RakeW

Jako nostalgická vzpomínka to vcelku funguje, za to dík. Jinak kluci měli docela slušně našlápnuto, ale chtělo to víc kvalitnějších vtipů a ještě víc kultovních hlášek a sehraných situací ze hry. Technicky naprosto v pořádku, herecky adekvátní, o Peťanovi slyším poprvý. Závěrem přidám jednu citaci z těch, které mi ve filmu chyběly: Honster: "Tak do toho, začínají mě svrbět prsty." Crocker: "Tak se poškrábej o nějakou punji!" Honster: "Jestli nějakou najdu, vrazím ti ji do prdele, doktore, co ty na to?" Defort: "Jooo, tak to bych chtěl vidět!"

Nahrávání vzpomínek mrtvého muže rovnou do mozku živého muže, dálková ovladačka amerického raketového arzenálu, agenti FSB střílející uprostřed Londýna, dcerka v ohrožení, Kevin Costner, Tommy Lee Jones, Gary Oldman... V podstatě chybí už jen Nicholas Cage. Party like it's 1996.

Koncentrát čisté devadesátkové akce s devadasátkovým lookem, devadesátkovou muzikou a devadeskátkovou tupostí.

Nedává to moc smysl, Sergiovi se to občas takřka roztomile vymkne z rukou a Nerův Švéd vypadá v závěrečné zpomalovačce jako Pavel Zedníček. Jenže když holt máte pro zapaťácké špageťáky se spoustou kouzelných postaviček slabost, tak vám uvedené může vadit jen těžko. Třetí, třebaže asi nejslabší spolupráce režisérské a herecké legendy žánru ty koule prostě pořád má. A podvratný revolucionářský ústřední marš si zaslouží samostatnou hvězdu navíc.

Velmi působivé... Herci, kamera, akce, hudba, tempo... Jenže se za tou hutnou atmosféru schovává řada zjevných nesmyslů, které v takto realisticky střiženém policejním thrilleru nemají co dělat.

Krvavých pět hvězd poprvé, krvavějších pět hvězd podruhé, méně krvavé čtyři hvězdy potřetí...

Vítězství formy nad obsahem, příklad č. 1035? Podívaná lahodící oku i uchu, která mi stylem i tak nějak "jemnějším" nenuceným přístupem vlastně sedla víc než letošní konkurence v podobě brutálního pubertálního křepčení od Ritchieho bývalého souputníka. Naneštěstí neuvěřitelně stylová United Network Command for Law and Enforcement vznikla tak nějak mimochodem během jednoho né zase tak úplně zajímavého dobrodružství, které by zrovna Harry Hart zvládl v polovičním čase levou zadní oxfordkou a možná by si ani nemusel otevřít deštník. Kupodivu to ale ve mně trochu zraje, protože bezprostředně po projekci jsem měl dojem, že jednou stačilo, ale teď po napsání komentáře a poslechu bombastického soundtracku mám fakt chuť se na to podívat znovu... Pro fanoušky No One Lives Forever samozřejmě naprostá povinnost. // Po druhém zhlédnutí zvedám hodnocení na "pocitových" pět hvězd a uděluji čestné uznání za nejlepší špionážní film roku.

Barely Lethal je v první řadě promarněná šance na slušnou moderní teenage komedii. Několik světlých lehce originálních či vtipných momentů obklopuje temnota klišé, nudy, stupidy a povinných prvoplánových popkulturních odkazů. Hailee postavy jako 83/Megan určitě sednou (a seknou), ale měla by je hrát podle jiného scénáře. Jeden z hlavních problémů tkví v tom, že celý nevyvážený slepenec scén jak z několika různých filmů očividně nemá zcela vyjasněnou cílovou skupinu diváků. Tvůrci zřejmě chtěli, aby se bavili mladší i starší, holky i kluci... Jenže nakonec se všichni tak nějak otravují. Prostě vaughnovka těžce bez vaughnovské šťávy.

Má to vizuální i hudební mouchy, ale iniciační corrida s Morriconem si sama o sobě vysloužila pět hvězd a místo ve zlatém fondu kinematografie.

Kouzelně natočená i zahraná historka z těžce mccarthyovského Západu.