kingik

Jistě znáte to rčení - ti dva se hledali, až se našli. Tak tenhle psychologicky orientovaný horor přišel objasnit, jaká složitá cesta vede k seznámení takových dvou lidí. Jaká je k tomu zapotřebí seznamovací taktika. A jak si to ti dva lidé vlastně dělají při seznamování těžké. A je hlavně o tom, jak být v seznamování hodně nestandardní. Normálně muž pozve ženu do restaurace, do kina, na procházku, koupí jí květiny. Až na ty květiny, všechno špatně. Podle pošahaného Setha, zřízence v psím útulku, žena zabere, až když ji zavřete do klece. A jak si naplánoval, tak i provedl. Ovšem s ženami, kromě Anči dlaňovky, zkušenosti neměl, jeho absolutně čistá duše neměla ještě tu čest poznat geniální manipulátorku, jakou je psychicky narušená servírka se spisovatelskými ambicemi Holly. Kdo by si byl pomyslel, že herecky nenápadný Dominic Monaghan zaujme v roli nemocného muže, který touží po lásce a citech. A že jednoho filmového dne mu osud do cesty přivane sexy mrchu Ksenii Solo. Na filmu vás nemusí zajímat vůbec nic jiného než právě tihle dva, kteří mezi sebou rozehrají psychologickou hru na lásku, jejíž důsledky mohou být v nejzazším možném případě pro jednoho z nich zničující. A až do konce můžete tipovat, kdo z těch dvou dopadne fakt blbě. Ačkoliv film není natočen typicky napínavou formou, není v něm nouze o podmanivé kamerové nájezdy, netrpí ani nedostatkem klaustrofobické atmosféry, i na kvalitní gore přijde řada. Klišé uvězněné oběti, strach z prozrazení, i s tím si film uměl poradit. Zajímavě fungovalo následné obrácení rolí - věznitel/vězněná oběť. Velkým objevem je Ksenia Solo, která přesně do role zapadla. Režisérovi Carles Torrensovi nedělalo zjevné problémy udělat z tradičního hororového spektáklu téměř komorně podmanivou záležitost, do které aplikoval stravitelné psychologické prvky. Takže takového originálního Mazlíčka ve Zverimexu fakt nepořídíte. 10/10

Alternativní Diskopříběh 3? Ale co vás nemá, to jen tenhle (Sou)kup se jaksi minul hudebním účinkem. Jestli jste měli rádi předchozí vypalováky s Mišelem Doudym, můžete mít radost, že téměř padesátiletý dřívější kominický učeň se transformoval v šéfa popelářské party, táhne se za ním jakási křivda z minulosti (pořádně se divák nedozví jaká) a už vůbec se nejmenuje Horáček, nýbrž Hovorka, to je ale taky od H, že jo. Ale stále synchronně otvírá hubičku a pěje staré songy Mišela Doudyho. A má dceru. Naštěstí nechce kandidovat na prezidenta popelářů, ale má štěstí, že se kolem něj začne motat hodná krasavice, která vůbec nestříhá dohola, není to zlatokopka, nejmenuje se Jituš a má mírně problémového bratra z uměleckých sfér, co hov(n)í tanci i hudbě. Kdysi poddajné hudební těleso se jaksi minulo účinkem, když pár kusých písniček nezachrání scenáristický a režijní marast. Když je nejlepším hercem bývalý "šutér" Pája Horváth, dovedete si asi hravě představit, jak vypadá zbytek. Postavy, které dělí generace, se párují a všichni prožívají deci lásky. Ty "bely" už se asi do filmu nevešly, ostatně písničku "Decibely lásky" uslyšíte jen v koncertním podání mistra Mišela Upocence. Film absolutně nedrží pohromadě, ano, najdou se styčné body s Diskopříběhy, mezi něž patří hudba, láska, přátelství, přátelská felace a tak, akorát chybí normální scénář a režijní řemeslnost. Rudla Hrušínský a spol. už netrefili hudební blbohřeb jen mezi kozy natupírovaných náctek, nýbrž se jim podařilo oslovit všechny divácké generace. Snad jim ten prajednoduchý film přitancoval mládí a přišel jim k duhu. 3/10

Dementní povídku tahá z nezajímavého zpracování snad jen přítomnost Menšíka a jeho skutečných potomků, Martiny a Jana. Scénář silně zavání improvizací. Menšík je utahaný z práce, přesto ještě najde zbytek sil, aby si zahrál dementní hru, kterou vymyslí jeho blbě (si) hrající děti - má předvádět opičáka. Aby byla iluze dokonalá, musí si vlézt do dětské postýlky, v níž usne. Děcka nelení, přiklopí na něj mřížky z postýlky. A aby nebylo úniku, opatří je zámky. Poté se odeberou k sousedce. Menšík se následně probudí, musí zpět na šichtu, jenže je uvězněný. Po radiátoru pak nalezenou tyčí vysílá S.O.S. Vše je dost zoufale naaranžované. Nedovedu si představit, kdo přespával v té dětské postýlce. Děcka mně přišla na takovou postýlku vyspělá. Ani nebylo jasné, kde tak narychlo vzaly ty obří zámky. Možná, že ty zámky byly součástí postýlky, pokud ano, to už ovšem hraničilo s týráním dětí. Následně se ukáže, že synek, ten inteligentnější z celé sourozenecké dvojice, trpící drobnou vadou řeči, uměl morseovku. Jestli tohle měla být pointa, tak jsem příběh pochopil dobře. Šikovný harant vás vždy vytáhne z bryndy, Povídka byla příšerná. Zrežírovaná a zahraná úplně diletantsky. Takže nedělat (o)pičárny, nejste-li (o)pičákem z povolání. 1/10

Ty, ty, ty! Mladá slečno, mladý muži, ano, právě vy, co teď sedíte u internetu, je třeba vám za vaše internetování udělit lekci. A moralizovat přišla gay dvojka režisérů, kteří se už nemohli dívat na to to vaše blbnutí u kompu. Tak pro vás připravili ve spolupráci s předními psychology a tělocvikáři, panem Šebrlem a panem Tyršem, moc hezkou, adrenalinem nasycenou prima juchací hru, u níž vytáhnete pa(r)tu z baráku, zapojíte do ní svoje kámoše, případně získáte nové a ještě si můžete vydělat i nějaké pěkné peníze. Jen je důležité dodržet tři zásadní podmínky: natáčet se u toho, uchovat hru v tajnosti, nebonzovat. A stále budete ve spojení s internetem a kamarády. A nemusíte se bát. Do vašich rozvrácených rodin se vrátíte zcela zdraví a živí, ale budete už jiní. Internet si zapnete, jen když budete skutečně potřebovat obohatit vědomostmi, nikdy už nebudete klikat na moc ošklivé a vysoce podezřelé internetové hry, při jejichž výzvách by vám mohl zaskočit popcorn až v dutině řitní. Velká škoda, že si film stanovil tak nehorázné soft pojetí. Počáteční úkoly, respektive výzvy, jsou fajn, jen jsem postupem času od nich čekal i větší extrém. O dost horší to bylo ale s trapně moralizujícím závěrem filmu. Ten se měl přetočit a vystavět jinak. Hra s charaktery postav a jejich pestrým zastoupením byla zvládnuta neotřele, podařilo se filmu vtisknout tajemnou auru, samotný koncept už tolik originalitou nepřekypuje, podobné variace na téma plnění "Dare" úkolů má své četné zastoupení hlavně v hororech, které se do našich kin nepodívaly. Emma Roberts zřejmě nikdy nedosáhne věhlasu své slavné tetičky Julie, ovšem je na nejlepší cestě natřít to v kvalitě rolí svému otci Ericovi. Je to také její zásluha, že film si drží svoji fazónu, i když nejvíc bude bodovat scéna, v níž prchá spoře oděná. Emma a spol. v pohodě, technické aspekty režie si drží kvalitní úroveň, ovšem fakt, že film je značně uhlazený, zbavený a osekaný násilí a brutality, se prostě nedá pominout. Internetová omladina se tedy dál nepoučí, když její filmová kamarádka Vee/Emma Roberts z té nebezpečné hry vyjde v pohodě. 6/10

Dva šuldové na pitevně, jedna chlupatá vagina na pitevním stole a devadesát minut shánění se po depilačním vosku, který v té tmě nebyl k nalezení. Představte si na devadesát minut nataženou povídku z Věřte nevěřte v technicky kvalitnějším provedení a s hvězdnějším obsazením. To, co by v pohodě stačilo na funkční čtvrthodinku, je zde natahováno do úmoru. Dá rozum, že by jednoho švihlo být devadesát minut na pitevně s mrtvolami, tak se herci chodili nalokat čerstvého vzduchu na chodbu, kde asi pátrali po lepších rolích. Když je ale nehybně ležící "mrtvola" Olwen Catherine Kelly na pitevním stole mnohem lepším hercem, než generačně i herecky rozdílná dvojka Emile Hirsch a Brian Cox, určitě je to na pováženou. Hirsch s Coxem už musejí být fakt zoufalí, když berou hlavní role v takovém nesmyslném škváru. Už úvod nevěstil nic světoborného. Ohořelá figurína na pitevně měla simulovat, že se s ní stalo něco opravdu strašného. A dál jste u filmu mohli v pohodě svačit. Pár vnitřností, Emile Hirsch s počínající prostatou hledal na chodbách toalety, Brian Cox zřejmě s Prostenalem vydržel víc. Veskrze nudně a velmi stupidně pojaté. Řídký scénář, který absolutně nevystačil na celovečerní stopáž, liknavá režie. Ve filmu se střídalo tlachání na pitevně s procházkami po chodbách. Nic víc ve filmu nebylo! Občas se objevilo něco jako náznak atmosféry, hned to ale necitlivě vyplašila nějaká stupidita ve scénáři. A když tam nakonec připlácli ten zoufalý a z prstu vycucaný závěr ve formě vše vysvětlujícího monologu postaršího koronera (a kde vzal Brian Cox najednou tolik info o mrtvole?!), volal jsem Šterclovi, co už měl zkušenosti s patologií ve Vodnících v Čechách, zda by mně neomyl pyj hubkou na nádobí, abych i já zahnal vůni tlejícího masa. Jak bylo zmíněno, být to krátká povídka, mohl být výsledek přijatelný. Takhle to byla natahovaná pičovina, u níž si i nekrofilní sadista začne z nudy stavět z Lega pitevnu, aby se nějak zabavil. Mě to vůbec nechytlo. 3/10

Aokigahara - to je takový překladatelský oříšek. Pro herečku Natalie Dormer bylo oříškem do tohoto zlými pověstmi opředeného lesa zavítat, aby se z něj vrátila živá a zdravá. Ale co, stát se jí stejně nic nemohlo, tamní přízraky si na ni vyšlápnout ani nemohly, když se komplet natáčelo v Srbsku. Divák je tedy v prvé řadě ochuzen o autenticitu lesa s neblahou pověstí, do něhož si to ročně chodí "hodit" stovka sebevrahů, místo toho je divákům naservírován kašírovaný (srbský) les, kde můžete místo přízraků potkat tak maximálně Djokoviče, Kokotiče a spol. Ovšem nevěšte hlavu, kvalitní harakiri můžete spáchat i v evropských hvozdech, je-li při ruce hutný příběh, kvalitní herci a neselhávající režisér. Natalie Dormer v dvojroli sice může potěšit své fanoušky, i ti můžou ale spílat herečce, že do své role nedala vůbec nic. A děravý scénář jí ke všemu předepisoval, aby se ve "strašidelném" lese potýkala s divným australským průvodcem, s ještě divnější japonskou studentkou, přízraky a se značným šálením mysli. Což o to, dohromady to není málo, je to ale jen zlomek toho, co zajímavý námět skýtal. Režisér zazdil, co se dalo. A v podstatě pořád dokola opakoval ty samé, podle něj osvědčené "halušky", navrch přidal porci ohraných a primitivních lekaček. Dá rozum, že na zmizení jedné polovičky dvojčat je něco divného a tajuplného, nemůže s tím ale operovat celý film. Stejně tak nemůže šálit diváka nevyjasněním úmrtím rodičů dvojčat, když je hned z prvního retro záběru zřejmé, že se celá tragédie odehrála ve skutečnosti jinak, než jak je popisována, čímž film bude nejednou obtěžovat, a nechá si vysvětlení pochopitelně až na závěr, kdy už i Lojzík Kuldanů věděl, jak se věci mají. Jak režisér strašil a vyvolával strach a neklid, to bylo kolikrát útrpné. Něco potenciálně děsuplného rozjel, následně to ale skončilo nechtěně směšně. Hrstka mrtvol v lese budila dojem, že i v Boubíně se občas nechtěně na větvi uškrtí nějaký ten neevidovaný turista. Režisér příliš hrůzných záběrů do svého filmu neaplikoval, i když byl jistě přesvědčen, že straší maximálně, o něco lépe se mu dařilo ve střídání dne s nocí, kdy byl k vidění nějaký ten zajímavější, sice pramálo vysvětlitelný výjev, přesto jen průměrný záchvěv hororu, který mohl vypadat nadprůměrně strašidelně a podmanivě, kdyby jej režisér dokázal patřičně na úrovni zrežírovat. Plusem je solidní tempo filmu, kdy se nad blbostí i jalovostí tvůrců nedá tolik zamýšlet. Do srbské Aokigahara jen na vlastní nestrašidelné nebezpečí, případně v podroušeném stavu. V kině by film svým mrzkým zpracováním neobstál, je to na vrácení vstupného, na dvd se ta tvůrčí nemohoucnost dá (relativně) ustát. 5/10

Setkáme se v kanclu, tvůj kancléř. Velice sterilní tlachání, v němž se ničeho kloudného nedobereme. Politici melou svou, moderátorka špulí rtíky. Jeden by čekal, že když jde pořad v pozdní hodinu, že sličná moderátorka přidá vliv svých ženských předností. Ovšem nic z toho. Jeden díl ve fitku znuděný pyj nepostaví do pozoru. A tak už se těším jedině na díl s očním optikem a zrcadelnicí, v němž Alexe nasadíme brýle a nastavíme zrcadlo, když padla do náruče muže, který tak zbožně hlásá něco v tom smyslu, že si svoje peníze za nicnedělání zaslouží. Vynikající koncept pořadu, který se hodí strčit do nejspodnější zásuvky, nejlépe do krabice od vína. Po nějaké době pak obsah takové krabice může překvapit uklízečku na Barrandově. Objeví poklad v podobě scénáře s nulovou hovnotou. A než nám Alexa dozraje do čtyřicítky, bude co zkoumat. Ovšem jí více vyhovuje pořad plný politiků než Počasíčko a Peříčko, o jejichž budoucím nákupu licence bude jistě zoufalá Barrandov tv vážně uvažovat. 0/10

Někdo měl doma na záchodě rozečtený román Johna Greena, v němž bázlivý Ošklivák hledá průbojnou Krásku, a rozhodl se jej zfilmovat. Produkce si usmyslela, že se z přehlídkových mol povolá Cara Delevingne. Na tu mládež přece slyší, ta určitě naláká nevybouřené mladíky, kteří by jinak o film svými pyji ani nezavadili. A přihodí se neotřelá ˝storka˝ o tom, kterak na mapách existují města, co mají svůj skrytý význam. Cara Delevingne je ale ve filmu jen na začátku a na konci. Po trestné výpravě zaměřené proti jejímu nabíječi náhle vyklidí pole. Pak už se o ní jen mluví, případně po sobě zanechává různé indície. Jakkoliv můžeme kritizovat její herectví, tenhle film táhla, bez ní už to tak svižné nebylo, film se mnohdy i vlekl. Stopáž byla fakt nepřítelem. Ovšem citlivé dušičky nevyjebaných mladých dívek můžou plesat pod nánosem inteligentních dialogů, v nichž omladina nemyslí na prcání, chová se velmi důstojně a opičáka Nata Wolffa při cestě za tajemnou kráskou podporuje, ani trochu mu nezávidí a do buchet na cestu mu nenaplili. No škoda, že film po hodině působil ˝vyflusle˝, postupně se ze všeho zajímavého vydal. Už jen v podstatě záleželo na tom, zda se ti dva spolu shledají a ze sex rulety si hrdina vylosuje bloudžobík, rimdžobík nebo hendžobík. Jen jsem mu přál, aby mu Cara ještě stála za to. A tak končí téměř pohádkový příběh, v němž je sex vyprávěn formou metafor a ovulující dívky po zhlédnutí drasticky žiletkou pracně seškrabávají ve svých růžových pokojíčcích Justýnky Bíbrovic, protože takový floutek, který se jim ani mezi kozy nepodepíše a nikam za nimi necestuje, ten si nezaslouží sdílet s nimi jejich růžovoučký svět. 6/10

V podstatě hodně nenápadný film s originálním námětem, z něhož všichni účastníci vytřískali maximum. Uznejte sami, dá se ještě lépe natočit film o ptácích, pokud to není porno? Diváků ornitologů není takový počet, aby kina naplnili měrou vrchovatou, ovšem poznávat ptáky můžete v pohodě, i když nejste vysloužilá pornohvězda, co po hmatu rozezná neomylně moudivláčka od orla. Celý film je příjemně soutěživý, respektive trio Jack Black-Steve Martin-Owen Wilson jsou tak zapálení do ptáků, až je to nakažlivé. A tentokrát se soutěží o hodně. Dvojka amatérských ptáčníků Black a Martin musí porazit arogantního Wilsona, který je nejen obhájcem titulu v počtu pozorování divoce žijícího ptactva, ale je i držitelem světového rekordu, který je téměř nemožné pokořit. A nebudu prozrazovat, jestli se sympatické dvojce podaří porazit namyšlence. Film staví hlavně na tom, že divák bude fandit Blackovi a Martinovi. A velkým omylem je čekat odvázaný film plný extrémního humoru. Ano, je zde přece Jack Black, ten se ale drží v normální rovině, nečekat od něj žádné humorné excesy. Vyhráno budou mít ti diváci, kteří mají rádi přírodu, milují zdravé soutěžení a nikdy by je nenapadlo, že se dá soutěžit v pozorování ptáků. A zabere to celý rok. Režisér David Frankel čas od času přijde ve svých filmech se "zvířecím" námětem. Tento zvláštní námět se možná ani moc nehodil ke zfilmování, přesto jej realizoval. Své ptáčníky si film jistě najde. Hrdinové z filmu zažijí svůj Velký rok, tenhle film si ambice na film roku ale určitě nedělal. Je moc nenápadný a obyčejný, čímž je zbaven soutěžení o pomyslné filmové vrcholky. 5/10

Dívčí víkend se sado maso Zjebem a se zřetelnou ozvěnou "osmdesátkových horáčů", jejichž přílišná jednoduchost nebyla vždy absolutním plusem. Retro vyznění se odráží ve vícero aspektech - absence internetu, žádný Falusbuk a Nasratgram, ne úplně moderní interiér domu, zastaralý telefon se šnůrou, auto starší výroby, v němž jezdí úchyl, málo moderní chování postav. Ten retro pocit narušuje jen mobilní komunikace, k níž dochází mezi Zjebem a jeho vyhlédnutými oběťmi, od nichž vyfasuje po drobné autonehodě (odtud zvláštní název filmu) jejich číslo s kompletní adresou. Jestli to ještě nevíte, Zjeb v tomhle filmu využívá trik, kdy do hezké slečny, jedoucí autem, narazí svým vozem, aby pak po ní lstí vylákal důležité osobní informace. Následně ještě téhož večera, až když třeba rodiče odjedou na víkend, ne ti jeho, ale její, ji navštíví v jejím domě za účelem seznámení se s jeho "žabikuchem", kterým provede vykuchání. Zůstane sice jen u ubodání, ale to máte jedno. Ovšem pozor, zabíjení obětí zde nehraje prim, film působí celkem krotce, s provedením vražd ale nebyl problém, i když jich bylo oproti očekávání jen limitované množství. Horší už to bylo s chováním a s hraním slečny v hlavní roli, na kterou si prostě nešlo zvyknout. Pominu fakt, že můj pyj troubil na poplach jen velmi sporadicky, ovšem slečna Hillary byla klasicky napřesdržku. Makenzie Vega sice není žádná začátečnice, v dětském věku byla k vidění i v úvodním dílu Saw série, ale to, co předváděla zde, bylo na vyhození castingovými dveřmi. Je ale docela možné, že režisér ji k naivnímu hraní nutil, aby zachoval tradiční blbost hlavních hrdinek z hororů, které kdysi brázdily véháeskové vody. Ani ostatní postavy nedostaly do vínku chytrost. Současný divák to jen stěží přehlédne a nebude k tomu nijak tolerantní. Režisér Mark Pavia se k filmu vrátil po dvaceti letech. Je znát, že mu stylové postupy ze starších hororů vůbec nejsou cizí. I když si ke svému filmu neopomněl napsat scénář a podílel se na produkci, už tolik neměl pod kontrolou jeho vyznění. Mix psychologických prvků, fetiš okrajového undergroundu a neprůrazného slasheru nezanechá v divákovi výraznější prožitek. A chlápek v S/M kukle mohl řádit víc odvázaně. Nudný večer to ale zaplácne spolehlivě. 6/10