Tsuki

Vidím to jako jeden z těch filmů, po jehož zhlédnutí si sice člověk řekne, že to bylo dobré, ale z nějakého důvodu to nezanechá hlubší dojem, který by donutil se k tomu filmu někdy vrátit. Problém je možná v nedostatku emocí - v podstatě je celý film pouze zúženým pohledem hlavní postavy, kterou hraje Brad Pitt, o ostatní postavy tam téměř nejde a divák nedostane šanci je blíž poznat. A i když monologické zasoustředění na psychiku hlavní postavy by napovídalo, že alespoň s ní se může divák ztotožnit a sympatizovat s ní, ani tohle bohužel nefunguje. Ne že by to Pitt hrál špatně, problém bude spíš ve vyobrazení jeho postavy, které je na můj vkus příliš "studené". Vylíčením jeho života to klouže jen po povrchu a vzhledem k počátečnímu cynismu hlavní postavy je těžké se mu tak nějak "dostat pod kůži". Proto mě svým způsobem i překvapilo konečné vyústění, kdy jeho postava dosáhne jakéhosi "osvícení" a vnitřně se promění. Jen z důvodu toho, že jsem necítila, že to tam směřuje. Přitom ona konečná myšlenka filmu (o tom, že pachtění se za něčím vzdáleným a neznámým nemá smysl, pokud člověk úplně zapomene na to, co už má a co je v životě skutečně podstatné) mi je vlastně velmi sympatická. Jenže způsobem, jakým je film veden, se tato myšlenka nemá šanci ukázat v celé své kráse. Hlavní postava Roy McBride pochopí, že lidský kontakt a vztahy jsou na životě to důležité, ale film neukázal nikoho, na kom by mu skutečně záleželo a ke komu by se jako kosmonaut vracel zpátky na Zemi. A tak i ten konec vyznívá zkrátka trochu sterilně. Film měl podle mého názoru větší potenciál. ~(3,3★)~

"Copak jmelí...!" bylo jednoznačně nejvtipnější částí téhle hry. Jinak se mi ale zdálo, že se hercům nedostávalo příliš mnoha humorných nápadů. Mohlo to být vtipnější. ~(2,7★)~

Výborná satira na japonský korporátní svět i soukromý život. Okamžitě mě zaujala vtipná myšlenka toho, že si mladá roztomilá zaměstnankyně firmy vybíjí svůj vztek skze death metal, a to všechno navíc s velmi "kawaii" vizuálem zvířecích postaviček, které jsou údajně založené na designu společnosti Sanrio (stejná společnost, která vytvořila Hello Kitty). Zkrátka šílený mix japonské animace, roztomilosti a zároveň kruté každodenní reality, na kterou je třeba poukázat a udělat si z ní trochu legraci. Prvků z japonské společnosti tam najdeme spousty - velký důraz na hierarchii ve firmě, "povinně" nepovinné firemní večírky, skupinové rande naslepo (=gókon), obliba karaoke... Je to sice opravdu spíš založené na japonské mentalitě a životním stylu (není divu, že jsou často Japonci přepracovaní a zdeptaní, jelikož tlak na jedince ze strany firmy je určitě o něco větší než u nás), ale kupodivu to podle mě dobře funguje i pro evropského diváka. Spousta věcí u nás ve firmách rozhodně funguje podobně, a tak je jednoduché se s Retsuko ztotožnit a chápat její problémy a dilemata. Zatím jsem viděla pouze první sérii (10 dílů), ale těším se na pokračování. ~(4,3★)~

Děcko roztomilé, Byeol Kim taktéž (obzvlášť v tom kuřecím pyžamu) a Geun-seol Jang docela sympaťák... K tomu přidáme pár vtipnějších scén a vyjde z toho docela pěkný průměr. Jen mi to úplně nesedlo atmosférou, stejně jako již vícero korejských filmů (mám takový dojem, že Korejci musí skoro do každého filmu cpát sentiment, který tlačí zbytečně na pilu.... zrovna u tohoto filmu bych ocenila, kdyby byl dán větší prostor komediálnosti celé situace. Párkrát jsem se sice zasmála, ale na "komedii" to bylo trochu málo). Sama nedokážu přesně říct, čím mi v poslední době korejské filmy nesedí, ale je faktem, že se u nich chvílemi nudím. A ani tohle nebyla výjimka. Proto ten průměr. Taky trochu lituju, že jsem se na to dívala s českými titulky. Netuším, kdo je překládal, ale byl tam v hodně případech zcela zřetelný ten překlad z angličtiny - někdy natolik "doslovný", že to byl nesmysl (překladatel by si měl například uvědomit, že slovo "blue" nemá pouze význam "modrý", obzvlášť když to absolutně nesedí do kontextu). No, nechci nikoho kritizovat, když už si s tím dal tu práci, ale říkám si, že by bylo mnohem lepší buď umět korejsky nebo se dívat s anglickými titulky. Propříště budu vědět (ne, nehodlám si ke studiu japonštiny ještě přidat korejštinu, ale raději si vážně najdu ty anglické titulky ;)) ~(2,9★)~

V pořadí třetí Nakamurův film, který jsem viděla. A jak zjišťuju, jeho filmy rozhodně nejsou špatné, právě naopak. Tohle je podobně zajímavá "skládačka" jako Fish Story. Taky si celý obrázek, co se vlastně stalo, skládáme postupně a na spoustu věcí přijdeme až spíš ke konci. Osobně se mi ale spíš líbila první polovina, která měla pár dost vtipných scén, i když to možná často beru i z pohledu japonštiny atp. (užití japonštiny u různých postav, oslovování bez "san", přízvuk - tady obzvlášť zaujal svým hraním Eita, nebo zkrátka některé vtipné repliky - "Máš ten Kódžien?" "Jasně, byla to hračka." "Ale to není Kódžien! To je Kódžirin!" LOL). Některé scény jsem si zkrátka užila. Jenom je teda docela nevěrohodné, že by se skutečně nějaký Bhútanec (nebo v podstatě jakýkoliv jiný cizinec) naučil japonsky tak dokonale, že by ani nebylo poznat, že není Japonec (no, takhle to dopadá, když do té role dosadí skutečného Japonce :)). Další z příjemných a trošku zábavných japonských filmů, které plynou pomalejším tempem. ~(4,2★)~

Film podobný tématikou (o umírající dívce, do které se někdo zamiluje) jinému korejskému filmu "A millionaire's first love"... Stejně jako tento film má Aienji (...ing) své plusy a mínusy, které jsou ale oproti "A millionaire's first love" přesně opačné. PLUS: Aienji je přirozený film. Obyčejný příběh o setkání obyčejné dívky s jejím vcelku obyčejným sousedem, který se zrovna přistěhoval. Ale právě to je na Aienji pěkné. Přirozenost bez vyumělkovanosti a herců typu modelka/model. MÍNUS: Naopak však přece jen chybí o trošku více té kouzelné romantické atmosféry. Přes toto mínus je Aienji pěkný film, který, ač je mnoho lepších filmů, zaslouží v hodnocení o něco víc než čtyři hvězdičky. ~(4,5★)~

Na svou dobu hodně dobrý film. Především protože zobrazuje tehdejší poměry v Japonsku, hlavně tedy otázku rozvodu. Stupeň rozvodovosti byl době 30. let, kdy byl film natočen, hodně nízký, a na rozvedené lidi se tehdy pohlíželo velmi špatně. Ve filmu sledujeme osud mladé Kacue, která má sice dítě, ale nemá manžela, což je velký problém, protože s myšlenkou "fuj, nějaká rozvedená, nečistá žena" se na ni všichni dívají skrz prsty a pomalu nemá šanci získat ani povolání... než se tedy ukáže, že Kacue je v tom naprosto nevinně a důvod, proč nemá manžela je ten, že její manžel umřel na tuberkulózu. Dějem je to z velké části romantický příběh, avšak poskytuje mnoho pohledů do tehdejší japonské společnosti a tehdejších problémů. ~(4,2★)~

Před pár lety, kdy jsem toto anime viděla poprvé, mě doslova dostalo a stalo se mým oblíbeným anime. Je pravda, že autorka Yu Watase tvoří hlavně pro dívky, takže (jak jsem zjistila) opačnému pohlaví se takový druh anime moc nezamlouvá a dokonce mu děj může přijít i dost přehnaný. Ayashi no Ceres má ale to, čeho si na japonských animovaných seriálech dost cením - žádný typický happy end. Něco zkrátka může dopadnout dobře, něco špatně, jako ve skutečném životě. ~(5,0★)~

Film, který vyšel rok po seriálu Shinzanmono, ale dějově seriálu předchází. Sledujeme zde detektiva Kagu ještě v období před jeho přeložením na policejní stanici v tokijském Nihonbashi. Zjistíme například i to, jak se seznámil s reportérkou Aoyamou nebo jak se dal "dohromady" se svým bratrancem (taktéž detektivem) Matsumiyou. To všechno jsou ale pouze vedlejší okolnosti, důlěžitý je případ vraždy malé holčičky, který se zde řeší. Jak je u detektiva Kagy zvykem, opět to souvisí se lžemi, které jsou schopní lidé vyplodit s úmyslem chránit nějakého rodinného příslušníka. Je to ale tak dobře napsáno, že přestože divák ví, že Kaga to se svým vytříbeným smyslem pro takové situace bez problému rozlouskne, stejně je napínavé to sledovat a postupně odkrývat, co stojí za úmysly a činy některých lidí (tentokrát v rámci rodiny). Poprvé jsem si vlastně naplno uvědomila, že postava detektiva Kagy je zajímavá hlavně v tom, že mu nejde jen o to vyřešit nějaký kriminální případ, ale dělat to citlivě s ohledem na životy lidí, kteří jsou do toho zapleteni. Tedy že je v tom i nějaká snaha o nápravu do budoucna. Kaga je proto takovým zvláštním typem detektiva s jakýmsi "terapeutickým" sklonem. A přesto to není vlastnost, kterou bychom tomuto detektivovi primárně přisoudili. V podání Abe Hiroshiho nás totiž nejdřív na Kagovi zaujme jeho svéráznost (která do určité míry připomíná tendence detektiva Columba - jak poznamenal při sledování můj muž). To, že má vlastně nějaké dobré úmysly ve vyšším smyslu, nás napadne až později právě i kvůli tomu, že je ta postava tak neprůhledná. Ale přesně to jí dělá tak zajímavou. Nedovedu si představit, že by Kagu hrál kdokoli jiný než Abe Hiroshi. Při pohledu na něj se bavím (a je tam i několik vysloveně vtipných momentů) a je mi jasné, že kdokoli jiný by to hrál, z Kagy by se nejspíš stala dost jiná postava. Každopádně musím říct, že tento film mě navnadil i na další filmy, které s detektivem Kagou vznikly. Tenhle se rozhodně povedl.~(4,3★)~

K této slavné klasice jsem se sice dostala až teď, ale zato rovnou na velkém plátně v kině, což dojem určitě posilňuje. Musím říct, že Akira je hotové zjevení. Tím spíš, když si člověk uvědomí, v jakém roce tento film vznikl a jak to tehdy na diváky muselo působit. Tehdy šlo rozhodně o nevídaný počin. Film je působivý jak svým tajemným obsahem a temným zasazením s kyberpunkovými prvky, tak celkově svou vizuální propracovaností, do té doby u anime zřejmě bezprecedentní. Navíc diváka naprosto pohltí sugestivní hudba, která tvoří velkou část hutné a místy až hypnotické atmosféry filmu. Škoda jen toho konce, který bohužel vyšumí do ztracena. Vzhledem k tomu, jak je film jinak poutavý a kam má našlápnuto, mě ten vlažný závěr trochu zaskočil. Nakonec, zdá se, film padá na nedotaženém námětu o moci a energii. Všechno je to tak záhadné, silné a vyhrocené, ale nakonec kde nic tu nic. Čekala jsem zkrátka mnohem údernější konec, nějakou silnější tečku, jenže přesně to filmu chybí. Ostatně, když člověk nad filmem přemýšlí zpětně, nedotažených nebo trochu děravých míst je v příběhu více. Odnáším si z toho, že tvůrcům více záleželo na vizuálním dojmu a na efektu než na tom, aby se více dotáhlo a vyprecizovalo vyústění příběhu a jeho sdělení. Na mě osobně to dělalo dojem, že Ótomo možná nevěděl, co s tím dál, a tak nechal celou myšlenku vlastně neuzavřenou. A ten mírný, v podstatě nicneříkající konec tomu úplně nesluší… (Samozřejmě nemluvím o manze jako takové - nejsem si jistá, jestli je příběh a jeho vyústění vůbec shodný s předlohou.) Nicméně, když pominu své zklamání ze závěru filmu, musím říct, že jinak to byla jízda, kterou stojí za to alespoň jednou v životě vidět a udělat si vlastní názor. Rozhodně se nedivím, že jde o kultovní a často diskutovaný snímek. ~(4,1★)~