Austen

Díky tomuto seriálu si dodnes pletu arzén a cyankáli. Některé díly byly slabší, některé zas dokonalé. Dávám slabší i dokonalou pětihvězdu. Moje oblíbenkyně byla maminka (ne babička - i když Rosůlková patří ke klenotům) Dany Medřické. Pani Medřická je moje oblíbenkyně.

Výborně provedený seriál. Takový, kde to mezi postavami jiskří a dialogy se vryjí do paměti, i když se vše odehrává v poklidném - téměř kavárenském tempu (oproti zahraničním nemocničním seriálům, kde se zdravotníci vrhají na nosítka se zreněnými a každá vteřina má cenu jednoho lidského života. Možná, že zahraniční seriály odrážejí tamní realitu, ale já v nemocnicích vidím spíše nemocniční chodby podobné té na kraji města. Ostatně dle reakcí lidí z oboru, oceňali seriál pro zdařilé vykreslení své práce a vzrušovali je tudíž spíše životní propletence protagonistů. Každý díl měl hodnotu jedné kvalitní televizní inscenace. Duchem a pilířem byl výkon pana Kopeckého, ale výborní byli tehdy i pani Janžurová, pan Abrhám, Chudík a další. Byla tam místa, nad kterými se dodnes podivuji. Známá epizoda, kdy Viktor Preiss hraje zraněného hokejistu, který klade nemístné dotazy jako - Kam mě vezete? Co se mnou budete dělat?. Hokejista má reprezentovat pacienta potížistu, který nedostatečně důvěřuje. Dneska po zkušenostech s nemocnicemi vím, že ptát se a chtít vědět je jediná šance a že i doktoři se musí učit hovořit s pacientem a ptát se ho. Což je dobře. Takže se dnes usmívám nad onou polohou uražených bohů, kterým smrtelník klade dotazy prosté víry v jejich božské schopnosti, ale přesto ten seriál miluju i s tou svazáckou angažovaností a komunismem čouhajícím ze šuplíků a rozhovorů.

Toto bylo pro mě obrovské zklamání, které trpělo propastným kvalitatním srovnáním s původním seriálem, který navzdory komunistickému balastu, ční nad tímto dílem ve všech směrech, zemména scénářem, režií a hereckým projevem. Navzdory tomu, že řada herců navazovala na své úspěšné role a mohla z toho těžit, nemohli se očividně s předepsaným vývojem svých postav ztotožnit a často to vypadalo, že jde o pouhé karikování předešlého seriálu. Seriál byl po komerční stránce velmi úspěšný (sledovaný), protože opravdu plnil roli zábavného týdeníku, o kterém se v pondělí ráno nevěřícně diskutovalo a musím říct, že to byl jediný světlý bod celého projektu - čtení zábavných recenzí o Elišce Balzerové, která vrhá toužebné pohledy na sousedovic dítě, pan Abrahám jako balvan, prapodivná dcera Eliška (nebo jak), která částečně šílí nad sebou nebo svým nepřítomným otcem a ti všichni, jak se kolem sebe plácají a nejsou s to, vytvořit kloudný dialog. Byla to zábava, ale jako výsledek dramatického seriálu dost smutné vysvědčení.

Z novodobé seriálové tvorby naší země to patří k tomu opravdu nejlepšímu, co Česká televize stvořila. Silné téma toho, jak jsme my (nejen vláda)všichni v 50. letech zatočili s těmi, kteří se nehodili do žádné blbé krabičky, kterou si kádrující veřejnost vytvořila. Žánr westernu a vynikající herecké obsazení, často proti hereckým škatulkám (viz např. Jan Hartl), kontrastuje s tvrdým osudem, nad kterým tuhne krev v žilách a odlehčené pistolnické téma nám dovoluje vše spolknout témeř (jen téměř)mimochodem..Vynikající byla postava Brabence (Oldřich Vlach), který mi utkvěl snad nejvíc. Pak také Lábusův Putna. Dejdar tady dostak obrovskou roli a líbil se mi. Dala bych 4 hvězdy, ale vzlhledem k místnímu seriálovému klimatu dávám 5.

Myslím, že tu jsou někteří hodnotitelé hodně povznesení, ale jejich pohrdání se pravděpodobně týká více žánru než samotné kvality tohoto projektu. Viděla jsem v součtu asi 4 díly. Pouze jeden celý. Ve svém žánru to patří mezi ty kvalitněji obsazené a vypravené seriály. Mě u podobných zpracování vadí, že hodně šlapou vodu, natahuje se. Stříhala bych, stříhala a škrtala, ale má-li se vše odehrávat v nějakých 50,60 minutách - naservírovat uzavřené epizody a zároveň natahoat životní osudy hrdinů, aby si udrželi sledovanost, má to svou logiku - tu seriálovou.

Krásné zpracování Nerudy. Neruda uměl dělat figurky a jeho podivíni jsou nádherní. Doktor Kazisvět Viktora Preisse je famózní, ale dík také Janě Hlaváčové. Slovní výměny mezi ní a jejím panem doktorem jsou parádní. Kdo nezná - jedná se o jednu z povídek Jana Nerudy. Viktor Preiss hraje doktora, který převzal úspěšnou praxi svého otce. Jeho knihomolstní a nespolečenské chování odežene všechny pacienty k jeho konkurentovi. Až jednou ...........a tak se mu začalo říkat Doktor Kazisvět.

Film působí chladným, temným dojmem. Příběh je ale přesto dobře vystavěný. Cate Blanchett je herečka, kterou bych výborně zvládala i mnohem horším filmu. Ona dává svým rolím něco, co mě přitahuje a já zapomínám, že jsem ji viděla už v X jiných (i lepších) rolích. Věřím jí to. Obě její filmové dcery jsou zajímavé. Problém mi dělal trochu přehnaně démonizovaný indián a akceptovat Tommy L. Jonese jako "indiána". Toho si naopak pořád nejvíc pamatuju z Uprchlíka nebo z Mužů v černém.

Velmi zdařilá adaptace Příběhu o Odysseově putování. Armand Assante mě nadchl. Pojetí Odyssea, které v sobě má i jeho chytrost, i oddanost rodině a věrné manželce, ale i přístupnost si cestou užít, když je příležitost. Bohové zde do příběhu zasahují a dle předlohy hrdinu trestají, vychovávají, odměňují. Krásná bohyně Athena (Isabella Rossellini) má Odyssea ráda, ale ráda mu se smíchem připomíná jeho ješitnost, domýšlivost. Greta Scacchi dává Penelopě také rozměr, který přesahuje pouze čekající věrnou ženu. Je silná, zlobí se, vnímá ztracené roky. Odysseovu matku hraje úžasné Irene Papas - a to je tchýně, která je prototypem všech tvrdých matek, které se vidí v synovi a snaše neprominou vůbec nic. Velká figura, která má málo místa. Film by snesl lepší triky, ale dobrý příběh a kvalitní herecké obsazení to přebíjí.

Krásná vesnická drama s westernovým schématem a (zdálo se to jenom mně?) s paralelou na Kristovu oběť? Kontrast mezi idilickou vesničkou (krásně vybranou) uprostřed nádherného léta a temnou hrozbou, která se vznáší nad všemi. Zdá se, že jsou do té ošklivisti kolem Sekala namočeni všichni a jestli nejsou, musí zaujmout nějaký postoj. Nádherně zbabělí a pragmatičtí sedláci mi hodně připomínali (ale z jiného úhlu) Všechny dobré rodáky. Někdo se musí obětovat. Alegorická smrt u kapličky mě vyrazila dech, kruh se uzavírá. Příběh vůbec není veselý, ale je jako tesaný do kamene. Věřím mu, předkládá perfektně poskládané archetypy zla, dobra, zbabělosti, oběti, viny.

Michelangelo podle Irvinga Stona. Souboj svou zatvrzelýh osobností. Dva herci par excelance.