)))IMP(((

The Hallow je rozpačitý zážitek. Atmosféra irského lesa, který je opředen legendami je skvělá, stejně jako řemeslná stránka. Dokonce i jisté nápady přidávají body, ale ten příběh, ten je tak strašně šablonovitý. Kdybych předtím neviděl asi 350 podobných snímků napříč historií, asi bych slintal blahem, ale takhle si nemůžu pomoci. Tak či tak, pro milovníky Lovecrafta by to mohla být slušná jednohubka, která jistým způsobem mistrovo dílo připomíná.

Aokigahara mě zajímá od nepaměti a „houbaření“ mrtvol mi přijde geniální. Proto jsem se na The Forest celkem těšil. Je škoda, že něco s dobře rozjetým začátkem sklouzne do naprostého průměru a nudy. Netajím se tím, že považuju remake The Grudge za nejlepší díl Juoňácké série a zde je ta atmosféra z počátku dost podobná / stejně tak prolínání folkloru a Šintó. Jenže pak se to zvrtne do standartního pobíhání po lese a debilní / iracionální chování postav, které neomluví ani fakt, že jim jebe z ospalých yūrei.

Tak jsme se právě vrátili z romantické valentýnské komedie DeadPool, že vám to nezní příliš romanticky? Zdání klame. DeadPool válí a já měl nutkání po konci projekce udělat to, co většinou pseudointošové u pseudointošáckých blbin, vstát a aplaudovat (jenže mě bolely nohy i ruce), ale ten aplaus (který jsem nakonec vykonal pouze v mentální sféře) směřoval hlavně Ryanovi Reynoldsovi, ten si doslova splnil svůj sen a na filmu je to znát, je dělán s úchylnou, na dnešní dobu nekorektní láskou, plnou ňader, jednoho penisu, zakrytých ňader, uřezaných končetin, hlav, přetržených trupů (jen střev mohlo být víc) a asi nejupřímnějších úvodních titulků, které jsem kdy viděl.