Phex

Příběh je velice prostý a tak se ve filmu vedou různé proslovy, které mají "přirozeně" vysvělit proč je důležité dodržovat tradice. Každý kdo s jihomorávaky nějakou dobu žil (já 5 let na kolejích v Olomouci) tak ví, že ty tradice jsou dnes prázdné a dodržují se ze setrvačnosti a hlavně jako důvod k napití. No filmově to úplně špatné není, ten hlavní motiv důvěry děda-vnuk je tam rozehrán docela dobře, ale je to málo a je to příliš nastavované.

Tady mě Coenovci dostali. Jak gangsterky nemusím tahle se mi líbila. Na konci filmu zjistíte, že celou dobu jste fandili tomu největšímu křivákovi ze všech :-). Z hlášek mě obzvlášť zaujala: "Byl to dobrej chlap, pokud si teda odmyslíme vzhled, osobnost a charakter."

Síň portrétů a princ zakletý do pavouka, k tomu šílenství královny, smrt krále při potopení lodi...no zvláštní pohádka, ale o to snáz zapamatovatelná.

Světový četník má z těch svých intervencí noční můry. Vyrovnává se s nimi po svém - natáčí o nich filmy. Z vietnamské deprese je už snad venku díky Četě, Apokalypse, Lovci Jelenů,...na řadu tak přichází léčení spojené s Iráckým dobrodružstvím pana "misunderestimated". A tahle terapie je kurva zdařilá. Jakoby tenhle film stavěl na rozvinutí poslední věty z filmu Četa - parafráze - Nemohli jsme vyhrát, protože jsme bojovali proti sobě a ne proti nepříteli.

Jsem spíše konzervativní, ale abych kvůli tomuhle filmu zakládal doménu www.nanovembondovijevsechnospatne.cz tak to zase ne, docela jsem se u toho bavil. Hlavní výtky z mého pohledu jsou, že Bond se zamiluje a má tak nějak přízemější cíl - bojuje se sice proti terorismu, ale ten na rozdíl od předešlých dílů (družice, atomové zbraně atd.) nemá nějakou lidstvo ohrožují tvář.

Tak trochu omluva "modrých přileb", které jsou díky rozhodování rady bezpečnosti OSN na hovno a to téměř všude kam se podívali, nebo podívají (nejsem v tomto směru věru optimistou). Rwandskému konfliktu se věnuje i více hollywoodský Hotel Rwanda. Tohle se mi líbilo o trošku víc.

Silné téma, relativně dobře rozjeté, ale něco tomu chybí. Ve vypjatých scénách vám prostě najednou dojde, že jen sledujete děj, aniž by to s vámi nějak výrazněji emočně cloumalo. Přitom na schopnosti vyvolat empatii diváka k postavám na plátně nejvíc zálěží. Tohle umění odděluje průměrné filmy od výborných a Habermannův mlýn tak patří spíš do té první kategorie.

Rusové vsadili na jistotu a kopírují zavedená schémata válečných filmů (Bratrstvo neohrožených, Full Metal Jacket), což je asi dobře, páč tam kde chtějí být osobití to nejvíc skřípe. Plusem je téma, kterému se film věnuje - o sovětském vpádu do Afgánu je pak už asi jen film Bestie a ten natočili amíci. Takže pokud máte rádi Mi-24 Hind, AK různých verzí a chcete vidět jak se v rudé armádě sralo na řadové vojáky pak jo pak se to dá.

V tom filmu se de facto hovno stane. Přesto, díky Vláčilovu umění, je to hodně dobré. Vše přitom vychází z jednoduchosti zápletky i reálií + je kus té pohraniční poetiky.

Schéma podle kterého film jede je téměr stejné jako u všech předchozích Cohenových filmů, což je trochu škoda. Jako obvykle jsou i zde některé fóry hrozivě trapné, jiné naopak hrozí roztrhat bránici. S reálným nevkusem je vyzdobeno zlaté apartmá "milovaného tyrana", kde moji pozornost upoutalo vycpané sousoší levharta lovícího ibise posvátného v letu. No a hned úvod: "Chcete aladin zprávu nebo aladin zprávu? - Aladin zprávu - Jste HIV-aladin", je prostě geniální.