Magyar

.. tam, kde včelky lééétajíí ..

Jaká je tvá funkce? - Poznat tebe. ___ Naděje, že na konci není jen chlad, prázdno a samota, ale náruč, do které spočineš, a kterou budeš. Ta nejkrásnější iluze našeho mozku.

Alexander: Ale oni se neobětovali kvůli tobě. Byla to jejich biologická potřeba. Já: Nejlepší motivace je deadline. Bůh: Pšššt, spoiler!

POZOR, SPOILERY. Umím si představit, že ten moment, kdy se hlavní hrdinka vymění se svou sestrou - dvojčetem, která místo ní odpyká její trest ve vězení, leckoho znechutí. Pche, tohle přece v životě není možné! Jak naivní! A žena navíc odjíždí adoptovat malou holčičku do cizí země zmítané lidskými i přírodními nepokoji. Boha jeho, vždyť přece není JISTÉ, že ji holčička přijme, nebo že si ji žena bude moci hned odvést, a nějaké úřední procedury a kdesi cosi, no nechme toho, hodně práce pro vzdušné zámky..  A přitom ve skrytu duše netoužíme po ničem jiném: Po magických okamžicích, kdy se plní naše sny. /// Kdo se toho může vzdát? Někdo, koho život naučil v nic nedoufat. Komu někdo příliš často říkal: Běž touhle cestou. Co si myslíš, že najdeš jinde? Nebuď naivní. Svět je zlý a nic na tebe nečeká. Kolem je jenom zmar a faleš.. A on jde. Nic jiného nezná. Až dojde na konec té cesty, která vůbec nebyla jeho. /// Vzpomenu si vždycky na ty žaludy, které v ohromujícím množství padají v "Antikristovi". Buší do střechy, kutálí se a hnijí: Tolik zbytečné energie vniveč! Chaos vládne! Neúčastni se toho! Pokud se ponoříš do té scény zmaru, unikne ti důležitý detail: Je to podmínka toho, aby maličká část z nich mohla zakořenit a vyrůst. /// To je důvod, proč si uchovávat naději, proč hledat, co je tvoje, proč si dovolit snít, když je to tak "nebezpečné" a "hloupé". Protože je to jediná možnost - jak ŽÍT. Je to síla, která tě udrží naživu v těžkých časech. Vzdát se naděje, to je marnění života. A stejný vzor předáš svým dětem: Život je tak těžký! Tvoje sny jsou směšné! /// A tak se žena brodí rozvodněnou řekou, s holčičkou v náručí, spolu s ostatníma lidma, kteří opouštějí autobus uvězněný uprostřed zatopené silnice, a ví, že to bude dobré. //// Omlouvám se za kostrbatost. Už jsem dlouho nepsala. Pro lepší zážitek ze čtení doporučuju komentář JitkaCardova.

Růst bolí. Ale jít na další level musíš, to se nedá nic dělat.

Můj život v kostce.

Skvělé od začátku až do konce!

Jedna hvězda za mě.

Vtipná a velmi neobvyklá oslava života a jeho různých projevů a forem.

Nenadchne, neurazí. Asi mi osobně vadí příběhy, ve kterých postavy komentují cokoliv, co se jim děje, slovy OK nebo hm, a to i v zásadních situacích, na které navíc film diváka připravuje dlouho dopředu. To nemluvení ve chvílích, kdy se chce naopak křičet, nicméně může značit jak zkratku pro obtížnou komunikaci s rodinou, tak i vnitně přítomnou, nicméně nepřiznanou neochotu cokoliv měnit. Taková velmi civilní variace na supermanské téma "buď sám sebou".