lucascus

lucascus

Lukáš Kowala

okres Frýdek-Místek


13 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Král z ostrova Bastøy (2010)

    Další důkaz, že skandinávský film je v současnosti nejlepší na celém světě. Jestliže Hollywood měl svou zlatou éru ve čtyřicátých letech, Itálie vládla filmu v padesátých letech, Československo v letech šedesátých - tak nyní je to jednoznačně ve prospěch severských zemí - zde pak konkrétně Norska. Už dlouho se mi nenaskytl pohled na tak kvalitní film, především pak s kvalitním scénářem, skvělým hereckým obsazení (především pak v chlapeckých rolích!), dokonalou hudbou, dobrou prací kameramana, výtečným střihem.. Bestialita strážců nezná mezí, asi v žádném jiném filmu u mě nevyrostla taková touha po pomstě, jako zde. Pozor spoiler! A když chlapci věšeli toho sviňáka, dostal jsem alespoň maličký pocit zadostiučinění. Spravedlnost holt na světě neexistuje, jelikož norská armáda opět sjednala pořádek, ovšem i ta maličká jiskra naděje na konci divákovi ukáže, že žádný boj není marný. Nádherný filmový zážitek!

  • poster

    Maléna (2000)

    Bellissima Bellucci! Celý film je jen a jen o Monice, kdyby ho zahrála špatně, tak je špatný. Jenže ne, ona to zvládla!

  • poster

    Agora (2009)

    Film o tom, jak je lidstvo nepoučitelné... Dochází k hádkám a rozporům mezi pohany, křesťany a židy. Navzájem na sebe házejí špínu a zapomínají na pravou podstatu toho, proč je pro ně jejich náboženství důležité. Filozofka Hypatia dochází k významným objevům, k vrcholu tehdejší vzdělanosti, zatímco ostatním zatemnila mozek fanatická víra ani ne tak ve své bohy či Boha, ale v jejich vlastní schopnosti a rovněž i touha po moci. Jsem šťastný, že se tento film natočil, skýtá opravdu velkou hodnotu mezi tím vším odpadem, co se v poslední době natáčí.

  • poster

    Černá kniha (2006)

    Hezký koprodukční filmík, možná místy trochu zmatený a málo věrohodný, ale mě se to líbilo. Je to hodně chytlavé a komerční účel to určitě splnilo.

  • poster

    Dozvuky (2012)

    Po dlouhé době jsem měl možnost vidět opět velmi silný film. Habermannův mlýn 21.století - aneb celá vesnice nenávidí Józefa Kalinu, který vypadá na první pohled jako podivín, jediné oč mu však běží, je vypátrat historii, která obklopuje tajemnou ves. Ovšem pravda může být někdy bolestivější než sladká neznalost. Z emigrace se vrací Józefův bratr Franciszek, aby se dozvěděl, co se s bratrem stalo. A posléze začínají rozmotávat nitky, které vedou až k hrůznému objevu - k objevu, který souvisí s každý obyvatelem vesnice, ale i s nimi samotnými. Tento film, který vyvolal v Polsku bouři nevole (neboť ukazuje život Poláků bez příkras, bez heroismu, bez vlastenectví a bez samochvály), si určitě zaslouží větší pozornost. To, že je Maciej Stuhr perfektní herec, jsem věděl už dávno, ale nyní se zaměřím i na Ireneusze Czopa, který svou roli rovněž zvládl s grácií.

  • poster

    Zahraniční aféra (1948)

    Německá bohyně Marlene Dietrich a její američtí chlapci - další z dokonalých filmů Billyho Wildera. Jinak role M.D. mi maličko připomíná naši Lídu Baarovou (i ona byla milenkou předního nacistického pohlavára, i ona si po válce přivydělávala za barem, i ona svedla amerického důstojníka). Jinak zaujme i dokumentární hodnota poválečného zbombardovaného Berlína. Je až neuvěřitelné, že kdysi tak slavné město mohlo takto dopadnou.

  • poster

    Velká nádhera (2013)

    Velký filosofický film 21.století o spisovateli, který přišel o svou inspiraci hned poté, co vydal svůj první a zároveň poslední román. Následně probíhá "hledání" velké nádhery, která se však prolíná celým filmem, od počátku až do konce. Režisér nás opájí Římem - městem měst. Ukazuje architektonické skvosty, ale nejen ty. Vidět můžeme i to nejlepší, co se v Itálii zrodilo, ať už jsou to ženy, příroda či západ slunce. Nádheru ovšem můžeme i najít v utrpení a bídě (viz 104letá světice, která zřejmě přes veškerou bídu našla svou velkou nádheru), někteří velkou nádheru najdou ve smrti (zfetovaný mladík, který našel své publikum až na vlastním pohřbu), někteří najdou svou nádheru v pomoci druhým (římská kráska, pro kterou sex už přestal být smyslem života) a jiní (hlavní postava filmu) ji najdou v životech lidí kolem sebe a koloběhu světa, který se stává věčnou inspirací. To vše za přispění perfektní vážné hudby, jež tvoří úctyhodné kulisy filmu. Řím II. - chtělo by se říci, a zároveň vzpomenout na podobně laděné dílo italského mága Felliniho. Kéž by se jednou něco tak velkolepého natočilo o Praze...

  • poster

    Serge Gainsbourg (2010)

    Film, který jsem už dlouho potřeboval vidět. Film o pozoruhodném člověkovi, který sem tam magoří, ale většinu času žije bohémským životem, vytrženým z kontextu 20.století. V každém desetiletí si svérázně proplouvá okolím, dostává ty nejlepší ženy (božskou BB nevyjímaje), tvoří tu nejlepší hudbu a přesto bojuje se svými komplexy. Více takových filmů, více kvalitních filmů z francouzské produkce... Nedá se svítit, Frantíci prostě mají charisma, šarm a eleganci - a to je to, čeho se nám v amerických filmech nedostává.

  • poster

    Dogville (2003)

    Rozsekalo mě to. Se vším všudy.

  • poster

    Hon (2012)

    Film, který nastavuje zrcadlo naší současné společnosti. Současné demokratické principy pohlcují své tvůrce a propagovatele. Dítě mluví vždy pravdu, a to i tehdy, když tato "pravda" může zničit život určitého člověka, jedince, individualisty. Dítě je křehké stvoření, které se samo neumí bránit, proto je na místě, aby se za něj společnost postavila, ale za jakou cenu? I za cenu nespravedlivého odsouzení člověka, který kdysi také býval dítětem? Kdo se postaví na jeho stranu, kdo ho pochopí, kdo mu porozumí? A přestože spravedlnost nakonec zvítězí, nezanechá už to na dosmrti šrámy na duši daného jedince? Takovéto otázky si musí klást divák tohoto filmu. A Mads Mikkelsen opět ukázal, jak mistrně dokáže vylíčit stavy lidské duše, a přesto k tomu používá to nejcivilnější herectví. Protipólem, ovšem stejně dokonalým, byla Annika Wedderkopp, která celou situaci ukázala z dětského pohledu, plného nevinnosti, ale i plného dětské fantazie, která dokáže zajít do neprozkoumaných dálek. Já osobně pak nikdy nezapomenu na scénu z půlnoční vánoční mše v kostele - kde lidé, falešně si hrající na zdánlivou zbožnost s klidem v duši, dokážou myšlenkami zabíjet. Hořkosladký konec si na nic nehraje, ukazuje čirou skutečnost.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace