Sykon

I když příběhově to není nikterak objevné, tohle krátké dílko mě oslovilo především svou vizuální stránkou...

Jeden z těch filmů, kde jsem váhal mezi vyšším a nižším hodnocením. Navzdory pomalejšímu tempu a naprosto tuctové zápletce prakticky bez větších zvratů mě ten film totiž vtáhl do sebe, a když sem tam hodil nějakou černohumorný vtípek, dlouho jsem si myslel že hodnocení je jasné. Jenže jak mě Slow West bavil když jsem na něj koukal, druhý den jsem si z něj vybavoval jen asi dvě scény, tak mělce se u mě vryl do paměti. A o to víc jsem si začal uvědomovat, jak přímočaře nezajímavý hlavní příběh ve skutečnosti byl. Až tak moc, že chápu ty, kterým se film prostě netrefil do nálady (nebo vkusu) a označí ho za bezbřehou nudu. Takže nakonec dávám jen 3*, ale hůl nad tímto snímkem rozhodně nelámu, protože pokud bude ta správná příležitost a nálada, klidně se na něj podívám znovu.

Zatímco u jiných seriálů se modlím, aby už producenti přestali trápit diváky a skončili s nimi, tak se nic neděje. Ale když už jednou rozkoukám seriál který mě baví svou lehkostí, vtipem, hudbou a přirozenými postavami (ve kterých si snad každý najde komu fandit), tak zrovna ten se dočká zkrácení o čtvrtinu... A bohužel je to na tom konci znát, i když je to pořád jeden z nejlépe vyřešených předčasných konců, jaké jsem viděl. Je to seriál, který bych klidně doporučil někomu, kdo hledá lehký, hravý seriál, kde se neřeší nic světoborného, ale o to sympatičtěji ve výsledku zapůsobí.

Tohle rozhodně není seriál pro každého, a už vůbec ne pro někoho kdo nemá s korejskými komediemi žádné zkušenosti. Takovou záplavu nejrůznějších šíleností všech možných druhů by totiž nemusel rozchodit. Ostatně i v seriálu samotném mnohokrát zazní "V téhle vesnici jsou všichni šílení". Ovšem z druhé strany, kdo alespoň tuší, jak vypadá sranda po korejsku a nic proti ní nemá, tak ten bude mít o zábavu postaráno celých dvacet dílů. V každém díle se totiž najde něco, co mu polechtá bránici. Kromě různě zábavných postav i postaviček mě v tomto seriálu bavila ještě jedna věc - hudba. Každý díl jsem byl zvědav, jestli v pozadí nezachytím nějakou známou melodii. A seriál má v tomto směru dost co nabídnout, kromě Hong Kiho hlasu totiž zazní jako podkres k dění na obrazovce písničky z nejrůznějších seriálů a filmů, od Boys Before Flowers až po Frozen.

Bohužel musím říct, že jsem viděl i lépe natočená domácí videa. Na tomhle filmu je totiž špatné úplně všechno, možná s výjimkou hlavního hrdiny. Ten jako jediný z celého hereckého obsazení vypadal že o bojových uměních opravdu i něco ví, ale zase o hraní neví vůbec nic. Hodně smutné je ovšem to, že i s tím svým jediným používaným výrazem patří v konkurenci "herců" v tomto snímku k těm nejlepším. Jistou naději jsem vkládal v bojové scény, které by mohli snímek alespoň trochu podržet. Ovšem ve chvíli, kdy se větší "akčnosti" scény mělo dosáhnout tím, že se záběr prostě pustil evidentně zrychleně, tak to už jsem nějak nedokázal přejít (ale jinak doporučuji při souboji ve škole sledovat i dění v pozadí... shaolinská filozofie v praxi).

High School - Love On je taková ta klasická korejská romantika za střední jen napůl, ale se vším co k tomu patří. Takže divák si dosytosti užije záběrů na uslzené obličeje poněkud iritující hlavní dvojky, spoustu utíkání od ničeho k ničemu (nebo od někoho k někomu), chytání za zápěstí a nesmím zapomenout na hromadu moralizování a na Osudovou Předurčenost . Protože jsme v Koreji tak nechybí ani poměrně propracovaný systém šikany a žehlení skandálů penězi (resp.novou podlahou do tělocvičny). Doposud klasika. Čím se ale seriál snaží odlišit, jsou ne až tak často viděná témata, především neúplná rodina a život s nevlastním rodičem. Nicméně i takhle netradiční oživení je pro mě zabité scénáristickým zpracováním i hereckými výkony (především myšlenkové veletoče učitelky etiky mi přišly neuvěřitelné). Především v druhé polovině to byl hodně nedůstojný pokus o melodrama, navíc pokus roztáhnutý na příliš mnoho dílů a řešící pořád jeden a ten samý problém stále dokola. Druhá, velice slabá, hvězdička je za pár povedených vtípků z první části seriálu.

Trochu jsem po první sérii nevěřil, že by mohla vzniknout druhá, přece jen je to dost ujetá sranda která spoustě lidí nic neříká. Ale kupodivu druhá série vznikla - a je úplně stejná jako ta první. Yuusha je hrdina na baterky, parta jeho společníků (především kouzelník) by v žádném jiném univerzu nepřežila ani odchod z první vesnice, a nepřátelé? Modrá kartonová cibule je příklad jednoho z těch "trikově" náročnějších. Ale zároveň ta absurdita baví, příběh se zbytečně neloudá a v každém díle je čemu se smát.

Sportovní anime prakticky nesleduji, a proto by možná některý z protřelejších fanoušků tohoto žánru nemusel s mým nadšeným hodnocením souhlasit. Mě ten seriál ovšem nadchnul tou správnou kombinací principů známých ze sportovních filmů obecně, humoru a "frenemy" vztahu dvou hlavních postav. Nemluvě o povedené animaci. Haikyu prostě nastavil jiným sportovním anime která uvidím laťku hodně vysoko. A doufám že bude i druhá série...

Ve druhé sérii pokračuje příběh šéfkuchaře Kena, který se z dnešního Tokia náhodou přenese do středověkého Japonska, kde právě vrcholí boj o sjednocení země. Ken se dostane ke dvoru daimjóa Oda Nobunagy, kde ho svým kuchařským uměním přesvědčí o své užitečnosti při sjednocení země a ukončení období válčících států. Jinými slovy je to naprosto stejná blbost jako první série, protože v konceptu, hercích ani celkové úrovni seriálu se nic nezměnilo. Jediné, co se změnilo, byl můj přístup k tomuto dramatu. Po jedničce už jsem si na tenhle podivuhodný mix fantasy, kulinářského magazínu a lekcí historie totiž už tak nějak zvykl. Proto o stupeň lepší hodnocení, přestože vůči první sérii to není úplně fér.

To, že Země je přelidněná a zdrojů je nedostatek není novinka ani pro svět, ani pro mě osobně - základní školu už mám pár let za sebou. A bohužel tenhle film mi nic jiného než "máme tu problém" neřekl. Alespoň že my Češi nejsme k tomuto problému hluší a svým dobrovolným vymíráním přispíváme k jeho řešení. Jen doufám, že nás v tom ostatní hráči, jako třeba Indie nebo Čína, nenechají samotné.