thestral

Velmi povedený fanouškovský Star Trek film, rozhodně jeden z nejlepších, které se u nás za poslední roky podařilo natočit. Na malé ploše se podařilo rozehrát dobrý příběh, kamera, střih, zvuk a efekty skvělé, herci na amatéry moc fajn :) Taky je vidět, že natáčení si užívali a že celý projekt je dílem lidí, pro které je Star Trek život :)

Opravdu po všech směrech skvělý film. Boží herci. Silný příběh. Skvělá hudba. Skvělá kamera. No všecko. A velká krása :-)

Příběh o tom, co všechno se může honit hlavou a světem osmileté dívky. Příběh o smrti a umírání uchopovaných a vnímaných očima dítěte (a děti si přece vystavují svět jinak než dospělí). Příběh o hrdinech, padlých v boji, zachraňujících kanárky, nebo těch, kteří si chtějí založit ševcovskou živnost ve stánku na rohu ulice... A taky příběh s krásnou hudbou.

Myslím, že se jedná o zajímavou adaptaci oblíbené pohádky, líbí se mi, jak si tvůrci pohráli se symboly a zpracovali je po svém, a velmi nápaditě. Svět zrcadla a "dvojí-já" Zlé královny je velmi zajímavým prvkem otevřeným pro hlubokou vlastní interpretaci. Sněhurka a princ jsou krásní, jak mají být, možná jen Sněhurčino obočí by mohlo býti trochu méně mocné, ale to nevadí. Svět královnina paláce a přímých poddaných je trochu jako z Alenky v říši divů, s velikým kontrastem ke zbytku království, také zajímavý prvek. Jediné, co mi na filmu opravdu vadilo, nebo spíše co mě šokovalo tak, že jsem nemohla uvěřit svým očím, byl bollywoodský konec ve stylu "pěst na oko". Ale jak jsem řekla, nápady a způsob zpracování a držení se základní kostry příběhu a symbolů, na nichž Sněhurka stojí, je velmi zajímavé a zdařilé.

Když slyším nebo čtu, že je něco skvostem a všichni se k tomu vyjadřují jen v superlativech, jsem opatrná a přistupuju pak k danému dílu (filmu, knize, nebo jinému) velmi obezřetně, spíše se strachem, někdy mám dokonce předsudky opačného charakteru, než jsou ony chvalozpěvné názory ostatních. Asi i proto jsem viděla Občana Kanea až teď. Nechci tady psát o skvostech a nikdy nepřekonané dokonalosti kinematografie, protože na tom asi až tolik nezáleží, i když je pravda, že dnešní filmy by se za podobně kvalitní zpracování (po všech stránkách) nemusely vůbec stydět. Welles vytvorřil něco nadčasového. Podle mě a pro mě je nejdůležitější, dokáže-li film s divákem komunikovat a zvládne-li předat nějaké nadčasové poselství - a to pro mě Občan Kane má, a na předsudková očekávání to asi bude film, k němuž se budu v čase vracet a který pokaždé přinese něco dalšího k přemýšlení. Místy až příliš mimetický, proto také velmi znepokojivý, člověk má dojem, že sleduje dokument, až velmi pravdivé poselství.. lidi mimesis potřebují, protože žijí příběhy. A také proto, že každý máme nějaké své "rosebud". Film stojí za zhlédnutí, ať už jako skvost či neskvost světové kinematgrafie, má co říct.

Jak je pro filmy Woodyho Allena docela typické, příběh je bavivý, absurdní, lidský bolavý i mrazivý. Konec sice lehce otevřený, ale který životní není.. Pobavíte se a užijete si skvělých herců.

Nečekala jsem od filmu kdovíco, i když trailer se mi líbil, možná proto jsem taky byla před samotným promítáním lehce skeptická. Věděla jsem ale jedno, že Jan Budař bude skvělý, protože to on přece vždycky bývá. Bodrého a životem proplouvajího potměšilce Jakuba Vránu zahrál skvěle a stejně tak skvěle byl film vystavěn a natočen. Kamera, střih, průhledy do růyných životních etap hlavního protagonisty... všechno bylo tak nějak jiné, než na co jsme u českého filmu zvyklí, občas jsem měla asociace na americkou gangsterku nebo experimentální klubový film... občas bych snesla trochu méně náznaků. Film ale hodnotím velmi dobře, jako skvěle odvedenou práci jak tvůrců, tak herců... a Jan Budař, ten je prostě absolutní herec. P.S. A když se tak dívám na ten plakát, nemůžu si pomoct, ale vidím v něm Malcolma McDowella v Mechanickém pomeranči.

úžasné. Herecký koncert dvou skvělých herců a dokonale filmově zpracovaná báseň. Každá minuta filmu pro mě byla smyslovým požitkem.

Úžasný dokumentární cyklus, který vás do své půlhodinky různě o lásce vtáhne už znělkou s písní Radůzy. Láska je krásné slovo a láska je asi vlastně velký zázrak našeho světa - a tyto pořady ukazují různé podoby lásky, různé úhly pohledu, různé lidi a jejich životní lásky-plné příběhy. Myslím, že je to cyklus pořadů, který může nám lidem pomoct uvědomit si a pochopit ty velké důležitosti, tedy budeme-li chtít. Stačí se jenom dívat duší otevřenou. Vše krásně doprovázeno hlasem Květy Fialové.

V době svého vzniku to musel být jeden z velmi znepokojujících filmů a asi by mně samotné, jako diváku v padesátých letech, nebylo dvakrát příjemné vycházet z kina s myšlenkou, že "jsou všude kolem". Z pohledu dnešního diváka se film může občas zdát nudným a táhlým, ale to asi proto, že je vyprávěn úplně jinak, než jak jsme na to zvyklí - žádné rychle se střídající záběry, stovky zvláštních efektů, prostě filmové tempo ještě nebylo tak "smrtící" a útočící na všechny naše smysly. Když se nad filmem zamyslíme jako nad odrazem společnosti, který operuje - ne se strachem z invaze mimozemšťanů, ale ze systému, který "přetvoří" všechny lidi v sobě rovné, mechanické panáky, odhalíme další rovinu sci-fi snímků z 50.let, kdy se ono my versus oni aplikované na život ve vesmíru vs život na Zemi vždycky rodí z toho, co na Zemi známe a dávno máme.