NinadeL

NinadeL

Markéta Nedvědová

okres Praha
Kann denn Liebe Sünde sein?

homepage

117 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 40 78 117 155
    • 26.6.2017  17:03

    Další Jarmuschova stylová volovinka. Ten, když natočí western, je z toho táhlá čb hipsteřina s Johnny Deppem. Když se rozhodne pro upíří film, tak se tam tak spokojeně natřásá Tilda s Tomíkem. Případně rád zkoumá bývalé lásky Billy Murraye, takže proč by si neudělal srandu z toho, že by se samurajským kodexem zabýval černoch? Je to sranda.

    • 26.6.2017  16:13
    Biutiful (2010)
    **

    Poetické, smutné, ale také extrémně manipulativní. A to nezachrání ani ten opravdový vztah, který tu sehrává téměř bez jediného zaváhání Javier Bardem s Maricel Álvarezou. Je mi to líto, ale Iñárritu je příliš průhledný a násilně zpracovávající nejzákladnější emoce, se kterými si počíná jako s vloženou investicí a ono opravdu, ziskem je uznání a srdceryvný pláč. Toho se účastnit zájem nemám.

    • 25.6.2017  23:47
    Underground (1995)
    *

    No Comment.

    • 24.6.2017  11:23

    Cokoli z tvorby Fairaizla těžko hodnotit, vzhledem k tomu, že je to vytrženo z kontextu. Nicméně jeho komentáře jsou nevšedně atypické a ironizující.

    • 24.6.2017  11:07

    Půvabná Ita Rina je až magicky přitažlivou pro mnohé zabývající se filmovou historií. U nás jsem za dlouhá léta slyšela názorů mnoho. Od klasického přezíravého (herci přece nejsou důležití a herečky už vůbec ne) až po lehký zájem, který ale jen málokoho inspiroval k hledání jejích filmů realizovaných mimo pražské ateliéry. Ve Slovinsku se ale konečně právem dočkává velkého dokumentu a získává podobný status jako Pola Negri v Polsku, například. Sledujeme její příběh, který má tolik společného s celou generací jejích vrstevnic. Jsou to ty příběhy plné soutěží krásy, kosmopolitnosti, kariéry, kterou definoval vztah k německému filmu. Je tu samozřejmě i ta láska (vdávala se ve stejný rok jako Jarmila Novotná a také si tím zkomplikovala mnohé), jsou tu osudy předválečné a poválečné (ačkoli si za války nezadala, po válce byla odmítnuta už pro příslušnost k předválečné generaci). V tomto ohledu je dokument hodně ambiciózní - snaží se ilustrovat všechny metropole, kterými Ita prošla, tu zdařileji, tu méně (neefektivní nadužívání Prahy například nebo vydávání interiéru kina Ponrepo za něco úplně jiného). Ale co je vadou nejzásadnější, zejména v pražských souvislostech zůstala celá řada faktografických chyb (Vera Baranovskaja skutečně nehrála ve filmu ...a život jde dál...) a nebyla správně uchopena otázka nástupu zvuku. Nevíme například, který film byl její první zvukový, otázka akcentu se marginalizuje (ačkoli u jejích vrstevnic šlo o otázku zcela zásadní). Pokud zazní dále, že první odmítnutí Hollywoodu přišlo vniveč, protože točila s Medeotti Boháčem a ten nemá dobré renomé v klasickém přehledu českých režisérů, chtělo by to minimálně uvést kontext, že. Také vyvstává poměrně zásadní otázka, ve kterých filmech Ita hrála vlastně hlavní role? Pouze v těch českých? V některých dalších ze 30. let? Toto není dostatečně zodpovězeno, otevíralo by to totiž další téma k relativizaci její hvězdné kariéry. Pokud je zde Ita prezentována jako hvězda, kterou opakovaně žádal Hollywood (ale v době jejích začátků, kdy byla stále jednou z mnoha) nevyznělo by to tak elegantně, pokud by to bylo v době, kdy nebyla trvalou představitelnou hlavních úloh. Cosi je naznačeno, ale je potřeba si uvědomit, že ty hollywoodské nabídky evropským herečkám v meziválečném období se dají počítat na stovky, ne-li více, a stejně tak vysoké číslo je těch, které odmítly, i těch, které nebyly úspěšné a vrátily se (citovaná Lilian Harvey, zejména, se kterou se Ita potkala v Babelsbergu během svých prvních zkušebních záběrů). Pokud je zmíněna výrazně úspěšná Marlene Dietrich nebo o generaci mladší Hedy Lamarr, jsou to případy nesrovnatelné. U nás známe oblíbenou kauzu totožné nabídky pro Lídu Baarovou a také se mnozí bijí v prsa, že by to tam jistě vyhrála. Odkud plyne to přesvědčení? Není dále samozřejmě překvapením, že zdaleka největší pozornost v celém epilogu získává její jediný poválečný film Rat, pouze babylonské zmatení jazyků už definitivně překračuje v této části dokumentu veškeré hranice srozumitelnosti. Na každý pád materiály a ukázky, ze kterých je dokument sestaven, jsou naprosto vynikající, ocení je především badatel, který se již léta tématem také zabývá. Výpovědi zpovídaných jsou vždy k debatě, neškodilo by pouze výrazněji pracovat s jejich poměrem k Itě, aby sdělení bylo více transparentní. Klady ale samozřejmě převažují a pokud bude film k dispozici i jinak, než na jedné projekci v Ponrepu (která měla své technické závady tolik typické pro jakékoli představení realizované v tomto kině), bude to jedině dobře.

    • 23.6.2017  14:01
    Co? (1972)
    *

    Umím si docela dobře představit, že na papíře to muselo vypadat jako sranda. Polonahá hrdinka se dostává do čím dál tím větších problémů ve vile plné divokých Italů, z nichž jeden je Marcello. Bohužel, premisa komedie zůstala na papíře a pokud mám chuť na dobrou bláznivou komedii, tak samozřejmě volím Milování zakázáno a nikoli Co?

    • 23.6.2017  02:18

    Werner Herzog Ten Thousand Years Older - dokument z pralesa. Jim Jarmusch Int. Trailer Night - příjemná čb přestávka mezi natáčením, hezký kontrast mezi přítomností a herečkou oblečenou ve 20. letech. Wim Wenders Twelve Miles to Trona - dynamická cesta autem kalifornskou pouští.

    • 23.6.2017  00:27

    Další Zanussiho cesta do hlubin duše polského vysokoškoláka. Ve Struktuře krystalu mi to přišlo až půvabné, v Iluminaci poněkud destruktivní a divácky nepříjemné až nepřijatelné a zde? Ochranné zbarvení má sice ušlechtilou tendenci, ale pokud se člověk zabývá sám studiem, mohl by zaujmout k akademické půdě velmi, ale skutečně velmi negativní postoj. Ba přímo by to v něm mohlo vyvolat morální neklid.

    • 22.6.2017  23:19

    Jean-Marc Barr je typickou tváří z von Trierových filmů a hlavní hrdina Magické hlubiny a jako takový má co sdělit a předat. O jeho filmu American Translation bych totéž netvrdila. Poselství je k filmu jakoby přišité horkou jehlou. Celé se to koupe v nevzrušivé nahotě a utápí v pubertálních pocitech touhy.

    • 22.6.2017  17:31
    Sex a Lucía (2001)
    *

    No, to ne. Kdybych netušila, že Medem může být podepsaný i pod poměrně sofistikovanými záležitostmi, tak bych ho odmítla celého. Takhle vyemařené problémy svět neviděl.

    • 20.6.2017  15:41

    Meditace o dvou podobách lásky z Kieślowského seriálu o Desateru? Ale konečně, když vás to baví. Je zde více problematických rovin, například paralela s Oknem do dvora - táži se, nač? A pak samozřejmě ty výklady motivací jednotlivých postav, zda láska vyvzdorovaná a vynucená pokusem o sebevraždu má vůbec nějakou hodnotu. Žádný uspokojivý výsledek, pouze nastolení banality z krajiny dospívání. Je nutno cítit vinu, pokud nemiluje toho, kdo by si to přál? Není nutné se tímto problémem hlouběji zabývat na půdorysu biblického seriálu.

    • 20.6.2017  15:34

    Problém hodnocení Krátkých filmů patrně tkví v nesouznění s nápadem převyprávět Desatero v moderním pojetí polské současnosti 80. let. Je v něčem přínosné znovu poukázat na základní lidské slabosti? Objevné a nové? Opět si zde, například, ilustrujeme "nezabiješ" a ničehož víc jsme nedokázali.

    • 20.6.2017  15:30

    Nikdy bych neřekla, že Ejzenštejnův film budu hodnotit slovem hezký, ale zde je vše hezké. Hezký a jasný středověk, přímý a jednoznačný hrdina, přehledný problém, milý příběh ve vedlejší lince dokonce s ženskou akční hrdinkou... a tak bych mohla pokračovat s pochválením každého prvku tohoto milého divadélka. Hudba je velmi nápomocna střihové skladbě, která přímočaře vypráví pohádku o tom, kterak zlí němečtí rytíři (s dramatickou hudbou) chtějí pokořit Rus (hravý hudební motiv). Ano, bitva se neobejde bez obětí na lidech, ale láska a dobro zvítězí nad lží a nenávistí a vyřešeno. Nač to komplikovat, když je to tak hezké?

    • 19.6.2017  12:18

    Melancholické vzpomínání na největšího z největších. Na Vláčilovi bylo vždycky top, že nepatřil jak přes kopírák do oné slavné třídy Otakara Vávry na FAMU, ale k řemeslu si došel vlastní cestou skrze renesanční kombinaci znalostí umění a píle. A odešel se ctí.

    • 19.6.2017  02:34

    Další díl cyklu Příběhy slavných. Naznačena neuchopitelnost povahy, života a díla Evalda Schorma. Velmi mi chyběly vzpomínky Jany Brejchové, celé to za ni musel dopovědět Jan Kačer. Vše ostatní až příliš rutinní. Snaha o vhled do duše taková sama o sobě marná. Ideálně bych nahradila větším množství faktů na úkor oblíbené dojmologie.

    • 18.6.2017  23:45

    Člověk by s tím cholerikem i souhlasil. Zvlášť, pokud na FAMU doporučuje povinně volitelný předmět kuchařka / kadeřnice / číšník :D A má pravdu, že bez Státního filmu za zadkem to jde hůř.

    • 18.6.2017  22:57

    Velice solidní pomůcka ke studiu Jireše, který nikdy nebyl jen jedním z mnoha. Nálepka novovlnního tvůrce by byla téměř urážkou či nedostatečnou zkratkou.

    • 18.6.2017  22:25

    Vkusný medailonek dle mého gusta, celek stojí na Menzelově vyprávění, který relativizuje své úspěchy a vysvětluje svou povahu, smysl pro humor a všechny ty polohy jeho duše, které jako diváci tak často tušíme při sledování jeho filmů. Půvabné jsou vzpomínky Abrháma, Hanzlíka a Svěráka. Olga je pak kapitolou sama pro sebe.

    • 18.6.2017  18:04
    Na kus řeči (TV pořad) (2001)
    ***

    Zlatá éra s Mirkem aneb donutil nás k smíchu.

    • 18.6.2017  15:58

    Tímto filmem Lynch dozrál. Není ostatně možné si považovat experimentů od tvůrce, který by zároveň nedokázal zvládnutí řemesla v jeho klasické podobě a také se dokázal poprat s výzvou nejrafinovanější, s patosem.

    • 17.6.2017  17:31
    Atlantis (1991)
    ****

    Pokud se mi líbil dokument Riefenstahlové Impressionen unter Wasser, není důvod Atlantis vnímat jakkoli odlišně.

    • 17.6.2017  15:40

    Počátek zajímavé franchisy, leč to je asi tak všechno. Další díl volného cyklu Besson - Reno.

    • 17.6.2017  14:06
    Podzemka (1985)
    *

    Kdysi možná zajímavé, dnes pouze zastaralé evropské sci-fi.

    • 17.6.2017  13:50
    Leon (1994)
    ***

    Pohodová nepravděpodobná romance. A přitom to celé vzniklo jen tak mimochodem při čekání na Pátý element z vedlejší myšlenky Nikity. A ono to jen tak mimochodem udělalo Portmanku, což mělo příjemný edukativní vliv na fanoušky SW, aby se trochu vzdělali v evropském filmu.

    • 16.6.2017  23:46

    Nádherné obrazy, skvělá výprava, chytré obsazení. Jeden z nemnoha filmů, na nichž můžeme poukazovat na mistrovství všech hlavních profesích a neztratit tak výsledný zážitek v akademické nudě. Námět Proust, zpracování Carrière, kamera Nykvist, režie Schlöndorff. Stačilo málo a celé by se to bývalo rozpadlo v ambicích a prázdných frázích, ale takto je to lákavé na pohled, mámivě erotické a přesto nikoli banální v závěrečné myšlence.

    • 16.6.2017  23:39
    Woyzeck (1979)
    *****

    Rozkoš. Tady funguje neomylně vše od první do poslední minuty. Bez nejmenších výhrad.

    • 16.6.2017  23:37

    Je zajímavé sledovat cestu tvůrce, který byl v 80. letech považován za úkaz a dnes už si nikdo není příliš jistý tím, zda důvěra v něj vložena byla zklamáním nebo jen přehraným očekáváním. Buď jak buď, dnes už je to kus historie a ten french touch v podání Bessona není zdaleka tak poutavý jako kdysi. Nicméně s odstupem času je poměrně zajímavé sledovat tehdejší hvězdičku Rosannu Arquette ve velmi přirozené roli (pamatuje na ty její drzé nehezké holky?), Jeana-Marca Barra (kterého jinak vnímám jen u von Triera) a Rena, o kterém nikdy nevím, co si mám myslet (jsou ty jeho pózy ještě dneska cool)?

    • 16.6.2017  01:48

    Evropský film ze série Polanski - Emmanuelle Seigner a opět zajímavá adaptace. Plakát je sice poutavý, ale možná by stálo za to zvýraznit i něco jiného, než jen pouhou další kreaci Johnnyho Deppa. Mám nutkání zkusit i to pátrání po Dumasových hrdinech.

    • 15.6.2017  20:40
    Cher (TV pořad) (1975)
    *****

    70. léta na americké televizi CBS, to byla především show Sonny a Cher a všechny jejich variace. Po rozvodu to byla tato sólová Cher plná skvělých nápadů a muzikálových vystoupení s převleky až oči přecházely. A pak to zase zkusili spolu se Sonnym a pak zase každý zvlášť, byla to výživná dekáda.

    • 15.6.2017  19:22

    Jeden z nemnoha zážitků ze 60. let, který ve mě zraje už celou dekádu a mám zkrátka ten Musilův přepis Schlöndorffem čím dál tím raději.

<< předchozí 1 2 3 4 40 78 117 155
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace