Genero

Genero

okres Kladno
buran z Habešovny

44 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 10 15 19
    • 19.1.2017  03:36

    Ne že by mi nějak vadily filmy o Ježíších, jen je aktivně nevyhledávám, protože zpravidla obsahují velice ošklivé náboženské plkance. Přesto nijak nepopírám, že Harry Houdini a pan Ježíš Kristus jsou jediní dva lidé, kterým se kdy podařilo uniknout z hrobu a dodnes se o tom píše. V případě nejnovějšího opusu Kevina Reynoldse, autora famózního Rudého úsvitu, jsem doufal, že snad tento šikovný scénárista nabídne nějaké racionálnější vysvětlení mesiášova slavného eskamotérského kousku než je zmrkvívstání, třeba že byl ve skutečnosti zombie nebo zmatený mimozemský android. Bohužel, nestalo se. Hlavní hrdina Clavius se zprvu tváří jako člověk, jemuž je u prdele celý Jupiter, natož aby věřil na nějakého Hospodina. Bohužel postupem času též propadne náboženské panice, spolu se zbylými jedenácti apoštoly pobíhá za panem Ježíšem, pronáší podivné výroky o lásce a vrtí hýžděmi. V samém závěru se už už schyluje k události, o níž se evangelia příliš nezmiňují, kdy se učedníci soukají do elastických triček z posledního turné Celine Dion a utíkají do Berlína na Gay pride.

    • 12.1.2017  01:24
    Super Size Me (2004)
    odpad!

    Jako správný yntelektuál rád zhltnu pěkný dokumentární film. Člověk utrpí vzděláním a není nad ty dychtivé oči spolustolovníků, když jim večer v hospodě tři hodiny vyprávíte o nepohlavním pučení vločkovců. Bohužel hrozí reálné nebezpečí, že čas od času narazím na dokument, který je naprosto tendenční, tupá až dementní kokotina. Člověk jménem Spurlong se rozhodne trochu zpranýřovat fastfoody a začne se vykrmovat hamburgery. Do měsíce má jeho cholesterol výšku Ďumbieru a nebohý dokumentarista vypadá, jako kdyby zrovna spolkl Magnuska. Z toho vyplývá, že hamburger je zlý a kdyby byl o malinko zlejší, tak obsadí Polsko. Docela by mě zajímalo, jak by Spurlong dopadl, kdyby po stejnou dobu konzumoval jenom ančovičky nebo šoulet. Jsem si ale jistý, že tlačit do sebe od prosince výhradně svíčkovou, tak mu na Tři krále z hlavy vyklíčí knot a pak stačí škrtnout sirkou.

    • 11.1.2017  01:43
    Deadpool (2016)
    *****

    Ani kapr, ani štika. Je to rak. Když vám doktor oznámí, že máte rakovinu slinivky, plic, mozku, jater a prostaty, určitě to není důvod k přehnanému optimismu. Naštěstí existují různé experimentální a ne úplně schválené terapie, po nichž sice váš obličej připomíná oškubané varle, ale milý novotvar potřou a jako bonus vám doroste jakákoliv končetina. A uznejte sami, že s takovou čerstvě se klubající ručičkou, to je jako kdyby vám honilo miminko. Nejsem žádný velký fanouš komixáren a kapitán Amerika mě bolel, ale z Deadpoola jsem nadšený. Konečně někdo, kdo nevypadá jako latexová transka z košilatého xxxsexanal.com, má smysl pro jemný intelektuální humor a nebojí se škaredějšího výrazu. Například kunda. Film doslova překypuje různými vizuálními srandičkami a prdelkami, což je dosti udivující vzhledem k tomu, že ho natočilo úplné režisérské pískle, jehož největším zářezem do celuloidu je tříminutová animovaná píčovina o šáhlé stařeně na gauči.

    • 10.1.2017  01:38
    Lída Baarová (2016)
    odpad!

    Tak ukaž, Filipe, jak se dá promrdat osmdesát mega. Lída Baarová mě nikdy nijak zvlášť nepřitahovala a podle mého ji můžou jako sexbombu označit pouze nesouložící pacifisté. Být prvorepublikový puberťák, určitě bych k vyhonění volil raději Adinu Mandlovou. Je mi tedy celkem ukradené, jestli byla Baarová jen barrandovská kurvička, kterou klátili všichni, co si řekli a ti ostatní si alespoň sáhli. Je mi jedno, jestli byla ten typ slečny, kterým se dřív říkalo takové naivní děvče a dnes se jim říká úplně blbá píča. Tak si trochu zablbla s ministrem propagandy, no a co. Vykašlal bych se i Renčův nejnovější spektákl, ale byl jsem děsně zvědavý na výkon Pavla Kříže v roli Adolfa Hitlera. A tento výkon je samozřejmě nezapomenutelný. Kdyby se Hitler začal po válce živit jako stand-up komik, vypadalo by to přesně takhle. Smysl pro humor prokázal i říšský dvorní krejčí Hugo Boss, takže sako trochu plandá a zdá se, že si roztržitý Vůdce ráno omylem oblékl uniformu Hermanna Göringa. Jestli tohle teď vidí stařičký Hitler někde v Argentině, musí to pro něj být velice bolestivý zážitek.

    • 10.1.2017  01:21

    Pro Leoparda muselo být nesmírně skličující, když pozoroval zpoza záclonky v okně svého 42 +1 v Palm Springs, jak si kdejaký ochotnický šulinek nosí domů nůše Oscarů za své role rozervaných transek a teplých náměstků. Jednoho rána, když jen tak šukal po domě, řekl si Leo: Nasrat! Takto zarputilý herec je schopen pro ten pocit, kdy ho filmová akademie s uznalým Dobrý, pyčo poplácá po zádech, udělat prakticky cokoliv. Ovšem nechat se kvůli tomu vyprcat medvědem, to by nenapadlo snad ani Lawrence Oliviera. Je na polemiku, jestli si Leopardo zasloužil ocenit zrovna za Revenanta, třeba kdysi jako ta basketbalující smažka se mi líbil mnohem víc, ale jeho zálesák Hugo Sklo poulí oči, sípá a cení zuby úctyhodně. V dobách, kdy se muži neholili a ženy už vůbec ne, byl opravdu pozoruhodný výkon se bez svetru Lacoste a tenisek od Umbra plazit hlubokou závějí deset tisíc kilometrů. Tady může Alexej Petrovič Meresjev jen tiše přitakávat. Nakonec se musím přiznat, že jsem u filmu oka nezamhouřil a přesto, že to trvá skoro tři hodiny a kromě Lea, sněhu, mechu a rýmy neuvidíte prakticky nic jiného, celá ta mrazivá anabáze uteče stejně rychle jako krev z tepny Toma Hardyho.

    • 6.4.2016  12:08

    Někdy mám takový neodbytný pocit, jako kdyby si všichni ti Eisnerové a jim podobní mysleli, že když obsadí do sebevětší kokotiny Michaela Caina, bude z toho nový Bergman a na nejbližším Berlinale dostanou nejméně dvoumetrového Zlatého medvěda. Film o nesmrtelném potirateli digitálních ježibab a černé magie měl určitě potenciál stát se příjemnou a koukatelnou fantasy, u které bych se bál, napínal a hihňal jako sjetá štětka. Co ale čekat od bijáku, kde hauptku hraje plešatý Vincek. Ten měl sice před lety nakročeno stát se klidně korunním princem celé Hyborie, dneska ale vymete každou žumpu. Navíc si scénárista přepudroval nos bůhvíjakou sračkou z kartelů a v návalu tvůrčí invence rozstříhal hotový scénář na jednotlivá slovíčka a bez ladu a skladu je pak poslepoval. V důsledku toho vznikla dadaistická megakundovina, kterou pohrdá i paní Generová a ta má dudlíkátora jako tapetu na displeji a při příchozím hovoru začne její Alcatel huhňat Áj em Grůůůt. Myslím, že jestli dnes již bezmála pětisetletý, stařičký, svraštělý Highlander nasadí brejle a spatří tenhle zázrak, sám sobě setne hlavu rychlým švihem jako zamlada. No, dám jednu hvězdičku za toho Caina.

    • 6.4.2016  02:08
    Ex Machina (2014)
    ***

    Jednoho dne, myslím že to bylo roku 2014 v úterý, jsem v Cinemě, nebo podobném plátku, spatřil podobiznu Alicie Vikander. Ten malebný obrázek mi naprosto učaroval, civěl jsem na něj tři dny a zapomněl jsem jíst, spát, kouřit a chodit do práce. Přiletovat na plechové tělo právě její hlavu byl od pana Garlanda velice moudrý tah a armáda obšoustů filmu určitě zvedá rating. Vzhledem k tomu, že jsem ve zdejších komentářích mohl vyčíst takové termíny jako roboštětka nebo robomrdna, hormony se mi jaksepatří naježily. Musím ale říct, že jsem dosti zklamaný. Alicia na mě působila spíš jako tak trochu vychcaná robopanna, co o kundě mluví s ruměncem na tváři jako o pipince a před kterou se zmíníte o lízání klitorisu jen jednou, protože hned potom jí spadnou Windowsi a vyzkratuje si obvody v kaluži vytékající vazelíny a provozních kapalin. Na druhou stranu je Ex Machina docela chytlavé sci-fi, které není úplně dementní. Na to, že v něm vystupuje prakticky pouze jeden člověk, jeden panic a jedna robotka v kukani, jedná se o až překvapivě zábavné dílko a nelze prokázat, že by v důsledku projekce některý divák zemřel.

    • 6.4.2016  01:10
    Marťan (2015)
    *****

    Mat Démon uvízl na Marsu. Ona je spousta míst, kde se dá docela pěkně uvíznout, ale třeba z Kyjova se vždycky dostanete stopen do Hodonína, odtud busem do Brna a pak je to vlakem do Prahe pohodička. Mars je ale rudá prdel vesmíru. Nevrlá zákoutí, atomy kyslíku abyste hledali baterkou a na zahrádce vám nevypučí ani kaktus. Být na Matově místě já, asi byste na plátně sledovali upoceného tlouštíka, jak dvě hodiny masturbuje nebo brnká na ukulele a pak byste pošli nudou. V pojetí pana Skotty je ale astronautův nelehký úděl náramná zábava. Film je v podstatě o tom, že Mat sere do záhonu na brambory, stejně jsem ale hltal každou vteřinu. Pan Démon je sice stále od krku nahoru ochrnutý, podává ale na své poměry odzbrojující výron a prostě nelze tomu joudovi nedržet pěsti. Stejně tak strhující je i dějová linka odehrávající se doma v Houstonu. Sean Bean hraje letového ředitele a nezemře, přesto Národní úřad pro letectví a kosmonautiku není zlý a jeden skoro posmrkává, když se všem těm konstruktérům, inženýrům, fyzikům, astronomům a astrologům z NASA vaří závity, aby dostali chudáka trosečníka zpátky na rodnou hroudu.

    • 4.4.2016  00:09
    Robocop (2014)
    *

    Robocop, model 2013, se mi povaloval na disku snad rok a sedal na něj prach, tak se mi toho kluka pancéřovaného najednou nějak zželelo. A celou dobu jsem měl neodbytný pocit, že páchám svatokrádež a měl bych si za to na hlavu narazit čepici s čerty, zaházet se do slámy a zapálit letlampou. Je třeba si nejprve uvědomit, že tu nevystupovala žádná postava omylem rozleptaná na hadry v toxickém odpadu a ani jeden Clarence J. Boddicker. Krev, střeva a ustřelené končetiny nahradily rodinné hodnoty, morální dilemata a jiné myšlenkové přesahy. Jsem si jistý, že až tenhle remake uvidí božský Paul Verhoeven, tak si okamžitě pustí svítiplyn, aby se mohl obracet v rakvi. Robocop je moc krásný, skoro jako nějaký chodící Tassimovač, který v mžiku připraví znamenité latté macchiato, ale s ustřelením makovice váhá nekonečné 2,3 vteřiny a to je neakceptovatelné. Co před třiceti lety uhrál Weller bradou, k tomu nestačí topornému Kinnamanovi ani celý obličej, obě plíce a levá ruka. Ještě jsem chvíli doufal, že tu nudu naředí třeba výrony Keatona nebo Semuhel L. Jackson, ale tohle prostě nezachraňuje vůbec nic.

    • 1.4.2016  01:15
    Mroží muž (2014)
    ****

    Možnosti dnešní plastické chirurgie jsou téměř neomezené, na klinice vám přišijí cokoliv kamkoliv, libovolný tělesný otvor může ústit kde si řeknete a zkušený lékař vám z Norberta Lichého zpíchne klidně Bartošku. Když nakráčíte do ordinace a necháte si připevnit bavlnkou místo nosu čuráka, krom té komplikace, že budete muset nadosmrti zobat Arginmax, aby vám nepadaly brýle, nikdo nad vaším požadavkem ani nemrkne. Bohužel si i vysloužilý námořník myslí, že je úplný docent Měšťák, protože vlastní jehlu a nit. Jenže jeden steh dovnitř a jeden steh ven a vždycky mu z toho vznikne ploutvonožec z čeledi mrožovitých. Je mi jasné, že kdyby mohl slizký Justin Long volit to menší ze dvou zel, nechal by se raději přešít na třetí sestru Wachovskou. Metamorfózu v mrože jsem mu ale samozřejmě ze srdce přál. Doufám, že jsou švy dostatečně pevné, aby mu jeho nová vizáž zůstala a do budoucna se s ním budeme setkávat výhradně v dokumentech Nigela Marvena. Jinak nevím, co tady všichni mají, protože Tusk je asi nejnormálnější Smithův film a ty jeho scénáristicko- onanistické monology bych vydržel poslouchat celé dny. Tedy pokud by celou tu dobu pobíhala po televizi Genesis Rodriguez v bikinách a honilo ji to dvousetkilové batole Osment. Taky v bikinách.

    • 26.2.2016  01:53
    Sinister 2 (2015)
    **

    První Sinister byl dozajista hororová pecka. Promítači v panice prchali z promítacích kabin, sotva distributor dodal plechovou krabici se zlověstným obsahem, stateční a ostřílení hororoví matadoři si v kinosálech vzájemně zakrývali vytřeštěné bulvy a paní Generová mi přemáchla spodní prádlo. Není tedy divu, že se démon pan Bubák rozhodl pro svůj velký comeback. Bohužel by některé série měly mít nanejvýš jeden díl. Pan Bubák byl před třemi lety opravdový děsupán, navodil tísnivou atmosféru něčeho neviditelného, nebezpečného a řádně zkurveného a klidně bych si s ním založil metalovou kapelu. Nyní je z něj vágus v pršiplášti, co jen tak pobubává někde v koutě a cpe se do každého záběru. Teda nevím, jakou pobírá takový babylonský démon mzdu, ale já bych za 75 hrubého alespoň natáhl přes hlavu prostěradlo a huhňal na režiséra a další členy štábu: Mulisi, mulisi, vy píče! Takže ve výsledku neškodný a uspávací horor o otravných fakanech a přiblblých lepenkových krabicích.

    • 25.2.2016  12:44

    Přiznejte, že většina z vás celý život čeká na chvíli, kdy kohout zakokrhá a vy již nebudete muset vylézt z pelíšku, protože vás stát zaopatřil starobním důchodem. A je jedno, jestli se živíte jako topič nebo key account manager v továrně na prcgumy. Mám ale jednu smutnou zprávu, přátelé! Ještě předtím zjistíte, že se pochcáváte už i před obědem, cestou od špajzu k bidetu bloudíte a manželku oslovujete Václave. Obvoďák ani nezvedne oči od chorobopisu, aby vyslovil nemilosrdný verdikt: dar přítele Alzheimera. Něco podobného se stalo i paní Deboře. Jenže když se přidají i takové symptomy jako levitace, telekineze a zvracení žížal, stane se průběh choroby oříškem pro nejednoho ostříleného diagnostika a s léčbou by si věděl rady snad jen doktor Kevorkian. Tady bude asi na vině nějaký démon, no nebo co. The Taking by byl jen dalším průměrným filmem, kde se posedá, leká a blábolí o indiánské mytologii. Jenže herecký výron Jill Larson, o které jsem nikdy neslyšel, ho povyšuje na jeden z nejlepších hororů za poslední roky a v subžánru hororů o jeblých důchodcích dokonce na jednoznačně nejlepší. Ta paní mě vylekala pokaždé, když se mihla v záběru a spodky jsem si musel vyměnit, i když si jenom vařila v kuchyni kafe.

    • 23.2.2016  21:51
    Everest (2015)
    ***

    Tyhle dobyvatele Čomolangmy jsem nikdy moc nechápal. Co je nutí se čtyři dny drápat ve sněhu a ledu do kopce, pět vteřin civět na panorámata a pak, teď už bez umrzlých končetin, zase funět dolů? Mě by k takovému riskantnímu podniku nikdo neukecal, ani kdyby na střechu světa vedly eskalátory a Hillary tam pořádal s těmi nejsmyslnějšími tibetskými šerpy swingers party. Je to únavné, studené a životu nebezpečné. Jak říkají internety, počet umrzlíků se aktuálně zastavil na pěkném čísle 249. Rozhodně nestojím o to, abych se stal jubilejním 250. a moje ostatky se staly turistickou atrakcí, když by se místu mého posledního odpočinku pietně říkalo převis Růžové boa, podle typické barvy mého horolezeckého vybavení. Nic mi ale nebrání se na ty šílence dívat alespoň ve filmu. Pan Korkorán supění na Everest nafilmoval pěkně a záživně, mráz vám bude zalézat pod nehty a při záběrech himalájských monumentů podvědomě sáhnete po kyslíkové masce. Problém je, že o většině postav se mnohem víc dozvíte z wikipedie a ve filmu vypadají jako parta namyšlených kokotů. Ty lidi mi prostě byli lautr u prdele. Když v závěru statečný Anatolij Bukrejev zkouší, jestli Scott Fisher pokrytý pěticentimetrovou ledovou krustou ještě dýchá, neuronil bych slzu, ani kdybych celou noc šňupal cibuli. Spíš mě napadlo, jaký asi přijde happyend, až nebohého lezce políbí, ten zázračně ožije a bude svatba.

    • 19.2.2016  11:59

    Gotický horor, vole! Jak já je miloval! Když si to elegán v cylindru štráduje po blatech a najednou se kolem něj rojí všechny ty viktoriánské přízraky jako Carmilla, bláznivý pan Usher, opičí pacička nebo tchán Kondelík a ženich Vejvara, co mě v dětství k smrti děsily. Proto jsem se na Crimson Peak těšil a dychtivě očekával, až ho konečně nějaká pirátská mrdka naripuje na Hellspy. Neodradily mě ani poměrně negativní recenze v renomovaných periodikách. Například finský kritik Hassan Massoud v prestižním filmovém čtrnáctideníku Filmihullu, který dvakrát týdně odebírám ze zahraničí, neváhá použít takové výrazy jako Dementní hovadina!, nebo kupříkladu Vyslizlá píčovina! Pan delTorro míval koule, ale neustálým koksováním doma v Tenochtitlánu se mu vyšňupalo z hlavy, jak je uchopit. Postavil drahou a velkolepou barabiznu, kde aspoň dvacet let nevzal komorník do ruky prachovku a vysavač, ale bohužel nechal po jejích plesnivých chodbách bloudit otravnou blbku, které nepřijde zvláštní, že po koupelně pobíhá kostlivec se sekáčkem v lebce. Psychopatické kreace paní Jessiky jsou sice působivé a kdyby neútočila dýkou ale dildem, byla by i vcelku sexy, jenže jinak se vůbec nic neděje a je to nuda taková, že vám i libovolná Byronova romantická báseň bude proti tomu připadat jako Monty Python. Je to barevné a mluví se tam, takže dávám za dvě. Musím ale důrazně varovat každého fanouška hrůzy, hnědých slipů a uřezaných končetin: Střes se Purpurového vrchu!

    • 11.2.2016  01:55

    Úplně vidím nebohého Ricka Jaffu, jak sedí ve své obytné buňce nad prázdným listem papíru, nervózně okusuje propisku, co chvíli čistí brýle o cíp propocené košile a se zoufalým výrazem fabuluje nad zápletkou hodnou dvacetiletého Špilberkova opusu. Jak mám navázat? Jak mám, kurva, navázat? Když tu náhle buch, buch, buch, mrdy na dveře. To pan Tomorrow spěšně kvapí se spásnou ideou. Pičo, zanech marné snahy! Už to mám, zachrání nás DNA! Nakřížíme DNU dinosaura, ropuchy, sépie a kolouška a vznikne zmrd vychcaný a strašlivý, co ďábelsky řve, běhá po lese, ubližuje lidem a zvířátkům, kouří na zastávce, no prostě rebel. No a světe div se, ono jim to vyšlo. Není třeba žádných dlouhých disputací o tom, že natočili nejlepší pokračování od dob Jurského parku. Přihlédneme-li k faktu, že ty dvě předchozí jsou skoro nesnesitelné zhovadilosti, nebylo by na tom nic tak světoborného. Stačilo vyřezat z papundeklu tyranosaura, zhotovenou maketu přilepit na násadu a pak tím druhohorním netvorem zuřivě mávat do kamery a vyluzovat divoké skřeky. Pravda, někam do poloviny filmu se sice jen tak nezáživně prchá a vyděšeně zírá, jak to dělali už ti čtyři pionýři v Cestě do pravěku. Ale od okamžiku, kdy zdrhne letka pterodaktylů z voliéry, nastane takový jurský masakr a ten film je tak nehorázně boží, že by ses z toho Kadle posral!

    • 9.2.2016  21:33

    Dneska už mi to přijde neuvěřitelné, ale bývaly časy, kdy jsem ještě neznal slovo upload a po trafikách a Datartech jsem koupil kdejakou stříbrnou placku s dírou uprostřed. Díky této politice jsem nasyslil doslova stovky nejrůznějších píčovin, hlavně že se to hýbalo a bylo to barevné. Prozkoumávat hlubiny domácí videotéky je teď vždycky takové malé archeologické dobrodružství a nezřídka nacházím i tituly, o kterých netuším, že mi říkají pane, a někdy ani netuším, že vůbec existují. Tak třeba Muži, co zírají na kozy. Vyštrachal jsem je na dně skříně pod dvaceticentimetrovým nánosem prachu, semen náletových dřevin, kocouřích chlupů a použitých šprcek. Díky těmto jednotlivým geologickým vrstvám lze odhadnout stáří zmíněného nosiče na rozmezí 5 až 28653 let. Říkal jsem si, že název sice slibuje kozy, ale zároveň mě zkušenosti varovaly, že distributor je čtverák a film bude pěkná kokotina. Ale jistě… pořád lepší, než Muži, co zírají na koule. No co vám mám vyprávět! Není to ani tak o kozách, jako hlavně o zírání. Zírá George, zírá Jeff. Zírá Kevin, zírá Eman. A tak tam devadesát minut všichni jen tak stojí a zírají. Na kozy, na auta, na frčky, na velbloudy, na obří tykve. Zírají a zírají, až se prozírají k závěrečným titulkům, které to všechno zčistajasna utnou. Musel jsem si to pustit šestkrát, abych to vůbec dozíral do konce, protože jsem pravidelně po pár minutách upadal do kómatu. Naposledy se mi nevím proč zdálo, že jsem jitrnice a pokouším se procpat donutem.

    • 9.2.2016  02:49

    Každý si myslí, že Argentina je úchvatná země, kde se na plácku mezi palisandry honí za hadrákem stovky malých Maradonů, kteří čekají, až po nich sáhne nějaký ten FC Barcelona. Jenže už v době, kdy byl i do té největší díry uprostřed pampy zaveden elektrický proud a rozblikal červené lucerny, sáhl místní gaučo po mýdlu a změnil se v lázeňského šviháka, který si především rád zaprcá. Tomu je podřízena veškerá ekonomika města Los Prdelos und Negros Kundos, dějiště tohoto filmu. Odložit zde vnadnou brunetu v plavkách a čekat, že bude za několik vteřin stále na svém místě je podobně pošetilý nápad, jako zaparkovat fungl nové Camaro doprostřed Chánova a nechat klíčky v zapalování. Znalec jistě uzná, že A brzy tma má jednu z nejdebilnějších zápletek v dějinách kinematografie a snad ani nemá právo koexistovat vedle takových strhujících skvostů, jako je Sedmá pečeť, Stalker nebo Ginger a Fred. Jenže ty dvě cyklistky jsou opravdu spanilé, sukně jim končí půl metru nad koleny, tuze pěkně se na ně dívá a nejméně jedna z nich prakticky nesleze z obrazovky. Kvůli takovým filmovým zážitkům vynalezl Eastman celuloid, Chaplin buřinku a Onan pravačku. Zároveň je potřeba uznat, že kdyby příběh pojednával o výletě dvou buzerantů na koloběžkách, jde hodnocení rapidně dolů.

    • 31.10.2015  01:20

    No, přiznej Gilmoure93, že doba je sice jiná a blá blá blá, ale srovnání Dagtekinova opusu s Cestou do hlubin študákovy duše pokulhává stejně, jako kdybys stavěl vedle sebe Florenc 13,30 a Nebezpečnou rychlost, protože v obojím lidé cestují autobusem. Na druhou stranu, když se kletý šejk marně vytáčel a veliký padišáh určil jeho osud, muselo to být pro mládež té doby stejně kůl, jako kdyby si dneska během písemky z frániny student Peterka ubalil pod lavicí joint tlustý jako palec a požádal vyučujícího o zápalky. Takže by vlastně stačilo, aby nebožtík Frič malinko přepracoval scénář: dobrotivý profesor Matulka najednou posílá každého už od kabinetu do píče a na krupici vysmažený třiatřicetiletý premiant Mazánek na školním plese už zase blije do květináče a máme tady prvorepublikovou klasiku Vykuřte mi prdel, Herr Marvan jako vyšitou… Fakjů, pane učiteli je přesně takový film, jaký si doba žádá, ale především převrací dějiny na hlavu a stává se historicky první německou vtipnou (!) komedií od doby, kdy se bratři Lumiérové rozhodli, že bude lepší k tomu kinematografu vynaleznout ještě kliku. Velkoryse tedy přehlédnu, že je ten film nejen legrační, ale místy i trapný nebo v lepším případě debilní a bez mrknutí oka ho vypětiknedlíkuju, i když si to objektivně jen těžko zaslouží, protože nejsympatičtější postava vypadá jako příslušník jednoho etnika, které nepracuje a krade slepice.

    • 28.10.2015  01:39

    Hájvej číslo jedna a po ní jede king, Hárdy jede hovnocucem, je fuck hájvej king. Hájvej king. A že se mu to jezdí, když mu nikde do ksichtu nebliká červená a v trase široko daleko žádný dědek v klobouku nebo s rozvahou kráčející rómská matka se svými pětašedesáti potomky. Tak někde v páté minutě šlápne na plyn, dá tam za dva, rozhýbá všechna ta dieslová škrundátka, cinkátka, šoupátka, stříkátka, vrzátka a šťouchátka a zastaví až na úplném konci. Kdyby mu ta soutěska nebyla malá a drobná kolize s pískovcem nezmařila cestovní plán, jezdí tam snad dodnes. Protinožec pan Miler, který filmaří od malička, v téměř stodvaceti letech natočil svůj s naprostým přehledem nejlepší biják, majstrštyk, na který čekal už od dob císařpána. Kam se sere galantní prasátko Babe a ostatní klasiky z jeho dílny. A kam se serou všichni ti minulí i budoucí Šílení Maxové. Zběsilá jízda malebnou australskou pustinou, kterou zalidnil všemi těmi typickými, rázovitými, postapokalyptickými postavičkami, jako je zlý albín s měchem na zádech, jednoruká lesba nebo dementní kytarový virtuóz, mi nedala vydechnout až do titulků a ještě přibližně pět až deset minut po nich taky ne.

    • 26.10.2015  23:31
    San Andreas (2015)
    ****

    Alexandra Daddario má velice pěkné prsy. O tom žádná. Úplně vidím zdejší honily a leštiče, jak před nimi v přítmí kinosálu tajili dech, stáli v pozoru a salutovali. Zcela to chápu. Ale zbořit a vypálit stovky baráků v hodnotě biliard dolarů, zaplavit San Francisco slanou vodou a zaplatit si asi nejlepší akční hvězdu dneška, pana The Skálu, abyste vystavěli těm kozám piedestal a nechali je devadesát minut na velikánském plátně bimbat sem a tam, to je opravdu husarský kousek. Naštěstí je San Andreas přesně taková ultrapíčovina, jak se zdálo již z prvních trailerů, takže ten citlivý příběh o statečném tátovi, zachraňujícím spanilou dceru a další rodinné příslušníky, má co říct i divákovi, který o druhotné ženské pohlavní znaky nejeví přílišný zájem. Pokud tedy zrovna nečekáte kvalitní katastrofický film, v němž by v sedmdesátých letech hrál třeba Paul Newman záchranáře Roye a Steve McQueen půvabnou Blake, ale jenom prostoduchý akční výplach, tady budete jako doma.

    • 26.10.2015  09:53

    Dostal jsem chuť na nějaký pořádný vyhlazovací film a protože má Schindlerův seznam ukrutné tři a půl hodiny a já taky musím občas jít do práce, sáhl jsem zase po letech po téhle ověřené klasice. A teď jsem vám z toho takový celý rozporuplný. Není pochyb o tom, že je Benigni trapný, krpatý, slizký Talián. Tady se mu ale nějakým zázrakem povedlo vybalancovat humorné eskapády a kabaret s neoddiskutovatelnými hrůzami a krutými nástrahami, které na ty nebožáky ve všech koncentrácích světa číhaly. Vybral pro své účely toho nejroztomilejšího chlapečka na Apeninském poloostrově a ke konci tlačí ne na pilu, ale na cirkulárku až moc, ale došel si tím silou ledabyle zabržděného buldozeru pro Zlatého naháče, protože mu to akademici sežrali i s navijákem. Není divu, že citlivějším divákům, jako například mě, mezi těmi humory občas zamrazí v zádech a roní kroupy. Život je sice krásný, ale občas to stojí za pěknou vyližpíču. Na rozdíl od kluků z Jad Vašem nezastávám názor, že se s holokaustem v žádném případě nešpásuje a tenhle druh srandy mi nevadí. Uvědomte si, jaký se v některých dílech skrývá nevyužitý komediální potenciál. Kdyby hrál Oskara Šindlera Chevy Chase, Kateřinu Horowitzovou Stella Zázvorková, chlapce v pruhovaném pyžamu Rob Schneider a sem tam někdo cestou z transportu nějak legračně zakopl o koleje, byla by to prdel k popukání, ne?

    • 11.6.2015  13:37
    Whiplash (2014)
    *****

    Nesnáším ticho. Můžu být po celodenní rychtě u monitoru a klávesnice utrmácený sebevíc, pod očima můžu mít pytle jak Kanyza a horní díl hlavy odklápěcí, v tom mrtvolném tichu ložnice stejně čumím do pěti ráno do stropu, napočítám třeba 38452 oveček a prostě nezaberu. Za zvuků a tónů hudby, to je jiná práce. Do pěti minut je ze mě klidně odfukující medvídek Pú, ať mi k poslechu a tanci hraje Mozart nebo DJ Lopata. Hudba je jeden z nejsmysluplnějších vynálezů lidstva a já ji miluju, dokáže mě vzrušit, vzpružit i uspat. Jenom jeden hudební styl je pro mě jak ta nejrudější muleta. Představa, že jdu s dívkou svého srdce na panáka a na pódiu začne nějaký samozvaný Václav Zahradník vyluzovat svůj jazzíček, mě nasírá víc než atomový hřib za plotem naší zahrady nebo nádor velikosti pštrosího vejce na mozku. Teda až do dneška. Dneska jsem viděl Whiplash, film který otevírá oči hudebního zaslepence dokořán. I jazzman může být vyšinutý, psychopatický čurák, proti němuž je celý Mayhem s Immortalem dohromady jenom neškodná homopartična upjatých akademiků. Tohle zjištění mi zjevilo zcela nové obzory. Teď už jenom toužím vlastnil alespoň úplně malinkatý činel a večer před spaním si na něj někde v ústraní a tichu vyťukávat ten svůj freejazz.

    • 11.6.2015  11:27
    Chappie (2015)
    odpad!

    Určitě to znáte. Budík zakráká o dvě hodiny později než měl, té éterické bytosti z dnešní noci nahmatáte pod duchnou koule a venku padají hovna a vidle. Začíná váš den blbec. Kalhoty natahujete nohavicí napřed, na záchodě se vám hned třikrát protrhne hajzlpapír, ať počítáte jak počítáte, tak dvě a dvě pořád vychází pět a chleba, na který jste napatlali centimetrovou vrstvu zasmrádlé jahodové pomazánky z Jednoty, spadne jak naschvál namazaným nahoru a nechá se ještě jíst. Jasně, je rozdíl, jestli má den blbec řidič za volantem hovnocucu, nebo operátor v řídícím středisku Černobylu. Snad nejhorší ale je, když má den blbec člověk na židli vedle kamery. To pak můžete být samotný Cecil B. DeMille a řvát do amplionu na ta nemehla na place jak o život a stejně natočíte píčovinu s otravnou umělou demencí, přitepleným Jackmanem a odpornou blonďatou transkou v čele gangu pojebaných smažek. Za takové filmy se ve středověku stahovalo z kůže a upalovalo, dneska se na to jenom hodí odpad, pochčije se to a zahrabe pět stop pod zem. Bohužel.

    • 17.5.2015  00:04
    Interstellar (2014)
    **

    Další konec lidstva, všude písku, že by se dal krájet a žito, pšenici a ječmen napadá nějaká hnusná plíseň, takže si obyvatelstvo brzo nebude mít čím nacpat pupek. Jeho odvěké úsilí šlápnout přírodě na krk totiž konečně začíná přinášet své ovoce a Zeměplacka osciluje mezi prdelí a zkázou. Naštěstí se poblíž Saturnu objevila nějaká ta pičoidní vesmírná anomálie, takže může lidstvo vesele metastázovat do cizích, panenských galaxií. Pan Nolan natočil čistokrevnou sci-fi a nacpal do toho ranec, že by za něj mohl deset let sytit, šatit a vyučovat základy kvantové fyziky všechny školáky v Súdánu a půlce Etiopie. Na filmu je to rozhodně vidět. Jenže Nolan každou dechberoucí, megalomanskou scénu vykoupil alespoň jedním mezilidským dramatem, při němž je pochopitelně třeba hojně plakat, bulit, fňukat, štkát a i ten Michael Caine, co se furt tváří jako děsný drsňák, určitě pod stolem žmoulal kapesník. Někdy od půlky filmu už mi připadalo, že chtěl režisér mermomocí dosáhnou nekonečné, slizké a smrtící nudy Kubrickova Opusu magnum a ne a ne ho aspoň líznout, tak tam v zoufalství nakonec vrazil tu knihovnu. Totiž, abyste rozuměli, z nejnovějších propočtů teoretického fyzika Kipa Thorna vyplývá, že vás to po průletu červí dírou vyflusne přímo do nekonečné knihovny, kde pak budete navěky bezcílně bloumat mezi Lemy, Asimovy, Heinleiny a úplně všemi bratry Strugatskými.

    • 15.5.2015  00:44

    Když mladý starověký pisálek Izák Makelele Roubíček, náležitě pyšný na své nejnovější dílo, pendloval po největších nakladatelských domech mezi Šálemem a Beršebou, všude uslyšel tu samou odpověď: Mladý muži, to se jako chcete pod ty polodementní pohádky ještě podepsat? Leč cesty Šéfa jsou nevyzpytatelné a jeho fascikl se stal i přes tyto porodní bolesti bezcelerem, který dnes číhá na každém hotelovém nočním stolku na západ od Teheránu. Přiznám se, že i já vlastním jeden pěkně macatý výtisk, který jsem zdědil po svém neposkvrněném papá. Díky svým rozměrům se znamenitě hodí jako podložka pod fíkus a na okraje jednotlivých stránek se dají krásně vepisovat malé kosočtverečky. Přesto je s podivem, jak často se po Bybli sápou filmaři, přestože výsledkem filmování Byble bývá nudná píčovina, která zpravidla znamená profesní sebevraždu. Jenže nejnovější adaptaci vede svou stařeckou, ale pevnou rukou samotný Ridley Scotta! To bude jistě při úprku národa, kterému Všemohoucí nedopřál předkožku, zase každou chvíli někdo konzumovat vlastní mozek, nebo mu z břicha vyskočí nějaký krvelačný parazit, jako ve všech ostatních filmech pana Scotty. Jenže s ubíhajícím časem to bylo čím dál tím víc stejné jako vždycky. Sem tam sice nějaké to posednutí Bohem a občasná potyčka hebkých, polonahých šermířů, ale ve většině scén jen sledujete, jak Mojžišovi rostou vousy.

    • 30.4.2015  02:03

    Jak už jsem se několikrát doznal, před stříbrné plátno biografu usedám velmi zřídka, něco jako pravidelný návštěvník kina jsem byl snad ještě v době, kdy do světa chrlil své blockbustery Mack Sennett a ty nekřesťanské peníze za lupen směním raději za dvě krabičky Startek nebo deset Pribiňáků. Když jsem ale teď mžoural na to hemžení na patnácti palcích svého monitoru, upřímně jsem zalitoval, že jsem ani tentokrát nenasadil své nedělní škorně, neodebral se do nejbližšího multiplexu a film si neužil za mohutného hltání popcornu a chlemtání coly. I když bitva pěti armád pod Osamělou horou zůstává proti té rubanici o žleb pana Helmy z Pána prstenů jen takovou drobnou šarvátkou, v přítmí CineStaru na Andělu bych z toho určitě hýkal. Je trochu škoda, že byl pan Šmak tak brzy sestřelen a panu Pavézovi nehrabalo trochu méně, nebo mohl alespoň pro odlehčení atmosféry veškeré přemlouvače z výšky hradeb třeba nějak žertovně pochcat. Naštěstí třetí Hobit trval jen něco málo přes dvě hodinky, takže stihl znudit jen ty nejobávanější místní rozumprdy a k mé potěše si můj oblíbený autokrat Sauron střihl alespoň krátké cameo, takže jsem i do třetice nadmíru spokojen i přes opětovnou absenci sexu trpaslíka a elfky.

    • 30.4.2015  00:40

    Neckyáda v sudech super, hamižný drak sršící bonmoty perfektní a bitva s šestinohými obyvateli Temného hvozdu tak tísnivá, že by nejednomu arachnofobikovi vyzkratovala baterku v kardiostimulátoru. Je dost dobře možné, že panu Jacksonovi ze všeho toho zlata Ereboru definitivně jeblo, ale kdyby takový film trval šestnáct hodin, jsem ochotný na něj celou tu dobu upřeně zírat, v ruce třímat bažanta a prdel ať mi klidně na věky zdřevění. Nemám sebemenší problém, když trpajzlík najde zalíbení v krásné elfce, ať už by se jednalo pouze o nevinný mezirasový sex nebo již o sodomii, i když chápu, že tomu povstávajícímu středozemnímu Hitlerovi musí při takové představě vstávat hrůzou patka na hlavě. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že kdyby zlí marťané uskutečnili svůj plán číslo 9 a nějakou vychytralou mimozemskou píčovinou vypustili aerosol, co probouzí mrtvé, nebožtík Tolkien ihned zvedne své vetché kosti z hrobu, rázně rozrazí bránu hřbitova Wolvercote a přepajdá třebas celý širý svět, aby pana Jacksona ztrestal za jeho činy. Těsně před tím, než mu sežere střeva, spatří nebohý režisér v očích zesnulého romanopisce takový ten zvláštní, melancholický smutek. Mimochodem, věděli jste, že Wolvercote získal v letech 1999 a 2001 titul Hřbitov roku?

    • 29.4.2015  23:29

    Když poplácáte pro štěstí Buddhu po koulích a odrbete bengálského Čecha o dvacet mega v rupiích v zemi, kde je minimální mzda přibližně patnáct korun měsíčně, to musí být vážně terno a člověk ani neví, co si se všemi těmi zelenými sviněmi s obrázkem Kingsleyho na lícové straně počít. Určitě se o tom dá natočit srdceryvné drama plné záludných otázek a neomylných odpovědí. Jenže když se takového tématu chopí guru všech britských uspávačů hadů Danny Boyle, který natočil poslední a jediný kloudný biják před dvaceti lety, nabývá slovní obrat zkurveně nudná píčovina téměř apokalyptický význam. Budiž ale jasným přínosem Milionářem z chatrče, že některým naivním snílkům otevře oči. Pokud tedy žijete v představě, že Indie je země nevšední krásy a rodiště takových skvělých osobností jako Sandokan nebo Mauglí a je pro vás zcela nepochopitelné, jak mohly některé národy pod vedením praotce Demétera překročit Gangu a s mámivou vidinou kradených slepic a mrzkých sociálních dávek se vydat na strastiplnou cestu někam do Polabí, tenhle film vám vezme veškeré iluze. Po jeho shlédnutí nabudete dojmu, že Indové nemají celé dny nic jiného na práci, než se pařit v turbanu, hulit hašiš a rozleptávat dětem oči kyselinou.

    • 17.2.2015  22:54

    Jednoho dne jsem dlouze nasál několik doušků dobře vychlazeného lahvového piva a pronesl směrem k paní Generové: Zítra vezmu dítě do biografu. Dávají Spongeboba. Kalhoťáka. Ať můžeš naklidit, navařit, vyprat cejchy a vycídit vidličky a nože. Druhý den ráno mě vzbudilo tiché cupitání dětských nožek: Táto, já bych raději šla na tu Zvonilku. Tady jsou dvě možnosti. Buď odmítnout a vystavit se těm nepříjemným akustickým projevům dětí, jako je vzlykání, pištění a pláč, nebo svěsit ramena a ustoupit. O šest hodin později kupuji v kině Hutník dva lupeny na Zvonilku a taky cukrkandl, pišingry a nějaké ty cocy coly. Vestibul je plný lidí a trochu mě překvapuje, že většina lidí nemá víc jak metr třicet. Vcházíme do sálu, odklízím zbytky popcornu ze sedačky po svém předchůdci a pohodlně usedáme. Za chvíli celý sál zhasne a ze tmy se jen ozývají tenké hlásky: Mamííí, já se bojím! V té chvíli si uvědomuju, že jsem asi jediný tatííí ze všech větších či menších přítomných. No potěš. Film začíná. Roztomilé víly, ptáčkové, motýlci, zajíčkové, přesně jak jsem očekával. Někdo někoho zachraňuje. Někdo se chce s někým skamarádit. Tvor netvor je hodný ňouma a jmenuje se Raf. Nudím se. Dozvídáme se o temném proroctví a katastrofě, kterou Raf způsobí. Nějak to souvisí se smrtí a armagedonem. Narostou mu křídla a rohy. Vida, vypadá jako křeček Antona La Veye. Konečně něco zajímavého. Závěr epický jako od Emmericha a dopadne to celkem špatně, žádný happy end. Výborně. Za tři.

    • 9.2.2015  00:35
    Obřad (2011)
    **

    Pokud chcete vidět na vlastní bulvy, jak to zaručeně chodí na vatikánské Katedře bubáků, hastrmanů a exorcismu, je pro vás tenhle film výborná volba. Pokud ale chcete vidět slušný horor a pořádně si u něj zavymítat, budete muset táhnout o diecézi dál. Tak nudné posedání už tu nebylo hodně dlouho, a to včetně středosvazijských a západobengálských eposů o posednutí džinem, vhodných zejména pro místní arťany. Pan Maelström se musel zajisté během natáčení poprat s nemalými překážkami a komplikacemi, když mu při čtení scénáře začali přímo na place usínat herci. Nezachraňuje to tentokrát ani pan Hopkirk, který vrhá do kamery přesně ten výraz, jako kdyby vzpomínal na nějakou svou mladickou milostnou aférku s Miss Port Talbot, v té době již čtrnáct dní zesnulou. Víte pane Antoníne, když vás ovládne sám rohatej, mnohdy to nestačí herecky vyjádřit univerzálním stoickým výrazem MUDr. Lectera. To musíte ovládat pavoučí chůzi, otáčet hlavou dozadu, zvracet podivnou zelenou kaši a strkat si do kundy krucifix, jak na rozdíl od vás dovede kdejaká čtrnáctiletá kravka.

<< předchozí 1 2 3 4 6 10 15 19
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace