iNKa 1104

Pět hvězdiček na filmovém nebi si Absolvent navždy vydobyde svou nápaditou střihovou sekvencí - bazén-hotel zasmyčkovanou v neuvěřitelných obměnách (viz. např. první obléknutí košile na mokré tělo, když Ben vychází v bazénu - střih - svlékání košile v hotelovém pokoji... a ta vtipná rybička na lehátko - střih - rybička na paní R.)... Nádhera!... A ještě jeden vtipný kousek - ty prostřihy nahých prsou a pasu, téměř nepostřehnutelné, když paní Robinsonová stojí před chudákem Benem nahá. Proklikáte-li si tuto část kousek po kousku, skýtají se tu nezvyklá překvápka :).... a mnohem více pikantérií v tomhle nenápadném snímku... Absolvent je prostě filmový rošťák....

Formát seriálu dovoluje rozvíjení postav a to tvůrci Aféry beze zbytku využili. Nejenže s každou sérií charaktery zrají jako víno - po svém a dle jejich naturelu - ale každý z nich projde i svou vlastní jedinečnou cestou dlážděnou bolestí, strastmi a těžkostmi. Vzestupy i pády. Zkouškami, které po vertikálním řezu do hloubky duše přinesou horizont pochopení, následného (i sebe!) přijetí a naděje. Každý, kdo kdy prošel podobnými zkouškami, je možná málokdy skutečně umí vzít na milost, ale nemůže ani popřít, kolik v sobě díky nim vykřeše diamantů. A to třeba na místech, kde se dříve usazoval uhlík. / Aplaus za propracovanost scénáře, pevnost režijních otěží, hereckou inteligenci a soustředěné výkony, díky nimž ožily nádherné, životné a nešablonovité postavy, které jednou za čas rádi zase navštívíte a v každé z nich třeba objevíte i kousek sama sebe. Zní to všechno možná jako klišé, ale ono není vůbec samozřejmé, aby vám každá za čtyř hlavních postav imponovala něčím jiným a jindy vás pro jinou věc zase neskutečně štvala. To není jen tak, umět to takhle natočit. A nastavit zrcadlo několika světům, viděným jinou perspektivou.

Nemainstreemový výpravný historický film se skvělou režií a zajímavými momenty (např.pohledy na Zemi z kosmu, se vzdáleným vznášejícím se zvukem z místa, kde se příběh odehrává - Alexandrie). Příběh, při kterém si uvědomujete, jak křehké je převracet velké myšlenky, které se chopí buď ten, co baží po moci či tupé stádo. Napadlo mne také, jaký to mohl být svět, kdyby mu vládla Hypatia ... a jaká je realita, která se na mnoha místech civilizace děje do dnešních dnů. Ovšem přese všechno pochopení nosných myšlenek filmu, se mi zdál vyprávěný příběh trochu plitký a nevrstevnatý. Pokud jde o vstup do náboženské problematiky - nelze se ubránit dojmu jednostranné zjednodušující interpretace. Historické události vyžadují až dokumentaristicky objektivní vhled a mravenčí práci, ne individuální vytržené pojetí - v tom je logicky hraný celovečerní film s vykonstruovanou zápletkou vždy na štíru. Co se týče scénáře - postavy zde jsou načrtnuty pouze symbolicky: postava otroka Davuse s jeho zvraty se mi jevila nejvíce nelogická - pokud tento člověk měl pod čepicí, jak se mohl tak snadno dostat do spár masy - kvůli "odplatě za příkoří"? Jeho dilemata mohla být více rozebrána. Dále postava prefektora Oresta: kde byl onen moment, kdy ho Hypatie přijmula za svého partnera? Postava otce je k velké škodě pouze doprovodná. ...atd. Je to především scénář, kde bych hledala mouchy a je to velká šoda... Filmové zpracování je výborné a především jiné, než máme v historických filmech možnost vidět.

Kouzelné drama o lásce, přátelství, důvěře i zradě... kdy čest není jen prázdné slovo. Chytře poskládaná skládanka o hybatelích politiky rozpůleného národa, který se vydal dvěma cestami a bude těžké opět nalézt stejnou nit (pokud vůbec)... Seriál má briskní švih, hudba je důležitou součástí atmosféry (hlavní hudební motiv je fantastický), herci vskutku výborní (v čele s hlavní postavou Hyeon-juna) a charaktery uvěřitelné... Nakonec je vlastně úplně jedno, že některé momenty působí nechtěně úsměvně, naivita je hlavní ingrediencí vyprávěného příběhu, flashbackové pasáže budete umět nazpaměť, ... ono je to totiž dojímavé právě v té upřímnosti přístupu a tak nějak za tím cítíte korejskou náturu. Proto celkový pocit je jednoduše YESS!

Efekt motýlích křídel... souznění... vzpomínka... surreálno... V tolika detailech promyšlený a procítěný film, že mám skoro pocit, že snad i dokonalý :). Každopádně laskavý, originální a jedinečně svůj. (Před-cvičením Amélie byl Jeunetův film Foutaises.)

... co jen mi tam chybělo ... asi objevit Ameriku - a kromě vizuálně-audiové skizzy přidat plyn i v ději či hereckých kreacích ... S Amerikou jsem na vážkách.

Haleluuuuja, glooooriaaa!!! Vskutku andělský počin. Ještě teď ve mně doznívají všechny ty palčivé emoce, dechberoucí a chytré dialogy, velkoryse vypointované scény, teatrální fantazie s groteskním nádechem a humor. Přátelé ten humor! Chytrý v dialozích, sebeironizující, přesně v tom správném poměru a dávkách - někde aby odlehčil, ale nezlehčil a někde aby vás odboural. Pana Nicholse jsem si našla cíleně kvůli filmu Closer. Chtěla jsem film, kde je dialog, hmatatelný vztah a intimní zpověď. Všechno se v AiA vyskytuje vrchovatě a snadno se vám stane, že se s každým dílem až potutelně hýčkáte - chcete, aby se zpomalil a trval ještě déle. Každou jeho minutu si bezezbytku užíváte a skoro ani nedýcháte. Má obrovský náboj a nepřeberné množství námětů k vlastním úvahám. O čem? Vyberte si sami :) <3

Artfilm fest 2010.

Poprvé mi svou délkou přetekl přes hranici vnímání,... podruhé mě dojal a rozslzel... (nádherná scéna s houpající se Juliette na laně vedle fresek).... buďto senilním anebo má Anglický pacient opravdu něco do sebe. Jakže se jmenuje to místo pod ohryzkem?...

Pro mne je Woody Allen především mistrem humoru. Buďto ho milujete, nebo nemusíte... nic mezi tím. Jeho kreativita mne nepřestane fascinovat a vždy se k němu budu velmi ráda vracet. Jeho novější filmy jsou z jiného - méně osobního - soudku, a proto díky za jeho starší svojské kousky, mezi kterými si Annie Hall právem vydobila svou neotřesitelnou pozici.