lucascus

A já se holt nemůžu přidat k té negativistické vlně, která se tady povětšinou vede. První polovina filmu byla hodně silná, bavil měl Ben Foster i Til Schweiger, kterým jsem prostě ten středověk věřil. Kostýmy i prostředí mě do temnoty středověku taky dokázaly protlačit. První polovina film byla, myslím, dobře zvládnuta i historicky (minimálně kontextem), přestože množství děje vychází z čiré fabulace scénáristy. Mocenské intriky mezi Rožmberkem, Václavem a Zikmunde a jejich poskoky byly zajímavé a ženská (sic smyšlená) postava dobře tyto události propojila. Škoda jen, že film nebyl více propojen s Husem a prostředím Prahy. Rovněž mě zklamalo to hradní prostředí - král, trůn, a kolem prakticky nikdo, to tam na tom dvoře seděl jako sám? :) Scénu se lvem nekomentuji - nepomohla ničemu a působí směšně. Ve výsledku fajn film, který stojí za to zkouknout.

Přetvářka a pozlátko západní společnosti, moderní doby a blahobytu proti všednosti, nádeničení a každodennosti - mění se prostředí, role se obracejí, charaktery přetvářejí a hnacím motorem je vždy touha být u vesla (či alespoň chuť přežít).

Naprostý souhlas s tomešem, opening i závěrečná taneční scéna v bazéně jsou silně nadprůměrné, zbytek filmu lepší průměr. Dalo by se z příběhu jistě vytěžit více, na druhou stranu je asi fajn, že to tvůrci nepřepálili a neudělali z toho nějakou LGBT selanku.

Velké drama o absurdnosti a zbytečnosti války. Předchozí adaptace jsem neviděl, román jsem nečetl, takže nemám možnost porovnávat. Ale vnímám jako záslužné to, že se tvůrci vyvarovali patosu, film pojali věcně až dokumentárně, dali stranou zbytečné milostné linky, a do popředí postavili válečnou zákopovou vřavu. Bez jakéhokoliv soucitu se kteroukoliv postavou...

Ač je zde již patrné první tání, přesto je film částečně agitkou, ovšem s psychologickým a hlubším podtextem. Postavy přemýšlejí, postavy se vyvíjejí - jaké osvěžení narozdíl od padesátek. Musím ocenit nádhernou kameru, bych jsem uchvácen podhledy, nadhledy, roztřesenou i rozmazanou kamerou, perspektivu vidění postavy - kamera vzhůru nohama při pádu postavy, zazoomování na detaily, nádherná práce se světlem a stínem a bezesporu krásné zachycení přírodní scenérie. Ovšem s čím jsem opravdu měl problém, tak to byly dialogy. Nesmírně šustily papírem, někdy působily nedořečeně, místy nechtěně směšně. Jinak Kačer s Fašungem paráda, radost na ně koukat.

Točit fetišistické filmy o filmech, hercích, hollywoodském pozlátku mi mnohdy prostě přijde jako zhůvěřilost. To co jsem právě viděl, je film o rozmluvě duše s tělem. Kamera ukazuje momentální stavy MM, třese se při kopulaci, rozmlžuje se při alkoholovém či drogovém opojení, ukazuje jasné barvy v nemnohých chvílích radosti, ukazuje černobílé výjevy během duševní i tělesné samoty. Není to film o Marilyn, ale o ženě, která toužila nalézt štěstí, ale našla ho až za hranicí svého pozemského života. Labilita zděděná po matce zesílí nezvládnutou slávou, a jedinou rolí Normy Jeans je vlastně MM, a tu zahrála na jedničku. Pět je asi moc, ale nějak mám potřebu zvýšit zdejší hodnocení.

Tělem chlap středního věku, mozkem ještě nestálé dítě. Chlapák, který se nedokáže ohlédnout zpět do minulosti, a nedokáže si ani naplánovat budoucnost dál, něž pět dní dopředu. Celkem příjemná fasáda mu zajišťuje to, že na něho letí fajn buchtičky, ale kam takovýto život může vést? Jakou cenu má bezstarostnost? V nejvíce zaprděný díře v celých Státech? Zajímavé, hodnotné a s nadhledem!

Nádherné vizuálno, jakož i zvuková stopa. Střípky ze života “malostranského ďábla”, nikoliv klasický životopisný film. Herecké výkony velmi dobré, aura kolem postavy Arvéda perfektní, nicméně k té páté hvězdičce něco chybí, a sám nějak nemůžu přijít na to, co. Vojta Mašek je nicméně génius, jeho komiksy sjíždím už hodně dlouho a film v jeho scénáři i režii - no to je prostě lahůdka.

7

Velký ruský epos o nekonečnosti absurdity, byť ukryté v horečnatém přeludu, roztříštěné fabuli do několika vrstev, která se však až nebezpečně cyklicky propojí v závěru. Ze všech těch karikatur/postav však prosvítá paradoxně emoce a cit, touha žít, byť mnohdy však nenaplněná dle vysněných představ. Děda Mráz volá svou Sněhurku, ta je však pod nablýskaným kostýmem niterně prázdná, Petrovov se zase zacyklil v nekonečné smyčce, a nedokáže přinést dokonalý život svému synovi, jelikož opakuje totožné chyby, kterých se na něj dopouštěli rodiče v dětství. A tak zbývá pouze snaha a víra v to, že se vše jednou změní...