kingik

Když se režisér se scenáristou sjedou, z jejich halušek vznikne něco takového. A jen málokdo pobere tenhle psychedelický trip. Mladé děvče Dora zůstane o Halloweenu sama doma. Aby se to celé očekávání něčeho pekelně hrozného ještě znásobilo, té noci je ohlášen úkaz zvaný Krvavý měsíc. U jejích dveří se zjeví malí koledníci, v pytli mají uříznutou hlavu jejího přítele a domáhají se jejího nenarozeného dítěte. Potud celkem ok. Mohl se z toho vycinkat solidní exploiťák, popřípadě něco ve stylu home invasion. Jenže nic takového. Snad jen drobné náznaky. Od prvního zaklepání na dveře se celý film zvrhne v jeden nepříliš srozumitelný halucinogen koncipovaný a inscenovaný v téměř surrealistických obrazech, v němž je poměrně těžké rozeznat, jak přesně chápat tvůrčí záměr, s jakým je to celé předkládáno. Předpokládám, že těch diváků, kterým by vyhovovaly výjevy jak ze zlého snu, je podstatně méně než těch, kteří by raději viděli jasně a přehledně vedený příběh. S přemírou nedomrlého surrealismu se také odbouralo veškeré napětí. Skupinka dětských koledníků vyhlíží zlověstně a i jejich provolávání po krvi je poměrně působivé. Plod, který je v Dořině bříšku, je něco jako z Lynchových filmů. Neméně zajímavé je, že mladá dívka je těhotná jen měsíc, ale plod už (nevysvětlitelně) dorostl na velikost čtyřměsíčního embrya. Dost rušivě ovšem působilo znázornění svitu zlověstného Krvavého měsíce. Režisér použil primitivní a buzerantsky narůžovělou filtraci, což filmu hodně ubralo. To byl příšerný nápad. Byly ale i lepší chvilky "zfetovaného" tvůrčího dua. Herecké obsazení adekvátní. Chloe Rose v hlavní roli určitě zajímavá i sexy, zkušenější Robert Patrick svoji roli (málem) protlačil do temnějšího vyznění. Scény odehrávající se v domě docela fajn, ty v exteriérech byly o poznání slabší. A ještě jednou ta celková nesrozumitelnost. Režisér Bruce McDonald kdysi získal i nějaká ta ocenění za své režijní počiny, nerežíruje nijak špatně, nicméně se měl se scenáristou Pascalem Trottierem lépe domluvit na tom, co přesně chtějí točit. Ještě lepší by bylo vykašlat se na surrealismus a jít do toho reálně. 60%

Určitě nejezděte do Southbound! V tomhle zapadákově uprostřed ničeho se dějí pořádně divné věci, dochází zde k pořádným kruťárnám a úmrtní list zde servírují jako svoji místní specialitu. No konečně, už jsem z nouze sahal po Křemílkovi s Vochomůrkou, doufajíc, že zde bude víc hororu než v hororech, které se mně za poslední dobu dostaly před bulvy. Bohužel, ani jeden neobstál v brutalitě, hnusotě, o krvavosti ani nemluvě. Do píči, co to je za horor, kde si krev musím domyslet! Jen samé strašení jak pro malé děti, stupidní pointy, nezajímaví herci. Hlavně, že to pořád cpou do kin. Tenhle horor se obešel bez známých hereckých jmen, bez známých režisérů, ale "fachčil", jak žádný jiný za poslední dobu. Jak je to možné? Jde o přístup a styl. Čtveřice režisérů se totálně vyprdla na nějaké vysvětlování stran děje i postav. Na, diváku, zde máš naturalisticky vyvedené povídkové pásmo, v němž je brutalitě, detailním záběrům na (vyhřezlé) lidské orgány (i zevnitř), krvavosti a hnusotě věnován zásadní prostor. Herci jsou nadmíru přesvědčiví, ani po tomhle jejich účinkování si jejich jména nezapamatujete, gore je luxusní, hudební doprovod tvoří atmosferické syntezátory, jako vyloupnuté z osmdesátých let. Rozpočet filmu neznám, ale celé to vypadá nadmíru dobře. Natočeno v neselhávajícím tempu. Námitky, že povídky nedávají dostatečný smysl, neberu. Mně nedává smysl, proč se někteří režiséři pouštějí do hororů, když jim z toho vyleze Večerníček. Solidní trash! 100%

Představte si, že jste před léty darovali krev. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého, kdyby ovšem ve vašem sousedství nedošlo k vraždě a na místě činu se nenašel váš krevní vzorek, i když jste tam prokazatelně nebyli. Říkáte si, že to není možné. Vždyť jsem v úvodu psal, abyste si to jen představili. A scenárista s režisérem tuhle imbecilitu zrealizovali a nadále rozšiřovali v domnění, že mají materiál na dobrý thriller. Překvapivě film moc neobstojí ani v rámci televizního thrilleru, na jehož úrovni je natočený i herecky obsazený. Atraktivní motorkářku Lauren potkalo něco, co jsem popisoval v úvodu. Měla vraždit, i když samozřejmě divák ví, kdo je vrah, neb mu to bylo ukázáno. Jen stupidně se chovající šerif a jeho mrzký vyšetřovací tým nabyl přesvědčení, že Lauren trestu smrti neunikne, což je dost zvláštní, neboť je jejím snoubencem. Lauren při převozu do cely je vysvobozena a unesena vrahem. Jedná se o šíleného psychouše Oskara (hrál na Oskara, to víte, že jo), umírajícího na rakovinu, který podobně lepým děvčatům jako je Lauren, odčerpává krev a dopřává si životadárnou transfúzi. Sice se nevysvětlí, proč bere krev jenom ženám a proč zabil tu nejšerednější z celého filmu, ale jinak dobrý. Pomatený scenárista předložil extra debilitu debilnímu režisérovi. Ten s materiálem na vytření prdele pracoval následovně: dospějeme s filmem do bodu, kdy zjistíme, jak je možné, že krevní vzorek z místa vraždy je shodný s DNA podezřelé. Existuje prý jev, kdy se kdysi darovaná krev přetransformuje na organismus příjemce. A tím příjemcem byl kdysi v minulosti náš současný vrah. Film je dost zmatený, režijně vyloženě odfláknutý, scén, které by spadaly do kategorie kvalitní (televizní) thriller, tady mnoho není. Snad jen Taylor Cole je něco, s čím bych mohl být spokojený. Sice je motorkářka asi jako já surfař, velice legračně je natočena její jízda na mašině, ale její přítomnost film zvedá na hvězdičku. Měla by si vybírat lepší filmy, tohle už je fakt pod úroveň. Ve výsledku se jedná o naprosto podřadný, trapně a nesmyslně natočený, ničím zajímavý film, který ani ničím zajímavým být nemohl, když ho má na svědomí potupná tvůrčí dvojice. Druhořadý střihač Ryan Rothmaier zmatlal svoji scenáristickou prvotinu, kterou záchodovými trubkami přeposlal Adamu Silverovi. Toť vše. 20%

Pokud nadále budu dávat šanci každému odpadu, co se zjeví, můžu si tesat náhrobní kámen se slovy: zde žil a psal recenzent, který se díval na každou pičovinu. A tohle je taková nebetyčná pičovina, až mně bylo tria vyhaslých a relativně dobrých herců Natasha Henstridge, Jason Patric a Scott Adkins, docela líto, že v tomhle bídně natočeném šuntu musejí účinkovat. Celé to spískala nakynutá Henstridge, která si zřejmě uvědomila, že už se kolem ní dávno nemotají velké filmové produkce a návrat na přehlídkové molo je prakticky v oblasti scifi, neb by pod ní prasklo. Obstarala nezávislou produkci, která odněkud ze zapomnění vyhrabala Jasona Patrica, který dostal fakt "libovou" roli, v níž patrně účinkoval za pytlík bonbonů. Ještě zoufaleji na tom musí být akční bijec Scott Adkins, který zřejmě měl důvěru v céčkového scenáristy, režiséra a ukázkového neschopa Petera Sullivana, mezi jehož výtvory patří nemožné zářezy "Supertornádo"či "Čupakabra". Zbytek jeho výtvorů, který je dost početný, nikdo raději ani nechtěl vidět. Scénář, zachycující jakousi hormonální dysfunkci ženy v ohrožení, dostal do rukou režisér a absolutní antitalent David Tennant, který si snad ani neuvědomil, jakou podobu by měl film mít, jak by se postavy měly (racionálně) chovat, a zda by měl mít film něco jako je gradace, napětí a dobře natočené scény, a to alespoň v základu. Ve filmu nic z toho nenajdete, takže to ani nehledejte. Už z názvu vyplývá, že film spadá do subžánru home invasion, ale být subžánrem home invasion a pustit si tenhle kousek do této specifické kategorie, tak by mě to až smrtelně urazilo. Děj je přímo dechberoucí. Do domu zámožné kysny se jedné noci vloupe trio maskovaných lupičů, čtvrtý zůstane v autě, aby zajišťoval akci zvenčí. Nevím, na co měli masky, když je asi po pěti minutách sundali. Dům leží na poloostrově, most je zablokován, příjezd šerifa zhoršuje špatné počasí. Manžel kdesi na výletě. Žena je v domě s pubertálním nevlastním synem, před lupiči se ukryjí různě po domě, pak se následně dovolají z nouzové sítě do centrály ostrahy jejich domu, kde po telefonní lince paní domu komunikuje s jejím šéfem. Toho ztvárnil chudák Jason Patric. Ve filmu je naprosto k hovnu. Uvnitř domu se neděje nic extra zajímavého. Narušitelé pasou po sejfu, který je ukryt někde v domě. Dlouhou dobu se hledá vystrašená žena, ač jsou od ní jen pár metrů, či je dělí jen zeď a šéf bandy cítí její parfém, nejde se podívat do volně přístupné vedlejší místnosti(!). Jiný člen bandy zase dělá, že ji nevidí, respektive žena ho uprosí, aby ji nechal být(!). Opravdu mimořádně zdatně vyvanulý scénář i režie. O násilnou scénu se zde prakticky nezavadí, i když má banda ve svých řadách solidní psychopatickou mrchu ztvárněnou Kyra Zagorsky. Když už banda konečně natrefí na paní domu a nutí ji, aby pod pohrůžkami otevřela sejf, očekával bych gradaci a napětí. Samozřejmě nic takového se nedostaví. Ovšem pozor! V tu chvíli nastoupí jediná "brutál" scéna celého filmu, kdy kladívko z dětské hry Kutil spočine v lýtku padoucha. Film má zakončení, které je na rok 2016 až neuvěřitelně nenápadité. Zřejmě jsem se díval na parodii. Tenhle film nemá jediný dobrý moment. Vše má levné televizní proporce, údajně luxusní dům představuje slabě zařízená barabizna, postavy jsou stupidní, o jejich chování ani nemluvě, celé je to ostudně napsané i natočené. Nemožné to někdy v budoucnu vidět znovu. 0%

Jednou dospěji do fáze, kdy připravím geniální jídlo. A budu u jeho přípravy myslet na filozofii paní Dietní Píči. Již nyní jsem v poklidně tekoucích vodách řeky Babica, protékajících Pohlreichovem až k orgastickému prameni Dieta P. Čaj již nesolím, párky vždy svižně loupu, mrkev si nestrkám do prdele. Jsem na dobré cestě, která mně ukazuje, že jsem schopen naučit se kundinářskému umění. Již druhým měsícem si vedu deník. Zapisuji si do něj kolikrát jsem přípravu jídla podcenil, spletl si suroviny a tím pádem jsem jej nikomu nemohl nabídnout. Jsem nyní na Dietě. Jedině ona má pochopení pro mé kuchařské umění. Pokouším se dát svému jídlu smysl. Sháním Hrušku do buchet. Za takovou dobrotu mně přece nikdo nepřiloží k hlavě Sapík. S láskou (k jídlu) Dieťák Prdelní. 0%

Tak nám to hapalo, že, pane Butlere. A s výměnou režiséra nám hapal i celý film. Na významný pohřeb britského premiéra se sjede celá řada předních světových státníků. Když se jedná o takovou jedinečnou událost, je vysoce pravděpodobné, že se na ni dostaví i arabští teroristé. A bez pozvánky. A v největším ohrožení je samozřejmě americký prezident. Ale ten má po svém boku to nejlepší jištění: ochranný štít jménem agent Mike Banning. Pokračování akčního thrilleru s nadsázkou absolutně neprospěla výměna režiséra. Nápaditého Antoina Fuqui vystřídal málo nápaditý a na jistotu režírující Babak Najafi. Film sice není úplně tak směšný jako jeho jméno, nicméně u mě hlavně převládal dojem, že je to unavené pokračování. Ve filmu jsou maximálně tak dvě strhující scény, jinak celkový děj ničím extra nestrhne. Mohutně propagovaný pád Londýna se smrskne na pár digitálně řítících se budov, pak už se hlavně jde do přestřelek s teroristy. Ve filmu je jedna (noční) bitka, víc z kontaktního boje ukázáno není. Teroristé i jejich hrozby jsou vykreslené (téměř) realisticky, což je celkem odvážné, vezme-li se v potaz fakt, že celý svět je kvůli terorismu v pohotovosti. 90 minut na akční film není zrovna mnoho, zvláště když je úvodní půlhodinka prohospodařená plácáním o ničem a nutným pohledem do agentova soukromí, v němž se těší s těhotnou manželkou na prvního potomka. Následně se to akčně rozjede, s příchodem první akce se to rozjede dobře, političtí představitelé umírají, Gerard Butler jde do akce. Do akce ve vylidněném Londýně. Kam se poděli lidé, to ví jen tvůrci, ale dobrá, sere Butlerův pes (žádného psa neměl, mě nic jiného nenapadlo), ale už nasere, že akce je nejenže málo strhující, ale celkově se nedostaví žádné emoce. Ty tedy padly víc než Londýn. Jedno z mála emočních vypětí představuje scéna, v níž má být sťata hlava amerického prezidenta. Záškodník se chopí mačety...a co myslíte, jak to asi dopadne. Stran hlášek je to hodně nulové, napočítal jsem dvě, plus scénu jak z grotesky. Auto s prezidentem stíhá "motorkářský" gang. Butler nařídí řidiči, aby přibrzdil. Maník na motorce to napere do zadní části vozu, odpadne, Butler procedí hlášku. Celý film nebaví tím cool akčním nátřeskem v R-kovém provedení, jak tomu bylo v prvním případě. Akční scény nejsou nápadité, strhující, film postupně upadá, i když si své akční tempo drží. Akce působí rutinně, nezáživně. I Butler je překvapivě nezáživný. Z pozice producenta měl angažovat rozhodně ostřílenějšího režiséra. Pokud chcete obětovat peníze za kino, můžete to risknout s tím, že žádný jiný akční film v dubnu do kin nedorazil. Výsledek svá očekávání nenaplnil. 60%

Případ pro Chocholouška. Sympatická Američanka Greta je poněkud konsternována, když jí párek pomatených důchodců představí jako svého syna loutku, o níž by se měla starat. Práci chůvy na anglickém venkově si představovala přece jen jinak. Starobylé panství ukrývá dávné tajemství. A někomu tady zřejmě kvalitně hráblo. Jak je to s loutkou vlastně doopravdy, na to si divák bude muset počkat až do finální pointy. Stařečci záhy vyklidí pole působnosti a odjedou. Greta v rozlehlém domě osiří, ale nebude tam tak docela sama. Bude s ní loutka, která jí nedá ve dne a v noci ani vydechnout. V rámci pointy se nabízí hned několik variant, jak diváka v závěru uzemnit. Divák si postupně skládá, jak se to s celou záležitostí kolem loutky vlastně má. Říká si, to bude takhle, ne, to bude tutově takhle. Nakonec je to výsledné rozuzlení celkem jednodušší, než se jeví, tudíž odkrytí všech karet, podlah, zdí i jiných propriet nakonec nemá takový šokující účinek. Ve finále docela přituhne, objeví se i nějaká ta lehce brutálnější scéna, ačkoliv se tenhle horůrek spoléhá na strašidelnou atmosféru (bez příměsi krve) a tajemstvím opředené panství, které je daleko z dosahu nějakých sousedních stavení, uvnitř je vybaveno zastarale a dotek s moderní technologií neexistuje, až na staromódní telefon, který je v podstatě jediným spojením s venkovním světem. Důchodci se s nikým nepřátelí, jedinou jejich "blízkou" osobou je rozvozce potravin, který posléze naváže přátelství s Gretou. Jen od něj se dozvídáme, že podivný pár měl kdysi malého syna, který za podivných okolností uhořel ve věku osmi let. Celá událost dolehla na nešťastníky takovým způsobem, že loutka pro ně nyní personifikuje jejich tragicky zesnulé dítě. Každý rozumný jedinec by se otočil na podpatku a strašidelné sídlo s podivným párem by neprodleně opustil. Ne tak Greta, mající doma také své osobní problémy, hlavně s jejím násilnickým partnerem. Pár navíc za službu solidně platí. Film nenasadí nijak ostré tempo, plouživým tempem sledujeme, kterak mladá dívka postupně propadá šílenému přesvědčení, že strnulá loutka si žije svým vlastním životem. Někteří diváci pomalé tempo nezvládnou, je z filmu postupem času cítit, že je poměrně natahovaný. Ale ta hra na živou/neživou loutku, je celkem zdařile provedena. Netvrdím, že herecké výkony jsou něco nevídaného, ale Lauren Cohen v hlavní roli to celkem solidně táhne. Je fakt, že filmu chybí pořádný odpich, něco takového má až s příchodem finále. Režisér William Brent Bell nijak hororově netápe, horory jsou jeho specialitou. Film neshledávám mimořádným, je solidně natočen, moc financí sice nestál, to mu ale nijak nebrání, aby zabrnkal na nervy. Na můj vkus byl film dost málo krvelačně rajcovní, převládalo mírné pojetí, u hororů to nemusím, vše završeno posledním ultra stupid záběrem. Naprosto jsem alergický na tahle polopatická zakončení. Určitě ale tu loutku budete chtít rozkopat a zadupat do země. A o tom to je. 70%

Holka havaruje v autě, následně se probouzí zraněná v protiatomovém krytu domácí výroby, kam ji umístil odulý chlápek. Ten ji namluví, že venku mezitím došlo ke katastrofě, snad i invazi, kterou nejspíše mají na svědomí mimozemšťané. Vzduch je kontaminován, z bunkru nikdo nesmí ven. Celý film je v podstatě o tom, zda je toto tvrzení pravdivé, či nikoliv. Když se zkříží psychothriller typu Room s prvky scifi typu Válka světů, co z toho může asi tak vzejít. Film na jedno podívání, na který se do kina nevyplatí chodit. Já na něm ale byl. Působil na mě levně, scenáristicky nedotaženě, režie a herecké trio jej zdatně táhlo. Vyjít tohle rovnou na dvd, nebyl bych nijak přehnaně kritický, řekl bych fajn, tenhle formát je pro tenhle film přímo ideální. Je třeba si uvědomit, že v kině platíme většinou za filmy vizuálně atraktivní, dějově bohaté, herecky zajímavé. Tenhle nemá bombastický vizuál, na triky je hodně skoupý, komorní atmosféra převládá, občas se dostaví i klaustrofobický pocit, drtivá většina děje je minimalisticky vystavěna, téměř na úrovni divadelní hry o dvou dějstvích. To první dějství je vzdálenou variací na psycho snímek Room, akorát je to asi desetkrát zajímavější, neb zde nepobíhá nenalíčená šereda s fakanem z džungle. Druhé dějství, do něhož se film násilně překlopí až v závěrečné čtvrthodině, pečlivě a pomalu budovanou atmosféru v uzavřeném podzemním bunkru kazí. Vysvětlí se, jak se to s unesenou Michelle vlastně doopravdy mělo, nevysvětlí se ale několik zajímavých, ne úplně nepodstatných detailů kolem únosce/zachránce. Kolem nepříliš sympatické postavy spasitele, kterou ztvárnil John Goodman, se za tu více jak hodinu vytvoří solidní porce pochybností o jeho báchorce o nastalé apokalypse, vyvstane nejedno podezření ohledně pravdivosti jeho slov a tragickém konci jeho rodiny, a celé to má punc vyhroceného a hutného napínáku. Mluvil ten divný a málo důvěryhodný chlap pravdu, že venku nastal konec světa, vždyť příliš důkazů o tom, že na povrchu došlo ke katastrofě neexistuje (dvě uhynulá hospodářská zvířata+zoufalá ženština viděna Michelle skrz okno bunkru), nebo je to jen starý perverzák unášející mladé dívky na odlehlou farmu. Film všechny náznaky indícií, směřujících k tomu, že Michelle má co dělat s vyšinutým magorem, najednou nechá ladem. Na spoustu otázek tak divák nedostane žádnou odpověď. Pokud o odpovědi nestojíte, můžete jednání scenáristů brát tak, že jen diváka toužili zmást, i když tak činili ne úplně šikovně. Dojezd filmu není nikterak zajímavý. Určitě se nevyrovná dění v bunkru. Tam se sice příliš akčně neoperovalo, klábosilo se, hráli se i společenské hry, ale také se kuly plány, jak se dostat ven a napětí mělo častokrát značně hustou konzistenci než dynamický, avšak rozbředlý závěr, který s ohledem na předchozí dění působil hodně rušivě. Ústřední trio herců hrálo zcela přirozeně. Okatá Mary Elizabeth Winstead v "pážecím" účesu navíc ukazuje, jak správně nosit tílko. A tohle tílko je i hlavní vizuální atrakcí. Jak jsem v úvodu zmínil, nikterak atraktivní podívaná to zrovna není. Scénář není protkaný originalitou, spíše variuje už existující filmy. Dan Trachtenberg může být rád, že se jeho film podíval do kin. Za blbým názvem se skrývá skromný film plný logických děr, který v kinech velký rozruch nenadělá. V závěru zjistíte, zda se skutečně jedná o prequel k filmu Monstrum (Cloverfield 2008). Ale i přes všechnu snahu, kdy se mně několikrát sroloval šourek, jsem nebyl schopen určit stoprocentní dějovou návaznost mezi těmito dvěma odlišnými filmy. 60%

Ucházející "béčko", co jede na umanuté sociální kritice. Na horor se (téměř) zapomnělo. Jo, a "vrahem" byl Tweeter. Maskovaný muž, říkající si L.A.Slasher, šíří paniku po Los Angeles. Bere si na paškál tamní, do sebe zahleděné pseudocelebrity bez talentu, které kamsi unáší. Policie se do celé záležitosti neangažuje, což byl dobrý tah, nezbývá než slávychtivé osobnosti proprat škodolibě v médiích. A je vidět, že celé L.A. má otravných hvězdiček pěkné kvantum, ale má jich také plné zuby. Absolutně nezáleží na tom, kdo se skrývá pod maskou a nažehleném obleku, o tomhle film rozhodně není. Dvojice hereček, Elizabeth Morris a Abigail Wright, přičemž prvně jmenovaná je začínající, druhá méně vytěžovanou, poskytly námět debutujícímu režisérovi Martinu Owenovi. Vzal se nadhled, zápal, fascinace sociálními sítěmi, pár doláčů, aby to vizuálně nevypadalo úplně blbě. Spojit horor s kritikou života slavných v sobě nese úskalí. Pokud by vznikl vyrovnaný film, v němž by byl stejně vyměřený prostor pro ostrou satiru i krvavý horor, byl by to vzácný úkaz.K něčemu takovému nedošlo. Většina hvězdiček, ať už popový zpěvák úrovně Justina Biebera, pornohvězda, nebo třeba hvězda tv reality show, všichni jsou bez výjimky prezentováni natolik povrchně, že divák na ně a na jejich budoucí osud zvysoka kašle. Stejně se jen čeká, jakým způsobem je nenávistný podivín zmasakruje. Jenže kam se poděl avizovaný horor? Sakra, celé se to smrskne jen na pár výhrůžek k uneseným obětem s obvázanými obličeji, minimum krve, ta ostatně připomíná nějaký prošlý džem. Napětí do filmu neprosáklo, na jakékoliv gore už nezbylo z prasátka. Dění filmu doprovází nepřetržité "twítování", které v podstatě nijak užitečné a zábavné není. Do komedie má film hodně daleko, komediálních pasáží je zde ještě méně než těch hororových. Humor zřejmě měla obstarat nejhvězdnější dvojice, kterou zastupuje Danny Trejo a Dave Bautista v rolích ukecaných drogových dealerů. Překvapivě z nich nevypadne nic kvalitně vtipného, ačkoliv je s nimi spojeno jedno překvapení filmu. Film je vlastně jakousi pestrou koláží slávychtivých lidí, kteří snadno propadají iluzi, že jsou dokonalí. A L.A Slasher je zde od toho, aby jim trochu pocuchal nervy, fazonu i sebevědomí. Pokud máte rádi hardcore filmy plné násilí a krve, můžete tenhle s klidem vynechat. Ve výsledku je o něčem jiném. Ale jo, šlo to, celkem nefalšovaně béčková záležitost, co by se ráda rozkoukala po nějaké hlubší myšlence, jenže má k tomu většinou jen (těžko)pádné prostředky. 50%

Víte, proč se rozpadli Jonas Brothers? Jeden z nich začal používat lubrikační gel. Nick Jonas se (ú)spěšně zbavil květáku na palici, vypadá stále jako něco mezi makakem a mravenečníkem a dal si sólovku v thrilleru, který by se mohl v pohodě přidružit k sérii "Nebezpečné hry". Jo, to je tak, když se spustíte s atraktivní vyhublou princezničkou ze sousedství, manželkou (tak trochu neproniknutelně tajemného) zazobance, která je evidentně mimo vaši ligu. Idylka letních prázdnin, sladkého nicnedělání a příležitostných brigád, se náhle může překlopit v hrozbu několikaletého trestu odnětí svobody za (neohlášenou) vraždu, která se začne vznášet nad mladíkovým pérem, posedlým chtíčem. Sexuchtivá vyhublina má totiž dopředu moc hezky naplánované, jak obalamutit naivního týpka, který by jinak o její kundě mohl jenom snít. Tučná životní pojistka jejího manžela za trochu toho divadla v posteli, i mimo ní, přece stojí. A Jonasovi to opravdu kvalitně stálo, i bez rad doktora (lodního) Uzla. Jonas nehraje úplně blbě, dají se mu držet palce, když se kolem něj začne stahovat smyčka podezření. Většinu překvapivých událostí v ději, zvraty ani zvratky bych to přímo neoznačoval, ale celkem neomylně divák odhadne. Pokud jde o erotiku, film ji zobrazuje dost soft. Pokud se tedy řadíte do kategorie Čuňasové, není to nic pro vás. Odhalený zadek Isabel Lucas je maximum, kam se to s explicitností dostane. Film dostal televizní kabátek, je z produkce béčkového Ashoka Amritraje, tudíž nečekejte známou režisérskou personu na sesli. Prakticky neznámá Elizabeth Allen Rosenbaum, jejíž dosud nejlepším filmem byla "holčičkově" pubertální Aquamarine, se osvědčila v tom, že si dala záležet na tom, aby film nepřekročil rutinní televizní standard, který zaujme svěžím hereckým obsazením, nedala nijak extra vyniknout nepříliš objevnému scénáři, který se tváří, že vůbec není recyklovaný. Lepší je si zamrdat boty od bláta než mrdat s nevině vyhlížející blondýnkou, co se tváří, že neumí spočítat dvě péra. 60%