NinadeL

Slaboučký biopic, kvalita odpovídá běžnému obsahu TV Lifetime. Nicméně příběh Brittany Murphy stojí za to povyprávět, a pokud tenhle pokus inspiruje nějaký další tým, bude to jedině dobře. Byla jednou jedna ambiciózní dívka a i když byla předurčena hrát ošklivá káčátka v devadesátkách, postupně se po boku kolegyň Alicie Silverstone, Kirsten Dunst, Amy Adams, Denise Richards nebo Angeliny Jolie či Winony Ryder vyšplhala až do náručí Ashtona Kutchera. Z káčátka se vyklubala anorektická labuť splňující všechny stereotypní předpoklady krásy nového milénia. V soukromí byla upnuta na svou matku a manžela Simona Monjacka. A teď to přijde, Murphy umírá v prosinci 2009, o sedm let starší manžel o necelý půl rok po ní. Námět na true crime story každým coulem.

Mnohem lepší, než I Wanna Dance with Somebody. Pořád to není úplně ono, ale dá se. Ani vztah s Robyn Crawford tu není nijak potlačenej, takže jedinej důvod, proč by někdo mohl chtít další životopis Whitney, je snaha přivést ten materiál do kina.

Kdybych na tenhle životopis šla do kina, tak bych byla zklamaná. Určitě souhlasím s názorem, že i průměrný dokumentární medailonek strčí tenhle hraný film do kapsy naprosto s přehledem. Slabé, nezajímavé dílo, které existuje jenom proto, aby ilustrovalo knihu první partnerky Whitney Houston Robyn Crawford A Song for You: My Life with Whitney Houston (2019).

Výbornej životopis. Emoce, drama, všechno vystřelený na maximum. Geniální Angela Bassett v hlavní roli, Laurence Fishburne taky hodně výraznej výkon. I když Tina Turner není moje srdcová zpěvačka, její příběh patří mezi ty důležité ženské osudy. V době premiéry měla před sebou ještě několik dobrých let, ale nebylo by nic, kdyby se nerozvedla a nepostavila se na vlastní nohy. Klasická #WomenPower

Přesná črta hnusných lidských povah. Přesně takových, jaké stále tvoří naši společnost. Nejen ve školství, ale bohužel tam to škodí nejvíce, až do naší současnosti. Původní hru Václava Štecha datujeme do roku 1911, v šedesátkové inscenaci se sešla parta tvůrců z velké části pamatující první republiku a celek proto tvoří dvojí nostalgii. Zachata vtipně příběh navíc orámoval výstupem Ljuby Hermannové přesně takovým způsobem, jakým hrávala před válkou v dobovkách typu Otec Kondelík a ženich Vejvara.

Šárka Homfray má hodně zvláštní image, který si na jedné straně tvoří sama svými rozhovory, profesním působením a životem na sociálních sítích. Na druhé straně je tady to základní téma, kterému se rozhodla být mluvčí. Glosuje současnou situaci, v tomto dokumentu propaguje svou knihu. Ale kde je pointa? Stejné frustrace a stejné komentáře zachytily dokumenty už v 60. letech. Změna přístupu k rodině je nutná, ale nevýrazný půlhodinový dokument schovaný někde v programu ČT a v hlubinách iVysílání není ideální nástroj pro něco tak klíčového. V anotaci zmíněné navrhované řešení v dokumentu nezaznívá. Největší prostor tu mají dvě ženy, z nichž jedna je jen tak obyčejně nespokojená a konkrétně se nedozvíme nic, druhá "zapomněla" platit půjčku a pak jí to v důchodu dohnalo. To naštve, ale není to v žádném případě systémová chyba srovnatelná například s těmi legendárními exekucemi za dětské pokuty z tramvají.

Lidem z Kameňáků muselo přijít líto, že Bezdružice přišly se seriálem dřív. A tak vzniklo (ne)chtěné guiltko. Čekala jsem, že to bude mnohem horší. Koncept, kdy scénář jen spojuje série vtipů a anekdot, se už samozřejmě vyčerpal. Ale vždycky to jde udělat hůř. Dřív Nova produkovala estrády typu Zlaté mříže, dnes je snaha se s Kameňákem alespoň přiblížit určitému druhu situační komedie. A místy je to tak extrémně šílené, že na to nikdy nezapomenu. Naprosté pure gold situace vznikají z interakcí Žilkové a Bendové, což jsou herečky, které pochopily v jakém žánru se pohybují. Z dvojice Krampoul a Bittnerová slzím dojetím, protože ten timing tam prostě je. Z mnoha dalších výkonů je čitelné, že jsou to vědomé a lety vyzkoušení kariky, jako v případě Vydry nebo Navrátila. Pak je tu určitá sorta tváří uvyklá vystupovat po boku Ivana Mládka, čímž vzniká určitá nostalgie po Čundrcountryshow. No a v neposlední řadě je tu pár bonbonků a sexy hostovaček Angel Wicky, Alexis Crystal nebo mojí dávné lásky Evy Čížkovské. Svým způsobem to lépe drží tvar a není to takový průser jako kino filmy.

Zábavná hříčka. Svou dadaistickou formou pobaví i nezasvěcené. Fanoušci Dalího a Buñuela si to užijí na maximum. #čsfdprojekce

Vypadalo to fakt nadějně, ale je to zase jenom sezónní střihák propojený naprosto příšernými montážemi.

3/3 Samozřejmě, že jde primárně o doplněk k seriálu Iveta. Ale zároveň je to vcelku dobrý medailonek. Když už klasický koncept archivní prostřihy + mluvící hlavy, tak tohle není špatný výsledek. Hovoří vcelku pestrá směs spolupracovníků, pamětníků, fanoušků. Na téma Ivety Bartošové už vznikly mnohem horší střiháky. A ten konec je výborný. Nemá smysl se znovu patlat v těch bizárech posledních let, důležitý je nahlas říct, že kvůli mediálnímu cirkusu tady v přímým přenosu utýrali člověka. Trvalo to 10 let, než to zaznělo takhle na tvrdo.