kingik

Z krokodýlí žranice divák uzří spíše krokodýlí mrsknutí. A i když si kovaní zoologové trhají diplomy, tenhle jeskynní průzkum docela zabaví. Režisér Andrew Traucki se po třinácti letech vrátil do podobných vod, v nichž už se se svým štábem s krokodýlem zabijákem v zádech svého času brodil. Tentokrát jen změnil lokaci, a denní svit vyměnil za šero jeskyně. Krokodýlí eskapády napsalo scenáristické duo John Ridley a Sarah Smith, co se věnuje seriálové tvorbě. A tenhle jejich "zlozvyk" až rutinu si přetáhli i do filmových vod, které neskýtají tu nejnápaditější hru na honěnou se zubatým šibalem. Ovšem režisér má poměrně přehled a cit, kdy diváka napnout a své herce poslat do úzkých. A tak se stalo, že Jessica McNamee v titulní roli si s krokodýlem tyká, ten si ji na své menu nezařazuje, ovšem čtyři její přátelé už pro něj představují plnohodnotný jídelníček. A to nevyzrazuji postupné řídnutí party, nýbrž jde o pouhé konstatování, že divák shledá jednoduché, avšak intenzivní dění přece jen poněkud předvídatelným a schematickým. K duhu filmu jde realisticky komponovaný krokodýl, neokoukané herecké tváře a poměrně neotřele využité prostory panenské jeskyně. (Rozpočtem) skromná hostina s kuchařem pevného stisku může začít. 7/10

Comicsově natankovaný Diesel. Instalace Vina Diesela do jiného projektu než jsou nekončící závody na čtyřech kolech je poměrně šarmantní, neb chrabrý svalovec do podobně akčně laděného scifi hávu umí vklouznout hladce a nečiní mu problémy střídat bílý nátělník s poměrně futuristicky vyhlížejícím šatstvem. A tak se stalo, že je tentokrát vpraven do vskutku záludné hry, kterou na něj vymyslel kovaný vědátor, jemuž tvář propůjčil protřelý Guy Pearce, jenž je autorem přelomové technologie, která nyní koluje v těle našeho hrdiny., který vstal z mrtvých a myslí na pomstu za smrt své krásné drahé polovičky. Alespoň tak se jeví hlavní záměr a motiv filmu. Jeff Wadlow je jedním z dvojice, který sepsal scénář a rozhodl se, že filmu dodá dějovou strukturu, o níž spravil na poli celovečerního filmu neprověřeného režiséra Dave Wilsona. Ten sice nezvládá vtisknout filmu zajímavost v každém ohledu a záhybu, do kterého se zabloudí, ovšem zvládá dynamický chod akčního dějství. Takže to neznamená nudu, i když jsou všechny představené charaktery převelice jednoduché a průhledné už od prvních minut klání. Vin Diesel se v bitkách a akčních sekvencích neztrácí a mydlí své soupeře hlava nehlava a využívá toho, že jeho nově získaný organismus má schopnost okamžité regenerace vlivem speciálních buněk, kterému v těle rotují. Film ztrácí, když v některých scénách není přítomen. Jeho akčnost se snaží nahradit Eiza González, která je lepá, sličná a určená k osouložení, takže vlastně těch pár absencí, které Vin nahromadí, vlastně ani tak nevadí. Film není studnicí originality, hlavně úvodní fáze není nikterak neotřele vybroušená. Ovšem akční sekvence jsou zručně a neotřele natočené, což je pro film důležité. Nejvíce zamrzela rezignace na tvůrčí odvahu. Film sice několikrát vyvinul snahu vydat se nečekaným až novým směrem, jednalo se však jen o nepatrné náznaky, které v podstatě rychle vzaly za své a ihned odezněly. Příznivci svalovité hmoty jménem Vin Diesel však rádi přivítají, že se jejich oblíbenec po delší stagnaci realizoval také ve scifi comicsové koketérii, kterou si i sám produkoval. A solidně se v ní fyzicky vyřádil. 8/10

Takřka hororová satira. Vzdor názvu se jedná o poměrně krotký film. Padlý hrdina s rozdvojenou osobností, co nestál o slávu a pozornost médií za svůj delikt při záchraně rukojmí v přepadené bance, kterého skvěle ztvárnil relativně málo známý Ben O'Toole, se po odpykání osmiletého trestu "osudově" ocitá ve finském sklepě místní rozvětvené pošahané rodinky, co loví své oběti pro hladovějícího člena rodinného klanu, kde spoutaný a s odříznutou nohou čeká na svoji spásu. Ta se skutečně objeví v podobě blond krasavice, se kterou se spřátelí. Režisér Alister Grierson dal o sobě zase jednou vědět a zvolil žánrový mix, který roubuje na ústřední hororovou linii. Působí to svěže, ačkoliv hororové dění je mírně tlumeno. Odříznutá noha, respektive pahýl, je nadlouho tím nejdrsnějším z celého filmu. Dost často je znát tvůrčí nadhled, s jakým je to celé natočeno. Padají hlášky i narážky, až do finále, které už navrací naději pro natěšené příznivce hororů. Spanilou finskou krásku ztvárnila debutující a velmi sympatická Meg Fraser. A její konfrontace s hlavním hrdinou vnáší příjemné prvky napětí, očekávání i nejistoty, co z jejich "spolupráce" vzejde. Určitě se točilo s nízkým rozpočtem, ovšem i ryze "béčková" kategorie může technicky a vizuálně vypadat dobře a na úrovni. V rámci své kategorie se jedná o milé malé překvapení. 8/10

Uvědomělá černá policistka řeší prapodivnou záhadu z kamerového záznamu svého nevysvětlitelně zesnulého kolegy, jakou policejní sbor nepamatuje. A postupně se dostává do spleti událostí, které odporují zdravému rozumu. Smrt policisty i následně dalších osob mají na svědomí nadpřirozené síly. Odmyslet si mysteriozní odér, byl by z toho reálně předložený krimi příběh, který svým způsobem upomíná smrt černocha Floyda, který v USA zemřel při neadekvátním policejním zásahu. Nadpřirozený rozměr a povedené gore ovšem přece jen provokativní apel zmírňují, načež film celkově skvěle graduje. A samozřejmě je to celé doplněno o pěkné množství zvratů. A rozhodně se nesluší příliš z průběhu děje vyzrazovat, neboť tím by film ztratil na momentu překvapení. Mary J.Blige a Nat Wolff jsou neoukoukaná a poměrně netradiční dvojice policistů. A veškeré herecké osazenstvo je dost dobré. Podstatná část filmu se odehrává v nočních ulicích a zákoutích, občas to působilo příjemně depresivně až téměř atmosféricky. Neznámý režisér Malik Vitthal hned svým druhým režijním počinem ukázal, že v něm něco je. Má talent, nenatočil sáhodlouhé pojednání a neustále dodržoval dynamiku a napětí. A možná chtěl ve výsledku být i do jisté míry kontroverzní (viz pointa filmu), ovšem ten hororový styl to potlačil a zahladil stopy po případném přívalu kontroverze. Tak jeho tvorbě dopřejme šťastné (barevné) zítřky. 10/10

Meganice si oblíbila hrající si kočkovité šelmy. Potí se pod africkým sluncem, střílí a trousí nevybíravá slova. V barvičkovém akčním filmu hledá kompenzaci za neúčast v Tomb Raiderovi. Ukazuje však, že coby velitelka žoldáků po třech dětech, milionech čísel s Brianem Austinem Zeleňákem a ostrých patronech Machine Gun Kreténa, má tělesnou konstituci a fyzickou zdatnost záviděníhodnou, tudíž unesená dcera guvernéra, kvůli které celou záchranou akci podnikla, jistě nepadne za oběť. Odněkud vyštrachala příslušně béčkového režiséra Michaela J.Bassetta, co neřeší technické nedostatky, hlavně, že točí s hvězdnou herečkou a sex symbolem. CGI útočná lvice sice v konkurenci neobstojí, její trhaná animace diváka vrací kamsi do prvopočátků digitálních triků, ovšem k dobru lze přičíst, že trhá a kouše mocně a krev z obětí stříká na všechny strany. Scénář je naprosto jednoduchý, dokonce v závěru přijde s jakýmsi morálním poselstvím stran nešetrného odchovu a vybíjení šelem. Megan Fox odvedla se svým drsným a řízným týmem dynamický průzkum terénu ve dne i v noci, načež v téhle sympaticky akční poloze bych ji uvítal častěji. Film nedokonale zrežírovaný, v tempu občas upachtěný, ovšem lokacemi atraktivní, ve své podstatě dostatečně zábavný a mozkové závity nepřetěžující. 7/10

Dva talentovaní bráškové si tak vydatně hráli s různými žánrovými odnožemi, až jim z toho vylezla Bouračka. Stylizovaný retro mišmaš je v našich končinách poměrně ojedinělým kusem. Travoltovsky disponovaný Ivan Trojan, co se navždy zasekl v období rock n´rollu, seká bezelstnou kreaci na taneční merendě i podvozkem vzácného Cadillacu. Špásuje s milenkou, drží si distanc od ženy i dcery, následně končí rodinou vystěhovaný v dílně. Zjeví se mu i jeho bratr Ondřej coby vypasený Elvis. Říkají mu Bourák. Výrazný part má také Jiří Macháček, bohatý podnikatel, který celoživotně miluje Bourákovu manželku, golfovou hůl nemá jen pro sportovní účely a zaměstnává Bourákovu dceru ve své herně s barem. Šlukdorfem, fiktivním městem (severočeské) neřesti, zní zpívaná angličtina Matěje Rupperta. To byl celkem závadný a vzduch otravný, nikoliv zábavný nápad. Okaté zadní projekce při jízdách autem posléze také postrádaly své opodstatnění, přepokládám, že byly úmyslné. A naprostým selháním je zoufalý dojezd filmu, kdy už se vlastně nic zajímavého ani nestane. Můžu napsat, že film vypadá z finančního hlediska poměrně dobře. O dost horší je jeho časté žánrové neukotvení, kdy film přeskakuje od jednoho k druhému, navíc výrazně laškuje s retro americkou kulturou, která není českému divákovi blízká. Petr Jarchovský nezvládl dát svým scenáristickým přechodům z žánru do žánru celistvost a významnou obsahovost, Ondřej Trojan režijně selhával, když se pokusil mnohé přepálené sekvence nenápadně vypointovat. Na Ivana Trojana a Jiřího Macháčka je herecký spoleh, společnost jim dělaly herecké kolegyně Kristýna Boková a Veronika Marková. Výsledkem snaživých hrátek je dočista rozpačitý originální odér, co se line z uměleckých triček bratrů z Želar. 6/10

Do kanadských hvozdů není radno jezdit. Řádí v nich bratrské trio řezníků. A nejeden uvědomělý divák si dokáže představit co asi tak provádějí lidem, kteří do jejich teritoria zavítají. Film nás zavádí do počátků jejich běsnění, konkrétně do roku 1998, kdy jim dorazí maso na porážku v podobě čtyř mladých lidí. Režisér patrně obvolával během natáčení manželku, milenky, dohlížel na děti a vyřizoval milion dalších záležitostí. Ta jeho nesoustředěnost byla znát, což se samozřejmě promítlo do konečného výsledku. A ono to celkově působí tak nějak ne úplně uspokojivě. Film není nikterak novátorsky pojat, veškeré postupy důvěrně znalý divák podobně orientovaných výtvorů už dokonale předem očekává. Hra s napětím mně vyhovovala a bavila. Když ale přišlo na drastický obsah, který v exploitation přirozeně dominuje, tak to bylo takové jakési jalové. To ano, do těl se mohutně sekalo a řezalo, nicméně kde nic, tu nic. Krve moc neprýštilo, kameramanská práce na umírněné úrovni, šťavnatých detailů méně, než bych čekal. Herecky ok, tempo solidní, a třetí z bratrů měl být vyslán na scénu daleko dřív, posledních pět minut, kdy se coby šílená zmutovaná kreatura zjevil, už moc neřešilo. I nějaký ten neuhlídaný detail prosákl do filmu: na začátku je jeden z mladíků ošklivě zraněn v oblasti genitálií, posléze běhal ve veliké formě a po zranění ani památky. Opěvovaná scéna s "dobrovolným" odchodem ze světa v zajetí držené těhotné ženy byla rozhodně z těch odvážných. No, nesmím upřít režisérovu snahu a taky otevřenou šanci, že se s šílenými bratry-maniaky (možná) nevidíme naposledy. Adrian Langley by ve své režisérské kategorii mohl časem dostát slušných výsledků. 7/10

Přemíra klitorisů v tvůrčím zázemí není na škodu. Každý divák ihned po chvilce pozná, že půjde o ryze ženský film a že na režijní sesli trůnila žena. Námět se víceméně zrodil v lůně Terezy Němcové-Petráškové, která dostala důvěru v titulní roli. Skutečnost, že je méně známou herečkou, se do jisté míry promítá i do role, jakou se prezentuje ve filmu. Coby málo úspěšná herečka Stela Nebeská obchází herecké castingy a doufá, že uloví dobrou roli. O kloudnou roli téměř nezavadí, navíc v soukromí se schyluje k rozvodu, ovšem každá herečka přece jen zažila malý dotek slávy, tudíž z korespondence svých příznivců začne vybírat své potenciální nápadníky, se kterými začne randit. A setkání s nimi se neobejde bez humorných humorů. Eskapády s nápadníky zabírají ve filmu poměrně větší prostor, a jelikož hlavní hrdinka používá cosi něco ve smyslu vnitřního monologu, tak film začne pozvolna aspirovat na jakousi inteligentní skoro komedii o nezávislé ženě. To ale autorkám tak úplně nestačí. Té své jízlivé důvtipnosti dají záhy vale, načež zbytek filmu obstará romantické jiskření mezi metrákovým buldozerem jménem Jan Řezníček a hlavní hrdinkou. Těžko říct, zda tohle Eva Toulová a spol. myslel úplně smrtelně vážně, důležité je, že romantická linie postrádá zajímavost a veškerý humor opadl. Víc se mně líbil nadhled, s jakým se neotřele pracovalo v epizodních konturách s nápadníky, potažmo s různorodými castingy. Okatě nastrčený product placement samozřejmě byl nutností. Film má své vtipné chvilky, neotřelý námět, sympatickou hrdinku, nelze však přejít slabou realizaci, potažmo neucelenou dramaturgii, a málo výrazné režijní vedení. 5/10

Klaustrofobicky orientovaná a profesionálně odvedená (skoro) nuda o jednom "slavném" manželském páru, co v zatuhlém autě po vánici kdesi v Norsku způsobil zatuhnutí vyměšovacího biologického procesu v jejjch tělech. A to bezmála na měsíc. No, biologové museli zírat na to, jakou dokonalou střevní mikroflóru měli naši Nesrálkové. Celý snímek jede na absurdní logice a na celovečerní formát není až tak ideálně stavěný. Kdo by čekal horor/thriller plný napnelismu, tak bude zklamán, neboť z tohoto žánrového hlediska se v něm nic nevyskytuje. Z dramatického hlediska je k vidění improvizovaný porod. Brendan Walsh neuměl dostatečně navodit strachování se o osud uvízlého páru. V případě, že by divák neznal přesnou polohu zamrzlého auta, což by případně mohlo zvýšit obavu, nebylo z režijního hlediska moudré ukazovat z ptačí perspektivy, kde leží. A výsledná poloha auta budila pousmání, vždyť stálo kousek od průjezdové cesty. Film je inspirován skutečnými událostmi mladé americké spisovatelky, která v roce 2002 jela na autogramiádu v rámci propagace své knihy, a nedojela, je tedy postaven na reálném základu. Pochopitelně je tato událost jistě upravená pro filmové účely. V titulní roli se objevila Genesis Rodriguez. Zřejmě díky účastí této známé herečky je snímek produkčně zdárně ošetřen, kamera Seamuse Tierneho dělá hodně pro to, aby navodila stísněné pocity a chlad, případně aby divák sáhl po teplém ošacení. Film ale povětšinou nemile padá do statické nudy, načež není ani vyloučeno, že (r)o(z)mrz(e)lý divák neudrží hlavičku bdělou. 6/10

Když máte přebytek asi tak tisíc dolarů, je nejlepší jej investovat do pokleslé kultury. Takový film o tupém zabijáckém monstru z masa a kosti je skvělá investice. Pak už jen stačí obvolat ochotné ochotníky, mezi nimiž vévodí Robert Bronzi coby "reinkarnovaný" Charles Bronson, načež holka, se kterou jste trávily včerejší postelové hrátky, vám dá tip na sympatickou blond béčkovou herečku Emily Sweet, co ráda bude po lese za pár drobných pobíhat se sekerou v ruce, aby se ubránila nemilosrdné mašině na zabíjení jménem Havoc. A Richard Tyson, který v dávnověku zavadil o bujarou školku s Arnoldem Schwarzeneggerem, ani tentokrát nehodlá ustoupit z rolí padouchů a rovnou představuje výstředního milionáře, který láká single dívky na svou tv show, ve které herecký casting končí rozdrcenou lebkou a hodně pošramoceným zevnějškem. A když je rozpočet moc nízký, respektive může kdykoliv být předčasně vyčerpán, reálně hrozí, že závěr filmu bude nedotažený, otevřený a prostě jakkoliv neuspokojivý. A tak se taky stalo. Průběh je ve vzorových intencích pokleslé hororové podívané, kdy mačetou porcované gumové figuríny dělají čest výrobcům z Gumotexu. Následně si na své přijde i divák nemrava, jelikož k mání je i nějaké to odhalené poprsí, hlavní představitelka v tomto ohledu také nezůstává pozadu, ačkoliv si přes vnadný hrudník povětšinou cudně dává ruce. Rene Perez natočil svůj nejlepší film, ovšem měl hlavně smůlu na nedostatek financí, aby měl vše zdárně ošetřené. Násilné scény vypadají obstojně, ovšem jen ve své kategorii. Vždycky se totiž při jejich prezentaci dá nechtěně uchechtnout, do toho Robert Bronzi, jenž se film od filmu poctivě zlepšuje, z ochotníka rázem povýšil na čtveráka z policejních kruhů, který se dá brát i vážně. A Emily Sweet je pak ideální volbou pro hrátky s jejími ohroženými i obnaženými tělesnými partiemi. Hororově mile drsná a nezamyšleně vtipná podívaná. 7/10