kingik

Po kampusu běhá šílený maniak v masce. Jenže krve, pořádné brutality i dynamiky se mu nedostává, tudíž je nucen zahrát své vražedné rejdy na diváka invenčně a učinit z něj detektiva, který odhalí jeho identitu. Že to výsledné odhalení bude až tak snadné, tomu se mně ani nechtělo věřit. Což o to, příběh není úplně nemotorný a bez invence. Je zde všechno, z čeho by americká studentka přijíždějící na studia měla mít potěšení i obavy: sexem nabití studenti, bujaré mejdany a tradičně arogantní sesterstvo, k němuž se váže záhadná mobilní aplikace. A pak menší porce zvrácených vražd zdejších studentek, načež kořeny těchto (zlo)činů sahají do dávné minulosti zdejšího studentského života. Kdyby film dostal dynamičtější fazonu pomocí dobrého střihu a zručné režijní finesy, určitě by rázem zabojoval o víc než jen průměrný dojem. Neokoukaná Lala Kent a spol. se skví ve svých rolích adekvátně, navíc jim záda hlídá zkušený Randy Couture v roli drsného detektiva. Scénář byl psán ženskou rukou, takže režisér Matty Beckerman tu zjemnělost respektoval natolik, až se to smrsklo na běžně uplatněnou "televizní" brutalitu. Je tedy sice hezké, že si maniak ponechává různé tělesné partie zavražděných studentek, nicméně to spíše budí nechtěný úsměv, než aby to šokovalo. Maniak moc na scéně nepobývá, masku zvolil celkem ok, a když už, tak jeho práci s nožem nelze dost dobře ocenit, neb vidíme z jeho akce většinou jen krvavé cákance, což v žádném případě není dostačující. Film je kapánek více užvaněný, na scénu vrhne dost postav, každá podezřelá, ovšem vraha jsem odhalil bez problémů. A to jsem si přál, abych se mýlil a přišel závěrečný zvrat. Ne, na zvrat si to netrouflo. Od dob Vřískotů se maniaci v maskách vracejí v hororových příbězích pod různými záminkami i z různých pohnutek. Dejme tomu, že zabiják tentokrát měl celkem srozumitelný důvod, proč kampus zbavit několika fiflen. Po vizuální stránce fajn, po stránce gore to nikoho neuspokojí a z hlediska hry na detektiva nebude třeba být majitelem zázračné dedukce. 6/10

Ti (palestinští i němečtí) soudruzi do toho vnesli poetiku. Ono taky pustit k závažnému tématu José Padilhu je risk. Jednou mu chybí tvůrčí svoboda, podruhé ho Rosamunda rozrušila svojí němčinou, potřetí nesehnal céčka a v limitu nesložil Rubikovu kostku. Ale že by se doznal, že finále klasicky zkurvil, to panáček neudělá. Zíral jsem, jak dva teroristé nevidí vcházet vojáka, a doplatí na tu zdravici, o počtu mrtvých hovoří jen popisek a celá řada dalších minel. Ale film netvoří jen finále, sedmdesátá léta jsou vyst(ř)ižena excelentně, zákulisní jednání izraelské vlády před zásahem je věrohodné, Rosamunda a Daniel jsou hezcí a charakterově uhlazení/polidštění teroristé z čítanek a dramatické události byly převedeny solidně. Solidně volně, tudíž nemá smysl porovnávat historické události s těmi filmovými. Film mně umožnil zaposlouchat se do židovského diskotékového hitu. Tedy to mělo říz, nebýt léto téměř v hajzlu, už vím, co by mně dýdžejové hráli na přání - židovskou vypalovačku Echad Mi Yodea. Ugandské Entebbe rozhodně nezažilo mimořádně odvedený tvůrčí nájezd, byla to taková milá, z dnešního pohledu neškodná teroristická zastávka levičáků, kteří protestovali proti školním osnovám, že jim není umožněno třímat pera v levých pařátech. Z estetického hlediska je vše v pořádku. Kamera poskytuje komfortní zachycení událostí, barevný vizuál bulvy ukojil. Padilha uplatnil problematický přístup. Nestrhl ve vyprávění, jak by měl, konečně se mohl vyžívat v umělecké bujarosti, čímž film zbavil syrového nánosu. 7/10

Po solidní jedničce slušný propad. Stejní tvůrci a výsledek se sotva doplazí na průměr. Prostě nepochopitelný odklon od předchozího kvalitního zpracování. A to Denzel Washington má vůli hrát, ale je vržen do situací, které diváky nemohou zajímat ani bavit. Jednu chvíli vykonává taxikařinu, pak převychovává černého mladíka ze sousedství, aby se příliš neumazal od drogového odéru, u něhož si následně objedná venkovní i domácí malířské práce, ze svých akčních schopností toho moc neukáže, akce je co by se pod jeho čepici vlezlo. První hodinu provází absolutní nepřehlednost, kupí se žánrové odnože a dlouho jsem neměl jasno, o co ve filmu jde především. Antoine Fuqua vytasil unavenou režii, která ožije ve finální části, kdy se náš ultrasprávňácký hrdina konečně akčně rozjede na víc než minutu a ve slotě likviduje své dřívější kamarády ve zbrani, kteří se dali na temnou stranu. Washington už dávno není nijaký velký kino tahoun, tudíž by měl zvažovat, zda diváky tahat na výchovné až filozofické koncerty. Akce vypadá krvavě dobře, technické známky plní své standardy. Vedlejší role jsou naprosto průhledné - záporného protivníka a strůjce všeho zlého identifikujete po vteřině jeho zjevení se na scéně, ačkoliv film jej nemíní odhalit hned, všechny ostatní, v jádru hodné postavy získají své sociální jistoty. Docela se divím, že pokračování se vydalo tímto málo zábavným a vesměs rutinním směrem, kde je přemíra rozkouskovaných scén, co jsou střídavě napínavé a nudné, zasazené do levných, omšelých a neatraktivně působících lokací, dojde i na Belgii. Do kina si nechte zajít chuť. Jednička zůstává neochvějně nepřekonána ve všech ohledech. Vznik trojky jen v tom případě, pokud se obnoví původní chválihodný koncept. Tohle vyznělo málem trapně. 5/10

Sugestivní akční scifi jízda, kterou Leigh Whannell skutečně upgradoval z B kategorie. Copak o to, režírovat umí, jeho scénář ovšem vykazoval jakési naivní vibrace, na něž dával zapomenout perfektně obsazený Logan Marshall-Green, který do své kreace muže s tělesným handicapem dal tolik potřebný cit i (humorný) nadhled. Následky nové technologie vpravené do lidského organismu v podobě revolučního chipu se speciálními funkcemi komunikace s jeho nositelem mně nepřišly až tak inovativní, kdyby k nim režisér nepřistoupil po svém a stylově. Nejvíc mě fascinoval uplatněný novodobý styl kontaktních bitek. Film má nezanedbatelný detektivní ráz. Pátrá se totiž po vrazích přítelkyně hlavního hrdiny. A můžete se těšit na pikantní krvavost i hezký, barevně vyvedený vizuál. Oproti tomu výpravnost není nikterak okázalá, pár záběrů města budoucnosti z ptačí perspektivy asi nikomu nepodlomí kolena. Závěr je dopředu čitelný, ne úplně doladěný. Herec v roli vědce byl snad nalezen v gay klubu, byl otřesný. Dobrý rytmus filmu ničemu nebrání, dokonce ani tomu si v dramatických okamžicích zavtipkovat na účet tvůrčího parťáka Jamese Wana, při troše pozornosti lze objevit jeho jméno na zvoncích domu, kam se hrdina ubírá. Béčkový nádech a určitá naivita, co prostě film má, může vadit, navíc se to celé moc komerčním sexappealem neholedbá. Festivalový ráz poměrně převyšuje nad klasickou kino podívanou. Nejsem tedy úplně přesvědčený o tom, že mé příští kroky do kina by zrovna vedly na tento film. Je tedy poněkud specifický ve svém žánrovém řazení a každý z něho neomdlí úžasem. 7/10

Klučina si v lese při jarním kempování uřízne péro a parta jeho jančících kámošů, co jsou pořádná paka a nemehla v jednom, se mu snaží jeho kladélko uchránit od odumření. A je to pěkná šlamastyka. Kožený doutník je totiž natolik neposedný pacholek, že se mu v chladícím boxu nelíbí a neustále se přemisťuje, až změní majitele. Nikdo nenapíše o téhle komedii, co nešetří vulgaritami a detailními záběry na odříznuté přirození, že má sofistikované gagy. Tohle je prostě celkem nevídaný útvar, který dokáže vehementně jeden nápad větvit do šílených sekvencí, co nepostrádají vtip a nekorektnost. V zásadě se režisér Jake Szymanski dopustil jen dvou prohřešků, u pubertálních komedií takřka neodpustitelných: 1) nepodařilo se mu rejdy s penisem příslušně vygradovat, 2) neobsadil hezké slečny. Ty slečny jsou zde vlastně jen dvě, jsou o něco známější než tři mládenci v hlavních rolích, Geraldine Viswanathan už je známá z Kazišuků a seriály ošlehaná Sadie Calvano. To tři mládenci se postarali o veškerou vtipnost, jmenovitě Daniel Doheny, Luke Spencer Roberts a Eduardo Franco. Je zde řada neotřelých sekvencí, které vtipně fungují a mají dobrou kontinuitu. Netflix přišel s pubertální zábavou, co se nerozplývá nad komediální nesmrtelností. Jasně, tyhle přímočaré fláky fungují na diváka, co si přišel odpočinout. Víc po tomhle filmu nelze chtít. 8/10

Srandovní žraloci, jejichž počet je úměrný scenáristickým absurditám. Jestli jste neviděli žádný díl ze vzniklých šesti, je to jedno. Obsah je díl od dílu absurdnější a tentokrát ani počet obětí nezaostává. Koho by napadlo, že Ian Ziering se najde v postavě novodobého dobrodruha a někdejší umírněná hvězda Prciček Tara Reid ho na společné cestě bude (produkčně) doprovázet jako jeho partnerka s vizáží vysloužilé pornohvězdy s prkennými hereckými schopnostmi a bionickým tělíčkem. A všude budou žraloci, obrovská kvanta žraloků. Pokud vám na současných katastrofických filmech vadí, že rodinní příslušníci přežívají, tak jen takováto céčková produkce má koule likvidovat postavy, které na scéně tráví minutu i víc. A jestli se obáváte, že u takového druhu filmu zhloupnete, tak nemusíte, neb přítomna je i výuka zeměpisu, ze Švýcar skočíte do Brazílie, Londýn se sesype a obrovský valící se shluk žraloků by obdivoval i Spielberg a nakázal by, aby v přetáčkách jeho Čelistí hrál alespoň párek žraloků. Triky svojí nedokonalostí pobaví, je jich pořádná porce, filmu nechybí i ráz masakru. Žádná z postav nemá svůj pobyt jistý-Chris Kattan, Samantha Fox, Katie Price, překvapivě zachovalá Olivia Newton-John... Tvůrcům je jedno, zda se tyhle osobnosti do příběhu hodí, perou je tam a baví se nad tím, jak je to mimózní. A má to velký spád, paroduje to i úvodní slavnou sekvenci z Indiana Jonese a dobyvatelů ztracené archy. Dejme tomu, že Indy by měl k žralokům daleko menší averzi než k hadům. 7/10

Kterak se invenčně dostat Růžence na kobylku. Zatímco převážná část filmařů pojme pohádkovou klasiku klasicky, to jest Růženka si zapíchá, píchne se do prstu, vyspí se s celým zámkem, usne s ní celý zámek, tak jsou i tvůrci, kteří příběh zmodernizují a ponechají z něj jen to nejpodstatnější, načež jim známý námět slouží coby depresivní temná kulisa plná hororové atmosféry. Tahle verze je plná překvapení. Je zde příslušně rozlehlý, zanedbaný a strašidelně působící dům, odkázaný jako dědictví po strýčkovi, který svému synovci sepsal i celou řadu varování. Vtip je v tom, že divák netuší, jakou cestou se bude film ubírat. Je známo jen, že v domě se ztrácelo mužské pohlaví, novopečený dědic má podivné halucinogenní sny o jakési mladé krásce, v pátrání po minulosti domu se k němu připojuje mladá žena, která má podezření, že zmizení jejího bratra nějak souvisí s domem, dům je plný figurín...Od počátku je příběh vystavěn temně a Růženka určitě není objektem polibku, po němž by procitla. Celý příběh je umně vystavěn a neobvykle vypointován. Tím vzniká dojem, že je ochuzen o finále. Je sympatické, že film nepřipustil, aby budil dojem chybějících financí. Vizuální, triková i hudební složka je na béčkovou produkci velmi dobře ošetřena. Od singapurského režiséra Teo jsem dosud žádný jeho počin neviděl, ale pravděpodobně se překonal a neznámou comicsovou předlohu přetavil v zajímavou vizi, která zhusta kálí na pohádkovost. Herecké obsazení láká na Natalie Hall, která byla ráda, že už nemusí absolvovat hanbaté scény, jaké po ní vyžadovali chlípní režiséři. India Eisley a Ethan Peck patří zatím mezi jen povědomé tváře. Má to hutnou šťávu, přitom to není typický krvák. Tahle Růženka, nikoliv tentokrát Šípková, patrně vyrašila v čertově zahrádce. 10/10

Americká policejní dálniční hlídka v kanadských službách razí křečovitý a trapný humor až běda. Čím to, že si po letech slabá komedie vynutila pokračování, no tedy budiž. Řevnivost mezi USA a Kanadou je hnacím motorem celého filmu i většiny gagů, to není nic nového, existují jistě kousky na podobné téma, v souvislosti s tím se mně vybavuje jakási komedie s Danem Aykroydem (Kanadská slanina). Jay Chandrasekhar dal dohromady čeládku herců, u nichž vzniká dojem husté improvizace, než pevně daného scénáře. Vtipy jsou bez výjimky prosté komediálního potenciálu a mají dětinský ráz. Nedbá se ani tak na to, zda herec hrající kanadského občana skutečně z Kanady i pochází, hlavně jsou tvůrci rádi, že jim Rob Lowe připitomělou roli starosty porušujícího zákon vzal. To Emannuelle Chriqui nabídne solidní genetickou výbavu i blbý přízvuk, patrně měl působit komicky. To, co Chandrasekharovi a spol. nevychází, je jakákoliv kompaktnost či pokus o tvorbu zápletky. Je zde tolik přebujele natahovaných pasáží o ničem, že kdyby si dal někdo práci je spočítat, hodilo by to vysoké číslo. Režijně to má i dobré výkyvy, za zmínku stojí určitě dobrá úvodní snová sekvence, osudový závěr s hereckým talentem ze seriálů, Fredem Savagem, je nejnápaditějším. Většina výplně, ano, jen pouhá výplň, je ale nicneříkající a komediálně se nechytá v žádném ohledu. Převyšuje jen trapnost a křeč. 5/10

Estrogenová zlodějna. Osm dam dalo své "mejkapartisticky" upravené hlavičky dohromady a vymyslelo vskutku sofistikovanou loupež drahého náhrdelníku. I kdybyste mně protáhly varlata svěrákem, nevybavím si, že by (nyní již zesnulý) Danny Ocean (hrál ho v původní trilogii Clooney) měl někdy nějakou sestru Debbie. Tu ztvárnila Sandra Bullock, která pár temp před šedesátkou asi sádruje buňky proti stárnutí nebo platí kvalitní estetické chirurgy a pije po litrech kopřivové louhy na bujné kadeře. A pět let strávených v krimu jí jen stěží uvěříte, spíše vylezla ze salonu krásy. Ta se ostatně prezentuje svým comebackem, ale nevypadá to na další pokračování. A to je tenhle počin sympatičtější než ty tři mužské zlodějny. Z původního tvůrčího týmu se moc nezachovalo, na začátku filmem prošumí jen Elliott Gould, produkci si ponechal harcovník Steven Soderbergh. A když tenhle maník někam napochoduje, je rázem po atraktivním režírování. Gary Ross ke všemu většinou režijně stojí za houby, tentokrát přísadu nežádoucího octu nepovolili kostyméři a maskéři, kteří přítomným dámám věnovali mimořádnou péči. A v tomhle ohledu to opravdu může soutěžit se Sexem ve městě. Každá z mladic má přidělenou nějakou úlohu v týmu. Nejherečtější je Helena Bonham Carter, pak hned Anne Hathaway, nejméně samozřejmě Rihanna, v roli elitní hackerky mě ale nijak neprudila. K vidění jsou i mnohé ženské celebrity - Heidi Klum, Dženerka, Kardašianka a Šarapka má repliku, kdy se jí chce na záchod. Hlavní rozuzlení je samosebou průhledné, snadno určíte kdo ještě neodhaleně kope za tým. Mimořádně vystavěným scénářem to nedisponuje, nicméně má to rytmus a je zde hojné množství úsměvných scén a scének, načež ženská parta působí osvěžujícím dojmem, který se cení. Dvě hodinky s nimi vás o bulvy neokradou. 7/10

Vynalézavý námět se potýká s často až absurdními rozmary režie. Ta si je dobře vědoma nízkého rozpočtu, tudíž diváka čeká nanejvýš jen jedna úchvatná scéna nad rámec financí, nalézá se před koncem filmu a prim v ní hraje dobře nasnímaný vodní živel. Milovníci mysteriozních fláků mají pré především v první polovině, která je hodně dobře vystavěná, pak nastoupí skřítci absurdníčci, kteří vezmou filmu pel a vrhnou jej jinam, než bych předpokládal. O horor a scifi jde opravdu jen okrajově, úmrtí se obejdou bez hnusu a krve a na tomhle příběh opravdu nestojí, rozhodně ani na vědeckých hypotézách, ačkoliv prostor pro přemýšlení je sympaticky zachován. Je dán i prostor originalitě. Časová diferenciace je využita neotřele, v drobných náznacích s ní přišel už seriál Létající Čestmír (Mázl). A studenti v ohrožení života vždycky zaberou. Oproti tomu vměstnat do toho objev Fontány mládí působilo nefunkčně až rušivě, ke všemu v souvislosti s nesmrtelností zde zůstalo mnoho dějových aspektů nedotažených. Ben Foster (ne, nejedná se o akvizici Jana Žižky) a Mark Dennis nahnali do mysteriozní jeskyně odpovídající ansámbl talentovaných mladých herců, co musejí rozlousknout záhadu, se kterou by perlil i záhadolog Motl. Nicméně zajímavý nápad si vybral svoji daň na následné realizaci, která je poměrně nevyrovnané úrovně. 7/10