Tsuki

Ne všechny filmy tohoto žánru jsou stejné. Některé dívčí „teenage“ filmy dokážou zaujmout hlavní postavou nebo nějakým originálním prvkem příběhu, okouzlit svou atmosférou, potěšit dobře napsaným scénářem, nebo třeba aspoň zaujmout svým stylem či hudebním soundtrackem… Bohužel, toto není případ tohoto filmu, protože ten selhává na všech frontách. Katie Holmes je tu nesympatická, příběh tuctový, scénář a provedení špatné a nezajímavé… a navrch ještě spousta klišé. Když už romantická linka nefunguje, člověk čeká, že to bude aspoň místy vtipné, ale ani to nevyšlo. Pokud zde bylo vůbec něco vzdáleně vtipného, byla to trhlá holka hrající na trombón, která se v jedné scéně mihne. Tím ale zábavnost končí. Je škoda, že aspoň ta hlavní postava si diváka nezíská. Běžně mi Katie Holmes nevadí, ale tady byla skoro nesnesitelná. Její postava byla chvílemi buď příšerně upjatá nebo naopak podivně vzpurným způsobem samolibá. Působilo to nesourodě a sympatické to rozhodně nebylo… Ve výsledku, jako by chyběla osobnost jak jí, tak i filmu jako celku. ~(1,8★)~

V základu podobný scénář jako u původní dvacet let staré stejnojmenné série – právník Sakuragi opět vede na střední škole speciální třídu s cílem dostat zdánlivě „beznadějné“ studenty na prestižní Tokijskou univerzitu. Nicméně přestože je námět v jádru stejný, celkový příběh se posunul a okolnosti i provedení jsou v mnohém odlišné. Není to tedy to samé přes kopírák, spíš to zdařile navazuje na původní sérii, včetně toho, že Sakuragimu hezky sekunduje jeho bývalá studentka (z první série) a nyní už kolegyně ztvárněná Nagasawou Masami (mimochodem, v seriálu se v podstatě objeví téměř všechny původní postavy, i když jen okrajově a Jamašita Tomohisa dokonce bohužel jen hlasem… ale je to pěkný odkaz na originální sérii). Co je důležité je to, že nová série mnohé z původní série rozšiřuje a někdy i vysloveně vylepšuje. Moudra, která předává Sakuragi, jdou pocitově více do hloubky a zajímavé vhledy a poučení jsou zpracované ještě o třídu lépe. Některé díly a hloubka jejich sdělení dokážou vysloveně dojmout… podílí se na tom nejen scénář, ale i dobré herecké obsazení. Mimo Abeho v hlavní roli, bez kterého by samozřejmě toto pokračování bylo nemyslitelné, poukazuju především na výborně obsazené role studentů. Postavy člověku přirostou k srdci a většina z nich podstoupí během těch 10 dílů velký vývoj. V tomhle ohledu je seriál velmi inspirativní, pozitivně laděný (stejně jako původní série) a funguje jako hezká motivace. Koneckonců, hlavní sdělení, které Sakuragi hlásá, je to, že každý má schopnosti proměnit svůj život a je nutné za něj převzít zodpovědnost, namísto výmluv a hledání důvodů, proč něco nejde. Snad nejsem sama, na koho má poselství seriálu inspirativní vliv. :) Mimo rozšíření původních myšlenek ještě tento seriál nabízí na pozadí i novou zápletku o Sakuragiho protivnících a zrádcích a vůbec celkovém ohrožení školy hrozbou, že bude odkoupen její pozemek a celá oblast přestavěna za účelem tučného zisku… Původně jsem měla za to, že všechny tyhle věci na pozadí jsou svou tajemností trochu bizarní, ale závěr mě nakonec překvapil nečekaným způsobem rozřešení. Takže i v tomhle ohledu se to vlastně zajímavě uzavřelo. Pokud bych tedy nakonec měla seriálu něco vytknout, bylo by to jen to, že zbytečně moc tlačí na pilu ohledně vyhraněnosti některých postav (především v první polovině seriálu, než si to později sedne). Samozřejmě se zde cílí i na zábavnost, stejně jako v původní sérii, ale z některých postav se tady dělají nehezké karikatury – narážím hlavně na ředitelku (Eguči Noriko) a jednu z učitelek (Jamada Kinuo). Jejich projevy jsou zpočátku tak přes čáru, že to seriálu úplně nesluší. Přitom to podle mě vůbec nebylo nutné hnát tak do extrému. Naštěstí se postavy v průběhu seriálu „zklidní“ a ve scénáři už později takové výlevy nemají. Nakonec je to tedy jen menší nedostatek na jinak skvělém seriálu. Doporučuji lidem, kteří mají rádi optimisticky a inspirativně laděná japonská „doramata“ se špetkou nadsázky a humoru. ~(4,4★)~

Zrůdně zmanipulovaný soudní proces, který se udál na přelomu 60./70. let v USA. Ve filmu funguje jako ukázka toho, jak zkorumpované instituce můžou zahnat jedince nebo skupiny do rohu a vyprovokovat je, aby v obraně udělali nějaký přešlap, který pak použijí jako záminku k trestu… Pro českého diváka je možná šokující, že i v prostředí „svobodné“ Ameriky mohl probíhat takto zvrácený proces. Nicméně, co je ještě více šokující, je to, že ve skutečnosti byl tento soudní proces a jeho okolnosti možná ještě větší fraškou než ve filmu – některé události se údajně odehrály trochu jinak (nebo v jiném sledu) a byly dokonce ještě drsnější nebo šílenější. Zdá se, že Sorkin pracoval s tímto historickým námětem poměrně volně, což by někdo mohl vidět jako negativum, nicméně film není dokumentem a jsem zastáncem toho, že celkový divácký zážitek a umělecké hodnoty filmu jsou stejně tak důležité, jako předkládání pravdy. Je tedy nezbytné fakta a fikci vybalancovat a zajistit, aby filmové podání příběhu mělo šanci rezonovat s publikem. Tudíž si myslím, že i u historických nebo životopisných filmů jsou určité změny nutností, pro účel celkového sdělení. Podstatné je koneckonců to, zda scénárista/režisér předal myšlenku příběhu, tedy to, co je na něm zásadní. Jádrem tohoto filmu jsou důležité lidské hodnoty a práva (potažmo i demokracie jako taková), které je nutné bránit proti zmanipulovanému systému, ať už jde o politicky motivovaného soudce, který byl zřejmě podplacen a manipulován ministrem spravedlnosti, nebo o prohnilou policii, která paradoxně sama vyprovokovává nepokoje… Myslím, že toto všechno se filmu podařilo předat s patřičnou pádností. Pomohly i velmi dobré herecké výkony (Sasha Baron Cohen, Eddie Redmayne…) a byla to koneckonců právě scéna výpovědi obžalovaného Abbieho Hoffmana (S. B. Cohen), která je jednou z nejsilnějších scén filmu. Ano, je možné, že takto přesně se to neodehrálo, ale ve filmu jde o výborně napsanou a ztvárněnou scénu, která tomu, co postavy obžalovaných zastávají, dává o to větší váhu a přímost. Z filmového hlediska jsem tedy s provedením a poutavostí nadmíru spokojená (jen je třeba "přetrpět" trochu zběsilý začátek, než divák začne s postavami a příběhem držet krok...). Bylo příjemné se touto formou seznámit s tehdejšími postoji a myšlenkami některých lidí, kteří protestovali proti válce ve Vietnamu, a vůbec s celou touto historickou kapitolou USA. Nebýt tohoto filmu, nejspíš bych vůbec netušila, že se něco takového událo. ~(4,1★)~