Tsuki

Tsuki

Markéta Pravdová

okres Praha
japanolog / člověk hledající své já

homepage

60 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 8 14 21 27
    • 15.7.2018  14:56

    Podobně jako jednička sází nejen na akci, ale i na odlehčenější zábavu a vtip. A snad je i o kousíček lepší než jednička - aspoň na mě to tak působilo. Nejsem sice fanoušek superhrdinů a navíc mi obecně spíš vadí všechno to jejich spojování v Avengery, ale sem tam jsem schopná si podobné filmy užít. Ant-man je rozhodně fajn v tom, že příběhově stojí sám o sobě a není třeba vědět nic víc (až teda bohužel na poslední scénu za titulky, která napovídá o spojení s Avengery, a tak nezasvěcení, jako já, jsou opět nahraní. Naštěstí se dá tuto scénu prostě ignorovat.) Navíc stejně jako první díl je i tento film hodně hravý a nápaditý, co se týká práce se zmenšováním a zvětšováním věcí v prostoru. Tahle jeho hravost mi byla sympatická už v jedničce a jsem ráda, že od ní neupustili. Kdybych to měla shrnout, není to sice druh filmu, který by mě ohromil, ale jako jednorázové akční pobavení funguje na jedničku. (~(3,5)~

    • 14.7.2018  10:38

    Kvalit druhého dílu sice už nedosahuje (není se čemu divit), ale bombastické zakončení celé trilogie to rozhodně je. Možná tedy chvílemi až moc "bombastické"... celá ta věc s hrozbou jadernou bombou mě zpočátku zaskočila, nečekala jsem, že se příběh vyvine v tak dalekosáhlý problém, který bude nucen Batman řešit. Na můj vkus tedy trochu přepísklé, ale završení celé trilogie si možná něco podobného žádalo. Dále onen teroristický záporak Bane - napětí sice pramenilo z jeho fyzické neporazitelnosti, ale i tak jednoduše nemá na zvrácenou psychologii Jokera z minulého dílu. Na druhou stranu, celkové napětí skutečně fungovalo, našlo se i několik nečekaných zvratů, a Anne Hathaway zazářila v roli Catwomen. Takže celkově zvedám palec nahoru. Jen je prostě těžké překonat kvality dvojky, a vlastně i jedničky. ~(4,2)~

    • 14.7.2018  10:10
    Probuzení (1959)
    ****

    Kdysi holt české filmy měly co říct. Tento se konkrétně věnuje rebélii několika mladých postav, které se ve svých životech ztratily a svými nezodpovědnými delikventskými činy zabředávají čím dál více do nicoty a beznaděje. Jejich psychologie je zde opravdu čitelná a velmi hutná (Jana Brejchová a Petr Kostka skutečně zazářili). A právě to dělá z filmu něco ryzího, téměř hmatatelného. Protože se dá uvěřit, že právě takhle to může být i ve skutečnosti, že jde o realitu. Moc se mi líbil smířlivý konec, který napovídá, že nic není ztracené a ze všeho je cesta ven, pokud člověk má vůli s tím něco dělat. ~(4,3)~

    • 13.7.2018  23:14

    Po slabší dvojce navázal třetí díl aspoň částečně na atmosféru jedničky, a tak mi to v rámci možností přišlo jako dobře uzavřená trilogie. Na to, jak se druhý díl odklonil od původního vyznění, tak rozhodně trojka dobře navázala a nabrala lepší směr. Skoro mě až překvapilo, že ve výsledku nešlo o to (spoiler), aby "lidstvo" převzalo zpětně vládnu nad světem na úkor "strojů", ale že ona válka skončila usmířením. Je zajímavé se takhle zamyslet nad umělou inteligencí a jejím právem na "život", přestože původně byla uměle vytvořená. Ale záleží vůbec na tom, jak co vzniklo? A když se nad tím zamyslíme do důsledku - co je vlastně přirozené a nepřirozené? ... Takto mě každopádně samotný konec mile překvapil. Protože myšlenka toho, že mír je o vzájemné toleranci a překonání rozdílů (namísto egoistického rozdělování na "my" a "oni") mi v dnešní době přijde obzvlášť důležitá. ~(4,0)~

    • 21.6.2018  09:38

    Vystačila bych si s jedničkou samou o sobě, která je výborná, inovativní a má navíc krom ačních scén onu přidanou "duchovní" hodnotu. Pokračování je sice stále dobré, ale rozvíjí příběh jiným směrem a bohužel tím i mění celé vyznění prvního dílu. Najednou to působí jako něco docela jiného, navíc jaksi tuctovějšího... A to je podle mě škoda. Od Matrixu se určitě po uvedení jedničky dalo očekávat více než jen akční pokračování, které navíc zabíjí původní myšlenku toho, že když člověk věří (neboli slovy Morfea "ví"), může dokázat cokoliv. Dvojka se sice stále snaží o jakýsi hlubší rozměr, ale spíš to působí jako balast, který postrádá smysl. A co víc, než aby naději a víru (po vzoru prvního dílu) dávala, tak ji naopak bere. No, ještě jsem neviděla poslední díl trilogie, takže jsem zvědavá, co z toho vyleze. ~(3,8)~

    • 21.6.2018  08:17
    Casablanca (1942)
    **

    Na tak kultovní film mě to bohužel zklamalo. Po různých vyslechnutých ohlasech na film a po zhlédnutí části Play it again, Sam od Woodyho Allena jsem měla za to, že Bogartova postava je jakýsi symbol mužství, takový ten typ perfektního chlapa, do kterého není divu, že se žena zamiluje, a který zároveň ženám rozumí. Ale místo toho jsem ho tady viděla spíš jako slabocha, který naopak s Ilsou (Ingrid Bergman) ani komunikovat neumí, a silně a nesobecky se zachová až na konci filmu. Jejich vztah mě v podstatě zanechal chladnou, protože ve filmu není vůbec vykresleno, jak a proč se do sebe zamilovali, a chemie mezi nimi taky dvakrát nefunguje. Celé to na mě zkrátka působilo hrozně uměle a málo uvěřitelně. Plus mě hrozně rozčilovala právě ta jejich neschopnost spolu upřímně a na rovinu komunikovat. Ale to všechno bylo zřejmě vykonstruované proto, aby jejich vztah působil bolestněji a dramatičtěji... což je samo o sobě přesně to, na co jsem alergická - samoúčelně bolestná a dramatická love story, která postrádá pořádný smysl. Uf... Možná jsem na tenhle film moc tvrdá vzhledem k tomu, že je to snímek z roku 1942. Kdysi to byl určitě trhák o velké lásce za druhé světové války. Ale dnes mě tohle prostě neosloví a nenadchne. ~(2,3)~

    • 18.6.2018  10:15
    Já, Simon (2018)
    *****

    Moc příjemný a milý film nejen o problémech s "coming outem" a homosexualitou, ale vůbec o tom být sám sebou, o příjetí druhých takovými, jakými jsou, a o přátelství. Je to na jednu stranu velmi pozitivně laděný film, ale přesto působí přirozeně a nenuceně a není to žádný přehnaně "sluníčkový" kýč (možná až na konečnou scénu u ruského kola, ale mně osobně to nevadilo a myslím, že to snad i k té velké "love story", jak o tom mluví hlavní postava, patří). Navíc film zaujme i velkou dávkou vtipu a nadhledu. Zkrátka a jednoduše jsem si to v kině moc užila, bavila jsem se, smála se, soucítila s postavami a nakonec jsem odcházela s lehkým pocitem plným spokojenosti a s úsměvem na rtech. V budoucnu se k filmu Love, Simon rozhodně ráda vrátím. ~(4,5)~

    • 15.6.2018  10:47
    Pouta války (2004)
    ****

    Když už válečný film, tak něco takového! Líbí se mi, když ve válečných filmech nejde jen o ty akční bojové scény a válečnou vřavu či tragédii, ale o lidské vztahy a lidskou náturu pod nátlakem války. Právě v tomhle tkví síla tohoto filmu. A tím, že vykresluje jednotlivé postavy se vším všudy - s pozitivními i negativními aspekty jejich psychologie - získává velmi na důvěryhodnosti a opravdovosti. Člověk může být v jádru velkým dobrákem, ale válečná zkušenost zkrátka udělá své. A je skvělé, že se tvůrci soustředili právě na onu opravdovost, protože to ani ve skutečnosti není o tom, že by jedna válečná strana byli "ti zlí" a druhá strana "ti dobří". Život a spory mezi lidmi a národy jsou mnohem komplexnější. Abych to shrnula, přestože obyčejně na válečné snímky nekoukám, tenhle mě svým lidským prvkem opravdu zaujal. A myslím, že i díky tomu zde ony válečné záběry působí o to realističtěji a syrověji. ~(4,2)~

    • 27.5.2018  20:05
    Maverick (1994)
    ****

    Westerny obecně moc nemusím, ale tohle nebyl ani tak western, jako spíš povedená (a docela trhlá) komedie. Některé momenty Mela Gibsona byly obzvlášť vtipné. Stejně tak ta interakce s "indiány". :) Jen je trochu matoucí, že film dělá ke konci několikrát dojem, že už skončí, ale pořád pokračuje dál... Takže to tak trochu "vyšumí", a to i přesto, že závěr chystá malé překvapení. ~(4,0)~

    • 27.5.2018  19:40
    Psí ostrov (2018)
    ****

    Tento film se mi velmi špatně hodnotí, jelikož mi osobně nesedí Andersonův suchý styl humoru a práce s emocemi, které v jeho podání působí jaksi chladně a odosobněně. S jeho stylem prostě nejsem na stejné vlně. Na druhou stranu ale zrovna v tomto filmu párkrát emoce fungovaly dobře (abych mu nekřivdila) a za mě bylo obzvlášť zajímavé zasazení příběhu do Japonska. Mohla jsem si tak užít i tu jazykovou linku, kde postavy mluvily japonsky, což bylo schválně uděláno tak, že nevadilo, že tomu diváci narozumí. Jenže pokud se náhodou najde divák, který japonsky umí, tak musí uznat, že v tom je určitá přidaná hodnota (dokonce jsem se jednou nebo dvakrát zasmála přidanému vtípku v japonštině, přestože ve zbytku kinosálu vládlo ticho). I příběhově to bylo fajn, takže co mi opravdu vadí je pouze ten syrový styl vyprávění (povětšinou to ani nebylo líbivé na pohled - už jen ta věčně trčící hřídel, co se hlavní postavě zapíchla do hlavy a už tak zůstala.... zkrátka na to, že jde o pejsky, se opravdu nejedná o nic roztomilého a hezkého na pohled). Ve výsledku jsem v hodnocení trochu rozpolcená (taky bych o něco zkrátila stopáž, protože absence otevřených emocí dělala dojem, že se film trochu táhne), ale v zásadě je to podle mě jednoznačný nadprůměr. ~(3,8)~

    • 10.5.2018  20:51

    Tak konečně jsem se dostala i k tomuhle (nyní už 10 let starému) filmu od Koreedy. Zdá se, že právě tady začala jeho spolupráce s některými herci, především Abem Hirošim a Kiki Kirin, kteří se mu osvědčili natolik, že s nimi natočil i některá další svá díla. I You si tady střihla další svou roli po Daremo shiranai. Nutno říct, že jim všem ta herecká "chemie" opravdu funguje. A Koreeda má prostě talent na zobrazování přirozeného rodinného prostředí. Moc se mi líbilo postupné odkrývání těch vztahů mezi nimi a jejich jednotlivých charakterů. Nic se nedává na odiv příliš okatě, ale o to zajímavější je povšimnout si všech těch drobných detailů, které vypovídají mnoho. Dědeček jako vysloužilý doktor, který se i v důchodu snaží udržet si svou doktorskou čest; malý chlapec, který tajně vzhlíží jak ke svému pravému zesnulému otci, tak k novému nevlastnímu tatínkovi, a chce se v budoucnu stát buď ladičem pian nebo doktorem... Mnoho je toho poodhaleno jen tak lehce, ale o to je to hezčí. Koreedův mírně lyrický a přirozeně lidský styl mi je zkrátka blízký a tohle je jedno z jeho mistrovkých děl, které předchází další filmy s podobnou rodinnou tématikou (Po bouři, Naše malá sestra, Going my home...). ~(4,3)~

    • 1.5.2018  20:54
    Gomen, aišiteru (TV seriál) (2017)
    ****

    Zpočátku mi to přišlo trošku moc melodramtické na korejský způsob (což se vlastně není čemu divit, vzhledem k tomu, že je to podle korejské předlohy), ale nakonec musím uznat, že to Japonci ještě dokázali udržet v citových mezích a že tomu dodali i něco z té japonskosti, přestože jako celek to působí jako trochu neklasický japonský seriál. Na city se zde hraje dost, ale všichni herci to dokázali uhrát a Nagase Tomoja přímo exceloval. Herečku Ótake Šinobu sice moc neznám, ale tady mě v roli matky, která sice na povrchu působí povýšeně až zle, ale v nitru je to citlivá, bolestně rozervaná a milující žena, rozhodně zaujala. Poslední díl nakonec nezanechal mé oči suché. Citlivějším povahám se určitě postava Ritsua s jeho drsnou povahou ale laskavým nesobeckým srdcem zaryje pod kůži. ~(4,1)~

    • 21.4.2018  20:30

    Vynikající příběh (a psychologie postav) z pera dramatika Tennesseeho Williamse v podání geniálních herců. Co víc si přát. Ani jsem to nečekala, ale úplně mě to pohltilo, ty vztahy, emoce, dialogy... Místy mě to rozesmívalo a bavilo (průpovídky "Velkého táty", otravné projevy Mae a jejich dětí...), jindy jsem se děsila, jak určitá scéna dopadne (konfrontace mezi Maggie a Brickem, a později Brickem a "Velkým tátou"...). Obzvlášť v druhé polovině by se dalo napětí krájet. Výborná filmová adaptace. ~(4,4)~

    • 21.4.2018  20:07

    Musím uznat, že to má svoje kouzlo. Přestože je to ryze moderní film (i vzhledem k tématu virtuální reality), má v sobě kousek nostalgie starých filmů, takové to téměř dětské nadšení z filmové tvorby. Trailer samotný mě absolutně nenadchnul - v něm to působí jako naprotý mišmaš, přeplácaný moderní paskvil. Ale skutečnost je trochu jiná. Ano, virtuální realitě, která je svým způsobem přeplácaná všemi moderními trendy a efekty, je tady věnovaný obrovský prostor, ale naštěstí to nestojí jen na akčním dobrodružství uvnitř virtuální reality. Myšlenka je ve výsedku jasná a zcela protichůdná - i když nejrůznější technologické vymoženosti dnešní doby jsou fajn a život je tak svým způsobem bohatější, někdy naopak neuškodí udělat krok zpět a vrátit se k všednější, ale zato přirozenější realitě, která není tak komplikovaná. Tímhle vyústěním u mě film dost stoupl. Líbila se mi ta vyváženost mezi vším zajímavým napříč dobou: současné trendy, technologie "budoucnosti", ale zároveň odkazy na průkopnické a legendární hry, filmy či hudbu minulého století, plus ona konečná tečka - důraz na opravdovou nepřikrášlenou realitu bez technologií. Je to taková pocta tomu všemu, především hrám, filmografii a vůbec celé popkultuře za posledních několik desetiletí. A právě tím mi byl film sympatický. Nutno říct, že Spielberg si s tím vším maximálně vyhrál a ta snaha a nadšení je tam vidět. Jen mi místy vadilo, že na to, jak film poukazuje na normálnost obyčejného života, tak i ve skutečném světě tam hlavní postavy prováděly takové bojové kousky, že se tomu jen těžko dalo věřit. Skoro pak nebyl rozdíl mezi tím, jak se chovají ve virtuální realitě a v opravdové realitě, obzvlášť na konci. Ale tyhle detaily se asi filmu takového žánru nedají vysloveně zazlívat. ~(4,0)~

    • 7.4.2018  22:05

    Jak popis filmu na zadní straně krabičky od DVD, tak i popis zde na CSFD, jsou podle mého docela dost zavádějící. Někdy mívám u popisů některých filmů pocit, že buď dotyčný pisatel onen film pořádně neviděl, nebo není schopný v jeho popisu zachytit to podstatné. A to je velká škoda, protože potenciální divák pak může film zavrhnout s myšlenkou, že jde o tuctový příběh a že to není tématika, která by ho zajímala. Ani Za borovicovým hájem není obyčejný akčňak nebo snad kriminálka o tom, jak lupič a policista svádějí "nemilosrdný souboj". Ve skutečnosti je to film o těch lidech samotných - o jejich záměrech, svědomí, dobrých i špatných životních volbách, které ovlivňují životy ostatních... o karmě, která se (jak se zdá) může přenést na další generaci. Až dokud se kruh neuzavře. Nechci toho prozrazovat příliš mnoho, ale každopádně jde o mnohem zajímavější a hlubší film, než napovídá jeho popis. A rozhodně nejde jen o Ryana Goslinga (Luka), přestože z jeho umístění na filmovém plakátě uprostřed bychom soudili, že je to především příběh o něm... Ne ne, tohle není jen tak ledajaký tuctový film. A je třeba pamatovat, že jen protože je člověk kriminálník, tak to nemusí znamenat, že je v jádru špatným člověkem, stejně jako policista nemusí být nutně tím nejctnostnějším dobrákem. O tom všem film je. O reálných nedokonalých lidech a jejich činech, které si nesou s sebou. Konec se mi obzvlášť líbil. Právě proto, jak film klame tělem, jsem byla o to víc mile překvapena. ~(4,2)~

    • 2.4.2018  21:28
    Gâru (2012)
    ****

    Film o ženách, pro ženy. Zpočátku jsem si nebyla tak úplně jistá, kam bude film směřovat, jelikož na začátku je znatelný docela velký důraz na všechny ty japonské předsudky, dodržování nepsaných společenských pravidel, stále přetrvávající "patriarchát" atd. (což je všechno poměrně dost silně zakořeněné v japonském povědomí - rozhodně jsou tam tyhle tradičnější hodnoty a pravidla stále ještě o něco zřetelnější než třeba u nás v Evropě, kde už se to dost rozvolnilo). Takže jsem se trochu obávala, že to bude sice "žensky emancipovaný" film, ale v japonském smyslu pouze "odsaď pocaď". Docela rychle se ale moje obavy rozplynuly, protože nakonec je to opravdu spíš příjemný "girl power" film, který naštěstí dává důraz na svobodu vlastního bytí a na to, že i ženy si (stejně jako muži) zaslouží uznání za své různorodé snahy. Jak ale napsala Zíza, tyhle věci film nestaví na odiv nijak okatě, spíš to samo vyplyne a není to prvoplánové. Zkrátká příjemný film o životě čtyř žen a s čím se každá z nich potýká. Konec má lehce pohádkové vyznění, ale myslím, že to filmu sedlo jako ulité. ~(4,0)~

    • 2.4.2018  20:43

    Klasická krátká Chaplinova groteska, která ničím moc nepřekvapí a neoplívá nijak zvláštními gagy, ale jednorázově potěší. ~(3,0)~

    • 2.4.2018  20:27
    Záře (2017)
    ****

    Velmi mě zaujal samotný námět o umění vytvářet pro slepé lidi doprovodné popisné slovo k filmu tak, aby i přes absenci vizuálního prvku mohli vnímat nejen samotný děj, ale i emoce, estetiku a zdánlivé detaily, které film utváří. Je to hezká myšlenka a zde je nám hodně přiblížená s důrazem na to, že jde o pomoc a službu druhým, což v případě nevidomých lidí je o to složitější a místy ožehavější úkol. Kde je ta hranice, nakolik jim tu chybějící vizuální složku vynahradit, a kde naopak nechat prostor pro fantazii a svépomoc? O tom všem tenhle film je. V pozvolném tempu a s velkou dávkou lyriky se točí okolo prohlubujícího se vztahu mezi stárnoucím fotografem, který ztrácí zrak, a mladou ženou, která se věnuje právě tvorbě zvukových popisů pro nevidomé a postupně proniká stále víc do jejich světa a vnímání. Příjemně lidské a na konci plné naděje... Námět se dal pojmout různě, ale je fajn, že režisérka Naomi Kawase raději volí čistotu lidských citů a optimistické vyznění. Mně osobně tento náhled vyhovuje a líbil se mi už u jejího filmu "An". (Viděno v rámci Febiofestu 2018.) ~(4,2)~

    • 2.4.2018  19:55

    Celý život jsem se bez Indiana Jonese obešla a teď, když jsem poprvé viděla tento první díl, musím říct, že bych se bez něj klidně obešla i nadále. Na to, jaký se kolem toho vytvořil kult, to pro mě bylo velké zklamání. Příběhově neuvěřitelně slabé. Jasně, Harrison Ford má své charisma a celé je to prodchnuté velkým množstvím akčních scén, což určitě milovnící dobrodružství ocení, ale já tam bohužel viděla pouze tohle a to mi zkrátka nestačí. Za tou povrchní akcí, zápasením o nalezení archy a nekonečnými honičkami jsem totiž neviděla nic smysluplného. Archa sama o sobě nenalákala mou zvědavost a konec jen ukázal, že jsem měla pravdu. Přijde mi, že tam o tu archu a její tajemství vlastně nešlo, jinak by se přece konec filmu nespokojil s tím, že ji nebudou řešit a jen ji zastrčí do skladu s nějakým harampádím... Nemluvě o tom, že po tom všem jsem si nakonec vzpomněla i na onen díl 7. série Big Bang Theory, kde se řešilo, že Indiana Jones je vlastně pro děj celého filmu bezvýznamný, na čemž opravdu něco je. Zkrátka, za sebe musím říct, že to pro mě byl okatě vykonstruovaný příběh o rádoby "důležitém" artefaktu, za kterým se všichni ženou, ale to všechno jen proto, aby bylo možné do něčeho zasadit všechnu tu napínavou akci, o kterou ve skutečnosti jde. Neříkám, že bych snad od dobrodružného filmu vyžadovala velkou hloubku, ale pokud za tím vším nevidím vůbec nic, co by mě zaujalo, a je to jen jedna sekvence akce za druhou, bez velkého důrazu na vztahy postav, jejich hlubší emoce a zásadní pohnutky, proč to všechno vlastně dělají, tak mě to prostě nebaví a nijak zvlášť neosloví. ~(2,2)~

    • 29.3.2018  10:18

    Pro Koreedu poměrně nestandardní tématika a žánr, ale přece jen tam je jeho rukopis hodně znatelný. A co víc, jde o velmi poutavý film, který ocení především ti, kterým nevadí nad filmem přemýšlet. Myslím, že právě to byl záměr. Nejde tak ani o to, kde leží pravda (každý si může udělat vlastní názor), ale spíš nás všechny Koreeda nutí k zamyšlení - nad tím, že není všechno tak jasné a černobílé, nad pokrouceností soudního systému, nad komplexností lidské povahy a lidských záměrů, nad lidskostí samotnou. Jde o komplikovaný snímek, který toho skrývá mnoho a nechává člověka, aby si to vše sám vnitřně zhodnotil. Onu "lidskost", která je Koreedovi vlastní i v odlehčenějších dramatech z běžného rodinného života, ale rozhodně nepostrádá. A právě to je dobře, protože u Koreedovy tvorby je právě tenhle prvek neodmyslitelný a z mého pohledu jaksi zásadní. Přes těžkou tématiku se i v tomto filmu dá najít několik hezkých, téměř lyrických okamžiků. Chvílemi i nápaditá kamera. Zkrátka všechno toto, ten smysl pro estetiku a to, co mají podle mého lidé na Koreedově tvorbě a režii rádi, se dá nalézt i v tomto filmu. A tím, že nabízí i hodně hlubokomyslnou přidanou hodnotu (navíc v dnešním světě rozhodně ne bezvýznamnou), se z mého pohledu řadí ke Koreedovým mistrovským dílům. (Viděno v rámci Febiofestu 2018.) P.S.: Je zajímavé se zamyslet už jen nad názvem samotným. Myslí se třetí vraždou odsouzení Misumiho (jako potenciálně nevinného člověka) k trestu smrti? Je trest smrti v současném moderním Japonsku už jen krutým přežitkem? ~(4,3)~

    • 26.3.2018  10:04
    Tootsie (1982)
    ****

    Další z filmů, který mě až to teď míjel, a přitom je to vynikající komedie! Dustin Hoffman má obrovské charisma, ať už zde hraje muže nebo ženu, a nutno říct, že ta ženská figura se mu opravdu povedla. Postava rázné "Dorothy" dokáže vytěžit obrovské množství zábavy a nezbývá než obdivovat Hoffmanovo herecké umění. Celkově je to velmi svěží podívaná s vtipnými dialogy (dobře funguje dvojice Hoffman+Murray). Konec je samozřejmě celkem klasický happy end, ale od komedie tohoto typu ani nic jiného čekat nemůžeme, a tak jsem byla maximálně spokojená. ~(4,1)~

    • 21.3.2018  14:23

    Vidím, že jde o hodně rozporuplně hodnocený film. Já v něm na jednu stranu viděla ty umělecké hodnoty, a navíc sledovat tuhle sebranku chudých lidí, žijících na okraji společnosti, bylo chvílemi zajímavé, ale na druhou stranu je to příšerně táhlý film, který poměrně rychle začne nudit. Na vině je podle mě hlavně to, jak obšírně se věnuje všem těm postavám najednou, až vlastně není možné plně docenit životní příběh žádné z nich. Například onen "vlakoblb" alias "dodeskaden", podle kterého se film jmenuje, tam ve výsledku nebyl diváku moc přiblížen, vlastně o něj téměř nešlo a stejně jako ostatní postavy nám ho jen párkrát ukázali. Bylo by fajn se s postavami seznámit blíže, i když chápu ten záměr ukázat nám ten celek, tedy souhrn všech těch postaviček z jedné chudé kolonie. Ale z mého pohledu to nefungovalo a 140 minut dlouhý film působil úmorně dlouze. Plus se na mém negativním zážitku podílely ještě další faktory, například to, že do sálu kina Lucerna tentokrát odněkud hrozně táhl studený vzduch a na mém sedadle jsem doslova mrzla. V druhé polovině filmu jsem se tak v jednom kuse dívala na hodinky a v duchu čas popoháněla, jen aby to už skončilo. Ve výsledku mě v celém filmu zaujalo jen několik scén a dějových linek (dcera s nevlastním otcem, který ji zneužíval; fantasmagorie nuzného žebráka a jeho malý synek...) Ale na dobrý zážitek z celkového díla mi to nestačilo. (Viděno v rámci Eigasaie 2018.) ~(2,8)~

    • 21.3.2018  13:58
    Vůně ženy (1992)
    ****

    Musím říct, že název je hodně zavádějící. Ve skutečnosti tam nejde tolik o ženy a jejich vůni (přestože o lásku k ženám tam částečně jde taky), ale spíš o vztah mezi dvěma hlavními postavami - zahořklým slepcem, který si chce ještě naposledy užít život plnými doušky, a mladým hochem, který řeší své školní vztahy s (rádoby) přáteli a jedno velké dilema. Je to hodně nesourodá dvojice, ale tím spíš je zajímavé sledovat jejich vzrůstající přátelství a náklonnost. Al Pacino to zahrál famózně, takhle přesvědčivého a přirozeně působícího slepce jsem snad ve filmu ještě neviděla. A závěr filmu, který je dost o lidských hodnotách a ctnostech, si mě získal maximálně. Je to jeden z těch filmů, který ve vás po zhlédnutí zanechá příjemný povznášející pocit. ~(4,2)~

    • 16.3.2018  20:21
    Klíč (2012)
    *****

    Tenhle film si mě okamžitě získal. Málokdy člověk vidí tak nápaditou, originální a výborně vystavěnou komedii. Kagawa a Sakai mě maximálně bavili a klidně bych film doporučila i člověku, který běžně japonské filmy nesleduje. Zápletka o prohozených identitách musí pobavit snad každého, obzvlášť pokud máte rádi absurdní humor. Povedený scénář i herecké výkony. (Viděno v rámci Eigasaie 2018.) ~(4,5)~

    • 16.3.2018  20:08
    Going My Home (TV seriál) (2012)
    ****

    Koreedův jediný seriál. Rozhodně je zajímavé vidět jeho styl režie a styl vyprávění v seriálové formě, která je pro něj nezvyklá. Podobně jako třeba ve filmu Po bouři nejde vlastně o nějakou zápletku či o příběh jak ho známe z běžných filmů, ale spíš o náhled do rodinných vazeb a psychologie postav. Děj plyne velmi pozvolna a postupně poznáváme všechny postavy a pronikáme do jejich rodinného prostředí a vztahů. Abe Hiroši hraje tentokrát obzvlášť úsměvnou rodinnou figurku - manžela, otce a syna, který tak trochu postrádá respekt a kterého si ostatní členové rodiny rádi dobírají. Nejsou v tom však negativní emoce, ale naopak rodinná vřelost a citlivost. Zajímavá je také tématika zármutku ze smrti blízké osoby, kolem které se to vlastně celé točí, ale i ta má velmi lidské a laskavé vyznění. Jak zmiňuje Tyckin, jedná se o opravdu rodinnou a lehce pohádkovou záležitost, s nemalou dávkou nostalgie a pochopení pro lidské vztahy. Zkrátka příjemná volně plynoucí podívaná. Musím ale říct, že stejný příběh mohl Koreeda klidně odvyprávět v jednorázovém filmu, nemusel mít nutně délku celého seriálu. Přestože tohle byl od něj povedený experiment se seriálovu formou, jeho tvůrčímu stylu přece jen víc sluší délka celovečerního filmu. ~(3,9)~

    • 5.3.2018  21:51

    Jsem přesvědčená o tom, že lidi na Padesát odstínů táhnou nejen ty erotické scény a herci s krásnými těly, ale především to vyobrazení ideálního privilegovaného života. Ono je to svým způsobem příjemné dívat se na krásný život někoho, kdo si může kdykoliv zaletět privátním letadlem za exotikou, prohání se drahým autem, nosí luxusní oblečení a může si zkrátka dělat, co se mu zlíbí. Člověk se na okamžik zasní, jaké by to bylo, kdyby měl také takový život. Ale na druhou stranu je to v tomhle nehorázně prvoplánové, postrádá to jakoukoli hloubku a ono povrchní pozlátko, na kterém film ve skutečnosti stojí, je neuvěřitelně okaté. Sem tam mi za obě hlavní postavy bylo trapně, jak moc plytké a hloupé je jejich chování. Myslím, že i v rámci "privilegovaného" života je tohle na míle daleko od skutečnosti. Ana se až do konce chová jako husa a Christian se ukázal jako ještě větší blb než předtím. Dosazené drama o tom, že je pronásleduje zvrácený zločinec, příliš nefunguje a je zcela jasné, že je tam spíš proto, aby to vůbec mělo nějaký příběh. Ale chtěla jsem vidět, jak tohle skončí (jelikož třetí díl knihy jsem už neměla sílu číst) a musím říct, že když přistoupíme na stupiditu celé téhle trilogie, tak je možné si film i docela užít. Poslední scéna s dětičkama je už vrchol celého kýče, ale aspoň jsem se mohla chytnout za hlavu a následně se tomu zasmát. ~(3,2)~

    • 1.3.2018  11:21
    Až na krev (2007)
    ***

    Na můj vkus zbytečně zdlouhavé, ale na druhou stranu to (možná i díky některým táhlejším scénám) nepostrádá hutnou atmosféru, která se svou jistou nepříjemností a chladností zažere člověku do morku kosti. Oceňuju herecké výkony a téma o bezcitné cestě za úspěchem (doslova přes mrtvoly), ale možná právě ten kus citu mi v tom chyběl. Zkrátka to není vysloveně ten typ filmu, který bych sama vyhledávala, a to se odráží na hodnocení, přestože uznávám, že jde o kvalitní dílo. ~(3,3)~

    • 1.3.2018  11:07

    Výborný film o tom, že vina či nevina nejsou něco až tak černobílého a jednoznačného, a že lidský život má příliš vysokou cenu na to, abychom ho bezmyšlenkovitě odsoudili ke zničení. Hluboký film, který dokáže maximálně zaujmout pouze svým dialogem, vedeným mezi dvanácti postavami v jediné místnosti. Každá z postav je jiná a nepostrádá svou psychologii, a právě to dělá film o to hmatatelnějším a reálnějším. Dobrá ukázka toho, že když se spojí nosné téma (nutící k zamyšlení) s výborným scénářem a hereckými výkony, tak může vzniknout vynikající film, který už nepotřebuje nic jiného. Bylo by zajímavé tohle vidět i na prknech divadla. ~(4,2)~

    • 31.1.2018  13:25

    Velmi lidský, dojemný příběh, který ale netlačí na city. Svůj díl na tom má to, že jde o příběh skutečný - v Japonsku v roce 2012 vyšly knižně příspěvky z blogu, který Čie psala (a potažmo v blogu pokračoval i její manžel a dcera). Tento reálný příběh o ženě, která se snažila se svou nemocí až do konce bojovat jak svým optimismem a vtipem, tak stylem života založeným na zdravé tradiční stravě, se stal v Japonsku známý. A tak netrvalo dlouho a vznikl jak stejnojmenný televizní film (2014), tak tento film, který zamířil do japonských kin v roce 2015. Hirosue Rjóko v hlavní roli odvedla výbornou práci. Celkově se mi moc líbilo vyobrazení rodinného prostředí, které si Čie a její manžel vytvořili a přese všechny chmury a zdravotní potíže, se kterými se museli potýkat, dokázali udržet vřelou a příjemnou rodinnou atmosféru. Působilo to hezky, ale zároveň přirozeně tím, že se mísila komika s vážnou tématikou. I skutečný život je totiž plný veselých i smutných chvil. ~(4,0)~

    • 31.1.2018  12:59

    Bohužel tak moc přitažené za vlasy, až to byla otrava sledovat. Vzhledem ke zdejšímu hodnocení a také doporučení mé někdejší spolužačky z japanologie jsem čekala něco úplně jiného a o to víc jsem byla zklamaná. Námět je dobrý a dovedu si představit, že prostředí antikvariátu a zajímavosti týkající se knih dokážou oslovit člověka, který má dejme tomu velký vztah ke knihám a třeba dokonce přímo k japonskému knihovnictví. Jenže to zpracování prostě nefunguje. Jakkoli jsou ty záležitosti týkající se starých vydání knížek zajímavé, z mého pohledu z toho zkrátka nejde udělat závažně působící detektivní příběhy. Napínavá dramatická hudba mnohdy jen umocňovala to, jak je to ve skutečnosti ploché a hloupé. Nedokázalo to dojmout, nedokázalo to ve mě vzbudit jakékoliv emoce a sympatie k postavám. Myslím, že to nebyla chyba herců, ale jejich postavy tam zkrátka neměly příležitost k pořádnému vývoji, a tak se pořád jen chovaly stejně, koukaly se stejně (stále dokola se opakující dramatické pohledy) a výsledek tak byl žalostně slabý a spíš trapný. Góra-san mě už ke konci vytáčel těmi stále se opakujícími překvapenými výkřiky: "Aa!" Upřímně, trvalo mi asi půl roku, než jsem tento seriál vůbec dokoukala (natolik mě to nebavilo). Ve výsledku mě pak u seriálu udržel pouze zájem o japonštinu. Že jsou seriály přehnané nebo přitažené za vlasy, to je sice v Japonsku poměrně časté, ale většinou to funguje pouze v komediální rovině, ne v případě, kdy se seriál bere vážně a chce se prezentovat jako napínavý detektivní příběh. Ač se to tady píše v žánru, tohle komedie nebyla (pokud pomineme pár trapných výstupů jedné z vedlejších postav - majitele kavárny, ty totiž opravdu vtipné nebyly). Velká škoda, možná to v komiksové předloze funguje lépe a nesnaží se to být takhle na sílu dramatické... kdo ví. ~(1,4)~

<< předchozí 1 2 3 4 8 14 21 27
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace