kingik

V domě s (Leo) Beránkem. Brutalitu Wingardova home invasion divák pravděpodobně ustojí, horší to bude mít s naivně amatérským chováním postav, vyhráno bude mít jedině, když objeví ironický odkaz tvůrců. Tedy hledej, šmudlo! Film je rozdělen do tří fází. V první se seznamujeme s početným potomstvem zámožných rodičů a jejich píchačkami a píchači, o jejichž domě se nedá prohlásit, že by byl přímo reprezentativní. Druhá fáze obsahuje konfrontaci s útočníky, pozabíjení čelních představitelů rodiny, výhodou je, že divák nezná přesný počet agresorů, dobereme se i zjištění, že v domě nejsou střelné zbraně, ostatně i násilníci užívají jen kuše a mačety, a mobilní telefony mohou lézt akorát tak na nervy, případně být na okrasu, ale rozhodně se s nimi nedá přivolat pomoc zvenčí. Ve třetí fázi se dobereme pointy, kdo kope s útočníky a zůstává s nimi na hrotu. A i tomu nejblbějšímu divákovi dojde, že žádný drsný film se neobejde bez statečné, nebojácné a šikovné dívky Mekgajverky. Finální střet, pár překvapení a opona padá. Na filmu zamrzí, že vedle toho, že není moc extra zručně natočený, je mnohdy i nechtěně směšný. Tohle negativum se až do konce filmu neodbourá. Od poloviny už postavy nepůsobí tak divně nablble, nepříznivý dojem téměř opadne, ale opětně se připomene v sekvencích, kdy se postavy při umírání tváří tak legračně, že jen těžko se dá zadržet smích. Moc k nim ani nelze přilnout. Veteránka Barbara Crampton leze na nervy v každém filmu, ve kterém se tahle rezeda zjeví. Její daleko mladší kolegyně vzbudí větší rozruch a tlak na péru, jmenovitě Britka Wendy Glenn, Amy Seimetz a hlavní hrdinka Sharni Vinson. Mužské party celkem obstojné, zajímavě obsazený známý hororový režisér Ti West se ke vší smůle zdrží jen pár minut, než to koupí šípem do čela. Film střídá zajímavé, občas i inovativní sekvence v rámci žánru, současně je však zahlcen nepříjemným amatérským přístupem, který dojem kazí, a neústrojnými zpomalenými záběry, které měly podtrhnout stěžejní ráz scény, což ani trochu nefungovalo. S brutalitou se nešetří, není úplně top kvalitní, ale v rámci možností úplně trapná nebyla. Adam Wingard se během filmu postupně režijně zlepšoval a s divákem měl záludný plán. Ve filmu ukryl řadu ironizujících odkazů, které ne každý odhalí, ale jeho režijní vyznění nebylo natolik silné a zdatné, aby divák tak úplně pochopil, co po něm režisér žádá a jaký byl jeho záměr. Divák až v závěru pochopí, že si z něj režisér zřejmě rád utahoval. No jo, jenže během filmu to však nejednou vypadalo, že amatérství a rozpačitost má navrch. Rozporuplný snímek. 60%

Ztráááácííííím péro denně, ztrácím je přirozeně, ztrácím je stále, ztrácím péro v hubě Jandové, kouří péro směle. To už česká hudba je tak v krizi, že se na hudebním trhu musí pohybovat buzerant s uměleckým jménem Ztracený?! To už si můžu zazpívat sám v koupelně, než poslouchat takové primeráky. Ještě aby zvýšil rating, spojil svoji hudební debilitu se zpěvačkou, která je ve skutečnosti chlap. Je asi tak vzrušující jak orální sex s mravencem. A jaký asi myslíte, že tyhle dva přízraky na hudební scéně, můžou mít společnou písničku a klip? Nic horšího jsem neviděl. Text vůbec nedává smysl, to texty od Kryštofa jsou smysluplné, písnička má tempo, že nevím, jestli je na chrápačku. Písnička je od toho, aby uvedla posluchače do tempa, nálady. Tohle je, jak když sere a maluje. Obrazově fakt tak kvalitní, že jsem nerozpoznal, jestli se dívám na černý flek na televizi, nebo už se klip rozběhl. Nechápu, jak si někdo může takový nuly pustit do repráků. Ztracený je ztracený případ, u Jandové mám pocit, že kdyby ženy přes noc vymřely, tak ona jediná přežije a bude se sápat svojí hloupou afektovaností i po mně. Nejdřív ale hodím šavli z její hnusné asymetrické krokodýlí tlamy. 0%

Menšík v obležení mladých rodiček a zdravotních sestřiček, přičemž až na jednu z nich (Žehrová), už nejsou herečky, které je ztvárnily, dnes herecky aktivní. Kolik už charakterů jeden z našich největších herců ztvárnil, avšak porodník v jeho podání je rarita. A samozřejmě nechybí jeho obvykle brilantní improvizační schopnosti v replikách. Ty vole, ale ten celkový výsledek! Absolutně nesoudržná socialistická blbost, která budí myšlenku, že za komunistů byl i porod těžký prohřešek. Připustit partnera k porodu bylo nepřípustné, břicha rodiček evidentně vycpaná polštáři, porodník ani nepřiložil přístroj na holý pupek, jen ho pro nic za nic třímal v ruce, do toho úplně hnusný prostředí, sice primitivně studiově kašírované prostory porodnice, ale úplně odporné, budící dojem poloprázdné budovy s místnostmi maximálně leda tak pro mučení. I znásilněná prostitutka by zde neporodila. Příběh o ničem. Polovinu mini stopáže zabírá hudba, dialogů minimum. Herecky zaujal jen a pouze Menšík, maličko se blýsknul i Vlastimil Hašek coby cholerický soused, tehdy mladý Skopal hrál roztržitého manžela rodičky. Nechápu, kde tvůrci často brali přesvědčení, že manželé těhotných žen, musí být roztržití pitomci, co se v okamžiku prvních kontrakcí stávají idioty, co ani neví, jak se jmenují. Realizace otřesná, být Menšíkem režiséra Hudečka na místě pošlu do prdele. Realizace primitivní. Dovršil to stín mikrofonu na zdi. Socialistická šulínovina. Chudák Menšík. To bylo nedůstojné, do čeho šel. Příležitost vidět ho jako docenta v bílém plášti už bohužel nepřišla. 0%

V čase X-blábolů se i obyč holky neztratí. Koukám, koukám, ale tahle čtyřka pipek nemá nic, co by pořádně oslnilo. Škaredé, dětské, sám bych se propadl hanbou, kdybych žmoulal nad nimi pyj. Nezbývá než je zhodnotit hudebně. No, srát na ně (hm, zajímavá praktika), tedy míněno, že se poslech jejich songů nedoporučuje. Z těch písniček na mě nic nejde. Jak to nejsou interpretky, co mají kroužek ze rtů, tak mě to nebaví. Ovšem sám velký Simon Cowell mně nakázal, abych jim dal šanci. Jemu se to řekne, ten se nechává uspokojovat pořád, ale co my, vybíravci, kteří nechceme slečny průměrné. Dobrá, já to s nimi prubnu. I když jsou ještě ve vývinu. Hudební díry s nimi absolvovat nehodlám, k jejich dírám se nedostanu, zkouším normální poslech. Dívčí seskupení pár písniček, co stojí za poslech i vidět je v klipové podobě, má. Tahle má nanicovatý klip o jejich cestě za slávou. Kolik už takových klipů existuje, že. Holčiny pozbývají charisma, tudíž X-kundor nemají. Písnička pro ostudu není. S lepším klipem by její melodičnost vynikla. Holky, jak se o vás říká, že jste mimořádné, tak nejste. Běžný hudební průměr, plus vlezdoprdelkování stupidní soutěži, která vám rozevřela nohy. 40%

Já vám dám takhle na mě hulákat ze tmy, až nedostanu krámy, zmetkové jedni! Řekla si jedna moc fešná a naštvaná hrdinka Sára, která se svým přítelem zavítala na irský venkov zrovna ve chvíli, kdy místní vidloš ryl v zemi, a probudil kreaturu citlivou na světlo. Jedinou obranou je pěkně si na ni posvítit. Jenže na zanedbaném statku je světla žalostně málo, takže se počítá i oční "svítivý" kontakt. A sirky. Hodně sirek. Jak už anglický název filmu napovídá, moc si denního světla divák neužije. Naštěstí se hororový specialista Conor McMahon u mě zařadil do sympatického ranku režisérů, kteří z hovna upletou bič. Na filmu je asi nejdražší traktor, co stál na dvorku, ale film v napětí a intenzitě nepolevuje. A pořád se něco děje. Zvýšený prostor před svým mužským protějškem dostala pohledná slečna, která se musí hodně ohánět, ufiknout si prstík a hlídat si frizuru. Příšera není vidět, jen se pohybuje ve tmě, sem tam někoho rafne a infikuje jej. Když se v závěru zjevila, nebyla lajdácky designovaná, ale připomínala upíra z Coppolova Drákuly. Možná, že šlo o druh jakéhosi zmutovaného vampiče. Po kontaktu s ním dotyčný absolvoval přeměnu. Ve filmu se nevyskytoval žádný chytrák, aby původ příšery objasnil. Ve filmu jsou dohromady čtyři herci - Sára, její přítel Mark, statkář a herec hrající příšeru, tedy žádná digitální výpomoc. Ke slyšení je i minimum dialogů, od poloviny se ve filmu prakticky nemluví. Ještě jsem si u filmu vzpomněl na "Jeepers Creepers", kterému byl tenhle horůrek stylově nejblíže. Režisér nedal divákovi vydechnout, film natočil dynamicky, s údernou kamerou a přehledně. Kdyby více přitlačil na gore, finále udělal ještě drásavější, protože na to měl, nevylučuje se udělení plného počtu hvězdiček. Na tohoto "levného" režiséra si dám příště majzla. Majzlík! To je ono! Na odolné noční příšery jedině s majzlíkem, slečno Sáro. Abyste ho majzla po čum(r)áku v té tmě. 80%

Manželství jako škůdce relativně fungujícího vztahu. Nat a Josh se dobrovolně nechali okroužkovat, což jim teď brání v rozletu. Po devíti měsících manželství zjišťují, že se k sobě vůbec nehodí. Ocitli se v manželské poradně, ale plíživou krizi, která dosáhla vrcholu, pravděpodobně neustojí. Nepůjde to dál už jen proto, že se v jejich blízkosti objevily zajímavé protějšky, které se přece jen k nim hodí více. Nenápadný tvůrce Dan Mazer si napsal a zrežíroval film, který má značný rozsah ve slovníku sprostých slov, už méně se vyjadřuje k jádru věci. Předně není jasné, proč vůbec pár spolu uzavřel manželství, když spolu neuměl žít. První impuls nespokojeného vztahu přišel od manželky, lze tedy usuzovat, že manžel by žádnou příčinu pro rozchod ani nezavdal. Divák se nemá moc čeho chytit. Není tak úplně přesně definováno, co stojí za náhlou krizí. Špatný sex? Ve filmu se objeví sekvence s fotografiemi, na nichž jsou manželé zachyceni při vášnivých porno líbánkách. Dalo by se usuzovat, že zde problém nebyl. Nedostatek projevených citů a pozornosti? Možná. Film nemá moc scén, v nichž by si manželé projevovali vzájemnou náklonnost a tiskli se k sobě. Málo atraktivní protějšek? Ve filmu vystupuje populární "Mentalista" Simon Baker coby ideál mužské krásy pro manželku, průměrný manžel se musel spokojit s Annou Faris, kterou bych zrovna za ideál ženské krásy neoznačil. Ať je to jak chce, divák bude devadesát minut pátrat, ničeho se nedopátrá, ale neznamená to, že by to nějak filmu zvlášť vadilo. Nekompaktní celek podtrhlo herecké obsazení, které je vybráno tak blbě, až je to roztomilé. Vidět pohromadě divně hrající Rose Byrne, neznámého a ještě divněji hrajícího Raffa Spalla a k nim téměř na sílu nalepená nekompati(de)bilní dvojka Baker a Faris se jen tak nepoštěstí. Brit Dan Mazer to celé zrežíroval v poměrně neotřelém a ne moc vídaném stylu. Romantiku zadupával jak mohl, mnohem raději se oddával peprným dialogům, u kterých kladl důraz, aby nevyznívaly dietně a sterilně. Několik hlášek je hodně dobrých, najde se však nemalé množství replik, které nefungují vlivem nedobrého načasování, nebo jim schází lepší režijní cit. O balanc ve scénáři autor moc nestál. Šlo hlavně o to, jak co nejrychleji nesourodé manželství rozdělit a užít si u toho dělení i nějakou tu legraci. A to se celkem dařilo. Netradiční a přisprostlý počin, který se k romantice obrací zády. V závěru už k ní je o něco vlídnější. 60%

I ten nejžlutější ťaman padělá světovou módní značku tak, že můžete GUESSovat, jestli na věšáku v tržnici náhodou nevisí originál. Alec Gillis šlapal na svém šicím stroji asi fakt nějak blbě, protože jeho hadr se nedočkal ani prvního praní a hned se rozpadl. Mayday! Mayday! Rybářská loď v ohrožení. Mejdan, mejdan, divák mající v oblibě filmy typu "Vetřelec" nebo Věc" se bude dobře bavit. Nebude. A to jsou scenérie filmu přímo ideální pro boj se zmutovaným organismem číhajícím na svou příležitost po tři desítky let v lunárním modulu z dob sovětské éry, který nalezla posádka rybářské lodi zamrzlý v ledu. Denního světla se divák nedočká, interiéry lodi také nevypadají špatně, vše je ponořeno do mrazivé aljašské noci. Přesto je film na klimbání. Posádce se moc do umírání nechce, režisér se kostrbatě snažil o jakési vybudování vztahů mezi jednotlivými členy, přičemž to jen film zdržuje. Jako jediný to pochopil charismatický Lance Henriksen, který v roli kapitána lodi neřeší režisérovu snahu po ambiciozním herectví. První úmrtí krajně nesympatického vědce nevypadá nejhůř. Bohužel, od toho okamžiku se ve filmu nic nedělo, ba co hůř, nedělo se nic zajímavého. Jen to, co vás napadne v souvislosti s každým scifi hororem s útočící havětí, ať už pochází z jakékoliv kategorie. Akorát je nutné si to představit tak, že to celé mělo naprosto nudný a nevzrušivý průběh. Režisér se totiž postupně přestal snažit v počátečních náznacích invence a jen blbě nakopíroval situace, které už byly jinde k vidění v mnohem napínavější, strhující a celkově námrdkové podobě, byť nejsem zastáncem klasik Vetřelec a Věc. V podstatě by nevadila neoriginálnost Gillisova díla, kdyby to bylo dynamickým, strhujícím a napínavým způsobem natočené. Mělo to herecké obsazení, které diváka zajímá. A úmrtí byla alespoň natolik kvalitativně výrazná, abych nemusel film vracet a zjišťovat, jestli už postavě zaklepal na rameno smrťák, nebo z natáčení utekla. Bída, pane debutante. Rozjezd byl celkem nadějný. Trikově to bylo hezky gumové a z diváckého hlediska to vázlo na všech frontách, ještě ke všemu to bylo slaboduché. Já to potápím. 40%

Podle věku, který Tom a Jerry mají, by kocour už musel být vypelichaný a myška rozpadlá. Ale kdepak! Na svůj věk vypadají senzačně. Diváky baví už pěknou řádku let. A nyní dostali svoji vlastní show, ve které v jednotlivých epizodách kolovrátkově opakují rošťárny, které za léta jejich působení na scéně, prezentují v obzvláště poživačné brutál formě. Setkal jsem se s tím, že maminky svým dětem Toma s Jerrym nikdy nepouštějí, protože míra brutality, s jakou se navzájem likvidují, přesahuje únosnou mez. Dětem ale nepřijde zvláštní, že si navzájem "zmasírují" hlavy kladivy, přejedou si bruskou srst, přirazí se oknem na placku, skočí do bazénu bez vody až se rozpadnou, narazí do tvrdé zdi aj. Výčet škodolibých legrácek, které si ti dva navzájem provádějí, by nebral konce. Animovaní hrdinové vše přežijí bez úhony. Děti nezkoušejte to na sobě, ani na svých domácích mazlíčcích. V dobách jejich největší slávy a o dvě třídy lepší animace byly jejich škodolibé a nevraživé schválnosti stylovější. Dnes už noví scenáristé z groteskních nepřátel udělali víceméně kamarády, kteří v epizodách dostávají sodu od jiných. Divák se tedy kupříkladu setká se starým známým zlým buldokem a jeho milovaným štěněcím synáčkem, což jsou asi nejvtipnější příhody. Animace je zaostalá, prostředí kolem není plastické, příhody na jedno brdo. Groteskní ráz se tedy omezil jen na brutál show, která nerozdává výchovné políčky. Ale hlavně, nic nového k vidění není. Jen se vše nekonečně opakuje v nenápadité scenáristické a slabé technické kvalitě. Vypatlaný a vyvařený Tom a Jerry. Tak to vidím já. 40%

Samozřejmě se nic nemění. Nadále zůstávám hudebně věrný Marcelu Zmožkovi, Dušanu Grúňovi, Arnoštu Pátkovi a Davidu Královi, a tv Šlágr u mě jede od rána do večera, ALE. Ano, je to tu ALE. Jedno velké ALE, které mě nutí k poslechu homoklád z britských ostrovů. Z ostrovů zavál teplý vítr, drsný severák si to tentokrát nepřekvapivě rozmyslel. Ti hošani mají štěstí, že se nejedná o cukrkandlový song, ale pohodový popík se silným refrénem a celé je to říznuté sympatickým pop rockovým soundem. Bez klipu to slyšet, je docela výhoda. Protože vystavit prdel pětce, kterou zbožňuje každá holka s IQ počínající periody, je opravdu rizikový faktor. S tím klipem se tedy moc nevytáhli. Mně přišel tuctový, nějak chválit ho nehodlám. Ničím neuchvátil. Nezbývá než doufat, že se rozpadnou. Jednoho člena už u(z)tratili, tak by mohl jít do hajzlu i zbytek. A budu dělat, že tenhle chytlavý song nazpíval někdo jiný. Nerad bych, aby vyslali své pyje mým směrem, když jsem jim dal šanci a nestrhal jim jejich hudební (zlo)čin. Kluci, tímto způsobem mně opravdu děkovat nemusíte. Pošlete raději mým směrem zástupy vypatlaných kundích slečen, které po vás šílí. Já vám s nimi mile rád pomůžu. 60%

Čekal jsem to nechutnější. Jasně, tenhle horáč si zrovna nepustím k večeři, ale stejně je to jen zahřívací kolo pro žaludek, který by po nechuťárnách s rozpadajícími se těly, snesl v pohodě hustší a vydatnější nášup. Základ je standardní. Parta mladých lidí se vydává na opuštěný ostrůvek uprostřed oceánu, kde chtějí pořádně zapít rozlučku se svobodou jednoho budoucího ženáče, kterého mají ve svých řadách. A jak to tak bývá, netuší, že právě vstoupili do oblasti zamořené extrémně smrtícím virem způsobujícím rozpad tkáně. Zpočátku jsem si myslel, že jestli tenhle film přežiji, bude to jen kvůli sexici Jillian Murray, která jako jediná hájila v partě "pasy" čest. "Pasy" je kunda. Nemám s tím problém. Rozjezd filmu byl nudný. Určitě bych z filmu vynechal všechny scény z tajné laboratoře, která má své sídlo poblíž ostrova, v níž byl izolován Pacient Nula. Člověk, který je nakažen, ale příznaky nákazy se u něj neprojeví. Všechny sekvence s obsedantním doktorem, rádoby sexy personálem i pacientem Seanem Austinem, film tlačily do srajdy. Když už tedy vyvolat nějaké to napětí a zájem o obehranou storku, bylo lepší sledovat tu partu, která nebyla nijak fantastická po herecké stránce, ale jejich reakce na změny kůže, celkem pobavily. První nechutnosti se nedostavily úplně hned. Prvotní projevy nákazy se projevily u holčiny, jejímu příteli nevadilo tělíčko s čerstvým výsevem boláků, které zrovna nevyvolávaly chuť na mazlení, přesto se maník hrdinně oddal orálnímu sexu, než celý udivený s pusou od krve zvedl hlavu z klína slečny, která ho ještě počastovala krvavými zvratky. Jedna z dobrých scén filmu. Další ještě následovaly. Maskéři odvedli kvalitní prácičku. Makeup nakažených vypadá lépe než v předchozích dvou filmech. Kaare Andrews natočil film s příjemným vizuálem, režijní práci však nemá natolik unikátní, abych o filmu mohl prohlásit, že byl napínavý, extrémně nechutný a celkově extra zábavný. Je však s podivem, že poměrně vyčerpané téma nákazy se dočkalo takové úrovně, že se divák alespoň mírně otřepe a zkontroluje během filmu kůži, jestli náhodou nevykazuje rozpad. Bon Apetit! 60%