kingik

Malta, to jest lokace natáčení, je teritoriem velkého bílého žraloka. A pětice přátel mu právě stoupla na jeho krvežíznivé zuby. Nevadí, že místní zde hovoří španělštinou, mnohem důležitější je, aby se pět lidí v ohrožení žralokovi i divákům zamlouvalo, a je poměrně z čeho vybírat. Své zastoupení má prsatá blondýna (Catherine Hannay), hodná a důvěřivá dívka (Holly Earl), kterou její přítel (Jack Trueman) s tou prsaticí podvádí, nebojácný černoušek (Malachi Pullar-Latchman), co uplave míle na otevřeném moři, a pátý (Thomas Flynn) do party vyniká nejvíce v tom, že mu vyhřezne holenní kost. A těchto pět lidiček se utká v nerovném boji s predátorem. Však to znáte z desítek obdobných béčkových filmů, jaký asi průběh bude jejich (povětšinou marný) boj mít. Počet ohrožené skupiny lidí se s každou minutou povážlivě tenčí, síly ubývají, nastupuje vyčerpání a obrovská žízeň. A maskéři vesele mažou krvavou marmeládu na tělíčka účinkujících. A velká škoda, že té marmelády nebylo víc. Žraločí hrdina totiž vůbec nevypadá špatně, dějiště je nasnímáno schopně a má to celkem spád. Novátorství ovšem v žádném případě nečekejte. James Nunn si to rozdal se žralokem osvědčenými režijními prostředky, rozpočet mu vystačil na nenáročné akční podívání, načež rozčeřená vodní hladina žraločí ploutví stále funguje velmi spolehlivě. 7/10

Elastická Gaia Weiss. Tak se nám ta francouzská holka devadesát minut v elastickém úboru souká klaustrofobickými prostory a potkává se s adepty, ve fázi rozkladu, kteří nastražené pasti před ní nezvládli zdolat. A někde tam venku řádí sadistický vrah, což hlásá rádio, kterého si lepá dívčina na odlehlém místě stopne. A dál? Dál tápeme, jestli je naše hrdinka po smrti, nebo není po smrti? Co si z toho vlastně vybrat. Rozhodně nečekejte jeden žánrový útvar. Fetišisticky disponovaný režisér nám do toho plazení narouboval poměrně všehochuť. Co se začalo svižně a neotřele, postupně upadalo do kolovrátkové jednotvárnosti. No, o nudu se přímo nejednalo, ale už to bylo kapánek ubíjející. Pointa, i když nelze tvrdit, že by se na její smysluplnost dalo stoprocentně sázet, se chce vyhnout veškerým předpokládaným rozuzlením. Prostě chce být jiná. A tak se mně jevilo, že si toho režisér Mathieu Turi naložil až moc, což mělo za následek, že film se mně po závěrečném resumé jevil poněkud myšlenkově neuspořádaně, když se navíc vytasil i s určitým existencionálním přesahem. Na ženu v klaustrofobní akci je pěkný pohled, režisér má technický i vizuální talent, napětí rezonovalo, ovšem ta dramaturgická rozháranost nepřinesla divácký komfort a super zážitek. 6/10

Do rodiny pronásledovatelů mladých žen a jejich následné dekapitace přibyl další zvrhlík. A Maika Monroe mocně vrtí zadnicí, aby fádní průběh filmu alespon něčím pozvedla. Vyznavači těch nejutahanějších filmů, se pomějí. Dvě ženy tedy ty své hlavičky ztratí, s divákem to ale nikterak nezamává. A nějaký triumf v podobě tajemné identity vraha se už vůbec nekoná. Odhalení, které je od určité sekvence naprosto zřejmé, nikoho do kolen nedostane. A navíc je děj zasazen do málo atraktivní Bukurešti. Monroe má nicméně dar pozvednout svojí účastí průměrně vyhlížející snímek. Režisérka Chloe Okuno se spojila se scenáristou Zackem Fordem, přičemž bych očekával, že jim z jejich spojení vyjde něco řízného a hutného (viz Scar). Film si ale kladl poněkud jiný cíl. A v jistém ohledu se ta hra na tajemno i daří, jenže ta převládající utahanost si mě fakt nezískala. Film se v druhé polovině pokusil o gradaci. Když už to začalo vypadat slibně, dostavilo se finále s nesmyslným vyústěním/završením. Neškodilo by taky, kdyby se režisérka pokusila o více údernější napětí. Ukázkové mrazení vyvolala snad jen sekvence, kdy ústřední hrdinka zamává za tmy na pozorovatele do protějšího okna, načež ten její zdravici opětuje. Takových sekvencí bych uvítal povícero. Nedá se nic dělat. Maika Monroe se činila a divák ji svlékal pohledem. Z průměru se tento thriller s hitchcockovskými proporcemi ale nevymanil. 5/10

Výsměch neoprenovým superhrdinům. A celkem v průměrném frankofonním balení. Philippe Lacheau je pro mnohé diváky stále velkou (komickou) neznámou. A po tomhle filmu nebudou mít ti, co ho dosud nepoznali, velkou touhu absolvovat maraton s jeho filmy. Ani já bych se hned nehrnul do jeho tvorby, kdybych nehodnotil kladně jeho zdařilý komediální příspěvek Nicky Larson: Agent amatér. Při ruce měl svoje oblíbence Elodii Fontan a Tareka Boudaliho, film má potenciálně kvalitní režijní přístup, ovšem humoriáda se zasekla na trapnosti, což pramenilo až v nevtipnost. Náš hrdina má po nehodě amnézii, přičemž s tímto motivem už pracovala slušná řádka filmů. Tento nápad je pouze vylepšen o to, že Lacheau hraje herce, který právě dostal roli v comicsovém filmu Badman, který je francouzskou odpovědí na amerického Batmana. A následně je po totální ztrátě paměti přesvědčen, že je v reálném světě  superhrdinou. Z omylu ho chce vyvést jeho sličná sestra i dvojice jeho kamarádů, jenže náš hrdina má před nimi náskok mnoha desítek kilometrů a plán pro záchranu zranitelných tvorečků. Občas ta slaboduchost kazila dojem. Vtipů všemožného kalibru bylo na skladě relativně dost. K těm, co pobavily, patřil určitě milostný vztah kamaráda s matkou hrdiny, završený těhotenstvím. Jistý zajímavý potenciál také skýtala postava jeho otce (Jean Hugues Anglade), který byl policejním komisařem. Druhý kamarád (Julien Arruti) na sobě testoval nová léčiva, což mu způsobovalo časté vidiny. Elodie Fontan sympatická jako vždy, ale tentokrát jí nebyla dopřána nějaká zapamatovatelná scéna, jako když se nasoukala do podvazků a byla za akční sexbombu ve výše jmenovaném snímku. Film se pochopitelně strefuje do comicsových superhrdinů, parodická sekvence na Avengers je vydařená. Docela pobavil i arogantní stárnoucí herec v roli Jokera (Georges Corraface). A kdo má rád pointy na konci filmů, přijde si na své, na přetřes se dostane vztahová půtka našeho blba. Globálně se ale film nevytasil s ničím, co bych musel opěvovat a vysoce hodnotit. Lacheau mně přišel tentokrát naprosto nevtipný. Film měl své dobré momenty a i naprosto nevtipné a nezajímavé pasáže. 6/10

Radiací a kontroverzí zkoušená slavná vědkyně. Marie Curie-Sklodowské vděčíme za polonium a radium. Její objevy v oblasti chemie a fyziky jí vynesly dvě Nobelovy ceny. A vůbec se nedivíme, že polskou vědkyni hraje Britka, vládnoucí sexappealem, a ocitáme se v maďarských reáliích, které jsou vydávány za francouzské. Začínáme v roce 1893 a končíme v roce 1930 v pařížské nemocnici, respektive touto úvodní sekvencí, kdy už je hlavní hrdinka v posledním tažení, se roztočí kolotoč jejich vzpomínek. Po tvůrčí odmlce hlásí návrat na režijní stoličku Marjane Satrapi, která umí spíchnout ne úplně nezajímavý dramatický životopis, ačkoliv se nelze ubránit dojmu z nadbytečného pietního rozjímání po ztrátě milovaného manžela, taktéž vědátora, kterého vidí úplně všude. Rosamund Pike si od mrch odskočila ke košatější životopisné roli, v níž bádá, souloží, rodí děti a je věrná až za hrob jednomu muži, ačkoliv po smrti poskáče jiného vědce, aby ještě mohla na sklonku aktivních vaječníků geni(t)álně bádat. A pokud jde o její osobnost, film ji líčí jako ženu mírně arogantní, sobeckou i povýšenou. Po úspěšném absolvování první hodiny se do filmu začne mírně vkrádat rozvleklost. Scény, které mají film vylepšit, respektive více jej udělat atraktivním, se ukazují vesměs režijně exhibiční (viz stručné a pramálo zajímavé momentky ze zuřivosti 1. světové války, kdy se stala šéfem vojenské lékařské buňky pro organizování polních rentgenografických stanic), čímž se film vyhýbá televiznímu zpracování, tudíž vizuálně i scénograficky je natočen kvalitně a rušivé televizní elementy jsou potlačeny. Zajímavý aspekt představují vsuvky z různých historických období, kterých se už vědkyně nedožila, a ty mapují negativní dopad jejího revolučního přínosu (dojde i na černobylskou tragédii). Pike filmu jednoznačně dominuje. Anya Taylor-Joy v roli její starší dcery nemá přílišný prostor divácky zaujmout. A Sam Riley v roli jejího manžela doplatil na slabší scenáristickou propracovanost své postavy.  Určitá část diváků může mít o slavné vědkyni různé poznatky, třeba i zkreslené. Ve skutečnosti nebyla nikterak vzhledově fascinující, uchvátila svojí odvahou prosadit se v sukních, méně vařila a pekla, o to víc objevovala a bádala, aby o mnoho let po její smrti a nesmrtelných objevech uchvátila filmařskou obec, která o ní natočila film. A případně vyvrátila spekulace o původu slova "sklo", jehož souvislostmi s jejím příjmením se tento film ani v nejmenším nezabývá. 7/10

Prkenný Scott Eastwood protáhl svoje údy akcí. A je jasné, že dramatický herec z něj hned tak nebude. S osvědčeným režisérem béčkových filmů Davidem Hacklem a scenáristou Christopherem Borrellim si vyprodukoval film v podstatě na míru. Čím méně dialogů, tím lépe. A když se v jedné vypjaté akční scéně ocitne za kulometem staré válečné ponorky, je radost na něj pohledět. Je pak úplně jedno, zda hraje honáka dobytka, sexy hrobníka, vilného gynekologa nebo právě maníka, co trpí formou sociopatie a jeho cvokařem je mu Mel Gibson. Škála výrazových prostředků je u něj nevelká, tudíž nemá smysl pitvat jeho hereckou jednotvárnost. Místem dramatického dějiště je ostrov s opuštěnou námořní základnou, kam zavítá na smuteční slavnost svého zesnulého bratra, ohledně jehož smrti chce znát pravdu. A vzápětí je tato vzpomínková sešlost narušena vpádem teroristické bandy žoldáků, kterou vede Kevin Durand, jenž si přišel pro svůj (tajemný) lup. Filmu se podařilo natáhnout solidní herecký ansámbl, který také čítá Famke Janssen, Tyrese Gibsona, Brendana Fletchera a dámské herecké naděje Destiny Millns a Leanne Lapp. Nějaká mimořádná tvůrčí originalita z filmu nečiší, jeho nápadité aspekty jsou ale dobře rozvrženy a nějaká unylost rozhodně nehrozí. Přepadení se sice odehrává v nočních scenériích, naštěstí osvětlovači svítili hercům svědomitě na jejich akční cestu, takže milovníci tmy si tolik na své nepřijdou. Výsledkem je snaživý akční thriller, který je naprosto důstojným zástupcem své filmové kategorie. 8/10

Jared Leto si coby doktor Michael Morbius tyká s netopýry. Jejich DNA totiž smíchal s lidskou. Od té doby má neodolatelnou chuť konzumovat lidskou krev a po vzácné krevní chorobě, kterou odjakživa trpěl, není ani památky. Účinky séra se ale rozhodne zneužít jeho protivník, kterého vždy považoval za svého bratra. Comiscové hrátky od Marvelu s hororovou příchutí, které byly předlohou filmu, jsou v našich končinách velkou neznámou. S tím ovšem u mě nevyvstal problém. Film má docela průbojný náboj, nebojí se šlápnout, respektive rád by šlápl do krvavější explicitnosti (krev je digitální a je nutno si její zvýšený poměr domyslet), ačkoliv je limitován přístupností. A hlavní hrdina umí využít své charisma. Jeho soupeř v podání Matta Smithe už ale značně zaostává a většina vedlejších postav přílišné zajímavosti nepobrala. A postupem času film začne upadat do jakési režijní rutiny (viz bezinvenční finále). I tak snímek celkem delší dobu vzdoruje rutinnímu pojetí a má náběh na určitou formu novátorství v dané filmové oblasti. Letovu tvář trikoví specialisté prohnali digitálním morfingem, z hlediska maskérství se sice nejedná přímo o (r)evoluci, nějaký děsivý rozměr jeho vampýr určitě má. Trikově to mělo velmi blízko k Bladeovi, což je film z dnešního pohledu značně letitý. U comicsových adaptací pochopitelně nečekám psychologickou studii postav, respektive ústředního hrdiny, bylo ale malinko naznačeno, že film má nějaké povědomí o snímcích typu Moucha. Je dobré zjištění, že režisér Daniel Espinosa si nějakým způsobem uvědomoval nedostatky scénáře, tudíž se mu daří je redukovat, ne až tak eliminovat, přičemž se vyskytly scény, které jaksi nebyly zcela objasněny, ještě lépe, nevylučuje se, že mně jejich úplná smysluplnost unikla vlivem neadekvátního střihu. Jared Leto si vyprodukoval komiksárnu, která naznačuje budoucí týmové sloučení (viz Michael Keaton v po titulkové scéně). Návrat jeho krvežíznivého hrdiny sice tolik jistý není, ovšem svůj dosavadní prostor na scéně zužitkoval obstojně. 7/10

Hop - a je tu vypatlanec. S vizáží lidoopa. Nyní docházím na kurzy posunkové řeči. Je to hezká Procházka. Mám také svoji víru. Pravda, nemohu ještě lidi aktivně zabíjet, ale mám dovoleno mlátit podobně postižené jedince. V mládí jsem byl dušen trenýrkami, místo sladkostí jsem pojídal toaletní papír a v patnácti se mně podařilo dostat se ze suterénu, kde jsem měl pokojíček s výhledem na nedaleký hřbitov, na dětské hřiště, kde jsem pěstí, kolenem a čelem rozmetal bábovičky. Po dosažení zletilosti jsem se přihlásil do klubu šachistů, v němž jsem aktivně pojídal soupeřům pěšce, až do doby, kdy jsem uviděl na plakátu Arnošta Pátka. Opájen jeho hřívou jsem si vyčesal vlasy do ohonu, což mně schválil i můj mentor Maxipes Fík, kterého jsem za jeho doporučení ohledně změny vizáže preventivně zmlátil. Po absolutoriu zvláštní školy pekařství a kurzů žehlení obličejů jsem další roky strávil tréninkem s mravkolvem, načež jsem si vyžádal pohovor u Brouka Pytlíka, který mně poprvé vzal na exhibici bitkařů MMA (Mazlení Mravenčích Análů). Pochopil jsem, že tudy vede Cesta. Cesta z liány do klínu Hermíny Týrlové. Za vydatné podpory vyvolávání ducha umlácené ženy jménem Deniska, jejíž jméno jsem posléze pojal za svoji přezdívku, jsem následně začal vyhrávat první tituly. Nejdříve jsem rozkopal hadrového panáka, rok nato mě vyzval devadesátiletý důchodce na kapačkách, kterého jsem po hodinovém boji v oploceném nemocničním pokoji udolal svým silně nalakovaným vrkočem. Další tituly na sebe nenechají dlouho čekat. Dopomůže mně k nim moje víra v zakládání kompostových stanovišť, protože tak voní můj úspěch. 0/10

Lesácká trilogie, kterou ponejvíce obdivuje příbuzenstvo loupežníka Rumcajse, lesní skřeti, Ronja, dcera loupežníka a spolek Tomáše Vorla. Filmová série doputovala ke svému konci, což je jedině správně. Příliš hutnosti co do zápletky tradičně nenabízí ani třetí výlet za revírníkem Ludvou (Tomáš Vorel ml.) a jeho početnou družinou, kde má své pevné místo i jeho žena Anyna (Lucie Šteflová nahradila Annu Kameníkovou), razící bio přístup. Lesní pěšiny jsou sice stále z filmového hlediska poměrně nevyšlapané, ovšem scenáristický klan, jehož kolegiální řady hájí i Eva Holubová a Tomáš Hanák, tedy představitelé vedlejších rolí, nedokázal přijít s něčím mimořádným. V podstatě se stále jede na jedné vlně, na které znalci režisérova svébytného rukopisu zažívají nostalgický "sklepácký" orgasmus v momentě, kdy uzří Milana Šteindlera, Jana Slováka a Tomáše Hanáka vzácně filmově pohromadě, načež divák, kterému je humor tohoto seskupení velmi vzdálený, nezažije prakticky žádný vrchol blaženosti. Technické měřítko třetího dějství je kvalitativně na vyšší úrovni, než dvacet let starý předchůdce. A o úplně největší grády filmu se postarala hlodavost zubu času, která všechny zúčastněné herce proměnila na stařešiny, kteří ignorují kosmetický průmysl. Zamrzí, že je autor zřejmě přesvědčen o neprůhlednosti a nepředvídatelnosti scénáře. Takže příliš nepřekvapí smrt jedné z hlavních postav, přičemž můžeme být rádi, že demence, kterou starý Papoš trpí (Boleslav Polívka), nepostihla celý film. Ten z toho vyšel vcelku přijatelně, ovšem stále se nezbavil své unylé jednotvárnosti a mdlého půdorysu, což mu nedovoluje dostat se za hranice průměrnosti. 5/10

Výrazná dramaturgická nesourodost ve scénáři a k tomu nerozhodná a slaboučká režie. A kam film zařadit z hlediska žánru je naprostá záhada. Na scéně je sourozenecké duo dvojčat, sestra s bratrem (Luke Benward), svorně jsou to podvodníci všemi podvodnickými mastmi mazaní, kteří mají nejnověji spadeno na miliardáře (Alan Tudyk), co tragicky přišel o svoji dcerku. To je ještě scenáristicky v pohodě. Ovšem po několika málo minutách film začne být totálně pitomý. A absolutně jsem nechápal, že je někdo schopen sepsat blábol o truchlícím chlápkovi, který se chce mermomocí setkat s Bohem. A co hůř, nějakým způsobem to má vyznívat dramaticky i komediálně. Efekt komedie a dramatu se vůbec nedostavil, ani jeden z žánrů se do filmu nepodařilo dostat. Vznikl jen pořádný chaos, který má tak maximálně dvě dobré emocionální scény. Úplně nejhorší byly scény, v nichž podvodníci nastrčili zoufalému muži "personifikovaného" Boha (Michael McKean), načež ten na tu zjevnou debilitu skočil. Herecké obsazení čítá herce nižší svítivosti. Hannah Kasulka a spol. nehraje nejhůř, problém tkvěl v režijním uchopení. Autorem snímku  je debutant Scott Brignac, který se neuvedl v dobrém režijním světle. Ba právě naopak. Určitě po tomhle fiasku se hned tak do dalšího režírování nepustí. Celý film pořádně zmastil, logiku filmu jsem nechápal, nepochopil jsem ani myšlenku debilního závěru a důrazně doporučuji se tomuto nedomrlému počinu vyhnout. 3/10