iNKa 1104

Poslední rok byl úlet. Při únicích do spleti cyklostezek mi do uší zněl Jamie xx. Jak vidno, tak není zajímavý jen po hudební stránce, ale i po filmařské. Jeho Gosh by mohl být trailerem k úžasné filmové pecce.

V rámci erasmáckého pobytu jsme se spolužačkou (a později úžasnou spolubydlící a kamarádkou) vytvořili tento snímek o lublaňské čvrti Prule. Jako zázrakem jsme měli k dispozici i kameru (zapůjčenou studentkou dokumentu) a něco natáčeli i fotoaparátem. Film byl součástí úkolu "Kronika místa" v rámci předmětu Space and media a my se na něm dosyta vyřádili. Jako v rámci celého roku jsme i tento úkol šily horkou jehlou, máloco jsme skutečně stihly, tak jak jsme chtěly, pracovaly jsme jen s materiálem, co jsme měly k dispozici... a jsou na něm vidět amatérské chyby, které nechť si každý odhalí sám :))). I tak: dodnes, když se na tento film podívám, mám slzy v očích. Je to vzpomínka na jeden z nejlepších roků mého života.

Tato scéna z filmu Tenkrát na západě je ve zkratce to, proč je Sergio Leone filmový génius. Pohledy jsou zde filmovým jazykem, který sugestivně magnetizuje a "vypráví". Vyprávění je i v nájezdech kamery, přesných střizích a dokonalé režii. V minimalismu, který si nárokuje vaši maximální pozornost a vaše vlastní pochopení příběhu.

Rust Cohle (...)

P.S: tady

Ukrajinská píseň, která zazněla v závěru dokumentárního filmu o ukrajinském Euromajdanu. Zimomriavky, na které nikdy nezapomenu.

.................. ♥

...po dlouhé době jsem narazila na originální klavírní opus, který unáší...

Mistr obrazu a jeho perfekcionisticky neomylné záběry známých filmů v prolnutí jedné perspektivy.

Skate-video spolu sesouladěné v hudebním akordu a skvělém střihu ...

Pan Forman slaví 80ku a já na dálku do Connecticutu či NY City (nebo Čáslavi, Prahy, Poděbrad... wherever) posílám velké smeknutí klobouku. Velký respekt tomuto panu režisérovi nejen pro jeho tvorbu, ale i pro inspirující životní cestu, kterou se prokousal jako velký bojovník a hrdina. ♥

báseň, píseň, film ... představa, emoce, vzpomínka ... TY.

Hledám tě v městě rozpáleném za poledne v městě stočeném do klubíčka noci Hledám tě v tomto městě rozkopaných ulic pivních lásek krásných podzimů a dlouhých kostelních věží které se podobají tvým prstům   Hledám tě a je to asi legrační naivní a beznadějné Je přeci tolik tramvají v kterých mě můžeš minout je tolik nároží kde můžeš prokřehlá a doufající čekat na někoho úplně jiného je tolik biografů kde můžeš potichu plakat nad divným koncem krásného Itala je tolik ulic a slov přes které na sebe nevidíme je tolik mužů kteří tě mohou udělat daleko šťastnější než by se to podařilo mně je tolik dobře znějících milostných veršů a republika má v oběhu tolik peněz je tolik domů kde můžeš právě být na návštěvě Je tolik štěstí (na doplňkové půjčky) je tolik postelí a tolik telefonních čísel   Jo máš pravdu je to trochu sentimentální to co říkáme Ale co třeba slunce To není pozér? Každý večer se jde utopit (s ohromnou parádou a bengálem) a ráno zase vstává jakoby nic   Čekám až pianista skončí abych zahrál svůj chorus Nevím co budu hrát Je tolik dobře znějících milostných veršů a republika má tolik peněz v oběhu Je tolik postelí Ale hraju a myslím že to není beznadějné neboť skrze pot a kouř za sebou slyším buben jak v nepravidelných chraplavých příklepech vytlouká chválu věčného hledání

Raminu Djawadi se povedl nádherný epický kus hudby k intru seriálu Hra o trůny. Spolu se sekvencí pohybu po animované mapě jde o nejpovedenější předehru seriálové ságy. Směle se může zařadit vedle hudebních počinů k dílům jako Poslední mohykán, Statečné srdce ad. Violoncello je neuvěřitelný nástroj >se sexy špinavostí zvuku< a pozadí orchestru či rytmických bubnů mu náramně sluší.