Tsuki

Tsuki

Markéta Pravdová

okres Praha
japanolog / člověk hledající své já

homepage

65 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 17 24 32
    • 6.7.2020  21:27

    Rovnou přiznám, že o životě Johna Lennona a o Beatles toho moc nevím (nejsem vysloveně fanoušek), ale takhle jsem to alespoň mohla pozorovat pohledem nezatíženým nějakými předsudky a domněnkami. Na mě to působilo jako taková sonda do duší dvou umělců. Zaobírá se to životem Johna po rozpadu Beatles a jeho počátky v soužití s Yoko Ono. O Yoko Ono se toho proslýchá hodně, ale musím říct, že na mě (minimálně v tomto dokumentu) vůbec nepůsobila jako člověk, který by snad s nějakými zlými úmysly rozkmotřil Beatles. Naopak působí jako člověk, který udělal Johna Lennona šťastným a posunul ho dál v jeho životě (ač to znamenalo rozpadl Beatles, ale to už je holt život...). Třebaže jejich vztah nejspíš nebyl šťastný po celou dobu, v tomto dokumentu vidíme období, kdy pro Johna Lennona byla Yoko velkou inspirací a podporou. A to mi vlastně přišlo moc hezké, nemluvě o tom, že právě na základě této inspirace se zrodilo slavné Imagine. Dokument je to hodně zacílený na konkrétní období a tématiku, takže je fakt, že není úplně objektivní, ale i to mi přišlo v pohodě. Soustředí se to zkrátka na subjektivní pohled těchto dvou zvláštních lidí, kteří si k sobě našli cestu. Je to hodně k zamyšlení i co se týká otázky umění samotného. Umění by mělo vždy být svobodné, a zrovna Yoko Ono je toho velkým příkladem, přestože někomu by mohla její kreativita přijít až moc svérázná. Jenže když se člověk zamyslí, slavní umělci jsou téměř vždy v určitém ohledu svérázní lidé, kteří mají zúžený pohled na svět, ale to ještě nutně neznamená, že jsou špatnými lidmi. Tohle jsem si z tohoto dokumentu vzala a musím říct, že to pro mě byl hodně zajímavý a inspirativní zážitek. Velká škoda, že život Johna Lennona netrval déle. Kdo ví, čeho bychom se od něj ještě dočkali... ~(4,1)~

    • 29.6.2020  06:23
    Mada kekkon dekinai otoko (TV seriál) (2019)
    ****

    Je to sice podobné ději první série, jen v novém kabátě, ale funguje to na výbornou! Sledujeme další osudy architekta Kuwana po deseti letech a jeho navázání nových lidských vztahů a zároveň rozvíjení těch starých. Nové postavy jsou dobře prokreslené, každá je jiná, a společně s hlavní postavou jim to zkrátka "klape" - chemie mezi nimi funguje skvěle a je velká zábava na to koukat. Samotný Abe Hiroši je v roli Kuwana opět k popukání, skoro jsem měla pocit, že je v té roli ještě lepší než v původní sérii. Navíc je fajn si všimnout, že postava Kuwana prošla od první série menším psychologickým vývojem - na první pohled se sice může zdát, že je stále stejný morous, ale postupně tam začnou prozařovat momenty, kdy diváku dojde, že někde v hloubi duše Kuwanovi přece jenom záleží na lidech a vztazích. I v rámci vztahu s jeho rodinou jsem měla dojem, že jde o drobný posun. Samozřejmě tomu hodně přidává herecký výkon Abe Hirošiho, kterému se jen tak něco nevyrovná. Bavila jsem se a závěr měl za mě rozhodně o něco silnější a hezčí tečku než v původní sérii. Proto neváhám dát minimálně stejné hodnocení. ~(4,3)~

    • 29.6.2020  05:57

    Film nás záměrně zavádí a mate, ale dokud nedojde na finální odhalení, tak mi to vlastně dějově nepřišlo nijak zvlášť zajímavé ani rafinované. Spíš mě zmatené vedení příběhu tak trochu iritovalo a moc mě to nebavilo. Teprve konec pozdvihne film na vyšší úroveň, ale je podle mě škoda, že to vlastně celé svým úspěchem stojí na tom konci, kdy přijde ono "aha". Abych to srovnala, takový Prokletý ostrov napíná diváka od začátku do konce a podněcuje zvědavost, zatímco tento film, ač slavný a oblíbený, na mě zkrátka takový efekt neměl. Možná to jen není můj šálek kávy, ale kromě hereckého výkonu Kevina Spaceyho mě toho na filmu moc nezaujalo. ~(3,4)~

    • 21.6.2020  19:39
    Home Drama (TV seriál) (2004)
    *****

    Téměř neznámý seriál a přitom takový skrytý poklad! Navíc s velmi zajímavým námětem, který poukazuje na to, že pokrevní pouto není vše a že skutečnou a plnohodnotnou "rodinu" je možné utvořit i se skupinou zprvu cizích lidí, které však dohromady svede osud. Dále se tento seriál týká zásadních otázek, se kterýma se potýká člověk, kterého v životě potkala smutná tragédie a snaží se vypořádat s minulostí, aby byl znovu šťasný. Jsou to otázky týkající se například pocitu viny a vzájemného pochopení. Celkově musím říct, že tento seriál je možná ještě o malý kousek lepší než Summer Snow, kde Dómoto Cujoši hraje podobný typ postavy. I tady je svým způsobem hlavní postavou, ale seriál se věnuje všem postavám téměř rovnou měrou, takže se dá těžko určit, kdo je "hlavní" a kdo "vedlejší". Ale právě to je na tom hezké, protože se takhle seriálu skutečně povedlo utvořit obraz rodiny, kde každá postava má své místo a svou důležitost. Jednotlivé charaktery jsou výborně prokreslené a působí jako skuteční lidé z masa a kostí. Jen velmi nerada jsem se s nimi v tomto seriálu loučila. Home drama má možná trochu podivný "tuctový" název, který nic moc neřekne, ale vlastně je to skutečně rodinné drama o utvoření společného domova. Rozhodně se však nenechte odradit doslovností názvu. Je to seriál nabitý emocemi, který nabízí krásný pohled na vztahy mezi lidmi. ~(4,8)~

    • 9.6.2020  17:21

    Moc nechápu ten název filmu, protože o žádné "pravdivé lži" tam očividně nešlo, nehledě na to, že pod takovým názvem bych si představila hodně jiný typ filmu, než právě takovou akční komedii... ale když odhlédnu od podivně zvoleného názvu, musím říct, že jde o velmi zábavný film. Popravdě jsem se bavila mnohem víc, než jsem čekala, a je fakt, že Arnie to navíc zahrál dost obstojně. Jamie Lee Curtis byla samozřejmě taky báječná, obzvlášť ta její "role v roli" (sexy prostitutka a její taneček). Spoustu vtipných momentů se mi nenávratně vrylo do paměti, včetně Billa Paxtona v roli ustrašeného zoufalce, který si navenek hraje na cool špiona, aby sbalil ženské... Je to akční, ale hrozně pohodový a odlehčený film. V dnešní době by asi už tématika terorismu nemohla být ztvárněná s takovým šíleným vtipem a nadhledem... V tomhle se zkrátka hodně odráží určitá liberálnost devadesátek. ~(3,8)~

    • 1.6.2020  12:18
    Ad Astra (2019)
    ***

    Vidím to jako jeden z těch filmů, po jehož zhlédnutí si sice člověk řekne, že to bylo dobré, ale z nějakého důvodu to nezanechá hlubší dojem, který by donutil se k tomu filmu někdy vrátit. Problém je možná v nedostatku emocí - v podstatě je celý film pouze zúženým pohledem hlavní postavy, kterou hraje Brad Pitt, o ostatní postavy tam téměř nejde a divák nedostane šanci je blíž poznat. A i když monologické zasoustředění na psychiku hlavní postavy by napovídalo, že alespoň s ní se může divák ztotožnit a sympatizovat s ní, ani tohle bohužel nefunguje. Ne že by to Pitt hrál špatně, problém bude spíš ve vyobrazení jeho postavy, které je na můj vkus příliš "studené". Vylíčením jeho života to klouže jen po povrchu a vzhledem k počátečnímu cynismu hlavní postavy je těžké se mu tak nějak "dostat pod kůži". Proto mě svým způsobem i překvapilo konečné vyústění, kdy jeho postava dosáhne jakéhosi "osvícení" a vnitřně se promění. Jen z důvodu toho, že jsem necítila, že to tam směřuje. Přitom ona konečná myšlenka filmu (o tom, že pachtění se za něčím vzdáleným a neznámým nemá smysl, pokud člověk úplně zapomene na to, co už má a co je v životě skutečně podstatné) mi je vlastně velmi sympatická. Jenže způsobem, jakým je film veden, se tato myšlenka nemá šanci ukázat v celé své kráse. Hlavní postava Roy McBride pochopí, že lidský kontakt a vztahy jsou na životě to důležité, ale film neukázal nikoho, na kom by mu skutečně záleželo a ke komu by se jako kosmonaut vracel zpátky na Zemi. A tak i ten konec vyznívá zkrátka trochu sterilně. Film měl podle mého názoru větší potenciál. ~(3,3)~

    • 31.5.2020  20:21
    Odoru daisósasen (TV seriál) (1997)
    ****

    Hezky zpracovaná tématika zkostnatělého systému - zde konkrétně policejního, ale dalo by se to uplatnit určitě i na jiné instituce. Pokud člověk chce změnit systém a konat "dobro", musí na to buď shora nebo naopak zdola - vyškrábat se až na vrchol hierarchie, aby měl rozhodující slovo (za cenu spousty ústupků, které v průběhu musí snášet), a nebo zkrátka činit, co je správné, na té nejnižší úrovni a doufat, že i těmito drobnými činy přispěje ke spravedlnosti a dobru společnosti, ač se to může zdát jako kapka v moři... Tyto dvě odlehlé strany ztělesňují v tomto seriálu dvě postavy - hlavní postava detektiva "nováčka" Aošima a výše postavený policejní komisař Muroi. Sledovat interakci a vyvíjející se vztah těchto dvou je na seriálu dost možná to nejzajímavější. Konec je navíc opravdu "hutný" a Zíza má rozhodně pravdu v tom, že tento seriál, ač zpočátku začne docela obyčejně, nabírá s každým dalším dílem na hodnotě. Navíc se sice zaobírá "vážnou" tématikou, ale zpracování je lehké, nenásilné, místy navíc hodně zábavné až komediální. Hlavní postavu si divák v průběhu seriálu snadno oblíbí a prožívá všechny ty strasti a dilemata s ní. ~(4,2)~

    • 24.5.2020  11:16

    Tomu říkám opravdu důkladně udělaný zevrubný dokument, který krásně propojuje zážitky a náhledy z někdejšího natáčení starých dílů (IV., V., VI.), až po nynější poslední díl v režii J.J.Abramse. Jelikož je tento dokument bonusem právě k tomuto poslednímu dílu, samozřejmě se zaobírá především tímto posledním natáčením, které všechno završuje, ale jelikož je z Abramsovy práce velmi zřetelné nadšení a snaha držet se původního odkazu Star Wars s jeho patřičnou atmosférou (vím, že názory lidí se liší, ale podle mého to tak opravdu je a je to koneckonců zřetelné i ze všech těch záběrů z natáčení), tak to vlastně krásně ladí dohromady. Je radost vidět uspokojení, s jakým herci a filmový štáb, na Star Wars pracovali. Obzvlášť mě udivovala ona důkladnost a propracované detaily, které divák při sledování filmu ani nemůže plně docenit. Snaha vytvářet kulisy a scénu pokud možno co nejvíc reálně, nejen hrát před plátnem a dotvářet vše digitálně... to vše úzce souvisí se způsobem, jak se Star Wars tvořilo kdysi. Plus je hezké vidět, že někteří herci se na Star Wars podíleli opravdu od úplného počátku až do konce (např. Anthony Daniels jako C-3PO) a vyslechnout si jejich zážitky a pocity. Taky mě (k mému pobavenému uspokojení) zaujalo, jak se dokument pokud možno moc nedotýká VIII. dílu, který kvůli odlišné režii (Rian Johnson) jaksi úplně vybočil z původní tendence, kam má příběh směřovat (stále tvrdím, že J.J.Abrams a jeho tým si museli dát neskutečnou práci s tím, aby příběh nasměrovali zase zpátky. Ne vše šlo bohužel už napravit, ale to se nedá dávat za vinu poslednímu dílu). Zdálo se mi, že i většina herců se zmiňovala spíše o VII. a pak IX. dílu a záměrně nerozmazávala to, co se událo v osmičce. Zrovna u Marka Hamilla je jeho nelibost k tomu, co režisér/scénárista Rian Johnson provedl s jeho postavou v osmém dílu, vysloveně zřetelná. Myslím, že to samo o sobě je dobrý příklad toho, že osmý díl se od tzv. "Skywalker legacy" (dědictví Skywalkera) opravdu odklonil a že tím neudělal původnímu Star Wars moc dobrou službu. Není pak divu, že se o tomto díle v tomu dokumentu moc nemluví. V kontrastu s tím ale z celého dokumentu čiší láska všech herců, filmařů a dalších lidí, kteří se na tvobě podíleli, ke Star Wars jako celku. Pro mnohé z nich to nepochybně byly zážitky, na které budou vždy rádi vzpomínat. A vidět "zákulisní" pohledy na Star Wars právě v takové náladě, je opravdu radost. K Hvězdným válkám, jak je nostalgicky zná mnoho dnešních dospělých ze svého dětství, se to zkrátka velmi hodí. Přestože já sama se k těmto skalním fanouškům neředím, je to něco, co rozhodně dokážu pochopit a patřičně ocenit. ~(4,0)~

    • 20.5.2020  09:16

    Dospělý divák si sice všimne nějakých těch mezer ve smyslu, nebo spíš určité zkratkovitosti (nedovysvětlují se ani nevykreslují určité věci...), ale tato pohádka má svoje kouzlo a jsem si jistá, že vidět ji jako malá, určitě by se mi líbila. Hezké, i když zpočátku dost děsivé, je to environmentální téma a kontrast mezi přírodou a moderním světem. To samo o sobě pohádku docela povyšuje. Navíc v závěru zvířátka zjistí, že ne všichni lidé jsou špatní a že to není tak, že člověk jen ničí přírodu. Což mi přijde, že to příjemně vyrovnává, aby to nebyl jen jednostranný příběh. Dobrodružství, kterým si zvířátka procházejí, je sice dost zjednodušené a zkratkovité, ale na druhou stranu to má spád a vlastně to funguje (pro dítě podle mě ideál). Navíc jsem se pobavila u gospelového ptačího výstupu - nevím, jak to zní v angličtině, ale v češtině byl reverendův projev k popukání. ~(3,3)~

    • 18.5.2020  14:38
    Frčíme (2020)
    ****

    Pixar umí. Měla jsem za to, že jelikož tahákem letošního roku bude jednoznačně Soul Peta Doctera (s premiérou na podzim 2020), tak tento druhý letošní Pixar film méně známého režiséra bude naopak znatelně slabší. Byl to však omyl. Je sice pravděpodobné, že Soul možná dosáhne ještě vyšších kvalit, ale to nedělá automaticky Onward (Frčíme) horším filmem. Jak se dá od Pixaru čekat, je to velmi kvalitně zpracovaný, zábavný, hravý snímek s přesahem. Jako obvykle je zde důraz na rodinné vztahy, ale Pixar opět dokazuje, že je schopný vést příběh trochu nepředvídatelným a originálním způsobem, který navíc dokáže přirozeným způsobem dojmout, aniž by tlačil na city. Jsem přesvědčená, že komu se líbilo Inside Out nebo Coco, ten ocení i tento film. Za mě má hodně co nabídnout - nejen humorné a dojemné momenty, ale také mnoho dalších věcí k zamyšlení, například ohledně hodnoty tradic a historie v moderním světě (okolo čehož se vlastně točí celý ten příběh). Za mě tedy plnohodnotný Pixar zážitek, který je na pomezí 4 a 5 hvězd. K pěti hvězdám stačilo už jen málo (chyběl mi třeba chytlavější hudební soundtrack). ~(4,4)~

    • 14.5.2020  22:14
    Gibo to musume no blues (TV seriál) (2018)
    ****

    Po zhlédnutí celého seriálu musím říct, že je to vlastně velmi hezký příběh o vyvíjejícím se vztahu dcery a nevlastní matky, s komediáním nádechem navrch. Komediální prvek zaručuje obzvlášť svérázná postava matky (Ajase Haruka), která je mimořádně formální byznysmenkou. Forma seriálu však může v první polovně diváka dost zmást. Je rozhodně fakt, že seriál je trochu divně vystavěný. Zpočátku se zdá, že směřuje někam jinam, ale uprostřed najednou BUM! Takhle náhlý obrat jsem dosud v žádném jiném seriálu neviděla a v první chvíli jsem opravdu nevěděla, co si o tom myslet. Seriál má v podstatě dvě dost odlišné poloviny a přechod mezi nimi je nezvykle ostrý. Navíc začátek seriálu moc nelichotí postavě, kterou hraje Sató Takeru. O jeho postavu v podstatě jde až v druhé půlce, ale poměrně nehezkým okatým způsobem je tam ukazována už v první polovině. Má to sice své opodstatnění, které divák pochopí později, ale stejně si myslím, že tohle šlo vyřešit trochu decentnějším způsobem, aby na tu postavu nebyl od začátku kladen takový důraz, přestože divák celých prvních 5 dílů neví, co si o té postavě myslet (mně třeba ta postava zpočátku vysloveně iritovala, protože ji seriál každý díl jenom dramaticky významným způsobem ukázal, ale pak nikdy nebylo jasné, proč tam ta postava vůbec je...) Celkově bych tohle všechno zkrátka označila za krapet nepovedené vystavění seriálu a zpracování toho příběhu. Ale je fakt, že ke konci do sebe všechno krásně zapadne a já osobně měla z celkového vyznění velmi dobrý dojem. Má to své vtipné i dojemné chvilky a s hlavními postavami je snadné se sžít a fandit jim. Takže to krkolomé zpracování nakonec ani nevadí a stejně hodnotím nadprůměrně. Navíc bylo fajn znovu vidět Takenoučiho (skoro to vypadá, že si s tímhle hercem dávám nějaký maraton, jelikož jsem v poslední době viděla také Nagareboši a Beach Boys). I zde je to velký sympaťák. ~(3,9)~

    • 6.5.2020  20:34

    Oslava fantazie. Snové a sugestivní, plné zábavných a důvtipných nápadů. Ty mě obzvlášť bavily. Možná se v celém filmu najde pár technicky nedokonalých věcí, ale ono to vůbec nevadí. Důležité je, že z toho čiší hravost a kreativita, které se (jak jsem pochopila) nedají Zemanovým filmům upřít. Pro mě ale zatím první Zemanův film, který jsem viděla. Měla jsem původně trochu jiné očekávání, ale tím spíš jsem byla příjemně překvapená. ~(4,0)~

    • 5.5.2020  16:42

    Z tohoto filmu dýchá nostalgie a český název Vzpomínky na Afriku k němu opravdu sedí (přiznám se, že ale na druhou stranu moc nechápu původní anglický název...) Líbil se mi kontrast pohledu na život a na manželský svazek mezi Karen a Danysem. Oba herci (Streep i Redford) jsou sice výborní, ale jako obvykle je to především Meryl, kdo poutá divákovu pozornost tím, jak svou postavu ztělesňuje se všemi těmi rozpory - na jednu stranu silná žena, která si umí poradit, na druhou stranu ale křehká a osamocená, toužící mít oporu a jistotu v muži. Ne každý herec dokáže takhle komplexně vystihnout postavu. Meryl Streep svým uměním film hodně pozvedává. ~(4,2)~

    • 2.5.2020  19:26
    Nagareboši (TV seriál) (2010)
    ****

    Sama nevím, proč jsem si až do teď nechávala tenhle seriál ujít, protože opravdu stojí za to. Příběh je (v rámci vztahů a řešení vzájemných problémů) docela komplikovaný, ale je zamotaný právě tak akorát, aby to diváka napínalo a se zájmem sledoval dál, ale ne tak moc, aby to nebylo uvěřitelné. Za mě proto ideál. Herecky navíc výborně obsazené - obzvláště Ueto Aya, Takenouchi Yutaka, Matsuda Shota, ale i Inagaki Goro. S hlavními protagonisty je proto velmi snadné soucítit. Nechci tady nic vysloveně spoilovat, ale v rámci vývoje příběhu mi všechno přišlo v pohodě, až na konec, kde se tvůrci z nějakého důvodu rozhodli úplně se vyhnout řešení následků - ani zmínka například o policejním výslechu, jak celá tato potenciálně kriminální kauza dopadla a jaký to mělo dopad na hlavní postavu. Bez této linky konec působil nějak nedotaženě a tím spíš rázem nerealisticky, což mi přišlo jako škoda, vzhledem k tomu, jak dobře se to vyvíjelo v průběhu celého seriálu a jak hezky do sebe všechno do té chvíle zapadalo. Ale samozřejmě jsem i tak byla s vyústěním příběhu spokojená - ani se nedá jinak, když člověk hlavním postavám tak fandí. :) ~(4,3)~

    • 2.5.2020  18:51

    Nesourodá dvojice vulgárního, nenuceně se chovajícího hromotluka a zjemnělého, kultivovaního klavíristy mě v první polovině filmu neskutečně bavila. Komika, která z toho kontrastu vyplývala, však byla pouze vedlejší, film měl za cíl jít mnohem více do hloubky a povedlo se mu přirozeně a s jistou delikátností vyobrazit vývoj tohoto zvláštního vztahu, v kterém se navzájem poznávají a pomalu se mezi nimi utužuje jakési pouto, které na konci nelze nazvat jinak než ryzí přátelství. Jakkoli je příběh sám o sobě trochu předvídatelný, právě ono citlivé vykreslení jejich vztahu si mě získalo nejvíc. Tony Vallelonga a Don Shirley působí jako skutečné postavy z masa a kostí a byla radost je v průběhu filmu poznávat (velký díl na tom mají obzvláště ony herecké výkony - Viggo Mortensen mě v této roli neskutečně překvapil). Vyústění filmu právě proto skutečně zahřeje u srdce. Navíc je třeba zmínit, že podobných filmů, které bojují proti rasismu a zarytým stereotypním předsudkům, není ani v současné době dost. Nabádání k lidskosti a porozumění je něco, čeho si osobně u filmů cením nejvíce. ~(4,4)~

    • 24.4.2020  21:17

    Nečekala jsem, že by tento animák přinesl něco víc než mnoho ostatních podobných filmů, které každý rok dorazí do kin, aby pobavily především ty nejmladší diváky. Na první pohled to na mě zkrátka dělalo dojem průměrného animovaného filmu. Spletla jsem se. Tomuto filmu se totiž s přehledem daří být poměrně originální a vtipný, a to největší překvapení přijde na konci. Ani trochu jsem to nečekala, ale líbilo se mi to, protože nejenomže najednou všechno do sebe krásně zapadne (jako kostičky Lega :)), ale úzce to souvisí s myšlenkou hry a kreativity, kterou Lego představuje. Takový konec prostě filmu slušel a povýšil ho na vyšší úroveň. Rozhodně to proto není pouze film pro děti, ale i pro dospělé s duší dítěte, kteří jsou schopni podobnou myšlenku ocenit. ~(4,0)~

    • 24.4.2020  20:08

    Film o tom, jak obrovskou sílu má v cestě za štěstím a úspěchem právě SNAHA a ODHODLÁNÍ. A to i přesto, že vám podmínky ani trochu nepřejí. Rozhodně jde o hodně inspirativní film, tím spíš, že je založen na skutečném příběhu. Navíc tuto náročnou roli muže, který si sáhne na úplné dno, ale přesto se snaží být dobrým otcem a vše s vypětím sil překonat, hraje Will Smith velmi přesvědčivě. Nedivím se, že byl nominovaný na Oscara. Tohle je rozhodně film podle mého gusta. ~(4,3)~

    • 18.4.2020  09:26

    Krátký příjemný anime seriál o přátelství a vášni pro jazzovou hudbu. I když je fakt, že ten jazz je spíš taková hezká kulisa, zatímco se všechno točí kolem vztahů ústředních postav. Někdy je to krapet zamotané a navíc mi místy vadilo chování Nišimiho, ale v rámci příběhu o středoškolácích, kteří mají celý život před sebou, a nemají zdaleka jasno v tom, co by chtěli, a jak se správně zachovat, je to vlastně docela autentické. Forma poměrně jednoduchá, přímočará, věci se dějí rychle, ale na malém prostoru dvanácti dvacetiminutových dílů se to dá čekat. Místy se tam najdou opravdu krásné a dojemné momenty. Obzvlášť se mi líbil konec. ~(3,7)~

    • 14.4.2020  17:53
    Beach Boys (TV seriál) (1997)
    *****

    Po dlouhé době "dorama", které můžu naprosto upřímně označit za skvost mezi japonskými seriály. Skoro se divím, že jsem na něj narazila až tak pozdě, ale koneckonců starší seriály z devadesátek jsem dříve tolik nesledovala. Přitom se mezi nimi očividně najdou tak dobré kousky jako třeba toto. Beach Boys má všechno, co bych od výborného seriálu očekávala a chtěla. Je to seriál nejenom o přátelství dvou hlavních postav a o rodinných vazbách, ale také seriál o hledání vlastní životní cesty, což je tématika, která celý tento seriál lemuje od začátku do konce. Má to své velmi veselé a zábavné momenty a taky smutnější a vážnější momenty. To všechno zaobalené do příjemné a jaksi nostalgické atmosféry léta a moře. Líbilo se mi, s jakým citem byl tento seriál natočený. Ne vždy to tak totiž je. Postavy dokázaly být sice velmi vtipné, ale nikdy ne takovým způsobem, aby to nebylo přirozené a realistické. Všechny postavy dojedné proto působily velmi lidsky a uvěřitelně. Každá jednala na pozadí svého vlastního životního příběhu a to všemu dodávalo velkou hloubku. Není pak divu, že je velmi jednoduché si postavy tohoto seriálu oblíbit a sympatizovat s nimi. Sorimači Takaši zde byl ještě větší sympaťák než v roli Onizuky. A ostatní v čele s Takenoučim a Hirosue byli taky výborně obsazení (navíc vidět Hirosue Rjóko jako tak mladou herečku, v roli ještě starší než Summer Snow, bylo obzvlášť milé). Na tento seriál budu ráda vzpomínat a do budoucna se k němu rozhodně vrátím. ~(4,8)~

    • 5.4.2020  22:39

    Tušila jsem, že další film z pera někoho, kdo vytvořil Sám doma nebo Snídaňový klub, bude fajn, ale nakonec jsem se bavila možná ještě víc, než jsem čekala. Jde zkrátka o takovou příjemnou středoškolskou hříčku. Mnoho z toho se musí brát s lehkou nadsázkou, ale proč ne - jde ostatně o rozvernou komedii. A na člověka z toho dýchnou příjemná osmdesátá léta, taková ta atmosféra jakou mají filmy jako Návrat do budoucnosti a jemu podobné z tohoto období. Navíc mě pobavily i vedlejší role Jennifer Grey a Charlieho Sheena. Za mě tedy velmi příjemný, zábavný a milý zážitek. ~(4,0)~

    • 5.4.2020  22:08
    ARASHI: Na cestě (TV seriál) (2019)
    **

    Skupinu Arashi a její členy mám sice ráda, ale tento dokument je naprostá katastrofa. Je mi záhadou, jak samotní Arashi mohli souhlasit s takovým mizerným zpracováním, vzhledem k tomu, že jde o dokument k výročí 20 let jejich činnosti a zároveň ku příležitosti jejich nastávající pauzy (přerušení činnosti). Navíc ze samotného dokumentu vidíme, že členové Arashi jsou hrozní dříči a že dejme tomu při plánování vlastního koncertního turné si dávají neskutečně záležet na formě a každém detailu koncertu. Což je přesně to, co tomuto dokumentu chybí - naprosto postrádá jakoukoli formu, koncepci! To je bohužel jeho největší problém. Dalším kamenem úrazu je to, že se nejedná o jeden dokumentární film, ale o celou sérii, což pak bez koncepce působí o to hůř. Jednotlivé díly jsou sice pojmenovány tak, aby to vypadalo, že každý má své vlastní téma a že to celé má nějakou osnovu, ale vlastně tomu tak není. Většinou jde o podivné slepence různých záběrů z toho, jak kamera sledovala Arashi během posledních dvou let (přičemž před rokem oznámili plánovanou pauzu - "hiatus"). Což mě vede k dalšímu zásadnímu problému - natočený materiál je sestříhaný tak příšerným způsobem, že se mi nechce věřit, že tohle režíroval a stříhal nějaký profesionál. Nad kvalitou zpracování opravdu zůstává rozum stát - díl třeba končí náhodným sestřihem nějaký záběrů a vše je utnuté tak náhle, že si divák říká, jestli to měl být konec nebo se mu kvůli technickým problémům jen přestalo přehrávat video. Celkově jsou často záběry pospojované tak chaotickým způsobem, že to nemá hlavu a patu. Postrádá to logický sled, dynamiku i tempo. Jako divák jsem pak z toho byla zmatená, rozpačitá a místy i znechucená. Tohle musela vytvořit banda amatérů, jinak si to nedokážu vysvětlit. A je to obrovská škoda, protože ten natočený materiál má svou obsahovou hodnotu a potenciál udělat z toho výborný dokument. Některá místa jsou opravdu zajímavá - třeba vidět to obrovské pracovní nasazení Arashi, jejich detailní plánování a secvičování turné (klobouk dolů nad tím, kolik si toho opravdu tvoří sami, přestože mají samozřejmě k ruce i velký tým lidí, techniků atd.), dále také některé jejich přátelské a humorné interakce, jejich téměř "bratrské" pouto, a vůbec celý ten náhled do zákulisí toho, co dělají... Ano, hodnotu to opravdu má, JENŽE (!) je to všechno zatížené obrovským balastem. Ta forma tomu neskutečně ubírá body. Mnoho z toho, co chce (asi) dokument říct a poukázat na to, je tam bohužel omílané až přespříliš. Mnohdy se vrací k tomu, co už bylo někde řečeno a ukazuje to znovu a znovu. Několikrát třeba vidíme nějakého člena povídat o tom, jak se cítí, když se má po dvaceti letech jejich skupina "rozpadnout". Často jsou tyto bezcílné monology dokonce nesestříhané, a jsou zkrátka dlouhé. A když se každý díl pořád ukazuje v té hrůzně poslepované formě to samé, tak už to přestává být zajímavé, ale spíš to působí otřepaně a klišovitě. Přitom by to stačilo jen nějak "učesat", vybrat z toho to podstatné, kvalitně to sestříhat a dát tomu jednotnou formu s jasným cílem a sdělením. Trochu mě zkrátka mrzí, že takto se Arashi neukazuje v tom nejlepším světle. Zasloužili by si lepší dokument. Ale kdo ví, třeba právě takovou skutečně "deníkovou" a naprosto syrovou formu chtěli... těžko říct, za jakých okolností tato dokumentární série vzniká. Nesmím samozřejmě zapomenout zmínit, že série ještě nemá konec. Aktuálně vyšlo 6 dílů a během roku má Netflix přidávat další. Údajně jich má být celkem 20. Jsem sama zvědává, kam se tohle bude dál ubírat, protože momentálně to vypadá, že to nemá žádné směřování ani jasnou osnovu. V této fázi mám očekávání velmi nízká, ale uvidíme. Každopádně toto hodnocení není finální a ještě ho budu aktualizovat. Měla jsem pouze nutkání ohodnotit dosavadní kvalitu série, vzhledem k tomu, že k této dokumentární sérii tady na ČSFD ještě nikdo nic nenapsal (oproti IMDB, kde už něco málo je - několik hodnocení a jeden slovní komentář, který však nejspíš napsal fanoušek, jenž hodnotil pouze obsah nikoli formu). ~(2,2)~

    • 3.4.2020  22:01

    Další klasický film, který jsem ve své opožděnosti viděla pořádně až teď. Příběhově vlastně nic až tak mimořádného, ale ústřední dvojice to drží hodně nad vodou (výborná chemie!) a atmosféru samozřejmě hezky dotváří písničky Whitney Houston. Jen ten konec mi přišel takový náhlý a nepropracovaný. Nebylo mi z toho jasné, proč ti dva vlastně nemůžou být spolu. Divák to sice nějak pochopí (patří oba do jiného světa, bla bla bla...), ale když Rachel (Whitney) na konci odlétá letadlem pryč a není vlastně jasné kam a proč, tak to působí trochu jako klišé - taková sladkobolná napodobenina Casablancy. I přes nedotažený konec ale dobrý, mírně nadprůměrný film. Za mě na pomezí 3 a 4 hvězd. ~(3,5)~

    • 31.3.2020  14:05

    Příjemné, hřejivé pohlazení po duši. Líbilo se mi, že film nakonec nebyl pouze o malém klukovi a jeho handicapu, ale že se zaobíral do velké míry i postavami okolo něj a vztahy mezi nimi. To bylo ostatně to, na co film chtěl poukázat - že se svět netočí jen okolo jednoho člověka a jeho problémů, ale že je třeba být zároveň vnímavý a ohleduplný vůči ostatním, protože každý má své vlastní trable a zaslouží si trochu pochopení. Možná by na někoho byla ta míra "laskavosti", kterou film ukazuje, trochu moc, protože se tam nakonec neukáže žádná veskrze negativní postava (právě naopak jsou postavy vykresleny v dobrém). Mně to ale takto vyhovovalo a necítila jsem z toho žádný nátlak na city (rozhodně se film nesnaží být prvoplánově dojemný), spíš mi to v téhle formě přišlo zkrátka přirozené. O tom je ostatně život, nikdo se primárně nerodí jako špatný člověk, jen nás okolnosti můžou vést ke špatným volbám. Takže za mě rozhodně palec nahoru. Víc takových filmů! ~(4,4)~

    • 29.3.2020  14:12

    Trojice Kurosawa-Mifune-Shimura poprvé spolu. Na to, že jde právě o jeden z ranějších Kurosawových snímků, je to rozhodně jeden ze skvostů mezi jeho filmy. Příběh samotný není nijak složitý, v podstatě sledujeme vyvíjející se vztah mezi laskavým avšak svérázným doktorem ("opilý anděl") a tvrdohlavým cholerickým yakuzákem. Shimura a Mifune se v těchto rolích skvěle doplňovali a jejich výměny byly místy jak komické, tak dojemné. Zkrátka dvojice k pohledání. Příběh má navíc i své prosté sdělení o tom, že silou vůle člověk může změnit svůj život. Za mě proto plní vše, co bych od Kurosawova filmu očekávala. Navíc oproti některým jeho pozdějším filmům má tento rozumnou stopáž, která není přestřelená, což pro mě bylo taky příjemné. A jako třešničku na dortu bylo celkově zajímavé sledovat mladého Mifuneho v jedné z jeho prvních rolí. ~(4,1)~

    • 27.3.2020  21:18

    Speciál přímo navazující na seriál z roku 1998, ovšem v televizi byl odvysílán o rok později (na konci června 1999). Zároveň tento speciál předchází celovečernímu filmu, který šel do kin půl roku na to, v prosinci 1999. Jelikož se mi seriál líbil a postavu Onizuky jsem si oblíbila, docela jsem se na speciál těšila. Popravdě ale nemá moc vysokou kvalitu a nepřináší nic moc nového. Onizuka je na výpomoc přeložený na dívčí střední školu, kde se opakuje podobná situace jako v seriálu - studentky ho jako třídního neberou vážně, načež na něj parta tří holek ušije boudu a dočasně si z něj udělají poskoka, než zjistí, že je přece jenom dobrý člověk a že se mu dá důvěřovat. Onizuka pak řeší jejich problémy a pokusí se jedné z nich pomoct dostat se z těžkého rozchodu. Nad rámec podobné tématiky, co byla v seriálu, toho ale už moc neuvidíme. Snad jen krom toho, že se dál rozvíjí vztah Onizuky s Fuyutsuki-sensei. Začnou spolu chodit a Fuyutsuki-sensei se snaží přesvědčit svého otce, aby jejich vztah uznal. Její otec je však logicky proti a Onizuku má za nezodpovědného gaunera. Na konci speciálu mě samotnou překvapilo, jak se situace najednou vyřešila. V rozporu s tím, jak otec Fuyutsuki celou dobu Onizukou pohrdá, najednou na konci zcela bez zjevného důvodu obrátí a jejich vztah uzná. Působilo to divně, tak nějak nedotaženě. Takových nedotažených momentů tam bylo bohužel víc... Proto speciál jako celek působí zkrátka míň kvalitně než seriál samotný. Nemá toho moc co nabídnout a je tak nějak víc odbitý. Na druhou stranu je ale fajn setkat se znovu s množstvím postav, které známe ze seriálu. Takže vysloveně nespokojená jsem nebyla. Docela příjemně strávených 90 minut sledování (stopáž je opravdu asi o 15 min kratší než se píše tady v popise), ale napodruhé bych už to asi nikdy vidět nemusela. Uvidíme ještě, co ten celovečerní film... ~(3,3)~

    • 26.3.2020  19:37
    Černobyl (TV seriál) (2019)
    *****

    Byl by skoro hřích nedat tomuto seriálu 5 hvězd, jelikož je nejenom výborně zpracovaný, ale především má svým obsahem obrovský význam pro lidstvo. Říká se, že by se lidé měli poučit z minulosti, ale jak jde čas kupředu a střídají se generace, je velmi snadné na minulost zapomenout… A proto jsem za tento seriál vděčná. Protože připomíná něco, na co by se zapomenout nemělo - hrozný lidský omyl, který zapříčinil největší jadernou katastrofu způsobenou člověkem. Je smutné, že tímto omylem byla lidská arogance, kariérismus a ignorantství. Pýcha člověka i národa jako celku, která v tomto případně zapříčinila smrt a utrpení tisíců lidí. A strašné je, že to mohlo zajít ještě dále a vyhubit a zničit obrovskou část naší planety, nebýt toho, že se objevilo pár rozumných lidí, kteří zakročili ve chvíli, kdy ještě nebylo úplně pozdě. Před zhlédnutím tohoto seriálu jsem o Černobylu nevěděla mnoho a jsem za tento vhled opravdu ráda. Seriál nám připomíná, že není radno zahrávat si s přírodou, ale když už to děláme, je třeba si vůči přírodě a jejím zákonům zachovávat respekt a pokoru. Člověk není všemocný ani vševědoucí, koneckonců lidstvo si zatím stále s radiací a radioaktivním odpadem neumí poradit a nedokáže radiaci odbourat... Tím spíš by se jaderná energie neměla brát na lehkou váhu. Seriál nám navíc reálně ukazuje, jak mocná a destruktivní radiace je. Přiznám se, že mě to při sledování i po něm děsilo do morku kostí. Tak moc mě pravděpodobně nevyděsil ani žádný horor (a to horory špatně snáším). To děsivé na tom samozřejmě je to, že jde o skutečnost. Seriál se ji pokusil zachytit co nejvěrněji a zároveň se mu povedlo svým kvalitním a citlivým zpracováním mít skutečně ten finální "ráz", přenést jasné sdělení. "Jaká je cena lží?" - tak zní slogan seriálu, nad kterým je třeba se zamyslet. Za lží se skrývá chování a přístup člověka, před kterým tento příběh varuje. A snad bude příběh Černobylské katastrofy s dostatečnou rázností varovat lidstvo i nadále... ~(4,5)~

    • 24.3.2020  17:17

    Nemůžu si to odpustit - konečně jednou taky pořádný český film, který má zároveň vypovídací hodnotu! V tom balastu českých filmů posledních let se něco hodnotného hledá jen těžko. Takže jsem byla příjemně překvapená. Tématika boje s alkoholismem je přece jenom stále aktuální a nebezpečí alkoholu by se nemělo tak snadno podceňovat, obzvlášť v naší společnosti, kde je alkohol běžně přijímaný oproti jiným návykovým látkám. Úsměvy smutných mužů možná nejsou vysloveně mistrným dílem jako třeba Ikarův pád a někomu by mohl vadit i ten "útržkovitý" styl záběrů, ale jako vhled do toho, co alkohol může způsobit, jak dokáže rozbít lidské vztahy i rodinu a jak těžké je s touto závislostí bojovat, funguje výborně. Navíc můžeme sledovat množství kvalitních hereckých výkonů v čele s Davidem Švehlíkem, který zastal hlavní roli. Je fajn pro jednou vidět nějaké nové kvalitní české dílo, jehož tvorba měla opravdu význam. ~(4,0)~

    • 23.3.2020  00:04
    Rudovous (1965)
    ****

    Na můj vkus sice zbytečně moc dlouhý, ale zato cenný snímek z lékařského prostředí. Kurosawa tímto filmem opět trochu předběhl dobu, a to i přestože je příběh samotný zasazený do konce období Edo (tedy jde o historické drama z 19. stol.) Vedoucí doktor "Rudovous" totiž ztělesňuje postavu, která by měla být i dnes vzorem lékařů. Nesnaží se pacienty pouze "léčit", ale opravdu "uzdravit". A stejně jako se už v podstatě obecně ví i dnes, i on si je vědom toho, že psychická stránka člověka je propojená s tou fyzickou, tedy ví, jak důležité je neléčit jen symptomy, ale duši člověka. Moudrostí této postavy je nakonec ovlivněná v podstatě "hlavní" postava filmu - mladý doktor Yasumoto. Sledujeme tak jeho psychologický vývoj při práci v této chudé vesnické nemocnici. A setkáváme se postupně s různými pacienty a jejich životními příběhy. Množství z toho je sice v dnešní době nepředstavitelné (jde přece jenom o historickou dobu, kde hrála o to větší roli japonská hodnota cti a lidé se dejme tomu více uchylovali k extrémním řešením problémů třeba sebevraždou...), ale jinak si z toho může i dnešní člověk hodně vzít. Škoda jen té délky, něco bylo táhlé víc, než bylo z mého pohledu nutné, ale na druhou stranu tam nebyla vysloveně "hluchá" místa. U Kurosawy ostatně není taková délka filmu výjimkou, takže mě to nepřekvapilo. Na závěr bych ještě vyzvedla herecké výkony, které byly všechny na vysoké úrovni včetně těch dětských. Mifuneho samozřejmě netřeba zmiňovat. ~(4,1)~

    • 22.3.2020  19:30

    V nynějším období pandemie koronaviru (březen 2020), kdy vláda ČR vyhlásila nouzový stav a karanténu společně s množstvím různých opatření a omezení, má najednou tento příběh jaksi silnější vyznění. Rodina Suzuki se v tomto filmu sice potýká s trochu jiným problémem (ztráta elektřiny), ale ve výsledku jde o to, jak se s tímto omezením oni a lidstvo obecně vypořádají a jak to promění jejich životní styl a smýšlení o životě. Právě to je na filmu zajímavé. Zpočátku mi sice vadilo, že se ve filmu vůbec neřešil důvod ztráty elektřiny (až na konci se dozvíme, že na vině byly možná sluneční erupce), ale brzy mi došlo, že o tom tento příběh ostatně vůbec není. Tento film poukazuje na určitý problém moderní doby. Je totiž až příliš lehké si zvyknout na pohodlný život. Člověk si mnohdy ani neuvědomí, že je na některých věcech natolik závislý, že v podstatě přichází o vůli učit se schopnostem, jak bez těchto věcí přežít. Nevědomky se o tyto schopnosti ochuzuje. Je vlastně zajímavé, jak rychle si lidstvo na elektřinu zvyklo a začalo ji brát jako samozřejmost, přestože teprve před cca 150 lety ještě elektřina vůbec samozřejmostí nebyla. "Dobrovolně" tak svým způsobem zahazujeme schopnosti a znalosti lidstva, které se tříbily po dlouhá staletí a generace předtím. A to je vlastně škoda. Líbí se mi, že Yaguchiho filmy pomáhají dívat se na věci jednodušším způsobem a pobízejí k tomu, aby člověk nezapomínal na přírodu a na to, co nám přirozeně nabízí. Zkrátka na základní lidské potřeby. Survival Family vidím v tomhle ohledu (společně s Wood Job) jako zásadní film. Možná není natolik komediální jako jiné Yaguchiho odlehčenější filmy (naopak se v něm najde spousta dramatických momentů), ale o to má zásadnější tématiku. Humorné a úsměvné momenty tam ale nechybí, to by zas nebyl Yaguchi. :) Pro mě osobně to bylo hezky vyvážené. A protože celou dobu sledujeme cestu jedné rodiny, dá se to svým způsobem označit i za rodinný film. Jak to tak bývá, právě společné strasti dokážou tuto rodinku stmelit dohromady. ~(4,5)~

    • 19.3.2020  19:46

    Rodinný život se všemi jeho nešvary i radostmi ve střípcích. Výborně jsem se bavila, protože Yamadovi jsou opravdu rodinka k pohledání, která dokáže rozesmát i zahřát u srdce. A to vše v jednoduchých scénkách ze života a v poměrně prostém výtvarném stylu. Možná by snad někoho mohlo zklamat to, že se nejedná o ucelený příběh, ale i v těch střípcích to podle mě plní svůj účel. Moc milý animák pro rodinné typy. ~(4,2)~

<< předchozí 1 2 3 4 9 17 24 32