kchaja

Když jsem film sehnal, čekal jsem od něj další film na téma - odtrhni se od společnosti, buď originální a pusť se vlastní cestou. Ne že by toto nesplnil ale to, že je založen na skutečné události, zkušenostech a pohledu reálného člověka mu dodává další hloubku. Tvůrci se tak mohli oprostit od klasických požadavků na filmy podobného ražení. Vznikl tak ojedinělý film, který má vlastní poetiku. Poetiku skoro až beatnickou, díky které hlavnímu představiteli opravdu uvěříte jeho pocity a volby. V průběhu filmu poznáváte různé části informací a pomalu také zjišťujete příběh Chritsophera McCandlesse. Celek je rozdělen do jednotlivých kapitol podle etap uvědomění hlavního hrdiny. Mezitím zjišťujeme co se dělo v magickém autobuse. Tato částečně retrospektivní forma vyprávění mě daleko víc dostala do děje a výborně jsem se sžil s postavou. O to víc na mě zapůsobil samotný závěr filmu. Přes všechnu šťastnou náhodu, která ho na cestách doprovázela když sám sebe hledal, je závěr o to víc kontrastní. Jeden z mála filmů, u kterých jsem koukal jak na závěrečné titulky jak přitlučený, přičemž mi myšlenky a pocity nekontrolovatelně vířily hlavou.