kingik

Nebývá obvyklé, aby píseň méně známé zpěvačky posloužila k reklamním účelům, konkrétně k propagaci spodního prádla. Když ho ještě k tomu propaguje Heidi Klum, už nemusí ti, co mají problémy s erekcí, stavět svoje neposluchy do pozoru pomocí metody vosku a drátu. Heidi je zdatné kurvisko, které funguje lépe než preparát na spolehlivou ďábelskou erekci. A to si troufám tvrdit, že song si nikdo moc nevychutná, protože každý bude čekat na závěrečný vrchol songu, kdy se z Heidy stává nestoudná mrcha v negližé, která se mimoděk válí po maníkovi, který si to užívá. Klip má horší obrazovou kvalitu, není úplně ideálně a zkušeně zpracován a nasvícen. Režisér italského původu však svoji první zakázkou dokázal, že i taková hvězda módních a kosmetických značek, se mu svěří. Reklama je do klipu šikovně zaobalená, není to rušivé, z obchodního hlediska to bylo dobře vymyšleno. Jen není tak úplně zřejmé, proč volba padla na podivnou australskou zpěvačku Sia, jejíž hudební počiny mně vesměs nic neříkají. Písnička je průměr, nejvíc bodů sbírá pocitovost, jaká z klipu příjemně sálá, Heidi je pro spodní prádlo stvořena. Kolik že jí je let. 42?! No, nevypadá na to, vizážisté umí zázraky. Ale jo, v globálu se to dalo. 60%

Přítomnost versus budoucnost. Anebo je to všechno jinak vzhledem k alternativním časovým liniím, v nichž dochází k nejzásadnějším změnám v životě Loua, Jacoba a Nicka? Jistě netřeba osvěžovat, co se událo v jedničce. Lou díky cestování v čase pohádkově zbohatl, ale jeho osud se brzy naplní. Poté, co byl střelen do choulostivých míst, je opět nutné cestovat v čase, aby k jeho vraždě nedošlo. Stará parta spojí síly a vířivkou, která je strojem času, se nedopatřením dostane do roku 2025, kde na ni čeká nejedno záludné překvapení. Každý může být v budoucnosti vrahem, který byl vyslán, aby změnil minulost (ano, na zmínku o Terminátorovi skutečně dojde) a ke všemu se trio setkává s Adamovým synem, o kterém neměli ani potuchy, i když původně hledali jeho tátu, který byl z vraždy hlavním podezřelým. Adam v podání Johna Cusacka se v pokračování objeví už jen na okamžik. Tvůrčí tým z jedničky nedostál změn. Na režijní sesli už poměrně zkušený Steve Pink, scénář opět dodal Josh Heald. A oba se zřejmě domluvili na tom, že pokračování musí být desetkrát střelenější a zamotanější, i když to z tohoto hlediska vychází lépe pro střelenou eventualitu na nejrůznější způsoby. Asi nejvíc překvapí, že dvojka je podstatně hardcore, než její podstatně invenčnější předchůdce. Zde se cílí na kozy, genitálie, pěkné slečny, na odkazy a citace nejrůznějších slavných i méně slavných filmů a songů, zvratky, gay sex ve zvrácené tv show a já nevím, co ještě, protože je toho poměrně dost. Vlastně celý film je takto sestaven. Dvojka je vlastně jen jakási šňůra, na které je navlečen humor všeho druhu, fekální nevyjímaje. A do toho se nezapomíná pátrat po vrahovi Lou. Tak jestli vám tyhle atributy k dobré komedii stačí, neměla by vám dvojka uniknout. Trio Rob Corddry, Craig Robinson a Clark Duke je vtipné a jejich humor je neokoukaný. Cestovat s nimi časem - rovná se humorná kravinka - jak se patří. 70%

Mé péro je tvé požehnání. Klip splachuje písničku. Bylo mně úplně fuk, jak song zní. Válející se Selena Gomez po podlaze, po gauči, to baví víc, než celá písnička. Mě baví klipy, v nichž je po celou dobu detailně cíleno na interpreta písně. A i když klip využívá minimalistický a úsporný styl, je to přesně to ideální, co bylo k pomalé a náladové písni zvoleno. Selena dělá velké hudební pokroky na svůj věk. Každý její klip z poslední doby je jiný, každý její song je jinak hudebně uzpůsoben a tvarován. Dalším nezanedbatelným plusem je její civilní image a přirozenost. To umí v klipech podat. Klip je dobrý ve své jednoduchosti. Těžko říct, jaká poloha Seleně vyhovuje. Můžeme to prubnout u téhle skladby. Rajting na koníčka by třeba vyhovoval. Předpokládám, že na čtyřech by zřejmě řvala. Pšt. Tohle je klidná a na poslech příjemná hitovka. Tři minuty se Selenou na podlaze, na gauči, v koupelně. Můžeme to dělat všude. Plesk! Auuuu, právě jsem dostal od Seleny facku. 80%

Zvětralý comeback Kurta Russella. Loupežníci přes umění bez patřičné režijní úrovně. Když jim nestačí krást vzácné obrazy, mají spadeno na unikát - Gutenbergovu bibli. Každý ve zlodějské partě má svoji nepostradatelnou přezdívku s nezbytnou popiskou u jejich postavy. Naprosto ohrané a ve filmech stokrát použité. Režisér si musel připadat, že objevil poševní vchod. Přezdívky nejsou do češtiny přeloženy vtipně a nápaditě, takže se u nich nepobavíte. Snad zaberou hlášky, kterými film překypuje podle vzoru spřízněných filmů, ale jen o procentu z nich se dá prohlásit, že na diváka alespoň trochu zabírají. Problémem filmu je, že je zhusta trapný a podprůměrně natočený. Tolik by se chtěl rovnat kvalitním heist movies s "gajričiovským" syndromem, ale s neznámým a nenápaditým režisérem Jonathanem Sobolem na to nemá a není to v jeho provedení dost cool. V popředí stojí lupič Crunch, odsouzený zloděj uměleckých děl, veterán ve svém oboru, který po návratu z vězení dá opětně dohromady svoji starou zlodějskou partu, navrch přibere nováčka Jay Baruchela, kterého by si do party nevzal ani pes Fido, kdyby chtěl provést krádež ostatků Lassie z galerie Vaňkovka. Prostě Baruchel je katastrofální debilit, který v jedné scéně hraje dokonce nadbytečnou (nebylo jasné proč) dvojroli(!). Schéma všech podobných filmů je zachováno - relativně originální plán loupeže, jak oblbnout bezpečnostní systém a ostrahu, jak dokonale vyšplouchnout podvratný článek v partě, nejméně jedna povinná závěrečná pointa, kterou divák nesmí odhalit a taky neodhalí. Dohromady nic, co byste neviděli jinde a lépe. Kurt Russell je za sympaťáka, Matt Dillon za chladnokrevnou svini. Film zásadně drží jeho herecké obsazení. Russell a spol. spolehlivě loupou vtipný perníček, aby dojem trochu pozvedli. Jen díky nim se to daří. Režijní vedení pozbývá atraktivnost a nedokáže zařídit s dobrou hereckou partou nezapomenutelnou loupež. V tomhle ohledu jsem měl dojem, že "zlodějským" filmům cinká umíráček. 40%

Když se v prostorách bývalé psychiatrické léčebny, která lehla popelem, sejde dobrá parta pařmenů, je posednutí démonem vítaným zpestřením. Čím méně vážně tenhle horor budete brát, o to více se budete bavit. Mistr agresívních krváků Marcus Nispel nezůstal své pověsti nic dlužen a v téhle činnosti se činí. Co ale žádný z jeho filmů doposud neměl, je komický rozměr a nadhled. Dvě třetiny se horor perfektně prolíná s komediálními prvky. Tahle příjemná kombinace opadne až s blížící se pointou, která odhalí, jak se věci měly se záhadným pacientem, který byl zde kdysi do těchto prostor umístěn a podroben léčbě. Koho bych ve filmu oželel, byla přítomnost jakéhokoliv kněze. I když exorcismus má ve filmu neseriozní rozměr, přece jen ten kněz se zde vyskytuje. Ztvárnila ho nejznámější akvizice filmu, z hlubin zapomenutí se vynořil Stephen Lang. Nejdříve to vypadalo, že do děje moc nezasáhne, neboť skončil zabořený v čelním skle auta, ale scénář ho do filmu vrátil a mně jeho postava do zvoleného konceptu nezapadla. Třetí problémeček nastal s dvojím názvem filmu. Někde je uveden pod názvem Exeter - tak se jmenuje psychiatrická léčebna, a jiné prameny uvádí název Backmask, což je výraz pro titulek zprávy z novin, který si hudební skupina zakomponuje do textu své písně, ve filmu se to zmíní jen tak na okraj, nebylo třeba z toho hned dělat titul pro film. A dál už žádné problémy nevyvstaly. Film pádí splašeně a krvelačně kupředu, do toho dobrá kamera, která neuhne před žádným krvavým detailem, vyhrocený děj je protkán hláškami, neznámá herecká sestava překvapuje, horror-porn slečny nechybí. Dva hororový šílenci, Marcus Nispel & Kirsten McCallion, vůbec poprvé spojili síly. Výsledkem je dynamická jízda ve špinavých prostorách jako stvořených pro podobný typ hororu, jenž si z exorcismu střílí a všude ukapávají a tečou sračky z rozmasakrovaných lidských těl. 90%

Body pro hlavní herečku, protože má fakt good body. Víc už se z psychologicky laděného snímku nedařilo vyrazit. Film je slabě zrežírovaný, ke všemu špatnému je nudný a nebývale krotký, pokud jde o přístup a zobrazení násilí. Na Oskara nominovaná Rosamund Pike by ráda utahaný film rozpohybovala, ale nemá pořádně jak. Samotné znásilnění je blbě natočeno, Rosamunda ohnutá o stůl, nic není vidět, ze stěžejní scény filmu nejdou žádné emoce. Ani dál to není s filmem lepší. Úvod vypadá poměrně slibně, prostředek se táhne, Miranda navštěvuje svého "nabíječe" v celkem realisticky vyobrazeném vězení anebo si s ním koresponduje a v podstatě se s násilníkem normálně přátelí, něco zajímavého se začne dít až v závěrečné třetině filmu. V ní se divák dozvídá, že znásilněná zdravotní sestra měla s násilníkem svůj vlastní plán a přátelila se s ním jen na "oko". Kdo čeká strhující závěr filmu, bude naštvaný, jak je pomsta unyle a nekrvavě podaná. Scénář s režijním pojetím se nepotkal v ideální symbióze. Jsou úseky, kdy je film absolutně nevěrohodný, nudný, v mnohém je i nedotažený a polovičatý, v jakém konkrétním žánru má být vlastně natočen. Psychologické drama, k tomu má nejblíže, ale dlouho se nedrží optimální konstruktivnosti psychologie postav, přece jen třas rukou traumatizované hrdinky není zase až taková pecka a je to asi to nejvíc, na co se rozvleklý film zmůže. Na všechno, co se nahromadí v závěru, se jde zbytečnou oklikou, která si hraje až na moc velkou sofistikovanost, ale citelně chybí vyzrálý režijní přístup, kterého se nepříliš osvědčenému režisérovi Fouadu Mikati nedaří docílit, jak měl zřejmě v plánu. Závěrečné zúčtování je slabě natočeno, až ani nevíte, co vlastně násilník schytal na oplátku, že smočil v železné kundě. Hrdinka prohlásila, že jeho ocas necítila. Možná jsem to jen blbě pochopil. Označit film za experimentální dost dobře nejde. Nevidím v něm nic tak novátorského, přelomového ani zvláštního v tom dobrém diváckém smyslu. Pěkný zadek a šarm Rosamund Pike je dostatečnou pozvánkou k filmu, který diváka nedrží ve střehu, ale divák má potíže, aby u filmu neklimbal. To není dobrá vizitka pro rape & revenge thriller. 40%

"Tak tohle je přesně film pro mě. A po 50 odstínech je to druhý nejlepší film, co jsem od smrti svého manžela viděla," nadšeně prohlásí dvaapadesátiletá Květa, žena zvolna zarůstající vousem. Její manžel před pěti lety skonal zcela nepřirozenou, avšak dobrovolnou cestou, šlo o náhlý kolaps z toho, jak se mu jeho choť měnila před očima. Když její transformace dosáhla vrcholu, tzv. prasnice, kdy by asi tak trvalo rok, než by za pomoci potápěčské výbavy a přístroje pro noční vidění našel otvor do její tvarůžkové píči, raději volil odchod. Myšlenky černé jak černé kafe směřovaly jen k tomu, že by si musel nejdříve prosekat cestu houštím plnou dravé zvěře a netopýrů mačetou jak princ v pohádce O Šípkové Růžence. Tomu ta cesta stála alespoň za to, protože věděl, že smočí do kvalitní výstelky, ale pomyšlení, že když tuhle prasnici má prstit, musí mít prsty dlouhé jak "ítý", ho den ze dne ničilo. "Na tenhle film se vyplatí jít do kina dvakrát," s těmito slovy volá Květuš své stejně staré kamarádce Heduš, která je nevidomá. "Já už to viděla a chci na to jít znovu!", sdělí nadšeně Heduš do telefonu. Jdou na to spolu do kina, Květa každých patnáct minut popisuje Heduš, co se děje na plátně, ale film ji znovu pohlcuje. Od poloviny už jen mlčí, je do něj zabraná a užívá si jej. Vždyť je to taková romantická paráda, působivě natočená a krásně zahraná. Blake Lively v tomhle filmu vypadá jako Květa nikdy vypadat nebude. A až ten film vyjde na dvd, pořídí si jej za sníženou cenu v Tescu na Clubcard. A pak bude roky a roky čekat na podobně laděný film pro ženy, jejichž zevnějšek není nestárnoucí na rozdíl od zevnějšku titulní hrdinky tohoto dojemného filmu. Typicky ženský film netřeba hanit, i když prostřední část je rozvleklá. 80%

Když to učitelce v nejlepších letech přestane klapat v manželství, spustí se ve slabé chvilce se zajíčkem ze sousedství. Tím se vystaví stalkingu a její soukromý a rodinný život je v ohrožení. Psychopatický mladík Noah brzy převezme kontrolu nad životem Claire. JLo je holka od vedle. Bylo jen otázkou času, kdy natočí film o klukovi od vedle. Písničku o holce "od vedle" už má, teď už má i ten film. Ohraný námět převzatý z béčkových a schematických thrillerů se i coby producentka rozhodla pod vedením nové scenáristky a známého režiséra předělat. Film nemá dvě hodiny, nemusíme tedy sledovat pomalý děj plný nezáživných keců, než psychopat udeří naplno. A vida, netrvá to dlouho, jen co je Claire ošukána, hned si začne na ni mladík dělat nároky. Erotická scéna je poměrně odvážná. Jestli za JLo nebyl nastrčen body double, nutno uznat, že je to kus. Přece jen jí scénář v erotické linii připravil úskok v podobě o generaci mladší kolegyně Lexi Atkins, která je komplet nahá a slavnou zadečkovou celebritu ukázkově smetla. Dvě erotické scény, nástup psychického nátlaku má postupně vzestupnou tendenci, film má spád, hardcore scény, Rob Cohen je režijně zajímavý. Jistě je zarážející, že se stresovaná žena neobrátí s případem na policii. Policie do děje nijak nezasáhne. A taky dobře. Na co chození po policejní stanici, trapné vyšetřování, které kolikrát ani nikam nevede a film jen brzdí. O to víc je zde Jennifer Lopez, která musí sama na vlastní pěst i kundu bojovat nejen s vyšinutým mladíkem, ale i s generačními rozdíly, nasoukat se do o dvě čísla menších outfitů, které normálně nenosí, a dávat pokyn kameramanovi, aby příliš dlouze nezabíral její přerostlý zadek. Do role jejího protivníka to možná chtělo někoho hvězdnějšího, přece jen Ryan Guzman, kdo ho asi tak zná, že. No, celkem ušel, herecky překvapil, jako protivník JLo fungoval. U mě zbývá jen si odpovědět na to, jestli jsem chtěl vidět JLo v jiném filmu než romantickém. Kurva, že jo! Bylo to líp natočené než všechny thrillery s podobným námětem. Kurva, že jo! Je JLo nejvíc sexy ženou světa ve své věkové kategorii? Je to úplně běžná holka od vedle. V tomhle napínavém filmu byla milá a sympatická. Konečně jsem zase jednou viděl poctivý film, ve kterém nebylo místo pro digi triky. I přes velmi nízký rozpočet film nestrádal. Tak dobře a zdatně ho totiž kámoš Petra Jákla natočil. 100%

Michálek splatil svůj dluh vůči důchodcům. Jim ještě nevěnoval žádný ze svých filmů. Angažoval trio Brodský- Zázvorková-Zindulka, které možná mělo z hereckého hlediska to nejlepší už za sebou. Těžko však tihle herci mohli něco zkazit. A zážitek z filmu silně vylepšují. A dokonce předvádějí i nový rozměr svého herectví, patrné je to hlavně u hereckého chameleóna Brodského. Dojem kazila mizerná technická kvalita filmu. Především bych pracky zlámal zvukaři. Hercům nebylo mnohdy jeho vinou rozumět, do mikrofonu se nachytaly všemožné okolní rušivé srance. Dialogy byly originální, komfortní poslech nebyl umožněn, neb zvukař měl zřejmě k dispozici jen bambusovou tyč na konci obalenou molitanem. Ale ani obrazově film neexceluje. Celou dobu má film televizní proporce, ze kterých nesleví. Vše působí dost levným dojmem. Jako televizní film ideální, do kina nevhodně natočeno. Asi tahle, kdo zná Hubačovu scenáristikou tvorbu, ví přesně, co od toho může očekávat. Mě zesnulý Hubač příjemně překvapil, protože šedivost stáří má z jeho pohledu rozměr ironického nadhledu, který značně umocňuje vhodně zvolená herecká sestava. U dvou protagonistů, Brodský a Zázvorková, se jednalo o jakési neoficiální uzavření jejich bohaté herecké kariéry. Bylo by tedy z mé strany neuctivé poslat jeden z jejich posledních filmů do spodních polic jejich tvorby jen proto, že film měl slabé technické zázemí. Michálek je poměrně zajímavý režisér, který si s nástrahami náročného scénáře poradil dobře. Televizní obrazovka citlivě, vtipně i nadneseně natočenému snímku sluší dokonale. 60%

Před tímto klaunem by se měly mít děti fakt na pozoru. Pro svoji potěchu jich musí pět zabít, aby byla završena dávná kletba. Tu na sebe realitní makléř Kent uvalil, když se převlékl do nalezeného starého kostýmu klauna s prokletou minulostí. Od té chvíle je z něj krutý démon. Nechtěl zkazit svému synovi narozeniny, ale zkazil své rodině iluze o tom, že klauni jsou veselá a hodná stvoření, která by nikdy dětem neublížila. Ovšem omyl, dětem se v tomhle hororu ubližuje. Tedy bacha, jestli jste na tohle háklivý. V tom případě tenhle film nechte skrytý vašemu zraku a přečtěte si jen moje pojednání o něm. Originálně béčkový námět produkčně zaštítil Eli Roth. Režijně se nejede vždy úplně na maximum, klidně se mohlo v brutalitě i psycho nátlaku o stupínek přitlačit, avšak režisér a spoluautor scénáře John Watts opatřil pro film patřičně temnou fazonu, příjemnou nepředvídatelnost a mírně zvrhlé i atmosférické scény a finále, které filmu dalo důstojnou tečku. Film neměl financí nazbyt, zřejmě proto je ve filmu méně explicitních a technicky náročných scén, které k takto pojatému hororu většinou neodmyslitelně patří. Produkční tým kolem filmu bezejmenného režiséra však zdatně vypomáhal a dělal hodně pro to, aby lacinost nebila tolik do očí a realizace tímto nedostatkem nadmíru netrpěla. Je docela možné, že nějakou scénu si natočil i Eli Roth osobně. Film si nemohl dovolit žádná zvučná herecká jména. Až na Petera Stormare, který hraje šílence, jenž je o prokletí velmi dobře informován a zažil jej na vlastní kůži, je herecký tým sestaven výhradně z neznámých, ale adekvátně hrajících herců. Tenhle horor má spád. Od prvních minut se film zajímavě rozjíždí, Kent se nemůže vysvléct z kostýmu, který na něm ulpěl, pátrá se po jeho původu, jeho dítě i manželka jsou ve smrtelném ohrožení, následně se zjistí, že existuje jen jediný způsob, jak se prokletí zbavit, do toho přibývá obětí z řad dětí. Nedá se tedy napsat, že by byl film dějově odfláknutý a nudný. Je hlavně krystalicky béčkový, což je vlastně jeho největší přednost. Přesně v této kategorii se nesou kvality tohoto filmu. A ani Eli Roth na tom nic nezměnil. 70%