Recenze (182)
Jennifer's Body - Bacha, kouše! (2009)
Ani žhavý tělo Megan Fox nezmůže zvrátit ochablost Jennifer´s Body. Až na pár fakt kvalitních joků slečny posedlé jeden velkej trapas. Pekelně fajn soundtrack nejde přehlídnout a vysloužil téhle hovadince druhou hvězdu.
Jíst, meditovat, milovat (2010)
Další Rosamunde Pilcher, která pro tentokrát nepochopitelně získala do své soap opery Julii Roberts. Cesta věčně uslzené ženské, která je asi tak za vodou, že si může dovolit obcestovat půlku světa aby vyřešila svůj život a nám všem dokázala, že ONA šťastná může být i bez chlapa. Jen kdyby mezitím ládováním se špagetama, ómováním a hledáním ztracené rovnováhy pořád nevypadala jako hromádka neštěstí, možná bychom jí to nadšení z hledání sebe sama i věřili. Takhle Elizabeth spíš šije habaďuru, o které všichni tušíme jak skončí. Nicméně, dívat se na to dá, Itálie, Bali a špagety prostě táhnou.
Juno (2007)
Juno je film milý, svěží a vtipný tak moc, jako moc prořízlou pusenu má jeho hlavní hrdinka. Být v lůně cynické dračice, tak si zřejmě okoušu prenatální nehtíky, z pohledu out-sidera mladičké těhuli dávám významně palec nahoru.
Kámoš k pohledání (2009)
Milý film o tom, jak může být fajn nechat se někým ovlivnit a vyzkoušet nezkoušené. Jako "komedie" však tuctové, trošku zachraňuje originální zápletka a známé, sympatické seriálové tváře. Komedie k pohledání to ovšem nebyla.
Karlička Červená aneb Jak vlk zůstal vlkem a lidé zůstali lidmi (2008)
Karlička jednoznačně obsadila post nejlepšího zástupce Mental power film festivalu. Vlk, který transformoval svou identitu a evidentní důkazy, které ho usvědčily, mi ještě dlouho budou lechtat bránici. Obdiv si mimo nášup situačního humoru zaslouží všichni handicapovaní aktéři a ti, kteří jim pomáhají. [44 th MFFKV 2009]
Klan létajících dýk (2004)
Milostný trojúhelník mezi ostřím a bambusy s vymazlenými přírodními scenériemi a na míru šitým hudebním doprovodem. Yimou Zhang rozehrává orgii pro smysly, jejíž podmanivosti nelze nepodlehnout. Samotný příběh cti, zrady a osudové lásky mě do srdce nebodnul.
Kmotr (1972)
Nosné sloupy značky Al Pacino a Brando podpírají majestátné dílo, jež do všech stran velebeno jest. Hlubší feeling trochu scházel, aby bylo the BEST.
Kočka na rozpálené plechové střeše (1958)
Nedotčena divadelní předlohou jsem zpočátku sváděla vnitřní boj nad otravnou apatyčností Bricka vůči životu a takové kočce jako je Maggie a málem jsem rezignovala (bez flašky). Brickovy modré oči mě na rozpálené plechové střeše udržely, a díky tomu. Pravda o nemoci Velkého taťky vyhrotila situaci, přinesla solidní rodinné drama s odkrytím pokřivených charakterů a skrytých pravd. Jsem ráda, že jsem tenhle boj nevzdala.
Kouř (1990)
Ale, ale, co to vidí oko mé modravé...Převážně nevážně o strastech a slastech šedivé doby minulé. Nevyčerpatelná zásobárna odzbrojujících hlášek a scén, na které víc než kdy jindy sedí nálepka kultovní. Totál(it)ní ujetina s hustou atmosférou, která si bere na paškál i sebe sama a nestydí se zato. V našich vodách unikátní počin, který MÁ CENU. JE TO TAK!
Kráska a zvíře (1946)
Překrásná atmosféra a magično člověka obklopí ze všech stran a dává člověku sladké nutkání zase věřit na pohádky. Pro mě velmi pozitivní překvapení, které mě utvrzuje v tom, že není nad klasiku.