kingik

Zručně natočený horor v brutálním rozměru spíchnutý ženskou rukou, který nenápadně inovuje zaběhaná schémata slasher sérií. Rok 1978 nebyl zrovna pozitivní rok pro táborníky v táboře Nightwing. Jistý Tommy Slater si totiž přehnaně oblíbil sekeru. A toho proklatého léta už nenaštípal dřevo a rozštípal nejméně desítku mladých těl. A za jeho brutálním řaděním stojí čarodějnice ze Shadyside. Divák si sice na porci porcovaných těl, kdy se až z 80% kamera vyžívá v krvavých detailech, musí nějakou tu minutu počkat, ovšem i legenda kolem místní čarodějnice nebyla rozhodně nezajímavá. A kdyby se divák přece jen vlivem průtahů mírně nudil, může se zabavit odhadováním, zda má Sadie Sink, která stojí v popředí, ryšavé zbarvení i na intimních partiích. Tato prostřední část si dává záležet, aby byla co nejzajímavější až do závěrečných titulek. Závěr patří odhalení identity ženy, které patří úvodní pasáž, co je zasazena do roku 1994, kde se odehrávalo první dějství. Režijně exceluje Leigh Janiak. Ta se podílela na námětu i scénáři, skvělou práci odvedla především s hereckým ansámblem, ze kterého dostala i herecké výkony. Její zásluhou se tedy nejedná jen o pouhou plochou partu táborníků odsouzenou k likvidaci, nýbrž je cítit úsilí o jejich charakterizaci, která jednotlivé táborníky odlišuje, což je vítaný a ne vždy až tak častý aspekt, který v pohodě funguje i v oblasti subžánru, jakým je slasher, který je prvotně zaměřen na brutální scény. A následné gore není v ničem ošizeno. K dobrému diváckému komfortu nahrává kvalitně ošetřené technické zázemí, co umí dát v podstatě televizní produkci Netflixu požadovaný filmový rozměr. Iluze letního nicnedělání, kdy je tábor zalitý sluncem jen v nemnoha denních scénách, je koordinovaně rozmetána vpádem posedlého mladíka, přičemž se stále na pozadí jeho běsnění pátrá po původu urputné kletby, kterou uvrhla výkonná čarodějnice ze středověku, jejímuž zrodu je věnováno závěrečné třetí dějství. Druhé dějství má mimořádně chytlavý průběh, nenechá ani na chvíli na pokoji nervovou soustavu diváka i jeho zvědavost, s čím (brutálním) se přijde v nadcházející scéně. Kvalitativních hororových aspektů je tentokrát přítomno více než dost. 10/10

Křečice v noční košili hledá v londýnských uličkách vlivného vizážistu a stylistu, aby mohla vyřešit záhadu svých snových retro vizí. Mladá venkovanka chce být módní návrhářkou a za tímto účelem přijíždí studovat do Londýna, kde si pronajme pokoj v domě postarší ženštiny, ve kterém se nepořádaly jen příjemné čajové dýchánky. A posléze začne mít nevysvětlitelné vize z dávné minulosti, konkrétně z šedesátých let minulého století, kde střetává neznámou atraktivní blondýnku, která rovněž touží po kariérním rozvoji. Během filmu se nabízí hned několik možností, jakou cestou se film hodlá ubírat, případně jakou psychickou poruchou či újmou trpí hlavní mladá představitelka. Ve hře je rozdvojená osobnost, schizofrenické hrátky, nevylučují se ani vize ze záhrobí, v neposlední řadě může jít i o rozpad osobnosti bez labutě a zjeví se i nějaký ten démon, ovšem bez Windinga Refna. Film má na to dvě hodiny a rozhodně nikam nepospíchá. První hodina je docela vlažná. Z upjaté venkovské dívky je rázem žena, kterou by mohli kontaktovat porno producenti, stačilo jen vykouzlit si na palici pěstěnou blond hřívu a trochu změnit šatník. Thomasin McKenzie opravdu nikdy nebude kandidátkou na žhavý kalendář roku, ve své roli ale celkem byla zapamatovatelnou. Od sexy křivek je zde její kolegyně Anya Taylor-Joy, vesměs také hnusná, ovšem pochvalme vizážisty, že za tři hodiny útroby vizážistického studia vyplivly něco pro oko akceptovatelného. Šlo hlavně o to, jak příběh těch dvou hnusek zdárně propojit, v závěru dodat, pokud možno, smysluplné vysvětlení a také finálně diváka napnout a dodat i krvavé manévry. Naprosto odstrašující sekvence byly ty, v nichž se zjevovali mrtví pánové. Něčím tak nepovedeným nedisponuje ani pokleslá béčková kategorie hororů. Mně to přišlo prudce směšné. Edgar Wright ovšem není nikterak špatný režisér, velmi kvalitně se umí ohánět vizuální stránkou filmu, která je oslnivá a výpravně taktéž v ničem nezaostává. Rozhodně se jednalo o dost zásadní složku. Naivnost příběhu, jeho atmosférické pnutí a zároveň jeho neproniknutelnost byla velmi příjemná kombinace. Film obstojně fungoval v rovině detektivní, hororové sekvence byly místy slabší a místy vytříbené, ovšem je nutno ocenit zejména práci s nožem, kdy žádný z detailů nebyl skryt. Není to film, který bych si okamžitě zopakoval, a rozhodně jsem to čekal hororovější, určitě se však jedná o poměrně svěží temnější jízdu, která divákovi umí zahrát na nervy tím správným napnelismem. 7/10

Když komunisté vyklízeli na podzim parlament, přibalili jim na cestu tenhle film. Zdeněk Toman, ministerský předseda, nepoučen z krizového vývoje tak dlouho šmelil, až skončil v poutech komunistického vyšetřovatele v podání Ladislava Hampla. Jeho kontroverzní příběh do filmové podoby přetavil Ondřej Trojan. Absolutně se nesnaží jít cestou zjednodušení. Ba naopak. Inkriminovaná léta 1945-1948 mapuje podrobně. Dal si nemalou práci s charaktery, vládních funkcionářů je nemalé množství. A jsou velmi věrohodně ztvárněni. Problém vyvstal jen s Klementem Gottwaldem, Aleš Procházka byl prostě typově mimo a jeho herectví bylo ze všech účastníků nejméně zajímavé/nejslabší. Ovšem Monika Žáková, ano, ta samá a ve své době přirozeně sličná Žáková ze seriálu Chlapci a chlapi, ztvárnila jeho manželku Martu a její šerednost dokonale, ačkoliv se jedná jen o jednu sekvenci. Dál všem představitelům tehdejší komunistické garnitury uděluji samé superlativy. Film navíc orientaci v nich usnadnil jmennými popiskami s momentálně vykonávanými funkcemi. A studii jejich pokřivených charakterů jsem hltal. Stěžejní role připadla Jiřímu Macháčkovi. A ten najednou suverénně dává vážné polohy a jemné nuance své pochybné postavy. Byla radost sledovat Tomanův vzestup a pád v jeho podání. Film to rozhodně není nikterak krátký. A jelikož jde do politického klikatění velmi podrobně, 150 minut může občas působit přece jen zdlouhavě. Je ale evidentní, že frekventovaným pobýváním v útrobách ÚV si režisér připravoval závěrečné škrtidlo, kdy nemilosrdně nastolí fatální osu(dovost) všem bestiálním komunistickým činovníkům. Zatnutí jejich tipců prostřednictvím popisek je zatraceně působivé, citlivějším divákům za ty nebohé straníky můžou zvlhnout oči. Dobová výprava evokuje a navozuje tehdejší éru velmi zdatně, finance už zřejmě nebyly na rozmáchlé davové scény, ty zastoupily autentické archivní záběry, rozhodně to ale není nic, co by dramaticky kazilo kvalitní filmový zážitek. Trojan a spol. má na kontě pozoruhodný přelom v oblasti politického dusna a je velmi důsledný a poutavý v jeho zobrazení. 9/10

Vivat, Řezník! Zatuchlý vzduch se socialistickým odérem prořízl v sále excelentně a ve svých pěti minutách slávy urval výstižnou kritiku současné katastrofické hudební scény. Sotva jeden Janeček odtáhl do socialistických tenat zapomnění, konkrétně František, přitáhl jiný Janeček, pomatený matematik Koďousek, co implantoval svoji neskutečně imbecilní metodu počítání do řitních otvorů hlasujících. Metoda Die Ďupe 21 odráží výběr slavičích kandidátů, ve kterých je normální interpret Ztracen(ý). Věčně trapná moderátorská snaha tlačit příšernost do ještě větší příšernosti je již tradiční tradeMar(e)k. Konsternovaný divák, který od roku 1989 byl ve stavu hibernace, rázem 19.11.2021 ve večerních hodinách procitl a zjistil, že se až tolik nezměnilo. Časopis Mladý svět, dřívější zakladatel ankety, o jehož nedostupnosti na pultech trafik Stanislav Procházka ml. svého času nazpíval i pesimisticky zabarvenou stížnost, už dávno zanikl. A tvořivý časopis Ábíčko, jeden z mála přeživších zašlé doby, nedodal v žádném ze svých čísel návod na možnost zhotovení Řezníkovy masky. Ovšem po starých hudebních časech se stále jisté sortě nostalgiků evidentně stále stýská. V den, na který předávání cen připadlo, tedy pátek, totiž spatřuji určitou symboliku. Kdyby se toho totiž dožil Arnošt Pátek, jistě by si za úspory za spoření s Pavlem Liškou dopřál pěknou Dovolenou a Sny o tygří lady by realizoval v hudebním ráji s Víťou Vávrou a s Holkami z gymplu. Bez nich Slavík chcípl. 0/10

Družba Dwaynea Johnsona, Ryana Reynoldse a Gal Gadot dala vyniknout svalstvu, kecům a vnadám. A na divákovi je, aby si vybral to, co je mu nejblíž. Jejich hrdinové plní svoji akčně dobrodružnou misi zdárně. Jsou patřičně sympatičtí, nezranitelní, a své protivníky také smrtelně nezraňují, jsou hraví a srší humorem. A scénář jim dopřál hodně předvídatelné manévry a přehlídku klišé, což ovšem nutně neznamená nudu a špatný film. Největší překvapení si nechávají na závěr svých eskapád, kdy je divák poměrně zaskočen vztahovým veletočem. Na filmu není extra znát jeho horentní rozpočet. Honoráře hvězdného tria schlamstly jeho podstatnou část, takže akční sekvence nejsou tolik spektakulární, jak by měly/mohly být. Oproti tomu je ve filmu nemalé množství potenciálně kvalitních scén, co mají až originální punc: namátkou třeba scéna z ruského vězení, kdy Reynolds nebezpečně a nepřátelsky vyhlížejícím muklům u jídla na celé kolo hlásí, že je s nimi ve vězení i strážce zákona. A osvědčený bitkař Daniel Bernhardt vyslyší jeho upozornění. CGI efekty nepředstavují vrchol na poli speciálních efektů. Mě jejich kvalita nepopudila a nikterak nerušila, byly vlastně poměrně obstojné. Námět není nikterak nezajímavý - vše se točí kolem vzácných relikvií, jedná se o tři zlatá vejce egyptské královny Kleopatry. A naši tři výtečníci trasují jejich výskyt a následně jejich pohyb. Zastávky jejich cesty jsou pestré a i místy exotické. V rychlém sledu procestujeme globus. Na režijní sesli usedl Rawson Marshal Thurber, který s Dwaynem Johnsonem natočil předtím dva akční filmy, přílišně průměrnou Centrální inteligenci a solidní Mrakodrap, které snesou vesměs pozitivní známky. Tahle jejich třetí spolupráce je nejrozmáchlejší, a jedna z nejlepších. Důležitým faktorem je, že je to film, co v tempu příliš nepolevuje, stále se něco humorného děje a je to zábavné dílko. Je možné, že se s hrdiny nevidíme takto pohromadě naposled, náběh na pokračování je zřejmý. James Bond a Indiana Jones mají své filmy, takže parodie už by příště nemusela být na pořadu dne. V pohodě záležitost pro dobrou náladu. Do červených čísel, kam tenhle film podle mě patří, by jej vyhnalo jedině odhozené přebytečné šatstvo hlavní ženské živočišné hvězdy, která po třech rodinných přírůstcích v soukromé sféře vypadá fantasticky. 8/10

Francouzský tvůrčí tandem Alexandre Bustillo & Julien Maury nedá bez sebe ani ránu. Jejich předchozí hororový počin Kandisha narazil na divácký nezájem. A šuškalo se, že šlo jen o rutinní a nikterak originální počin, který zůstal daleko za očekáváním. A následně šli chlapci do sebe a vytasili se s originálním počinem, který značně rozptyluje obavy o jejich počínající stagnaci. Já bych sice uvítal, aby to celé bylo ještě o stupínek důrazněji strašidelnější, ovšem jejich režie je opětně precizní a sugestivní. A malinko zamrzí, že režiséři tentokrát vůbec nešli naproti gore. Lepá bilingvní slečna a její přítel jsou páreček záhadologů, kteří pro svůj vlog nutně potřebují opravdovou bombastickou reportáž z nějakého záhadného a dosud neobjeveného místa. A naskytne se jim záhadný dům na dně jezera. Šup do neoprenu a potopit se do sladké vody za tou záhadně zatopenou barabiznou s ještě záhadnější temnou minulostí. A bádání v rytmu (pří)jemného a delikátního strašení může začít. Film svoji stopáž, něco málo těsně pod standardních 90 minut, využívá v dobrém rytmu a gradaci. Camille Rowe je sympatická krasotinka, nad kterou by se v její budoucí herecké kariéře nemusela zavřít voda, a James Jagger sice patrně neprorazí coby herec, po kterém šílí producenti, ovšem své role svorně odvádějí dostatečně kvalitně. Ponor do retro vybaveného bejváku, kde se vybavení a mrtvoly z nějakého záhadného důvodu nerozpadává, má svoji pohlcující intenzitu. Dokonce jsem přesvědčen, že se najdou i tací citlivější diváci, kterým bude po nějaké době docházet kyslík, načež následně budou u filmu lapat po vzduchu. Film se z 90% odehrává pod vodní hladinou jezera, takže voda divákům poteče i ušima. Sugestivní reminiscence odkazující na Jaromíra Hanzlíka, kterému se v jedné z pověstných humorných scén české fantasy komediální klasiky Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nedostává pod vodní hladinou životadárného kyslíku, se také rozhodně nevylučuje. Film občasně koketuje také s prvky found footage, využití podvodního dronu se sice ukázalo jako vyloženě nadbytečné, nicméně, technická stránka filmu funguje skvěle. Invenční pojetí už tahle režijní dvojice rozhodně potřebovala. Potopením se do neprobádané jezerní hloubky máte kvalitní hororový zážitek naprosto jistý. 8/10

Pěkné momentky nahoty hlavní ženské hvězdy a (skoro) záhada jako bonus. Zach Avery řeší dilema, se kterou ze dvou nabízených divoženek prožije křest nahé kůže na kůži. Samara Weaving kývla, že tedy s tím odhalením nebude dělat ciráty a ty kozy ukáže. Ovšem podmínkou bylo, aby ta nahota měla nějaký hezký příběh. Aby se diváci nenudili a celé to mělo záhadný háv. A skutečně se zpočátku cosi záhadného rýsuje. Celé se to má tak, že vousáč jednoho dne váží cestu z Paříže do Los Angeles za tamní herečkou, se kterou ji pojí nápadná vnějšková podoba s milovanou ženou, kterou viděl na vlastní bulvy umírat na střelné zranění, načež inkriminovaný dům zachvátil požár. Vše nasvědčuje tomu, že jeho milá před třemi lety svoji smrt jen zinscenovala. Do hry se vloží ruská mafie, co se ráda zbavuje nepohodlných svědků-čumilů, developer umírající na rakovinu, co nemá čisté svědomí a nová žena, kterou hrdina střetne v novém působišti. Je docela možné, že debutující tandem Colin Krisel a James Krisel původně měl v plánu zamotat divákům šišky ohledně spletitosti zápletky a že jasno bude až necelých deset minut před koncem filmu. A není tomu tak. Karty jsou odkryty poměrně brzy. To však dojem tolik nekazí. Film je to evidentně velmi levný a není schopen chytit tempo. Zach Avery v podstatě s jedním výrazem odehraje svůj part. Do hlavní ženské role se podařilo ulovit hvězdnou Samaru Weaving, což je záhada, která mnohonásobně převyšuje tu stěžejní filmovou. Hodně zvláštním syndromem trpěl vývoj hlavní postavy a jejího rozhodování. Muž nejdřív horentně usiluje o to, aby dokázal, že šlo o fingovanou smrt. A je neochvějně odhodlaný, alespon to podle jeho rozhodování a chování tak vypadá, že chce svoji milou zpět. Ovšem jeho city naberou náhle povážlivě jiný směr, a druhá žena, ztvárnila ji Carly Chaikin, kterou zná sotva pár hodin, respektive ukáže se, že o sebe bez většího sexuálního zájmu zavadili už v minulosti, zviklá jeho spermicidní choutky. Poměrně nevěrohodně působilo i výsledné odhalení stran podezřelé herečky. Scénář zrovna není studnicí vrcholných nápadů a prudké originality. Režijní duo většinu svého času zápolí s vlastní průměrností, najdou se i působivá místa, která režijně vůbec nevypadají špatně. Finální část je uhozená a nemá dobré logické opodstatnění. Samara Weaving má určitě navíc, ovšem paradoxně až levná produkce ji přiměla odložit svrchník, načež divák si vychutnal její lepé křivky. A rád zapomněl, že thriller, ve kterém mimoděk účinkovala, měl zjevné slabiny. 6/10

Konec drogových dealerů, alespoň v českých filmech, aneb jak utopit kameramana Davida Ployhara, za jeho přebujelé obrazové filtry, scenáristu Adama Hobzika, za jeho upocenou vtipnost, nesvlečenou Sharlotu, znásilněnou filmografii Guy Ritchieho a Lamboru v kožichu, a režiséra, opětně Adama Hobzika, za jeho režijní nedostatky a četné nedodělky v oblasti naprosto nekvalitně zvládnutého filmového řemesla. Ve výsledku se jedná o film o NIČEM. A ani není tolik jasné, na jaký žánr film cílí. Ode všeho je v něm trochu, komedie, akce, drama, romantika, dokonce i sci-fi zastoupení nechybí. A ne, nepřijde mně to jako nadsázka. Na pražském Žižkově bují drogy, taxikáři se sem bojí jezdit, v místních knajpách se zdržují výhradně pochybné existence. Takže celkem nerealistický a zkreslený pohled, pardon, rádoby šíleně špinavě ztvárnění čtvrti. Do toho má mizerný den rozvozce pizzy a tak trochu životní outsider Mireček (v sympatickém podání Matouše Rumla), neboť mu jeho máti (ztvárnila ji Lucie Benešová, od Rumla ji dělí jedenáctiletý věkový rozdíl) před svým odjezdem na regenerační dovolenou do péče svěřila mluvícího papouška korelu v kleci (i na jeho zásadní "svědectví" ohledně vykradeného bytu ve filmu dojde, a je myšleno vážně!). Mireček ke svým rozvozům dává přidanou hodnotu v podobě sáčků s marihuanou, vkládaných pod koláč pizzy. Se svým kamarádem Vilémem (rádoby vtipný, ale postupem času otravně působící Janek Gregor), jenž má domácí pěstírnu, si takto přivydělává do dne, kdy je uspán v bytě, kam vezl objednávku, následně je mu zcizeno jeho raritní staré auto Golf, kdosi šlohne kamarádovu sklizen fetu a poklidná rutinní doba rozvozů začne povážlivě nabírat na vzruchu. Když se v českém filmu vyskytne drogový boss, mafián a jiný zlověstný upravený muž v drahém ohozu, okamžitě se angažuje Predrag Bjelac. A co by to bylo za českou komedii, kdyby se v ní nevyskytovali policisté (z oddělení narkotik). Tady celkem vtipnou dvojici utvořili osvědčený Martin Hofmann a Leoš Noha, kteří trpí syndromem vyhoření, mají od svého šéfa ultimátum, načež po noční Praze pasou po úlovku v podobě drogových neřádů, přičemž příležitostně v kufru svého policejního vozu svezou své dopadené oběti. A nesmím opomenout Marka Lamboru v roli slavného zpěváka s hvězdnými a excentrickými manýry, který do matičky Prahy zavítal kvůli interview v rádiu. Mohlo se jednat o jeho dost dobrou roli, kdyby jeho linie nebyla pojata naprosto nadbytečně. A všemu nasazuje korunu výskyt vietnamských spoluobčanů, kteří mohutně kšeftují s drogami, přičemž jejich sofistikované obchodování zajišťuje komplex večerek propojených podzemními tunely. Nebyl by to nápad k zahození, jenže vše se smrsklo na jedinou bezvýznamnou sekvenci, tudíž se jedná o nápad zcela nevyužitý. Filmový debut Adama Hobzika považuji za krajně nepovedený. Pizzu už svého času rozvážel s Vladimírem Škultétym ve svém online seriálu, taktéž dramaturgicky značně nevyváženém. Škultétymu v tomto filmu symbolicky věnoval roličku muže spoutaného v kufru auta. Zvažoval jsem udělení průměrného hodnocení, jenže mám k filmu hodně výhrad. Ruml a spol. neměl na skladu dost dobrou zapamatovatelnou hlášku, vtipnost ve filmu nefunguje takřka v žádném směru. Ani jednou jsem se nezasmál. Pokusy rozpohybovat film akčně jsou strašlivě bídně a lacině natočené, navíc se jedná o zanedbatelné množství, do toho strašlivá kamera a úplný rozpad filmu před koncem. Ano, film je se spějícím závěrem vysloveně hrozný, upachtěný, úplně jsem si přál, aby ta všudypřítomná vyvěraná trapnost rychle vzala za své. Adame Hobziku, tenhle matroš je dobrá sračka. Po tomhle propadáku už podobný film v českých podmínkách nevznikne. Díky za to. 2/10

Produkující James Wan zřejmě dostal ke kontrole jen ty pasáže, v nichž čepel nože končí v libovolné části lidského těla. Sekvence, kdy ostří nože neprořezává vzduch, jsou totiž utahané. Slasher, ve kterém se parta studentů střední školy obává o svoje tělesné schránky vlivem vraha, má určitě daleko do originálního rozměru. Vzdor názvu se v interiéru tepla domova vraždí jen sporadicky. První a současně hned úvodní zabití člena školního týmu amerického fotbalu skutečně proběhne u něj doma. A je vyvedeno zatraceně krvavě a brutálně. Byl jsem natěšený na další rejdy maniaka, co si před každým mordem zhotovil masku své oběti, ovšem další jeho hbitý útok pozdržela tuna keců. V tu chvíli jsem byl nucen snést standardně nezajímavě ztvárněnou partu středoškoláků zaslouženě odsouzenou k likvidaci. Když už došlo na kýžené druhé zabití, tentokrát ze scény byla odpravena školní kravka, bylo záhodno vpravit se do role detektiva odhalujícího identitu zabijáka. Stále ovšem přetrvávaly potíže se zdlouhavými mezihrami, kterými film vládl, tudíž se moje myšlenky začaly soustřeďovat na Wana, aby okamžitě ukončil jakoukoliv svoji rozptylovací domácí činnost a rozjel se na natáčení pomoci pověřenému režisérovi s nastudováním tempa a dynamiky. Obojí totiž film citelně postrádal. Mé prosby sice nebyly tak zcela vyslyšeny, film už se ale odhodlal zbavit se pomalu a jistě svých neduhů a ta počáteční útrpnost vzala do jisté míry za své. Postavy zůstaly samozřejmě stále hrubě nezajímavé, do toho se vehementně dralo jakési žárem ohně obalené trauma hlavní hrdinky v podání Sydney Park, ovšem zabijákovo řádění dostávalo řád, protože si usmyslel, že nehodlá tolerovat, když mají studenti tendence tajit něco ze své minulosti. A šťavnaté gore občasně nudné režijní průtahy Patricka Brice kvalitně kompenzovalo. Produkční duo James Wan a Shawn Levy, režisér komediálně laděných snímků,  zřejmě spoléhalo na to, že film pod vedením režiséra, co se etabloval v oblasti hororu svým dvojím znepokojivým příspěvkem Creep, bude mít hladký průběh. I přes značné režijní výkyvy se tahle hororová výprava dala v pohodě ustát, načež nepřekombinované finální odhalení vraha v kukuřičném bludišti bylo adekvátní schopnostem amatérských detektivů. 7/10

Godzilla a Kong versus scenáristé. A ti se nepředvedli s velkou šupou kvality. Kong je v popředí, dostal větší prostor než jeho pradávný nepřítel Godzilla. Největší atrakcí měly být jejich střety a souboje. A kupodivu se s jejich konfrontací šetří. Trefou do debility je robotický Titán, náhrada za Godzillu(!). To je skutečně mistrovský kousek hodný ceny za idiocii. A pozadu ani nezůstává nápad verbálního projevu přerostlého primáta směrem k malé holčičce(!!!). Když se takoví giganti sejdou v jednom filmu, každého hned napadne, jakého rozsahu budou jejich destrukce. A Hong Kong zažije perné chvilky, kdy se domy kácí jako stavebnice, když dvě monstra majestátně ukazují vzájemně svoji sílu a dominanci. Jenže na tuhle stěžejní sekvenci se čeká hodně dlouho. Na dvě hodiny je vzájemného měření sil opravdu poskrovnu. Povedená sekvence na oceánu, kdy si opičák trůní na letadlové lodi, kterou je převážen ze svého domovského ostrova, diváky namlsá. Nízká konfrontace monster mně ale radost neudělala. Trikoví specialisté byli v dobré formě. Do superlativů se hnát rozhodně nebudu. Digitální design opičáka ničím neuzemnil, působil trochu nesympaticky a tolik mě nebavil oproti jiným filmům s jeho účastí. Godzilla je digitálně hnusná film od filmu.  I tak je CGI efektů plný film, kdo to má v oblibě, bude si digitální orgie vychutnávat. A jak už je dobrým zvykem, většina současných blockbusterů špatnou trikovou složkou nevládne. Trio zkušených scenáristů mírně experimentovalo. Terry Rossio, z jeho kapajícího pera úspěšně natekla voda do karibské oblasti, načež jeho kolega Eric Pearson před nedávnem pregnantně zmobilizoval jistou comicsovou Černou vdovu a třetí do pranice je Max Borenstein, který byl u všech novodobých inkoustových výtoků Godzilly. A tihle scenáristé shodně naznali, že se tvůrčí experimentování bude vzpírat nabízené variantě přijít s jednodušším typem dobrodružného filmu, ve kterém si avízovaně a frekventovaně dávají po svých čumácích dvě proslulá monstra. Nic proti takovým inovačním postupům, ale mnohem lépe by mně vyhovoval právě ten jednoduchý koncept dobrodružného bijáku, od kterého by mě nikdo neodtrhl. A neměl bych čas a prostor přemýšlet nad tím, jak přemrštěně absurdně film, co už ve své podstatě absurdním je, působí. Herci měli dost nevděčnou úlohu, bylo nadmíru náročné chtít, aby diváci poslouchali rádoby odborné výklady a teze z úst Rebeccy Hall a Alexandera Skarsgarda. Zábavným smíškem je Millie Bobby Brown, které na její průzkumné misi dělá doprovod  příležitostně hláškující černoch  Brian Tyree Henry. Volba pro režii filmu padla na Adama Wingarda, ten má na svém kontě řetěz hororové tvorby, kde je evidentně doma. Neznamená to, že by pod jeho režijním vedením film nějak strádal. Určitě se najdou zdařilé pasáže, kterým se podařilo vtisknout punc originality. Dojem scenáristické průměrnosti se ovšem odbourat nepodařilo, načež Kong s Godzillou by si měli podat scenáristy za jejich liknavost. Nesplnilo to má očekávání. 6/10