Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

The Adderall Diaries (2015) 

Řídký dějový guláš bez pořádné husté zásmažky. James Franco se neúspěšně pokusil o personifikaci skutečně existujícího spisovatele, který byl a je závislý na prášcích a fetu, prošel si krušnou pubertou, libuje si v ujetých sexuálních praktikách, od fotříka snášel ponižování, až o tom napsal autobiografii, která je v podezření, že je založena na fabulacích, které musí vyvrátit. K tomu má psát o uvězněném muži podezřelém z vraždy své manželky a souložit s Amber Heard. U té Amber bych se rád zastavil, neb film by získal na věhlasu jedině snad tím, kdyby vyšel bulvární článek o tom, jak se Johnny Depp rozlítil po zhlédnutí filmu, když viděl svoji bejvalku v podřadném filmu souložit s podřadným hercem, ačkoliv čekal, že přijde odprošení z její strany. Dozvěděl bych se, že zmlácení její osoby železnou tyčí vedlo ke stažení všech jeho filmových premiér a kdesi cosi. Takhle jde z filmu jen zanedbatelný kontroverzní odér, přičemž by neškodilo tu dějovou rozklíženost alespoň trochu stmelit, nezajímavě podanou dějovou linku s obviněným Christianem Slaterem rovnou vyhodit a Amber donutit ukázat její intimní partie. Pokud ve filmu něco funguje, je to Ed Harris a jeho znepokojivý a nevyzpytatelný otec. Režisérka Pamela Romanowsky je ještě mladá a má šanci určitě v budoucnu natočit něco vyzrálého a skutečně (žensky) osobitého. Musí ale nejprve zredukovat a pospojovat žánry tak, aby si vzájemně nepřekážely. Na jeden film bylo tentokrát až přespříliš tematických manévrů, přičemž to nevytvořilo (k)ladný celek. 5/10

plakát

Život je večírek (2018) 

Jen průměrný haha výcuc ze všech spřízněných študáckých kampusáren. A rovnou směle dodávám, že mohlo být tisíckrát hůř. Pokud si libujete ve vytlačování smíchu, zde se vám léta praxe budou obzvláště hodit. Scénář moc vtipů nehodí. Ben Falcone nepatří zrovna k těm režisérům, kteří by z rutinního scénáře, spáchaného vlastní rukou, uplácali super biják. Je skutečným manželem hvězdy filmu Melissy McCarthy a nenapadlo ho nic jiného, než ji v jejím středním věku poslat na univerzitu, připravit tak relativně zábavný generační střet. Kdyby Falcone uměl psát scénáře a patřičně režírovat, dejme tomu, že by ten jeden jediný nápad i komediálně obstál. V jeho provedení má ale film zastaralou a až příliš jednoduchou filmovou řeč, avizované párty jsou (interiérově) jak z druhořadého sitcomu a naprosto neomylně divák predikuje vývoj filmu i postav. Každý vtip je stonásobně natahován a Melissou je zdlouhavě a do úmoru okomentován, přitom se najde pár scén, co mají celkem dobré komediální zabarvení i potenciál. Film je standardně přisprostlý, sice zde dojde k milostnému vzplanutí mezi přestárlou studentkou a studentem, ale sexuálně je na tom film nulově. Je totiž přístupný. Takže se na pohoršující a nemravné scény nemusíte těšit. Komedie "Jsem božská" neměla vůbec nic, tahle má alespoň Christinu Aguileru. Že o tom píšu, Melissa McCarthy spadá u mě do stejného komediálního ranku jako Amy Schumer, která má přece jen o chlup ambiciozněji vyvedené komedie. McCarthy je na tom podstatně hůř, pokud jde o tvorbu, v níž spojila síly se svým manželem. Zde můžeme být rádi, že to vytáhli na průměr. Směle tedy mohu tento komediální počin označit za ten nejlepší, jaký vzešel z jejich společné stáje. Vzhledem k tomu, že do toho spadá "Tammy" a "Šéfka", není to žádná velká kvalitativní výhra, ale jen menší posun k tomu snesitelnějšímu. 5/10

plakát

Vidím jenom tebe (2016) 

Bravurně odvedená slepota. Marc Forster by měl točit jen psychologické filmy. Bravurně si s často propíraným tématem vyhrál, plus vynikající přechod u nevidomé z fáze slepoty do vidění na jedno oko. Snad první film svého druhu, u něhož si divák uvědomí, že si má zrak chránit jako bulvy v kebuli. Nejhorší je, že neuvidí kozy, pekáče, ovšem to je jen zlomek zrakového vjemu. O Blake Lively se říká, že lépe vypadá než hraje. Tak s tím nesouhlasím, je ale fakt, že měla tentokrát schopného partnera. Jason Clarke ve své kreaci podává nejzajímavější herecký výkon své dosavadní kariéry. A pak je zde na přetřes její vytuněné poprsí. Lively s Clarkem spolu rozehrávají pestrou (vizuální) hru, kdy návrat zraku slepé barbíně změní dosavadní vyrovnaný průběh manželství a jeho priority. Vzala si ho, když byla nevidomá, až uviděla, koho měla po celou dobu po svém boku, už ho tak nelovískovala. A z upjaté ženy se stala rázem žena s vizáží kurviska. Neméně poutavá je i technická stránka filmu, respektive znázornění pasáží očima slepce, kde dominuje skvělá vizualizační kamera Matthiase Koenigswiesera. Je jich zde velké množství a jsou pěkně vypiplané. K intenzivnímu zážitku také přispívá hudební doprovod Marca Streitenfelda. Film se i lehce vrhá do soft erotiky, nevychází mu to jen v rovině thrilleru, kam nakoukne jen velmi nesměle a nevýrazně. Forster natočil svůj technicky nejnáročnější film. Pokud chce ještě někdy v budoucnu zavadit o prestižní filmová ocenění, měl by se věnovat podobným psychologickým tvarům. 10/10

plakát

Neposlušnost (2017) 

V žáru zakázané lesbické lásky. Když ortodoxní židovskou komunitu opustí na věčnost významný rabi, je třeba vyhnat pavouky z dámských klínů a uspořádat po letech pořádný vaginální šábes. Produkčně zainteresovaná Rachel Weisz si s kolegyní Rachel McAdams posteskla, že se jim tak nějak poslední dobou nedostává erotických rolí. I nelenily a pustily se do příprav na natáčení, kterým podřídily veškerý svůj sexuální život. Měsíční sexuální půst a vynechaná menstruace, u Rachel už patrně definitivně ukončená, to celé způsobilo, že obě herečky v každém záběru vyhlížejí nadrženě. A co teprve ta stěžejní sex scéna, která následuje uprostřed filmu po letmém ocicmávání. Inkriminovaná scéna probíhala asi takhle: Rejžo, zapomeň na to, že bychom se svlékly, budeme oblečené a divákům musí stačit naše jazyky, a hlavním nápadem je, že já pustím McAdams sliny do pusy. McAdams protestuje, je mokrá až za ušima, ale přesto žádá Weisz, aby si dala mentolku. A po téhle žhavé scéně už film klidně můžete ukončit. Vše intenzivní náhle opadne, už se až do konce nic podstatného neodehraje. Film sice mohl být mnohem lepším než je, nicméně kontroverze jej určitě nemine. Román, z něhož vychází, patrně u nás neměl velkou čtenářskou odezvu, byl-li intenzivnějším než film, nelze určit. Zajímavá změna v repertoáru dvou hvězdných hereček je určitě zajímavá a vítaná. Film je stižen monotonním průběhem, který se nepodařilo odstranit. A samozřejmě nechybí přemíra židovských motivů a židovského smýšlení. To občas koncepčně bylo funkční vzhledem k pohoršující sexualitě mezi stejným pohlavím, občas ta jejich víra ale lezla na nervy. Vzniklo minoritní a poměrně komorní dílo. Výsledek je uspokojivý. 6/10

plakát

Apartment 212 (2017) 

V hlavní roli ekzém. To se takhle jednoho rána probudí Charlie Sheen a celý zbědovaný zjistí, že už na něj lezou léze. Rozrušený obvolává své kolegy z branže, co čekají také na smrt, mezi prvními jsou zpěváci z Frankie Goes to Hollywood a z Erasure. Chlapci nic na sobě nepozorují, Sheen si večer lehá a druhý den ráno je v pohodě - Adidas je zažehnán, jen ho cosi požírá, když spí. Tak už zhruba víte, s čím se potýká sličná holčina z tohoto (skoro) horáče. O horor to jen tak škrtá, především je to natočeno originálně, s nadhledem a má to inteligentní rozměr. Málo známý Haylar Garcia příjemně svým režijním počinem navnadil na svoji další tvorbu. Nepřekonává se v hnusotě, jen tak lehce ukazuje, že hezká holka může být náhle hnusná. A z toho se těží nejvíc. Hlavní představitelka je sympatická a prudce talentovaná. Takže určitě chci vidět v budoucnu další filmy, na kterých bude Penelope Mitchell participovat. Speciální efekty jsou k mému podivu kvalitní. Obludka, co to způsobuje, je rozkošná. A závěrečný střet stojí na dobré kreativitě. Tenhle film může působit tak, že si to nejlepší schoval do finálního vyústění, ale mě zaujal celý ten proces. Takže má ode mě pozitivní hodnocení. 10/10

plakát

Thelma (2017) odpad!

Není Trier jako Trier aneb v Norsku otevřeli první sexshop pro křesťany. Jablko z Ráje tam sice nemají, ale hada-pokušitele seženete v pohodě. Mladá a (překvapivě depilovaná) křesťansky založená slečna Thelma má záchvaty, podobné epileptickým, z toho, že své kamarádce nemůže vyhovět v sexuální oblasti. Podobenství hada a ptáka má psychickou inklinaci k mužskému pohlavnímu orgánu. Pořádné nadpřirození by tedy vyřešilo její nadpřirozené výjevy. S tím ale zásadně nesouhlasí režisér a dvě únavné hodiny hledá, jak by diváka oslnil. Co ho vedlo k natočení této nebetyčné píčoviny, je celkem zjevné: a) viděl Carrie, b) miluje filmy Darrena Aronofskyho, c) psychicky se na něm podepsaly nedělní bohoslužby. To von Trier by naservíroval přinejmenším explicitní cestu do dívčího klínu, Joachim servíruje modlitby, snůšku paranesmyslů a nudu. A ke vší škodě tlumí sexappeal hlavní herečky, neb Eili Harboe je materiál, se kterým se dá pracovat. Takže tenhle norský výjev pomateného tvůrce a obdivovatele biblických dějin můžete s klidem vynechat. O horor se to sotva otře, na psychologický film je to nepůsobivé. Solidně nasnímané a herečka v hlavní roli se snaží. Víc nic. Ke všemu protivně náboženské. 2/10

plakát

Gringo: Zelená pilule (2018) 

Film si k mému nemilému překvapení neklade velké ambice, přitom ze scenáristické dvojice minimálně Anthonyho Tambakise řadím k těm ambiciozním, má poměrně nepřehlednou až roztříštěnou kostru vyprávění a černoch v hlavní roli je na zabití. Je škoda, že hlavní roli získal právě špatný David Oyelowo, když je tolik kvalitních černých herců, kteří by černohumornost story a sociální podtext zprostředkovali mnohem zábavnějším a odpovídajícím způsobem. Naštěstí elitní herecké sdružení kolem něj je charakterově pestré, že dokáže z průměrného příběhu získat kvalitní částice, až je z toho postupem času, rozhodně ne hned, obstojná směsice komedie a thrilleru se špetkou akce. Ano, akce tvoří jen minimum, když se ale objeví, je zručně natočená. Projektu produkčně vévodí Charlize Theron, její zákeřná obchodnice plánuje intriky, dává na odiv svoji sexuálnost a dostává se přes ni k jejímu šéfovi, jimž je Joel Edgerton, muž postrádající jakýkoliv mravní kodex. A pak je zde ještě jeho bratr, drsný žoldák, ztvárněný Sharlto Copleym, vyslaný černocha v "úzkých" zlikvidovat, výčet známých hereckých akvizic zakončím párem turistů, který tvoří Amanda Seyfried a Harry Treadawaye. Postav je fakt hodně, v drtivé většině mají nekalé úmysly a vyvstal problém, komu vlastně fandit. Rozhodně jsem ale nijak nesoucítil s hlavní obětí, který se nedokázal stát středobodem vyprávění, kterým měl být, a pranic mně nezáleželo na tom, jestli z nebezpečného Mexika vyvázne živý, nebo ne. Postupně se rozháraná režie bratra hvězdného Edgertona ustálila, až film nabral celistvější tvar a stal se i zábavným. Určitě v sobě měl film zakopaný sociální náboj, který by zdatnější tvůrce uměl zakomponovat s větší naléhavostí. Takhle zde máme černou (a humornou) směs neurčitého tvaru, co zanechá rozpaky. Kontroverzní pel i záměr se kamsi vytratil.I tak se vydařilo vyústění filmu, technicky je to natočené na úrovni a neotřelé manévry tomu nechybí. Takže v podstatě zajímavě zkomponováno. 7/10

plakát

Kocour Bob (2016) 

Přátelství smažáka a zrzavého toulavého kocourka Boba na mě dojem neudělalo. Jejich pravdivý příběh se jistě jednou dostane i do britských čítanek, nicméně já jsem se z té scenáristické jednoduchosti až orosil. Film nečítá žádné herecké veličiny, odpudivou vizáž Luka Treadawaye kompenzoval jeho čtyřnohý parťák a dvounohá kočka Ruta Gedmintas. Kdo by také chtěl být režijně veden mužem, který zničil potenciál Šestého dne, pošlapal respekt Stalloneho ve Stůj, nebo vagína vytryskne a z bondovky udělal průměrný tv film. Tentokrát ale Roger Spottiswoode není na filmu tím nejhorším elementem, až na amatérské p.o.v. záběry z kočičí perspektivy, britské ostrovy nelehly popelem z jeho přítomnosti. Příběh je podáván úděsně zjednodušeně, zajímavého příliš nenabízí. Maník pořád smaží, ale zázraky se dějí a vyšle jasný signál Sámerovi a spol., že když se zatáhnou v sociálním bytě žaluzie a den i noc strávíte v křečích na podlaze i v posteli, má to simulovat absťák, další dny už jste ready a s kočkou na rameni si vás chtějí fotit. Takže pokud máte chuť sledovat retardované scenáristické kejkle a hroznou držku v hlavní roli, dejte si svá kritéria hodně nízko. A třeba těm dvěma při jejich pouličních pěveckých výstupech zamňoukáte do taktu. Ve výsledku to ničím neoslní. Upřímně, film byl hrozný už z traileru. 4/10

plakát

Collateral Beauty: Druhá šance (2016) 

Šarmantní opus o zdolávání životních útrap neotřelým způsobem. Zvrácená triviálnost typu Pretty Píča si účast naštěstí rozmyslela. Kvůli této domnělé hrozbě jsem do filmu dlouho nešel. Tři kamarádi mají šéfa, který po smrti své malé dcery tak trochu víc sekl se životem. A píše dopisy třem abstrakcím - Lásce, Času a Smrti. Jeho přátelé to tak dál nehodlají nechat, v sázce je totiž prestiž i krach firmy a šéfova příčetnost. Mají s ním plán, za jehož účelem najmou tři divadelní herce, kteří mají personifikovat tyto abstrakce, a začnou se svým pisatelem komunikovat. A pokud vám to zní absurdně nebo legračně, film je důsledný v tom, aby přesně takový nebyl. A je na filmu zajímavé, jaké (režijní) posuny zaznamená. Parta dělá z Willa Smithe blbce, když mu do cesty posílají ochotníky, co mají zastavit nejen jeho pád, ale i pád firmy. Smith je troska, ale když mu má hrábnout, tak kvalitně. A jejich úmysl neprokoukne. Film občas vyloudí nějaké to filosofické moudro, ponoří diváka do myšlenek o smyslu života a pěkně kalkuluje. Nemám mu to zlé. Je zajímavě vystavěn, páchne člověčinou, je intenzivně i zručně natočen. Samozřejmě se dá prokouknout, závěrečné vypointování mu totiž nechybí a divák není ušetřen slzám. Ale je lepší nebádat po vyústění. Obsazení čítá luxus - Will Smith, Kate Winslet, Edward Norton a Keira Knightley si společný sraz v jednom filmu určitě hned tak nedají a režijní vedení Davida Frankela jim dopřálo vkusné herecké chvilky. Velmi příjemné překvapení na poli romanticko/slzopudných dramatizací. 8/10

plakát

Jackie (2016) 

Demokracie chcípla. Kennedy natáhl svá ctěná brka ve zlatých bačkorách. Tak pozor, filmem probleskne informace, že to byl skrblík. Tak třeba tu domácí obuv pořídil levně ve vietnamské tržnici nebo mu ji upletla samotná manželka Jackie. Každopádně se o tak luxusní vdovu po něm strhla mela, takže Oswald při pohledu na ni páchal demonstrativní odchod ze scény, bratr po zesnulém si okamžitě pořídil odborné publikace o tom, jak správně liberálně masturbovat v oválné pracovně, nemocnice Parkland musela být evakuována z důvodu nahlášení bomby a investigativní Kevin Costner skončil s pojídáním hamburgerů, neboť trpěl panickými stavy, že v bulce je prezidentův mozek. Natalie Portman je hárající fena, která dokáže utáhnout celou diváckou obec na svůj sexuální pohled, takže muži v protilehlé pozici, tedy Billy Crudup, Peter Sarsgaard, režisér Pablo Larrain a spol. raději volí umírněné herecké a minimalistické režijní polohy. Dopadá to tak, že film ve výsledku osciluje mezi netradičním tv filmem, natočeným v téměř divadelním aranžmá, a příležitostně intenzivním kino filmem, který hodně spoléhá na to, že divák je dostatečně obeznámen s touto historickou událostí. Pokud ne, nemůže se pak divit, že film na něj vyplivne sled celkem kusých informací, kterým se nedaří dát kompaktní formu. Rozvleklých scén je kupodivu méně, než bych čekal, ale najdou se pasáže, které bych vystřihl, například všechny scény s Johnem Hurtem. Na časové popisky je film skoupý, takže jsou zde scény, v nichž se objevuje prezident Kennedy živ a zdráv, a není zřejmé, z jakého časového období jsou. Existuje hned několik filmových dramatizací, které pohlížejí na proslulý atentát z různých úhlů pohledu (Nemocnice Parkland, J.F.K...), ten z pohledu prezidentovy manželky právě doplnil tuhle mozaiku. Pravda, mnoho nového do věci nevnesl, ovšem kde jinde a kdy jindy se vám naskytne jedinečná možnost ošukat rozrušenou slavnou vdovu, která vyloudí pár kapek orgasmu navíc pro manželova ochotného náhradníka do svých kalhotek. V sexuální krizi nejvyšší - poznáš demokrata nejbližšího. 7/10