kingik

Zjištění, že ve vesmíru nejsme sami a v kosmických sférách se pohybuje Brad Pitt, co pátrá po Gagarinově odkazu, je nadmíru úlevné. Již netrpím traumatem, že jsem dosud neviděl ufona. Ufologům vzrušeně nesdělím zprávu, že mně nad hlavou proletělo neidentifikovatelné plavidlo doutníkového tvaru. Budu nucen se smířit s tím, že těmto a podobným vesmírným filozofujícím nitroděložním čípkům nikdy s určitostí neporozumím. Ovšem mohu ocenit, s jakou péčí a láskou se Pitt angažoval do průzkumu planet sluneční soustavy, jak se nezalekl rozzuřeného pokusného primáta a Tommyho Lee Jonese coby jeho léta pohřešovaného otce a že uzrál v herce, který si může dovolit vnitřní monology. Vesmírné dálavy jsou zdatně simulovány, takže můžu prohlásit, že z vizuálního hlediska je to zážitek. Ovšem pomalý a rozvláčný způsob vyprávění byl vzhledem ke dvěma stanoveným hodinám značně úmorný. Akční složky je opravdu poskrovnu, neškodilo by přidat pár akčních scén k dobru, aby to mělo odpich. Když Pitt odešel kdesi uprostřed filmu do relaxační místnosti, tak se mrtvolné tempo stalo ještě mrtvolnějším. James Gray ovšem dokázal být neobvykle nekomerční, je přímo zázrak, že tenhle film se dostal do kin, neb není rozhodně pro každého. A po filmech Gravitace, Solaris i Marťan je poněkud v nevýhodě až v opozici, zápletka je přece jen sušší a propracovaná technická stránka už byla k vidění právě u jeho předchůdců. Pittova vesmírná anabáze u mě narazila na nezáživnost. 6/10

Kultovní fetiš (velkých očí) Roberta Rodrigueze. Už to vypadalo, že dlouhodobá stagnace mu neprospívá, ovšem terapie u Jamese Camerona měla za následek, že se slavný režisér vzchopil a dal vzniknout svébytnému futuristickému majstrstyku, u něhož není vyloučeno, že leckterý jedinec neváhá dát průchod úchylce zvané cyberfílie - čili pohoní nad "robotickou" holčinou. A nejen to, bude se nadmíru tetelit ze skvostné technické stránky a množství fines, které se na diváka valí v nemalém poměru. Futuristické Železné město, nad nímž se v oblacích tyčí poněkud záhadný Salem, je v podstatě hlavní kulisou vyprávění, do kterého se ještě vměstnala agresivní hra Motorball, která je vesměs variací futuristických her z jiných scifi bijáků, dále se zde vyskytuje přepestrá partička lovců odměn, kde se pohybuje i jeden s výsostnými na(r)cistickými sklony, a svůj prostor ve vzdálené budoucnosti dostanou i city, které v naší hrdince probudil místní mladík. Režie je naprosto perfekcionalistická. A scénář, který sepsal Rodriguez společně s Cameronem, nezůstává o moc pozadu. Celek skýtá originální kompaktnost, která má poutavé vyprávěcí postupy, dynamickou akci a skvěle kompozičně rozložené charaktery. Rosa Salazar je překvapivě velkým tahounem, ač nepatří mezi herečky, u které divákům automaticky naběhne nějaký předchozí film, v němž účinkovala. Casting nemá slabin, každá z postav, respektive každý účastník je dostatečně zajímavý a scénář mu přisuzuje, aby se během dvou hodin, co film trvá, nějak projevil, případně participoval na nějakém dějovém zvratu. Pro mě osobně byla nejzajímavější Jennifer Connelly, svoji roli v tom samozřejmě sehrály i její podvazky, ovšem Christoph Waltz, Ed Skrein a neokoukaný Keean Johnson. A hlavně jsem se po celou dobu těšil, s čím dalším nápaditým režisér ještě přijde, a rozplýval jsem se nad jeho zručností a značnou obrazotvorností. Volá to po druhém dějství, nemálo bočních dějových linií bylo rozvedeno jen tak nenápadně. Bojový andílek zaujal svým nasazením a vybranou stylovostí, která je režisérovi vlastní. 10/10

Van Damme posílá oscarové filmové akademii žádost o zařazení mimořádné kategorie v rámci přínosu v oblasti kultury kopů, Dudikoff v neckách přepral trenýrky, které nosil v "American Fighter", pro případ, kdyby mu náhodou přistála na stole nabídka cameo role, načež arabská komunita film oslavuje, protože hlavní hrdina je ze Středního východu. Ukázkový castingový přešlap v podobě George Kosturose v roli titulního bijce zřejmě nemá smysl řešit. Vzorec velmi tristních videofilmů z osmdesátých let minulého století je poctivě dodržen, tudíž se nevylučuje, že právě strašliví herci ve všech jednoduchých charakterech úspěšně plní normu, že takto byli obsazeni zcela úmyslně. Daleko snazší vysvětlení ale spíše utvrzuje jen v tom, jakou Sean Patrick Flanery a spol. dokáží vzít roli ve stavu herecké nouze. Flanery je dobrosrdečný traumatizovaný alkoholik a bývalý extra šampion, který poslední trenérskou i filosofickou kapku z láhve věnuje mladíkovi s čupřinou, jenž nelegální zápasy podstupuje jen proto, aby finančně pomohl své nemocné máti. Tommy Flanagan je zlý organizátor zápasů, Allison Paige se angažuje v oblasti sympatické známosti pro (po)hlavního hrdinu a nesmí chybět ani obětavý kamarád v podání Bryana Craiga. Takže vlastně neoslní hlavní atrakce filmu, a sice zápasy a jejich zhola průměrná choreografie. Prostě film v soubojích ničím nestrhne. A protivníci jsou poměrně nevýrazně prezentováni, ten hlavní protivník a neporazitelný mistr kickboxu dokonce připomíná Wolverina. A samozřejmě není nutné ani sáhodlouze psát o tom, jak to má celé předvídatelnou recepturu i strukturu. Vyvstala otázka, zda to tvůrci celé nepojali jen jako záměrně legrační vzpomínku na zlatou éru divácky vděčných videofilmů. Shaun Michael Piccinino (už to jméno je kláda) se ovšem v žádném ohledu nejeví coby režisér, který by tento náročný úkol dokázal dostat záměrně na hranu parodie. Jelikož se o produkci postaraly převážně ženy, co moc do styku s bojovým uměním nepřijdou, hlavní hrdina je opravdu bizarní vlasatý týpek a vše kolem něj má nádech prapodivné parodie, je možné, že celý projekt měl ambice dostat se mezi filmové kousky, na které se časem bude vzpomínat jako na to nejbizarnější v oblasti filmové tvorby. 6/10

Málo odvážné, bez silného emotivního závěru. V každém případě se jedná o nevšední počin. Téma vězeňské vzpoury v Leopoldově, která souvisle probíhala s pádem režimu, je nastaveno neotřelým způsobem. Režisér nás k ní pustí až v závěru, takže máme dostatek času se seznámit s množstvím postav a také s chodem ve věznici. Nejvíce zaujme Natalia Germani, od níž se čeká nahota, ale i když se souloži nebrání, tak je oblečená. Její chlap (Juraj Bača) hnije ve vězení, ovšem nevypadá, že by strádal a měl z těžkých zločinců strach. Scénu následně zaplavují další a další postavy, invalidní manželka (Ana Geislerová) divadelního herce (Marek Majeský), který ji soustavně podvádí. Nevyhneme se ani setkání s politickým vězněm (Marek Vašut), který v následné vzpouře sehraje důležitou roli. A také nechybí lidsky působící velitel dozorců (Ján Jackuliak). Film je tedy především o postavách, jejich charakterech a především postupném prolínání mezi nimi. Většina herců působí ve svých rolích výrazně. Přece jen ta hlavní atrakce filmu je to nejvíc, na co se divák těší. Samotná vzpoura není natočena špatně, ale ani nikterak oslnivě. Chyběla syrovost, větší pocit strachu z vězeňské čeládky. Nevěrohodné rysy film nabere v závěru, kdy každá z důležitých postav čelí svému osudu. Tady měly emoce pracovat na tisíc procent, jenže závěrečný vrchol nebyl vůbec v ničem překvapivý. A odvaha tvůrcům také chyběla. Některé scény si to přímo vyžadovaly, erotika, neutěšené poměry ve věznici, nečekaná rozhodnutí postav. Jonáš Karásek navodil tehdejší dobu zajímavě a neradostně. Technická stránka filmu se také povedla. Závěr nepřinesl žádné extra zajímavé rozuzlení. Celkově tenhle dramatický počin i přes své nedostatky stojí za zhlédnutí. 6/10

Bessonův vlhký sen o lepé blond manekýnce, co se svými padesáti kily zvalchuje všechny neřády světa. A současně je to spřátelený, až soudružský pozdrav filmům Salt, Rudá volavka, Atomic Blonde: Bez lítosti, John Wick. A coby bonus to zdařile funguje i jako (naivní) parafráze na Brutální Nikitu, u jejíhož zrodu Luc Besson dělal porodníka. Až se zejména na pánské publikum vyřítí Sasha Luss, určitě to ustojí v erektivním stavu, bude zaznamenán vyšší výskyt slintavky i kulhavky, až jim Anna zlomí jejich (tělesné) údy. Scénáře Luca Bessona už nějakou dobu nevykazují prudkou inteligenci a ani s originalitou se tentokrát nějak významně nepřekonal, dost často se kopírují jiné (špionážní) filmy a dokonce se sám autor pustí i do kejklí s nechronologickým vyprávěním, což už kdysi praktikoval i Quentin Tarantino. A nic nového nepředstavuje ani střet (š)piček KGB a CIA, který je situován na počátek devadesátých let minulého století. Neokoukaný (ob)jev v hlavní roli je ovšem plně podporován ze zadních hereckých řad Cillianem Murphym, Lukem Evansem a Helen Mirren, což filmu svědčí a dává mu poněkud bizarní rozměr, zvláště v tom, jakým způsobem jsou vedlejší postavy napsány a následně ztvárněny. Nejlépe jdou Bessonovi akční sekvence. efektní vymlácení hordy chlapů vystajlovanou modelkou je opravdu kvalitní variací na to nejlepší z Johna Wicka, lesbické vrnění zase evokuje Atomic Blonde: Bez lítosti a ruské výboje mají nápadně blízko k Salt a Rudé volavce. Je fér si přiznat, že se jedná o zámořské produkce, a Bessonovi se kupodivu podařilo stvořit k nim obstojnou špionážní/thriller konkurenci, která má vnadnou svěží hrdinku, příslušně kvalitně a dynamicky natočenou akci, které ale v žádném případě není přehršel, podpořenou kvalitním technickým zázemím a občas pomrkává i po psychologických i patetických aspektech, načež soft nahota v erotických scénách nepřeje žadatelům o Anniny intimní partie a především naivní obal příběhu film sráží k nepřehlédnutelně přepjaté absurditě. 8/10

Vybubej mě a já tě (na oplátku) vyanábeluji. Blondýna Madison Iseman a bruneta Katie Sarife se jistě zaradovaly, když jim přistál v klíně scénář, který preferuje jejich debutové hrátky s dosud pro ně neobjevenou sexuální praktikou, kterou jim nezprostředkoval ani Harvey Weinstein, když mu na kolenou v kanclu pomáhaly natáhnout kalhoty, než vstoupí někdo bez zaklepání. A nyní se dávají všanc Jamesi Wanovi a Gary Daubermanovi, kteří jim místo tučných honorářů slíbili pořádnou krabici tamponů, co jim zabrání protečení moči až na stehna v momentě, co si z té nastalé a nevídané hrůzy nepatřičně ucvrknou. Propad strašení z mateřské školy do jeslí je zjevný, počtům mrtvých třetí dějství není nikterak nakloněno, tak se vše hororové dohání intenzivním bubáním v domě démonologů, kde je strašidelných artefaktů přebujelý a pestrý dostatek, tudíž nehrozí, že by se na známé i méně známé formy přízraků nedostalo. Chybí snad jen Václav Upír Krejčí a Leo Beránek, což je ale velmi zanedbatelný detail. Nápad situovat veškerý hrůzný děj do domu manželů Warrenových se už v minulosti jistě nabízel, a nezůstalo jen u slibů. Jejich jediná ratolest nemůže ve svých deseti letech jednu noc a den zvládnout bez rodičů, tudíž je na hlídání povolána blond hlava Madison Iseman se svojí zvídavou kamarádkou, která neváhá prošmejdit zapovězenou místnost, kde ve vitríně dlí i zlověstná panenka Annabelle, a následně vypustí duchy všeho druhu. Jen na ty plynné až tak nedojde. Rozpočet od prvního laciného dílu postupně narostl, takže v rámci možností je většina sekvencí natočena celkem zdařile a profesionálně, úmrtí by filmu jistě prospěly, ovšem nápad obejít oběti na životech je poměrně neotřelý a postupně jsem na něj přistoupil. A veskrze jsem neměl problém s celým uchopením filmu. Kacířská myšlenka, že by trojka dostala nepřístupnost, byla rázně zažehnána, neb speciálně tohle dějství neobsahuje žádnou nekoukatelnou brutalitu a drastičnost. Takže pokud vás vaše nezletilá ratolest škemrá o to, abyste si jako rodina sedli ke společnému zhlédnutí hororu, můžete s nimi absolvovat patřičnou osvětu. Máte-li rádi (ne)příjemný neklid, určitě sáhněte po téhle domestikované panence, která není primárně určena na hraní, a při jejím nehybném počínání se můžete dosytosti nasmát i vysmát jejím tvůrcům, kteří si občasně horor pletou s komedií. Doufejme, že jednou povolají i Chuckyho, aby mírně zpuchřelou formu drasticky oživil a spastickou panenku přivedl do dynamického (dů)chodu. 7/10

(Experimentální) ústav pro léčbu notorických nespavců se ústy "lékaře" Daniela J.Phillipse nemusí omlouvat. Stvořil totiž v utajeném nemocničním suterénu příslušně hororovou léčbu, která divákům nenutí podložit si oční víčka sirkami, neb u tohoto filmu paradoxně spánek nehrozí. Pravda, z titulní herečky Sary West, jenž se snaží pomoci svému trpícímu bratrovi, zrovna sexappeal netryská, ale události, co se dějí kolem ní, zabaví. Debutující režisér má svůj plán celkem inteligentně rozvržený, neodpustil si vytáhnout démonické bujení, ovšem zdatně servíruje nepříjemně houstnoucí atmosféru v uzavřeném prostředí, kdy se přidává prapodivná minulost dvou bílých vědeckých plášťů a jednoho kolárku, která je zaznamenána na nalezených páskách. Zdánlivě se různé scenáristické prvky tolik objevnými nejeví, jedná se o posednutí démonem, jeho následný zjištěný původ, exorcismus, experimentální léčba, co se vymkla kontrole a její průběh zaznamenaný na páskách či spánková paralýza atd., nicméně jde o australskou produkci, kterou mnozí diváci mohou považovat za vzácnou, tudíž zde je nutno vzít v potaz, že protinožci usilovali o určitou originalitu. Film z tempa nevypadává, finanční stránka je tak akorát, solidně pokrývá své možnosti, prostředí suterénu je příjemně nehostinné a různé dějové prvky velmi osvěžující. Poruchy spánku nastudoval určitě zajímavý tvůrce. 8/10

S klipem i songem nevyvstal problém. S interpretkou už ano. Mně totiž potřebné stojky ne(u)dělal. Ležel úplně mrtvolně. Ale ano, stojky by i dělal, kdyby ovšem zpívající a konající Berenika Kohoutová pobrala krapet svůdnosti. Její kalibr obludnosti patrně nebude hned tak překonán, pokud omylem nepřepnete na Šlágr, kde se na vás vyřítí zvířecí typy, Mája Velšicová a duo Aramis. Song je to ovšem příjemně údernický a dynamický. Režisér Jordan Haj pije v ložnici kvalitní Smetanu. V disco klubech je tahle originálně šílená hitovka návyková a taneční parket likvidující hudební anomálie vítaná a všepožírající. 7/10

Roland Emmerich je značkou na filmy, u kterých kritika kvoká zděšením. Aby si zjednal respekt, šel na to po vojensky. Urval kus válečných dějin, zapracoval do nich z historického hlediska existující postavy, i když u něj je možné, že tyhle postavy zbavil životnosti a vtiskl jim svoji plochost, tolik typickou pro jeho tvorbu, ale hlavně rozpoutal epickou leteckou bitvu, které se v kokpitech účastní Ed Skrein, Nick Jonas, Luke Evans a mnozí další. A Mandy Moore si na pořádného železného ptáka musí počkat v pohodlí domova. V hysterických tabulkách tenhle počin bude brán za velice snaživý, a mnozí budou rádi, že Emmerich udržel na uzdě patos, který ovšem jinak ve zvýšené míře provází většinu jeho předešlé tvorby. Zarážející je nicméně technická nevybroušenost jeho díla a jistá dějová rozkouskovanost. To druhé přisuzuji scenáristovi, Wes Tooke doposud psal jen seriálové záležitosti, načež tato nezkušenost je v mnohém znát při absenci plynulých přechodů a skokových posunů v ději. Emmerich se nikdy nevyžíval v dialozích, tudíž je celkem znát jeho nezájem stavět scény na mluveném slovu a mnohem raději jde do bitvy. A ta má své digitální mouchy. Vzpomínáte si ještě na vzrušené lety z Top Gunu a pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci? Digitální perutě určitě díru do trikové oblasti tentokrát neudělají. Občas piloti trůnící v kabinách letounů budí smích, paradoxně jim jde v naprosté většině scén o život, jak nemile blbě vypadá vzdušný prostor kolem nich, výbuchy jsou přitrouble zaostalé a celkově první dojmy z bitvy opravdu nebyly optimální. Ovšem po pár leteckých záběrech se dojem zlepšil, no spíše jsem si zvykl, a z celého filmu jsem se těšil na střel(e)nou americkou zábavu ve vzduchu, kdy na vodě dostává zabrat japonská flotila, a japonské letky nevyjímaje, pokud vzlétnou. Ono to bylo to hlavní a podstatné v celém filmu, neboť žádná z postav se neukázala být zázračným tahounem. V popředí se ocitl Ed Skrein coby hrdinný pilot "Dick" Best, ovšem ty sympatie k němu byly v podstatě nijaké. Dobrá, snažil se, větší sympatie jsem však pocítil k jeho filmové manželce Mandy Moore, možná nejlépe zahrané emotivní postavě, ačkoliv těch mužských je ve filmu drtivá většina, všichni se v té vřavě ale tak nějak ztráceli. Nick Jonas se s tou nežádoucí zapomenutelností postav popral nejlépe. Dennis Quaid, Woody Harrelson a Patrick Wilson, tedy hvězdné herecké akvizice, řídili bitvy ze souše a trochu bránili dynamickému dění. Film má přes dvě hodiny a trochu s touto délkou bude bojovat divák. Nemyslím si, že bych třeba chtěl jej vidět v krátkém sledu opětovně. Asi ani nemá smysl příliš řešit historickou validitu. Emmerichův výklad dějin sice působí, že má o něm přehled, i tak bych byl obezřetnější v jeho dějepisném vnímání/přepisu. Ostatně závěrečné popisky u důležitých vystupujících postav jsou jistě prospěšné a ozřejmí, co s nimi bylo dál, až vrtule a lodní šrouby utichly. Roland Emmerich nutně potřeboval seriózní zářez ve své filmografii. Ve válečném žánru si nevedl tak suverénně, jak bych čekal, ovšem Michael Bay se ve srovnání s tímto počinem musí za svůj Pearl Harbor červenat. 7/10

Krvavá lázeň s experimentální pěnou. Joe Begos nekompromisně zbavil šatů Doru Madison a vyslal ji vstříc "haluškám" sexuálního a vražedného původu. Umělec, co zaprodá svoji duši i tělo v rámci dokončení svého mistrovského díla, není svým námětem nikterak převratný nápad, nicméně v levném produkčním kabátku to filmu sluší. Vizuál není vůbec ničím oslnivý, dalo by se napsat, že je i hnusný, ovšem nezalekne se být brutálním halucinogenním dobrodružstvím, které se neustále zbavuje účastníků. Levná placená síla je zlitá krví, až to dosáhne patřičného vrcholu. Je zřejmé, že režisér nemá zájem proniknout do širšího povědomí, takže to samé platí i o jeho nadcházejícím počinu. Dokáže se obklopit partou herců, která nemusí zrovna absolvovat školu Shakespeare, je však pro tyto účely plně funkční. Kompetentnost Dory Madison je tím hlavním, co film pohání. Podívaná to určitě není pro každého. Není to jediný film, který operuje s halucinogenními manévry, je záměrně hodně pokleslý a vyžívá se ve své špinavosti. Spojení masakru s uměním, to se vzájemně nevylučuje a ani se to spolu netluče. Begos si to vyzkoušel, a kdo bude mít zájem, může jeho patřičně prapodivnou a intenzivní jízdu na fetu (na vlastní ohrožení duševního zdraví) zhlédnout. 7/10