Magyar

Jaká je tvá funkce? - Poznat tebe. ___ Naděje, že na konci není jen chlad, prázdno a samota, ale náruč, do které spočineš, a kterou budeš. Ta nejkrásnější iluze našeho mozku.

Růst bolí. Ale jít na další level musíš, to se nedá nic dělat.

POZOR, SPOILERY. Umím si představit, že ten moment, kdy se hlavní hrdinka vymění se svou sestrou - dvojčetem, která místo ní odpyká její trest ve vězení, leckoho znechutí. Pche, tohle přece v životě není možné! Jak naivní! A žena navíc odjíždí adoptovat malou holčičku do cizí země zmítané lidskými i přírodními nepokoji. Boha jeho, vždyť přece není JISTÉ, že ji holčička přijme, nebo že si ji žena bude moci hned odvést, a nějaké úřední procedury a kdesi cosi, no nechme toho, hodně práce pro vzdušné zámky..  A přitom ve skrytu duše netoužíme po ničem jiném: Po magických okamžicích, kdy se plní naše sny. /// Kdo se toho může vzdát? Někdo, koho život naučil v nic nedoufat. Komu někdo příliš často říkal: Běž touhle cestou. Co si myslíš, že najdeš jinde? Nebuď naivní. Svět je zlý a nic na tebe nečeká. Kolem je jenom zmar a faleš.. A on jde. Nic jiného nezná. Až dojde na konec té cesty, která vůbec nebyla jeho. /// Vzpomenu si vždycky na ty žaludy, které v ohromujícím množství padají v "Antikristovi". Buší do střechy, kutálí se a hnijí: Tolik zbytečné energie vniveč! Chaos vládne! Neúčastni se toho! Pokud se ponoříš do té scény zmaru, unikne ti důležitý detail: Je to podmínka toho, aby maličká část z nich mohla zakořenit a vyrůst. /// To je důvod, proč si uchovávat naději, proč hledat, co je tvoje, proč si dovolit snít, když je to tak "nebezpečné" a "hloupé". Protože je to jediná možnost - jak ŽÍT. Je to síla, která tě udrží naživu v těžkých časech. Vzdát se naděje, to je marnění života. A stejný vzor předáš svým dětem: Život je tak těžký! Tvoje sny jsou směšné! /// A tak se žena brodí rozvodněnou řekou, s holčičkou v náručí, spolu s ostatníma lidma, kteří opouštějí autobus uvězněný uprostřed zatopené silnice, a ví, že to bude dobré. //// Omlouvám se za kostrbatost. Už jsem dlouho nepsala. Pro lepší zážitek ze čtení doporučuju komentář JitkaCardova.

Alexander: Ale oni se neobětovali kvůli tobě. Byla to jejich biologická potřeba. Já: Nejlepší motivace je deadline. Bůh: Pšššt, spoiler!

Jedna hvězda za mě.

Sonda do života člověka, který se snaží žít "správně", v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím, v klidu, radosti a cti (i když ne přímo v počestnosti), čímž přispěje ke tragédii. Film vhodný pro všechny, kteří si myslí, že lidská práva jsou jen teorií někde na papíře a zdravý selský rozum nám přece úplně stačí. Nádherná ukázka toho, že "zdravý selský rozum" nemá funkci nástroje změny (třebas k lepšímu), ale přežití (třeba i ve strašných podmínkách).

Investigativní novinařinu si představuji například takto.

Co je silně zakořeněno ve správě věcí veřejných? Přesvědčení, že ti, kdo žijí v nepříznivé sociální situaci, si za svou situaci můžou sami, a podpořit je je ztrátou času, peněz a konec konců i své dobré pověsti. To je tou největší překážkou, která brání zlepšení a naopak situaci ještě zhoršuje. To je vidět od vlády až po města. Zužování problému pouze na anticiganismus, čehož se dopustili tvůrci dokumentu, je dost nepřesné. // Že se do dávek na bydlení, tj. do hašení důsledků a neřešení příčin, lijí miliardy ročně a částka pořád narůstá, takže pak někdo přijde s "řešením" - snížit dávky? Že je potřeba dalších sociálních služeb, na jejichž provoz drze čerpáme z evropských fondů a radujeme se, jak jsme ušetřili ze státního rozpočtu (co až podpora skončí, neřešíme, nepotřebujeme)? Že neřešením problému sociálního vyloučení celých rodin a skupin lidí (a Romů ve značné míře) narostl za posledních 8 let počet sociálně vyloučených lokalit (tj. části měst se v ně proměnily) třikrát? Dosavadní odpověď ze všech stran zní: No přece nebudeme pomáhat sockám. // Pokud se u nás sociální politika bude nadále brát jako něco "za zásluhy", "za slušné chování" a ne jako soubor nástrojů a opatření, která v důsledku vedou k sociální a ekonomické udržitelnosti celé společnosti, snad nechci ani vidět, kde budeme za dalších deset, dvacet let. ___ Anticikánské vtipy zasílané mailem nebo protiislámské hoaxy vyvěšované na nástěnky na chodbách ústředního orgánu státní správy nejsou žádnou výjimkou. Personální složení úřadů se podle mě nijak významně neliší od struktury běžné společnosti. Zaměstnanci věnující se sociálnímu začleňování jsou lidmi, kteří kolegyni s vietnamským jménem říkají Ťing ťong, bráni jako ti naivové, co mají rádi cikány a bezdomovce. Na konferenci o možnostech a nástrojích sociálního začleňování v obcích jde první otázka (tedy vlastně druhá, první jde na uprchlíky) na to, co s lidmi, kteří se začlenit "nechtějí". Ne aby starosta řekl, co obec udělala, jakou má znalost o problémech na svém území, jakou podporu nabídla, s jakým výsledkem a dotázal se, co dělat lépe - ale proč se obec má starat o někoho, kdo "nechce". Co s tím? ___ Anticiganismus je jen součástí tohoto obrovského problému, ale podle mě nikoliv strukturalizovanou a ne vždy přítomnou. Nicméně v žité realitě je romská etnicita v přístupu k bydlení nakonec téměř definitivní stopkou. Ne sociální nebo finanční situace, prostě "cikány tu nechceme". Že tu tahle bariéra stojí, je ověřený fakt a je třeba se s ním popasovávat. Ale trochu jiným způsobem než aktivismem postaveném na nutně podezřelém hesle "my jsme svatí, za všechno můžou oni", jen z druhé strany. To v důsledku jen podporuje představu, že někdo musí být takový nebo makový, aby mu jiný pomohl. Nakonec jen další alibi pro nicnedělání.

Skvělé od začátku až do konce!

Vtipná a velmi neobvyklá oslava života a jeho různých projevů a forem.