Hall900

Pro mě je zkrátka Besson filmař s velkým F, kterej se nebojí experimentovat takřka se vším. Nevím kde bych na týhle žánrovce hledal chyby. Skutečně: dinamika a originalita scén, styl vyprávění -  to jak divák postupně  odhalujeí v jakém průserů  se hlavni hrdina vlastně nalézá a  vlastně vůbec Landry Jones a i ty psy. Všechno tady funguje na jedničku. Navrh chytrá zábavná kamera. Luc to při stopáži pod dvě hodiny drží na uzdě, což je samo o sobě šílený. Říkal jsem si že tomu chybí jediný - zajímavej konec a ten mi do hlavy vtlačil vzpomínku na devadesátky a Ghost Dog :  The Way of the Samurai. In the Kamigata area, they have a sort of tiered lunchbox they use for a single day when flower viewing. Upon returning, they throw them away, trampling them underfoot. The end is important in all things.

Tady všechno tak nějak minimalisticky fungovalo v epickém měřítku.  Pánové Arcel - Jensen  jsou zkrátka jedni z nejlepších vypravěču svojí generace.  Od Idy Jassen nic neznám ale kontaktu s její knihou bych se asi nebránil. Možná jsem ovlivněn nádhernou Amandou Collin která tady po Rise with wolves vystřídala další sexy suit a já jsem si musel jít ven zaběhat. Nebo epickou hudbou, co na konci už zněla podobně epicky  jako Mansell ve formě. Proč u nás neumíme natočit dobrý historický film?  Možná protože přání je otcem myšlenky ale myšlenka by měla být také otcem filmu.  V tomto případě smířit se s chaosem a užít života jaký je a jaký se nám líbí.

Popeball..

Americký Spalovač mrtvol z kterého máte chvílemi pocit jako z Věci od Carpentera.  Mimo? Ani ne. Míra znechucení byla víceméně stejná. Navíc jako málokterý filmek vás Flower Moon donutí zamyslet se co je to ta naše kultura a co nás v ní tvoří ctihodnými. Dokážeme to z podstaty naší výchovy vůbec? Nebo civilizavaného člověka poznáte tak že se chová "civilizovaně" a pokud možno tak si u toho nezamaže ruce. Scorsese vyhrál. Počkal si na tu správnou chvíli a v ustraní střelil kryptofašistyckého myšáka do týla,. Přitom Martin jenom tři a půl hodiny pohovořil o naší přirozenosti.  Narozdíl od Oppenheimera jsem si nepřipadal jako když film produkovala hodinářská firma nebo jako když mi výbuch po druhé hodině filmu vysál z místnosti všechen kyslík.

Hrozně se mi líbí že Curtis vlastně dělá to ,co v dokumentu popisuje jako postup při tvorbě AI. Sype do uživatele fůru dat a ten si vytváří vzorce které zná ze "svojí reality". Anebo vypráví příběhy. Dříve se tomu říkalo historie. Ale čemu se dá dnes ještě věřit? Sobě samému?  Možná je to celé o tom desetkrát zaklepat a dostat zob,. Možná je to o tom věřit. Nejkrásnější na tomhle dokumentu je že síly, ( napadení Ukrajiny Ruskem, umírání důchodců na vlny veder na jihu, viry, peníze, mafie, banky kulturní války, narcisové proti altruistům, bitcoin, Pokemon Go) i v tuto chvíly mutují a vyvíjejí se stejně jako tento dokument a můžete je v této době  sledovat na bok, vzhůru nohama, pozpátku, klidně v jiných filtrech a stejně většina  z nás na spoustu z toho co vidí nedostane odpověd. Nebo je můžete nechat dál mutovat ve své mysli. A to dělá z tohoto díla až organickou věc.

Upřímně s touhle sestavou se nedalo čekat nic jiného. Nepamatuju že by Valiée někdy udělal chybu a dnes je bohužel už jasné že neudělá.  Pro Amy Adams je to důkaz že je jeden z nejlepších herců svojí generace. A Flynn zpočátku za tepání LCD Soundsystem a Led Zeppelin pozvolna ukrajuje a nakonec násilně řeže do světa a nitra hlavní hrdinky a tom co sama o sobě ví. Je to zatraceně pekelná jizda  ve starém Volvu plná chlastu, oxycontinu, éterických stvoření na bruslích, různých rozpouštědel, chladících kapalin obklopená fůrou ženské krutosti kterou mnozí z nás od narození znají coby lásku.

Film křehký a roztomilý jako jeho hlavní hrdinka . O čekání ve svých světech, snaze v nich zůstat a nikdy nedospět do bodukde si musíte všechno zjednodušit nebo být jednoduše jiný. Protože když je vám osmnáct můžete cokoli  a vidět svět jakkoli. Než to všecko někam zmizí jako  ten chlapík co čeká na svůj autobus.

George Hanson : They're not scared of you. They're scared of what you represent to 'em. Billy : Hey, man. All we represent to them, man, is somebody who needs a haircut. George Hanson : Oh, no. What you represent to them is freedom. Billy : What the hell is wrong with freedom? That's what it's all about. George Hanson : Oh, yeah, that's right. That's what's it's all about, all right. But talkin' about it and bein' it, that's two different thangs. I mean, it's real hard to be free when you are bought and sold in the marketplace. Of course, don't ever tell anybody that they're not free, 'cause then they're gonna get real busy killin' and maimin' to prove to you that they are. Oh, yeah, they're gonna talk to you, and talk to you, and talk to you about individual freedom. But they see a free individual, it's gonna scare 'em.

Málokterý seriál má pár posledních minut tak geniální jako Barry. Dokážou shnout myšlenku seriálu s až Lynchovskou jízlivostí. Čert vem co se ve čtyřech sezónách stalo. Vývoj postav, jejich lidskost s kterou chybují, snaží se přežít, umírají , utíkají, vrací se na místo činu, snaží splnit si svoje sobecké cíle, najít vlastní smysl, postavit se nečekaným situacím atd. atd. Na konci to stejně nikoho nezajímá. Chceme vidět hrdiny bez bázně a hany ,pupku a vany, a zlořády prohnilejší než hniloba. Herec je vždy hezčí než originál a hrdinové jsou pohřběni s veškerými poctami. R.I.P Barry Berkman.

Five stars. One hundred percent consumers satisfaction. Lindelof se svojí po Watchmanech další metou.  Opět se odehrává v alternativní realitě a opět je ta realita zatraceně zábavná. Betty Gilpin má zase  to správné charizma polobohyně, co jakoby vystoupila ze stránek komiksu, A to tady ani nemusí nosit wrestlerský spandex jako v Glow.  Jo. V obou případech famózní výkon.  A komu by nestačila jeptiška , dostane i kovboje, Papeže ,Ježíše, algoritmus,Shredingera i s kočkou, kouzelníka, Duke Nukema, velrybu, svatý grál a bělouše. But remember : Comfort is no reason to ignore a reality.