ale dost často se také zabíjí mimo záběr a explicitnost tím pádem zdatně pokulhává, ne na jednu, ale velmi často na obě nohy. Není co závidět ani těm, kteří film zhlédnou v rozlišení 720p. Pokud není k dispozici obraz na televizoru s rozlišením 1080p, je film skutečně technickým monstrem v tom nejhorším přeneseném slova smyslu. Jak dopadl vzhled monstra a jeho koordinace pohybů atd.? Sám jsem se divil, ale trikový specialista Gary J.Tunnicliffe odvedl solidní práci, za kterou bych ho až tak nepéroval. Monstrum svoji originalitu má, jde z něj respekt, prohlédnout si ho detailně také lze, akorát záběry v celé jeho kráse jaksi přítomny nejsou, protože přece jen nižší rozpočet, nad kterým bděla přísná a překvapivá producentka filmu Drew Barrymore, nedovoloval digitální kejkle, ale spíše starší "rukodělnou" práci a tedy nutné záběry v polocelku, dalo by se říct. A jedním dechem dodávám, že v novodobých hororech jde už o techniku, která bere notně za své. Nevadilo to. Akceptoval jsem to. Koneckonců, u filmu nižší kategorie nic neobvyklého. Ovšem ten zásadní problém se nepořešil. Režie na mnoha místech nefungovala, jak měla, dovolovala přehmaty, a co nepokazila ona, dorazil nesmyslný scénář. Co si třeba myslet o sourozenecké dvojici, která je tvořena z bělocha a černošky? Nebylo jasné, jestli jde o nevlastní sourozence, ale nejspíše ne. Chytrosti moc nepobraly postavy, ani když čelily kreatuře zabarikádované v chatce. Jejich únikové plány s nemožností vymyslet něco sofistikovanějšího (i když v jejich případě bych je tímhle slůvkem zrovna nečastoval) byly opravdu více než příšerné. Náhle se místo napětí objevila i "tajemství", která si do chatky některé postavy sebou přinesly. Ten se přiznal, že je gay, ta zase, že je těhotná asi s gayem, i když to byl podle ní zapřísáhlý heteráč a kdesi cosi. No něco příšerného. Do toho pořád ta tma, fádní kamera, která si vypomáhala zvláštně naivními nájezdy ve chvílích, kdy kreatura pronásledovala své oběti. Vypadalo to následovně: kamera se rozpohybovala směrem kupředu, zběsile se rozjela po kolejnici, anebo s ní zdatný Šebrle kameraman běžel za herci a do toho jakési strašidelné zvuky odevšad navozující pocit rozzuřeného a po krvi lačnícího monstra. V tu chvíli hlavně zuřil divák nad určitou režijní neschopností vtáhnout do děje, nad jalovostí navodit tísnivou a znepokojivou atmosféru, a v neposlední řadě, udělat film napínavým. K tomu poslednímu nakonec přece jen došlo, ale nic extra nečekejte, Jak už jsem psal, odehrávat se film ve dne, bylo by to zajímavější a lepší. Za zmínku stojí herecké obsazení. Minimálně dva herci z něj jsou známější než zbytek. Jedná se o Jeremy Sumptera, který z dětských až pubertálních rolí přesídlil na roli zamilovaného mladíka, a také Joey Lauren Adams, která dokáže zahrát i postavy s charakterním podhoubím. Tady nic takového nebylo třeba. Režisérovi Brettu Simmonsovi v závěru došlo, že ve svém filmu ještě neměl holčinu s napěchovaným dekoltem. V závěrečných minutách tedy ze sebe takto obdařená Elizabeth Gillies strhne košili zbytečně maskující bujné poprsí a nebylo v tomto ohledu, co řešit. Režijně to Simmons nevytáhl na vyšší level, a to o něm vím, že to svede, jako třeba v nedávném napínáku "Husk". Tady sice neměl moc co režijně objevovat, a už vůbec ne s bídně napsaným scénářem, který dostal k realizaci, ale přece jen, kdyby víc zatlačil na prostředí a s ním i všechny výhody, co taková opuštěná lesní chatka skýtá, mohl to být parádní "horáč". Takhle to je nekonzistentní film, který má více slabin, než předností, a to ho táhne dolů. Mé hodnocení: 60%

    • 5.4.2015  06:11
    Annabelle (2014)
    ***

    Koho zajímá, jak to bylo s okultní panenkou ještě předtím, než doputovala k lovcům záhad manželům Warrenovým, má možnost. Nápad natočit prequel k slavnějšímu "kolegovi" V zajetí démonů", sice plně nevyužil svůj (strašidelný) potenciál, ale nějaké to své osobní Zlo určitě má. James Wan o záměru věděl, když film produkčně zaštítil. Nejedná se tedy o případ filmu parazitujícím na svém předchůdci, jemuž je paradoxně předchůdcem. Panenka se dostane k manželům Formovým, kteří očekávají svého prvního potomka, jako dárek pro manželku. Netrvá to dlouho a panenka přinese svým majitelům neštěstí, když do jejich domu vtrhnou vyznavači satanského kultu a obyvatelka domu utrpí bodné zranění. Nikdo totiž netuší, že panenka si vypěstovala posedlost na své původní majitelce - malé holčičce Annabelle a nyní postupně (psychicky) odrovná své nové majitele. Do natáčení se zřejmě nikdo moc nehrnul, a tak režijní post připadl neuměteli John R. Leonettovi, který je vyhlášeným kameramanem, ale o to horším režisérem. Toho s Jamesem Wanem zřejmě pojí společná záliba ve škodlivých a nevzhledných panenkách. Leonetti totiž před lety kameramansky přičichl k Chuckymu, konkrétně k jeho třetímu pokračování. Problém je, že od té doby razí standardně televizní režijní postupy, které jsou na plátně hodně znát a jsou nedostačující. Film nezřídka vypadá jako kvalitní video film, který se v kinech ocitl jen díky možnosti komerčně uspět zásluhou svého komerčně úspěšného "bratříčka". Video vyznění se podřídilo i herecké obsazení, které je na kino snímek slabé. Zaujme hlavně herečka v hlavní roli, Annabelle Wallis, a to nikoliv svým hereckým výkonem, nýbrž tím, že její křestní jméno koresponduje s názvem filmu. Leonetti vyznává standardní postupy béčkových produkcí hororů z přelomu let osmdesátých a devadesátých, což je jev prakticky dnes již vzácný. Naštěstí z toho nevyšlo úplně obehrané strašení. Minimálně při dvou lekačkách vyletíte ze židle. Lekaček je slušná porce, strašení ani tempo nepolevuje, ale zato mrtvol je jak šafránu v hororové zahrádce. Panenka svoje účastníky zájezdu šetří. Pohybuje se z místa na místo, tváří se potměšile, ale všichni zůstávají živí a akorát jsou z ní na prášky. Trademark osmdesátek v podobě kněze, co chce manžele zbavit zla a přitom se obětuje, už byl solidně zprofanovanou záležitostí. A i démon, co se postupem času zjeví, je spíše provařenou proprietou. Všiml jsem si určitých dobových nesrovnalostí. Příběh se odehrává na počátku sedmdesátých let, ale moc je nepřipomíná. Je rovněž diskutabilní, zda v té době byla sonografie na takové špičkové úrovni, jakou prezentuje. A když jsme u těch nesrovnalostí, tak hrdinka má těhotenské bříško asi ze železa, neboť do něj byla jednou razantně bodnuta, podruhé při úprku na něj fest upadla a miminko se narodilo bez komplikací a zdravé. Pokud vás baví strašidelné horůrky, jejichž protagonistou je panenka, co se samovolně přesunuje z místa na místo a vrátí se k vám, i když ji vyhodíte do popelnice, je dost možné, že si s tímhle počinem užijete echt strašidelnou hodinku a půl. 60%

    • 31.5.2018  18:42
    Annie (2014)
    ****

    Kterak se osiřelá desetiletá čokoholčička prozpívala ke svému štěstí skrze nechutně bohatého čokokandidáta na starostu s vlídnou tváří. No co, Sia dodala produkční supervizi nad hudební složkou, vlídní Smithovi dali práci svým čokokolegům v hlavních rolích a divák zůstal celý. Pohlazený pěknými songy, které nemají ty nejhitovější ambice, ovšem do výsledného celku skvěle zapadnou, nutno uznat, že textová stránka též není tupá. Cameron Diaz se pěkně záporácky rozloučila s hereckou kariérou, hraje zlou a zahořklou pěstounku, co měla pěvecké ambice. Svěřené dětičky dost peskuje, ale na nápravu charakteru nikdy není pozdě, a nakonec její postava vlastně otočí svoji stinnou stránku. Až na slabší výkon neznámé cácorky Quvenzhané Wallis v hlavní roli, to herecky i pěvecky šlapalo všem. Jamie Foxx, Rose Byrne a spol. jsou fajn osádka. Prvoplánové rejdy scénáře jsou samozřejmostí. Will Gluck umí pohyblivé obrázky pro celou rodinu zdatným způsobem, takže jeho vražednější stopáž nedává filmu utahanost. V rámci muzikálové tvorby není film tolik zaměřen na ocenění, je ale i líbivý, má melodické skladby a příjemný dějový spád. Ani to mě však nepřimělo dohnat rezervy v klasice, kterou zastupuje pění v dešti po návštěvě obchodu s růžovými košilkami. To je zde mnohem lépe hodnoceno, ovšem nejsem ještě připraven na anální hrátky. 8/10

    • 5.3.2016  20:27
    Anomálie (2014)
    **

    V zajetí a(b)no(r)málních tvůrců. Afroamerický režisér Noel Clarke si chtěl vyzkoušet akční scifi. Jde o nečekaný tah v jeho nepříliš početné a spíše usedlé filmografii. Najal si pramálo osvědčeného scenáristu Simona Lewise a sám se obsadil do hlavní role. Výsledek se podobá pilotu k nějakému nerealizovanému scifi seriálu. Scenárista použil výraznou dikci televizních seriálů, režisér dodal tempo, (slow-motion) bitky a solidní mišmaš. Divákovi bude dlouhou dobu trvat, než se v ději nějakým způsobem zorientuje. A nezorientuje se úplně dokonale. Ne všechno je totiž úplně k pochopení, ne všechno baví tak, jak tvůrci zamýšleli. Valná většina filmu se odehrává tak, že hrdina Ryan je nekontrolovatelně teleportován na nejrůznější místa, na kterých se ocitá pod různými identitami, ale občas je mu zachována jeho vlastní identita, ale bližší souvislosti samozřejmě nezná. Ryan chce samozřejmě zjistit, co za tím vězí. Vždyť má na krku únos chlapce, v zádech cizojazyčnou mafii, přátelí se s tak trochu tajemnou kráskou, vždy se v (ne)pravou chvíli objevuje tajemný muž, narazí i na duo jakýchsi agentů majících v oblibě waterboarding. A to není vše. Ryan trpí výpadky paměti. Stopa vede do vědeckého ústavu, v němž kontroverzní vědec vyvinul virus na ovládání myšlenek. Převyprávět děj, aby alespoň trochu dával smysl, je také tak trochu scifi. Děj filmu totiž převážně přeskakuje, takže divák polovinu filmu ví hovno, o co jde. Než se děj začne rýsovat, musí vzít zavděk alespoň četnými bitkami, zběsilým tempem a velmi úspornými vizuálními efekty. Největší inovací jsou střelné zbraně fungující jen na kód. Tenhle technologický zlepšovák mně přišel dost slabý vzhledem k tomu, že se film odehrává v budoucnosti. Filmu hlavně stačilo, že přišel s revolučním ovládáním myšlenek. Idea to mohla být zajímavá, to by se ovšem režisér i scenárista museli činit lépe než tak, jak se předvedli. Herci slabému režijnímu vedení příliš nepomohli. Ian Somerhalder je ve své záporné kreaci totálně herecky směšný, Alexis Knapp plní funkci krásky, zajímavý Luke Hemsworth měl málo hereckého prostoru a Noel Clarke měl hlavně štěstí, že do svého filmu nastrčil svoji fyzičku. Bitky, i když nejsou nijak choreograficky převratné, docela baví, film nepolevuje v tempu a nepůsobí tolik rozvláčně. Režie, v níž převažují postupy televizního režírování, dost hatí ambice na zajímavý a originální počin. Pár minut po zhlédnutí se tenhle film vypaří z vašich myšlenek. A ani se nebudete zabývat, proč tomu tak je, na rozdíl od hrdiny příběhu, který si na paměť nechtěl nechat sahat. 40%

    • 2.10.2017  16:15
    Applikace (TV pořad) (2014)
    odpad!

    A dejte pokoj s takovými pořady. Já mám telefon ještě s číselníkem. Kdepak Smaltfoun, či co je to za bazmek. Já žádné inovace nechci, mně stačí, co mám. Pro mě je to zcela neužitečný pořad. Mladým se může hodit, dokonce i novou slečnu moderátorku mají, fešná je. Ale nákupy, vaření za mě neudělá a uhlí za mě nenanosí. Co já bych s takovou dělal. Já už jiný nebudu. Kdyby žila Hortenzie Šukátková, tak pro ty případy mám stále pevnou linku. Čekám, že zavolá. Již 70 let nezavolala. Na stráni jsme spolu zamlada dováděli, vysvlečení donaha a než jsme se domilovali, všechno oblečení vyšlo z módy. Panečku, to byly krásné časy, to už vy mladí nemůžete pamatovat. Ty mobily, ty nesmyslné krabičky vám úplně dopletly hlavy. Já vám dám aplikace! Sličná moderátorka mně sice moji Hortenzii připomíná, ale Maruška byla menší, kozatější a chlupatější. Podepsán Alois Lajblíček, penzista, 90 let. 0/10

    • 16.9.2015  14:44
    Ariana Grande - Break Free ft. Zedd (hudební videoklip) (2014)
    ***

    Mladá kurviska by se měla podporovat. Ariana Grande je opeřené pískle, které udělalo "ná, Putine, Putine", co to melu, "ná, puťa, puťa" a z Ruska dorazil DJ Zedd. Proč by taky nedojel, když je to pro něj lukrativní, navíc je Ariana hezká slečna. Po Seleně Gomez se ruský elektro diskžokej hudebně ujal další mladé zpěvačky, se kterou stvořil taneční záležitost jako dělanou do tanečních klubů. V klipové podobě se na diváka valí jakýsi odkaz na staré vědeckofantastické filmy v úmyslně předpotopní technické kvalitě. Ariana mezi těmi intergalaktickými potvorami zdatně křepčí, ladnost pohybů zaručena, prdel bez pomeranče, ale celý klip je děs. Ke všemu je to pojato legrační formou, která je přizpůsobena náctiletému publiku. Ostatně, nikdo starší si Arianu do sluchátek nepustí. Pozor, tahle holka nezpívá špatně. Song pochází z kvalitní produkce, sound je pojat velmi moderně, nominace na nejlepší taneční píseň možná přehnaná, ale šlape to. Pokud nejste proti spojení taneční písně náctky se Star Wars a Barbarellou v obrazovém ztvárnění, jste na nejlepší cestě podlehnout svodům mladé štětky. 60%

    • 28.4.2015  09:21

    Asterix s Obelixem spolu stále kamarádí, ale jen to velké plátno se s nimi ani za Boha nechce přátelit, potažmo český divák. Přechod z comicsových stránek do animované verze je opět problematický a z diváckého hlediska nebaví a ani neupoutá pozornost. Z hlediska proveditelnosti groteskních gagů je animovaná verze oproti hrané ve značné výhodě, ale nevyužívá ji naplno. Vědoma si nešvarů hraného filmu je o o dost opatrnější ve své uřvanosti a pitvoření, ale stejně k tomuto kroku po nějaké době sáhne. Výsledkem jsou uječené gagy, které nejsou vtipné, ale právě dokonale uječené. Cézar patří k těm lepším figurám na scéně. Jeho otrávená gesta i výraz pobaví z celého filmu nejvíc. Samozřejmě zase na nenáviděné galské bojovníky spřádá zlotřilý plán, jež má podobu moderního sídliště postaveného poblíž galské vesničky. Nebude to trvat dlouho a Asterix a spol. se chytne do pasti. Samozřejmě svoji roli v tom bude hrát nejen Cézarova mazanost, ale také kouzelný galský lektvar, o který jeho majitelé načas přijdou. Děj je však natolik nepřehledný a zkratkovitý, že jsem se v něm hůře orientoval, až to ubíralo na mém zájmu, co se bude dít dál. A až tak moc se zase toho nedělo. Prostředí téměř nevyhovující v tom, jak se neměnilo a z 80% se vše odehrávalo na údajně moderně postaveném sídlišti, které mělo čtyři protilehlé budovy a víc nic. Docela ostuda, beru-li v potaz, že animovaný film si může, pokud jde o výpravu a prostorovou rozlehlost, dovolit prakticky cokoliv. No, dívat se na nevzhledné budovy byl opravdu zážitek. Příliš velkou krásu nepobrala ani dobrá polovina postaviček, která byla obdařena zbytečně velkými nosy a ošklivými rysy v rypáku. Až na Asterixe, Obelixe a Idefixe (to je pes), se nikdo nemůže dětskému divákovi líbit. A tady vyvstává další problém, a sice, komu je vlastně film určen. Politikaření, i když je zde zredukováno na minimum, určitě pro dítě poutavé není. Ani intrikaření dětský divák neporozumí. To je tady celkem složitě vedeno. A nezaposlouchá se ani do legendárně nevkusné hudební skupiny Ricchi E Poveri, která se animákem v jeden překvapivý moment nečekaně rozezní. Je záhadou, proč se velkolepě pojatá orchestrální hudba dostala k notě jen sporadicky, prakticky hlavně v závěrečném dění. Na malé dítě tak v podstatě zůstane jen větší porce uhulákaných gagů, které zabaví, i když je to tedy hodně málo. A vyhazovat peníze za nedotažený kino debut Luise Clichyho, byť ve vyhovujícím tempu a krátké stopáži, je přece jen trochu luxus. Všechno ve filmu je tak nějak polovičaté, nedotažené, dějově nepřehledné a nepropracované. Ani tvůrčí záměr mně nebyl příliš jasný. Tvůrci comicsu Goscinny s Uderzem by jistě obrátili oči v sloup. Do kina se na to nevyplatí jít. Ledaže by vstupné bylo v sesterciích. Ale nepovím vám, jaký je aktuální kurz ke koruně. Ostatně i v tomhle film úspěšně mlží. 40%

    • 14.11.2014  22:23
    Babadook (2014)
    *

    Paní Kentová, točte, točte a ještě jednou točte dál. Mě si nevšímejte. Za takových deset let po dalších takových obdobných pičovinách určitě natočíte něco moc hezkého, barevného, smysluplného a na pokračování. A moc hezky vykrádáte Lynche, Křemílka a Vochomůrku, Rákosníčka, Kubulu a Kubu Kubikulu, respektive Barbuchu (no jo, mně už je to jasný, BAbadook rovná se BArbucha!!! A já si pořád říkal, že je mně to nějak povědomé, ale odhalil jsem to), Boogeymana, Paranormal Activity, a co já vím, na jakém čísle by se ta vaše "zlodějna" zastavila, kdyby ten rozvláčný a nemožně stupidní horor neskončil. No řeknu Vám, místy to byl fakt horor. A to nemyslím ironicky. Mě ten Russell Brand v cylindru, co v tom Vašem filmu vystupoval, v noci překvapit na hajzlu, tak fakt nevím, co bych si počal. A mimochodem, nejeblo Vás z toho uřvaného kloučka? On takový kluk nezbeda, jakým byl Samuel ve Vašem filmu, ten dá nervům zabrat. Hrát neuměl, hnusný byl, jak sračka z hub a ryčel, jak když vyhlašuje chemický poplach. Jestli se nepletu, tak s Essie Davis Vás asi pojí přátelství, když jste si ji vybrala do filmu. Tedy žádná star to zrovna není, ale kupodivu hrála dobře. Ale to ostatní, přiznejme si to na rovinu, jste moc nezvládla. Váš film není ani atraktivní, ani děsivý, ani příliš originality nepobral. Uznejte sama, za co byste chtěla dobré známky? Především ty Vaše psychedelické výjevy laskavě příště dotáhněte do smysluplné, respektive zajímavé formy. Takové rozvláčné sračkování musí mít také svůj řád a ten jste mu nedala. Film se ke všemu jevil delší, než ve skutečnosti byl. Přiznám se, že jsem rád, že to vaše veledílo mám za sebou. Znáte to. Na poloamatérské věci nemám čas. A nemám jenom Vás. Pár pasáží ukázalo, že nějaký potenciál ve Vás dříme. Většinou to však byla fraška, To není dobrá vizitka pro horor. Nelekl jsem se ani jednou. Lekl bych se jedině v tom případě, že byste se odhodlala obohatit hororový svět ještě o druhý díl. To už si nechte od cesty. Tuhle chujovinu vyklopte do septiku a pokuste se příště natočit něco originálního a pokud možno atraktivnější formou. Na strašidla z knížek, pařezové chaloupky, skříně nebo z hajzlu, se vyserte. To už tady bylo mnohokrát a rutiku s tím nenaděláte. Větší utahanou debilovinu jsem dlouho neviděl. Sto let za hororovými opicemi, a to úplně po všech stránkách. Výsledkem je obehraná zvětralina od protinožců, jejíž proklamovaný depresivní dopad na moji psychiku, se zcela minul účinkem. Relativně vysoké hodnocení má nezaslouženě. A je pro mě stejnou záhadou, jako samotný Babadook. Mé hodnocení: 20%

    • 21.6.2014  13:57

    Vesnička Babovřesky chce být až moc středisková, nápor Troškova humoru je tam jako v Hošticích a divák překvapivě nezažívá déja vu. Do svérázné vesničky tentokrát zavítal kvintet českých hokejistů z NHL v rámci letního soustředění a hned zavládlo mezi místními babkami hotové pozdvižení. Bohatí sportovci se jim jeví jako velmi výhodná partie pro jejich tři šikovné, avšak zadané vnučky, a tak hned využijí nejrůznějších příležitostí, jak je s nimi seznámit. Do toho na anonymní udání přijíždí nenadálá kontrola z ministerstva prověřit investice starostova úřadu. Vyslaný kontrolor na přepadovku se navíc důvěrně zná se starostovou paní z dob studií. Aby toho nebylo málo, tak se do potíží dostane i mladý farář, kterému po určitých nepřístojnostech, ke kterým došlo na jeho faře, hrozí přeložení na pokyn z vyššího církevního úřadu. Děj či spíše neděj kromě povinného product placementu nejčastěji střídá důvěrně známá místa z prvního dílu, jako je dům starosty Stehlíka a jeho rodiny, fara mladého faráře Šoustala, starostův obecní úřad, anebo letní zahrádka u hospody a samozřejmě "zrychlené" i nezrychlené babky-drbny na návsi i mimo ní a s nimi množství postav, které se představily v jedničce, a k nimž přibyly i některé nové, některé ustoupily do pozadí, což byl dobrý tah. Angažovat toporně hrající hokejisty byl jistě nápad Trošky coby sportovního antifanouška, který shledal jejich přítomnost ve filmu atraktivní. Což o to, mohl angažovat i sportovce z méně atraktivních sportovních odvětví, a výsledek by byl pořád sterilní. Sterilní humor je ve filmu až ve velké konzistenci, a to i přesto, že dvojka usiluje o přehlednější a hlavně bláznivější, absurdnější a originálnější situace, než byly v jedničce. Někdy se to příjemně daří, ale někdy je k tomu potřeba pořádná porce trapnosti. Divák je například svědkem veselých následků požití buchet s přísadou, která do nich rozhodně nepatří. Oproti tomu příliš nevychází snaha postavit proti sobě kultivované hokejisty versus vesnické burany. Z těch scén se dalo vytřískat mnohem víc vtipu. Někdy se čekalo delší dobu dobu, jestli prezentovaný vtip skončí anebo neskončí, jako vypointovaný. Natahování těchto scén, které připadaly humorné jen autorům scénáře, bylo poměrně nepříjemné, zvláště když ukončení této scény v drtivé většině humornou pointou nekončilo. A jsem u scénáře. Ten velmi často působil dojmem, že vznikal až na place, a to ještě na něm s Troškem spolupracovali další dva přispívatelé. Některé scény na tak zkušeného režiséra byly až moc ledabylé a žádný velký posun nenastal v režii, která byla příliš televizní a v nekvalitním zvuku, kdy mnoha hercům, a to i těm profesionálním, nebylo dobře rozumět. Určitou svobodu a pozitivum v Troškově tvoření vidím v jeho oproštění se od "sluncesenovské" trilogie, které je ve druhém díle markantní. Ve stylu humoru už jiný nikdy nebude. Ubylo sice sexuálních narážek, ale některé scény by potřebovaly zkrátit, přidat v nich vtip a dějově to výrazně zahustit. Opět se oproti jeho pověstné vesnické trilogii nepodařilo v tomto případě navázat a obalit jednoduchou dějovou strukturu vynikajícími gagy. Gagy jsou průměrné kvality, stejně jako všechno kolem nich. Do kina určitě nedoporučuji, a to i když došlo ke zlepšení oproti jedničce, tak je stále co zlepšovat. Na dvd je film přijatelnější. U takového osmého dílu Babovřesk to Zdeněk Troška" vypucuje" jedna radost. Nezbývá než do té doby kvílet, úpět, vřískat anebo se chechtat. Otázkou je, jestli radostí, nebo blbostí. 40%

    • 20.7.2015  09:33
    Backcountry (2014)
    **

    Příručka Jak spolehlivě dostát újmy v kanadském přírodním parku. Musíte se do něj vydat ve dvojici, nejlépe milostné, v žádném případě si s sebou nesmíte brát mapu, protože už na střední jste zde dělali průvodce, tudíž zabloudit je něco nemyslitelného, a jezero, ke kterému jste se vydali, je pořád na svém místě, zkazky a doporučení místního rangera zásadně musíte brát na lehkou váhu, musíte počítat i s tím, že v nestřeženém okamžiku vám váš přítel v dobrém rozmaru přendá mobil z batohu do odstaveného auta s tím, že přístroj nebude mít v divočině signál, k lepšímu pocitu bezpečí je třeba vyhýbat se lidem, zvláště zálesáci s irským přízvukem nebudí mnoho důvěry a samozřejmě nedostatek jídla, pití a hygienických potřeb je tou nezbytnou složkou, abyste prožili míle od domova to pravé dobrodružství s medvídkem (mývalem). A pak už jen musíte doufat a mít štěstí, že zabloudíte. Zajímalo by mě, co bylo tak pozoruhodného na skutečném příběhu Jenn a Alexe, že musel být zfilmován. V režijním podání debutujícího Adama McDonalda se jedná o chaotické pospojování obrázků v podprůměrně vybaveném batohu, po jehož rozbalení na vás vyskočí nebetyčně blbé scény a chování hlavních dvou účastníků trampu, tedy tripu, bude připomínat dva mladé lidi, kterým se v lese do jejich mozečků pustila mozkomorka. Scény jejich divení se nad něčím, co si sami způsobili svým kreténstvím, zde neberou konce. Kupříkladu scéna, ve které jim v noci cosi dopadá na stan. Do hajzlu zelenýho, vylezu ze stanu ven a přesvědčím se, co mně "bubnuje" na plátno, ne?! To naše dvojice neudělá a spokojí se s prostým vysvětlením, že se patrně jedná o padající žaludy. Žalud byl akorát Jeff Roop (současně producent filmu), který se u každé dramatické scény tvářil nablble. Slečny s jeho "iglesiovskou" vizáží budou spokojené, na jeho "herecký" výkon se rovněž nedá zapomenout. Jeho partnerku Missy Peregrym jsem asi osm let neviděl v žádném filmu. Od posledně, byl to zapomenutelný thriller "Wide Awake", vypadá pořád stejně. Sympatická ani tak moc není. Nejlepší herečkou tak zůstává příroda, která je příkladně nasnímána, někdy až netradičně paranormálně. Pořádný hudební doprovod nahrazují zvuky lesa, šumící les, praskající větve i kosti v noze, zurčící potok, poryvy větru, divoká zvěř. Významným zástupcem kanadské fauny je v tomto filmu medvěd (kodiak, grizzly??), který nádherně půl hodinu před koncem rozsápe Alexe. Maskéři jeho tělo skvěle zdevastovali, i další zranění ve filmu působí realisticky, což je jedna z nemnoha kladných referencí filmu. Závěrečnou půlhodinu bych pojmenoval jako Žena versus Divočina. Ale těch záporů je hodně. Třeba nechápu, proč je ve filmu scéna se záhadným zálesákem, kterého ztvárnil Eric Balfour, když jeho účast na vývoj story neměla žádný vliv(!). Film to jen zdrželo, protože žádná (extra) pointa z toho nevzešla. A to si tedy příběh nedělal hlavu s tempem, které je místy hodně zabrzděné. Vrchol filmu přijde se smrtí jedné z dvojice. Pak ještě následuje non-dialog, neboli celkem obyčejně zrežírovaný dojezd a je to. I když film údajně vychází ze skutečných událostí, je poměrně nefér v závěrečných titulcích oznámit, že postavy jsou smyšlené. Celé to pak působí zmatek a ubírá na věrohodnosti příběhu. Adam MacDonald natočil nevyzrálý až amatérský debut, který nechtěně budí smích ve vážně míněných scénách, vše poslepoval nadmíru chaoticky, na realistický rozměr příliš nedbal, film se vleče, nemá spád, první dvě třetiny nejsou výrazně dramatické. Pár se choval neustále idiotsky a i situace, do kterých se vlastní vinou dostával, byly rovněž tak schválně hloupě nastaveny, že by byl div, kdyby se z divočiny vrátili oba živí a zdraví. Pevně doufám, že režiséra roztrhala divá zvěř. Už by neměl režírovat vůbec nic. 40%

    • 5.10.2014  23:04
    Barrandovská Sedmička (TV pořad) (2014)
    odpad!

    Bída s nouzí. Cpát hildu Heidi Janků všude tam, kde se to neobejde bez moderátora, v tomto případě průvodce pořadem, je ryzí zoufalost. V podstatě moderovat neumí. Navíc, vidět ji vymoděnou v retro kostýmu, jejímu věku opravdu neprospělo. A jak dopadly reportáže? O moc lepší to nebylo. Zajímavé byly asi jako sledovat šachovou partii v sobotním prime time. Ke všemu byly ty reportáže poměrně uhozeně zpracované a úplně bezobsažné. A zase až tak nebulvární to taky nebylo. Rozjezd pořadu opravdu nestylotvorný. Celkové zpracování o ničem. Průvodkyni pořadem ani měnit nemusíte. Ono se to položí samo, a pak se pořad klasicky zruší. Určitě už tomu příští neděli čas věnovat nebudu. Předpokládám, že to samé udělá i soudný divák. Tv Barrandov takových zřejmě moc nemá. Není divu, že zde vznikají opravdové televizní perlorodky hrůzovité. Mé hodnocení: 0%

    • 1.1.2015  08:26
    Barrandovský Silvestr 2014 (TV pořad) (2014)
    ***

    Barrandovský (Ne)vkus ve 2D. 3D se jistě dostaví příští rok. 2D není tentokrát obrazový formát, nýbrž 2 Díl Silvestra, kterým Barrandov tv oblažila divácký národ před rokem a úspěšný koncept vrcholného a vrcholně nezábavného nevkusu zůstal zachován i pro rok 2014. Tentokrát sice bez Marcela Zmožka (!), ale stále při síle a s neutuchající schopností vrhnout na tv obrazovky dostatečnou petardu nevkusného kejklířství podbarvenou spojením dechovky se sexy tanečnicemi třetího tisíciletí. Barrandov neumí rozlišit, kdy umělecký propad je natolik markantní, že už ho nelze vysílat ani jako vzor antizábavné show. Barrandovskou silvestrovskou zábavu však jedna nemilá skutečnost zachránila před výbuchem rachejtle pod prdelí, a sice, že program na ostatních tv stanicích byl ještě zoufalejší. Zůstat v bezpečném přístavu s Brožovou, Vašutem, Fialovou, Hezuckým a spol. bylo v podstatě to jediné řešení. Netvrdím, že správné, ale když jsem na jiném programu viděl zjevivšího se Hámu, a na druhém nosatou ježibabu Belzebubovou, za svobodna Banášovou, tak jsem velice rád setrval ve společnosti zapomenutých bavičů, špatných kouzelníků a mizerných zpěváků. A nemyslete si, i silvestrovská zábava, která v podstatě vůbec nebaví, může být v jistém ohledu velmi zábavná a povznášející, když se na ni naladíte. Najednou se ta bezmála čtyřhodinová jízda jevila jako velmi osvěžující, a místy dokonce až téměř nápaditá. No ano, byli tam faktory, které by si zasloužili metodu fyzické likvidace, jako třeba přežvaněný Cib(uk)ulka či ko(kot)uzelník Nedvěd a (ne)mnoho dalších, ale měl snad nenáročný divák možnost lepší volby? Barrandov měl přece velký vzor v pověstných Silvestrech s Menšíkem, jež byl v přítomnosti svého geniálně improvizačního sola svého času taktéž obklopen publikem sestaveným výhradně z umělecké branže. A národ tedy po více jak čtyřech dekádách zažívá jakési silvestrovské "dežavi". A co bych to byl za chlapa (i recenzent je jenom chlap, co jede na první signální), kdybych nepochválil i sexy vyznění celého show večera. Nemyslím tím zrovna Káču Brožovou, jejíž dmoucí se dekolt nebyl také úplně marný, ale přítomnost sličných dam v hledišti i na podiu jej převýšila. Od původně negativního hodnocení jsem vlastně přešel k pozitivnímu, čímž jsem uznal, že jsem se s barrandovskou zábavou vlastně nestačil nudit. Příště to 3D jistí a bude už i ten rozměr. Tv Barrandov dokáže nemožné. 60%

    • 5.2.2015  09:32

    Vypadá to, že se bláznivé teen komedie s obhroublým humorem hned tak neobehrají. Tahle je zvláštní v tom, že vychází z knižní předlohy nazvané neprosaicky "Když jsem tuhá, nakrm psa", a neumím si dost dobře představit, jaké je to čtivo. Příznivci hulvátského humoru, nekorektních postav a nově také sexappealu zralých žen a matek, by měli být spokojeni. Ti, co jsou pubertálním humorem přesycení, si pravděpodobně zhnuseně odfrknou, a ti, jež jsou skutečně nekorektní, zahřímají "Nasrat" a pustí si nějaký oscarový flák s pubescentem mlátícím do tympánů pod dozorem komandujícího píčuse s SS vizáží a to vše natažené do dvou unuděných hodin. Tahle komedie pochopitelně žádné soutěžní ambice nemá, avšak disponuje hned několika, ještě donedávna, zvučnějšími hereckými jmény. Hned se k nim dostanu. Postavy jsou pojaty patřičně nekorektně, a až na Selenu Gomez, vykazují příšerné chování, ostatně to už stojí v názvu filmu, jak zní jeho český překlad. Selena je jedním z taháků filmu a hraje umravněnou studentku a současně vyhlášenou školní krasavici Ninu, která se stane předmětem drzé sázky. Hlavní hrdina Rick (neokoukaný Nat Wolf) se vsadí o 1000 $ s litevským spolužákem, jehož nejbližším příbuzenstvem je mafie, že nedosažitelnou Ninu do 14 dnů přefikne, což je pochopitelně předem prohraná sázka. Nejde ani tak o to, že si na ni dělá nárok její chronicky žárlivý přítel, se kterým se právě rozešla, ale jde hlavně o to, že Rick je pro ni vzduch, a s úspěchem ho ignoruje, i když je to milá a přátelská dívka. Komu však Rick není lhostejný, je sexy máma (Elizabeth Shue) jeho nejlepšího kámoše Billyho (Lachlan Buchanan, herec, co ho nemáš v databázi profilů), který má trochu dlouhé vedení a v jistých prekérních situacích se mu chce zvracet. Jeho máma se do něj bláznivě zamiluje, což Rick ne úplně libě nese, když je to hlavně pro něj trapas před jeho rodinou, když by se provalilo, že píchá generačně rozdílnou sousedku. I když jeho rodina, to je také pěkný výkvět. Jeho máma (Mary-Louise Parker) je notorická alkoholička, co se po posledním alkoholovém excesu pokusila o sebevraždu a nyní je v péči lékařů v nemocnici, jeho táta (Cary Elwes), který s nimi nežije, klátí, co se dá, sestra je striptérka a bratr je podle všeho gay. A sázkou se odstartuje bláznivý kolotoč plný trapasů, kterého pro nikoho nejsou trapasy a jsou pokládány za něco normálního. Vyprávění neprobíhá tak úplně chronologicky. Na začátku se setkáváme s Rickym, který ke své hrůze zjistí, že má muňky, čímž jsme vlastně na konci jeho příběhu, kdy se teprve začne odvíjet, co tomu předcházelo. A bude toho hodně, ale hlavně bude crazy příběh zahlcen přemírou postav, ve kterých se bude ztrácet přehled. Tři herečky ve zralém věku si zřejmě daly něco jako závod, která bude ve filmu nejsvůdnější. O herečkách, které ztvárnily mámy, už řeč byla, zbývá tuhle sexy trojici, a kupodivu i svatou, jak z filmu poznáte, doplnit o sexy advokátku Heather Graham, která se zvolna blížící se padesátkou, vypadá na třicet. Titul přece jen náleží Elisabeth Shue, jejíž kreace sexuchtivé milf byla neodolatelně komická a svěží. Ve filmu nebude chybět nic, co k "prasáckým" teen komediím neodmyslitelně patří. Navštívíme strip club s vtipným majitelem (Dylan McDermott), nebudeme ušetřeni jak mužské, tak i ženské masturbaci, množství gagů proměnlivé úrovně, ale i sem tam se film mihne svojí umírněnější polohou a také docházejícím drajvem i nápaditostí. Trochu zvláštně působí dvojrole svatých patronek-maminek, které si vzaly dohled nad svými syny, Rickem a Billym, a pravidelně se jim zjevují, když je nejhůř. Dvojroli zde má také Ashley Rickards (mladá herečka údajně s nejvyšším IQ v branži), která hraje Rickyho sestru a zároveň i pornohvězdu, a není jasné proč(?). To všechno diváka čeká a nemine, když si pustí další přírůstek do nekonečné "rodinky" praštěných pubertálních komedií od debutujícího režiséra Tima Garricka, který je ve svých 44 letech možná takovým jedním zastydlým puberťákem do party. A režíruje docela schopně, i když přemíra postav je přestřelená, rovněž zamrzí, že se na závěr nedozvíme, co se s každou z nich stalo. Kupodivu však tahle komedie není tak šíleně sprostá, rozesměje a má plno známých hereckých hvězd nižší svítivosti. Tahle komedie není o nic horší, než třeba jí spřízněná "Project X", dokonce má větší obsah procenta humoru. Kdo to má rád, nepohrdne. Víc neřeším. Názor této databáze na ni, mě absolutně nezajímá. 70%

    • 24.10.2015  09:29

    Max a Evelyn si slíbili lásku až za hrob. A tak se i stalo. Maxova partnerka vstala z mrtvých. Nyní je nebývale nadržená, silná, s občasnou chutí na lidské maso. A nebýt mrtvolného vzhledu i zápachu, byla by i sexy jako dřív. Max z jejího návratu ale není šťastný, je dočista zoufalý. A myslí jen na to, jak se jí zbavit. Ale Evelyn chce tvrdošíjně pokračovat v jejich vztahu. Za života to byla panovačná veganská kravka, se kterou Max plánoval svůj první rozchod, než jí to stačil oznámit, porazil ji autobus. Tradiční návody z literatury a klasických hororů nezabírají. Max tedy bude muset najít se svým nevlastním bratrem metodu, jak se "krásky" ze záhrobí jednou provždy zbavit. Kromě toho, už jeho city patří jiné, sličné majitelce mléčného baru Olivii, která je podle něj tou pravou. Tenhle hororově komediální kousek by se rozhodně neztratil v osmdesátých letech. Však jej také natočil tvůrce, který to nejlepší natočil v osmé dekádě minulého století. Snímek nezapře, že ho natočil Joe Dante. Ten potvrdil svoji hravost a nijak originálnímu námětu vtiskl stylový punc hororových komedií, kterými se proslavil. Přidal i spoustu odkazů na hororové klasiky, jelikož nejsem jejich vyznavačem, tolik jsem z nich nadšený nebyl. Film je snímán stylem, který odkazuje na klasická hororová díla. I krámek se strašidelným zbožím, ve kterém Max pracuje, v podstatě symbolizuje tuhle éru. Všechno z větší části vypadá úmyslně staromilsky. Je jasné, že osmdesátá léta má režisér dokonale zažité a má je silně v oblibě. Ale v tak starém filmu by nehráli Anton Yelchin, Ashley Green a Alexandra Daddario, určitě i technické zázemí by bylo nesrovnatelně horší, ale dost možná bychom narazili na Dicka Millera, režisérova "dvorního" herce, kterého nezapomněl obsadit ani tentokrát, když mu věnoval malou roličku policisty. Drastickým scénám ale režisér neholduje. Jen sotva pětina z nich má nějaký drastičtější náběh nebo průběh. Většinou se jede na komediální vlně, hláškuje se a blbne se. Ústřední herecký trojlístek hodně baví. Yelchin je správný zmatkář, Greene je solidní zombie čubka, detail much kroužících kolem ní byl originální a Daddarijce to je bijce za práva hereček, které chtějí svými dudy kojit diváky. Dante nasadil dobré tempo vyprávění a obstarožní námět natočil svěžím způsobem a s humorem sobě vlastním. 100%

    • 13.2.2015  11:36
    Birdman (2014)
    ****

    Birdman nebo Batman? Michael Keaton alias Riggan Thomson nebere ani jedno. Nepostradatelné jsou pro něj rozmluvy s jeho ptačím "já", v nichž s ironií i cynismem glosuje to horší i lepší, co ho v (uměleckém) životě potkalo. Riggan Thomson absolvoval kariérní propad, což nelibě nese. Kdysi byl obletovaným filmovým hercem, který zářil na počátku devadesátých let v comicsové superhrdinské trilogii Birdman. Nyní to všechno vzalo za své a kariéru filmového herce nedobrovolně vyměnil za kariéru divadelního herce a scenáristy na Broadwayi. V něm chystá hru podle náročné literární adaptace a datum premiéry se neúprosně blíží. Vztahy herců se hroutí, hektická atmosféra je doprovázena výčitkami a pochybnostmi o sobě samém. Herci v zákulisí mají své osobní problémy, manýry, přání i perverzní touhy v rámci umělecké seberealizace. Tohle všechno však před publikem na generální zkoušce nesmí být poznat. Boj s nevlídnou kritikou, nesplněné ambice a nejstupidnější divadelní hra, jakou kdy Broadwayi uzřela, si vybere svou ptačí oběť. Zajímavý režisér Michael Gonzáles Iňárritu křísí hereckou kariéru Michaela Keatona v chytrém hávu satirické komedie. Zasvěceným dojde, že tak činí přes jeho Batmana, kterého ztvárnil podruhé a naposled v roce 1992. Ve filmu je o tom zmínka, ale pochopitelně v souvislosti s Birdmanem, v jehož čtvrtém pokračování odmítl hrát. Film se tedy strefuje do muže v netopýřím kostýmu. A to není zdaleka všechno. Nevalnému hodnocení je podrobena i herecká hollywoodská elita, ale i nepřejícná kritika. Scénář je napsán tak, že v podstatě počítá s tím, že má divák o praktikách v Hollywoodu dokonalý přehled. Budete se bavit na narážkách na celebrity o to víc, čím jste v této oblasti erudovanějším znalcem. I s menším přehledem, se film dá ustát, sice se připravíte o ty nejlepší vtipy filmu, ale to vůbec neznamená, že by film k vám neměl proniknout. Je hned několik důvodů pro jeho zhlédnutí. V prvé řadě vládne velmi osobitou režijní "non-cut" formou, na které je celý film odvážně postaven. To je velmi náročná forma, jak pro režiséra, tak i herce samotné. Dlouhé záběry bez střihu jsou precizně technicky vystavěny, ale samozřejmě tomuto způsobu režírování se podřídila kompozice záběrů. Tím docházelo k množství originálních sekvencí, které mají nevídaný visibilní rozměr. Něco takového v kině není moc často k vidění, jestli vůbec. Vše je sladěno perfektní kamerou kladoucí důraz na příjemnou barevnou hloubku snímku. Technicky je tedy film dokonalost sama. Výtky nemám ani k herecké sestavě. Keaton odboural nešvar přehrávání, který ho poslední dobou provázel a podal krásně rozervaný herecký výkon. Jeho hrdina ovládá telekinezi i levitaci, i když bez patřičného vysvětlení. Bylo zajímavé pozorovat, jak je prostřednictvím režiséra restartována jeho povadlá kariéra. Přesto byl, pro mě určitě, o stupínek lepší a zábavnější Edward Norton coby sebestředná, domýšlivá herecká star. K dalším hercům rovněž nevznáším námitky, nebavila mě jen Emma Stone a její hnusně žvatlající držka, která zde byla v roli dcery jaksi navíc. Ostatně, tahle herečka mě nebaví skoro nikdy. Nyní něco málo ke scénáři, na kterém se podíleli hned čtyři scenáristé. Byl opravdu velmi zvláštní. Prostory divadla, a především jeho zákulisí, z 80% neopustíme a přitom filmu nechybí dynamika, ani cit pro zajímavé vedení postupně vrstveného filmu. Bohužel, filmu nasazené rytmické tempo nevydrží a ochabne přibližně v závěrečné třetině, kdy Birdmanovi dojde ptačí zob.Od sekvence, kdy "hrdina" Riggan létá nad NY, se film dostane do scenáristicky méně nápadité a méně kompaktní fáze. Přece jen dvě hodiny jet na plný plyn nebylo možné. V důsledku toho není film příliš uspokojivě zakončen. A trochu zamrzí, že se divák nedozví, jak dopadly některé stěžejní postavy příběhu. Jestli chcete vidět něco neotřelé, režijně a herecky brilantní, tenhle film se doporučuje. Na ptáky jsme sice krátký, na ptáky jsme malý páky, ale s tímhle filmovým dílem si nedáte na zobák. P.S. Na Oscara je režie. 80%

    • 2.5.2018  09:02

    Život ušlápnutého lékárníka Douga nabere nečekaně nový směr, když se spustí se svojí okouzlující zákaznicí, bohatou paničkou Elizabeth. Krom toho, že ho nenutí do nespoutaných sexy radovánek, nutí ho do rafinované vraždy svého manžela. Tím ušlápnutým lékárníkem je Sam Rockwell, tou okouzlující zákaznicí je Olivia Wilde. Z jejich spojení vzešel žánrový guláš, který se v podstatě nedobere toho, čím zamýšlel že bude - a sice černou komedií. Náznaky jsou, jenže film se záhy spokojil s divokým přeskakováním v žánrech, což už mně z diváckého hlediska uspokojilo méně. Lékárník žije v zapadákově, má dominantní manželku, problémového synka, jednotvárný život rozčísne až Elizabeth. Místo plánované vraždy je divák nucen zhlédnout i nepodstatné sekvence, jakými je prestižní závod na kolech a protidrogový agent vyšetřující Dougovo hospodaření s léky. Sakra, ačkoliv to mělo originální rozměr, koho to vlastně mělo zajímat. Nutno podotknout, že filmu nešlo o důkladnou krimi zápletku. Evidentně režijní dvojici bavilo pohrávání si s různými žánry. Tvůrci si můžou pogratulovat, že kápli na příslušně kvalitní obsazení. Rockwell zvládá vše. Od zamilovaného zoufalce až po tatíka na školní schůzce. Wilde je příslušně roztomilá mrška. Režie není exkluzivní, realizační chyby, projevující se neuhlídanými stíny kamery a tyče zvukaře, jsou rušivé. Nepochopil jsem též realizační záměr spočívající v pointě ženského voice-overu, kterým je děj opatřen. Hlas patřil legendární Jane Fonda, která v závěru vystoupí z anonymity. Erotika byla z ranku pubertálních vlhkých snů panice. Sam Rockwell udrží spolehlivě pozornost tohoto téměř experimentálního slepence, jemuž chyběly pevnější režijní otěže. 6/10

    • 18.10.2014  11:03

    Zasloužilí i vysloužilí veksláci s postkomočním (a postkomunistickým) syndromem. A ten si vyžaduje přece svůj KLÍDEK. V tomto případě s.r.o., a k tomu bych se přimlouval i já. Nebyl jsem určitě jediný, koho zajímalo, co bylo eventuálně dál s osudy vekslácké party kolem Martina, když se za nimi před 27 lety zavřely brány věznice. Historie se opakuje. Do Prahy přijíždí obrýlený mladík, shodou náhod i okolností opět s křestním jménem Martin, a dokonce opět z Mladé Boleslavi, t.č. bez práce a zadlužený, i když završil studium na knihovníka, který hned po svém příjezdu naráží v ruchu velkoměsta na zchátralého "vekslšuse" Bínyho, který i po letech nejenže neodolatelně hláškuje, stále pije "magický voko", ale stále s větší vehemencí vymýšlí pochybné i podřadné kšefty a ještě více bezskrupulózně šije na svého novopečeného parťáka podrazy, když dokonale zneužije jeho naivní důvěry. Do děje postupem času vstupují staré známé postavy z veksláckého podsvětí, které se s ústřední dvojkou postupem času spojí, ať už je to bezcharakterní Richard, který povýšil do funkce starosty, nebo charakterní a ctnostná Evička, tentokrát opravdu bez pověstného trička, jež bylo definitivně nahrazeno luxusním outfitem, ale také vlivnými konexemi na vlivných místech, a koneckonců také Martin, ten původní, z kterého je po odpykání trestu v kriminálu schopný právník. A v ději, který by vyžadoval lepší dramaturgickou strukturu, se objevuje celá řada známých i zcela nových postav, které jsou bez rozdílu, až na několik výhrad (Prachař, Kratochvílová), zahrány perfektně, protože Vít Olmer stále zvládá práci s herci na jedničku. Tentokrát si však ukrojil velký krajíc, když se pustil do nepřímé kritiky stavu dnešní společnosti, do nepříliš promyšleného hodnocení vychytralého a prospěchářského politikaření, vyšlápl si se svým typickým ironickým humorem na větší či menší kritiku obsazení vlivných míst "kmotřím" neřádem, a to vše prostřednictvím staré známé party veksláků. I když bylo cítit, že je to především on, kdo si vyřizuje s dnešní dobou účty. Výsledek jeho snažení je značně rozpolcený, rozpačitý a osciluje mezi sociální komedií s prvky moderního kriminálního thrilleru a černohumorné i politické parodie, potažmo satiry. Pokud tohle byla, pro kdysi uznávaného režiséra, jedna z posledních možností, jak se vrátit do dobré formy, tak režijně to vypadá zajímavě a moderně, ale scénář, jehož je rovněž autorem, je neucelený a na mnoha místech až odfláklý, což je obrovská škoda. Potenciál filmu byl značný, ale z filmu nebyl vyždímán na doraz. Vlastně skoro vůbec. Divák je prakticky svědkem opakujícího se nešvaru všech horších pokračování svých kvalitních předchůdců probíhající jen lepší (technickou) formou. Ať už se jedná o nejednoznačnost žánrového pojetí, kdy se do filmu cpe více, než se dá spolehlivě ustát, z čehož pramení následná nemožnost uspokojivě se vyrovnat s přepáleným množstvím témat a motivů, anebo o nepříliš věrohodné náhledy na vyšší místa, které nezřídka inklinují k parodii nebo parodií končí, o čemž svědčí nezvládnutý závěr filmu. Olmer se i ve svých dřívějších filmech často pouštěl do sociální kritiky, činil tak však s mnohem větší lehkostí, ačkoliv ani tady se nedá upřít režisérský esprit a energie, kdy v detailech jednotlivých scén umí zahrát na sarkastickou notu léty protřelého režiséra. Jeho syrový styl je však přece jen upozaděný, zvláště ve srovnání s jedničkou. Důsledně tak doporučuji zapomenout na jakoukoliv atmosféru, která by se více jak čtvrt století staré jedničce nějakým způsobem blížila. Je zcela nahrazena pravidelnými, rozhodně ne nezajímavými, retrospektivními flashbacky, anebo starými, osvědčenými hláškami, jež jsou připomínkou na staré zašlé časy. Olmerovi se vedle toho také nedá odpustit promarněná šance svléknout některou z pohledných hereček, a tím také značně zklamal diváka nemravu. Ve filmu měl za tímto účelem k dispozici Julii Zugarovou, Mariku Procházkovou, Evu Zubíčkovou nebo Gábinku Kratochvílovou, ale doslova NIC erotického s nimi neprovedl. O to větší je to zklamání k poměrům provokativní jedničky, která koketovala s explicitní erotikou. Což o to, Kratochvílová, jako někdejší Miss, má jistě k agentuře určité závazky, kdy se nikde nemůže prezentovat nahá a problémy už měla s ostřejšími slůvky, které jí zrovna nešly přes našpulené rty, ale co do erotiky, je film velká bída. Navíc na zámku plného neřesti, kde docházelo k rekvalifikaci prostitutek, přece jen pořádná nahota měla hrát svůj prim. Pokračování nemá příliš mnoho silných momentů. Asi nejsilnějším momentem jsou záhadou obestřené okolnosti kolem Martinova úrazu, jehož následky ho natrvalo upoutaly na invalidní vozík. Nepříjemným jevem je však zbrklost, která zajímavě nahozeným tématům ubírala na diváckém prožitku. To si vybralo svoji daň. Po skončení filmu se vám totiž toho příliš z neorganizovaného děje nevybaví. Film oproti tomu disponuje solidním tempem. Události, často až mírně bizarního rázu, mají spád, film nenudí a rychle uteče. Provokativní hudba Frankie Goes to Hollywood and co., která byla neodmyslitelnou součástí prvního filmu, a do značné míry byla vztyčeným prostředníkem pro už tehdy oslabujícího bolševika, se tady opět line k diváckému sluchu, avšak už je jen nostalgickou připomínkou, která už nikoho ze židlí nezdvihne, jako tenkrát. Navíc se o poměrně kvalitní hudební doprovod postaral osvědčený Ondřej Soukup, jehož hudba mě tentokrát bavila o něco víc. Jo, vekslákům bývalo hej, a podle filmu, se ani v dnešní době neměli špatně. Bínyho originální replika, kdy si neodolatelně posteskne "my vydělávali víc peněz než Gusta Husákú", je jednou z mnoha, které filmem zazní a výborně pobaví, avšak v globálu se jedná o dramaturgicky nevyvážený celek, který by se potřeboval zbavit přebytečných filmových kil navíc. Asi jako když veksláci při policejním zátahu v dřívějších dobách odhazovali do popelnic zboží, se kterým kšeftovali. 60%

1 33 34 35 36 37 38 39 47 93 138 184