Kvítek

Když se najdete v jedné z hlavních postav, tak není co řešit! Love it!

Až na závěrečnou hru skvěle zahraná partie!

Málokdy se vidí soutěž, kde by si sympatičtí soutěžící radili a pomáhali ! Velmi sympatické, stejně jako úžasně retro stylizovaná společná kuchyně v totálně sweet barvách. To mě vážně moc bavilo! Radost pohledět, stejně jako na všechny ty parádní laskominy, a to nejsem na sladký! S partnerem jsme se těšili na každý díl a doslova hltali úchvatné výtvory soutěžících. Na to, že nejsem pečící typ, mě tenhle pořad až podezřele nadchl. Možná díky němu objevím skrytý talent anebo novou vášeň, a to se vždycky počítá! Takže za mě výborně vychucené!!!!

Tak tenhle životopisný seriálový počin mě úplně za srdce nechytl, místy mě už dost unavovala linka "pracuju až to zdechnutí - vždy se žvárem v hubě - ošukám co projde kolem - a beru mix kokin, abych to vydržel - I don't give a fuck at all". A tak pořád dokola, pokaždé s jinou, ale pořád se stejným elánem. Nicméně! Klobouk dolů před Michelle Williams, která s květákem na hlavě pozbyla všechnu svou krásu ale její Gwen je opravdická až do morku kostí. I když ten její umělej úsměv mně místama už fakt lezel na nervy. Osudové všudypřítomné pouto mezi Gwen a Bobem je všechno jen ne nudné a dává seriálu tu správnou bittersweet šťávu. Zajímavej feeling z oné magické přitažlivosti, kdy nemůžete žít s někým, ale zároveň ani bez něj! Svým způsobem mě vzal i zajímavý střih dávající ochutnat jaký je to být pod tlakem showbyznysu, stejně jako retrospektivní okénka díky nimž se postupně seznamujeme s osudy hlavních hrdinů. Jedno se musí nechat, Bob i Gwen uměli z života i ze sebe vytřískat maximum a tenhle seriál nám dává možnost svízt se na horské dráze chvíli s nimi. Tak si držte kloubouky!

Zoufale špatné "uchopení" silného tématu, ze kterého se dalo tolik vykřesat. Zoufale nic neříkající, plytký, trapný pokus "o drama". Patos, vyumělkovanost, fakt strašně blbý dialogy. Seriously? Seriously a ještě jednou seriously? Taková škoda nevyužití neokoukanosti Vlastiny Svátkové. Taková škoda peněz za tehle "film". Milej Hvězdář a parádní záběry na Zlín - jediný, co za něco stálo. A to je zoufale málo!

První dva uřvaný díly plný pubertálních ujetin mě vytáčely natolik, že hrozilo, že dalším dílům šanci nedám. Už mi dávno není náct a zřejmě se už s touto životní etapou nedokážu ztotožnit tolik, jak by mi to šlo třeba před patnácti lety. Nicméně jsem vydržela, počkala si na avizovaný "hlubší přesah" a od druhé poloviny jsem dýchala pro hrdiny stejně dychtivě jako když Otis uviděl Maeve. Velký palec hore sklízí Gillian Anderson coby Otisova matka, tu jsem si užívala opravdu nejvíc.

Idylický snímek o ne zrovna idylickém dětství. Vlastně pěkný film, i když je vám po většinu času líto hlavní hrdinky, sladké dívenky Bille. Poetické záběry na lotyšské louky, lány, stromy jsou až dechberoucí a jsou skvěle doplněny městskou retro stylizací. Mé srdce plesalo nad tímto nádherným vizuálnem. Všechno je tak nějak opravdové a vy víte, že podobné zacházení i dnes zažívá mnoho dětí. A je vám z toho smutno. I tak, krásný filmový zážitek!

Že se v šestatřiceti ještě zamiluju do upírsko-čarodějnickýho seriálu jsem fakt nečekala :-) A to jsem v prvních dílech Matthewa zařadila do kategorie slizounů, jenže pak se nechal zarůst vousem a bylo vymalováno. Diana je od prvního dílu sympatická víc než dost, ta její síla slova a tak vůbec je vskutku inspirující. Moc ráda bych se taky naučila zastavit ohňovým kruhem manžela, který se snaží odejít z výměny názorů :-) Plus ty čarokrásné reálie Oxfordu (ach ta nádherná knihovna), Londýna roku 1590 (miluju Londýn v jakékoliv době), širé kopce, louky, lány anglické, francouzské, české a kdoví ještě jaké... no radost pohledět jaký magický krásný svět tu vidíme. Z náctileté romantické naivky jsem zřejmě ještě taky nevyrostla, páč mé srdce tlouklo pro lásku Matthewa a Diany jako by to byla moje vlastní. Díky tomu všemu odpustíte i drobné přitaženosti za vlasy a jednoduchosti, protože když jste zamilovaní, tak všechno vidíte růžově. Smutno je mně, že třetí série bude až rok. Jóó, umět tak cestovat časem!

Tak už chápu, že "mít doma itálii" není jen takové pořekadlo! Běžně těžko snáším díla, kde se hodně řve a nešetří násilím, tak se sama divím, že jsem nejen vydržela, ale dokonce dychtila po každém dalším dílu. Moc jsem si užívala první dvě epizody, kde byly hlavní hrdinky malé dívenky. Excelentní výběr hlavních protagonistech skrýval velký potenciál, vůbec bych se nezlobila, kdybychom osudy malé Lenu a Lily sledovali o pár dílů dýl. Ani u dospívající verze ústřední dvojice nesáhli tvůrci vedle, na Lilu se dobře dívá, ikdyž byste jí nejradši přidali další facku sami, v Eleně musí divák krásu hledat, ale za to ví, že tam někde pod zdánlivě nezajímavým povrchem je. Zhruba od poloviny druhé série jsem měla seriózní problém s Lilou, jejíž tvrdohlavý výmysly mě vytáčely víc a víc. Vzpurná černovlasá manipulátorka holt není charakterem, s kterým bych se dokázala ztotožnit. Ne nadarmo mi ségra řekla, že jsem trochu jako Elena, jejíž tichý a slušný projev je mi víc vlastní (i když to její věčný civění beze slova alá nechám si všechno líbit bylo někdy už taky na proplesknutí). Nejednou mi přišla na mysl otázka, jestli má Lenu zapotřebí kamarádit se s někým jako je Lila. Ale divák tak nějak ví, že navzdory všem těm hnusným poznámkách, Lilou iniciovaným průšvihům a fakt hnusné zradě na Ischii, je pouto mezi holkami od naproti jedním z mála světel v šedivém temném neapolském tunelu. V celkovém hodnocení nelze opomenout dokonalou hudbu, jejíž mrazivost pichlavě podtrhovala tíživé okamžiky, nebo naopak rozsvěcovala těch pár veselých. Stejně fenomenální je zaprášené prostředí čtvrtě, které je stejně umolousané jako bídné životy jejich obyvatel. Výlety na Ischii byly naprostým balzámem pro duši, byť jen chvilkovým, neboť i zde nás dostihla lidská zkaženost, zrada a křivda. Jsem moc ráda i za závěr, který byl jakýmsi zadostiučiněním, že každému, co jeho jest.

Zasněžený předvánoční Krumlov je nebe za Zemi! Člověk by nepotřeboval víc, než se brouzdat jeho zákoutími s vůní lahodných párečků v přítmí lamp. Když k tomu přidáte milostný souboj anděla matly a čerta svůdníka, tak si na Mikuláše užijete i zábavy. A vůbec tady nevadí, že příběh není nikterak originální a světoborný. Světový je tu pan Košťál, v bravurním podání Bolka Polívky, až na toho nerudného dědka byla radost pohledět. Anděl je doslova napěchovaný i dalšími známými tvářemi, které je docela příjemné v nebi či na zemi potkávat (až na Lucii Bílou a Veroniku Žilkovou). Nejen proto je Anděl Páně jedna z nejkrásnějších českých novodobých pohádek, co zahřeje i po Vánocích. Kino patřilo dětem a já jsem byla jedním z nich.