R.Drson

Symbolická odpověď na Pelíšky, ve kterých byly upřednostněni rodiče před svými pubertálními dětmi. V tomto filmu je to naopak. Na dobu normalizace se zde díváme očima dospívající čtveřice v mezidobí mezi získáním občanského průkazu a snahou získat modrou knížku. Na rozdíl od takřka muzejního seriálu Vyprávěj nepůsobí Občanský průkaz jako výstavní skříň artefaktů dané doby, ale nabízí nám příběhy lidí. Některá témata jsou nadčasová (vztah dospívajícího syna k otci, mladická revolta proti systému, lidské pokrytectví tolik příznačné i pro dnešní dobu) a některé linie jen charakterizují danou dobu (mánička jako agent stb, Daněk a jeho otec a děda negramota). Už hodně dlouho jsem neviděl v českém filmu tak dobře režijně zvládnuté neherce, kteří byly zjevně vybráni podle hereckých schopností a ne podle vzhledu jak je dnes zvykem. Martin Myšička by si za svou roli zasloužil Českého lva (snad příště) a Aňa Geislerová dostala konečně jinou roli a dokázala, že přece jen není přeceňovanou herečkou. Pochvalu zaslouží kamera (důkaz že obraz může být dostatečně filmový, když se to z RED kamerou umí). Režie je dostatečně energická, takže film je i přes svou délku dostatečně svižný. Důkaz, že hořká komedie nemusí být v českém filmu nadávkou.

Nechtějte vědět jak by tento film dopadl, kdyby v době jeho uvedení měli lidé možnost film kritizovat, tak jako dnes na CSFD. Hodnocení by určitě bylo zdaleka jiné. Něco to o naší době vypovídá.

Konvenční film o nekonvenčním hrdinovi.

Hujer - OVOCE A ZELENINA

Nevím, proč si každý tvůrce myslí, že diváka šokuje vykonstruovaným rádoby překvapivým koncem. Většinou tím celý film shodí. Beru však v potaz, že se jedná o kamerové cvičení, které je svým řemeslem nadprůměrné.

Letní filmová škola 20111 - z dnešního pohledu tento dokument působí jen jako studijní materiál k filmu Pravidla Lži.

Letní filmová škola Uherské Hradiště 2011 - viděno v originále s poněkud asynchronními titulky.

Velkým kladem tohoto počinu je, že ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že se jedná jenom o sled na sebe nenavazujících skečů, tak právě opak je pravdou. Ať už jde o hlavní dvojici Kotek a Nvotová a jejich putování za postinorem či postava pokryteckého poslance jisté nejmenované křesťanské strany, který na vlastní kůži zažívá posmrtnou cestu na buddhistický způsob. Ano, některé situace jsou absurdní, některé vtipy poněkud prvoplánové, ale vše drží pohromadě v rámci nastoleného žánru crazy komedie. Oceňuji použití nejrůznějších flashbacků, ať už se jedná o scény z minulosti, přání a děsivé představy hlavního hrdiny či odkazy na všudypřítomnost televize, protože byly použity v pravou chvíli a příběh dostatečně posouvají dopředu. Potěší pár filmových odkazů (B. Klepl oblečený jako duch jménem Marty Hopkirk) či sebeironické obsazení režiséra filmu jako pornorežiséra. Filmařské řemeslo je zde velmi dobře zvládnuté (v poslední době vzácnost) a filmové triky jsou překvapivě povedené. Herecké výkony jsou zvládnuté celkem dobře a nezapřou svého režiséra "sklepáka" Milana Šteindlera. Po dlouhé době se konečně natočila v Česku komedie s přívlastkem crazy, kterou u nás kdysi točil Václav Vorlíček či Oldřich Lipský. Je pravda, že jejich kvalit sice nedosahuje, přesto jde svou vlastní cestou a má potenciál pobavit. Srovnání s filmy Soukupa či Trošky není na místě, protože na rozdíl od Soukupa má řemeslné kvality a na rozdíl od Trošky není složen ze starých ohraných vtipů a lidových postaviček.

Dílo těžící z originálního nápadu u diváků vyvolá spoustu různých asociací, především díky černobílému ladění, které skrývá výhody a nevýhody HD kamery. Atmosféru divadla Sklep zde zmíněnou bych sem nezatahoval, i když jisté postupy (přehrávání herců, slyšitelné ale zároveň nerušící postsynchrony) jsou zde ať chtěně či nechtěně patrné. Jedná se tedy o příjemný kompromis mezi řemeslem a příběhem s pokusem o přesah. Zdejší zmínka o možném kandidátovi do //Prague, I love you// je rozhodně namístě.

Já teda nevím jak uživatel pugs, ale já viděl Dr. Maxwell Payne - Family Dentist (tedy zubař).