kingik

Vykoupení z (vertikální) věznice Díra. A po španělsky. Středobodem je jídlo, respektive vězeňská strava servírovaná zcela netradiční a originální formou. A od toho se odvíjí vše. Obézní jedlíci a vředaři se postí a raději tenhle film bojkotují. Krásný kontroverzní a originální rozměr se tvůrcům podařilo do téhle neotřele šité látky vměstnat. Jen kdyby si film utřídil své nesčetně přebujelé žánrové prvky. Chvíli film zaduje do hororových plachet, pak se ocitáme v dramatu se zjevným sociálním podtextem, filosofuje se, cítit jsou i satirické vlnky, scifi ševelení a vše nepříjemně spláchne artový příboj a několik nedomyšleností. Neznámý režisér s nezapamatovatelným jménem Galdel Gaztelu-Urrutia skvěle navodil syrovost, drastičnost a bezvýchodnost situace. Neustále je někdo umolousaný od krve i exkrementů, kanibalismu se též nevyhýbá, jakmile se ale oprostí od všech nechutností, začne film přešlapovat na jednom místě a nemá se jak pohnout dál. Do klasické formy útěku se vlastně ani nepouští, hlavní hrdina v závěrečné fázi filmu utvoří družbu s černochem, kdy jak dva pablbové jezdí na platformě z patra do patra, rozdávají příděly jídla a fanaticky a nesmyslně oslavují poselství(??) dezertu Panna Cotta, aby (asi) dosáhli kýžené solidarity. Do toho se halucinogenně zjevovali již mrtví vězni. To jsem měl dost. Bylo to nesrozumitelné počínání, taková ta zbytečná snaha mě dostat do klubu náročného diváka. Závěrečná část filmu se mně vůbec nezamlouvala. Dění před ní bylo poměrně zajímavé a poutavé. Sice jsem nechápal, proč se vězňům podstrojují laskominy, úplně zdárně nebylo vyloženo zařazení administrativní pracovnice věznice a jejího psa do cely s hlavním hrdinou a v podstatě se film příliš nezabýval ani tím, kdo vlastně řídí chod věznice a na jakém principu pracuje. Když si vězeň ponechal jídlo, tak v cele mrzlo nebo se oteplilo k zalknutí. Takových originálních nápadů se jistě našlo povícero. Idea (scifi) vězení v totalitním režimu je atraktivní a osvěžující artikl, který divákům nabídl (nevybalancovanou) žánrovou všehochuť a zcela pokažené finále. A jestli se v něm nebudete cítit komfortně, tak tím pádem film splnil svůj účel. 6/10

Divák si v souvislosti s palčivým názvem filmu klade otázku, jaké to vlastně tajemství má zůstat pod pokličkou. A nabízí se hned několik variant, přičemž jedna z nich převyšuje nad ostatní: schovává hlavní hrdinka pod kalhotkami pánské přirození? Zmítán hrátkami na pláč a Boy Georgem je divák první třetinu filmu držen v příjemném napětí, že žensky stavěná Alexandra Daddario na sebe ve vyhrocené chvilce v "padajícím" letadle ve výčtu náhlého osobního úniku informací práskne šokující intimní detail, který romantickou komedii posune na dosud nepropíranou úroveň, nicméně nic takového se nestane. Daddario je žena, která má anatomii zcela v pořádku, má sice ze svého hereckého milovníka Tylera Hoechlina rozkolísanou hormonální hladinu, ovšem to je asi tak všechno, co je na ni neobvyklé. Na penis mezi dámskýma nohama přece jen (málem) dojde, neb slečna na sebe práská i nevídaná přání a touhy, načež se jedná veskrze o příjemné pasáže, jež jsou doprovázeny ustavičně komickou mimikou hlavní hvězdy, která si film i produkovala. Nástup romantického hrdiny na scénu, který svojí bezchybnou charakterností nepopře literární původ, dává najevo, že ještě nějakou chvíli bude komedie převládat nad zasněnými zamilovanými pohledy ústřední dvojice, se kterými to film až tak nepřeháněl. Daddario má komické nadání a spolu s ní se do komediálních vln vrhaly i svěže zahrané vedlejší postavy, z nichž si největší vtipnost nabral David Ebert, který byl trochu více intimně sblížený s ústřední hrdinkou. Na kino film není úplně ideálně stavěný, celkově vyhlíží produkčně skromně a je znát, že režisérka Elise Duran je více doma v seriálové tvorbě. Originálně posazené tvůrčí postupy a kvalitní herecké osazenstvo se příslušně činilo, až se jim podařilo vytvořit příjemné komediálně romantické chvilky, které mají patřičně odpočinkový efekt. 7/10

Ubytování v dávném hotelu hrůzy, který už z filmového hlediska zasmrádl. Ono napojit se na letitý Kubrickův hororový kus nebylo pro příští filmové pokračovatele nic záviděníhodného. I stalo se a Mike Flanagan se přihlásil k odkazu náročného díla. Úplně nejhorší je značně přepálená stopáž, načež udržet nějakých 150 minut stoprocentní pozornost je slušný výkon, stylová nevyváženost má pak na svědomí, že film je poměrně v důležitých scénách nezáživný až často nechtěně směšný. Mám na mysli "obrazně" ztvárněné duševní kanibalistické choutky sekty unášející dětské oběti, což se projevuje jakýmsi legračním oparem linoucím se z "termosky", který do sebe sektáři opojně nasávají. Žádný velký strach ani nešel z (příšerným kloboukem ozdobené) Rebeccy Ferguson a Ewan McGregor, který (snad) měl variovat/kopírovat zajímavý odkaz Jacka Nicholsona, byl zralý na pořádně uzrálý maliník, bylo docela utrpení pozorovat jej v některých nezvládnutých hereckých polohách. Zbytek hereckého osazenstva nevynikl, i možným vlivem režijních nekvalit pro práci s vedlejšími herci. Emily Alyn Lind se ale podařilo vymanit a být zajímavou v každé scéně, určitě předčila hlavní dvě hvězdy filmu. Mike Flanagan razil áčkově bujaré aspekty, strukturoval své vyprávění do několika dějových linií (byly přibližně tři), které byly někdy skoro až nemálo stupidní, navíc hojně nezáživné. První linie je o tom, kterak je dospělý Dan zaměstnán v hospicu a utěšuje umírající, kteří při skonu vypustí "páru", což občasně završuje čtením zanechaných mysteriozních vzkazů na zdi svého pronajatého pokoje, druhá linie pojednává o kočovném kultu True Knot, který líčí na zvláštní silou obdařené děti, načež po jejich umučení z nich čerpají nesmrtelnost, třetí linie je taková rodinná, vystupuje v ní mladá černá dívka, poměrně talentem oplývající Kyliegh Curran, která vládne takovou nadpřirozenou mocí (či močí), až je z ní vůdčí sektářka Rebecca Ferguson hormonálně rozhozená. Nijak zvlášť mě nebavilo čekání, až se tyto linie spojí v jednu. A vlastně někdy až od scény přepadení/čistky (to už je film zhruba za svojí polovinou) členů sekty v lese mě film začal bavit, načež vynikající bylo vplutí do fáze závěrečné a vrcholné, tedy pochmurná cesta do hotelu v horách, za doprovodu známého zlověstného doprovodu, který byl atmosféricky prezentován v Osvícení. Užívat si tuhle část budou hlavně znalci proslulého Kubrickova kusu. Tmavší obrázky mají vysoké zastoupení, najde se i nějaký ten krvavý a drastický detail, ovšem iritovaly mě astrální schopnosti důležitých postav, takže kupříkladu Rebecca Ferguson, která plachtí vzduchem přes půl města za svojí příští obětí, byl poměrně comicsový prvek. Otravný zvuk neustálého tlukotu srdce byl rovněž nesnesitelný. Spojení Flanagan/King mně úplně nezachutnalo. Roztahaný celek si mě tedy nezískal, divácky mě rozhodně nestrhl, ovšem jste-li obdivovatelem (trošku zbytečných) nástaveb děl, které jsou pro početnou sortu hororových diváků milníkem, jistě bude revize na temných místech nevšedním zážitkem. 6/10

Původní animovaný seriál, na nějž tvůrci tímto filmem vydatně odkazují, u nás nikdy žádnou diváckou mánii nezpůsobil. Není tedy divu, že se do našich kin nepodíval, ačkoliv je svým štědrým rozpočtem stavěn na velkolepou rodinnou podívanou na velkém plátně. Bohužel režijně film nikterak neexceluje, scenáristicky je vyloženě naivní a chová se jako seriálová epizoda, na kterou zbyl odpolední vysílací čas, v němž se mu nedostane velké pozornosti. Dejme tomu, že není nutné znát původní předlohu, která se pyšní téměř dvacetiletou existencí. Dora je ve filmové verzi temperamentní šestnáctka, která je odkojena džunglí a prsy Evy Longoria, která jí hraje máti a spolu s Michaelem Peňou tvoří sympatický rodičovský pár, který je patřičně profesorsky vzdělán ve vědních oborech archeologie. Na město a střední školu Dora stavěná není, sice exceluje ve znalostech přírodních věd, ovšem mezi vrstevníky působí zaostalým dojmem a budí, nejen u svého bratrance z dětství, společenské rozpaky. Když je náhle se svými novými přáteli unesena ziskuchtivými lovci pokladů, co baží po vzácné mapě z Dořina ruksaku, ocitá se zpět v jihoamerické džungli, kde se jí plní dětský sen - je na dosah objevení dávno ztraceného města Inků. Její eskapády provází (CGI) opička, bratranec (Jeff Wahlberg), který se z dobrodružného dítěte změnil na dospívajícího mladíka, u něhož touha po dobrodružství už jaksi zakrněla, panovačná fiflena (Madeleine Madden), která sice vládne střední škole, ovšem v džungli je poprvé, mladý astronom (Nicholas Coombe), kterého se vrstevníci na škole spíše straní, a partu svérázných dobrodruhů uzavírá Eugenio Durbez, jenž má tak trochu tajemnou auru i tajemné plány. Komediální partička je kupodivu zábavnější než to, co se děje kolem ní. Není vystavěna žádné spektakulární akci, jen neustále někam padá, propadá se nebo se nedobrovolně potápí, případně v závěru ještě řeší nezajímavé rébusy, jaké je třeba vyřešit, abyste se ocitli na tajemstvími opředenými a zapovězenými místy. Je zcela zjevné, jak to celé dobrodružství dopadne, a režisér neprokázal snahu pobavit nad rámec svých možností a schopností. James Bobin má na svém kontě například loutkové Mupety a nepovedenou Alenku v říši imbecility, což má do dobrodružného filmu pořád ještě daleko, tudíž nebezpečné putování džunglí se zlotřilými lovci pokladů v zádech mnoho nebezpečí neskýtá, respektive z atraktivního prostředí džungle se vytěžilo jen malé procento kvalitního dobrodružství, takže divák se o partu vůbec nebojí a maximálně tak čeká, kdy Eugenio Durbez přikvačí s vtipnou hláškou, a Isabela Merced coby Dora energeticky zdolá další překážku. Finále se smrskne na nepřehlednou a nezajímavou sračku bez pořádné akce, předchází mu množství více či méně zábavných scének, kde jsou k vidění omamné rostliny, což je podtrženo otřesně nezapadající animovanou halucinogenní sekvencí, i pohyblivé písky, a vrcholem je (CGI) zlodějská liška. Lepší tvůrčí tým by možná natočil opravdu spektakulární dobrodružný film ve stylu Indiana Jones pro omladinu, ovšem výsledkem je jen nákladná tv epizoda, která se pyšní pěkným prostředím s komickými dobrodruhy, pospojovaná málo ladně a nápaditě. 6/10

Kterak ano(r)mální slůně dopomohlo dostat slavného režiséra do vzácně "normálních" režijních kolejí. Dobrou zprávou je, že Tim Burton neochořel po podbízivém komerčním syndromu, který v roce 2019 už stačil pokosit proslulé režiséry Guy Ritchieho a Jima Jarmusche, natolik, až by padl do úslužných sítí rozestřených Pizdneym, v nichž by z něj byly vysáty zbytky jeho soudnosti. Jeho nezaměnitelný režijní rukopis ale tentokrát raději rozhodně nečekejte. V podstatě diváky všech věkových kategorií pozval do cirkusového šapitó, kde jsou sdružováni a jistými menšími či většími anomáliemi stižení milí lidé pod vedením majitele Danny DeVita, který do svých řad přivítal válečného veterána Colina Farrella, který to zde dříve roztáčel divokými jízdami na koni, ale limitován amputací paže, je dnes rád, že se opětovně shledal se svými dvěma potomky školního věku, už po sexuálním půstu nezasunul do matky svých dětí a hlavní náplní jeho obnoveného angažmá je nyní péče o vzácný přírůstek - roztomilé slůně Dumbo, co má kapánek přerostlé uši, kterými posléze vyprodá, respektive schopností plachtit nad užaslým publikem, cirkusová představení krachujícího kočovného spolku. Slovo dá slovo a posléze se do hry o malého chobotnatce s jostomijíma ošiškama vloží i prohnaný podnikatel s tváří Michaela Keatona, který má v partnerství vnadnou akrobatku Evu Green, co počáteční náznaky psychopatie vymění za láskyplný cit. Představil jsem vám hlavní aktéry dějství, které naštěstí neinklinuje k muzikálovým číslům, na dvě hodiny to má solidní rozběh i spád. Rodiče se nemusí bát o ohrožení mravní výchovy svých dětí, neb režisér zredukoval mrtvé v počtu jednoho jedince, temná stránka má jen minimální zastoupení, projeví se konkrétně ve finální fázi filmu, kdy dojde na spektakulární záchranou misi matky slonice, načež si celé sledující publikum užije i nějaké to napětí. Burton vytvořil k původní klasické animované verzi příslušný kontrast, vynechaly se záležitosti, co by v hrané verzi působily rušivě. CGI není vždy na špičkové úrovni, létací sekvence občas pozlobí oko diváka, barvičky jsou hravé, ne vždy veselé, je to přece Burton, že. Spolupracovníci z různých tvůrčích etap režiséra dávají filmu osobitý glanc, takže po nějaké době je k vidění "batmanovské" duo DeVito a Keaton, a o vánočním čase si nový Dumbo rád zaplachtí v rámci pěkné rodinné podívané. 8/10

Takový překladatelský oříšek zde ještě nebyl. Eli (v jehož důmyslném jméně tkví to překladatelské martyrium), to je takový "skleníkový" klučina, k němuž jsou jeho rodičové zvláště úzkostliví, neb mu nemile hapruje imunitní systém, takže venkovní hraní pro něj spadá do oblasti scifi. Ven může jen ve speciálním obleku, který pro svou podobnost se skafandrem budí všeobecný posměch. Náhle však má šanci na vyléčení, když zamíří na speciální kliniku, která se specializuje na experimentální léčbu dětí stižených podobnou poruchou imunity. Pochopitelně v jejích prostorách řádí duchové, personál je podivný a holčina, co za ním dochází na plk z venčí, možná ví, co divák dobře tuší, tedy, že s klinikou není vše úplně v pořádku. Pokud jste se rozuzlení nějakým způsobem předem dohmátli, je to škoda, neb jste se připravili o nečekaně zajímavé vyústění a tvůrcům jste zkazili jejich tetelení se z toho, jak tu celou rafinovanou boudu umně vystavěli až do posledních minut filmu. Průběh filmu je poměrně znepokojivý, ve větší míře je vše soustředěno do rozlehlého a odlehlého "domácího" sanatoria, které má strašidelnou auru, a v drtivé většině se toho využívá. Kluk tedy bloumá/bloudí/pátrá po chodbách, frekventovaně se střetává s nějakým nadpřirozeným výjevem/přízrakem/zjevením, načež to má patřičně hutnou atmosféru a příjemnou formu plíživého děsu a klapotu sanic z bafání na všechny způsoby. Nekonformní režisér Ciarán Foy po letech tvůrčího půstu našel (tvůrčí) útočiště na Netflixu, přičemž ostřílená scenáristická sestava dovedně využila jeho talentu vyvolat mrazení na genitáliích i v jejich širokém okolí, takže výsledek je hororově podmanivý, vlezle strašidelný, načež se obětovalo gore, takže kdo chce zalézt pod deku a bát se, má možnost. Charlie Shotwell a spol. to odehrál spolehlivě, režisér udával rozšafné pokyny a je z toho podívaná s překvapivými tahy strašidelným štětcem. 10/10

Statistika rozpadlých manželství je alarmující. A co takhle podstoupit na měsíc za tučnou odměnu vědecký experiment ve vědeckém ústavu, co bude bedlivě zkoumat skutečné důvody postupného rozpadu svazků. Samozřejmě pod dohledem krajně podezřelého vědeckého personálu. Protikrizové opatření má zřejmě manželský pár Carrollových, kteří jsou za tenhle téměř experimentální snímek zodpovědní. Režisér poslal svoji atraktivní polovičku Chloe Carroll do náruče dvojníka tenisty Stanislase Wawrinky, oba nafasovali oblečky futuristického stylu a experiment pod drobnohledem šmírujících kamer může začít. Z nadpřirozeného hlediska je zde hlavně k vidění urychlené těhotenství, většina filmu je vesměs psychologicky zaměřena a orientována. Takže je k vidění nějaká ta sexuální aktivita, animální dráždivost a psychická labilita účastníků, až to vyvrcholí scifi pointou, která se od zbytku filmu kloní a nějakým způsobem vysvětluje předešlé chování jednoho z manželů. Pak jsou zde určité nevysvětlené záležitosti, rozhodně je to mysteriózně pojaté těhotenství, milostný pár jsou jen snoubenci, nikoliv manželé a i v závěrečném vyústění filmu se najdou určité nedomyšlenosti. ovšem nechci spoilerovat. Ústřední samice má pořádný sexappeal, sem tam odhalí i hrudní košíček. Film má zajímavou strukturu, technicky se nemá zač stydět a vyznívá i malinko kontroverzně. Nebránil bych se případnému dalšímu celovečernímu počinu manželského páru, který se doposud zaměřoval na krátkometrážní tvorbu. Tohle psychologiké cvičení bylo neotřelé a působivé. 10/10

Pořádně ostré rádiové vlny. Nebývá tak úplně zvykem, aby se namísto hudební složky a informativního mluveného slova z éteru nesl ryk a povyk. To obvyklé noční vysílání hvězdného britského moderátora narušila dvojice maskovaných útočníků. Ten se snaží vyhrocené situaci čelit, ale to ještě ani netuší, že si pro něj přišla do studia jeho dávná minulost. Ta nese označení "hotelový pokoj 221".Nemyslím si, že je tento hororový thriller čistě založen na nějakém šokantnim zvratu. Snadno se dá spočítat průběh dění a kam se celé přepadení bude ubírat. Autenticky působící Eddie Marsan v titulní roli je obklopen doplňující hereckou partou, po níž se sice chce, aby co nejvíce zatížila zvukařovo náčiní svým řevem a rykem, ovšem nutno podotknout, že umí náležitě ztvárnit vyhrocené drama v uzavřeném prostředí, takže Ivana Baquero, Richard Brake a Oliver Coopersmith vzorně plní svoji emocionální křivku. Alana Boden se pak stává královnou řevu na všechny (sexuální) způsoby. Produkčně si celé dění vzal na starost Jaume Collet-Serra a je znát, že je jím film patřičně kvalitně ošetřen, ovšem bez kvalitního režijního uchopení by se to pochopitelně taky neobešlo. Debutant Pedro C.Alonso prokázal, že je mistrem povyku a solidně umí pracovat s postavami a napětím. Výsledkem je účinná psycho(logická) hra, která diváka nešetří. 10/10

Matthew McConaughey svádí konkurenční boj s britským podsvětím. Svého obchodního ducha zasvětil pěstování konopí. Dost mu to vynáší, ovšem najdou se i dny, kdy jeho přísně tajná pěstírna přestane být utajenou a jeho sličnou manželku Michelle Dockery navštíví asijský konkurent za účelem vynuceného sexu. A to našeho hrdinu pekelně vytočí. To by nebyl Guy Ritchie, kdyby se tvůrčí oklikou nevrátil k žánru moderní gangsterky, na kterém si udělal jméno. Podvratné živly všeho druhu to je jeho tvůrčí základna. A v tomhle kousku se tedy zaskvěl každý účastník: některý originálně nevyzpytatelný, takový byl parťák ve zločinu Charlie Hunnam, našel se i takový, co měl vtipný rozměr, takový byl Colin Farrell, a průvodcem britskými zákoutími zločinu se stal Hugh Grant coby značně upovídaný soukromý detektiv. Na upovídanost tentokrát Ritchie vsadil nejvíce, ovšem učinil z ní výsadu. Dialogy jsou kvalitně až důmyslně vystavěné, načež se postupem času dostaví celková rafinovanost vyprávění. V celkově zajímavém a břitkém pojetí mně chyběl jen lepší (u)závěr, ovšem většinu času jsem se bavil skvěle. Tok filmu nikterak neměl závratné tempo, Ritchie to ale měl více než dobře promyšlené, takže ve správnou chvíli utáhl brutální šrouby. Sice bych snesl i mnohem drsnější scény, ale skvěle vycházel záměr vysmát se i vyloženě nešťastným událostem, co potkávají jednotlivé postavy. Guy Ritchie si uvědomil, že je dobré se v pravou chvíli připomenout tím, co má "zmáklé" bravurně. A v britském podsvětí se orientuje opravdu zdatně. 8/10

Decentně epické probuzení a vypuštění Titánů. Ve výčtu monster chyběl už jen starý dobrý Kraken, který se omluvil s tím, že by Godzille a spol. kazil estetický průměr. Monstra opravdu hezká na pohled, jen ty halogeny chyběly, aby si je divák mohl dokonale prohlédnout. Nasvícení scén je citelnou slabinou. A jinak si myslím, že to nedopadlo nikterak ostudně. Lidská osádka hraje občas větší důležitost než monstra samotná. Nové obsazení na čele s Kylem Chandlerem, Verou Farmigou a Millie Bobby Brown prožívá své rodinné represálie s takovou vervou, až se hlavní aktéři z řad Titánů dostávají do opozice. Trojhlavá "saň" King Ghidorah se ovšem jen tak nevzdává a svůj "CGI čas" si příslušně dopřává, aby zatopila Godzille a dala si s ní finálový souboj. První díl mě zaskočil svým střídmým až téměř komorním rozměrem, načež jsem byl zvědav, jaké pojetí zvolí nový tvůrčí štáb v sequelu. Michael Dougherty, doposud nezatížen blockbuster angažmá, se do toho položil víceméně akčně, takže více jak dvouhodinová stopáž hází rytmické vlny, docela to odsýpá a nikterak významně to netrpí disharmonickými rodinnými vsuvkami, které občas působí přehnaně anorganicky. Dále režisér nechal upomenout na hrstku postav z jedničky, za zmínku stojí Ken Watanabe, podstatně symbolický prostor zbyl na Davida Strathairna a Sally Hawkins. Šprým v podobě letecké squadry, kterou tvoří Seth Green, Eli Roth i scenárista Zach Shields, je potutelný, ovšem pozornosti diváka snadno unikne. CGI je na pohled plně kvalitní, nicméně je třeba zdůraznit fakt, že osvětlovači patrně nedostali potřebnou gáži, takže u natáčení chlastali a výsledkem toho je, že většina scenérií je (zbytečně) tmavější a "svítí" se v ní očima, určitě bude nejeden divák tohle vizuálně zhoršené pojetí kritizovat. Až dojde na plánované setkání Godzilly s Kongem, lze očekávat, že tvůrci budou opět tvůrčím způsobem nevyzpytatelní, což mně vyhovuje. (Ne))zaskočen a zároveň příslušně pobaven tímto spolkem Titánů uděluji filmu velmi pěkné hodnocení. 9/10