mikulem

Mám raději méně vyumělkované filmy. Vřele doporučuji například Waterloo Bridge (1931) - prakticky stejné téma, ale autenticitou má značně navrch. Stejně tak je velmi podobná klasika Camille (1936), v jedné scéně je to více než zřejmé

No vida, on existuje remake Mzdy strachu natočený už v 50. letech! Nečekal jsem raději mnoho a to bylo rozumné, protože film nemá čím ohromit. Scénář nestojí za moc; to jsem se ostatně dočetl předem. Když přehlédnu, že postavy mnohdy jednají naprosto nepochopitelně, stále zbývá docela příjemná podívaná. Komu se líbí staré americké trucky, může si film užít.

V podstatě jde o běžný, mnohokrát zpracovaný příběh o cestě sportovce za vysněným úspěchem - zde jde o golf a o pohár U.S. Open. Jednak sledujeme soukromý život hrdiny, který si nezadá s filmy Woodyho Allena - rozchody, milostné etudy i pěkná hambatá scéna. Jednak poznáme něco ze zákulisí golfu a velký kus filmu sledujeme závody. Hodně záleží na tom, jestli dokážou diváka vtáhnout. Zde je to udělané dobře a velkou zásluhu na tom má hudba. V několika sekvencích je vidět, že jsou scény sestříhány na hudbu. On ten soundtrack je trochu zvláštní a až teď mi to začalo dávat smysl. Škoda, že si Tangerine Dream nevybírali více sportovních filmů.

Tenhle film je jako dort pejska a kočičky, v podstatě takové tři filmy v jednom (noir, vězeňské drama a romance), které spojuje jen postava Bennettové. Hlavní postavy se objevují a zase na dlouho mizí. Jejich motivace je tak ke konci už těžko pochopitelná, a už vůbec ne uvěřitelná. Hitchcock údajně natočil scény s letadlem poté, co Mayo od projektu odstoupil těsně před dokončením. Nic velkolepého, ale rozhodně jsou to ty světlejší momenty filmu. A teď by mě zajímalo, kdo další z té desítky hodnotících film skutečně viděl.

Ve 30. letech byly Norma Shearer a Joan Crawford největší rivalky v boji o hlavní role u MGM. Ve 40. letech Norma Shearer ustoupila do pozadí, ovšem objevila se Greer Garson a situace se opakovala, což vyvrcholilo odchodem Joan Crawford od MGM. Až poté získala Joan svého Oscara. Pikantní je, že všechny tři dámy postupně sehrály stejnou postavu zlodějky z lepší společnosti, ve třech adaptacích hry THE LAST OF MRS. CHEYNEY, takže si je můžeme nekriticky porovnat. Verze Shearerové (1929) má ukrutně nudný úvod, ovšem jakmile dojde na odhalení, je to prvotřídní zábava. Verzi Crawfordové (1937) si vybavuji jen matně, nenudil jsem se u ní a odhalení bylo velmi originální, ovšem je třeba přiznat, že dost přesně kopírovalo verzi 1929. Verze Garsonové (1951) původní příběh hodně upravuje, dozvíme se více o tom, co dějově předcházelo a tento nový úvod překonává oba předchozí filmy. Bohužel jakmile dojde na odhalení, je to udělané mizerně a změny vůči originálu jsou rovněž na škodu. Doporučuji shlédnout i starší verzi, ať víte, jak to mohlo vypadat, o co nás scénárista připravil.

Velmi dobrá první adaptace hry, vyzdvihl bych především dvě věci. Jednak zdlouhavý úvod nové verze, čítající bezmála hodinu, trvá zde pět minut a už se přesouváme do mizerného podnájmu, takže není šance úvod zaspat, děj se hned pohne na tu zajímavější část. Jednak je to Mae Clarke, kterou jsem dosud neznal, která všechny polohy dokonale zvládá a dává filmu živelnější tón. Najde se i pár teatrálních scén, z dnešního pohledu, já bych to ale formuloval opačně - dnes by to jednoduše nedokázal nikdo takhle zahrát. Ještě že ty staré filmy máme.

Gravitace (2013) a Interstellar (2014). Je to jen náhoda? Že by se po 15 letech půstu konečně zase začaly točit dobré sci-fi? Naposledy mě takhle odrovnal Kontakt (1997) a v současné době digitálního pozlátka jsem už nevěřil, že ještě něco podobného budu moct v kině prožít.

Koukám, že opět hodnotili samí milovníci filmů.

Pro zajímavost, Ann Dvorak se objeví minimálně ve dvou scénách. Zhruba kolem 8. minuty je v jednom z párů na tanečním parketu, ve 40. minutě je pak jednou z dívek z večírku, dokonce řekne pár vět (myslím, že "Hello, Val!" a pak se shání po pití). Už jsem viděl i menší štěky, ovšem film je především sólo pro Joan a Pauline.

Nechápu, proč v roce 1941 vlastně točili remake. Mělo se snad přijít s nějakým převratným trikem? Měl Tracy zastínit Oscarového Marche? Bergmanová předvést rozervanější Hopkinsovou? Chtěl snad někdo překonat skvělé kamerové jízdy, vizuální stránku vyprávění? Ne, vážně nechápu, proč ten remake točili, když dokonalosti už bylo dosaženo.