Vermillion

Film o povrchu, jenž zdůrazňuje vnější krásu a charakter odsouvá kamsi do neznáma. Warhol nechce inscenovat, hvězdy mají být hvězdami a proč splitscreen? Sám neví. Chelsea Girls výborně pracuje na dokumentární rovině, portrétuje život Warholových modelek/lů, kteří neumí hrát (resp. ve snaze přizpůsobovat nějaké fiktivní roli zmateně krafají o čemkoli) a dělají to, co je pro ně nejpřirozenější - zdůrazňují lásku k vlastnímu tělu. A že jsou to postavy nadmíru fotogenické a krásné..

Hned z kraje vyvstává otázka, jak přistupovat k dokumentu tohoto typu, kde se nemůžeme opírat analýzu formálních prostředků ani o jiné osvědčené postupy. Jednoznačně se nedá nápadu upřít originalita či hravost celkového zpracování, přeci jen je ale možné zanořit se více do struktury, více ji prozkoumat. Proč je film protkán několika konkrétními příběhy, které jsou daleko výše, než příběhy jiné, jaká témata film otevírá, zdali na ně reaguje apod. Klíčem je nepřistupovat k Life in a Day jako ke sbírce exotických a vtipných videí, které jsou mnohdy nápaditě natočeny, ale rozvinout výchozí myšlenku - potřeby/problémy/touhy lidí jsou si v rámci světa podobné - podívat se, s jakými stereotypy (o náboženství aj.) film pracuje. Life in a day přeci není jen oslavou života, to by bylo příliš jednoduché:)

Zhlédnutí New Kids Turbo mě jen usvědčilo v tom, že můj humor je divný a zvrácený a komičnost mulletu a šusťákových bund je nevyčerpatelná. Tohle snad může vzniknout jenom v Nizozemsku.