Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Sci-Fi

Poslední recenze (32)

plakát

Duch ve stroji: SAC_2045 (2020) (TV seriál) 

Původní SAC pro mě byl mezníkem v televizní tvorbě, díky kterému se ze mě stal i fanoušek anime. Naneštěstí jsem časem zjistil, že je to také velice unikání anime, byť jsem viděl nespočet dalších anime titulů, které byly výjimečné, ale zase v jiných směrech. Proto jsem příliš nechápal cestu, kterou se Kendži Kamijama (režisér) vydal, v poslední době mi přišlo, že tvoří jen 3D předělávky retro superpower anime, které měly tu nevýhodu, že v nich chybělo to, co dělalo SAC v mých očích tak skvělý a sice silný scénář. Po zjištění, že se chystá nová série, tak mé nadšení poměrně rychle opadlo stejně jako u asi většiny lidí, když první trailery ukázaly, že se také bude jednat o plně 3D anime. Zejména design Motoko působil velice odlišný od původního seriálu, prostě vypadala příliš mladě, přišlo mi, že k ní ani původní hlas nemůže sedět. K prvnímu dílu jsem tak přistupoval s velkou skepsí. Naštěstí však mohu říct, že se mé obava nepotvrdila, byť je přechod do 3D v prvních chvílích zvláštní, poměrně rychle jsem si na něj v tomto případě zvykl, ano postavy se občas pohybují poněkud toporně a jejich mimika není na takové úrovní jaká by mohla být, ale pokud je to cena za úžasné detailní backgroundy a plynulé (25 FPS!) akční sekvence (při kterých kupodivu neplatí topornost pohybu postav, takže mám pocit, že motion capture byl použit především na ně), jsem ochoten tuto cenu zaplatit. O to víc mě pak mrzí určité pokrytectví a zaujetí otaku komunity, která snižuje hodnocení zejména kvůli zevnějšku (podobně jako například u skvělé Aku no Hana) a doslova si vymýšlejí jak sérii co možná nejvíce ztrhat, to že někomu vadí 3D se ještě dá pochopit, ale pokud jeden z nejvíce kladně hodnocených komentářů na zahraniční databázi hovoří o tom, jak je příběh slabý oproti předchozím sériím a jedná se jen o snahu zalíbit se západnímu publiku a že je zde málo Motoko a ostatní postavy jsou zde jen do počtu, říkám si, co takový člověk na původní sérii vlastně viděl, jestli nějaké anime působilo „západně“ pak je to SAC, Kamijama nikdy nijak neskrýval fascinaci západní kulturou s nejrůznějšími odkazy na ní ve svých seriálech, Motoko byla v sérii vždy profesionál, nikdy to nebyl „hlavní hrdina“, kolem kterého se vše točilo, stejně tak o ostatních členech týmu jsme se něco osobnějšího dozvídali jen v několika stand alone epizodách, rozhodně to tedy nikdy nebyla série o postavách. V čem seriál v mých očích zářil bylo detektivní drama v uvěřitelném nečernobílém světě blízké budoucnosti, jakmile se sekce 9 po prvních dílech dala opět dohromady cítil jsem se jako doma, opět tu máme rychlé analyzování a řešení krizových situací, opět je tu na první pohled záporák, ze kterého se v průběhu děje pravděpodobně stane „hrdina“, to je takový trademark, který na mě ještě nepůsobí vyčpěle. Konec na mě působil dost emotivně a jsem velice zvědavý na druhou sérii. Plný počet hvězd však nemohu dát, bohužel OST nedělá Jóko Kanno, a byť není špatný, a OP dokonce považuji za asi nejlepší, jaký kdy SAC měl (myslím tím celkově, nejen skladbu), zatím jsem nenarazil na skladbu, kterou bych chtěl poslouchat i mimo seriál, takových bylo v původní sérii desítky.

plakát

Psycho-Pass (2012) (TV seriál) 

Po Šingeki no Kjódžin, jsem se rozhdl dát šanci dalšímu anime, které jsem kdysi zavrhl po pár dílech s jistým předsudkem (jako nepovedený klon Stand Alone Complex), ovšem jak jsem se v názoru na Titány spletl, tak jsem se v názoru na Psycho Pass utvrdil. Byť setting je velice podobný Stand Alone Complex, vše zde na mě působilo mnohem povrchněji. Největší problém je pro mě v premise, kde cool vypadající pistole dokáže okamžitě zjistit, jestli jste „kriminálník“, což tak trochu zbavuje seriál o to, co kriminální žánr tvoří zajímavý (rozplétání motivů a hledání důkazů). Doufal jsem tak, že po prvních epizodických dílech, kde vesměs vždy za vše může nějaký „šílenec“, bude zajímavá alespoň hlavní dějová linka, které se seriál věnuje za půlkou. Bohužel ale dostaneme jen dalšího povrchního záporáka, který místo zlodušského smíchu pronáší citace známých literárních klasiků, aby tak zamaskoval zcela banální příběh bez zajímavých odhalení či zvratů, které by člověk neočekával několik dílů předem. Bohužel ani postavy nejsou nijak zvlášť zajímavé či charismatické, nějaký background k vedlejší postavě dostaneme jen v jedné flashbackové epizodě, ale ani tak mi nepřišlo, že by postavě dodalo hloubku, možná proto, že jsem nepochopil jakou souvislost má ambice stát se alternativní hudebnicí s pozdější kariérou kriminalisty... Animace je slušná až skvělá, hudba bohužel používá jen asi 3-4 motivy, které se rychle ohrají.

plakát

Šingeki no kjodžin - Season 1 (2013) (série) 

Tak si nejsem jistý jestli se můj vkus s věkem zlepšuje nebo zhoršuje, každopádně dát druhou šanci Šingeki no Kjodžin nebyl špatný nápad. V době premiéry jsem seriál zatratil hned po prvním dílu, přišlo mi, že seriál příliš tlačí na divákovi emoce drastickými scénami (podobně jako nedávné IMHO příšerné Inujašiki), design „příšer“ mi přišel spíše komický než děsivý a celkově jsem k němu přistupoval se zaujetím jako k novému přehypovanému seriálu pro masy. Postupem času mi to ale nedalo, seriál na mě stále odněkud vyskakoval a tak jsem se podíval na video, kde nějaký weeb vysvětloval jak se v názoru na Šingeki no Kjodžin spletl a že je s každou sérií čím dál tím lepší. Dal jsem tedy seriálu další šanci, a byť co jsem psal do jisté míry stále platí, po shlédnutí první řady musím ocenit jak „bezfillerově“ seriál působí, až tak, že bych dokonce za nějaké zvolnění akce byl vděčný, v tom jsem se utvrdil po shlédnutí OVA epizod, které vnikly po první sérii. Docela mě mrzelo, že jsem s nimi neprokládal hlavní dějovou linku (všechny se totiž odehrávají během první série). Obzvláště vzhledem k tomu, že „world building“ je jinak další silnou stránkou seriálu, téměř vždy jsem pauzoval epizodu v předělovacích obrazovkách, které dovysvětlují fungování světa a techniky a těšil jsem se na každý střípek informace o tom co jsou titání vlastně zač. Také musím ocenit nápaditost designu boje s titány styl spiderman, měl jsem strach, že v animované podobě bude působit prkenně, ale musím složit poklonu WIT a I.G. studiu, na rozdíl od jiných akčních anime seriálů, kde tak nějak poznáte, že do pěkné akční scény šly peníze jen v první epizodě, zde vše působilo až „filmovým“ dojmem, což je vzhledem k množství akce skutečně působivé a tohle je spíš subjektivní pochvala ale prakticky úplná absence zjednodušování animace ve formě hyperdeformací a celkově absenci humornějších scének jsem kvitoval s povděkem. Stejně tak si zasluhuje pochvalu zvuková stránka, hudba zde naštěstí „nepodkresluje“ scény, ale je jejich nedílnou součástí. K příběhu se asi vyjádřím až po shlédnutí všech sérií, zatím je to stejně především o akci skoro jako sledovat začátek vojína Rayena, akorát tady vylodění trvá 10 hodin, takže plně chápu kritiku některých lidí na neustálou uřvanost dialogů...

Poslední hodnocení (1 119)

Shin Evangelion gekijōban:|| (2021)

29.08.2021

Evangelion šin gekidžóban: Q (2012)

29.08.2021

Laurent Garnier: Off the Record (2021)

22.08.2021

Rozhněvaný muž (2021)

31.07.2021

Idžiranaide, Nagatoro-san (2021) (TV seriál)

30.06.2021

Džudžucu kaisen (2020) (TV seriál)

12.05.2021

Mušoku tensei: Isekai ittara honki dasu (2021) (TV seriál)

22.03.2021

Ping Pong The Animation (2014) (TV seriál)

04.03.2021

Nekodžiru-só (2001)

02.01.2021

Reklama

Poslední deníček (3)

Pitch Festival 2014

Jelikož jsem s postupujícím věkem živě viděl již většinu svých oblíbených interpretů, letos jsem vybíral festival s pro mě spíše neznámými jmény. Volba proto letos padla na Amsterdam a festival experimentální elektroniky Pitch. Při naposlouchávání interpretů před příjezdem jsem sice nakonec stejně zjistil, že v mé posvátné složce vlastně mám několik skladeb od DJů, co na festivalu budou vystupovat, odradit jsem se však již nenechal... Jelikož po zkušenostech dobře víme, že šetřit síly před festivalem se vyplácí, tentokrát jsme se tedy vydali do Amsterdamu vzdušnou čarou. A musím říct, že byť v našem letadle byla teplota jak při cestě na měsíc a skafandr jsme si zapomněl doma, určitě tento způsob dopravy budu preferovat i do budoucna. Po příletu a seznámení se se systémem místní MHD, kde se platí za ujeté kilometry jako v taxíku (pražská opencard může jen tiše závidět), jsme se vydali do hotelu a z něj už rovnou na festival.

 

Ze švédské kapely Little Dragon s příjemným vokálem Jukimi Nagano, jsem sice už mnoho neslyšel, ale i tak to byl příjemný úvod do festivalu. Při sháňce po občerstvení mě pak jen zaskočilo, že byť jsem si byl jist, že v se v Holandsku platí „ojrem“, na mé peníze se tvářili, jako bych si je tiskl doma, bylo mi však vysvětleno, že se ve festivalovém areálu platí žetony, které se daly nakoupit v automatech. Což mi přišlo jako fajn nápad, jelikož to výrazně šetřilo čas s rozměňováním. Za ne až tak zdařilý nápad ale považuji nevratné kelímky, takže jsem se musel smířit se všudepřítomným ambientním zvukem navozujícím pocit pohybu po skládce. Po Little Dragon, jsem si chtěl dát repete Moderat po nedávném pražském vystoupení v Arše v Praze, kde zněli velice dobře. Bohužel se však potvrdilo, že jezdit na festivaly kvůli headlinerům může být ošemetné, vystupovali totiž v uzavřené hale, která se i přes svou velkou kapacitu poměrně snadno zaplnila. Nakonec jsme tedy dali přednost jednočlenému projektu Slow magic, na menší klubové scéně, což jak se později ukázalo, pro mě byl asi nejsilnější zážitek z festivalu, elektronický mág schovaný za dnes již obligátní maskou prokládal výrazné bicí výraznými melodiemi s podmanivými plochami, také jsem musel ocenit improvizační nadání, pokud to tedy nebyl záměr, každou chvíli se mu mašinky jakoby zasekly a do prostřihů sázel působívá bubnová sóla. Po něm jsme se šli podívat na hlavní stage, kde již hráli Mount Kimbie, na které jsem musel trochu poupravit názor, jelikož při jejich chilloutovějších polohách se velice příjemně relaxovalo. Napodruhé jsme se již do zastřešené haly dostali, ale byť SBTRK nezněl nejhůře vydýchaný vzduch a tlačenice mi vcelku znemožňovaly naplno docenit zvukové koláže s výrazným hlasem Sampha. Také proto jsme ještě před koncem změnili stage a zašli se podívat na Phon.na, který mě mimo jiné zaujal svým videoklipem. Na hlavní stagei pak ještě vystupovali Massive Attack k jejichž poslednímu albu si asi ani po tomto vystoupení cestu nenajdu, ale minimálně jsem si alespoň připomněl, jak úžasnou skladbou Unfinished Symphathy je. Afterparty se poté měla nést v duchu houseových melodií v podání George Fitzgeralda a Makama, ale bohužel jak se posléze jako již mnohokrát ukázalo, to že se vám od DJe líbí produkce, ještě nemusí znamenat, že věnuje stejný čas jako do své tvorby i do selekce skladeb pro své sety, unylé oldschooltechno mi tak posloužilo jen jako připomínka, že doba už přeci jen trochu pokročila. Při cestě zpátky na hotel nás pak zaujaly houfy zajíců, kterých je tu v noci stejně jako ve dne lidí...


Po vydatném spánku a pozdní snídani, jsme se vydali na krátkou procházku městem a navštívili místní vyhlídkovou kostelní věž (kterých tu mnoho nenajdete, výškových budov je zde minimum). Druhý festivalový den jsme začali s Toddem Terjem, který měl zahrát „živý" set, což nejspíše znamenalo, že pouštěl především své věci, živých nástrojů či dalších hudebníků jsem si nevšiml. Člověk ale alespoň tentokrát věděl do čeho jde. Na hlavní stagei jsme ještě poté stihli kus vystoupení Kanaďana Caribou se svým bandem, byť jeho vokál nepatří k nejjistějším skladby jako Sun, nebo Can't Do Without You zněly i naživo senzačně. Na základě doporučení jsem si ještě poslechl noir kytarový industrial Darkside a elektronického experimentátora Clarka z Warp records a oboje si rád přidám do svého playlistu. Žádný interpret se pak již neodvážil vystupovat na hlavní stagei proti mistrovství světa ve fotbale a tak jsme na závěr festivalu sledovali na obří obrazovce přenos čtvrtfinále, kde hrála Kostarika proti Nizozemsku. Další den jsme před odjezdem už jen navštívili několik muzeí a prošli si historickou část města.

 

Pokud tedy máte rádi progresivní elektroniku a pohodovou atmosféru přímořského města, mohu Pitch festival jedině doporučit

Reklama

Reklama