Tsuki

Tsuki

Markéta Pravdová

okres Praha
japanolog / člověk hledající své já

homepage

61 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 8 15 21 28
    • 23.9.2018  22:06

    Další z manga příběhů převedených na filmové plátno. Tenhle je vysloveně hravý a holčičí. Udělat to kapánek více na vážno, zavání to trapností. Ale tím, že tento film míří spíše na odlehčenou zábavu a komičnost, tak se drží v mezích roztomilé komicko-romantické kravinky, která neurazí a rozhodně dokáže pobavit (některé scény jsou obzvlášť povedené). Takeučimu Rjómovi jsem sice roli učitele tak úplně nevěřila, ale dá se to odpustit a možná to tak bylo dokonce zamýšleno (že měl mít do klasického učitele daleko). Každopádně, zpříjemnilo mi to jeden večer v Tokiu a docela jsem se zasmála. (Viděno 27.8.2018 v kině MOVIX, Ario Kameari, Tokio.) ~(4,2)~

    • 21.9.2018  09:30

    Abe Hiroši zde, coby detektiv, řeší neuvěřitelně spletitý případ vraždy. Jelikož jsem před zhlédnutím neviděla ani samotný trailer, tím spíš jsem neměla představu, o jaký film přesně půjde. Ze zapeklitého případu se totiž vyklube velká tragédie. Musím říct, že to mělo hodně silných momentů a obzvlášť to táhnou výkony některých herců (Abe Hiroši, Macušima Nanako, Kohinata Fumijo...). Ale pokud si na závažná tragická a kriminální témata moc nepotrpíte, nejspíš vás to jako mě zanechá v poněkud chmurné náladě. Z mého pohledu tedy dobře zahraný a vystavěný film (příběh), ale jsem si jistá, že k tomuto titulu se už vracet nebudu. (Viděno na palubě letadla společnosti Qatar Airways.) ~(3,6)~

    • 10.9.2018  18:35
    Hibana (2017)
    ***

    U tohohle filmu je fajn, že divákovi přiblíží svět japonských komediálních dialogů manzai (druh stand-up comedy). Bohužel však velmi nudným a jaksi příliš všedně "šedivým" způsobem, což tomu dost ubírá body. Zlatým hřebem filmu je scéna s "taiko no oniisan" (bubnující mládenec), ovšem to je opravdu jediná scéna, která skutečně upoutá pozornost. Zbytek je už jen nezáživná (hořkosladká... ale spíš hořká než sladká) šeď, která má nejspíš napovídat, jak obtížné je pro obyčejného člověka prorazit na poli profesionálních komediálních výstupů... Ale na to, že je to právě o manzai, to působí neuvěřitelně žalostným a smutným dojmem. (Viděno na palubě letadla společnosti Qatar Airways.) ~(2,6)~

    • 10.9.2018  18:12
    Hanzawa Naoki (TV seriál) (2013)
    *****

    Hanzawa Naoki je vnitřně silná postava s obrovskou kuráží, která se neváhá postavit za správnou věc i za cenu nevídaných komplikací, a právě proto je to takový sympaťák, ze kterého nespustíte oči a budete mu fandit po celou dobu seriálu. Kolem něho se to ostatně celé točí a není vlastně divu, že samotný seriál se nazývá jeho jménem. Je fajn vidět po delší době seriál, který se netýká pouze běžných životních problémů, ale jeho tématika je jaksi závažnější, hlubší a dalekosáhlejší. Tím spíš, když je takhle kvalitně zpracovaný, včetně výborných hereckých výkonů a napětí, které by se dalo krájet. Sakai Masato mě neuvěřitelně překvapil intenzitou svého výkonu. Ještě ho jako herce nemám tolik okoukaného, a tak jsem to zkrátka nečekala. Každopádně, tohle je rozhodně seriál, který má co říct. A Hanzawa Naoki by měl sloužit jako vzor pro všechny ty lidi, kteří jsou buď příliš zbabělí nebo sobečtí než aby volili cestu dobra. Celkově tedy hodnotím velmi vysoce, jen ten konec mě dost vykolejil. Že by se snad do budoucna dalo čekat nějaké pokračování? ~(4,6)~

    • 7.8.2018  15:32
    Bistro Ramen (2018)
    ****

    Pomalu plynoucí a lehce melancholický snímek ani ne tolik o jídle samotném, jako spíš o lidských a rodinných vztazích v prostředí singapurské a japonské kuchyně. V jádru leží dávné křivdy a neschopnost přijmout cizí národ a jeho kulturu z citlivých historických důvodů (kruté zločiny páchané za války). Vše se tedy nakonec točí kolem odpuštění, což je hlavním tématem filmu. Propojení s jídelní kulturou tomu hezky sedlo a docela se mi líbí obrat v popisu filmu, který na závěr říká, že "láska prochází rámenem". Je to citlivý film, pro někoho by možná byl sentimentální trochu moc, ale mně osobně se smířlivý závěr hodně líbil (i když sama uznávám, že jsou filmy, které mě dokážou chytnout za srdce více). Každopádně v původním názvu Ramen Teh je hezky zachyceno, o čem film je, tedy o smíření dvou rozdílných kultur a jejich propojení (pochopíte, pokud se na film podíváte). Český název to bohužel naopak zabil a napovídá, že je to pouze nějaký film o bistru s rámenem, což může to být dost zavádějící. Trochu škoda... hodilo by se vytvářet české názvy filmů s větším citem. ~(4,1)~

    • 1.8.2018  10:18
    Dumbo (1941)
    *****

    Po nějakých dvaceti letech jsem se na Dumba podívala znovu a připomnělo se mi všechno, co se mi na něm v dětství líbilo. Především to tehdy byla scéna, kdy maminka Dumba zpoza mříží chová chobotem, zpívá mu a utěšuje ho, a dále pak barevná snová (až halucinogenní) scéna s proměňujícími se růžovými slony. Nyní s odstupem let můžu říct, že se mi tyhle scény líbí stále, a navíc plně doceňuju film jako celek, jeho nápady a hudbu. Tohle je totiž skutečně ryzí dokonalá původní Disney klasika, v jádru jednoduchá, ale zároveň nápaditá, dojemná a především kouzelná. Rozhodně jedna z nejhezčích pohádek, jaké kdy byly natočeny. ~(4,8)~

    • 1.8.2018  10:01

    Klasika, kterou jsem konečně ve svém dávno dospělém věku viděla pořádně od začátku do konce... Překvapilo mě, jak je to vtipné a jaký to má nadhled (i co se týká mafiánských gangsterů), jelikož jsem z nějakého důvodu myslela, že to bude o něco umírněnější a vážnější. Každopádně, Marilyn je sice ikona a už to její entrée dává znát, jak důležitá je její role ve filmu, ale ve skutečnosti ji svým výkonem hodně převyšují Tony Curtis a Jack Lemmon, kteří jsou v rolích žen opravdu k popukání. No a ta humorná tečka na závěr, ta opravdu nemá chybu. ~(4,2)~

    • 28.7.2018  22:52

    Šla jsem na to hlavně proto, že se mi líbil námět a byla jsem zvědavá, co z toho udělali. Koneckonců filmů o vnitřní hodnotě a síle sebedůvěry (oproti pouze povrchní kráse) není nikdy dost. Brzo po začátku jsem však pochopila, že to není v tomhle ohledu moc šťastně postaveno. Zpracovat tohle téma jinak, mohl to být daleko silnější film a to i včetně toho, že by zůstal komedií. Kámen úrazu je hlavně to, že hlavní postava svým způsobem ztělesňuje myšlenku, že vnější krása je to důležité, a podle toho se taky skoro celý průběh filmu chová. Jakmile sama sebe začne vnímat jako "krásnou", okamžitě se její chování obrátí k domýšlivosti, místy až arogantnosti, a celou dobu je tak extrémně zahleděná do sebe, že je to až nesympatické a otravné. A pokud je vám hlavní postava nesympatická, film jako celek tím značně klesne. Cílem nejspíš bylo těžit z komediálnosti rozporu mezi jejím vychloubačným postojem ("Ano, vím že s tímhle božským tělem bych mohla dělat modelku") a nevěřícnými reakcemi okolí, jenže pokud měl film zároveň za cíl vyzdvihnout myšlenku, že krása vychází zevnitř a sebedůvěra dokáže divy, tak to tímhle dost zabil. Na konci sice hlavní postava samozřejmě prozří, ale už to pro mě jako pro diváka nespravilo ten špatný dojem, který po většinu filmu dělala. A co víc, její uvědomění, že to nebyla krása ale sebedůvěra, která ji dovedla, kde je, bylo tak slabé, že to okamžitě vyšumělo a divák to skoro ani nestačil postřehnout. Celkově mě mrzí, že se tady zdravé sebevědomí zaměnilo za namyšlenost a skoro se i dá říct nedostatek soudnosti. Je to škoda. Každopádně, na jednorázové podívání to nakonec ušlo. A i když Amy Schumer si mě tentokrát rozhodně nezískala, Michelle Williams se mi naopak ve vedlejší roli moc líbila. Je to pro ni docela netypická role, ale tím spíš mě překvapila a zároveň i pobavila. ~(3,2)~

    • 20.7.2018  12:09

    Klidný, volně plynoucí snímek o prostém životě jedné slečny, která na vesnici sama hospodaří, stará se o svou úrodu a ze sklizených surovin vaří nejrůznější jídla. Obzvlášť první polovina (léto) mi hodně padla do noty. Pokud hledáte něco, co vás vytrhne z hektické každodennosti a uklidní mysl, tohle je rozhodně dobrá volba. Moc se mi líbí, že film vzdává poctu přírodě a střídání ročních období (které je v Japonsku mnohem znatelnější než u nás), protože není radno zapomínat na přírodní hodnoty. Japonci jsou naštěstí národem, který i přes moderní trendy a technologický pokrok na tradiční a přírodní hodnoty nezapomíná. Jsou si mnohem víc vědomi, že je jejich život spjatý s přírodními vlivy (vezměte si i to, jak si ve své rodné zemi "zvykli" na přírodní katastrofy, kterých je na půdě Japonska opravdu mnoho... i když to trochu odbíhám), každopádně se tenhle japonský vztah k přírodě (a úcta k ní) odráží i v tomto filmu a už to, že se Japonci rozhodli něco takového vytvořit (jak předlohu tak následně film) mluví samo za sebe. V druhé polovině (podzim) už se trochu opakuje nastavený trend, ale naštěstí se zájem diváka může upnout i na samotnou hlavní postavu a její psychologii. Předkládá se nám otázka, proč tenhle způsob života vede a jestli opravdu neustrnula na místě z nějakého závažnějšího důvodu. Její vztah k matce, který se nám pomaličku odkrývá během celého filmu, si rozhodně získal moji pozornost. Těším se na druhý díl (zima/jaro), ale pro naladění na správnou strunu si ho nejspíš nechám až na zimu :) ~(4,3)~

    • 18.7.2018  10:21

    Koukám, že se názory dost liší, ale pro mě jde od prvního dílu úroveň stále jen dolů. Kouzlo jedničky se v tom snažím hledat jen marně a po druhém díle už jsem ho vlastně ani nečekala. Je to zkrátka takový ten průměrný animovaný film, který jednorázově pobaví, ale víckrát ho vidět nepotřebujete. Vlastně mi vůbec nevadí ta prvnoplánová a předvídatelná dějová linka (koneckonců u pohádek nás příběh jen málokdy překvapí), ale mrzí mě, že i když je znatelná snaha o nápaditost a humor, tak většina vtipů je nedotažená. Zůstane to tak jen u toho, že se možná lehce pousmějete, ale hned to vyšumí, aniž by to vyvolalo smích nebo větší pobavení. Zkrátka nápady jen polovičaté a málokdy plně dotažené k tomu, aby fungovaly. Zůstávají tedy spíš jen kvality, které zaslouží pochvalu napříč všemi díly - především originální dabing v čele s Adamem Sandlerem, který hlas Drákuly dělá prostě dokonale. A Selena v roli Mavis samozřejmě potěší vždycky, přestože tady moc velký prostor nakonec neměla. Ve výsledku tedy hezký průměr (snad i lehký nadprůměr), ale bohužel žádné terno. ~(3,3)~

    • 15.7.2018  14:56

    Podobně jako jednička sází nejen na akci, ale i na odlehčenější zábavu a vtip. A snad je i o kousíček lepší než jednička - aspoň na mě to tak působilo. Nejsem sice fanoušek superhrdinů a navíc mi obecně spíš vadí všechno to jejich spojování v Avengery, ale sem tam jsem schopná si podobné filmy užít. Ant-man je rozhodně fajn v tom, že příběhově stojí sám o sobě a není třeba vědět nic víc (až teda bohužel na poslední scénu za titulky, která napovídá o spojení s Avengery, a tak nezasvěcení, jako já, jsou opět nahraní. Naštěstí se dá tuto scénu prostě ignorovat.) Navíc stejně jako první díl je i tento film hodně hravý a nápaditý, co se týká práce se zmenšováním a zvětšováním věcí v prostoru. Tahle jeho hravost mi byla sympatická už v jedničce a jsem ráda, že od ní neupustili. Kdybych to měla shrnout, není to sice druh filmu, který by mě ohromil, ale jako jednorázové akční pobavení funguje na jedničku. (~(3,5)~

    • 14.7.2018  10:38

    Kvalit druhého dílu sice už nedosahuje (není se čemu divit), ale bombastické zakončení celé trilogie to rozhodně je. Možná tedy chvílemi až moc "bombastické"... celá ta věc s hrozbou jadernou bombou mě zpočátku zaskočila, nečekala jsem, že se příběh vyvine v tak dalekosáhlý problém, který bude nucen Batman řešit. Na můj vkus tedy trochu přepísklé, ale završení celé trilogie si možná něco podobného žádalo. Dále onen teroristický záporak Bane - napětí sice pramenilo z jeho fyzické neporazitelnosti, ale i tak jednoduše nemá na zvrácenou psychologii Jokera z minulého dílu. Na druhou stranu, celkové napětí skutečně fungovalo, našlo se i několik nečekaných zvratů, a Anne Hathaway zazářila v roli Catwomen. Takže celkově zvedám palec nahoru. Jen je prostě těžké překonat kvality dvojky, a vlastně i jedničky. ~(4,2)~

    • 14.7.2018  10:10
    Probuzení (1959)
    ****

    Kdysi holt české filmy měly co říct. Tento se konkrétně věnuje rebélii několika mladých postav, které se ve svých životech ztratily a svými nezodpovědnými delikventskými činy zabředávají čím dál více do nicoty a beznaděje. Jejich psychologie je zde opravdu čitelná a velmi hutná (Jana Brejchová a Petr Kostka skutečně zazářili). A právě to dělá z filmu něco ryzího, téměř hmatatelného. Protože se dá uvěřit, že právě takhle to může být i ve skutečnosti, že jde o realitu. Moc se mi líbil smířlivý konec, který napovídá, že nic není ztracené a ze všeho je cesta ven, pokud člověk má vůli s tím něco dělat. ~(4,3)~

    • 13.7.2018  23:14

    Po slabší dvojce navázal třetí díl aspoň částečně na atmosféru jedničky, a tak mi to v rámci možností přišlo jako dobře uzavřená trilogie. Na to, jak se druhý díl odklonil od původního vyznění, tak rozhodně trojka dobře navázala a nabrala lepší směr. Skoro mě až překvapilo, že ve výsledku nešlo o to (spoiler), aby "lidstvo" převzalo zpětně vládnu nad světem na úkor "strojů", ale že ona válka skončila usmířením. Je zajímavé se takhle zamyslet nad umělou inteligencí a jejím právem na "život", přestože původně byla uměle vytvořená. Ale záleží vůbec na tom, jak co vzniklo? A když se nad tím zamyslíme do důsledku - co je vlastně přirozené a nepřirozené? ... Takto mě každopádně samotný konec mile překvapil. Protože myšlenka toho, že mír je o vzájemné toleranci a překonání rozdílů (namísto egoistického rozdělování na "my" a "oni") mi v dnešní době přijde obzvlášť důležitá. ~(4,0)~

    • 21.6.2018  09:38

    Vystačila bych si s jedničkou samou o sobě, která je výborná, inovativní a má navíc krom ačních scén onu přidanou "duchovní" hodnotu. Pokračování je sice stále dobré, ale rozvíjí příběh jiným směrem a bohužel tím i mění celé vyznění prvního dílu. Najednou to působí jako něco docela jiného, navíc jaksi tuctovějšího... A to je podle mě škoda. Od Matrixu se určitě po uvedení jedničky dalo očekávat více než jen akční pokračování, které navíc zabíjí původní myšlenku toho, že když člověk věří (neboli slovy Morfea "ví"), může dokázat cokoliv. Dvojka se sice stále snaží o jakýsi hlubší rozměr, ale spíš to působí jako balast, který postrádá smysl. A co víc, než aby naději a víru (po vzoru prvního dílu) dávala, tak ji naopak bere. No, ještě jsem neviděla poslední díl trilogie, takže jsem zvědavá, co z toho vyleze. ~(3,8)~

    • 21.6.2018  08:17
    Casablanca (1942)
    **

    Na tak kultovní film mě to bohužel zklamalo. Po různých vyslechnutých ohlasech na film a po zhlédnutí části Play it again, Sam od Woodyho Allena jsem měla za to, že Bogartova postava je jakýsi symbol mužství, takový ten typ perfektního chlapa, do kterého není divu, že se žena zamiluje, a který zároveň ženám rozumí. Ale místo toho jsem ho tady viděla spíš jako slabocha, který naopak s Ilsou (Ingrid Bergman) ani komunikovat neumí, a silně a nesobecky se zachová až na konci filmu. Jejich vztah mě v podstatě zanechal chladnou, protože ve filmu není vůbec vykresleno, jak a proč se do sebe zamilovali, a chemie mezi nimi taky dvakrát nefunguje. Celé to na mě zkrátka působilo hrozně uměle a málo uvěřitelně. Plus mě hrozně rozčilovala právě ta jejich neschopnost spolu upřímně a na rovinu komunikovat. Ale to všechno bylo zřejmě vykonstruované proto, aby jejich vztah působil bolestněji a dramatičtěji... což je samo o sobě přesně to, na co jsem alergická - samoúčelně bolestná a dramatická love story, která postrádá pořádný smysl. Uf... Možná jsem na tenhle film moc tvrdá vzhledem k tomu, že je to snímek z roku 1942. Kdysi to byl určitě trhák o velké lásce za druhé světové války. Ale dnes mě tohle prostě neosloví a nenadchne. ~(2,3)~

    • 18.6.2018  10:15
    Já, Simon (2018)
    *****

    Moc příjemný a milý film nejen o problémech s "coming outem" a homosexualitou, ale vůbec o tom být sám sebou, o příjetí druhých takovými, jakými jsou, a o přátelství. Je to na jednu stranu velmi pozitivně laděný film, ale přesto působí přirozeně a nenuceně a není to žádný přehnaně "sluníčkový" kýč (možná až na konečnou scénu u ruského kola, ale mně osobně to nevadilo a myslím, že to snad i k té velké "love story", jak o tom mluví hlavní postava, patří). Navíc film zaujme i velkou dávkou vtipu a nadhledu. Zkrátka a jednoduše jsem si to v kině moc užila, bavila jsem se, smála se, soucítila s postavami a nakonec jsem odcházela s lehkým pocitem plným spokojenosti a s úsměvem na rtech. V budoucnu se k filmu Love, Simon rozhodně ráda vrátím. ~(4,5)~

    • 15.6.2018  10:47
    Pouta války (2004)
    ****

    Když už válečný film, tak něco takového! Líbí se mi, když ve válečných filmech nejde jen o ty akční bojové scény a válečnou vřavu či tragédii, ale o lidské vztahy a lidskou náturu pod nátlakem války. Právě v tomhle tkví síla tohoto filmu. A tím, že vykresluje jednotlivé postavy se vším všudy - s pozitivními i negativními aspekty jejich psychologie - získává velmi na důvěryhodnosti a opravdovosti. Člověk může být v jádru velkým dobrákem, ale válečná zkušenost zkrátka udělá své. A je skvělé, že se tvůrci soustředili právě na onu opravdovost, protože to ani ve skutečnosti není o tom, že by jedna válečná strana byli "ti zlí" a druhá strana "ti dobří". Život a spory mezi lidmi a národy jsou mnohem komplexnější. Abych to shrnula, přestože obyčejně na válečné snímky nekoukám, tenhle mě svým lidským prvkem opravdu zaujal. A myslím, že i díky tomu zde ony válečné záběry působí o to realističtěji a syrověji. ~(4,2)~

    • 27.5.2018  20:05
    Maverick (1994)
    ****

    Westerny obecně moc nemusím, ale tohle nebyl ani tak western, jako spíš povedená (a docela trhlá) komedie. Některé momenty Mela Gibsona byly obzvlášť vtipné. Stejně tak ta interakce s "indiány". :) Jen je trochu matoucí, že film dělá ke konci několikrát dojem, že už skončí, ale pořád pokračuje dál... Takže to tak trochu "vyšumí", a to i přesto, že závěr chystá malé překvapení. ~(4,0)~

    • 27.5.2018  19:40
    Psí ostrov (2018)
    ****

    Tento film se mi velmi špatně hodnotí, jelikož mi osobně nesedí Andersonův suchý styl humoru a práce s emocemi, které v jeho podání působí jaksi chladně a odosobněně. S jeho stylem prostě nejsem na stejné vlně. Na druhou stranu ale zrovna v tomto filmu párkrát emoce fungovaly dobře (abych mu nekřivdila) a za mě bylo obzvlášť zajímavé zasazení příběhu do Japonska. Mohla jsem si tak užít i tu jazykovou linku, kde postavy mluvily japonsky, což bylo schválně uděláno tak, že nevadilo, že tomu diváci narozumí. Jenže pokud se náhodou najde divák, který japonsky umí, tak musí uznat, že v tom je určitá přidaná hodnota (dokonce jsem se jednou nebo dvakrát zasmála přidanému vtípku v japonštině, přestože ve zbytku kinosálu vládlo ticho). I příběhově to bylo fajn, takže co mi opravdu vadí je pouze ten syrový styl vyprávění (povětšinou to ani nebylo líbivé na pohled - už jen ta věčně trčící hřídel, co se hlavní postavě zapíchla do hlavy a už tak zůstala.... zkrátka na to, že jde o pejsky, se opravdu nejedná o nic roztomilého a hezkého na pohled). Ve výsledku jsem v hodnocení trochu rozpolcená (taky bych o něco zkrátila stopáž, protože absence otevřených emocí dělala dojem, že se film trochu táhne), ale v zásadě je to podle mě jednoznačný nadprůměr. ~(3,8)~

    • 10.5.2018  20:51

    Tak konečně jsem se dostala i k tomuhle (nyní už 10 let starému) filmu od Koreedy. Zdá se, že právě tady začala jeho spolupráce s některými herci, především Abem Hirošim a Kiki Kirin, kteří se mu osvědčili natolik, že s nimi natočil i některá další svá díla. I You si tady střihla další svou roli po Daremo shiranai. Nutno říct, že jim všem ta herecká "chemie" opravdu funguje. A Koreeda má prostě talent na zobrazování přirozeného rodinného prostředí. Moc se mi líbilo postupné odkrývání těch vztahů mezi nimi a jejich jednotlivých charakterů. Nic se nedává na odiv příliš okatě, ale o to zajímavější je povšimnout si všech těch drobných detailů, které vypovídají mnoho. Dědeček jako vysloužilý doktor, který se i v důchodu snaží udržet si svou doktorskou čest; malý chlapec, který tajně vzhlíží jak ke svému pravému zesnulému otci, tak k novému nevlastnímu tatínkovi, a chce se v budoucnu stát buď ladičem pian nebo doktorem... Mnoho je toho poodhaleno jen tak lehce, ale o to je to hezčí. Koreedův mírně lyrický a přirozeně lidský styl mi je zkrátka blízký a tohle je jedno z jeho mistrovkých děl, které předchází další filmy s podobnou rodinnou tématikou (Po bouři, Naše malá sestra, Going my home...). ~(4,3)~

    • 1.5.2018  20:54
    Gomen, aišiteru (TV seriál) (2017)
    ****

    Zpočátku mi to přišlo trošku moc melodramtické na korejský způsob (což se vlastně není čemu divit, vzhledem k tomu, že je to podle korejské předlohy), ale nakonec musím uznat, že to Japonci ještě dokázali udržet v citových mezích a že tomu dodali i něco z té japonskosti, přestože jako celek to působí jako trochu neklasický japonský seriál. Na city se zde hraje dost, ale všichni herci to dokázali uhrát a Nagase Tomoja přímo exceloval. Herečku Ótake Šinobu sice moc neznám, ale tady mě v roli matky, která sice na povrchu působí povýšeně až zle, ale v nitru je to citlivá, bolestně rozervaná a milující žena, rozhodně zaujala. Poslední díl nakonec nezanechal mé oči suché. Citlivějším povahám se určitě postava Ritsua s jeho drsnou povahou ale laskavým nesobeckým srdcem zaryje pod kůži. ~(4,1)~

    • 21.4.2018  20:30

    Vynikající příběh (a psychologie postav) z pera dramatika Tennesseeho Williamse v podání geniálních herců. Co víc si přát. Ani jsem to nečekala, ale úplně mě to pohltilo, ty vztahy, emoce, dialogy... Místy mě to rozesmívalo a bavilo (průpovídky "Velkého táty", otravné projevy Mae a jejich dětí...), jindy jsem se děsila, jak určitá scéna dopadne (konfrontace mezi Maggie a Brickem, a později Brickem a "Velkým tátou"...). Obzvlášť v druhé polovině by se dalo napětí krájet. Výborná filmová adaptace. ~(4,4)~

    • 21.4.2018  20:07

    Musím uznat, že to má svoje kouzlo. Přestože je to ryze moderní film (i vzhledem k tématu virtuální reality), má v sobě kousek nostalgie starých filmů, takové to téměř dětské nadšení z filmové tvorby. Trailer samotný mě absolutně nenadchnul - v něm to působí jako naprotý mišmaš, přeplácaný moderní paskvil. Ale skutečnost je trochu jiná. Ano, virtuální realitě, která je svým způsobem přeplácaná všemi moderními trendy a efekty, je tady věnovaný obrovský prostor, ale naštěstí to nestojí jen na akčním dobrodružství uvnitř virtuální reality. Myšlenka je ve výsedku jasná a zcela protichůdná - i když nejrůznější technologické vymoženosti dnešní doby jsou fajn a život je tak svým způsobem bohatější, někdy naopak neuškodí udělat krok zpět a vrátit se k všednější, ale zato přirozenější realitě, která není tak komplikovaná. Tímhle vyústěním u mě film dost stoupl. Líbila se mi ta vyváženost mezi vším zajímavým napříč dobou: současné trendy, technologie "budoucnosti", ale zároveň odkazy na průkopnické a legendární hry, filmy či hudbu minulého století, plus ona konečná tečka - důraz na opravdovou nepřikrášlenou realitu bez technologií. Je to taková pocta tomu všemu, především hrám, filmografii a vůbec celé popkultuře za posledních několik desetiletí. A právě tím mi byl film sympatický. Nutno říct, že Spielberg si s tím vším maximálně vyhrál a ta snaha a nadšení je tam vidět. Jen mi místy vadilo, že na to, jak film poukazuje na normálnost obyčejného života, tak i ve skutečném světě tam hlavní postavy prováděly takové bojové kousky, že se tomu jen těžko dalo věřit. Skoro pak nebyl rozdíl mezi tím, jak se chovají ve virtuální realitě a v opravdové realitě, obzvlášť na konci. Ale tyhle detaily se asi filmu takového žánru nedají vysloveně zazlívat. ~(4,0)~

    • 7.4.2018  22:05

    Jak popis filmu na zadní straně krabičky od DVD, tak i popis zde na CSFD, jsou podle mého docela dost zavádějící. Někdy mívám u popisů některých filmů pocit, že buď dotyčný pisatel onen film pořádně neviděl, nebo není schopný v jeho popisu zachytit to podstatné. A to je velká škoda, protože potenciální divák pak může film zavrhnout s myšlenkou, že jde o tuctový příběh a že to není tématika, která by ho zajímala. Ani Za borovicovým hájem není obyčejný akčňak nebo snad kriminálka o tom, jak lupič a policista svádějí "nemilosrdný souboj". Ve skutečnosti je to film o těch lidech samotných - o jejich záměrech, svědomí, dobrých i špatných životních volbách, které ovlivňují životy ostatních... o karmě, která se (jak se zdá) může přenést na další generaci. Až dokud se kruh neuzavře. Nechci toho prozrazovat příliš mnoho, ale každopádně jde o mnohem zajímavější a hlubší film, než napovídá jeho popis. A rozhodně nejde jen o Ryana Goslinga (Luka), přestože z jeho umístění na filmovém plakátě uprostřed bychom soudili, že je to především příběh o něm... Ne ne, tohle není jen tak ledajaký tuctový film. A je třeba pamatovat, že jen protože je člověk kriminálník, tak to nemusí znamenat, že je v jádru špatným člověkem, stejně jako policista nemusí být nutně tím nejctnostnějším dobrákem. O tom všem film je. O reálných nedokonalých lidech a jejich činech, které si nesou s sebou. Konec se mi obzvlášť líbil. Právě proto, jak film klame tělem, jsem byla o to víc mile překvapena. ~(4,2)~

    • 2.4.2018  21:28
    Gâru (2012)
    ****

    Film o ženách, pro ženy. Zpočátku jsem si nebyla tak úplně jistá, kam bude film směřovat, jelikož na začátku je znatelný docela velký důraz na všechny ty japonské předsudky, dodržování nepsaných společenských pravidel, stále přetrvávající "patriarchát" atd. (což je všechno poměrně dost silně zakořeněné v japonském povědomí - rozhodně jsou tam tyhle tradičnější hodnoty a pravidla stále ještě o něco zřetelnější než třeba u nás v Evropě, kde už se to dost rozvolnilo). Takže jsem se trochu obávala, že to bude sice "žensky emancipovaný" film, ale v japonském smyslu pouze "odsaď pocaď". Docela rychle se ale moje obavy rozplynuly, protože nakonec je to opravdu spíš příjemný "girl power" film, který naštěstí dává důraz na svobodu vlastního bytí a na to, že i ženy si (stejně jako muži) zaslouží uznání za své různorodé snahy. Jak ale napsala Zíza, tyhle věci film nestaví na odiv nijak okatě, spíš to samo vyplyne a není to prvoplánové. Zkrátká příjemný film o životě čtyř žen a s čím se každá z nich potýká. Konec má lehce pohádkové vyznění, ale myslím, že to filmu sedlo jako ulité. ~(4,0)~

    • 2.4.2018  20:43

    Klasická krátká Chaplinova groteska, která ničím moc nepřekvapí a neoplívá nijak zvláštními gagy, ale jednorázově potěší. ~(3,0)~

    • 2.4.2018  20:27
    Záře (2017)
    ****

    Velmi mě zaujal samotný námět o umění vytvářet pro slepé lidi doprovodné popisné slovo k filmu tak, aby i přes absenci vizuálního prvku mohli vnímat nejen samotný děj, ale i emoce, estetiku a zdánlivé detaily, které film utváří. Je to hezká myšlenka a zde je nám hodně přiblížená s důrazem na to, že jde o pomoc a službu druhým, což v případě nevidomých lidí je o to složitější a místy ožehavější úkol. Kde je ta hranice, nakolik jim tu chybějící vizuální složku vynahradit, a kde naopak nechat prostor pro fantazii a svépomoc? O tom všem tenhle film je. V pozvolném tempu a s velkou dávkou lyriky se točí okolo prohlubujícího se vztahu mezi stárnoucím fotografem, který ztrácí zrak, a mladou ženou, která se věnuje právě tvorbě zvukových popisů pro nevidomé a postupně proniká stále víc do jejich světa a vnímání. Příjemně lidské a na konci plné naděje... Námět se dal pojmout různě, ale je fajn, že režisérka Naomi Kawase raději volí čistotu lidských citů a optimistické vyznění. Mně osobně tento náhled vyhovuje a líbil se mi už u jejího filmu "An". (Viděno v rámci Febiofestu 2018.) ~(4,2)~

    • 2.4.2018  19:55

    Celý život jsem se bez Indiana Jonese obešla a teď, když jsem poprvé viděla tento první díl, musím říct, že bych se bez něj klidně obešla i nadále. Na to, jaký se kolem toho vytvořil kult, to pro mě bylo velké zklamání. Příběhově neuvěřitelně slabé. Jasně, Harrison Ford má své charisma a celé je to prodchnuté velkým množstvím akčních scén, což určitě milovnící dobrodružství ocení, ale já tam bohužel viděla pouze tohle a to mi zkrátka nestačí. Za tou povrchní akcí, zápasením o nalezení archy a nekonečnými honičkami jsem totiž neviděla nic smysluplného. Archa sama o sobě nenalákala mou zvědavost a konec jen ukázal, že jsem měla pravdu. Přijde mi, že tam o tu archu a její tajemství vlastně nešlo, jinak by se přece konec filmu nespokojil s tím, že ji nebudou řešit a jen ji zastrčí do skladu s nějakým harampádím... Nemluvě o tom, že po tom všem jsem si nakonec vzpomněla i na onen díl 7. série Big Bang Theory, kde se řešilo, že Indiana Jones je vlastně pro děj celého filmu bezvýznamný, na čemž opravdu něco je. Zkrátka, za sebe musím říct, že to pro mě byl okatě vykonstruovaný příběh o rádoby "důležitém" artefaktu, za kterým se všichni ženou, ale to všechno jen proto, aby bylo možné do něčeho zasadit všechnu tu napínavou akci, o kterou ve skutečnosti jde. Neříkám, že bych snad od dobrodružného filmu vyžadovala velkou hloubku, ale pokud za tím vším nevidím vůbec nic, co by mě zaujalo, a je to jen jedna sekvence akce za druhou, bez velkého důrazu na vztahy postav, jejich hlubší emoce a zásadní pohnutky, proč to všechno vlastně dělají, tak mě to prostě nebaví a nijak zvlášť neosloví. ~(2,2)~

    • 29.3.2018  10:18

    Pro Koreedu poměrně nestandardní tématika a žánr, ale přece jen tam je jeho rukopis hodně znatelný. A co víc, jde o velmi poutavý film, který ocení především ti, kterým nevadí nad filmem přemýšlet. Myslím, že právě to byl záměr. Nejde tak ani o to, kde leží pravda (každý si může udělat vlastní názor), ale spíš nás všechny Koreeda nutí k zamyšlení - nad tím, že není všechno tak jasné a černobílé, nad pokrouceností soudního systému, nad komplexností lidské povahy a lidských záměrů, nad lidskostí samotnou. Jde o komplikovaný snímek, který toho skrývá mnoho a nechává člověka, aby si to vše sám vnitřně zhodnotil. Onu "lidskost", která je Koreedovi vlastní i v odlehčenějších dramatech z běžného rodinného života, ale rozhodně nepostrádá. A právě to je dobře, protože u Koreedovy tvorby je právě tenhle prvek neodmyslitelný a z mého pohledu jaksi zásadní. Přes těžkou tématiku se i v tomto filmu dá najít několik hezkých, téměř lyrických okamžiků. Chvílemi i nápaditá kamera. Zkrátka všechno toto, ten smysl pro estetiku a to, co mají podle mého lidé na Koreedově tvorbě a režii rádi, se dá nalézt i v tomto filmu. A tím, že nabízí i hodně hlubokomyslnou přidanou hodnotu (navíc v dnešním světě rozhodně ne bezvýznamnou), se z mého pohledu řadí ke Koreedovým mistrovským dílům. (Viděno v rámci Febiofestu 2018.) P.S.: Je zajímavé se zamyslet už jen nad názvem samotným. Myslí se třetí vraždou odsouzení Misumiho (jako potenciálně nevinného člověka) k trestu smrti? Je trest smrti v současném moderním Japonsku už jen krutým přežitkem? ~(4,3)~

<< předchozí 1 2 3 4 8 15 21 28
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace