Paldini

Zombíci jsou sice "hezcí", ale jsou nezábavní a není s nimi žádná sranda. Na některé drobnosti si autoři mohli dát pozor (např. zadýchaný zombík :-)) nebo chování nemrtvých, z nichž jsou někteří skoro geniální a jiní naprosto tupí).

Monstrum s obrovským vibrátorem mě tedy nějak zvlášť nevystrašilo, nerozesmálo a vlastně hlavně nebavilo.

Plno morbidních hlášek (Chlapec blondýně: "Ty mrtvoly žerou mozky, to je divné, že po tobě nejdou") a skvělý (nebo možná nejlepší) vzhled mrtvol. Jinak nic moc, vlastně jen ne moc dobré oprášení předchozího dílu.

Jestliže předchozí díl byl krvavý a hodně brutální, tenhle je hodně hnusný a úchylný. Režisér Katsuya Matsumura bude asi pěkně netolerantní úchylný xenofob. V minulém díle byly ty největší zrůdy homosexuálové, v tomhle jsou to postižení lidé. A o čem to vlastně je? Postižený mladík Kikuo je vášnivý botanik, který pěstuje masožravé rostliny. Jako potravu pro ně chytá mouchy kolem popelnic. A jednou takhle v popelnici najde vyhozené použité prádlo a toaletní potřeby místní krásky Hitomi. Tady začne jeho pouť fetišisty, což je celkem neškodná kratochvíle vzhledem k tomu, co přijde později. No, bude to, jako v předchozích dílech, nepěkný masakr.

Viděl jsem jeden z nejsugestivnějších a zároveň nejsyrovějších válečných filmů. Nebál bych se snímek přirovnat k filmu Jdi a dívej se. V některých pasážích téměř dokumentární výpověď o zvěrstvech, která páchali Japonci při okupaci Číny v roce 1937. Ve filmu jsou použity skutečné dokumentární záběry natočené v roce 1937 a v některých chvílích plynně navazují na probíhající děj. Zbytky poražené čínské armády se snaží ukrýt mezi civilním obyvatelstvem Nankingu. Rozkaz japonského velení je nemilosrdný. Zabijte všechny. Během šesti týdnů nankingského masakru bylo zavražděno 300 000 civilních obyvatel. Opět záležitost, kterou nedoporučuji divákům se slabšími nervy, neboť by to, co uvidí, nemuseli rozdýchat. Ještě poznámka na závěr, Men Behind the Sun 4 je jen jedním z alternativních názvů filmu. Spíše je znám pod anglickým názvem Black Sun. No popravdě, vlastně nemá tenhle díl nic moc společného s předchozími díly série.

Příběh navazuje na konec prvního dílu. Válka se chýlí ke konci a jednotka 731 dostane rozkaz zničit všechny důkazy o zvěrstvech a pokusech, které byly páchány ve zdejších laboratořích. Všichni vězni jsou povražděni, dokumenty spáleny a vzorky se zárodky smrtelných chorob zničeny. Právě při likvidaci vzorků dojde k nehodě a jeden z vojáků se poraní o laboratorní sklo, což má za následek jeho nákazu tyfem. Dále jen sledujeme strastiplnou cestu jednotky zpět do Japonska a propuknutí epidemie tyfu mezi nimi. Někteří vojáci mají výčitky svědomí, jiní noční můry (režisér okamžitě využil nejdrastičtějších scén z předchozích dílů a pěkně je divákovi zopakoval), jiní neunesou porážku Japonska ve válce a páchají sebevraždy a někteří jsou stále těmi chladnokrevnými bestiemi. No, v konečném důsledku dost slabota, polidštění některých vojáků se alespoň u mě úplně minulo účinkem a bylo mi jedno jestli umřou na nákazu, kterou vlastně sami vědomě vyvolávali a odzkoušeli na nevinných obětech.

Autenticita předchozího dílu se úplně vytratila. Tvůrci, hlavně v prvních 40 minutách, vsadili na snůšku těch nejhnusnějších zvěrstev, které dokáže člověk na člověku páchat, opět pod záštitou vědy, no i když i o tom se dá pochybovat, protože tahle koncentrace brutalit je jen samoúčelný útok na divákovu výdrž, jak dlouho v sobě udrží požitou stravu. Právě první půlka filmu je i díky skvělým trikům skoro k nevydržení. Rozhodně nedoporučuji nikomu se slabším žaludkem a slabšími nervy, no vlastně bych nejraději celý film nedoporučil vůbec nikomu. Druhá půlka je již trochu snesitelnější, a možná o to víc vyplave na povrch plytký děj, jako by si tvůrci nevěděli s filmem rady, když vyčerpali všechny nápady na nechutnosti. Herci jsou ubozí a některé scény (přepadení v lese, scéna se zlodějíčkem) dokonce svou blbostí vyvolají hodně nucený a křečovitý úsměv, který by křečovitý být nemusel, nebýt toho, co těmto zmíněným scénám předcházelo.

Nedokážu dost dobře posoudit, jak působil film na diváka v roce 1974, ale z dnešního pohledu zas až tak násilný, jak by to mohlo ze zdejších komentářů vypadat, film není. Jediná scéna, která diváka překvapí, je scéna zpacifikování povětrné ženštiny jedním ze zabijáků. Co se děje týče, tak smekám klobouk. Perfektní story bez kladných hrdinů (hlavní hrdina např. nikdy neopomene okrást mrtvoly). Tvrďáci až za hrob. Škoda pár zbytečných scén (např. návštěva motorkářů). Být přestřelky trochu více wooovštější dám maximální hodnocení.

Jakožto nevelký znalec japonských monster filmů jsem na tomto infantilním díle ocenil jedině představení jednotlivých tu slavných, tu méně slavných monster.

Alex a Helena jsou sourozenci. Oba jsou telepati. Alex způsobí svou schopností smrtelnou nehodu, a proto se uchýlí do thajského kláštera, aby tam pod vedením mnichů meditoval a ovládl své schopnosti. Helenu mezitím, čím dál tím víc tíží negativní stránka schopnosti telepatie, a to neustálá bolest hlavy a množství hlasů, myšlenek, jiných lidí. Její otec, uznávaný vědec, objeví drogu, která by měla tyto negativní vnější podněty tlumit. Helena si tajně drogu aplikuje, a bolesti opravdu zmizí, avšak nastane úplná změna v jejím chování a Helena se stává agresivní a násilnickou. Tvrdě využívá svých schopností a médií, aby získala, co největší vliv a moc. O všem se dozví Alex a jede zpět do Kanady učinit konec heleniným radovánkám. Tenhle díl by nebyl o nic horší než díly předchozí nebýt dosti necharismatických přehrávajících herců a hlavně několika komických postaviček, které mě v hororech velice iritují. A závěrečný telepatický souboj je nejslabší z celé série. Milovníci různých gore efektů budou na druhou stranu celkem potěšeni, pokud jim tedy bude stačit, že se jedná o recyklát efektů z předchozích dílů.