kchaja

Naprosto úžasně nevšední :)

Občas povedeně atmosférickou kameru a zajímavé prostředí strhuje hloupoučký scénář, který vykrádá všechny možná i nemožná horová klišé a přidává k nim nepříjemnou pachuť české kinematografie let devadesátých. Ani herecké výkony na tom nejsou o moc lépe. Další obludností tohoto snímku je hudba. I kdyby se režisér sebevíce snažil budit napětí, hudební podbarvení to vše vždy dopředu prozradilo a bylo tak vidět že např. teď má přijít lekačka, nebo práskli do piána, to bude asi nějaká hluboká psychologie atd. Záběry z nacistické minulosti mi přišly spíše vtipné (působilo to na mě jako groteska snímaná rozklepanou zašuměnou kamerou). Pro mě zatím nejhorší film letošního karlovarského festivalu. Asi to opravdu není film pro mě.

Ze začátku se mi jevil tento film jako vylepšená a více utříděná verze předchozího snímku. Autor jde s myšlenkami více do hloubky, snaží se spekulovanou oblast brát z širšího hlediska a nezabývá se podrobnostmi. Povedlo se mu tak utéct od konkrétních dohadů nad jedním problémem a pustil se do obecné stránky věci. Má za to můj obdiv, protože se tak odtrhl od Moorovského stylu dokumentů, kdy pouze přichází s konspirační myšlenkou a na ní hledá vhodné argumenty. Naopak, film se jeví a divákovy přijde jako učební pomůcka. Pomáhá mu vysvětlit některá fakta a konstruktivně se mu snaží vetknout svoji myšlenku. Je to vcelku zajímavý náhled na svět, ale pouze do poslední třetiny filmu, kdy se snímek snaží o něco více. Snaží se najít řešení předložených problémů (další rozdíl oproti předchozímu filmu). Bylo by stále vše v pořádku, kdyby se najednou karta neobrátila a film se nevrátil k tomu, co mi na "jedničce" vadilo nejvíce - ovlivňování skoro až nucení. Z ničeho nic se z faktů stávají rady jak proti předneseným problémům bojovat a vše je nakonec umocněno "emočním" videem, jak to bude krásné až všichni prozřou. Zjistíme že jediný důvod, proč si film dával takovou práci do nás čerpat informace bylo kvůli tomu, aby nás přesvědčil o Jeho pravdě. Ve výsledku ho jde tedy buď nenávidět nebo milovat. Opravdu nevím kam se přiřadit - za prvé jsem moc líný si daná fakta ověřit, abych v nich našel oporu v dalších názorech a za druhé závěr působí až moc ... ideologicky - dokonce i scientologická církev byla z počátku založena na technologii... Ale jinak celkové zpracování snímku je o řád výše - ztratila se chaotičnost a celý film tak získal zajímavou, starými televizními záběry oprýskanou atmosféru. Dokonce i zašuměných obrazovek ubylo a tak se na to kouká daleko lépe. O to je ale náročnější udržet pozornost nad myšlenkovými "obraty" autora.

Film jsem nakonec dokázal vydržet až do konce, ale pointu příběhu se mi najít nepovedlo. Možná kdyby film skončil dříve (po záběru na čínské sídliště, nebo co to bylo) dalo by se říct, že hlavním posláním filmu je působení moderní doby na tradiční čínskou kulturu (jako vyženeme škaredé vesničany aby jsme mohly postavit paneláky a tak). Ale tím že film skončil až smrtí hlavního nehrdiny se tak z tohoto kousku stává jenom špatně stravitelná mozaika statických záběrů (i když se kamera jednou pohnula - myslím že na zbořeništi). Ale některé věci se mi celkem líbily, jako třeba útok dětí na auto, útok vesničanů na auto a také znělka na olympiádu byla přínosná, protože jsem nevěděl, že v Číně mají McDonalda (někteří západoevropani si to myslí i o čechách ;) )

V některých okamžicích úžasně vtipný (například rozhovory alá moderní dokumenty s napudrovanými operními zpěváky mi přišly geniální) ale občas trochu ze svého tempa ztrácel a stával se lehce nudným. Ale vše zachraňovalo pro mě neuviřetelně originálně symbolické vyprávění "příběhu". Jenom ta linie ve skutečném světě oproti ostatním ztrácela...

Původně jsem film nechtěl vůbec vidět, ale o to víc jsem se ponořil do děje. Skvěle podané hlavní role dvou hrdinek, které obě stojí na opačné straně barikády. "N", již zaběhlá v chodu psychiatrických léčeben a sympatická Poppy, která se do ústavu dostane nedopatřením. V průběhu celého filmu vidíme jak se pomalu z blázna stává společensky "zdravá" osoba a jak se sympatická černoška vlivem psychiatrické mašinérie pomalu hroutí až do "nejvyššího" patra. Celý děj je protkaný paradoxy, které si nezadají s hlavou 22. Nejprve mi přišlo, že za zhoršující stav Poppy může "N", která z ní jako upír saje životní energii (kontrast scén v Poppiině bytě k začátku a ke konci filmu) ale nakonec nám autoři ukáží hlavního viníka. Jediné co bych mohl filmu vytknout je na mě trochu rozvleklý závěr.

Já mám na retro filmy z předválečných dob prostě slabost. Hlavně co se hudby týče - v tom mě tento snímek uspokojil vrchovatě :) Ale co se ostatního týče, tak to bylo trochu schématické možná až klišé (hlavně přeslazený závěr) ale vcelku se na to dívat dalo. A také mě překvapil Lee Pace...

Už když jsem viděl v úvodních titulcích produkční společnost Weinstein co. říkal jsem si, že to určitě nebude špatné. A celkem jsem se nemýlil. Pokud přehlédneme morální politické a filosofické problémy tohoto díla, jedná se o skvělý akční snímek, který mě na začátku chytil a nepustil. Nabízí se také srovnání s Městem bohů - je sice elitní jednotka drastičtější obrazem, ale Město bohů mi přišlo myšlenkově více propracované. Nabízí pohled úspěšného fotografa oproti testosteronem ovlivněného pohledu končícího "policisty". Už jenom toto srovnání mluví za sebe.

Ze začátku mi to hodně připomínalo styl animace Terryho Gilliama, ale počítačové zpracování tomu dalo další úroveň. A hlavně ten Nápad - je to sice skoro bez bez tématu, ale ta idea přetvořit vlastní představivost při poslouchání rozhovoru do svižné animace je úplně geniální.

Zajímavý námět, ale na mé gusto velmi divně zpracovaný. Nezapírám, že měli některé scény nezaměnitelnou poetiku, ale spíše to občas přecházelo v kýč. Hlavně jsem nemohl vystát efekt sekaného obrazu (nevím jak jinak nazvat) který byl použit tak nějak hala bala. Ale i přesto film stojí shlédnout jenom kvůli Norah Jones, která na to, že je hlavně zpěvačka docela překvapila...