sulimo

Česká verze by stejně byla lepší. Jmenovalo by se to "Best in kometa" a Babiše by zabila jeho slabost pro motýle. Jdu pro antidepresiva.

Usnula jsem u toho.

Nikdy by mě nenapadlo, že jednou dám pět hvězd filmu, který natočila Jolie. Byť jsem si říkala, proč má někdo potřebu točit další film na téma Polpotova režimu, hlavně po tom, co je zjevné, že Vražedná pole jen těžko něco překoná, Jolie ukázala, že to smysl má. Střízlivou dětskou optikou na válku a sick ideologii krutého režimu, bez snahy o větší vysvětlení, vás hodí do šílenosti situace, tak jako se tam ocitli hlavní dětští hrdinové. Citlivě, s decentním soundtrackem a skoro bez dialogů (největší prostor tu mají amplióny hlásající jediné možné pravdy politického náboženství) pozorujete, co se kolem děje, a nechápete, jak a proč jste se tam dostali a co se bude dít v další vteřině, protože i špatný pohled nesprávným směrem je životu nebezpečný. Některé příběhy prostě nepotřebují komplikovanější a ukecanější děj, nepotřebují větší vysvětlení, někdy nechat jet kameru a nechat diváka pozorovat, co se děje, je daleko emocionálnější než polopatické vysvětlování přes strojené dialogy, spoustu krve a emocionální výlevy, kterými si Angelina mrvila svoje předchozí filmové počiny. Berte nebo nechte být. Já jsem překvapená a nadšená.

Zajímavé a silné téma o divokém evropském východě v devadesátkách. Sice filmu hodně ubírá na kvalitě mizerný zpracování a dementní obsazení, ale i tak to stojí za ten čas, už jenom pro zjištění, že na Slovensku v 90. letech by chtěl žít leda ten, kdo ví, že tam žít nikdy nemusí. Jako bonus je pak skvělý pozorovat, jak se tvůrci snaží obsazovat hlavnim aktérům fyzicky podobný herce, ale do role Mečiara obsadí Maroše Kramára, sice jsou oba podobně prkenný, ale jinak z toho byl maximálně facepalm, až to plesklo.

Přehrávající obočí věčně křečovitě vytlemený Emilie Clarke z hlavy jen tak nedostanu. Nejstupidnější romantika roku.

Moc nepobírám zdejší 82% vlhnutí. Kdyby se tohle natočilo tak před 20 lety, asi bych si řikala, že má Bond velkou konkurenci, jenže on je rok 2016 a tohle je tak jeden z nejzbytečnějších seriálů minimálně posledních 10 let - jo, tak dlouho je ten naivní, stereotypní, nepochopitelně natahovanej, devadesátkovej příběh out.

Až budete jednou toužit po pomstě, napište román, krvavý, brutální, odporný, který si klidně sami nemusíte dovolit přežít. List papíru snese všechno, naopak realita vám dovolí méně brutální a daleko nudnější pomstu, samozřejmě pokud nejste magoři. Nicméně pocit uspokojení z toho, jak se vašemu ex hroutí život v permanentní osamělé neštěstí a jediné, co mu zůstane, je jen póza a pěkný hadry, může být ve finále stejný, jako když mu rozbijete lebku kladivem. Nevim uplně jestli je na místě napsat, že Ford je mým oblíbeným režisérem ani po tom, co jsem viděla 100 % jeho filmů (tedy dva), ale jo, asi je. Jeho Single man mě před lety naprosto zdrtil formou i obsahem, v tomhle případě to bylo drcení daleko něžnější a Ford klidně mohl přitlačit, protože románová fikce mu teoreticky nabízela obrovské možnosti vyžít se v pomstě a dovést ji do většího absurdna. Ve finále tedy převládlo uspokojení, ale k tomu až příliš významně dopomohla dokonalá forma. Nicméně i tak se jedná o film, nad kterým budu ještě chvíli přemýšlet, a to se počítá vysoko.

Fukunaga je cvok. Jeho záběr filmových žánrů je neskutečnej a ještě neskutečnější je to, že mu všechno funguje výborně. Tahle záležitost pak není výjimkou. Celkem by mě zajímalo, co k takovému příběhu Fukunagau vedlo, podobných odvážlivců je totiž sakra málo, ale jak jsem psala, je to cvok. 130 minut o válce kdesi v Africe, kde už jich je tolik, že netřeba specifikovat, jaké země se vlastně týkají, pro běžného diváka jsou všechny stejné. Taková generalizace mě na filmu trochu mrzí, jelikož vykresluje Afriku jako jedno velké bojiště. Nicméně se domnívám, že Fukunagovi tady hlavně šlo o tu osobní rovinu Agua, jeho transformaci ze šťastného dítěte ve vraždící stroj pod vlivem událostí a pod vedením šíleného fanatického velitele. Právě ten přerod je tu zásadní, ten zásah do dětství jehoho obyčejného kluka, kterému jsou v jeho věku nějaká země, národ, politika i konflikt ukradený, dokud mu brutálně nevstoupí do života. Fukunaga navíc tuhle změnu servíruje dlouhými záběry do tváří jednotlivců snažící se postihnout asi zbytky dětství, lidství nebo aspoň naděje na něj (trochu mi to v tomhle směru připomínalo sovětské Idi i smotri). V kontrastu s brutalitou obou stran je divákovi, asi na uklidnění, dopřáváno dlouhých záběrů do nádherné přírody, které se konflikt netýká, která dále existuje a střelba tak zde probíhá za zpěvu fauny pralesa a do očí bijící nekonečné zeleně plné života. Přesto mám k lokaci natáčení malou a velmi osobní výtku, neboť je dle mého názoru příliš znát, že se natáčelo v Ghaně, a to ať již kresbami v pozadí odkazující na "slavnou" otrokářskou minulost země, tak proto, že se nemálo scén točí v samotné Elmíně, v Ghaně by se přitom dozajista našla řada jiných lokací, které nejsou tak turisticky profláklé. Na mě tato skutečnost působí rušivým dojmem i proto, že podobný konflikt jako tento v zemi nikdy neprobíhal. Ale to už je asi jen můj problém, který celkové kvality filmu rozhodně nesnižuje, kort pro jedince, který si takových blbostí nevšimne. Závěrem snad jen dodám to, že po shlédnutí si na nějakýho Elbu ani nevzpomenete, byť bez pochyb hraje brilantně. Největší hereckou hvězdou je Abraham Attah, jehož jméno si musim zapamatovat, jakožto asi nejlepšího dětského herce všech dob, fakt si nedokážu vzpomenout na někoho takhle dobrýho.

OMG! Proberte se tu! Dyt nejzajímavější dialogy měli mezi sebou dinosauři!

V českých vodách seriálové tvorby se jedná o nadprůměrnou záležitost, v globálu je to ale průměr průměrů, jehož existenci si už za týden nebudu pamatovat. Nicméně i tak považuji za zajímavéé to, že česká verze má větší spád, dokázala se a nebála se zbavovat zbytečných postav, případně některých charakterových bizárů postav pro děj nepostradatelných. Norský originál na mě navíc působil dojmem, že se jedná o příběh, který by právě v této zemi asi nebylo možné rozehrát tak dobře, jako právě v Česku. Divoká devadesátá léta české politiky a ekonomiky zde totiž tvoří daleko lepší a přirozenější kulisu pro příběh, který se jí skvěle přizpůsobil. Pro mě se v tomto ohledu jedná o příjemné překvapení doprovázené šokem z toho, že se zde natočil takový seriál, který se mi líbí daleko víc, než norský originál. Ovšem když norskou verzi považujete za celkem překombinovanou, nerealistickou a místy silně nepochopitelnou pro množství postav, které tam prostě nemusely být, není vlastně tolik těžké překonat originál i českým Mamonem.