kingik

kingik

David Kraťásek

okres Šumperk
profík, recenzent

76 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 34 35 36 37 38 39 40 47 93 138 184
    • 16.1.2015  17:43

    Newyorský policista v osidlech prvotního zla. Policejní seržant Ralph Sarchie, spolu se svým kolegou, pravidelně noc co noc obráží deštěm i zločinem nasáklý rajón v Bronxu. Při svých hlídkách naráží na různá individua a jeden z jejich rutinních výjezdů Ralphovi výrazně ovlivní život v příštích dnech. Konfrontace s nadpřirozenými silami bude něco, s čím se za svoji službu u policie doposud nesetkal. Podivný případ, který bude mít co dělat s exorcismem, vede k třem vysloužilým příslušníkům maríny, jež se zaobírali satanismem. S knězem, který je fundovaný v oboru démonologie, bude chtít přijít celé nevysvětlitelné záhadě na kloub. Ale ne všechno snese racionální vysvětlení. Ke všemu má policista jisté predispozice být vyvoleným pro komunikaci s temnými silami, což může do budoucna ohrozit nejen jeho samotného, ale i jeho nejbližší. Ve filmografii Erica Bany neměl až doposud horor zastoupení, ale po tomhle filmu, to už neplatí. Snímek vychází z osobních zážitků skutečně žijícího policisty, kterého zde ztvárnil Bana, a který o nich sepsal knihu. Do jaké míry hodnověrnosti režisér Scott Derrickson převedl do filmové podoby jeho literárního dílo, to posoudit neumím, ae držel-li se věrně alespoň poloviny zápisků, jedná se jistě o pozoruhodnou knihu. Film totiž hororové nároky výborně splňuje. Je krvavý, jak si žánr žádá, je strašidelný, jak divák požaduje, ani na chvíli nenudí, což je při jeho dvouhodinové stopáži překvapivé zjištění. Někomu může vadit neustálé ponoření filmu do nočních sekvencí, ani já nejsem příznivcem "tmavých" filmů, jenže Derrickson s tématem vymítání umí výborně pracovat, je to dáno i tím, že filmy s obdobnou tématikou mají v jeho režijní filmografii nejednoho zástupce, a tedy moc dobře ví, co je pro hororový zážitek dobré. Derrickson dynamicky střídá originální sekvence, hned na to postraší a o kousek dál přijde s nějakou drsnou scénou plnou krve a hnusu. Ve filmu také neustále prší, ulice i všechno kolem vypadá dost bezútěšně, z filmu sálá určitá silná negativita, jež není pro každého úplně ideální. Nechybí ani šokantní scény, které nejsou pro kardiaky, mezi něž určitě spadá závěrečná dlouhá scéna exorcismu. Důležité je zmínit, že její síla překonává doposud všechno, co jsem doposud na tohle téma ve filmu viděl, včetně nepochopitelně blazejovaného "Vymítače mrdáče", kterého upřímně nesnáším. Tohle vymítání bylo něco! A teď to, co bylo na filmu slabší, anebo to, co až tak nevycházelo. Přece jen všechno ve filmu není tak věrohodné, jak by to chtělo, nebo mělo působit. Zřejmě v zápalu určité autenticity, na mě film místy působil trochu obyčejně. Takových nevýrazných sekvencí v něm bylo naštěstí pomálu, ale přece jen rušivý efekt se tak docela neodboural. Co má hudba legendárních The Doors společného se satanismem, nebylo nakonec zodpovězeno. Završení filmu nebylo tak zajímavé, jako to, co bylo před ním. To jsou jen takové nepodstatné výtky, protože film po celou dobu z hororového hlediska skvěle funguje a šlape co to dá. Kdo by se byl nadál, že slovutný Jerry Bruckheimer ubere na svém megalomanství a vyprodukuje pořádně strašidelný film, který tentokrát rozhodně není pro celou rodinu, jak u jeho filmů bývá zvykem. 90%

    • 5.10.2014  16:23
    Chutně a levně s Láďou Hruškou (TV pořad) (2014)
    odpad!

    Všechno to odstartovaly kuřecí kůžičky! Ladislav Švestka, co to melu, Ladislav Mrkvička, ne, to je herec. Tak znovu. Ládík Hruška se stal díky tomuhle receptu oblíbeným u televizního národa a nevědomky tak vyhlásil boj proti Babišovým blivajzům, ne proboha, proti Babicovým blivajzům tím, že bude připravovat za pár prstů ještě větší blivajzy. A pak to šlo ráz naráz. S nejrůznějšími levnými recepty, které zvládne i ten nejméně zručný kuchař, se doslova roztrhl odpadkový pytel a všichni po nich začali hromadně zvracet. Ne, tak počkat. Chyba. Začali se k nim hromadně vracet. Koblížky z trusu, obalovaný bez natrhaný u silnice, želvy z pohozené slaniny na víku popelnice a celá řada dalších (diváckých) receptů zavalila redakci Novy. A milý Hruška si vypěstoval po drze vlezlém potravinovém inspektorovi také image kuchaře, který připravuje jídla, která si dovolí každý. Zkrátka, ne každý je Babiš, aby kázal vodu a p(l)il víno. Na pochoutkách z Ládíkovy kuchyně si smlsne každý. Jeho dlouhou kulinářskou pouť završila kniha, v níž se to nízko nákladovými recepty jen hemží. Kdo minimálně jeden z nich nevyzkoušel, jako by nežral. Ne, jako by neb(y)lil! S Novou a jeho reportérem Hruškem na věčné časy. Levným pokrmům zdar a mějte sílu je konzumovat. 0%

    • 13.10.2014  14:06
    Co mi nedá spát s Veronikou Žilkovou (TV pořad) (2014)
    odpad!

    Tv Barrandov pokračuje v neúnavném chrlení toho nejhoršího, co se objevilo v historii komerčních i nekomerčních programů na tv obrazovkách. Na jedničce jsou pěkně vycpané rarity, dvojka má svého chlácholivého a duchovně založeného Zbigniewa, Prima neví, kam s Krausem, Nova se na talk - show vybodla a Barrandov se snaží z chrchlavé Žilkové, jak po dýmce míru, udělat českou Ellen DeGeneres. Barrandovu jde jedině k dobru, že by moderátora udělal i z Maxipsa Fíka. Zbytečnost i v případě, že se divákovi nechce spát. Po tomhle pořadu spolehlivě nezaspí. Ráno vyskočí z postele živ a zdráv, pln radosti, že nevyhodil prachy za prášky na spaní. Optimismus mu zkazí snad jen detailní výpočet spotřeby elektřiny, šrámy na srdci a pošramocená psychická stabilita, když tomuhle blábolu věnoval 40 minut místo toho, aby samou nespavostí počítal Stropnického senátní ovečky. Mé hodnocení: 0%

    • 5.5.2016  16:25
    Cooties (2014)
    ****

    Učitelský sbor na základní škole na malém městě čelí svým malým žákům, ze kterých se během chvilky stala masožravá monstra. A devadesát minut budou hledat způsob, jak ty malé a nenasytné zmrdy nekompromisně zabít a uniknout z jejich spárů. Leigh Whannell napsal úplně prajednoduchý scénář, klidně se může použít i přirovnání prostoduchý scénář, v němž mísí komedii s hororem v docela vyhovujícím poměru. Dal se poměrně do nevděčného tvůrčího psaní, většina diváků žánr zombie shledává víceméně slaboduchým i jednotvárným, tudíž zřejmě těmto divákům nemá cenu jej vnucovat, ani jim vyvracet jejich názor. Whannell se svým parťákem Ianem Brennerem jsou nadšenci (oba si ve filmu zahráli), což je na výsledném dílu znát. Mohutně se hláškuje, ovšem nezapomíná se na hororovou složku, která sice z režijního hlediska není žádnou extra výzvou, ujala se jí dvojice debutantů, nicméně neznamená to, že by byla nouze o nějaké to napětí, gore, i když slabší, a několik málo viděných nápadů u konkurence. Má to tempo i spád. Obsazení je sympatické. Elijah Wood si film produkoval, vypadá pořád stejně mladistvě, obdržel narážku na Pána prstenů a zahrál si mladého suplujícího učitele se spisovatelskými ambicemi, který zrovna dokončuje svůj hororově laděný román. Takže ke svému překvapení bude mít záhy pro svoje literární dílo hodně kvalitní inspiraci. Z obsazení ještě výrazně zaujal Rainn Wilson, který dostal za úkol zhostit se role tělocvikáře, která bude disponovat velkým komediálním rozměrem, vyprodukuje při tom velkou porci hlášek, prokáže charakter, odvahu, vůdcovské schopnosti i nevraživost vůči mladému suplentovi, na kterého bude žárlit. Na viru je originální a zajímavé asi hlavně to, že na dospělém člověku se jeho účinky neprojevují a malá holčička, která nákazu roznese, se jím nakazila z kontaminovaných kuřecích nuget ze školní jídelny. Jak už jsem psal, nasadilo se zdatné tempo, které mělo jen pár výpadků. Celkově na film musí být nálada. Je to v podstatě zábavná a oddechová blbina, stylově připodobněná ke spřízněnému snímku Skautův průvodce zombie apokalypsou. Ten ale měl mnohem hezčí dámské osazenstvo, kvalitnější gore i masky a více se zapracovalo na režijních nápadech. 70%

    • 29.12.2017  09:56
    Creep (2014)
    ***

    Cesta do hlubin nitra zvráceného maniaka v reportážním balení, co z hororového hlediska prakticky vůbec nic nenabízí. Hlavní maník, který se nechá permanentně natáčet najatým týpkem, pak mu posílá "milostné" balíčky, je nanejvýš znepokojující figura, s níž byste nechtěli zapařit, dát si vanu, jít do lesa na procházku. Aaron s ním tohle vše absolvuje, přičemž první prvky hororových momentů se začnou objevovat až v závěru. Vše krajně obyčejně, až zdlouhavě pojaté. Vražda žádná, žádné extrovní ohrožení na životě, z něhož by si divák cvrkl do kalhot. V zásadě platí, že čím méně o Josephovi víme, čím víc o sobě lže, o to víc film nabírá na síle. Jelikož jsem následné pokračování viděl dřív, věděl jsem, jak nebohý Aaron dopadl. Nehledě na to, že jeho špatný konec je dost předvídatelný. Mark Duplass, maniak a strůjce projektu, pouštěl lepší děs-běs ve dvojce, klient, který ho natáčí je Patrick Brice, režisér obou filmů s jeho dokonale uvěřitelným šílencem. Není to přímo nudné, pořád si to snaží držet diváckou pozornost, jenže dialogy značně převažují, a jedno zabití na závěr, snímané z kilometru, prostě extra film nedělá. Moc dlouhý rozjezd, dojezd kumuloval co se dalo, ve výsledku to neohromí. Koncept byl veskrze originální, což se určitě počítá. 6/10

    • 19.11.2015  12:18

    I kdyby se žravých potvor Critters chopil někdo jako je Jordan Downey, nikam by to nevedlo. Pokus udělat z toho atmosférický kraťas s pěkným vizuálem je celkem snesitelný, ale v podstatě nic neřeší. Upgradovaný vesmírný lovec odměn je na stopě dravých žroutů a chodí po domě. Nevím, kde byli obyvatelé domu, ale tím, že v baráku není ani noha, to zapůsobilo. Ne tak moc, ale dalo se u toho tvářit, že vás to baví. Následně na lovce zaútočí ten malý zmrd a to je asi tak všechno. Mohlo jich být víc. Podle objevených vajec jich víc bude, ale to už divák neuvidí. Z technického a režijního hlediska to nevidím na hovno. Na hovno je vůbec vracet se k něčemu, co už dnes nikoho nezajímá. Když už exhumovat, tak pořádně. Žádný jeden Critter, ale přímo celá armáda Critters. Žádné chození po baráku, ale střelhbitý útok. A žádné korektní pojetí, ale pořádná jatka. Pak by to mělo smysl. Tohle si vlastně můžete nechat. Jordana Downeyho režijně nezatracuji. Ale Critters ať neoživuje. Už tady byli čtyřikrát a stačilo. 40%

    • 22.5.2015  21:25
    Dara Rolins - More (hudební videoklip) (2014)
    **

    Nuda, nevím jaké jiné synonymum k téhle písničce dát. Tahle skladba nemá úplně fušerský, ani jinak blbý klip, ale je neúměrně dlouhá a bez pořádného rozproudění. Je sice hezké, že má Dara sociální cítění a rozplývá se nad dary života, ale pět minut poslouchat pořád jednu rovinu, tóninu a žádný vrchol, to je opruz. S Adamem Pavelkou i tak s minimem prostředků dali dohromady klip, který v případné slabší česko-slovenské konkurenci v pohodě obstojí. K Darině mám neutrální postoj. Vede dobrý boj se stárnutím, hudební kariéru má také slibnou, ale tuhle písničku mohla vystavět lépe. Zkrátit, přidat nějaký ten vrchol, něco, co by se dalo zapamatovat. Něco, co mě při prvním poslechu přiměje pustit si píseň znovu, kvůli nějakému místu či úseku v ní, které bude z hlediska hudebního zajímavé. Krásy zámoří, které v klipu jsou, působí chvástavým dojmem. Jo, něco v tom smyslu, že na to mám prostředky a můžu si dovolit natáčet v Americe. Natočeného materiálu je dost, tak do klipu naplácejme co nejvíce nic neříkajících prostřihů na americkou společnost, proložme to záběry na stylovou a uvolněnou Daru se slunečními brýlemi a nejdůležitější je neopomenout dlouhý záběr na její pěkně modelovaný zadek, na kterém jsou hodiny spinningu znát. Jednou to bohatě stačilo. Kupodivu není to takové dílo zkázy, jak vyplývá ze zdejšího velmi záporného hodnocení. Daru zde nikdo ne love. Tahle písnička je hlavně nudná, klip má obrazovou i technickou kvalitu, ale ani obrazová podoba songu v ničem neexceluje. More - původně jsem myslel, že se Dara vyznává národnostní menšině. Skutečnost však byla zcela jiná. V klipu žádný cikán nevystupoval, ale nějaký ten zástupce černošské komunity je k vidění.40%

    • 13.4.2015  20:13

    Podmínky pro sníh už nejsou ve druhém pokračování tolik ideální. Z hor jsme se přesunuli do malého přímořského městečka, které co nevidět zažije invazi zombie nácků, kteří sem přišli po mnoha letech splnit rozkaz, který za války nesplnili. Martin, jako jediný přežil řádění zombíků z jedničky, ale nyní je obviněn ze zavraždění svých přátel. Utíká z nemocnice, ve které mu přišili utrženou ruku. A ta, panečku, umí zázraky - oživí mrtvé. Sice po oživení je dotyčný parádně hnusný, rozuměj je z něj hnusný, avšak hodný zombík, ale co, to se taky počítá. Nacistický velitel Herzog vede svoji prokletou armádu na místa, která pro něj představují ideál pomsty. I on má zázračnou ruku, co oživuje mrtvé. Akorát po jeho oživení si se zombíkem moc nepoklábosíte. Jeho zombíci jsou určeni k rozšíření řad armády. Do toho všeho se připlete trojčlenný Zombie Tým až z Ameriky, místní norská policie, která to celé bude roztomile považovat za šaškárnu v převlecích a vše vyvrcholí střetem nemrtvé německé a ruské vojenské jednotky. Režisér Tommy Wirkola je blázen. Jak jinak nazvat tohoto tvůrce, který na scénáři spolupracoval také s představitelem hlavní role, Vegarem Hoelem. Ten od minule nabral charisma a byl z celého filmu nejherečtějším. To ostatní si ani nijak velké herecké výkony nevyžadovalo. Stačilo vyšilovat jak blázen, když se zjevil nějaký ten zombík, občas trefit nějaký ten vtipný gag a v rámci možností i parodovat daný žánr. Každý z úseků ve filmu měl něco do sebe. Nechybělo jim perfektně nasazené tempo a rytmus. Režijně však film působil ne úplně vyrovnaně. Některými scénami ani nevím, co chtěl autor říci. Někdy ta úmyslná nablblost to vzala za nesprávné úchop a zamýšlená scéna vyšla jinak, než by bylo záhodné. Šlo o střídání kvalitně zreřírovaných scén s těmi, které bych označil přinejmenším za rozpačité. To se výrazně podepsalo na nevyrovnaném rázu filmu. Výsledný děj nebyl příliš strhující, do nudy to sice mělo daleko, ale přece jen to Wirkolovo opájení nad některými rádoby cool scénami, mě moc nenadchlo. Film se měl držet jednotného stylu. Dělat si prdel z jiných žánrově spřízněných filmů, nezřídka sáhnout i po self-parodii a následně chtít po divákovi, aby si u filmu zachoval nějakou serioznost, respektive bral tak film, co do globálního vyznění, to, zkrátka a dobře, Wirkolovi nemohlo vyjít. Film je navíc protkán pořádnými nesmysly. Já vím, je to jen horor a na logiku děje se moc nemá hledět, ale i kdybych chtěl, ty určité krávoviny se jen tak nedaly přehlédnout. Ke všemu se režisér těmi pičovinami autorsky chlubil a předkládal je za nápadité. Na filmu mě vedle hlavního představitele, také bavily masky, které sice nepovažuji za nijak vrcholné, ale měly v sobě tvůrčí originalitu. Nekorektnost představovala neméně důležitý klad filmu. Nikoho tedy zřejmě nepřekvapí, že ve filmu umírají děti, tělesně postižení, ušetřeno zůstalo zvířectvo. Film je krvavý, to ano, stříkání a šplíchání krve si užijete dost. Ve dvojce se poněkud překvapivě mluví o něco více anglicky než norsky. Je to dáno americkou posilou, tedy výše zmíněným trapným Zombie Týmem, který byl do filmu implantován nešikovně i tak trochu zbytečně, ale chápu, že Wirkola potřeboval film zaplatit v kinech a angličtina je dobrý prostředek pro zvýšení návštěvnosti z řad zámořského publika. Film se v roce 2014 poněkud překvapivě probojoval i do našich kin. V nich bych návštěvu nedoporučoval. Přece jen exteriéry snímku nejsou extra atraktivní a první díl znají jen vyložení fanoušci žánru. Tohle pokračování na dvd chytne svůj druhý dech a razanci, o které ho velké plátno připravilo. No, s nemrtvými nácky v obýváku, to bude fakt výhra. 60%

    • 26.6.2015  07:29
    Demi Lovato - Nightingale (hudební videoklip) (2014)
    *

    Černobílá ti nesvědčí. Demi zpívá o ptákovi. Ptáka už vlastně ani nepotřebuje, protože kyne jak buchta. A to v minulosti byla solidní buchta. Měla by vyhodit stylisty. Ta její image se už nějakou dobu nemění. Mám před sebou neforemnou ženskou neurčitého věku, s podholenou palicí, přemíru černé barvy převládající v hodně nevkusných kostýmech, o kterých je přesvědčena, že ji zeštíhlují. I její hudební repertoár mě přestal bavit. Tohle je pomalá píseň s melancholickým zabarvením. Doprovodní klip je neadekvátní, bez kontrastního nápadu. Už jsem viděl desítky totožných, ve kterých je interpret v obležení svých fanoušků v rámci koncertní šňůry, z toho plynoucí vyčerpanost, vyznání svým fanouškům. Kurva, piča, žádná srdceryvnost, emoce nevznikají v srdci. To nějaká piča nestudovaná přišla s tím, že láska vzniká v srdci. Láska je abstraktní pojem. Nikdo ji nikdy neviděl, ani Demi. Takže songy o lásce se můžou jít zahrabat. Nakonec i ta Demi může táhnout, protože s její tvorbou už se nějakou dobu úspěšně nudím. Teď jsem se jí málem lekl. Je skoro jak kluk. Písnička by nebyla tak hrozná, ale dělá mně problém se do ní zaposlouchat. Při své pomalosti neaspiruje ani na rádiový hit v našich neposlouchatelných rádiích omílajících jeden neměnný (komerční) koncept. Takže holka, zapracuj na sobě, shoď ze sebe ty funebrácké hadry, nech si narůst pačesy po lopatky, zesvětlit by chtěly, dej dobrý make-up a tři hodiny spinningu denně a nežer! Pak přijď vykouřit Davida. Uvidíme, co bude s tvojí tvorbou dál. Image a hudební styl prezentovaný v tomhle černobílém klipu mě neoslovuje. A nebreč nad kritikou, citlivko! 20%

    • 27.6.2014  13:17

    Spojení dvou atraktivních zpěvaček, má své mouchy, a to nikoliv v jejich pěveckém projevu, který nemám důvod kritizovat, ale na klip žehrám. Mohli si totiž odpustit věnovat ho sexuální menšině, která tuhle dvojku v klipu provází. Docela to kazí příznivý dojem, který ze skladby plyne. Čemu nefandím, je právě "love parade" a jí podobné pochody, která táhne v tomhle klipu městem a před divákem se zjevují sexuálně postižené zjevy, které cítí ústrky a útlaky z okolí. A dvě slavné holky si zřejmě řekly, že je podpoří, a podle toho vypadá jejich klip. Když jsou v záběru Demi & Cher, je radost pohledět, ale společnost jim dělají homo & trans, a já nevím kdo ještě, a prostě to bylo v klipu rušivé. Snaha vtisknout klipu rozjuchanost, rozvernost a všeobecné veselí s pozitivní náladou až na maximum, sice značná, ale mě to nenadchlo a potřebný efekt se nedostavil. Když se to takto pojalo, tak si klip moc často v obrazovém provedení pouštět nebudu. Písnička je chytlavá, jde z ní "good feeling" a aspiruje na to strhnout davy. V klipu to tak přinejmenším vypadá. Když už jsem chtěl společnému projektu dvou oslnivých zpěvaček vmést tři mírně nadprůměrné hvězdičky za zbytečně "růžový" klip, tak se z čistajasna v poslední třetině za bicími zjevil bubeník Travis Barker z Blink 182 a nalil do songu pořádnou energii. Díky němu se moje hodnocení zvýšilo. Když si však vzpomenu, co před léty s průvodem ve svém klipu dokázala napáchat dnes již neexistující hudební formace My Chemical Romance, tak je škoda, že se o něco zajímavějšího nepokusily dvě mladé a stylové zpěvačky současnosti. Druhou šanci mít hned tak nebudou. 70%

    • 25.2.2015  02:13

    Alexa Vega nehraje jen ve filmech režiséra Roberta Rodrigueze. O poznání méně známý kolega Casey La Scala ji obsadil do jedné z hlavních rolích neotřele působícího snímku kloubícího v sobě hned několik žánrů. Svatební den pro Skylar se stal nejčernějším dnem v jejím životě. Namísto svatebního veselí, bude muset s partou svých přátel bojovat o přežití. Výjimečnou událost ve svém životě si nešťastně naplánovala na den, kdy přišel zánik světa. Vyděšená Skylar, která propadá hysterii, je přesvědčena, že se jedná o biblický zánik světa, zvláště když z Bible zmizelo písmo svaté. Z nebe padají obří kroupy, snášejí se prapodivná létající stvoření a bez zjevné příčiny umírají novorozenci, děti a také určitá část dospělé populace. Při možnostech, jaké film měl, vypadá dobře. A to, jak po technické stránce, tak o něco hůře po scenáristické stránce. Našim kinům se vyhnul. Námět, scénář i produkci si režisér Casey La Scala obstaral osobně a po dlouholeté pauze, kdy jeho dva filmy od sebe dělí více než dekáda, přišel s celkem originálním pojetím katastrofického snímku s prvky hororového subžánru found footage. Ne všechno ve filmu úplně zdatně funguje. Po krátkém intru následuje dynamická apokalyptická sekvence. Následně se děj přesune do kostela, kde se režisér pokusil o jakousi atmosférickou sevřenost, ale tento záměr příliš nevyšel. Druhá třetina nejenže ztratí tempo, ale je i plná náboženských plků a jakýchsi osobních zpovědí přátel okolo Skylar, jejíž postava začne být upozaděna a postupně bude ztrácet vědomí vlivem jakýchsi záhadných znamení, která se jí objeví po těle. Závěrečná třetina se opět rozjede a nabrané tempo i několik nápadů vylepší mírně zbabraný dojem z předcházející druhé třetiny. Prostředek filmu však celkový příznivý dojem až tak úplně nedevalvoval. Film si nemohl dovolit chrlit jeden působivý trik za druhým a být patřičně rozmáchlý, i když speciálních trikových efektů má více než dost a v rámci možností neselhává, i když prostřední část připomíná svým pojetím průměrný televizní seriál. La Scala se totiž překonával. Odvážně se pustil hned do několika žánrových variací a substancí. V úvodu to vypadá, že půjde o film snímaný docu stylem. Jeden z party mladých lidí totiž přijíždí natočit svatební veselí hand kamerou, a po vypuknutí apokalypsy, natáčí vše kolem sebe, seč mu síly a materiál stačí. Následně se od této formy upustí a ta už ke slovu přijde jen zřídka, i když tak úplně nevymizí. Film má ode všeho trochu. Zabrousí do katastrofického žánru, neopomene horor a jeho subžánry, otře se o thriller i psychologicky laděnou sekvenci. A to vše v sympaticky dávkovaném poměru. Parta přeživších je sestavena z mladých a talentovaných herců, kteří našemu publiku nejsou převážně známí. Nejznámější je již zmíněná Alexa Vega, která typově připomíná Lindsay Lohan, objevem je píchačka Italia Ricci. Výsledkem je v mnoha ohledech originální dílko, které po trikové stránce ostudu nedělá, kompaktnost není jeho doménou a nasazení i určitou ambicioznost mu nelze upřít. Film na pohodu a kdo má podobné experimentování s žánry rád, přijde si na své. 80%

    • 2.6.2015  17:01
    Die Antwoord - Pitbull Terrier (hudební videoklip) (2014)
    **

    Fanoušek underground formace Die Antwoord ze mě hned tak nebude. Nicméně, jistý smysl pro bizarnost jim nelze upřít. Ještě s ním umět nakládat, aby to mělo delší trvání. Skončí klip a už ani nevím, že nějací Die Antwoord existují. Svoje self-promotion absolvovali v nedávném filmovém kříženci Chappie, který jim dal prostor po zviditelnění. O dvojku začal být zájem, ale u mě to byla jen zvědavost, jak na tom jsou s hudebním repertoárem. A tedy není to rafnutí jak od pitbulla. Je to takovej uslintanej kříženeček, přerostlej, ale šikovnej, co se nehodí do rodiny s dětmi. Fakt se ti kašpaři jevili jako ultra drsoni a ve výsledku jejich flák zní jak slabý pop art křížený nedomrlými The Prodigy. Z hudebního hlediska celkem hrůza. A co klip? Jde o agresivní záležitost. Co nedohnali songem, dohánějí klipem, ve kterém černá a bílá kočka znásobují sexuální pudy, do toho maník s hlavou pitbulla rapuje a zakousává kočku. Pak sám zakope nožičkami ve vzduchu, ale protože má v klipu hodnou a hodně hnusnou kamarádku, ožije poté, co mu pustí slinu do mordy. Klip je tak debilní, jak už dlouho nic nebylo, ale pár bizár nápadů se přece jen našlo. Výsledkem je něco, co s hudbou nemá v podstatě nic společného. Jde jen o to, jestli smečka půjde za Pitbullem a ten si spokojeně rafne, že má co chtěl. U tohoto čokla rozhodně neplatí otřepané pořekadlo, že pes, který štěká, nekouše. Jsem pro ho utratit. Přece jen tohle plemeno je dost nevyzpytatelné. 30%

    • 4.5.2014  15:37
    Divergence (2014)
    *

    Spisovatelka Veronica Rothová vyprázdnila svoje spisovatelské střevo, režisér Neil Burger to vysrané nic posbíral a v domnění, že natočil dobrý film, lačně čekal na ohlasy kritiky a kritika obrátila oči v sloup. A co na to divák? Tak na toho se tenhle film vybodl úplně. Nebo ještě lépe. Triviálnost filmu málokterý divák promine. Blíže neurčená budoucnost. Je po válce. Dystopické Chicago má obyvatelstvo rozděleno do pěti frakcí a jedna je absurdněji pojatá než druhá: Frakce č.1 Sečtělí - ti jsou nejmocnější, ale nebylo vůbec definováno, proč tomu tak je. Zřejmě to bylo myšleno od slova "sečítat", tak jsem z jednoduché rovnice dvou přiblblých scenáristů odvodil, že tahle skupina lidí uměla nejen počítat, ale také ještě psát a stavět sněhuláky, frakce č.2: Mírumilovní - co tohle bylo za exoty, opravdu nevím, ale vyobrazeni byli jako kolchozníci na polích, propagující lásku k bližnímu, Babišovy zásady nekrást tak okatě a prostě příšernost neuvěřitelná, frakce č.3: Upřímní - nejenže takhle frakce vůbec nezapadala mezi ty ostatní, ale nebyla vůbec rozvedena, frakce č.4: Neohrožení - téhle frakci je v podstatě věnován celý film, i naše hrdinka do ní vstoupí a skáče se v ní z vlaku, vyloučení pod vlakem nekončí, Džambulka byla čestná výjimka a zamíchala celým systémem, frakce č.5: Odevzdaní - ti byli posléze nežádoucí skupinou, ačkoliv vysvětlení k tomu bylo opět téměř fantasmagorické, naivní a triviální, ostatně jako všechno v tomhle filmu. Rothová napsala povstaleckou trilogii a Divergence tuto trilogii otvírá. Hned od úvodu film evokuje "Hunger Games", přičemž z něj přebírá základní schéma, a do jisté míry, i myšlenku. Obávám se, že slovo "myšlenka" je pro tuhle bezpohlavní slátaninu až příliš velká pochvala, ale budiž. Tam někde v dáli opravdu něco myšlenkově složitého se ve prospěch tohoto díla zračilo, ale pak si to to "něco" rozmyslelo a zmizelo to v té zmíněné dáli. V "Hunger Games" šlo o dělení na okrsky, a zde se obyvatelstvo dělí do frakcí. Představitelka Shaylene Woodley nezapře svůj jasný vzor v Katniss Everdeen, respektive v typově podobné Jennifer Lawrence. Stejně jako ona má zpočátku na sobě asexuální a staromodně vyhlížející outfit upoutávající na středověk nebo sociálně slabé vrstvy (na to bych sázel víc) a má bezvýrazný make-up. Až postupem času je z ní rázem šikovná a sexy holčina, což na chlup to samé proběhlo i u Jennifer Lawrence. Woodley se svojí slavnější kolegyní dokonce sdílí i stejný agresivní sexappeal, nikoliv však její herecký talent (ke vší škodě). A dále je podobnost se slavnou ságou čistě náhodná?! Kate Winslet totiž ztvárnila obdobně zápornou a vůdčí postavu jako Donald Sutherland v "Hunger Games". Zásadní a nepřehlédnutelný rozdíl tkví v genderovém rázu a Winslet je ve filmu cca v pěti scénách, a ještě hraje natolik blbě, že její Oscar se potí na krbu hanbou. A to vše se celé odehrává v totalitním zřízení, s jehož systémem se naše hrdinka pokusí něco udělat za pomoci svého nového ochránce Tobiase Macury, který důrazně nafláká každému Rychtářovi, a mezi nímž a hlavní hrdinkou je absolutně nulová chemie, ale hlavně, že film má tak debilní milostný motiv, který do celé, už tak zoufalé koncepce, zapadá asi jako kolečko do trojúhelníku. Jeho bojové chvaty a styl jsou však přece jen oproti těm Rychtářovým méně zákeřné a zásadně neútočí zezadu. Jeho choreografie je oproti té jeho zcela nezajímavá a s akcí byl na tom film opravdu mimořádně blbě, protože Neil Burger ji nikdy příliš nezvládal a tady se to jen potvrdilo. V první hodině holčina neprojde testem, zamlčí to a dá se k Neohroženým, a to jen proto, aby se ve filmu něco dělo, protože si nedovedu představit, kdyby si ještě ve slabé chvilce vybrala frakci Mírumilovných, a to by se asi divák posral nudou, kde za chvíli podle očekávání bude dominovat a nehrozí jí vyloučení ze všech frakcí z důvodu její Divergence - což je ve filmu předpoklad, inklinace a talent pro více frakcí a tedy něco nežádoucího. Ovšem něco tak nepropracovaného se jen tak nevidí. Vůbec jsem nepochytil, co by s ní bylo, kdyby ji fakt vyloučili. Ti bez frakce vypadali jako homeless parta na ulici a nic jim tak akutního nehrozilo. Jen plno planých keců okolo obávaného vyloučení a skutek utek. Když pak holčina v rámci bojového výcviku skočí ze střechy temnou dírou v budově, na jejíž konci je záchranná síť, tak se zakoktá natolik, že ze sebe nevypraví své občanské jméno Beatrice, a tak si je změní, respektive zkrátí na Tris(!). To je stupidita, co?! Obrátil jsem oči v sloup a film si v těchto stupidních scénkách doslova liboval. Pak do toho její odhodlaní a akční rodiče a ad absurdum jest dokonáno. První hodinu má film slušné tempo, ale celá hodina je v podstatě věnována výcviku Neohrožených ve výcvikovém táboře a zjišťování jejich slabin, případně předností. A pochopitelně všichni účastníci si navzájem silně konkurují a předhánějí se, neboť nikdo nechce končit v tabulce pod čarou znamenající vyhazov. Ani příliš nevadilo, že děj prudce stagnoval na jednom místě, protože občas se objevila napínavá, i když značně předvídatelná scéna - např. vrh s noži + krutopřísný zákaz jakékoliv reakce Tris na leticí nůž kolem ní, když na příkaz velitele výcviku pozovala před terčem. Po hodině pořád dokola opakujícího se výcviku zdatnosti v "boot campu" se film chtěl strašně moc rozvíjet a oživit prapůvodní myšlenku nebýt jen filmem naivním pro náctileté publikum. No to si tedy dal! Rázem se vytratila interakce s divákem, do toho začal děj nepřehledně a rušivě přeskakovat zhusta protkán následnými halucinacemi, které vyvolávalo testovací sérum, a snaha o propracovanost a myšlenkový přesah se změnila ve směšný a lacině koncipovaný akční závěr, kterak čtyřicetikilová slečna s pistolkou, a se stále stejným vyjeveným výrazem ve tváři, bojuje za svržení systému v ultratrapném povstání na ploše 4x4 metrů čtverečních. Navrch film svým neukončeným závěrem a slabým, nekonstruktivním a velmi často předvídatelným dějem připomíná pilot k nějakému neexistujícímu seriálu, který produkce rychle zavrhla. Pokáral bych také na první pohled nepříliš oslnivou výpravu, pochopitelně nepochopitelné imbecilní chování postav bez jakékoliv zřejmé motivace a jejich totálně ploché až vygumované charaktery. Pokud máte touhu přes dvě hodiny zírat na ženský kravský hormonální výplod, beroucí si inspiraci z "Hunger Games", "Elysium" a dokonce i "Harryho Pottera", přičemž všechny jmenované filmy jsou nesrovnatelně lepší, a to vše zaobalené do rádoby sofistikované podívané, tak tohle je vaše velká šance. Máte jistotu, že na tak blbě natočený a ještě blbější film v kině, hned tak nenarazíte. P.S. Pokud dojde toaletní papír, tak víte, na co listy z "fantastické" knihy paní Rothové použít. 20%

    • 20.1.2017  13:34
    DoktorKA (TV pořad) (2014)
    odpad!

    Otázka: Paní doktorko, již pátým dnem mám ovulaci, je to normální, chlapa nemám, pomůže Savo? Odpověď: Je to naprosto normální, Savo užívejte jen na kávovou lžičku. Otázka: Paní doktorko, hodně sladím, sladím tolik, že v supermarketech do 10 km od mého bydliště nemají cukr, všechno jsem skoupil já. Hrozí mně diabetes? Odpověď: Když nebudete jíst sladké a stravu vyvážíte ovocem a zeleninou, tak určitě ne. Otázka: Paní doktorko, mám akné, co mně pomůže? Odpověď: Zkuste dělenou stravu a pak se s námi ve studiu podělte, jak to zabralo. Snesu hodně, ale tenhle přístup nikam nevede. Pořad na odstřel. 0/10

    • 22.8.2014  10:44
    Doupě (2014)
    ****

    Housličky tentokrát nebyly potřeba, aby se lištičky vypudily z doupěte. Stačil na to jeden Paul Walker. Hned zkraje poněkud rozdroleně podávané story, se asi každý divák dovtípí, že se protidrogový policista Damien Collier (typické americké jméno, že) infiltroval do zločineckého drogového kartelu, aby mohl sejmout jeho dlouho hledaného šéfa. Nedozví se však, jakým způsobem si získal jeho bezmeznou důvěru. Možná ani nemá smysl po tom pátrat. Šéf je ve zběsilé naháněčce dopaden a poslán za katr. Následuje nic neříkající předěl, kdy hrdinný "undecover" policista navštěvuje svého dědu v sanatoriu a vyrovnává se s traumatem a můžete třikrát hádat, co to asi tak může být: a/ mrtvý soused b/ mrtvý pes c/mrtvý tatínek. Ano!!! Uhodli jste C je správně. Ani si nevydechne, a už je zase poslán do akce. Vůdce gangu v obávané, zločinecké detroitské čtvrti Brick Mansions, kterou odděluje od města pomyslná tlustá čára, se zmocnil neutronové bomby, kterou hodlá odpálit, pokud nebudou splněny jisté podmínky. Není dvakrát jasné, proč, k čemu, anebo případně, co ho k tomuto teroristickému kroku vede, ale budiž. Stejně je to vzápětí jedno. Policista v utajení se podruhé vydává do akce. Má navázat kontakt s tamním parkouristou, který má také jeden důvod, proč do toho jít a vyřídit si účty s nebezpečným vůdcem gangu, o kterém je přesvědčený, že má na svědomí smrt jeho fotříka a do třetice všeho náročného má za úkol deaktivovat bombu, než Detroit bude přejmenován na Pompeje. A to ještě netuší, že bude čelit korupci ve vlastních řadách. Měl jsem z filmu dlouhou dobu velmi dobrý dojem. Dvě jeho třetiny jsou solidně nadsazené, mají určitý nadhled a solidní akční scény, které jsou nad rámec úplně nezajímavých meziher. Jenže střídající se nálada filmu související zejména s poslední třetinou, to celé svrhla z vrcholku kopce do trapně vyšponované idealistické břečky, ve které se i ti nejhorší zločinci z nejhorších zázračně během okamžiku napravují na moudré čeledíny kandidující na nejvyšší úřad a dědkové v sanatoriu končí s kouřením, potažmo se dějí další věci, kterým rozumí jen scenárista Luc Besson osobně. Pokud si nechcete kazit dobrý dojem ze dvou třetin filmu, tak cca posledních pět minut filmu nesledujte. Nicméně, i ty dvě třetiny nejsou úplně bez negativního dopadu. Postavám všechno moc zázračně vychází, jsou moc černobílé ( a to i obrazně), a když se má jejich charakter stát "složitým, tak je to achich ouvej, viz otřesný závěr filmu. Film jede na obraznou typologii, a tam je poměrně hodně zábavný. Distingovaně tady totiž vypadá pouze Paul Walker. Slavný parkourista David Belle je něco mezi a od představitele vůdce gangu RZA a dál, začíná přehlídka opravdových zločineckých typů toho nejhustšího kalibru. Své zastoupení má obří kolohnát s mozkem dinosaura, černá čubka ve fetišistickém outfitu anebo sádelnatý černoch aj. Vedle toho se povedla akce. A na tu se jede od začátku až do konce. Když se film na pár okamžiků zastaví, tak je to na zdechnutí, ale k tomu dochází jen zřídka. Chvaty, kopy, skoky na protilehlé budovy, případně skoky do protilehlých oken, efektně zpomalené bitky, sekera jen pár centimetrů nad obličejem, volant připoutaný k ruce jako nástroj k ztrestání, efektní parkourovský únik z úvodu filmu aj. To všechno snese přísné měřítko. Ne už tak děj, který jednou s něčím zachází, a pak také schází. Především schází dovysvětlování, a i když se v rámci akční story o to tolik neusiluje, respektive vůbec, nelze si nevšimnout, že skoky v motivacích postav jsou hodně neuhlídané a neopodstatněné. Film tím trpí, a ani pořádná porce akce, mě nepřiměje, abych zvedl hodnocení. Nebýt totiž účasti Paula Walkera, jednalo by se o dost nepokrytě béčkovou záležitost. Sice někdo může ignorovat existenci francouzského originálu "Okrsek 13", a říct si, že propečený hamburger s gustem servírovaný Paulem Walkerem může být chutnější než galský kohout na víně, ale tentokrát jsem neměl pocit, že bych se těmi "hambáčemi" chtěl přejíst. Solidní porcička nátřesk akce, to ovšem byla ! A filmu jen prospěla. Mé hodnocení: 70%

    • 4.9.2014  07:56

    Některé filmy s Adamem Sandlerem jsou za trest. Tenhle je jedním z nich. Vydat se na dovolenou do Afriky je výhra. Vydat se na ní se Sandlerovic štábem i humorem, už taková výhra není. Otec, matka, děti - model tradiční rodiny, který je tady přepudrován po "adamosandlerovsku". V zásadě divák nedostane nic inovativního. Všechny gagy jsou zakomponované do nepříliš objevného základu rodinné komedie. Když ta dějově řídká břečka po nějaké době vyházela všechny svoje dokonale vytrapnělé vtipy, gagy nebo co to vlastně mělo být, tak jsem se kouknul na hodinky, do té doby bez jediného zasmání, a z filmu uplynula teprve hodina. Přede mnou bylo ještě neuvěřitelných 45 minut, a k tomu drsně natahovaných! Hrozné zjištění, při nulovém zahuštění děje ničím jiným, než dokonale opakujícím se, provařeným humorem. Ve filmu se dočkáme všemožných klišé a negativ, které se v dobré obrátí. Z dcery s chlapeckými rysy se vyloupne kráska, kluk, co v baseballu nezvládne odpal, v závěru odpaluje jako Derek Jeter a další. Věřte, to bylo to poslední, co vadilo a vlastně jsem to i čekal. Co mě dlouhodobě na filmech Adama Sandlera irituje, je neustálé a opakované poukazování na nedostatky ve fyzickém vzhledu, případně rozebírání tělních tekutin. Fajn, ošklivá dcera byla už ve Fantozzim, ale tohle není nutné cpát do komedie pro celou rodinu. Otřesně působí repetace gagů, které Sandler s oblibou rozvádí do absurdna. Jako třeba rádoby vtip s jeho dcerami, které si lidé pletou s chlapci. Když do toho šel, měl z rozpočtu pořídit přirozené účesy, a ne nepřirozené paruky. O dalších vtipech v podstatě platí, že jsou originálně trapné. Jak to u Sandlerových komedií bývá, ani zde nechybí leporelo vedlejších postav s bizarním rozměrem. Zpívající Terry Crews (ano, ten drsný týpek z Postradatelných) zřejmě reprezentoval sexuální menšinu. Proč ve filmu byl, ví jen on sám nebo autor této příšernosti. Přísnější měřítko snese opičí band, ale ve filmu byl jen v jednom krátkém, nočním záběru. Zarážející je, jak některé gagy byly nekvalitně natočeny - viz padákový let s Drew Barrymore za přítomnosti kvalitní zadní projekce. Něco podobného jsem snad naposledy viděl u komedií z šedesátých let, ne u komedie z roku 2014! Dále je z negativního hlediska k vidění spousta uřvaných postav, spratci, co byli na zabití a umělý nosorožec. Víc odradit od sledování už ani nelze. Jedním ze svěžích momentů, i když vymykající se realitě, je postupný způsob seznamování se naší známé dvojky, která se zprvu nemá příliš v lásce. V reálném životě by se nikdy dohromady nedali, ale jsme ve filmu, tam se to vsákne. A také exotická Afrika, kam pojedou dovolenkovat, ale zase tolik atraktivních záběrů tady není. Opakovaný vtip přestává být vtipem. A přibližně jen pětině vtipů, které tady jsou, se dá při dobré vůli zasmát. Já se nezasmál ani jednou. Stále se opakovaly a to mě nebaví. Když už se na ten vtip zapomnělo, tak ho Sandler zase po pár minutách odněkud vyštrachal, bud úplně stejný, nebo jen v neznatelně přepracované formě. Rozvádění těchto gagů do absurdna se vůbec nepovedlo. Adam Sandler s Drew Barrymore se pokusili navázat na úspěšnou spolupráci z předešlých let. Nechci je přímo označit za nefunkční dvojici, ale jejich způsob herectví absolutně nemůže nikoho něčím překvapit. Doufám, že nejsem jediný, komu Barrymore přijde asexuální. Ke spolupráci byl přizván také Sandlerův oblíbený režisér Frank Coraci, kterého považuji za velmi průměrného a nenápaditého. Nemám na komedie nijak zvláště vysoké nároky, ale tohle se táhlo, nevtip střídal nevtip, nekvalitní režie, ohrané herecké výkony, zápletka nikde. Výsledkem je kvalitativní propadák (i komerční), který není hodný ani Sandlerova levelu. A to je co říct. Anebo už navíc nemá. Romantický, predikovatelný závěr, to jenom dorazil. Zbytečný film. Kvituji distributorovo moudré rozhodnutí vystavit tomu stopku do kin. Kdo by ty slaboduché gagy, byl ochoten podstoupit, a za tuhle banalitu platit. Mé hodnocení: 20%

    • 31.1.2015  09:32

    Pít či nepít (lidskou krev). Tohle dilema bude udatný kníže Vlad Napichovač řešit v šibeniční lhůtě tří dnů, kterou má na rozhodnutí, než se z něj definitivně stane nejmocnější upír Drákula. Rozhodování to bude uvědomělé, zároveň však nelehké, nicméně to nic nemění na tom, že z Drákuly je maskot rumunské fotbalové reprezentace, až se kvalifikuje na MS za třicet stříbrných pod vedením trenéra José Jidáše. Film po slibném rozjezdu ve snaze nabrat epičnost, poté, co přejde k postupné proměně ústředního hrdiny v upíra, padne do jakési béčkové rutiny, u níž je distribuce do kin větší záhadou, než likvidace legendy o Drákulovi tak, jak je známa. Báchorka o muži, co nějak podezřele moc kamarádil s upíry a objevil bowling, když absolvoval v počtu jednoho vítězné tažení na turky, začne náhle upadat do stupidit i nesmyslů. Najdou se však i originálně pojaté scény, které například souvisí s nájezdy nepřátelských tureckých vojsk plenící zemi. Tyto scény se táhnou napříč filmem, i když bojová choreografie není nikterak mimořádně propracovaná, činí tyto scény z bojiště film atraktivním, současně však v důsledku toho je stále znatelnější odklon od hlavního hrdiny, který tímto antifocusem na jeho maličkost, postupně ztrácí na svém charisma i ukotvení v ději. Luke Evansovi tak v podstatě nezbývá nic jiného, než to po celou dobu hrát na útrpné výrazy a občas vznikal dojem, že se nenadále podívá do kamery a z pod kabátce vytáhne deodorant a pronese reklamní slogan "Nesmrdím jako upír, protože používám deodorant Transylvánia se 48 hodinovou ochranou, který pomáhá udržet moji svěžest i při extrémní zátěži na bojišti." Nechybělo mnoho, aby tvůrci přišli s odhalením, že Drákula je blízkým příbuzným Batmana, jak se film z minuty na minutu zhoršoval a zvolna se nořil do béčkových stupidit. Hlavně hrozilo, že při neobratnosti scénáře i režie, už z nich nevypluje. Skutečně se film sám v sobě zklamal, když náhled na legendu pojal až příliš v laciné formě. Když k tomu blbě inscenovanému scénáři připočtete lacině vyhlížející výpravu a okatě digitální triky, rozhodně se kvalitní divácký dojem hned tak nedostaví. O Luke Evansovi už řeč byla, zbývá zhodnotit herce ve vedlejších rolích. Vyjma jeho sličné manželky v podání Sarah Gadon, ve filmu vůbec nikdo nezaujme. Některé role budily dokonce pousmání, jak byly hrozně napsané i zahrané. Bojovný turecký sultán Dominica Coopera dokonce ví, jak upíra zabít, což bylo zvláštní v tom, že o možnostech zabití upíra nepadne ve filmu ani slovo. Zvláštní kapitolu i hledisko si zaslouží snaha o emocionální pouto ústředního hrdiny se svými rodinnými příslušníky - manželkou a malým synem (ten dokonce na začátku i na konci do děje promlouvá svým vnitřním hlasem, jimž diváka informuje o náležitosti daných událostí). Do hororu se tohle moc nehodilo, rušivý efekt se naštěstí tak úplně nedostavil, neboť to tvůrci nepřetáhli přes neúnosnou mez, i když těch citových výlevů bylo dost, přičemž některé si mohli odpustit, protože dohromady nebyly až tak nutné. Oproti tomu, závěrečné setkání v současnosti nebyl vůbec špatný nápad, jemuž k dokonalosti chybělo jen ho uspokojivě rozvést, či jinak impresivně s ním naložit. Debutující režisér Gary Shore se u mě etabloval béčkovým režijním stylem, se kterým v kině mnoho rozruchu nenadělá. Navíc to není ani příliš invenční režisér a už jeho prvotina nese evidentní rysy rutinéra, který není schopen dosáhnout potřebných řemeslných kvalit i epičnosti, o kterou se střídavým úspěchem tolik usiluje. I kdyby se na malé "batmaníčky" rozkrájel, stvořil jen lacině povrchní, málo působivou legendu atakující (pod)průměr. O nic moc to upíří legendu neobohatilo, avšak tak úplně nesympatické to také nebylo, nicméně čekání v upíří jeskyni na další, snad i působivější verzi, se protáhne na nekonečně dlouho. Zkrátka, jednou upír, navždy upír. 50%

    • 16.5.2016  15:40
    Dárce (2014)
    **

    Na začátku toho všeho byla zkáza lidstva. Jaká zkáza a proč k ní vlastně došlo, to už se z filmu nedozvíme. Přisuzuji to tomu, že na nějaké veletoče bortících se budov, trosky měst, nebo něco takového, co je známo z katastrofických filmů, nebyl evidentně rozpočet. Pro film je mnohem důležitější jeho myšlenka, s jakou pracuje, potažmo jeho značný filosofický rozměr. Divák, který koukne před projekcí na obrázky z filmu, si nutně musí říct, co má na filmu být filosofického, když zde bude pobíhat parta teenagerů vedená hochem, který se vyloupl z módního katalogu. A ono je to celé trochu jiné, než by se dalo předpokládat, žádná parta mlaďochů tam až tak tolik nepobíhá, i když výskyt mladých lidí pod šestnáct je patrný, je to poměrně střídmě pojaté, pokud jde o speciální efekty a překvapí to zejména v tom, jak se ta filosofická myšlenka o strádající společnosti, z níž byly vymýceny obyčejné lidské vzpomínky a emoce (pláč, smích, radost, strach,bolest, láska) a s tím související lidské prožitky a podněty, které by je vyvolaly (sex, hudba, ale i negativní záležitosti) během filmu slibně nabaluje, aby v podstatě v závěru nebyla nikam patřičně rozvinuta. V podstatě se jedná o robotickou společnost, v níž je aplikován umělý model rodiny. A celá tahle společnost je řízena přísnou předsedkyní a její Radou, stanovující striktní pravidla, jakýsi novodobý morální kodex, který je nutné bezpodmínečně dodržovat pro udržení pořádku v komunitě. Emoce se tlumí injekcemi, které se vpravují do těla na začátku každého dne. V popředí příběhu stojí mladíček Jonas, který nějakým způsobem splnil kritéria k tomu, aby se stal Příjemcem vzpomínek, na které má jedinečný patent postarší mentor a Dárce s tváří Jeffa Bridgese. Na um mně nešlo, proč se vlastně film lopotí s obnovou dávných vzpomínek, když něco takového předsedkyně Rady, ztvárnila ji Meryl Streep, téměř sadisticky potlačuje. Na co vlastně celý film sledovat schůzky Příjemce s Dárcem, když zřejmě divák od filmu bude očekávat mnohem víc. Nehledě na to, že své několikeré obdobné zástupce filmový svět už dávno má. Posléze totiž film začne být jakýmsi vzdáleným mixem filmů Potomci lidí a Equilibrium, i všech dalších dystopických nemožností, ovšem bez okázalé akční složky, což je překvapivé. Režisér Phillip Noyce sice nikdy moc akci nedal, úplně se jí ale nevyhýbal, ale vzhledem k jeho stáří, to přisuzuji tomu, že začíná senilnět a raději se desetkrát u filmu rozbrečí, než by udělal pořádný akční šrumec. Když už žádná akce, postavy by měly být alespoň minimálně propracované, nic takového jsem u nich nezpozoroval, nosná myšlenka by měla být zdárně dokončena, film je naprosto neukončený a vnímání světa v černobílém formátu, který se s každou příští nabytou emocí mění na barevný, už mělo dost prošlou záruční lhůtu. Představitel hlavní role, Brenton Thwaites vypadal, jak kdyby v životě nemrdal. Považte, v 26 letech si mohl dovolit hrát teenagera. Pěvecká hvězda Taylor Swift dostane jen zanedbatelný prostor, pokud máte rádi import z exotických zemí, je zde broskvička Odeya Rush. Film zdebilněl až postupem času, myšlenku měl docela zajímavou, jenže jakmile se měla dostavit nějaká rozmáchlejší, zdráhám se použít výraz spektakulární scéna, bylo zle. Všechno působilo zoufale laciným, neatraktivním dojmem. Celá výprava se prakticky smrskla do opakujících se leteckých záběrů na budovy. Škoda se rozepisovat, jak film vypadal, až se hlavní hrdina vydal spasit Společnost mimo vymezený sektor, tedy za hranice vzpomínek, nebo co to bylo za obr stupid nápad. Jeff Bridges si jistě napříště rozmyslí produkovat a vrhnout do kin film, kterému by spíš slušelo seriálové a ucelené pojetí. 40%

    • 7.2.2014  07:32

    Už neplatí s Bohušem na věčné časy. Kurva se sice říkat nemá, ale nejeden divák si nejednou pomyslí, že tohle pokračování proslulé "bolkovské" komedie stojí kurevsky za nic(!). Jako by si toho byl (pozdě) vědom i jeho protagonista a autor scénáře v jedné osobě a celou dobu se neprojeví jeho humornost tak, jak jsme od Bohuša zvyklí. Je sice hezké, že zestárnul a věkem i "zmoudřel", ale copak s ním zestárnul i jeho pověstný invenční humor nadití k prasknutí originálními hláškami, hlody a nesmrtelnými výšplechty?! Zřejmě ano, protože jinak si nedovedu vysvětlit tak mimořádně nízký výskyt gagů. Ne dobrých, ale tady v podstatě absentoval jakýkoliv humor s výjimkou občasného záblesku toho hořko-humorného a rozjímavého, potažmo trapného, který se ovšem neslučuje s podstatou prvního filmu, který stavěl na principu dokonalé odezvy diváka na své narážky a zlidovělé hlášky. Problém nastal v odlišném přístupu režisérů. Kontroverzní Chytilová s osobitým režijním rukopisem versus na jistotu točící Robert Sedláček. Maximálně umí vykouzlit hezký záběr dýchající letní atmosférou, ale nejednou vznikl dojem, že režírování se ujal samotný Polívka a on jen zkontroloval záběr bez vlastního přičinění, aniž by do toho vtěsnal něco z vlastní režijní kapsy. Je přímo hrůza, jak film nemá tempo a záběr od záběru diváka uklimbává ve svém vypravěčském nic. Totální selhání přichází v podstatě v nulové návaznosti na původní film a žádná z postav se příliš nehlásí o svoji dvacetiletou filmovou minulost. Jednička sice rezignovala na satirický podtext, i když ten tam přece jen v určité míře patrný byl, ale dokázala na jednoduchou zápletku nabalit spoustu scének, o kterých diváci dokázali nadšeně debatovat a napodobovat je, včetně přenášení hlášek do reálu. Nemluvě o dokonalém vystižení doby porevoluční. Dvojka z tohoto hlediska nepřináší nic extra a nikam se ani neposouvá. Chybí nosná zápletka i herci se svým způsobem zhoršili, protože divák neustále čeká, kdy to rozbalí jako tehdy, a nedočká se. Na co je ve filmu nefunkční Gott, nefunkční mrtvá Vlastička, jakási Irenka za hřbitovní zdí, nebo zapáchající dr.Strážný?! Je z toho akorát znát, jak moc někteří herci v pokračování účinkovat nechtěli. O to smutnější, že na dvou ženských postavách se v původním filmu dost stavělo, až pro někoho zkultovněly. Nejednou tohle pokračování svým uchopením připomene "Sněženky po třiceti járech". I tady je znát propastný časový rozdíl či skok, jaký hlavní postava, plus ty kolem ní prodělaly. Další osudy Bohumila Stejskala totiž přišly strašně moc pozdě. 22 let je moc, a i když i já jsem byl coby divák zvědavý, co se u rázovitého Bohuše za tu dobu změnilo, tak můžu konstatovat, že změna žádná. A když, tak k horšímu. Jeho postava zpustla a zburanovatěla, a i když on sám coby Bolek Polívka ji nejednou hraje jako distingovanou a chytřejší, než se na první pohled zdá. Pak ovšem nevím, co tím chtěl autor říci. Jaký vlastně měl být současný Bohuš. Jestli "cool" týpek, co se znovu dal na chlast, anebo věkem sešlý a utrmácený "inteligent" používající na svých cestách veterána hořký, suchý a rádoby chytrý humor?! Je to spíše Bolek Polívka osobně. A co nejvíc zamrzí, že jako scenárista je mizerný a snižuje se k lacinostem. Bohuš si tentokrát už všechny (diváky) nekoupí, jak kdysi vítězoslavně prohlásil na konci prvního filmu. Nyní o ně bude muset bojovat. Akorát nevím čím. Jestli chlastem, dobrovolným pobytem v protialkoholní léčebně, omšelou "rádiovkou" anebo zkonfiskovanou farmou a uměleckým propadem. Račte si prosím vybrat, co je vám nejblíž. Druhé pokračování zabředlo přesně do těch typů komedií, kterým se tak jednička urputně bránila. A pokud i ona měla slabší a zdlouhavé chvilky, tak z toho dokázala vybruslit po "bohušostejskalovsku". A náramně se strefila do doby, kdy se do podnikání pouštěl každý a každý si chtěl náležitě užít nových možností léta odpíraných totalitním režimem. V tomto kontextu je Dědictví II jen smutnou a notně zašlou vzpomínkou na Bohušovy kdysi vtipné a satirou říznuté časy. Na druhou stranu setkání s tímhle (kultovním) buranem nebylo až tak nepříjemné, ale především zvláštně narafičené a režijně i scenáristicky méně vychytané. 60%

    • 6.3.2016  09:50

    Středně propečený a méně krvavý steak, co po sobě zanechal Zodiac. Zapadákov Texarkana by byl jen dalším bezvýznamným zapadákovem kdesi na texasko-arizonské hranici, kdyby se zde ve čtyřicátých letech minulého století nepromenádoval maskovaný zabiják Fantom, který po setmění vraždil milenecké páry. Jeho totožnost nikdy nebyla odhalena, vrah nikdy nebyl dopaden a usvědčen, ale se svojí řezničinou posléze praštil. Až v roce 2013 udeřil znovu. Jeho útok přežila mladá dívka, budoucí žurnalistka, aby pak diváka mohla po zbytek filmu otravovat svým nepříliš sympatickým projevem. Nový Fantom striktně dodržuje posloupnost vražd, jaké jsou k vidění v béčkovém hororu, který byl natočen v sedmdesátých letech. Aby se na Fantoma a jeho napáchané bestiální činy tak úplně nezapomnělo, v městečku se každoročně promítá legendární slasher o něm. Na tomhle hororu je zvláštní, že je inspirován málo známým hororem ze sedmdesátých let, pojednávajícím o maskovaném zabijákovi. Je zde zmínka o režisérovi tohoto filmu, nechybí autentické prostřihy do minulosti, nicméně divák je naladěn na brutální řádění maniaka a celkem sere na propojení těchto dvou filmů. Maniak ve vraždění nepředvede nic extra krvavého, pozoruhodná je vražda pozónem, ovšem detaily většiny vražd jsou málo explicitní. Nad nižším počtem zabití převyšuje koncept, ve kterém přeživší oběť pátrá po detailech z minulosti i současnosti, souběžně s ní se do pátrání pouští i policejní sbor vedený černým rangerem Anthony Andersonem. Pátrání nebylo nijak zajímavě vedeno, o něco záživnější mohlo být odhalování vraha divákem. I méně zdatní Herkuláci Poirotové asi po deseti minutách filmu budou mít jasno, kdo je onen maskovaný maniak. Ovšem pozor, film na konci přijde s překvapením, takže zklamání z průhlednosti identity vraha nebude tak velké. Je nutno také zmínit, že podobného zvratu, s jakým se přijde v závěru, nebylo ve filmové oblasti užito poprvé. Film nemá zrovna výstavní herce. Addison Timlin jak je protivná, je i stejně protivně nadabovaná, zbytek herců se dal vydržet, ale nikdo nepřijde s ničím výrazně zapamatovatelným. Režisér Alfonso Gomez-Rejon si teprve osahával krvavý terén, přechod ze seriálové tvorby k té filmové mohl probíhat kladením výraznějšího režijního rukopisu, mohla se i definitivně odbourat inklinace k televiznímu stylu natáčení. Určitě je dobrou zprávou, že film se postupně zlepšoval, finální zúčtování s sebou přineslo to lepší, co film nabídl a celkově se jedná o hororový počin, který nezanechá na divákovi známky poškození centrální nervové soustavy. Zabiják nějaké to charisma má. 60%

    • 22.1.2015  17:48

    Všichni Nicole Kidman lžou. Teď jde hlavně o to zjistit, jestli jí lže její manžel, její psychiatr, popřípadě, co se za její více než podivnou amnézií skrývá. S hrdinkou příběhu Christine se to má tak, že si každý den po probuzení nepamatuje na nic z předešlého dne. Prý za její stav může úraz hlavy po brutálním napadení, k němuž došlo před deseti lety za záhadných okolností. Christine si na doporučení svého terapeuta pravidelně z každého dne pořizuje obrazový záznam, jež je jakýmsi video deníkem, který je jediným připomenutím předešlého dne a v podstatě jen do něj vkládá veškerou svoji důvěru. K tomu se postupně začnou přidávat další pochybná fakta - úmrtí dítěte, rozvod manželství, nejasná minulost, a zase jen pochyby a lži, a tak pořád dokola. Mohl to být poutavý a působivě vystavěný mystery thriller, ale tak docela se to nepovedlo. Scénář by musel dostat k realizaci někdo schopnější, než je zhola průměrný Rowan Joffe, jehož scénář je všechno, jenom ne systematický a do detailu propracovaný. Snad až příliš spoléhal na silné herecké trio Kidman-Firth-Strong, které překvapivě nepředvedlo nic mimořádného. Nicole Kidman byla podivně nehezká a tím i nesympatická. Firth se Strongem by zřejmě předvedli herecký nadstandard, ale jejich výkony ve slabším režijním provedení zanikly. Předně, první hodinu film nemá šťávu. Určitým způsobem si budoval lepší výchozí pozici do druhé hodiny, respektive do druhé poloviny příběhu. Ta je sice o něco výraznější, napínavější a má snahu o gradaci, ale režisér to utne v nejlepším. Film vlastně nemá ani pořádné finále.To sestává jen z krátké sekvence, ve které se nebohá Christine brání útočníkovi, jehož identitu lze odhadnout předem, i když výsledná pointa není nikterak ostudná. Je fakt, že režisér Joffe tak nějak po celou dobu pilně pracoval s atmosférou, ale zkrátka svůj scénář udělal málo poutavý, vloudily se mu do něj i značné nelogičnosti, u kterých nelze zabíhat do podrobností, aniž bych nevyzradil něco, co se s ohledem na příběh nemá vyzrazovat. Jak postupně docházel k rozkrývání záhady, zapomínal na to, co bylo předem dáno, a až příliš ledabyle to předchozí odhodil v dál. Divácké procitnutí na konci příběhu může být různého charakteru, neboť zajímavost filmu spočívala v tom, že se nevědělo, co způsobilo stav hrdinky příběhu, a spolu s ní se chtěl divák dobrat pravdy. Pokud divák tušil, jak by to asi s hrdinkou mohlo být, k tomu se nabízelo hned několik variant, a nebylo úplně nudné a od věci během filmu určovat, která mohla být ta správná. Z filmu sálal i nepřehlédnutelný evropský "feeling". To všechno je jistým plus. Nicméně, od filmu z produkce Ridleyho Scotta a s takovými hereckými veličinami, čekám víc než jen zdařile maskovaný průměr. Knižní román, na jehož motivy film vznikl, neznám, znát nechci, protože literaturu mrdám. To se knížka strčí do prdele a mrdá se. No není se pak co divit, když výsledný film jde tak trochu do prdele. 50%

    • 5.1.2015  22:26

    Neotřelá hra na identifikaci pacientů jedné psychiatrické léčebny, které od těch normálních zase až tolik nedělí. Do nevlídného místa obehnaného blaty a hustou mlhou přijíždí mladý doktor Edward Newgate, kterého od získání lékařského diplomu dělí už jen poslední atestace, které by na psychiatrii Stonehearst mohl dosáhnout. Hned při příjezdu však ke svému nemilému překvapení zjišťuje, že zde vládnou dost nezvyklé poměry. O to víc je konsternován, když v podzemí objeví skutečný lékařský personál, včetně šéfa ústavu, jež byl před časem přemožen chovanci a trvale uvězněn do cel. První mini pointu, co přijde hned zkraje v podobě obrácení rolí, máme zdárně za sebou, a ta druhá, a větší, čeká diváka na závěr. Než se k ní dopracujeme, přiblíží nám film postavy a také události před převratem. S obojím poměrně film nešetří. Postav hlavních i těch vedejších je více než dost a jsou velmi dobře zahrané i scenáristicky zvládnuté. Ben Kingsley předvádí schopného šílence, jenž je neochvějně přesvědčen o své příčetnosti a vstanout v čele vedení ústavu je doslova jeho potěšením i zadostiučiněním. Jeho asistent David Thewlis je přiměřeně nevyzpytatelný. Kate Beckinsale, kolem níž se měla celá story točit nejvíce, je nakonec (téměř) upozaděna a zbyla jí úloha hodné a krásné ženy, problém byl snad jen v tom, že na chovankyni blázince byla až moc hezky nalíčená a celkově neměla daleko do manekýny, i když konec 19.století, do kterého je příběh zasazen, pochopitelně éru takových sexy žen neskýtal. Relativně neokoukané herectví Jima Sturgesse vneslo do filmu svěží přístup k hlavní roli. Z dalších herců už mě nikdo až tak nezaujal, neznamená to však, že by nemalé množství vedlejších rolí nebylo zahráno odpovídajícím způsobem. S herci nebyl nejmenší problém. Všichni do svých rolí dokonale zapadli. Hůře byl na tom film s momentem překvapení, ani závěrečná pointa nevnesla do příběhu to pravé divácké uzemnění. Závěrečné rozuzlení, ke vší smůle snaživého filmu, se dalo bez obtíží odhalit předem. Zarazily i určité nelogičnosti, které se vloudily. Falešný lékařský personál se například mladého doktora nezbavil, i když by jim jako jediný mohl evidentně zhatit jejich plány. A když se na vás vysype tuna briket, jak zde na asistenta, tak to nejspíš nerozchodíte a další neuhlídané detaily. Filmu by určitě prospělo drastické pojetí. Něco takového filmu úplně chybí. Film tak působil sterilně. Pár scén s mučením s pokusy na pacientech mělo svůj potencionál, je však nutno dodat, že zůstalo jen u plytkých náznaků. A když vezmu v potaz to, že snímek trvá bezmála dvě hodiny, nelze se z toho radovat. Invenční postupy jsou rozhodně fajn, ale následně při nízkém výskytu drsných scén, vyvstala otázka, kam film žánrově zařadit. Otře se hned o několik žánrů, jako je horor, drama, nebo psychothriller, ale ani jeden z nich spolehlivě nenaplní. Na kinofilm, to až moc inklinovalo k dobře udělanému televiznímu filmu (Brad Anderson toho pro televizi natočil přece jenom víc) s působivou atmosférou, vizuálem a pěknou dobovou výpravou, jež společně dotvářely neobvykle koncipovaný snímek obsahující žánrovou směsku. Mel Gibson, který se podílel na produkci, možná měl z filmu větší radost. Já se sice nenudil, avšak litoval jsem, že tak zajímavý a originální nápad s psychiatrickou léčebnou, nedostal nějaký extrémnější rozměr. Český distribuční název, nesoucí slavné jméno E.A. Poe, je dost zavádějící. Film sice vychází z jeho literární předlohy, ale nakládá s ní poněkud volnějším tvůrčím způsobem. 60%

    • 26.10.2019  18:54

    Proslulý filmař Ridley Scott má potřebu se jednou, maximálně dvakrát za svou kariéru pomodlit, dát si vezdejší chléb za svého bratra Tonyho a pocákat se svěcenou vodou. A pocákal se schopně. Zejména technická složka filmu nijak dramaticky neporušuje CGI desatero. Vyzdvihl bych rozhodně brilantní sekvenci s aligátory, která prudce nakopává veškeré dosavadní biologické pletky filmařů s tímto živočišným druhem (obývajícím v tomto případě Nil). A i ostatní smrtonosné pohromy vypadají pochoutkově. I příběh církevně restituovaného Mojžíše a zlého Ramsese, který se mstí za nedosažitelnou transplantaci vlasů a klamavé reklamy kosmetických firem, co zaručují bujný vlasový porost, následkem čehož za každou jeho odumřelou vlasovou folikulu zemře oběšením místní občan, má něco do sebe. Úplně jsem z toho nemasturboval nadšením, tematicky to bylo snesitelné a i decentně poučné. Christian Bale a Joel Edgerton je nevšední protichůdná hvězdná dvojka, která plní režisérovy kvóty. Bale je takový umolousaný brach a Edgertonovy ničemné nuance docela baví. Zbytek ansámblu na sebe v ničem neupozornil, i když měl ve svých řadách Johna Torturra, Aarona Paula, Bena Kingsleyho i Sigourney Weaver. Vizuálně a výpravně to má příslušně epické scenérie, občas se ale stávalo, že některé scény vypadaly chudobněji. Film má nálož pořádné stopáže, ovšem neutonul jsem zdlouhavou nudou, neb Scott režíruje vesměs dynamicky, a čtyři scenáristé, mezi nimiž je i prestižní Steven Zailian, umějí zatlačit na akční průchod. Nepovedly se zejména Mojžíšovy banální pletky s Bohem. K filmu jsem se dokopal až pět let od jeho vzniku. A biblí jsem v podstatě umlácen nebyl. 7/10

    • 28.9.2015  17:35
    Eden (2014)
    ****

    Ocitli se v ráji, ale byli v háji. Hned zkraje je záhodno upozornit, že tvůrci se zřejmě nechali velmi volně inspirovat služebně starší drámou "Přežít". Havárie letadla a sportovní tým představují styčné body. A hory vystřídal neznámý ostrov. Ale pojetí se záhy liší. Zatímco ragbisté spolu vzorně v Andách spolupracovali, sem tam své kamarády pojídali, fotbalisté nemají vůbec ustálené mravy, chovají se prasácky a podrážejí se jak můžou. Divák tedy čeká, komu z přeživších hrábne nejdřív, nebo kdo si bude chtít zásoby, pěkné holky a nevím, co ještě, urvat pro sebe. Není komu fandit. Herecká omladina byla záměrně vybrána tak, aby na diváka působila maximálně nesympaticky, a to i ve chvílích, kdy se někdo chtěl chovat spravedlivě, rozumně, hrdinsky, nebo jakkoliv kladně. A to je plus filmu. Ano, rozbíjení spolupráce sportovního týmu, který na hřišti vždy táhl za jeden provaz, bylo podáno bez skrupulí. Smysl pro fair play byl krásně potlačen. Dalším plusem byl casting. Maníci správní nesympové, dvě holčiny rajcovní, divákům musí dvojka Jessica Lowndes a Leore Hayon imponovat. Erotické scény s nimi jsou slabé, ale jsem za ně rád, neboť jim výslovně doporučuji, aby se příště plazily jen a pouze po mně. Pro českého diváka je raritou, že se ve filmu objeví "Vendulka utěšitelka" Eva Jeníčková, která zde má za manžela trenéra týmu Jamese Remara. Oba se však zdrží jen na mžik, než zahynou. Nejméně propracovaný byl na filmu scénář. Nejde jen o to, že možnost nezmapovaného ostrova je v současnosti takřka vyloučena, hůře se i věří, že na ostrově není žádná fauna, tedy možnost obživy, až na výskyt bobulí, které kdosi naznal jedovatými, postavy se často chovají divně, což ne vždy se dalo přisuzovat stresové situaci a provázejí je i divná úmrtí, jedna z holek se neuměla rozhodnout, který muž je pro ni a pro její vagínu ten pravý, hygiena byla tabu, přesto všichni vypadali ok atd. Ani režie nebyla úplně prvotřídní. Debutující Shyam Madiraju se sice snažil být originální, ale současně se mu povedlo z filmu udělat něco, co osciluje mezi "Přežít, "Modrou lagunou" a "Trosečníkem", přičemž místy je film protkán příjemně drastickými scénami a má větší spád, než všechny mnou jmenované filmy. Emočně je film trochu plochý, ale řada scén je fakt povedených. Nate Parker, který si zahrál ve filmu černouška Slima, je také autorem námětu a spolu se známým režisérem a producentem Jaume Colletem-Serrou si řekli, že splatí dluh žánru a to tím, že namísto jednotlivce vrhnou na opuštěný ostrov početnou skupinku trosečníků, kteří v rámci přežití používají unfair postupy a taktiky a neštítí se ničeho, co by jim pomohlo přežít. Kdyby vás ale na filmu vůbec nic nezaujalo, třeba ani malebnost ostrova, příjemná kamera, či technicky vyšperkovaná zvuková stopa, můžete čumět Jessice Lowndes na prsa, zadek a obdivovat její perfektní vlasový styling. Trosečníkům zdar! 70%

    • 12.3.2015  06:43
    Equalizer (2014)
    *****

    Washington nastolí spravedlnost v Bostonu. Jestli jde o přímo osobní spravedlnost, to se teprve ukáže a není to z filmu až tak zřejmé. Tak či onak, Denzel Washington se tváří drsně, Marton Csokas je zavilý až běda a Chloe Grace Moretz se sice zdrží jen na pár obrazů, ale právě kvůli ní si na sebe hrdina Bob z obchoďáku poštval ruské podsvětí. Něco za něco. Holka, já tě vykoupím ze služeb ruské mafie a ty mě na oplátku, až do konce mého života, budeš kouřit do konce a bez příplatku. Nepodezírám šlechetného Denzela, že by zrovna tohle byl jeho postranní úmysl, nicméně, těch důvodů, proč pomoci jakési děvce, zase tolik není. I stalo se jedné osudné noci, že se Denzlíkovi nepostavil a místo toho proti sobě postavil rusky hovořící gang zabijáků. Muže dobrých mravů se zálibou v klasické literatuře přivedlo krátkodobé přátelství s rusky hovořící šlapkou na scestí. V luxusním apartmánu nad bistrem, kam pravidelně chodil, vyřídil tři Serjože a dva Volodě, pasáky, co vedly pochybné kšefty s prostitutkami. Následně do města přijíždí vyslaný "vyšetřovatel" s podezřele ruským přízvukem, aby našel toho, kdo má jejich zabití na svědomí. Bob z obchoďáku však také není žádný žabař, i když mu jdou řemeslné práce od ruky, v bitkách je neméně zdatným protivníkem. Bob úspěšně tají svoji pohnutou minulost v tajných vojenských službách. A máme tady téměř rutinní příběh s hrdinou bez bázně a hany, co si měří čas na hodinkách, když jde do bitky a pouhým "nadlidským" zrakem dokáže vyhodnotit situaci, když jde do tuhého. Scénář není špatný, ale nepředstavuje nic tak extra. To naopak režie zkušeného Antoina Fuqui je to, co tenhle film udělalo poměrně napínavým, dynamickým a akčně osvěžujícím. Dalším velmi výrazným a extra funkčním prostředkem je vynikající kamera Maura Fiore, který dokonale nasnímal vše, jak bylo potřeba. Horší to bylo s choreografií bitek. Ta rozhodně nepředstavuje nijaký převratný vrchol v žánru, ale plusem je přehlednost bitek i jejich četná krvavost. Jediné, co ve filmu bylo nevyhovující, alespoň pro mě, byla nedotaženost akčních scén, kdy mimo obraz Denzel někoho vyřídil a pak se na scénu dostavil jen s výrazem bijce, kdy bylo nutné si domyslet, jak to asi s protivníkem dopadlo a jak to vlastně provedl. Považuji to celkem i za režijní chybu, neboť to vyznělo, jako by ty scény skončily ve střižně na podlaze. Celkově to mělo rušivý ráz. Ale to je asi tak nejvážnější výtka. Film je to příjemně temný s atmosférou, která sílí ve výborně pojatém finále. Denzel, ač holohlavý, se ohání ve filmu v akčních scénách asi jako stylově příbuzný Liam Neeson a má divácké sympatie i tím, že ustál i hrozící ohranost své postavy. O asi dva stupínky nad ním čněl Marton Csokas se super záporným výrazem v ksichtu, který ani na chvíli neodložil. Pro mě se stal hlavním charismatickým tahounem filmu, kdy na něj byla radost pohledět, skoro se mu i dalo fandit, jak zajímavě svoji postavu pojal. To Chloe Grace Moretz ještě zdaleka nemá na to hrát štětku, která bude hodná, sexy a modelka zároveň. I když se snažila, vystřídala paruky, je přece jen ještě ve věku, kdy jsem v její postavě postrádal zralý herecký projev. A typ modelky, jaký z ní chtěli mít, fakt není, stačilo se podívat třeba na její neforemné nohy. Ve vedlejších rolích oslnili vybrané zločinecké typy, na kterých si dal casting záležet. Ve výsledku se jedná o osvěžující a obrazově vychytaný akční thriller, který na dvě hodiny spolehlivě zabaví, a který nespadne do rutiny, která kdesi v závětří mírně hrozila. Washington & Fuqua je více než dobré a osvědčené tvůrčí spojení. 90%

    • 29.1.2015  21:04
    Everly (2014)
    ****

    Až na vás bude mířit pistolí vysloužilá šlapka s tváří Salmy Hayek, co jí táhne na padesát a má hrát postavu přibližně o dvacet let mladší, zkuste se dopátrat, proč tak činí. Za pokus to stojí, i když se pravděpodobně dopátráte velkého hovna a maximálně ze závěrečných titulek zjistíte, že na filmu dělal jistý Nenad Kokot (to jsem si nevymyslel, to jméno tam opravdu je). Tím chci sdělit, že v tomhle filmu nevíte kdo je kdo, kdo za koho "kope", případně o co mu jde. Všichni však mají jedno společné, a sice chtějí Everly (sympaticky zestárlá a ve formě hrající Salma Hayek) zabít. Ta je uvězněna v bytě svého šéfa, který na milou tmavovlásku posílá v hojném počtu nejrozličnější individua, se kterými křehká žena svede vražedný souboj. A i když bytový komplex po 90.minut, co tenhle film trvá, neopustíme, bude to originální jízda střídající dynamické sekvence s napínavými až bizarními budící lehké pousmání. Robert Rodriguez zřejmě neměl čas, jinak si nedovedu vysvětlit, že nechal svoji někdejší dvorní herečku svěřit do rukou brakového režiséra Joe Lynche. Ten natočil grindhouse jízdu za přispění slavného ženského jména. Salma si zřejmě řekla, že stárne a mladší a hezčí už nebude. A dokud se na ní dá koukat, natočí žánrově pokleslý film, ve kterém bude běhat se svými bujnými vnady napěchovanými do podprsenky o číslo menší a brodit se krví svých nepřátel. Zkrátka, vlezu do grindhouse, a i kdyby mě to mělo semlet, tak ať. Joe Lynch hvězdu takového kalibru ve svých filmech doposud neměl. Bylo načase její přítomnost dobře zužitkovat. Po kontrole v úvodní scéně z koupelny, kde kamera seshora zabírá nahou a potetovanou Salmu, se pozorný divák může ujistit a oddechnout si, že zadek herečky není stižen nežádoucím orange efektem. Následně přijde výše zmiňovaná potíž s orientací a s přehledností v ději i postavách. Režisér nedopřeje obeznámit se s postavami a raději film tímto nezdržuje a vrhá diváka do víru akce, kde mu to docela jde od ruky. Ta nemá daleko do zběsilého rozměru, přičemž režisér nepotěší milovníky explicitních záběrů. Kamera v rozhodujících momentech krvavých jatek proradně uhýbá. Vzápětí se kompenzace dočkají alespoň diváci řádící se do skupiny "nechuťáci". V bizarní sekvenci s postarším ťamanským mužem říkajícím si výstižně Sadista, nebude nouze o útok na divákův žaludek. Film ve svém nasazeném tempu nikterak nepoleví ani se nezastaví. Salma se ukázala coby dobrá herečka, jejíž herecký projev je sympatický a i její mateřská poloha se jí dala věřit, to když jí scénář předepsal, že je nezodpovědnou mámou malé dcerky, jejíž výchova spočívala na bedrech babičky. Když to tak hodnotím, jedná se rozhodně o dosavadní nejlepší Lynchův film. Salma to vzorně odehrála, a to i přes chybějící přehlednost v postavách i v ději, ochuzení o krvavé sekvence, které měly být krvavé, neboť jsme v žánru, pro který je explicitní brutalita synonymem. Na filmu se nijak negativně neodrazilo, že vznikal v Srbsku. I česká stopa je v něm hmatatelná, neboť výpravu měl na starost Ondřej Nekvasil. Robert Rodriguez by mohl být vcelku spokojený. S ním by se film stejně proměnil ve velesračku s mexickým čurákem s mačetou v hlavní roli. Já beru Salmu všemi deseti. 80%

    • 14.4.2016  21:59
    Ex Machina (2014)
    ****

    Sofistikovaný Oscar mezi nohama Alicii Vikander. Mladý a velmi nadaný programátor Caleb je vylosován ve firemní soutěži, v níž je hlavní cenou týdenní pobyt v horském sídle jeho geniálního zaměstnavatele. Vědec mu až na místě sděluje, že se nejedná o žádný rekreační pobyt. Caleb má tu výsadu testovat A.I.s lidským vědomím, kterou vědec složitě vyvinul, ale u níž si není jistý, zda robot své vědomí jen nesimuluje. Posléze je jasné, že záhadný vědec nehraje s Calebem fér hru. Konečně dobře vymyšlené scifi, u kterého se dá přemýšlet i přemítat. Ač prosté akčnosti, s přemírou velice pozvolna plynoucích scén, rozhodně kvalitně natočené, technicky bravurní a úžasně zahrané. Jen co se na scéně zjeví Alicia Vikander, hned film dostane nejen dominantní herecký výkon, ale do celé struktury filmu začne pronikat napětí mezi trojicí ústředních postav. Film je komorně (vy)laděný, to ovšem není nic nepřekonatelného, má-li film specifickou atmosféru a dynamicky napsané dialogy, což samozřejmě u Alexe Garlanda nebyl problém. Jeho scénáře nesou většinou originálně osobitý rukopis, jenže do té doby to byl režijní paňour. A jak se ukázalo, jeho režie měla poměrně živočišný rozměr. Byl to pěkný kanec, když hlavní herečku komplet svlékl. Za mě tedy kvalitní deflorace. Vikander předvedla hodně moc ve své roli. Roztomilá, přitažlivá, nevyzpytatelná, výrazně přehrávající kohokoliv, kdo se na scéně zjevil, a to Domhnall Gleeson a Oscar Isaac nehráli nijak špatně. Herecky tedy zdatně vyvedeno. Speciální efekty byl další výrazný atribut filmu, rozhodně nepostradatelný. Nemělo hlavně být moc poznat, že tělo Vikander je trikově "robotizované", bylo nutné klást důraz na přirozenost. A i v tomhle ohledu visel sex s Oscarem za technické efekty ve vzduchu. A co vlastně chybělo tomuhle zvláštnímu scifi? Určitě pevnější zakončení. Je však velmi patrný rozdíl, s jakým konceptem britská produkce do filmu šla. Američtí kolegové by určitě udělali podobný film akčně nabušeným, i u nich lze ale najít podobně (jímavě) laděný snímek - A.I Umělá inteligence (2001), jenže tenhle byl scenáristicky vyzrálejší, zajímavěji režijně vedený a mnohem precizněji zahraný. 80%

    • 5.8.2014  10:30

    Experti na akční rigor mortis. Spojení moderního akčního filmu s tím (nej)lepším z let osmdesátých a devadesátých? Dost možná. Specialista na oživení stagnujících kariér (akčních) hereckých kolegů Sylvester Stallone alias velitel jednotky Postradatelných Barney Ross se vrací do třetice všeho akčního na scénu a opět pod vedením nového režiséra. Tentokrát se na misi v Mogadišu, která nedopadla podle předpokladů, přizabije stálý člen týmu Cesar (Terry Crews), a když tak bude ležet na nemocničním lůžku v komatu, řekl si milý Barney "dost" a tým starých akčních mazáků rozpustil. Měl k tomu dobrý důvod, protože si neúspěch bral jako osobní selhání, zvláště, když spatřil bývalého spoluzakladatele týmu a nynějšího obchodníka se zbraněmi jistého Conrada Stonebankse (Mel Gibson), který měl dávno čichat fialky zespoda. Ten poté, co se stal odpadlíkem si vybudoval vlastní žoldáckou armádu proti níž se postaví tým mladých elitních "uch", která si Barney, i na určitá doporučení partáka Bonaparta (Kelsey Grammer), naverboval. Ano, a jak jistě tušíte správně, posléze dojde k rovnocennému spojení starého i nového týmu, který svorně bok po boku zúčtuje s maniakálním Stonebanksem. Stallone za přispění dvou scenáristických kolegů od akčního spektáklu "Pád Bílého domu" přeřadil spolu s dynamickým režisérem Patrickem Hughesem z klasických osmdesátkových akčních spektáklů do "zmodernizovaných" devadesátkových akčních thrillerů, ve kterých je místo pro akční rejdy, při níž se využívají moderní technické vychytávky a je přítomen i ženský sexy prvek, který v tomto případě obstarala MMA mlátička Rounda Rousey. Film je přitom rozdělen na tři etapy. V první svižné třicetiminutovce je osvobozen z vězenského obrněného vlakového transportu výtečník Wesley Snipes, aby o pár minut na to, v jedné z dobrých hlášek filmu rozprostřel (skutečný) důvod, za který v base skutečně bručel. V té samé půlhodince se představí geniálně maniakální Mel Gibson, který už po dvou záporných kreacích ze svých posledních dvou filmů sotva bude obsazen do zasněného milovníka v romantickém filmu. V prostřední části je divák svědkem verbování uchazečů do nového týmu, které probíhá spíše vtipnou formou s množstvím výmluvných Stallonových pohledů. Chápu rozhořčení mnoha fanoušků starého týmu, že ten mladý zformovaný tým nepřivítali s nadšením, ale můj počáteční neutrální vztah k němu později přerostl v nenadálé sympatie. Kapitolou samou o sobě je neutuchajícím enthusiasmem, sympatickým chvástalstvím a dechberoucí žvanivostí na entou stižená postava Galga, kterou hraje Antonio Banderas. Přidal legrační přízvuk a můžete ho milovat i nenávidět, ale byl svůj. Oproti tomu pilotování helikoptéry po "harisonfordovsku" nebude mít zdaleka takový oslnivý faktor úspěchu v případě odkvetlého Indiana Jonese. Harrison Ford už zkrátka neměl, co nabídnout a vypadal sešle. Starý dobrý tým stále funguje, ačkoliv hlášky nebo špičkování občas nemělo takový účinek nebo údernost. A převládal u mě nejednou pocit, že byly mnohdy až nadbytečně přeplácané a určitá scéna nebo obraz by se bez nich obešla a vynikla o mnoho lépe beze slov. Závěrečná etapa, kterou jsem nazval "Great Showdown" neboli Velké Zúčtování, je plná efektních přestřelek, tanků, helikoptér, výbuchů a nadsazených skoků do výšky na motorkách, a to vše završeno pěstním soubojem Stallone vs Gibson. S ratingem PG-13 je to luxusní jízda, když si uvědomím, že ho dostanou přidělený i leckteré horory, a to je teprve průšvih, když jsou veškeré drastické scény potlačeny. Tady sice hrdinové příliš nekrvácejí ani neumírají, a přesto to mělo grády a i drsnější akce, až tak nebyla opomenuta. Mnohem horší by bylo, kdyby akční harcovníci měli kino brány zavřené a jen jsme jejich akční "dobrodružství" sledovali výhradně z filmů určených na dvd. Patrick Hughes mě přesvědčil, že je dynamickým typem režiséra, a i když ne všechny akční scény jsou přímo po technické stránce výstavní, je radost pohledět kolik známých hereckých tváří je účastníkem třetího pokračování. Např. úvodní scéna obrněný vlak versus helikoptéra má do realistického vyznění sice dál, a to vlivem i použité zadní projekce, ale přece jen to byl víc než solidní rozjezd do dvouhodinového filmu. V něm znalci akčních klasik, a nejen jich, uvítají a nebudou mít tolik za zlé tvůrcům, když se objeví "otřepané" scény, ve kterých padouch hystericky žádá o zmáčknutí spouště pistole, kterou má od hlavního hrdiny přiloženou na hlavě, nebo když hrdinům všechno dokonale vychází na poslední chvíli, anebo když hlavní hrdina vyvázne ze smrtelné akce živý a zdravý kterak se drží lana pod helikoptérou. To k těmto filmům zkrátka patří a nelze to v tomto případě vnímat jako stoprocentní klišé. Strkat staré dobré akční harcovníky do šuplíku zapomnění by byla velká chyba. Sylvester Stallone (tentokrát bez knírku) skáče, běhá a střílí jako za mlada a jeho parta rozdává sympatické facky současným tvůrcům té nejmodernější akce, a to v mile přidrzlém provedení. Jsou to přece oni, kdo dali podobu současnému akčnímu filmu. Když totiž tihle akční bardové zmizí z pláten kin, tak spolu s nimi zmizí i poctivá akce. A ta je NEPOSTRADATELNÁ! Mé hodnocení: 100%

    • 15.11.2014  11:13

    UF-Oni jsou tady! Žádný vesmírný neřád tady nestrpíme. Tak zní zřejmě od dob Roswellu a Oblasti 51 vládní prohlášení, kdy setkání čtvrtého druhu je vlastně něco, co se musí "ututlat", a rozhodně se nedoporučuje veřejně se chvástat, že vás dlouhoprstá mimozemská bytost s kukadly posazenými na velké hlavě právě protáhla po své mimozemské lodi a za tím účelem vám udělala důkladný "klystýr". Zkrátka v tomto případě platí osvědčené zatloukat, zatloukat, zatloukat, jak už kdysi moudře radil dr. Plzák, aniž by tušil, že jeho rady, které se vztahovaly k úplně jinému tématu, se jednou budou hodit i ve scifi hororu od tvůrců Vicious Brothers. Ti prokázali, že i za obyčejný rozpočet lze natočit film, co dobře vypadá po vizuální stránce, a i v ostatních ohledech se hned tak neztratí. Nemalý podíl na tom nese cit film nezmrvit, nikam nepospíchat, nekvaltovat na každou vypjatou scénu, ale občas mohl být dojem přece jen údernější a tempo filmu dynamičtější. Omladina, sestávající ze tří slečen a dvou mladíků, je vržena do odloučeného zapadákova, kam se jala kempovat na lesní chatu. Prostředí přímo ideální pro návštěvu mimozemské civilizace, která už nějakou dobu v těchto místech operuje, což se projevuje zvýšeným počtem pohřešovaných osob. Pozor, přichází provařené klišé, a sice na scéně nesmí chybět sympatický šerif a jeho nesympatický zástupce, a také válečný veterán s pěstírnou marihuany, na kterou mu překvapivě policejní dvojka nepřišla. Ok, postavy jsou celkem v pohodě. Než dojde k invazi, tak si musíme nějakou tu minutku počkat. Technická stránka filmu je moc příjemná a s prvním příchodem mimozemského parchanta se to rovněž nepokazí. Ten i jeho společníci jsou odvedeni zdatně. Rovněž jejich kosmická loď a únosy se povedly. O něco horší je to s úmrtími. Předně, film nenaservíruje nic extra zběsile krvavého, a to by mohlo být zklamání pro ty, kteří čekají nějaká jatka s litry krve. No, taky bych se za ně nezlobil, ale je třeba vzít za vděk tím, co je. Některé postavy zmizí ze scény dost nenápaditým způsobem, aniž by to divák příliš zaregistroval, ale i nějaká ta ustřelená hlava je k mání. Občas vznikl dojem, že tvůrci z toho nechtěli mít jen čistokrevný horor, ale také je bavilo dostat postavy pod tlak a s tím z nich vyloudit i nějakou tu dobrou hlášku ve vypjaté chvíli. Co jim nelze odpustit, je rychlé odstranění nejatraktivnější dívky z těch tří slečen, a sice na blond obarvenou Emily Perkins. O jejím osudu po únosu do lodi se už nic divák nedozví. Film se postupem času zlepšoval. Od pomalejšího rozjezdu přicházel boj o holé přežití. Rozhodně to neprobíhalo v závratném tempu, ale ani nic, u čeho by se dalo usnout. Občas vykoukl náznak nějaké atmosféry, ale ten se neudržel v takovém měřítku, jak by si třeba někdo představoval. Hereckou jistotu do filmu dostal Gil Bellows jako pragmaticky uvažující šerif a válečného veterána si střihl "béčkový" veterán Michael Ironside. Dobré bylo i obsazení kempující omladiny v čele s Brittany Allen. Tentokrát mně ani moc nevadilo, že film se odehrává převážně v noci. Vizuál, s jakým to bylo natočeno, by se neztratil ani na plátnech kin. Já jsem se spokojil s HD rozlišením na 85 cm tv obrazovce. Rovněž triky, design vesmírných lodí a emzáci byly ok. Závěr byl docela působivý a nečekaně ironický. Tenhle horůrek se vůbec s přibývajícími minutami stále zlepšoval. Nechyběl sympatický nadhled v kontextu s odvážnou konspirační teorií, kterou ale tenhle film moc neřeší. Podle mě se jedná o jedno z příjemných překvapení hororové sezony. Jen tak dál. 80%

    • 5.11.2014  18:34

    Není polda jako polda. I ten, který obléká uniformu policejního strážníka neoprávněně, si může zjednat respekt. Dva velcí kamarádi, Justin a Ryan, si takhle jednou z recese právě v policejních stejnokrojích vyrazili na jednu maškarní párty a už jim to zůstalo. Od té doby nedají bez policejního mundúru ani ránu. Ryan je do nové role přece jen zapálenější, než poněkud pochybovačný Justin, ale jeden bez druhého by zkrátka nebyli tým. S tím, jak se budou volně pohybovat po losangelských ulicích, jim přímo pod "policejní" čenich přijde delikátní případ, kdy se budou muset konfrontovat se skutečným a po zuby ozbrojeným zločineckým syndikátem, který je ve spojení s místní zkorumpovanou policií. Na povedené dvojce kámošů je, aby amatérské znalosti z oblasti dopadení zločinců přetavili v ryze profesionální, a z ulic zase učinili poklidnou oázu, kde bude bezpečno. Co původně bylo zamýšleno jako recese, jim tak brzy přeroste přes hlavu. Tak tady bylo zaděláno navíc, než z toho nakonec vzešlo. A to je nutné podotknout, že dlouhou dobu se to vyvíjelo dobře. Zcela neokoukaná dvojka Jake Johnson & Damon Wayans Jr. byla v pohodě a svěží, kápo zločinecké bandy James D´Arcy opravdu nepříjemný zloduch, jak má být a pohlednou Ninu Dobrev v roli servírky, která to umí v oboru uměleckého maskérství, bylo možné poprvé obdivovat, jak jí to sluší na velkém plátně, a ne jenom v "upířím" seriálu. Všechno se to jevilo neotřele, akorát s mírným závanem slavnějších vzorů, ale to bylo tak šikovně vymyšlené, že byla radost sledovat, jak to mezi kámoši a jejich humornými situacemi do kterých se dostávají, funguje Nejprve se divák těší, jaké výhody jim vydávání se za policejní důstojníky, vynese. Situace, než dojde na konfrontaci se zločineckým gangem, jsou zvládnuty velmi originálně, vtipně a nápaditě. To se děje přibližně v první čtvrtině. Je však předem jasné, že zápletka s falešnými policisty nemůže vydržet dlouho, respektive nelze zůstat jen u ní. Je třeba ji rozvíjet. A to se filmu právě ne tak úplně daří. Na scénu přichází nebezpečná banda a tím také řada schematických situací, které divák odhadne raz dva. To, co bylo překvapivé, začne být nepřekvapivé, ne tak úplně fádní, ale také nijak objevné. Vtipný ráz filmu komedie posléze na nějakou dobu přebere standardní krimi ve které jde našim dvěma hrdinům skutečně o život. Film si toho nabere moc a v určitém ohledu i málo. Na scéně se objeví řada (rovněž schematických) postav, které je nutné pro děj, ačkoliv nejsou úplně všechny tak důležité, náležitě využít. Objeví se skutečný policista, který si dvojku falešných policistů oblíbí, sympatické servírce stále nebude docházet, že muž do kterého je zamilovaná, není tím, za koho se vydává, ačkoliv ten jí to nejednou naznačí, do toho na scénu vstupuje charismatický Andy Garcia, ale vlivem scénáře je bržděn atd. S akcí se moc pytel neroztrhl. Film s ní šetří a s větší porcí přijde až v poslední třetině. Nevypadá špatně, na zadek si z ní nesednete. Co zamrzí, je schematický scénář, který nápady sype moc překotně a postupem doby se z nich neefektivně vyhází. Někdy je i dost nesmyslný. Při pátrací akci na vlastní pěst, kdy se měli naši týpci dostat do skladu zbraní, se dostanou do prostor, které jsou zhusta obývány zločineckou bandou. Kupodivu se však delší dobu procházejí po chodbách jakoby se nemetlo, aniž by na nějakého padoucha za tu drahnou dobu narazili (!), přičemž hned vedle jich byl plný sál. S tím v související scéně vůdce bandy nepozná, že nemá před sebou svého spojence, nýbrž Justina, který se za něho převlékl. To, že ho neodhalil, bylo naivní. Film se nakonec spokojil s tím, že větší metu v oblíbené a diváky vyhledávané žánrové oblasti, atakovat nebude. Ve výsledku se s dvojkou falešných poldů dá pobavit a i režisér Luke Greenfield měl určitou formu, ačkoliv v některých fázích nezapřel, že se převážně věnuje televizní režii, ale na vině je hlavně scénář, který velký potenciál postupem doby snižoval ohranými postupy a dopředu čitelnou stereotypní schematičností. A ústřední prima dvojka s těmi nedostatky bojovala statečně. Mé hodnocení: 60%

1 34 35 36 37 38 39 40 47 93 138 184