Kryšpín

Asi jsem už na tohle starej. Pár dobrých vipů, které mi zvedlo náladu. Ale že by mě film bavil po celou dobu, to se říct nedá. Možná jsem zkaženej z jiných filmů/seriálů se stejnou tématikou, které jsem teď v poslední době viděl. Až to uvidím příště, tak možná změním názor.

Výborný film pro zamilované páry, kteří hledají film na večer a nemohou se rozhodnout mezi hororem a romantickým filmem. Lepší kombinaci těchto žánrů jsem ve filmu zatím neviděl a skvěle jsem se bavil od začátku do konce. Bravurně napsané dialogy, které přidávají příběhu s nadsázkou špetku humoru. I když se postavy mohou zdát divákům trošku střelené a umělé, přesto jsou postaveny z detailů, které mě donutily si je oblíbit.

Příšera v Paříži je film, který oceníne s odstupem času. Nezajímavý úvod, u kterého si řeknete, že je to další obyčejný film, ale s nástupem "příšery" na hlavní scénu se vše obrací naruby a to přidává filmu nový (lepší) rozměr. Normálně by film upadl do zapomnění, ale druhý den jsem měl chuť znovu se podívat na hudební scény ve filmu, bohužel to je tak vše.

Na to jaký je Spielberg detailista, dokázal Válečného koně zprznit neskutečným způsobem. Z předlohy se stala braková pohádka, které můžete věřit jen audiovizuální stavbu filmu. Příběh šel do pozadí a my se můžeme jen dojímat nad kamerou a hudbou.

Jako čtenář původní knihy a divák televizní verze z roku 1989 jsem se vznášel v sedmém nebi plném duchů. Atmosféra je tak hustá, že se ani nedá krájet. Parádní lekačky, které jsem naposled prožil u asijských hororů. Jedinou výtkou je Radcliffův mladý vzhled, ale na to jsem si přesto zvykl. BAF!

Člověk by nevěřil, že režisér Clint Eastwood po tolika letech může něco zkazit. Ale J. Edgar je důkazem, že i typ jeho kalibru může klopýtnout. Jak říká Edgar Allan Poe: Never more!

Krutý paradox závislosti je, že transformuje zdroj potěšení do nevyhnutelné a nenasytné potřeby. McQueen natočil Shakespearův sonet 129 pro 21. století - Mrháním sil v tmách hanby pustošivé // je chtíč, když rve, co chtěl. Když teprv chce to, // zná jenom krev a zrady, sliby křivé, // surovec, vrah a lhář a sketa je to. // Hnusí se nám, jak poskytne nám slast, // jak máme to, co zoufale jsme chtěli, // hned nepříčetně zoufáme si zas, // že jsme mu, blázni, takhle naletěli. // Blázni, když chcem to, blázni, když to máme, // šílíme před tím, při tom, po tom též, // vteřinu štěstí dlouze odpykáme - // z příslibu blaha bláhová je lež. // To všechno každý ví, však nikdo neví, // jak peklu uniknout, když číhá v nebi.

Obyčejný film o neobyčejném člověku. Kdekdo by čekal větší pohled do života této "Železné lady". Já měl však pocit, že nahlížím do domova důchodců, kde si jedna nadopovaná babka myslí, že je premiérka Velké Británie.

Další příběh z Afgánistánu, další děti umírající kdesi v zapadákově, další rozpadající se duše. I když je tu "jen další" příběh zobrazující životy mladých američanů, kterým systém nenadělil nic hezkého, tak tato intimní zpověď a syrový pohled do života jednoho z nich dokáže s vám škubnout, jako kulka letící do neprůstřelné vesty. Abych se přiznal, tak přesné hodnocení bych dal spíše 3,5*

Ač filmu chybí chybí hravost, která byla krásně použita v knize (a těžko by se adaptovala), ta citlivá část je ponechána a vy se budete usmívat i dojímat ve světě jedinečného kluka. Stephen Daldry tím jen dokazuje, že Velká Británie plodí samé vyníkající režiséry.