Muse

Šišmarja, chudínek...

Patří mezi ty, u kterých mohu na konci řict jen jedno: ..What the fuck..?!

Co může být dojemnějšího než láska mezi roboty... Takhle už jsem se dlouho nenasmála :)

Neurazí, ale ani nenadchne. Vím, že to nebylo špatný, ale to je taky vše, co si o filmu pamatuji... O čem to vlastně bylo..? Ajo, už vím... o ničem.

Blérvitč... nic víc, nic míň... kdo nic nečeká (což by mě u tohoto žánru ani nenapadlo), nemůže být zklamán...

Filmy tohoto typu naprosto nesnáším!

Že je na světě a v naší zemi bordel, jsem věděla. Ale že až takový...

Tak tohle teda nevím, jestli stálo hercům a režisérovi za námahu a mně za ztracený čas u snímku strávený, který mi už nikdo nevrátí...

Poslední půlhodina filmu je naprosto zbytečná, nadměrně emotivní a vlastně úplně k ničemu. Kdyby si režisér odpustil citové vyblití se hlavního hrdiny a nechal ho radši umřít ve finální přestřelce než aby si v závěru musel hrát na pomstou hnaného dobráka, usínalo by se mi lehčeji. Jdu si stáhnout nějaký krví nadupaný snuff...

Sci-fi o konci světa? Nikoliv. Spíše snímek o absurditě lidského bytí, z níž nás může zdárně vysvobodit snad jen zkáza celého našeho pokolení...