iNKa 1104

Spasitelský komplex Ameriky už je vlastně strašně nudný téma. Si tak říkám, kdy si konečně uvědomí, že nejsou tím prvním a všespásným národem světa, za který se setrvale mají. Víc k té navoněné filmové zdechlině ani nemám… střihem prosekaný reklamní spot na několik filmů se ani hodnotit nedá.

Formát seriálu dovoluje rozvíjení postav a to tvůrci Aféry beze zbytku využili. Nejenže s každou sérií charaktery zrají jako víno - po svém a dle jejich naturelu - ale každý z nich projde i svou vlastní jedinečnou cestou dlážděnou bolestí, strastmi a těžkostmi. Vzestupy i pády. Zkouškami, které po vertikálním řezu do hloubky duše přinesou horizont pochopení, následného (i sebe!) přijetí a naděje. Každý, kdo kdy prošel podobnými zkouškami, je možná málokdy skutečně umí vzít na milost, ale nemůže ani popřít, kolik v sobě díky nim vykřeše diamantů. A to třeba na místech, kde se dříve usazoval uhlík. / Aplaus za propracovanost scénáře, pevnost režijních otěží, hereckou inteligenci a soustředěné výkony, díky nimž ožily nádherné, životné a nešablonovité postavy, které jednou za čas rádi zase navštívíte a v každé z nich třeba objevíte i kousek sama sebe. Zní to všechno možná jako klišé, ale ono není vůbec samozřejmé, aby vám každá za čtyř hlavních postav imponovala něčím jiným a jindy vás pro jinou věc zase neskutečně štvala. To není jen tak, umět to takhle natočit. A nastavit zrcadlo několika světům, viděným jinou perspektivou.

Střízlivě a bez senzacechtivosti natočený film, což je v tomhle žánru spíše výjimka.

Nesnesitelná lehkost bytí náctiletých zachycená výbornou kamerou, protínaná neméně výtečným střihem a doprovázená skvěle padnoucí hudbou. Postavy jsou autentické, charismatické, barevné a postrádají jakákoli klišé. Vyprávění má určitou dávku tajemství a kouzlo v nedořečeném, vytvářející podmanivou atmosféru "mimo realitu". A i když je kamera v blízkosti postav, cítíme, jak jsou vzdálené a nepolapitelné. Úžasně natočený seriál a jako bonus italština k tomu.

Velké drama, které někde umí být i docela vtipné - čím bizarnější plot twist, tím více humoru a zvláště ženských konspiračních společenství (známe z Almodóvarových filmů). Španělé jsou horkokrevní, divocí a nechají se unášet sami sebou ve vlnách impulsivnosti a takových drám, že pojmenování "drama queen" sedí přesně na ně a to bez specifikace pohlaví. Velmi volný vztah k sexuální orientaci je samostatné téma na disertační práci. Co mne však bavilo bez výjimky byly postavy - především Veronicy nebo Oscara. Vášnivost, zvraty, divokost... všechno tam bylo. A neodpustím si malé rýpnutí: představa o tom, kdo jsou architekti a jak fungujou architektonické kanceláře je ve filmech a seriálech vždy tak srandovní, že snad někdy musím udělat nějaký sestřih. (Spoiler): Zde představa o bohatých lidech, dělajících nesmírně drahé domy, fancy způsobem - to je za 5 minut v práci, za týden předělaný projekt mrakodrapu a pracovní porady točící se kolem obsahu automatů v lobby - jestli kondomy nebo ne. To člověk opravdu nemůže brát vážně. Beside that:... tepe v tom srdce. Divočáci jedni.

Vpravdě ani nevím, jestli se mi tento film líbil. Byla to taková imprese s divadelní tváří - dojem - pocit - atmo. Taková podívaná. Někdy u filmu máte WTF pocit, ale to neznamená, že s Vámi nějak nerezonuje. Čímž končím tento text a závěrem ještě dodám shrnutí: rezonující imprese.

Páni. Jestli někdy v našich vodách vznikl filmový příběh (ač na formátu minisérie) s pelem světovosti, pak to musí být Pustina. Bez dlouhého přemýšlení výtečné: od atmosféry, vizuálu - a že promluvy detailů tak miluju! - hudby, zvuku až po vrstvy příběhu v nenásilně vyprávěném filmovém obrazu. Umělecký klenot, kde houstne vzduch a neční herecké skeče a doslovnost (což je právě to typicky "české", co vnímám v naší tvorbě negativně). Casting je přesně vychytaný a herectví přesné. (Ta hloubka či netečnost očí!) Vypravěči příběhu jsou Hanka (Zuzana Stivínová) a Karel (Jaroslav Dušek), okolním společenstvím pranýřované postavy, ať už pro své postoje nebo skandálnost a vykořeněnost. A jsou to právě oni, kdo nastavují neúprosné zrcadlo svému okolí a obnažují jeho charakter až na dřeň. Ne nadarmo se říká, že teprve v těžkých časech poznáš člověka. Bravo celému týmu a díky HBO!

Výjimečný počin - svou výpovědní hodnotou a poskytnutím představy o antickém Římě. Můžeme dnes obdivovat nespočet odkazů této doby a stejně tak se dočíst o krutostech a zhýralosti civilizace, která i dnes budí respekt, byť mnohdy hořký. Vizuálni výpověď jsme ale ztratili - těžko se "čte". Antické památky - od architektury přes sochy, vázy, písemnosti... - jsou vytrženými mozaikami, kterými dláždíme trochu nostalgický obraz minulosti. Ale až s potem >skutečných< lidí je dokážeme zasadit do reálnějšího obrazu. Jak jinak - a vzněšeněji - vypadá budova senátu, kterou si představujeme se senátory v bílých tógách, plamenně hovořícími o politických otázkách říše. A pak spatříme jiný obraz - obraz plný intrik a chladnokrevných kalkulů - kdy spojenectví včera může znamenat nepřátelství na život a na smrt dnes -, kde bílé tógy potřísníme krvavou zradou (jedna z nejsilnějších scén první řady). ... Právě manévrování oponentů nebo spojenců (a že se to často mění) mě bavilo v tomto seriálu nesmírně. Byla to přehlídka charakterů - a to přítom vůbec ne černobílých. Uvědomíte si důležitost vhodného načasování událostí a prozíravosti. Kde společenská oblíbenost, podpora a zdroje často působí jako štít. Jak dlouho ale zůstane neprůstřelný?... Bylo také skvělé sledovat, jak vypadaly ulice a domy - jako architekt si mohu podle plánů zhruba představit prostor, ale už nevidím světlo v záhybech zdí a materiály v souzvuku ruchů, kterými mohlo oplývat město jako je starověký Řím. I krajina snad musela mít tehdy jiné měřitko. ... Všimla jsem si i souvztažnosti k bohům - málokdy si uvědomujeme tento aspekt a jak významným způsobem se zvláštní pokora prolínala do života obyvatel. (Dalo by se říci, že přeci jen jim bylo něco svaté). ... Zaujalo mne toho mnoho a byl to exkurz, za který jsem neskonale vděčná. Díky, opravdu bych nechtěla žít v antickém Římě, ale ráda se o této době ještě něco nového zase dozvim - zvědavost je dokonale odpečetěna.

Haleluuuuja, glooooriaaa!!! Vskutku andělský počin. Ještě teď ve mně doznívají všechny ty palčivé emoce, dechberoucí a chytré dialogy, velkoryse vypointované scény, teatrální fantazie s groteskním nádechem a humor. Přátelé ten humor! Chytrý v dialozích, sebeironizující, přesně v tom správném poměru a dávkách - někde aby odlehčil, ale nezlehčil a někde aby vás odboural. Pana Nicholse jsem si našla cíleně kvůli filmu Closer. Chtěla jsem film, kde je dialog, hmatatelný vztah a intimní zpověď. Všechno se v AiA vyskytuje vrchovatě a snadno se vám stane, že se s každým dílem až potutelně hýčkáte - chcete, aby se zpomalil a trval ještě déle. Každou jeho minutu si bezezbytku užíváte a skoro ani nedýcháte. Má obrovský náboj a nepřeberné množství námětů k vlastním úvahám. O čem? Vyberte si sami :) <3

Lisbeth a její pomsta - u konce. Co dodat: vyzdvihuju různé ladění každého z dílů a oblíbila jsem si i obě hlavní postavy: jak neúnavného a loajálního Michaela, tak uzavřenou a tvrdou Lisbeth. Proměnlivé napětí mě u obou posledních dílů nenechalo na chvíli v klidu a někde v dálce stále cítím to mrazení v zátylku z prvního dílu. Díky.